Fyzické příznaky deprese – dokazují, že deprese nemusí být jen ve vaší hlavě

Deprese – slovo, které se v dnešní době skloňuje stále častěji. Depresemi na celém světě trpí stovky milionů lidí. Lze také znáte někoho kdo má depresi a lze jí trpíte právě vy. Bezdůvodný smutek, pocit úzkosti, vnitřní neklid, pocit prázdnoty uvnitř… deprese má mnoho podob. Kromě psychických projevů se mohou u vás objevit i fyzické projevy deprese.

Deprese je psychosomatické onemocnění, stav klasifikován jako porucha nálady. Občas máme mizernou náladu všichni, jsme smutní, nešťastní, unavení, vyčerpaní, bez energie. Všechno jsou to stavy, které do našeho života patří.

Negativní pocity a emoce jsou pro lidi normální, hlavně pokud život přivede do cesty něco co v nás vyvolá smutek. Rozdíl mezi emocemi a depresí je v tom, že emoce časem vyprchají a my se vrátíme do normálu. Deprese trvá dlouhou dobu a postupně se rozvíjí.

Projevy deprese postupně omezují náš pohled na svět, naše běžné, každodenní aktivity.

Při depresi negativní emoce převládají dlouhou dobu (více než 2 týdny). vyčerpanost a únava jsou normálně pokud máte za sebou náročný den v práci. Pokud jste ale nic fyzicky namáhavé nedělali a i tak jste bez energie delší dobu deprese může být jedním z důvodů proč se tak cítíte.

Projevy deprese

Fyzické příznaky deprese – dokazují, že deprese nemusí být jen ve vaší hlavěTato porucha se projevuje psychicky, ale i fyzicky. Různé specifické okolnosti mohou vyvolat různé druhy deprese. Určit o jaký typ onemocnění jde pomohou lékařům právě specifické příznaky deprese. Mají společné znaky, ale v některých se navzájem liší. Např. sezónní deprese se objeví pouze v podzimním a zimním období, kdy je málo slunečního světla. Poporodní depresí zas můžete trpět jen po porodu.

Deprese je porucha nálady, souvisí s psychickými poruchami, ale neprojevuje se jen smutnou náladou, podrážděností, výbuchy hněvu, myšlenkami na sebevraždu,… její příznaky jsou i fyzické. Právě fyzické projevy deprese nás mohou upozornit na toto onemocnění. Nepodceňujte signály svého těla, poslouchejte co vám říká.

Fyzické projevy deprese se mohou objevit v různém období onemocnění. Mohou přijít zároveň s depresí, mohou se objevit později, když už je deprese rozvinutá, ale klidně vás mohou na to, že máte depresi upozornit.

Ztrátou elánu a životní energie můžete začít trpět po narození dítěte.

Může to být vyčerpanost, nebo únava (od neustálé péče a povinnosti dbát na dítě), ale pokud i přes odpočinku přetrvává může jít o depresi, kterou si vy navzdory kope starostí nemusíte uvědomit.

Pokud si objednáte hned, dáme vám i? uvítací slevu 5% na celý nákup-tedy na jakýkoliv počet balení. Kupón dusevnezdravi zadejte do pole na kupóny v objednávce.

Nebo si můžete přečíst více o StressFixe zde

  • Insomnia nebo hypersomnie – ospalost, nebo naopak nedostatek spánku. V tomto případě hraje roli serotonin a melatonin – hormony dne a noci. Serotonin nás drží bdělých, udržuje dobrou náladu,… Melatonin se produkuje v mozku v noci, během tmy. Řídí cirkadiánní hodiny v těle, vyvolává ospalost, je zodpovědný za udržení tělesné teploty těla během spánku. Jen díky němu se můžeme klidně a dobře vyspat. Když je produkce těchto hormonů narušena dochází k poruchám spánku. Nedostatek serotoninu může způsobit únavu přes den a nedostatek melatoninu v noci zas způsobí nespavost, nebo je příčinou méně kvalitního spánku.
  • Únava, ztráta vitality, energie – jestliže se únava a vyčerpanost projevují každodenně a delší dobu (bez vynaložené značné fyzické námahy) jde o jeden z fyzických příznaků deprese. Může být zapříčiněna nedostatkem spánku a vést k ospalosti přes den. Únava způsobená depresí vede k problémům s koncentrací a soustředěním, k apatii, podrážděnosti a mrzutosti. I přes dostatečnému a kvalitnímu spánku se vám ráno nechce do práce, nedokážete se nakopnout a vstát z postele, protože se cítíte vyčerpaní a bez energie máte asi depresi.
  • Deprese ale není jediný důvod, proč se takto cítíte. Může být za tím virus, infekce, nebo jiné fyzické onemocnění. Pro stanovení deprese jako diagnózy únava rozhodně nestačí.
  • Bolesti zad, svalů, celého těla – pokud nemají tyto bolesti reálný důvod (zdravotní problémy s páteří, špatné držení těla, úder, nemoc) a jde o tzv nevysvětlitelné bolesti mohou být způsobeny depresí. Tyto bolesti mohou vést až k chronickým stavem. Organismus takto dává najevo, že něco v něm není v pořádku a týká se to emocionálních problémů.
  • jakýkoliv zánět v těle (i z chronické bolesti páteře) může způsobit depresi. Nejnovější studie a výzkumy dokazují, že zánět a deprese mají něco společného. Zánět ovlivňuje neurotransmitery (přenašeče vzruchů), snižuje tvorbu serotoninu, dopaminu a dalších látek v mozku a může tak způsobovat depresi. Tyto studie jsou zatím stále v stádiu výzkumu, ale přinášejí mnoho nových poznatků.
  • Při depresích lidé také trpí sníženým prahem bolesti. Všechno bolí víc.
  • Téměř každodenní bolesti hlavy hodně krát připisujeme všemu možnému, jen ne depresi – špatné vztahy na pracovišti, změna počasí, nedostatek spánku, stres, … Nepodceňujte tyto bolesti. Deprese může být jejich příčinou. Stále bolesti hlavy, které stále potlačujete volně prodejnými léky mohou být příznakem velké depresivní poruchy a mohou přerůst do chronického stavu. Pokud cítíte v   hlavě napětí, pulzující bolest hlavně v přední části (na čele) může jít o příznak deprese.
  • V závislosti na velikosti deprese se snižuje schopnost vnímat rozdíly mezi černou a bílou. Čím větší je deprese tím je horší vnímání kontrastu mezi černou a bílou. Pokud člověk trpící depresí řekne, že vidí svět v šedých, modrých, zda tmavých barvách je to pravda, on ho tak opravdu vidí.
  • Zhoršující se bolest žaludku při stresu může být znakem deprese. Podle výzkumů křeče, nevolnost a nadýmání jsou příznaky špatného duševního zdraví. Deprese může způsobit, nebo být výsledkem zánětu trávicího systému. Dobré bakterie v žaludku nám pomáhají s trávením. Pokud jejich počet klesne na úkor nezdravých baktérií navenek se to může projevit depresí.
  • Nadměrná úzkost, stres a smutek mohou způsobit problémy s trávením a vyprazdňováním, narušit rovnováhu bakterií, způsobit zánět a následně ovlivnit neurotransmitery v mozku.
  • Při depresi jsou pocity jako hněv, smutek, hanba, úzkost klasické, cítí jejich každý pacient téměř neustále. Deprese může způsobit, že místo těchto pocitů cítíte fyzickou bolest nebo propadáte záchvatům nevysvětlitelného pláče.
  • Mezi projevy deprese patří i závislosti na alkoholu, nikotinu a jiných návykových látkách, což může vést k poškození zdraví a vytvoření závislosti.
  • Pod vlivem psychických problémů (deprese, úzkost) dochází k snížení libida – chuti na sex. Neschopnost soustředit se, ztráta koncentrace, problémy s pamětí a potíže s rozhodováním nadělají značné problémy v pracovní oblasti.
  • Deprese mohou vést k nárůstu nebo ztrátě hmotnosti. Málo, špatně vyvážené stravy, sedavý způsob života při depresi, malý, téměř žádný zájem o fyzické aktivity může vést k změně hmotnosti. Až 45% lidí trpících depresí má obezitu. Platí to ale i opačně. Lidé, kteří mají obezitu jsou náchylnější na deprese.

Pokud delší dobu trpíte některým z těchto fyzických příznaků a navzdory léčbě se nedaří váš stav zlepšit příčinou může být deprese. Neprojevuje se jen psychicky a emočně, ale i fyzicky.

Požádejte svého lékaře o vyšetření na depresi či úzkost, on vás už kontaktuje na odborníky, kteří vám s tím budou vědět nejlépe pomoci.

Nepodceňujte projevy deprese a nedovolte tomuto onemocnění aby se u vás rozvinulo v celé míře.

Otázky

Fyzické příznaky deprese – dokazují, že deprese nemusí být jen ve vaší hlavěJaké jsou projevy deprese?

Fyzické projevy deprese patří mezi ty nejnepříjemnější, které člověk reálně pociťuje. Některé příznaky patří k méně,,bolestivým”, jiné zase k těm nepříjemnějším.

Tak či onak, pokud zaznamenáte na svém těle únavu či vyčerpání, problémy se spánkem, čili hypersomnii, bolesti zad, svalů, záněty, problémy se žaludkem a trávením, zhoršené vidění, případně obezitu či ztrátu hmotnosti, doporučujeme navštívit lékaře.

Váš ošetřující lékař už nasadí adekvátní léčbu, zejména vhodnými antidepresivy a jinými léky potlačujícími fyzické příznaky depresivních stavů.

Dají se léčit?

Ano, fyzické i psychické příznaky deprese lze léčit. Jde o to, že deprese se projevuje svými fyzickými i psychickými příznaky. Je důležité proto začít léčit oba druhy těchto příznaků.

Fyzické nepříjemnosti a bolesti, které již patří k depresi, a jejich léčba však z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Je nutné začít řešit hlavně psychické problémy, a tedy duševní příznaky deprese.

Na fyzické příznaky deprese ve většině případů Váš ošetřující lékař doporučí různé léky určené na bolest a záněty.

Vybrané zdroje:

Ďalšie články

13 věcí blokujících příchod štěstí do našeho života

Během časných fází chronického onemocnění se u mnoha pacientů vyskytují emoční a psychické poruchy

Když vám nemoc zasáhne do života pro některé to může znamenat nepřiměřenou psychickou zátěž a někteří se dostane do deprese kvůli obavě o své zdraví, zaměstnání, budoucnost. Chronická nemoc může negativně ovlivnit vztahy a plány do budoucna. Můžete se cítit smutní, ve stresu, zmatení, vyděšení nebo rozzlobení. Je to normální reakce na špatnou situaci a neznamená to, že jste slabí.

Vzniklá situace může ovlivnit především osoby, které se již před tím špatně vyrovnávali se stresem nebo mají predispozice na horší reakce na stres. Je potřeba klást důraz na prevenci proti prožívání strachu a stresu.

Deprese je běžnou přidruženou diagnózou chronických onemocnění, především těch u kterých je přítomna chornická bolest. U FM je prevalence ještě vyšší z důvodů neznalosti, špatného přijetí lékařskou komunitou, společností a absence účinné léčby.

Fibromyalgie může skutečně negativně ovlivnit každodenní život a náladu, a tím vyvolat pocity beznaděje, smutku, hněvu, úzkosti nebo stresu. Intenzivní negativní emoce doprovázené žádnou předvídatelnou změnou pro budoucnost mohou vést k duševní bolesti (Verrocchio et al.

, 2016).

Fyzické příznaky deprese – dokazují, že deprese nemusí být jen ve vaší hlavě

Navzdory stereotypům fibromyalgie nepatří mezi dušvní poruchy a nezpůsobuje ji deprese. Podobné symptomy a časté překrývání v minulosti vedly k předpokladu, že fibromyalgie a syndrom chronické únavy jsou jen odlišné projevy deprese.

Nejedna studie na základě přístrojových vyšetření tento fakt vyloučila. https://www.webmd.com/fibromya…/fibromyalgia-and-depression… https://www.tandfonline.com/…/full/10.1185/03007990802288338 https://www.news-medical.net/…/Brain-Inflammation-in-Patien… https://www.verywellhealth.com/depression-in-fibromyalgia-c…

FM je výsledkem kombinace genetické predispozice a různých vnějších stresorů (např. chornická bolest). I deprese má genetický základ a někteří vědci studují účinky deprese na chemii mozku, abnormality sympatického nervového systému – část nervového systému, která určuje, jak zvládáte stres a mimořádné situace.

Budete mít zájem:  Behcetova choroba (behcetův syndrom) – příznaky, příčiny a léčba

Tyto abnormality tvrdí, že mohou vést k uvolňování látek, které způsobují větší citlivost na bolest. Chronická bolest bývá spojena s depresí od mírných po závažné formy. Kritéria deprese splňuje 18 % pacientů s chronickou bolestí. V populaci bez chronické bolesti tato kritéria splňuje 8 % pacientů. www.neurologiepropraxi.

cz/pdfs/neu/2004/06/10.pdf

Deprese má velmi často negativní vliv na vnímání bolesti, pacienti s depresivní symptomatologií udávají vyšší stupeň bolesti na vizuální analogové škále, než fibromyalgici bez deprese.

Podíl na tom má snížení prahu bolesti u depresí, ale také tendence depresivních pacientů vnímat bolest více negativně a katastroficky. Tito nemocní bolest často definují jako příšernou a nesnesitelnou. Také vnímání stresových situací je u pacientů s fibromyalgií intenzivnější.

Proto stresující životní situace mohou být rizikovým faktorem vzniku depresivní symptomatologie (Aguglia, A., Salvi, Maina, Rossetto, & Aguglia, E., 2011).

Po diagnostikování se fibromyalgikům doporučuje užívat krátkodobě antidepresiva, pomáhají nejen se smutkem, ale i s léčbou bolesti. Dlouhodobý účinek však u FM nebyl prokázán.

Psychické diagnózy často znemožňují léčení ostatních symptomů a pacient zbytečně navyšuje léky proti bolesti. Deprese a FM je nutné od sebe odlišit, nelze je chápat jako jednu chorobu, každá vyžaduje jinou terapii. https://www.tigis.cz/…/Bol…/2014/03/03_votavova_bol_3-14.pdf

fibromyalgik.webnode.cz/news/v-komplexni-lecbe-bolesti-maji-antidepresiva-dulezite-misto/

Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem.

Dotyčný pociťuje často zmar a beznaděj, nedostatek motivace, nezájem o dříve oblíbené činnosti, neschopnost cítit potěšení, úzkost a osamocenost, katastrofické myšlení a očekávání nejhoršího, pocity bezcennosti nebo viny, také je někdy zvýšená agrese, vyskytuje se malá sebedůvěra, únava, zhoršená pozornost, nesoustředěnost, poruchy učení, uvažování o sebevraždě. Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce postiženého jedince na tento duševní stav je různá. Dotyčný může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, nebo naopak unavený, tichý a klidný. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a jedinec se může okolí jevit jako cynik. https://cs.wikipedia.org/wiki/Deprese

Ke klasickým tělesným projevům deprese patří poruchy spánku, chuti k jídlu, snížená motorika, tělesné i duševní vyčerpání, bolesti hlavy, svalů a páteře, pro které nenalezneme odpovídající příčinu.

Je menší pravděpodobnost, že lékař pozná depresi, pokud nemocný udává hlavně tělesné příznaky včetně bolesti. Až polovina nemocných, kteří vyhledají pomoc, není z těchto důvodů správně diagnostikována.

Lékaři se soustředí pouze na tělesné příznaky včetně bolesti, nemocní prodělávají řadu vyšetření, jsou neúspěšně léčeni analgetiky. K psychiatrům se dostávají se závažnější a farmakorezistentní depresí https://fibromyalgik.webnode.cz/…/lecba-fib…/psychika/lecba/.

Při lehké depresi se musí člověk do každé činnosti nutit, uzavírá se do sebe, nemá z ničeho radost. Při středně těžké už nezvládá pracovat, u těžké se nedokáže o sebe postarat a může pociťovat neklid.

U některých pacientů se také objevují bludy, např. dotyčný věří, že má obzvlášť těžkou nemoc, haluciance, nesouvislá komunikace. Mohou se střídat období vymizení potíží (remise) či období manických stavů https://cs.wikipedia.org/wiki/Mánie.

Mezi slabé formy chronické deprese patří dystymie https://cs.wikipedia.org/wiki/Dystymie. Dalším druhem je dissimulovaná, kdy člověk má fyzické příznaky, ale necítí se depresivně. Příznaky se zlepší podáváním antidepresiv. Na určité roční období se váže sezónní deprese https://fibromyalgik.webnode.cz/…/sezonni-afektivni-poruch…/. Poporodní deprese či deprese v menopauze – žena má strach z odchodu dětí z domova a ze stárnutí. Nejčastěji se za FM může zaměnit larvovaná deprese https://cs.wikipedia.org/wiki/Larvovaná_deprese.

Příčinou deprese může být i jiné onemocnění než FM, neurózy a neurotické reakce, nedostatek vitamínů B, D, E, iatrogenně – léčbou jiného onemocnění (kortikoidy, imunosupresiva, metyldopa, barbituráty, Ca-blokátory, betalytika) aj. https://cs.wikipedia.org/wiki/Deprese

Deprese nemusí být jen negativní zkušenost, může vás upozornit, že ve vašem životě je něco špatně, že je nutné to změnit – zlepšit svůj život. Důležitým krokem je přijetí chronické nemoci https://fibromyalgik.webnode.cz/…/jak-se-vyporadat-s-diagn…/

Deprese, úzkost, fobie, panika atd. má podobné fyzické příznaky jako fibromyalgie (např.

bolest, únava, trávicí potíže) a proto by neměla být nikdy diagnostikovaná u pacientů kteří těmito diagnózami trpí a nejsou řádně léčeni.

  Dochází tak k mylné diagnostice, pacient se pak soustředí výhradně na fyzické projevy a léčba mu nepomáhá. Fibromyalgie je neléčitelná, duševní poruchy většinou ano. 

Bolest a jak s ní zacházet, Richard Rokyta a kolektiv

pomohl se s nemocí a změnou životního stylu vyrovnat, projít všemi fázemi smutku, stát se silnými, zvýšit emoční inteligenci, zvládat stres, senzorické přetížení, nebýt v tenzi, pomoci pochopit blízkým vaši dg, zvládat těžké situace co FM přináší a zvýšit kvalitu života, úzkosti, panické stavy ad.

Larvovaná deprese

Bolest svalů a kloubů, páteře, nespavost, nechutenství, tupá bolest hlavy, sexuální problémy, psychická a tělesná vyčerpanost, tlak v žaludku a ve žlučníku, nadýmání, plynatost, nechutenství a průjmy s nejasnou příčinou, bodavé bolesti u srdce, zrychlený srdeční tep a nízký tlak spojený s omdlíváním, poruchy dýchacího rytmu, dušnost, mělké dýchání a neurotický kašel bez příčiny, pálení v močové trubice, pocity na močení, poruchy menstruačního cyklu a poruchy erekce, tiky lícního nervu, bolesti zubů, dále kožní problémy jako svědění, pálení a nadměrné pocení. Stejné symptomy jediný rozdíl – deprese je léčitelná, FM není. Larvovaná deprese stejně jako jiné dg musí být před diagnostikou FM vyloučeny. 

www.opsychologii.cz/clanek/187-larvovana-deprese-deprese-tela/?fbclid=IwAR22U0jUCW2SBxIYDVwnj1xkZI5LXf95yGdSZKjX1wuBdaPXN9rxqJKhfvg

Endokrinní změny imitují některé projevy úzkosti a deprese, které mohou druhotně podpořit negativní afektivní reakci pacienta na celkově frustrující podmínky v důsledku FM.

Depresi lze jen těžko hodnotit, protože kritéria pro posouzení její tíže se často překrývají s kritérii fibromyalgickými (Kolář, 2009).

U pacientů s chronickou bolestí je třikrát větší riziko vzniku depresivních symptomů, stejně jako u pacientů s depresí je třikrát vyšší riziko vzniku chronické  bolesti. Můžeme tedy říci, že bolest deprimuje a deprese vyvolává a zvyšuje bolest (Yamamotová & Papeţová, 2010). 

Fyzické příznaky deprese – dokazují, že deprese nemusí být jen ve vaší hlavě

 

Přestože se všude píše, že FM nezkracuje život, nepřijetí lékařskou veřejností a neadekvátní léčba má za následek 10x vyšší riziko úmrtí na sebevraždu než běžná populace. 

Kvůli téměř žádné zdravotní péči lidé s fibromyalgií ztrácejí vůli k životu, jsou naštvaní na zdravotnický systém a frustrováni.

 Utrpení závisí na různých zdrojích podpory, včetně léčby bolesti, psychologické podpory a finanční podpory.

 Pokud jedna z těchto základních potřeb zůstane po dlouhou dobu neuspokojená, je možné, že pacienti začnou věřit, že jejich situace je beznadějná. 

33% fibromyalgiků pomýšlí na sebevraždu, aby unikli své nemoci.

Psychiatrická onemocnění, která se často vyskytují v tandemu s fibromyalgií, nemusí být jediným vysvětlením vysoké míry sebevražd. Žádný z pacientů ve studii, kteří spáchali sebevraždu, neměl v anamnéze psychiatrické onemocnění dříve, než jim byla diagnostikována fibromyalgie. 

Vysoký počet sebevražd by mohl být spojen s depresí nebo s užíváním antidepresiv o nichž je známo, že představují riziko sebevraždy. 

Lékaři by si měli být vědomi rizikových faktorů pro celou řadu podmínek při vyšetřování svých pacientů s fibromyalgií. Je třeba věnovat pozornost prevenci sebevražd u pacientů s fibromyalgií se souběžnými komorbiditami. Zahrnutí pacientů s FM do hodnocení rizika sebevraždy v klinické praxi, aby se zabránilo sebevraždě, je v klinické praxi důležitým hlediskem.

Také je u FM vyšší než průměrné riziko úmrtí na onemocnění jater a mrtvice, ale žádný rozdíl v celkové míře úmrtnosti. fibromyalgik.webnode.cz/news/fm-je-spojeno-se-zvysenym-rizikem-sebevrazd-a-pokusu-o-sebevrazdu/

 

  • Zodpovědnost nutí člověka myslit na současnost.
  • Soustředit se na minulost nebo budoucnost je pouze zdrojem nostalgie a napětí.
  • Život s možností být užitečný a odpovědný zajišťuje mozku ochranu před depresemi, úzkostmi, vztekem a apatií.  
  • Ocitne-li se člověk bez práce, zálib a pocitu užitečnosti, doslova mu to vyprázdní mozek a uvolní prostor pro  negativní myšlenky. 
  • Šťastnější je ten, kdo se dokáže přizpůsobit, nezávisle na tom, co se mu v průběhu života přihodí.
  • Důležité je neklesat na mysli, uchovat si jasnou hlavu a využívat obranné mechanismy.

Praktičtí lékaři běžně nerozpoznají téměř polovinu všech případů deprese a dalších duševních onemocnění.

Depresí trpí 6–12 % všech ambulantních pacientů všeobecných lékařů, dvakrát až třikrát více žen než mužů. Jde tedy o časté onemocnění s různou etiologií, k této skupině patří také sezónní deprese.

fibromyalgik.webnode.cz/novinky/souvisejici-onemocneni/sezonni-afektivni-porucha-/

Léčba antidepresivy je komplikována neurologickými příznaky 

útlum, cefalea, poruchy akomodace, tremor, epileptické záchvaty, serotoninový syndrom či syndrom z náhlého vysazení SSRI aj.

O životě s depresivní poruchou – příběh Anny

Jmenuji se Anna, je mi 20 let, studuji vysokou školu v Praze a trpím depresivní poruchou.

Pozn. Nevypusť Duši: Depresivní porucha patří mezi afektivní poruchy (poruchy nálady). Může probíhat v lehké, středně těžké nebo těžké formě. Mezi typické příznaky patří dlouhodobé zhoršení nálady, snížení energie, snížení celkové aktivity a schopnosti koncentrace. Bývá narušen také spánek a chuť k jídlu.

Deprese je doprovázena prožíváním pocitů viny a beznaděje, ztrátou zájmů a zhoršením sebehodnocení a sebedůvěry. Vede k pocitům ztráty smyslu života. Deprese není vůlí ovlivnitelná, ale u většiny lidí je dobře léčitelná. U mírné deprese může dostatečně pomoci samotná psychoterapie.

Od středně težké deprese jsou však potřebné léky a optimální je kombinace antidepresiv a psychoterapie.

Fyzické příznaky deprese – dokazují, že deprese nemusí být jen ve vaší hlavě

První obtíže se u mě objevily, když mi bylo 13 let. Nebyl žádný zjevný spouštěč, žádná tragická událost. Přišlo to bez varování. V té době jsem vůbec netušila, co je to deprese, a rozhodně jsem si nemyslela, že by ji snad mohly „dostat“ děti.

Měla jsem pocit, že mám v hrudi zaražený nůž, který se noří hlouběji a hlouběji. Mezi lidmi mi bylo zle, o samotě jsem propukala v pláč. Všechno bylo hrozně těžké, soustředit se vyžadovalo nadlidské úsilí. Myslela jsem si, že je se mnou něco špatně, že já jsem špatná.

Měla jsem všechny předpoklady být šťastná, ale nešlo to. Snažila jsem se to tajit, protože jsem myslela, že je to moje chyba.

Potom jsem se začala sebepoškozovat. Dnes si už nejsem schopná vzpomenout, jak jsem k tomu přišla, ale zjistila jsem, že to „pomáhá“.

Když jsem se pořezala, všechny ty nepříjemné vnitřní pocity se zhmotnily ve fyzickou bolest a s tou už jsem se uměla vypořádat. Nejspíš to bude znít hrozně, ale já jsem si opravdu myslela, že jsem našla „lék“.

Budete mít zájem:  Vyrážka ze slunce (polymorfní světelná erupce) – co je to a jak na ni?

Na jednu stranu jsem věděla, že je to vážně špatné, na druhou stranu jsem si myslela, že mě to „léčí“.

Po nějaké době to však pomáhat přestalo. Potřebovala jsem si ubližovat častěji a častěji, abych zahnala svoje démony. A pak se to provalilo. Přišli na to ve škole a řekli to rodičům.

Moc ráda bych řekla, že mi rodiče v této fázi pomohli, ale bohužel nemohu. Byli naštvaní, křičeli na mě a donutili mě slíbit, že s tím přestanu. To bylo vše.

Já jsem však nepřestala, jen jsem to lépe schovávala.

Myslím, že někdy kolem mých čtrnáctých narozenin přišly první myšlenky na sebevraždu.

Když se dnes ohlédnu, dochází mi, že moji rodiče byli vyděšení, moc se o mě báli a netušili, co se mi děje v hlavě. Já sama jsem také netušila, co se se mnou děje, a nebyla jsem vůbec schopná o tom mluvit. Brala jsem to jako svoji chybu. Jsem si ale jistá, že kdybych dnes o komkoliv zjistila, že si ubližuje, hned bych ho vzala k psychologovi, pro jistotu. A všem bych doporučila to samé.

Myslím, že někdy kolem mých čtrnáctých narozenin přišly první myšlenky na sebevraždu. Přišla jsem si jako nejhorší člověk na světě, který všem kolem sebe ubližuje a bez kterého bude svět lepším místem.

Někteří lidé, kteří věděli o mém „extempore“, mi pak dali jasně najevo, že jsem takříkajíc nevděčný parchant, který si neváží toho, co má, a vymýšlí si blbosti. Hodně jsem se pak uzavřela do sebe.

Myslela jsem, že jsem úplně sama.

Pak můj táta zjistil, že se stále tajně sebepoškozuji. Tentokrát už ale zareagoval úžasně. Objal mě a řekl, že to bude dobré, a objednal mě k dětskému psychologovi. Tam jsme pak zjistili, že trpím depresivní poruchou. Dostala jsem prášky a bylo. Kontrola za rok nebo při zhoršení. Všichni si mysleli, že je to vyřízené.

Informace a rady o depresi jsem si vyhledávala na internetu. Bála jsem se kohokoliv zeptat. S kýmkoliv o tom mluvit. Myslela jsem si, že jsem vlastně blázen, a nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl. Nechtěla jsem o tom mluvit ani doma, protože jsem se iracionálně bála, že na mě budou rodiče naštvaní.

Brala jsem to tak, že když mám prášky, měla bych být v pohodě, a tudíž nic neřešit. Jenomže jsem byla všechno, jen ne v pohodě. Tři roky jsem žila na houpačce, depresivní fáze jsem však před svým okolím tajila. Někdy jsem se zase řezala nebo se chtěla zabít.

V těch chvílích mi hrozně pomohla Linka bezpečí, kam jsem mohla zavolat a promluvit si. Moc mi v těch těžkých časech pomohli.

Tři roky jsem žila na houpačce, depresivní fáze jsem však před svým okolím tajila. Někdy jsem se zase řezala nebo se chtěla zabít. V těch chvílích mi hrozně pomohla Linka bezpečí, kam jsem mohla zavolat a promluvit si. Moc mi v těch těžkých časech pomohli.

Všechno se to zvrtlo zhruba měsíc před mými sedmnáctými narozeninami. Měla jsem dobré období, prožívala první lásku a pak … Začala jsem mít noční můry, kvůli kterým jsem nechtěla vůbec spát. Přestala jsem jíst, neustále jsem byla strašně unavená a vystresovaná. Jela jsem na autopilota a mlela z posledního.

Pak jsem se „složila“ ve škole, ale to mě nejspíš zachránilo. Tři úžasné učitelky z naší školy mi zachránili život. Promluvily si se mnou, pomohly mi vše vysvětlit rodičům i nám poradily, jak najít psychologa a psychiatra, za kterými bych mohla docházet. Všechno vypadalo, že se obrátí k lepšímu. Bohužel se tak nestalo.

Pochopila jsem, že jsem nemocná, ne špatná a že nemoc prostě nemusí mít žádný důvod. Už se nestydím za to, že trpím depresí, protože mi tam došlo, že ke studu nemám žádný důvod.

Nastalo nejhorší období mého života, přestože jsem měla podporu svých blízkých. Jakákoliv činnost vyžadovala nesmírné úsilí, nicnedělání bylo nesnesitelné. V okolí lidí se mi dělalo fyzicky špatně, o samotě jsem měla nutkavé myšlenky na sebevraždu.

Dvakrát jsem byla velmi blízko k tomu, abych se o ni pokusila. Skončilo to ve chvíli, kdy jsem se u jedné z učitelek doslova zhroutila. Ležela jsem na zemi, plakala, nebyla schopná se pohnout. Strávila jsem tak asi hodinu, než jsem se mohla aspoň posadit.

Po konzultaci s psychiatričkou mě hospitalizovali na dětské psychiatrické klinice.

Na klinice jsem strávila 5 týdnů, 1 den a 5 hodin. V den, kdy mě pouštěli, jsem si to napsala na ruku. Psychárna (jak byla klinika označována mladými obyvateli) bylo zvláštní místo. Přestože se velmi snaží tvořit příjemné prostředí, stále jste tam zavření.

Nechtěla bych tam skončit znova, avšak jsem nesmírně vděčná, že jsem tam byla. Získala jsem tam nadhled a přátele na celý život. Naučila jsem se tam bez obalu o svých problémech mluvit a nic nezatajovat. Pochopila jsem, že jsem nemocná, ne špatná a že nemoc prostě nemusí mít žádný důvod.

Už se nestydím za to, že trpím depresí, protože mi tam došlo, že ke studu nemám žádný důvod.

I po třech letech od hospitalizace stále beru léky a chodím k psychiatrovi. Vnímám to jako součást života. Někdo bere léky na tlak, já je beru na hlavu. Hodně mi pomohlo se svěřit. Můj přítel zná celý můj příběh včetně všech detailů a stále je se mnou. Je obrovská úleva vědět, že své problémy můžete s někým sdílet. Spadne vám pak obrovský kámen ze srdce.

Netvrdím, že také nemám horší období, ale v tu chvíli jsou tu pro mě moji blízcí. Vlídné slovo a objetí jsou v takové chvíli nenahraditelné. Lidé, kteří to nebyli schopni pochopit, z mého života zmizeli. Řeči o tom, že každý je někdy smutný a vědu z toho nedělá, nebo že byste se měli sebrat, protože nemáte žádný důvod smutnit, vám rozhodně nepomohou.

Rozloučit se s těmito lidmi byl jen jeden z kroků, které jsem na své cestě učinila. Zdraví a duševní pohoda je u mě na prvním místě. Pokud zjistím, že mi něco dlouhodobě nesvědčí, tak s tím přestanu, i když to může být obtížné. Dříve bych si připadala, že jsem zbabělec, který se vzdává. Už nemám potřebu si něco dokazovat a ničit si kvůli tomu zdraví.

Řeči o tom, že každý je někdy smutný a vědu z toho nedělá, nebo že byste se měli sebrat, protože nemáte žádný důvod smutnit, vám rozhodně nepomohou.

Přestože mi deprese vzala část mého dětství, dala mi mnoho zkušeností. Bez nich bych nebyla člověkem, kterým jsem teď a neznala ty lidi, které teď znám. Přestože moje cesta není úplně jednoduchá, po jiné bych jít nechtěla. A pokud i vy trpíte depresí, tak vám dám jednu radu, mluvte o tom. A všem ostatním bych jen chtěla říct, že když bolest není na venek vidět, neznamená to, že neexistuje.

Zdroje:

Praško, J., Buliková, B., Sigmundová, Z. (2010). Depresivní porucha a jak ji překonat. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-656-4.

http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

Příčiny nemoci

Častěji se s depresí setkáváme u žen v období přechodu a po něm, také jí trpívají více starší lidé po ztrátě partnera nebo odchodu do důchodu. S rizikem je u žen spojeno šestinedělí a mateřská dovolená, kdy je žena relativně izolována. Osamělost, chudoba a příslušnost k minoritě patří také mezi rizikové faktory.

Rizikem jsou i zátěžové situace v životě, kdy dochází k citelným změnám (ukončení studia, vojenská prezenční služba, narození dítěte, nezaměstnanost). Dalším faktem je, že přibližně u třetiny těchto nemocných najdeme podobné potíže i u příbuzných – z tohoto vznikl předpoklad o vrozené poruše funkce v centrálním nervovém systému. Ne každý, kdo má nemocného příbuzného však onemocní.

Potíže může, ale také nemusí vyprovokovat psychická zátěž, vůči níž jsou tito lidé geneticky zvýšeně citliví. Deprese se zvýšeně vyskytuje i u tělesně nemocných.

V našich ordinacích se ocitají lidé s rozvíjející se depresí po infarktech srdečního svalu, s vysokým krevním tlakem, mozkovými příhodami, Parkinsonovou chorobou, cukrovkou, revmatizmem, endokrinními nemocemi (snížená sekrece hormonů štítné žlázy, onemocnění nadledvin) a s různými druhy autoimunitních chorob.

Dalšími jsou nádorová onemocnění, u nichž dochází k sekreci hormonů, poškození mozku, nemoci snižující hladinu kyslíku v krvi, roztroušená skleróza, deficity některých vitaminů (B12, kyseliny listové, niacinu …), záněty jater, záněty mozkových blan a mozku, AIDS, tuberkulóza.

Dle společných výzkumů s lékaři jiných oborů víme, že deprese může výrazným způsobem zhoršovat průběh jednotlivých chorob. A víme zcela jistě, že zvyšuje úmrtnost na tyto choroby. Poruchu nálady mohou způsobit také podávané léky (např. kortikosteroidy, cytostatika, protizáchvatové léky, léky proti početí, antipsychotika, léky proti alergiím, léky pro léčbu zvýšeného krevního tlaku, hypnotika), v těchto případech je nutné upozornit lékaře, který léky ordinoval, aby uvážil jejich změnu či navázal spolupráci s psychiatrem.

Příznaky:

Jaké jsou příznaky deprese?

Příznaky depresivní poruchy u nemocných jsou následující:

  • Základním a dominujícím příznakem je chorobně smutná (depresivní) nálada, která je většinou neovlivnitelná vnějšími událostmi. Trvá prakticky po celý den a téměř každý den, po dobu nejméně 14 dnů.
  • Podstatné omezení až úplná ztráta obvyklých zájmů a koníčků
  • Ztráta zájmu o sexuální život
  • Nechutenství a váhový úbytek
  • Nespavost spojená zejména s předčasným ranním probouzením
  • Zpomalení pohybů nebo naopak pohybový neklid (zejména u těch, kteří trpí úzkostí)
  • Ztráta energie a únava, snadná unavitelnost i po malé fyzické (luxování) nebo psychické zátěži (luštění jednoduché křížovky, četba novin)
  • Pocity vlastní méněcennosti, sebeobviňování a snížené sebevědomí
  • Neschopnost soustředění, nerozhodnost, zpomalené myšlení, svět jakoby za mlhou
  • Opakované myšlenky na smrt, sebevražedné sklony

Většina nemocných v depresi cítí únavu, tíhu, malátnost a vyčerpanost. Výrazný pocit ztráty energie může dosáhnout až takového stupně, že je člověk schopen jen ležet. Soustředění na aktivitu je zhoršené, začne-li depresivní něco dělat, nevydrží u toho. Každá činnost, duševní či fyzická, vede rychle k únavě.

Budete mít zájem:  Temporomandibulární (čelistní, žvýkací) kloub – jeho poruchy a problémy

Jsou nějaké signály, které nemocného upozorní?

Nemoc se může objevit předcházena varovnými signály nebo bez nich.

K varovným příznakům patři zejména porucha spánku, neschopnost relaxace, různé tělesné potíže, bolesti hlavy, člověk se může začít uzavírat do sebe, ztrácí schopnost se soustředit, přepadá ho neustále únava i po malých dříve zvládaných každodenních činnostech, začíná být zcela neschopný pracovat, bavit se či milovat. Ztrácí své přátele, zájmy a koníčky, život mu nečiní žádné potěšení, stává se pro něj již jen jakousi nutností. Výrazným doprovodným příznakem je nechutenství spojené s hubnutím a porucha spánku. Postižení špatně usínají, mají lehký spánek a v noci se často probouzejí (např. děsivými sny) a budí se v časných ranních hodinách a nemohou již více usnout. Po takovém spánku nemají pocit odpočinutí a cítí se unaveni.

Může jít o příznaky, které odezní samy, bez léčby, nebo se k nim postupně přidávají další.

Situace je však komplikována tím, že mnoho depresivních jedinců nevyhledá lékařskou pomoc. Buď proto, že si neuvědomují, že jsou depresivní, nebo o tom vědí a stydí se to přiznat a doufají, že depresi „rozchodí“ a překonají sami.

Velká část nemocných nevěří, že existují možnosti, jak jim účinně pomoci a nutí se překonávat příznaky silou vůle, což je v období rozvinuté nemoci prakticky nemožné.

Včasná diagnóza a léčba je přitom jedním ze základních faktorů, které ovlivní další průběh choroby a její případné komplikace!

Kolik procent populace trpí depresí?

Experti Světové banky a Světové zdravotnické organizace považují depresi za nejčastější ztrátu pracovní schopnosti u obyvatel v produktivním věku (10 % z celkového počtu). Pro zajímavost jsou v první desítce ještě další čtyři psychiatrické problémy (4.

nadužívání alkoholu, 5. sebeporanění, 6. bipolární afektivní porucha, 9. schizofrenie). Novější údaje, vztahující se k situaci v Evropě, dokládají v půlročním sledování téměř 7 % výskyt této poruchy v populaci.

U dalších 10 % obyvatel lze hovořit o přítomnosti depresivních symptomů různé intenzity.

Stoupá počet onemocnění ve srovnání s uplynulými léty?

S tímto názorem se často setkáváme a zejména se lidé ptají na výskyt deprese, což dávají do souvislosti s tíživou hospodářsko – politickou situací a dnešním životním stylem.

V krátkosti lze konstatovat, že s depresivními potížemi se potýká z celoživotního pohledu skoro jedna pětina populace. Některé údaje říkají, že od 2. světové války dochází ke zvyšování četnosti deprese a k posunu začátku onemocnění do nižších věkových kategorií. Názory na toto téma nejsou jednotné a mírně se liší i mezi samotnými psychiatry.

V České republice je každoročně nově diagnostikováno kolem pěti tisíc osob s primární depresí a ročně je léčeno na lůžcích psychiatrických klinik a léčeben asi tisíc depresivních pacientů. Současně lze předpokládat, že dalších 50 % depresivních nemocných se vůbec nedostaví k lékaři anebo jsou chybně označeni za trpící neexistující tělesnou chorobou!

10 varovných příznaků deprese, které byste neměli přehlížet

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí depresemi asi 350 milionů lidí různého věku po celém světě. Pokud se deprese neléčí, může vést k sebevraždě.

Ano, je normální se občas cítit na dně, ale na rozdíl od deprese je to jen dočasnou emocionální reakcí, která obvykle časem odezní. Naopak deprese je duševní porucha.

A pokud se její symptomy neléčí, mohou časem zcela zničit vaši každodenní rutinu a prudce zhoršit kvalitu osobního, společenského i profesního života.

Faktory, jako nedostatek informací, nedostatek vyškolených zdravotníků, slabé a nesprávné diagnózy a obecná stigmata obklopující duševní poruchy jsou důvodem, proč méně než polovina pacientů s depresí nikdy nenajde adekvátní pomoc. Prvním krokem v boji proti jakékoliv poruše je identifikovat její příznaky. Zdraví zdravé pro vás připravilo 10 varovných příznaků deprese, které byste neměli ignorovat.

Nedostatek sebedůvěry, pocit viny a beznaděj z toho, co přinese budoucnost, jsou první příznaky klinické deprese. Někteří lidé nemusí mít jen nízké sebevědomí, ale mohou se cítit znechuceni z toho, kým jsou. Jiní zase trpí zvýšeným pocitem viny a přehnaně se obviňují za minulé chyby.

Pacienti s depresí si většinou nic neodpustí, málokdy se stává, že se snaží svalit vinu na ostatní nebo mají negativní pocity vůči jiným. To dokazuje, že vina a sebeobviňování jsou pro klinickou depresí stěžejním příznakem. Z celkových 132 pacientů s depresí trpělo pocity sebeobviňování a nedostatečnosti 85 %.

Únava je běžně vyskytujícím se příznakem u pacientů s depresí. Vyplývá to ze studie publikované v roce 2004. Serotonin je neurotransmiter emitovaný našim mozkem, který je zodpovědný za tvorbu pocitu štěstí. Epinefrin je naurotransmiter, který je odpovědný za tvorbu energie. Klinická deprese potlačuje hladinu serotoninu, což vyvolává nižší produkci jiných neurotransmiterů, včetně adrenalinu. V důsledku toho se objeví chronická únava.

V roce 2000 proběhla studie European Society, která dotazovala 78 463 respondentů z šesti evropských zemí. Asi 73 % z nich uvedlo únavu jako hlavní symptom deprese.

Pacienti s depresí se cítí fyzicky unavení i po adekvátním spánku a bez větší fyzické námahy. To způsobuje psychickou únavu a neschopnost pacientů zapojit se do jakékoliv běžné činnosti.

Diagnostika a léčba únavy u pacientů s depresí je špatná, což vede k mnohem závažnější a delší formě deprese.

Proces homeostázy v těle vám řekne, kdy jste už dlouho vzhůru a potřebujete spánek. Cirkadiánní proces vašeho těla zase udržuje rytmus ospalosti a bdělosti během dne. Deprese tyto dva systémy, které vám pomáhají usnout, narušuje.

Z celkových 531 pacientů s depresí, kteří byli zkoumání ve studii z roku 2009, která byla zveřejněna v časopise Journal Of Psychiatry in Clinical Practice, trpělo nespavostí 97 %, z nichž 59 % uvedlo, že nedostatek spánku vážně narušil kvalitu jejich života, 40 % z nich se přiznalo k dennímu dřímání a 34 % uvedlo, že nespavost je velmi nepříjemná.

Spolu s ohromujícím pocitem beznaděje je tu ještě jeden pocit, který je charakteristický pro počáteční fází deprese – hněv. Hněv je doprovázený zvýšenou podrážděností a tendencí ztrácet chladnou hlavu i ve zdánlivě triviálních situacích.

Jakákoliv drobná a neškodná věc může vyvolat u depresivní osoby výbuch zlosti, kterému se nevyhne rodina, přátelé ani cizí lidé. Lidé s depresí nemusí svůj hněv vyjadřovat slovně, klidně jej mohou prociťovat uvnitř.

Klinická studie z roku 2013 prokázala, že deprese, která je provázena hněvem větší intenzity, bude pravděpodobně trvat déle a půjde hůř vyléčit.

Deprese doprovázená vztekem a zlostí může vyvolat další poruchy, jako je například zneužívání návykových látek nebo různé úzkostné poruchy.

Úzkost není jen nervozita kvůli něčemu, co se stalo nebo se teprve stane. Úzkostné poruchy jsou schopné velmi silně narušit klid mysli a vyvolat paranoiu z maličkostí. Když trpíte depresí, záchvat úzkosti vás může zatlačit hlouběji do pomyslné tmy. Mírný osobní nezdar může v člověku s depresí vyvolat beznadějné zoufalství.

Kromě psychických problémů mohou úzkost doprovázet i fyzické projevy, jako je třeba pocení, bušení srdce nebo rychlý srdeční tep. Z celkových 255 pacientů s depresí trpělo poruchami úzkosti 50,6 %. 27 % z celkového počtu uvedlo, že je trápil strach ze sociálních situací, 16 % trpělo strachem nebo fóbiemi z různých věcí a 14 % uvedlo panickou poruchu.

Pokud se neustále cítíte mizerné a nedokážete se soustředit na jedinou věc déle než několik sekund, pak můžete být v depresi. Zhoršená koncentrace je jedním z nejčastější se vyskytujících symptomů deprese podle studie z roku 2004, publikované v Psychiatry Research. Pacienti s depresí hlásili, že mají potíže s krátkodobou pamětí, stali se méně produktivními a neustále zapomínali, kam dali důležité věci, jako klíče nebo dokumenty. Lidé, kteří se zdají být až příliš divocí a neustále působí, že žijí život na hraně, mohou trpět depresí. Samozřejmě to neznamená, že každý člověk dobrodružné povahy má depresi. Nicméně, pokud sledovaná osoba projeví další příznaky deprese, jako je citový zmatek, pití alkoholu, užívání návykových látek, pak si můžete být jistí, že něco není v pořádku. Alkoholismus, gamblerství, zneužívání návykových látek a rizikové sexuální chování může být pro osobu s depresí mechanismus zvládání vnitřního utrpení a jednoduchý způsob, jak uniknout nepříjemným pocitům.

Z 923, kteří se projevují rizikovým sexuálním chování, mělo 35,7 mírné příznaky deprese, zatímco 5,62 % projevilo závažné příznaky deprese. Je smutné, že tyto činy poskytují pouze dočasnou úlevu, avšak deprese se v průběhu času dál zhoršuje.

Ztráta zájmu o všechny sociální aktivity a jakýkoliv sociální kontakt, stejně jako výrazně zmenšená schopnost prožívat radost, je lékařsky známá jako anhedonie.

Depresivní lidé se mohou izolovat a trávit čas nic neděláním, protože nedokáží mít požitek z žádné činnosti.

Ve studii z roku 2009, zveřejněné v časopise Neuroreport, byl u zdravých lidí a pacientů s depresí proveden pokus, při kterém museli poslouchat svou oblíbenou hudbu a následně byl jejich mozek podroben magnetické rezonanci.

Mozek lidí s depresí vykazoval nižší aktivitu v oblastech mozku spojených s potěšením. Anedonie je hlavní charakteristickým znakem deprese.

Většina pacientů s depresí trpí kromě neustálé náladovosti také náhlým poklesem chuti k jídlu. Jen při pomyšlení na jídlo se jim dělá špatně od žaludku, a to i když ten den ještě nic nejedli. V důsledku toho mohou začít nezdravě hubnout. Ztráta chuti k jídlu je jedním z nejčastějších symptomů unipolární poruchy. I když většina lidí v depresi hubne, vyskytují se i případy, kdy lidé s depresí na váze přibírají. Myšlenky na sebevraždu nejsou u normálních lidí příliš obvyklé. Deprese ovšem tyto myšlenky vyvolává poměrně pravidelně. Sebevražedné myšlenky jsou pevně spojeny s poruchami nálady, jakou jsou klinické deprese. Existují různé faktory, které přispívají k sebevražedným sklonům starších lidí a klinická deprese je nejčastějším z nich. Autor: Jad

10 varovných příznaků deprese, které byste neměli přehlížet. Deprese je jednou z chorob, kterou na sobě postižení velmi těžko poznávají. Příznaky deprese jsouZdravá výživa

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *