Text vyšel na webu Evropské observatoře žurnalistiky a uvádíme jej níže v plném znění.
Konference s názvem „(Ne)bezpečí na síti“, kterou pořádala organizace Člověk v tísni 18. října 2017 v prostorách pražské galerie DOX, byla určená především pro učitele základních a středních škol. Měla je upozornit na rizika, která dětem při používání internetu a digitálních médií hrozí, zároveň jim měla umožnit načerpat inspiraci pro mediální výchovu, kterou ve své škole vyučují nebo začleňují do svých předmětů.
Jenže všemi částmi konference se jako červená nit táhlo i jiné, neméně důležité téma – jak se k všem těm nebezpečným jevům, které dětem a dospívajícím může internet zprostředkovat, mají postavit jejich rodiče? Je to logické, většina přítomných učitelů a učitelek byla totiž zároveň rodiči. A kromě inspirace do výuky tak chtěla řada z nich načerpat i maximum tipů a rad, jak si s médii poradit doma. To se promítlo do obsahu dotazů, které pak v částech určených pro diskusi kladli.
Program konference byl sestaven z různých bloků.
Na úvod byl promítnut krátký dokumentární film, poté následoval rozhovor Zuzany Tvarůžkové s youtuberem Kovym, na to navazovala moderovaná diskuse tří odborníků – Lukáše Blinky z FSS MU, Martina Kožíška ze společnosti Seznam.cz a Petra Nutila z Manipulátoři.cz. Odpolední část programu pak byla věnována výměně zkušeností mezi pedagogy a workshopům.
Najít k sobě cestu
Hned na úvod byl organizátory puštěn krátký dokumentární film „Holka z Instagramu“ (2016). Ukazoval život 15leté Annegiene Schillingové, která se díky svým dovednostem používat digitální média, své kreativitě a nadšení tvořit vypracovala na jednu z nejznámějších celebrit sociálních sítí. Její hlavní doménou je tvorba a úprava fotografií.
Ve filmu byl zachycen i její otec, seděli spolu na gauči a prohlíželi si její profil na Instagramu. Dcera se uculovala a byla zvědavá, co na její tvorbu otec řekne. Ten se usmíval a dával jí zpětnou vazbu k některým fotografiím, také říkal, co z její tvorby se mu líbí a proč.
Dcera mu následně vysvětlovala, jak některé fotografie vznikly, a diskutovala o tom, jak některé fotografie působí. Scéna působila velmi příjemně.
Film už však neupozorňoval na to, že taková idylická situace nefunguje ve všech rodinách. Ke společnému sezení na gauči vůbec nemusí dojít, protože rodič nebo dospívající nemají na druhého čas nebo chuť spolu takové věci sdílet.
Rodič nemusí mít o tvorbu svého potomka zájem, protože ji nepovažuje za kvalitní, nebo by si představoval, že by mohl trávit čas užitečnějším způsobem než „hraním si“ na počítači nebo telefonu.
Dospívající zase nemusí chtít ukazovat svou tvorbu někomu, kdo mu nerozumí (a například zakazuje jeho nejoblíbenější tvůrčí činnost na internetu).
Jako první se zmínil o roli rodiče youtuber Kovy. Mluvil o tom, že ho kromě tvorby videí baví se potkávat s lidmi, ať už to jsou rodiče, děti nebo mladí lidé, baví ho se ptát, jak se mají, co dělají, co hrají, co mají rádi.
V návaznosti na to poznamenal: „Mnoho nedorozumění by se vyřešilo, kdyby se rodiče s dětmi o tom, co dělají, bavili.“ To zaujalo i některé účastnice konference, které na jeho slova v následující diskusi reagovaly. Jedna mu například děkovala za to, že díky jeho videím našla cestu ke svým dětem.
Jiná účastnice, policistka a bývalá učitelka, prohlásila, že děti se do světa YouTube uzavírají před svými rodiči. Její dcera chtěla být youtuberkou, ale ona tomu nevěnovala příliš pozornost.
Sečteno, podtrženo – přítomní se už v úvodu konference nad svou rolí rodiče zamýšleli, reflektovali své dosavadní chování k dětem a uvažovali, jak by šla mediální výchova v rodině uchopit jinak. A to je první krok k tomu, aby ke svým dětem našli cestu.
Zakazovat, nebo vysvětlovat?
Jeden z posledních dotazů, které Kovy dostal, se týkal snahy rodiče omezovat sledování nevhodného obsahu na YouTube.
Učitelka a zároveň matka dvou synů (ve věku 9 a 17) se ho ptala, co by řekl svému fanouškovi, který by se mu svěřil s tím, že se rodiče snaží zasahovat do toho, jak YouTube používá a co sleduje.
Kovy uvedl, že rodiče by rozhodně neměli nic úplně zakazovat, protože to budou vždycky děti o to více chtít.
Narážel patrně na známý „efekt zakázaného ovoce“, který byl v oblasti mediální výchovy v rodině prokázaný i některými vědeckými studiemi (například Nathansonová, 2002, ho potvrdila v souvislosti s televizí, Nikken a Jansz, 2007, v souvislosti s počítačovými hrami).
Dále youtuber Kovy poradil, aby se rodiče spíše snažili s dětmi o nevhodném obsahu pro ně mluvit. I toto se shoduje s obvyklým doporučením odborníků. Vysvětlování, v čem jsou konkrétně videa pro děti nebezpečná a jak by mohla dítěti uškodit, ale může být složité pro někoho, kdo přesně neví, o čem ta videa jsou a jaké mohou být jejich dopady.
Mediální gramotnost a přehled rodiče o tom, co právě „frčí“, jsou pro to klíčovými předpoklady.
Obecně formulované zákazy nebo nainstalování softwarů umožňujících automatickou rodičovskou kontrolu jsou v tomto ohledu jednodušší řešení, ale ne nejefektivnější. Děti a dospívající tráví na internetu mnoho času, vyrůstají na něm a znají tedy toto prostředí velmi dobře.
Proto pro ně není těžké najít způsob, jak omezení rodičů obejít. Ať už jsou šikovní na počítači a prolomí hesla rodičů, smažou historii prohlížení webových stránek, dokážou se připojit anonymně, nebo jednoduše obejdou rodičovské zákazy tím, že se připojí na „zakázané stránky“ u kamaráda.
Obcházení pravidel potvrdila nejedna odborná studie (například Livingstonová a Boberová, 2006). Stejně tak se potvrdila i hypotéza o mediálním nahrazení (Van den Bulck a Van den Berghová, 2000), i když pouze u dívek.
Pokud rodič dítěti zakáže nebo omezí přístup k jednomu médiu, může dítě ve větší míře začít používat jiné typy médií (například pokud matka omezí sledování televize, dítě se přesune k hraní počítačové hry, pokud matka omezí počítačovou hru, dítě se přesune ke čtení komiksů).
Ukazuje se tak nefunkčnost přílišných restrikcí. Na druhou stranu naprostá benevolence až ignorace problému ze strany rodiče dítěti rozpoznat nebezpečí na internetu nepomůže.
Důvěřovat, nebo špehovat?
V další části programu konference, při diskusi odborníků o nejrůznějších rizicích, které na internetu děti a dospívající mohou potkat, se na omezování dětí při používání médií ze strany rodiče stočila řeč také.
Specialista na internetovou bezpečnost společnosti Seznam.cz Martin Kožíšek poradil přítomným, aby věnovali pozornost dětskému používání internetu hlavně ve chvíli, kdy se dítě poprvé naučí přes internet s druhými komunikovat.
Do 12 let by podle něj měli rodiče používat sociální sítě spolu s dětmi a znát jejich přístupová hesla, aby je mohli kdykoliv zkontrolovat.
Ve workshopu, který v odpoledním bloku konference vedl, pak rodičům doporučil i speciální flash disk, který se nenápadně zastrčí do notebooku jejich dítěte, čímž se monitoruje veškerá činnost dítěte na počítači.
Kožíšek nicméně dodal, že je třeba také dětem důvěřovat a vybudovat si s ním takový vztah, aby se nebálo s problémem, když nějaký nastane, za rodičem přijít.
Ti, kteří chtějí dětské důvěry na internetu zneužít, děti obvykle nabádají, aby se nesvěřovaly nikomu dospělému, a to se může povést právě v rodinách, kde důvěra mezi rodiči a dětmi není tak vybudovaná.
Důležitost důvěrného vztahu dítěte a rodiče vyplynula i z dopolední diskuse Kovyho s účastníky konference. Vyprávěl, že se mu jeho fanoušci někdy svěřují, že je internet pro ně únikem od nepříjemné reality, s níž se nemají komu (dospělému) svěřit.
Oba přístupy (jak kontrola dítěte na síti, tak důvěra v to, jak se dítě na síti chová) je ale těžké aplikovat zároveň.
Buď rodiče v dítěti povzbuzují důvěru v jeho jednání a projevování vlastní osobnosti, vedou ho k odpovědnosti za jeho chování a samostatnosti, nebo spíše preferují být dítěti neustále nablízku, monitorovat jeho kroky a díky tomu ho chránit před potenciálními riziky vlastními silami.
Kontrola a monitoring totiž mohou v dítěti či dospívajícím vyvolat dojem, že mu rodič nedůvěřuje, což samo o sobě ničí snahu rodiče o důvěrný vztah s dítětem a buduje bariéru mezi „my“ a „oni“.
Ke „špehování“ dětí má rodič v současnosti díky digitálním technologiím velké množství příležitostí, Lynn S. Clarková (2013) mluví o aplikaci „WhereAreYou“, která pomocí GPS umožňuje sledovat, kde se dítě nachází a odesílá SMS rodiči s informací o přesné GPS souřadnici dítěte.
Aplikací na kontrolu a omezování dospívajících je celá řada (příklady najdete například v článku Angely Stringfellowové, 2016). Mladí lidé Clarkové (2013) ve výzkumu řekli, že by klidně rodičům ukázali, co na internetu dělají, jen kdyby je o to rodiče požádali a ne je tajně sledovali. To v nich naopak vzbuzuje odpor a může mít opačný efekt, než rodiče zamýšleli.
Informaci o tom, co a jak dlouho na internetu dítě dělá, lze zjistit i tak, aby to nenarušovalo soukromí dítěte, například společným používáním médií.
Jak překonat propast mezi generacemi
V diskusi s youtuberem Kovym se jedna učitelka ptala, jak by učitelé měli dospívající varovat před nebezpečími na internetu, „aniž by byli trapní“.
Tazatelka odkazovala na to, že se její generace zdaleka neorientuje ve světě digitálních technologií a sociálních sítí tak skvěle jako mladí.
Youtuber Kovy jim poradil, aby nechali mladé lidi projevit ve vyučování svůj názor, aby mohli sdílet své zkušenosti mezi sebou i s učitelem beze strachu, že je za projevený názor někdo poníží nebo zesměšní. Klíčové pak podle něj je umět si ze sebe udělat legraci.
Takový přístup je možné uplatnit i v roli rodiče. Lynn S. Clarková (2011) píše o „participativním učení“, čímž má na mysli zejména to, že se rodiče s dětmi mohou o médiích a s médii učit spolu a od sebe navzájem.
Nutná je k tomu změna přístupu dospělých – naslouchání mladým a respekt k tomu, že i mladí mají know-how, které mohou dále předávat.
V rodině to může mít například podobu pomoci s ovládáním nejnovějších technologií ze strany dětí a dospívajících a vedení ke kritickému přístupu k médiím ze strany rodičů a prarodičů.
Také psycholog Lukáš Blinka přítomný na konferenci viděl vhodnou cestu ve společném používání médií; společně je možné například dívat se na pohádky nebo hrát hry. Používat společně média a sdílet zážitky z jejich používání je podle autorky tohoto článku dobré pro přiblížení se jeden druhému.
Rodič pozná, čemu se dítě ve volném čase věnuje, co ho na obsahu baví, zároveň ale může odpozorovat, jak na něj média působí, jestli k nim má kritický postoj.
Rodič si může s dětmi o sledovaném filmu, hrané hře nebo používané aplikaci povídat, komentovat některé prvky, s nimiž rodič nesouhlasí (například jsou v kontrastu s hodnotami, které rodina vyznává), vysvětlovat prvky, které mohou být pro dítě složité, a vybízet ho k vlastním komentářům.
I když rodič nemusí mít hluboké znalosti o fungování médií, některými znalostmi a dovednostmi většinou disponuje – pokud například reklamu a základní marketingové strategie dokáže rozpoznat, může právě toto know-how předat svým dětem a podporovat v nich kritické přemýšlení o ní.
Za důležité Blinka považuje rodiče důsledně varovat před tím, aby média používali jako chůvu pro své děti. Přístup rodičů, kteří pouze odkládají své malé děti k digitálním médiím (tablety, telefony) a více se jim nevěnují, kritizoval i youtuber Kovy, údajně takových případů vidí kolem sebe dost.
Jak ukázala Klára Šeďová už v roce 2006, rodič tím většinou řeší potřebu mít od dítěte chvíli klid a mít prostor věnovat se jiné, pro něj důležité činnosti (ať už je to práce v domácnosti, řízení auta, nebo chvíle odpočinku).
Její výzkum se zaměřoval na televizi, digitální média ale umožnila ještě snazší a častější odkládání k obrazovkám, protože jsou vždy po ruce.
Závěr
Konference „(Ne)bezpečí na síti“ si do názvu zvolila obě varianty, které mohou nastat – bezpečí i nebezpečí na síti.
Přestože v jednotlivých blocích programu bylo možné zaznamenat i občasné odkazy na pozitiva, která může používání internetu pro děti mít, celkově vyznívala konference v tomto ohledu velmi negativně.
Po celém dni stráveném diskusemi o negativních účincích médií na děti (závislost, kyberšikana, zneužívání osobních údajů a intimních materiálů, šíření hoaxů atd.) mohl nejeden účastník z konference odcházet poměrně deprivovaný.
V tomto ohledu je skvělé, že na konferenci zazněl hlas mladých v podobě youtubera Kovyho, který měl možnost některé předsudky vůči mladým vyvrátit či komentovat.
Stejně tak byla přínosná i účast psychologa Blinky, který, ač byl součástí diskuse „Rizika na sociálních sítích“, snažil se hledat na používání internetu pro děti i pozitiva a zdůrazňoval jeho důležitost pro jejich rozvoj (zejména v komunikaci s vrstevníky a tvorbě identity).
Podle Blinky je iluzí, že pokud děti nebudou používat digitální technologie a média, budou se věnovat užitečnějším činnostem; z výzkumů se podle něj ukazuje, že tomu tak není.
K mediální výchově v rodině zazněla na konferenci řada zajímavých podnětů, univerzální rady, které by mohl každý rodič využít, se ale dávají velmi těžko.
To, jak bude rodič k mediální výchově v rodině přistupovat, závisí kromě věku dítěte i na řadě dalších faktorů.
V první řadě záleží na zájmu rodiče o dítě a mediální gramotnosti rodiče (zejména povědomí o vlivu médií na děti a schopnostech s médii různého typu aktivně pracovat).
Přístup rodiče bude jiný v rodině, která vede děti spíše k poslušnosti vůči autoritě a přísnému dodržování stanovených pravidel, a jiný bude fungovat v rodině, která vede děti k vyjádření vlastního názoru a k budování kritického přístupu ke světu.
Bude se lišit podle hodnot, které rodina vyznává, náboženství, kultury a etnika, k němuž se hlásí, ekonomické situace rodiny, jejího složení a stavu (ne/úplná, počet sourozenců, střídavá/běžná péče) atd.
Každý rodič proto musí na základě získaných informací posoudit, pro jaký přístup se rozhodne, co je mu nejbližší a pro jeho děti nejpřínosnější.
Děti a bezpečí na internetu – sociální sítě
Zatímco v minulém článku jsme si řekli více o nebezpečích, které dětem na internetu a z internetu hrozí, dnes se podíváme detailněji na praktické situace, zejména pokud jde o sociální sítě a chování na internetu.
Z minulého dílu už asi víte, že bezpečnost není otázka nastavení softwaru či hardwaru, ale je to záležitost chování. Správné nastavení považujme za nezbytnost, která ale sama o sobě bezpečí proti netechnickým rizikům nezajistí.
Již víte, že vaše dítě může být v online světě poměrně snadno podvedeno. A vy jako rodič kvůli tomu můžete přijít o peníze. Takže nic nezkazíte tím, že už od útlého věku budete dětem vštěpovat do hlavy finanční gramotnost a naučíte ho hospodařit s penězi. A zejména budete klást důraz na fakt, že nic není zadarmo.
Jdeme utrácet peníze online
Na pěkné peníze totiž můžou přijít i hry, které jsou na mobilech a tabletech zadarmo. Protože je spíše pravidlem, než výjimkou, že se v nich dají kupovat předměty. Resp.
za koruny či eura si můžete nakoupit virtuální měnu, která se hrou získává velmi obtížně.
Za tu se již nakupují předměty, vylepšení nebo situace (životy), které jsou díky pokročilým algoritmům hráčům (vašim dětem) nabízeny tak, aby bylo velmi těžké je nechtít.To odmítnutí je na vás, jako rodičích. Pokud jednou začnete v hrách nakupovat to, co dítě chce, už z toho kolotoče nevystoupíte. Samozřejmě že u malých dětí budete zadávat heslo nebo otisk prstu vy. Dříve či později ale pořídíte dítěti platební kartu.
Což má i další výhody, třeba na tu kartu můžete posílat kapesné, můžete tam převést peníze, když je dítě třeba na škole v přírodě či na delší dobu od vás a potřebuje něco urgentně zaplatit.
Platí, že pokud má dítě vlastní přístup k platbám online, pak je můžete kontrolovat jen do výše zůstatku na kartě.
Opět jde o situaci, kterou asi znáte z prvního výletu, kam dítě vyrazí bez vás, zato s kapesným. Utratí jej celé. Moudrý rodič se nebude ptát za co, sortiment Coca coly ve stáncích s občerstvením si umí představit sám. Při nákupu v hrách nastane totéž. Důležitější proto je vysvětlit dětem pravidla, jak s penězi nakládat a to zejména s ohledem na bezpečí online.
I pro vás by mělo platit, že máte dvě karty. Jednu nosíte u sebe a dá se s ní platit a vybírat z bankomatů. Nejde s ní ale platit online, takže v případě krádeže přijdete jen o peníze do výše limitu pro platbu bez zadání PINu. Druhá karta leží v šuplíku a platíte s ní online – číslo, platnost a CVC máte někde bezpečně poznamenané.
S touto kartou pro změnu nejde vybírat z bankomatu a platit u obchodníků. Měla by podporovat 3D secure transakce (což ale může u online nákupů působit problémy) a ideálně by na ní měly být jen ty peníze, které právě chcete utratit. Ne každá banka umí více (virtuálních) účtů, resp.pracovat takto s kartami a online převody mezi účty/kartami, ale jde to a nemusí vás to stát ani korunu.
Učte svoje dítě, jak se platí online. Třeba že na zařízeních Apple se nikdy nezadává číslo karty a že na Androidu se používá taky Android Pay a ne přímé zadání čísla karty ve hře/aplikaci. Že na webu je potřeba spojení https a i tak se kontroluje před platbou certifikát.
A že na žádosti emailem o zadání jakýchkoliv platebních údajů se neodpovídá, na odkazy se nekliká a adresa internetového bankovnictví se zadává vždy ručně. Vždy, ne z bookmarků.
Je to trošku nepraktické, ale klíče od bytu si taky nedáváte pod rohož přede dveřmi, abyste je pohodlněji našli a navíc je ochránili před tím, že vám je ukradne kapsář.
Stejně tak se neposílají peníze kamarádům a známým, kteří zrovna z nějakého šíleného důvodu nemůžou zaplatit/peníze jim přijdou zítra a oni musí něco zaplatit teď apod.
Rozhodně se neposílají kliknutím na odkaz, který vám přijde messengerem a i kdyby vám přišlo číslo účtu, kam je máte poslat, tak pokud je takový účet v jiné bance, stejně nepřijdou peníze hned. Doporučení? Pokud vás někdo žádá o peníze online, zavolejte mu a domluvte se.
To platí, i když vás budou žádat děti – i těm někdo může ukrást identitu. Sami přece jdete příkladem…
Nepřeposílají se i kódy, které vám mají přijít na váš mobil, protože dotyčný zrovna svůj mobil nemůže použít a potřebuje někam nechat poslat kód pro platbu. Žádná banka neumožní změnit mobil pro potvrzovací kódy, pokud nebude moci ověřit, že je v držení oprávněného majitele účtu. Takže i kdyby mělo dojít ke změně na váš mobil, bude k tomu potřeba to nejdříve z vaší strany potvrdit.
To jistě může být ten první kód, který vám přijde. Ale s téměř stoprocentní jistotou jen útočník už získal přístupy k vašemu internetovému bankovnictví a k převedení peněz z vašeho účtu už potřebuje jen kód, který vám banka pošle. Na váš autorizovaný mobil, ale od vašeho účtu, ne od účtu známého, za kterého se vydává útočník. Okrást takto dospělého není těžké, podvést děti je ještě lehčí.
Proč máš babičko tak velké uši?
Pokud se někdo vydává za někoho jiného, bude obvykle předstírat, že je kamarád/známý vašeho dítěte. Pokud získá na dálku přístup k mobilu či počítače někoho, za koho se vydává, může relativně přesvědčivě takto vystupovat.
V aplikacích pro posílání zpráv bude stále zobrazený pod správným jménem a je tedy třeba ostražitost a rozpoznat změny v chování či způsobu komunikace. To se nedá naučit z učebnic, k tomu je třeba získat cit a zkušenosti. Takže to dítěti vysvětlete a pak držte palce, ať to zvládne.
V případě nejistoty je vždy dobré zavolat na konkrétní telefonní číslo – útočník by musel mít mobil fyzicky a to se stává jen výjimečně.
Kdo je ochrání, když ne vy? (Základy bezpečnosti dětí na internetu)
Internet je skvělá věc. Máme díky němu okamžitý přístup k nejrozsáhlejší studnici lidského vědění, můžeme komunikovat s lidmi po celém světě, snadno si během pár minut zaplatíme a stáhneme libovolný film, hudební album, knihu, odbornou učebnici nebo počítačovou hru. Toho všeho mohou snadno využívat i naše děti. Jelikož s počítači vyrůstají, zvládají jejich používání instinktivně už ve velmi nízkém věku. A právě zde hrozí největší riziko. Děti dnes na internet přicházejí ve věku, kdy ještě nemají vybudované potřebné filtry a obrané mechanismy. Na síti však čeká celá řada predátorů, kteří mohou jejich zranitelnost vědomě nebo i nevědomě zneužít.
Boj s větrnými mlýny
Dětem na internetu hrozí celé řada reálných rizik. Abychom je co nejvíce eliminovali, je první řadě nutné být dobrými rodiči a svým dětem věnovat dostatek času a pozornosti.
Je potřeba s dětmi čas od času pobýt, když hrají oblíbené hry nebo brouzdají na YouTube. To nicméně není úplně téma pro počítačový časopis.
V článku si tedy probereme spíše základní principy a technologická opatření, která můžeme provést, abychom bezpečí svých potomků pojistili.
U úplně nejmladších dětí doporučujeme začít zgruntu. Není možné odkládat první počítač donekonečna, rozhodně ale také není nutné dávat tříletému dítěti tablet.
Je to jen modernější varianta odložení k televizi, což většina mladých rodičů nevidí jako úplně ideální způsob výchovy.
Jakmile vaše dítě začne být příliš bystré na to, abyste před ním jedinečný technologický zázrak skryli, doporučujeme začít tabletem (nebo telefonem) se zapnutým dětským režimem.
Na Androidu můžete doinstalovat třeba program Kids Place, u zařízení firmy Apple je přímo v systému obsažen Dětský režim. Ten zamezuje opuštění konkrétní aplikace, což pro rodiče vyžaduje častější obsluhu, ale dle našeho názoru to stojí za to. Varianta existuje i pro Windows Phone. Jmenuje se Dětský koutek a návod na jeho obsluhu najdete v tomto článku.
Nasaďte na své dítě soukromé očko! Pokud vám to tedy přijde jako dobrý nápad…
Bude-li vaše ratolest už připravena na počítač, doporučujeme udělat hned několik opatření. Ideální je umístit stroj do obýváku nebo do jiné společné místnosti.
Pokud si dítě bude půjčovat notebook, je dobré se dohodnout na tom samém – mělo by jej využívat jen za přítomnosti dospělého. Tedy alespoň zpočátku a u těch nejmenších. Nutné je udělat uživatelský účet bez administrátorských práv.
Zamezíte tím instalaci nechtěných programů a můžete na počítači nastavit maximální zabezpečení.
Co vše blokovat?
Zajímavou variantou ochrany je instalace dětského prohlížeče. Vybrat si můžete hned z několika programů, které mají přístup pouze ke stránkám schváleným jinými rodiči nebo specializovanými redaktory.
Najdete v nich hry, vzdělávací aplikace, či neškodná videa. Bohužel tyto programy jsou v angličtině, čímž značně limitují použití v češtině. Můžete je ale pojmout jako vzdělávací nástroje a s potomkem od malička pilovat nejdůležitější cizí jazyk.
To ale samozřejmě vyžaduje vaše zapojení do procesu.
Jak ochránit aktivity dětí na internetu? | Airwaynet.cz – Internet na doma v Praze
Vaši potomci tráví na internetu stále více času. Pokud je chcete nenásilným a přitom spolehlivým způsobem bránit před stránkami a aplikacemi s nevhodným obsahem, použijte k tomu vhodný program, který zajistí dostatečnou ochranu. Možností máte poměrně dost.
Zvídavost může vést k problému
Každý se musí učit, to platí i u dětí, když se dostanou k počítači či jinému zařízení, jež se připojuje k internetu. Klasická metoda pokus omyl je stále nejoblíbenější, nějaké varování a domluvy padnou většinou na neúrodnou půdu.
Je to pochopitelné. Děti jednají zbrkle a nedokáží si uvědomit následky. Navíc kdo nemusel odstraňovat z počítače zdlouhavě viry, většinou neuvěří jejich existenci a hrozbu bude brát na lehkou váhu.
A na mladou generaci uživatelů internetu číhá spousta nástrah.
Zájem dětí o stránky, primárně právě pro děti určené, je nepřekvapivě malý. Spíš se vytrvale snaží podívat tam, kam mají přístup zapovězen.
Hledají informace, přátele, zapojují se do sociálních sítí, účastní se online her a pochopitelně se pokusí nakouknout i na stránky s filmy a fotkami pro dospělé.
Některé typy obsahu by mohly velmi negativně děti ovlivnit, proto se určitě budete snažit jim v přístupu zamezit. Ale je vhodné udělat to víceméně nenápadně, aby o tom potomek nevěděl. Jinak se totiž bude blok snažit cíleně obejít.
Nástrahy číhají všude
U dětí hrozí nebezpečí spontánního klikání tam, kam jsou vyzvány. Takže sdílejí i věci, které by sdílet neměly, mnohé choulostivé údaje jsou najednou volně dostupné pro každého. Že to v sobě skrývá nejrůznější rizika, to není třeba komentovat.
Dalším velkým nebezpečím je takzvaná kyberšikana. Ta vede mnohdy k dalším nerozvážnostem, vydírání, drobným krádežím a podobně.
Také navazování kontaktů s neznámými osobami (které se představují pod libovolně vytvořenou identitou, aby získaly dětskou důvěru) v sobě nese mnoho možností zneužití údajů nebo psychického nátlaku.
Zámky a filtry
Kontrolu dávají rodičům specializovaném zámky a filtry. Jedná se o aplikace, které vyvíjí a nabízí velké množství firem, často je najdete i jako součást antivirového balíčku nebo se s nimi setkáte jako s aplikací pro chytrý telefon.
U rodičovské kontroly je možné nastavit blokaci konkrétních webových stránek, nastavit všeobecný zákaz vstupu na stránky určitého typu (pornografie, rasismus, násilí apod.), vymezit můžete i množství času, který dítě na internetu smí strávit.
Některé sofistikované rodičovské filtry vás formou e-mailu upozorní, že došlo ze strany dítěte k pokusu o vynucený vstup na zakázané stránky, aktivity dětí můžete díky webovému rozhraní sledovat z jakéhokoliv počítače nebo smartphonu s připojením na internet.
Funkce rodičovské kontroly je integrována v operačním systému Windows (od verze 7 výše, ve Windows 10 má označení „Rodina“), k této funkci lze podle vlastní volby přidat například bezpečnostní balíčky typu Eset, AVG, McAffee, Trend Micro a další. Na ochranu dětí myslete včas, nenechávejte ji až do situace, kdy by už k problému došlo!
Když máte jako rodič vše pod kontrolou
Aktivace rodičovské kontroly je krokem, který dokáže ochránite jak vaše děti, tak váš počítač či mobil. Rozumné nastavení zapadající do vašich výchovných metod rozhodně není od věci.
To vše společně se vzájemnou komunikací a dlouhodobým cílem vaše děti informovat o tom, jak by se na internetu měli chovat a jak se mohou bránit. V dnešní době rodinám v tomto cíli pomáhá velké množství materiálů a projektů.
Za všechny lze jmenovat například projekt Seznam se bezpečně.
Nebezpečí na internetu – Policie České republiky
KLADENSKO – Děti tráví v online prostředí mnoho času. Jaké na ně číhají nástrahy.
Rodiče by vždy měli své děti varovat a poučit je o tom, jaké nebezpečí jim na internetu hrozí
Internet je již několik let nedílnou součástí našeho života a také velkým pomocníkem. I zde však číhá nebezpečí, proto je důležité dodržovat určité zásady bezpečného chování na internetu a sociálních sítích. Dnes díky internetu lidé běžně komunikují s cizími a neznámými lidmi z celého světa.
Velké nebezpečí se skrývá za používáním sociálních síti. V dnešní době internetu a virtuálního světa je kontakt s druhým člověkem neosobní, nevidíte mu do tváře, a proto si nikdy nemůžete být jisti, kdo se na druhém konci opravdu skrývá.
Kdokoliv si může založit profil s falešným jménem, fotografií a údaji a vytvořit si tak zcela novou identitu.
Nejvíce ohroženou skupinou, která by se mohla stát obětí podvodníka nebo násilníka jsou děti, především pak dívky ve věku od 12 do 15 let.
Rodiče by vždy měli své děti před takovými lidmi a případy varovat a poučit je jaké nebezpečí jim na internetu hrozí. Opatrnosti není nikdy dost, proto buďte všímaví ke svým dětem, zajímejte se o to, co na internetu dělají, kolik času na něm tráví a na jaké chodí stránky.
Poučte své dítě ABY:
- ·nekomunikovalo s cizí osobou, která ho na sociální síti vyhledá, pokud osobu nezná
- nedůvěřovalo osobám, se kterými se na internetu setkalo
- nikdy cizímu člověku nesdělovalo důvěrné informace o sobě a své rodině včetně svého jméno, hesla na internetu, adresy, adresy svojí školy, místa, kde se běžně zdržuje, telefonního čísla apod.
- neposílalo nikomu svoje fotografie, ani je neukládalo na sociální sítě
- nesdělovalo bližší informace o sobě a své rodině (např. že je doma samo, rodiče se vrátí až večer apod.) na druhém konci může být osoba jiná, než za kterou se vydává a díky těmto informacím by věděla, kdy bude Vaše dítě doma samotné. Může pak dojít např. k vykradení bytu, únosu, pohlavnímu zneužití nebo těžkému ublížení na zdraví
- nikdy nereagovalo na obtěžující a neslušné zprávy a výzvy, zaslání svých fotografií apod. (pokud k něčemu takovému dojde, poučte své dítě, aby v takových případech vždy všechny skutečnosti nahlásilo Vám, učitelům ve škole nebo jiným dospělým osobám)
- webové kamery používalo ke komunikaci pouze se svými kamarády a známými, nikoliv s cizím člověkem
NIKDY NEPŘISTOUPILO NA SETKÁNÍ S CIZÍ OSOBOU, SE KTEROU SE SEZNÁMILO NAPŘ. NA CHATU NEBO SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH A INFORMOVALO VÁS, POKUD BY K TAKOVÉMU NÁVRHU ZE STRANY CIZÍ OSOBY DOŠLO
Jak poznáte, že se vaše dítě chová podezřele:
- často vysedává u počítače a dlouze si s někým píše
- zakrývá si obrazovku nebo zavírá prohlížeč, kdykoliv přijdete
- vyhýbá se odpovědi, když se zeptáte, co na počítači dělá
Proto je dobré:
- umístit počítač do místnosti, kde máte dítě pod dohledem
- stanovit si pravidla užívání počítače
- kontrolovat, co dítě na internetu dělá a s kým si píše (můžete tak zabránit neštěstí a objevit podezřelou komunikaci dítěte s cizí osobou, násilníci se často snaží nalákat svou oběť tím, že jí nabízejí peníze, dárky nebo dokonce peníze za pohlavní styk)
- zvážit používání programu, který zabrání dítěti vstup na nežádoucí stránky
Další informace k online prostředí naleznete: https://www.e-bezpeci.cz/index.php
- nprap. Michaela Nováková tisková mluvčí P ČR Kladno
- 6. listopadu 2020
Pedofilové na internetu: Jak před nimi děti ochránit? – eMimino.cz
Internet se stal běžnou součástí života každého z nás. Naše děti se učí ovládat počítače a mobily od předškolního věku a je jen otázkou času, kdy začnou využívat internet. Izolovat je od online prostředí je prakticky nemožné. Přesto bychom měli myslet na to, že také na internetu jim hrozí reálné nebezpečí.
Pedofilové na internetu je téma, které v nedávné době otevřel
dokument V síti. Realita je ještě horší, než realizátoři očekávali.
Režiséra Víta Klusáka před dvěma lety oslovila telekomunikační
společnost s prosbou, zda by natočil virální video na téma zneužívání
dětí na internetu. S kolegyní Barborou Chalupovou se rozhodli vyzkoušet,
jak to v praxi skutečně chodí.
Založili fiktivní profily dvanáctiletých
dívek a brzy jim začaly chodit desítky nabídek od mužů různých
věkových kategorií.
V této souvislosti zrealizovali chystaný celovečerní dokument s názvem
V síti. Hlavními aktérkami jsou tři plnoleté dívky, které se
vydávají za dvanáctileté. Reakce mužů byly až neuvěřitelné. Dívkám
chodily sexuální návrhy, fotky přirození, pozvánky na schůzky a jiné
nevhodné nabídky.
Děti (a mnohdy i dospělí) si na sociálních sítích připadají
neohrožení. Opak je pravdou. Tento dokument ukazuje, že děti se čím dál
častěji stávají cílem pedofilů a je především na rodičích, aby je
dokázali ochránit.
Rizika na sociálních sítích
Děti tráví mnoho času online, přičemž využívají jak sociální
sítě, tak chaty. Podle Martina Kožíška, který se zabývá bezpečností na
internetu, hrozí dětem nebezpečí prakticky od doby, kdy se naučí na
internetu komunikovat.
„Děti jsou zvídavé, začínají se seznamovat,
navštěvovat zájmové skupiny nebo sdílí své aktivity.
Na sociálních sítích je řada predátorů, kteří se budou snažit využít
jejich určité nevyzrálosti a budou na ně útočit.
V době dospívání je
největším rizikem sdílení citlivých nebo intimních materiálů, kterými
pak mohou být vydírány,“ upozorňuje Martin.
Jak děti ochránit před internetovými predátory?
Důležité je děti naučit, jak predátory poznat a eliminovat.
„Doporučuji ukázat jim, jak pracovat s nástroji na vyhledávání
fotek nebo techniky, jak si ověřit, že člověk na druhé straně je
reálný,“ vysvětluje Martin Kožíšek. Upozorňuje na to, že
podstatná je důvěra mezi dítětem a rodičem. Děti by měly vědět, že se
mohou rodičům kdykoliv svěřit.
Jak poznat, že je na druhé straně ten, za koho se vydává?
Martin Kožíšek popisuje 2 jednoduché tipy, kterými si lze snadno
ověřit totožnost člověka, se kterým si píšete.
1. Cedulka: Dejte osobě na „druhé
straně“ úkol, ať se vám vyfotí s cedulkou, na které bude napsáno
přesně to, co chcete. Třeba vaše jméno a dnešní datum. Tu fotku chtějte
do pěti minut. Dneska má možnosti vyfotit podobnou fotku každý. Jakmile se
začne vymlouvat, že to z nějakého důvodu nejde, je to podezřelé.
2. Videohovor: Spojte se s protějškem
přes videohovor ideálně ve dne. Obraz byl měl být ostrý a konverzace
plynulá.
Co dělat, když dítě kontaktuje pedofil?
„Pokud rodič zjistí, že si jeho dítě píše s útočníkem, je
dobré udělat zálohu komunikace a věc rovnou oznámit na polici,“
radí Martin Kožíšek s tím, že pedofilové často spoléhají na to, že
si dítě nechá vše pro sebe.