Syndrom alenky v říši divů – příznaky, příčiny a léčba

Definic psychické či duševní poruchy jako takové lze najít několik, v obecném smyslu se však jedná o určité neurologické procesy, které se projevují v chování člověka, v jeho myšlení, prožívání nebo vztazích s ostatními lidmi, což negativně ovlivňuje schopnost dotyčného efektivně fungovat ve společnosti.

V minulosti jsme vám na tohle téma přinesli článek zaměřený na takzvaný Cotardův syndrom, neboli syndrom chodící mrtvoly, při kterém jsou postižení jedinci přesvědčeni o tom, že postrádají jeden či více životně důležitých orgánů nebo o tom, že už jsou jednoduše mrtví.

Dnes se na podobně zajímavé syndromy a vzácná psychická onemocnění podíváme ve větší míře, ve zkratce si jich totiž představíme hned deset. 

Psychóza Windigo

Výskyt takzvané psychózy Windigo (někdy psáno také Wendigo) je spojen zejména s domorodými civilizacemi obývajících arktický a subarktický podnebný pás, například u Eskymáků z Hudsnova zálivu v Kanadě (konkrétně u kmenů Cree, Odžibva a dalších), přičemž samotný pojem odkazuje ke třídě antropofágních nadpřirozených monster s velkou spirituální i fyzickou silou, Jedná se o psychiatrickou poruchu, při níž dotyčný pociťuje nutkání požírat lidské maso a je přesvědčený, že se začíná měnit ve zmíněnou mýtickou příšeru. Postižený jedinec kromě toho může kolem sebe údajně vidět osoby, které se proměňují na bobry a další jedlé živočichy, do kterých by se mohl zakousnout. Výskyt poruchy začal rapidně klesat poté, co během 20. století začaly domorodé kmeny přicházet do většího kontaktu se západními ideologiemi a životním stylem. Nehledě na některé přesvědčivé důkazy někteří lidé existenci psychózy popírají, stále se tak o poruše vedou debaty a řada otázek ohledně ní zůstává nezodpovězena.  

Ilustrační obrázek, domorodý kmen Cree na území Kanady

Syndrom Alenky v říši divů

Syndrom Alenky v říši divů (v angličtině Alice in Wonderland syndrome, AIWS, Todd's syndrom nebo lilliputian hallucinations) získal své pojmenování podle názvu světoznámého románu amerického spisovatele Lewise Carrolla, poruchu pak poprvé popsal psychiatr John Todd v roce 1955.

Jedná se o neurologický stav, během něhož je do značné míry u postiženého člověka ovlivněno jeho vnímání vnějšího světa.

U pacientů trpících tímto onemocněním může docházet k projevům mikropsie, což je zrakové vnímání okolních předmětů ve zmenšených rozměrech, než jaké ve skutečnosti jsou, ale naopak se objevuje také makropsie, tedy zrakové vnímání okolních předmětů ve zvětšených rozměrech.

Syndrom Alenky v říši divů se často vyskytuje ve spojitosti s nádorem na mozku, intenzivními migrénami, ale trpět jím mohou také uživatelé psychotropních látek typu LSD. Zpravidla se vyskytuje u dětí, ale také u dospělých jedinců v rozmezí mezí dvaceti až třiceti lety.

• Ilustrační obrázek, podobně si postižený člověk může připadat
• 
• Syndrom cizí ruky

Syndrom cizí ruky (alien hand syndrome, AHS) je poměrně vzácné neurologické onemocnění, které se projevuje ztrátou kontroly nad vlastní rukou. Ta se pohybuje a manipuluje s věcmi zcela proti pacientově vůli a zjednodušeně řečeno si dělá, co se jí zachce.

Postižený jedinec tak musí její hybnost zastavit svojí zdravou rukou. Hrůzu nahánějící představou je ale skutečnost, že narušená ruka se může v některých případech chovat vůči svému majiteli i agresivně, štípat ho, škrábat nebo tlouct.

Dokonce se údajně objevil extrémní případ, kdy se nebožáka jeho vlastní ruka pokusila uškrtit. Agrese může být teoreticky směřována i proti ostatním, takže neovladatelná ruka může případně i zabíjet.

Nemoc popsal německý neurolog Kurt Goldstein v roce 1908 a ani po více než celém století neexistuje žádný lék, pouze prostředky na utlumení projevů nemoci.

1. Ilustrační obrázek, ruka pacienta si začíná takříkajíc žít vlastním životem
2. 
3. Latah

Výskyt neurotické poruchy s názvem Latah byl v minulosti zaznamenán většinou u žen středního věku (zpravidla v podřízeném postavení) v některých zemích jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii a Malajsii.

Jedná se o extrémně přehnanou úlekovou reakci ve formě stavů připomínajících druh transu. Šok u postižené osoby může vyvolávat například nekontrolovatelný smích, taneční kreace či řev.

Dalšími charakteristickými symptomy často spojovanými s tímto vzácným onemocněním jsou i echopraxie, tedy imitování jednání a gest ostatních lidí, koprálie, nutkání k používání fekálních výrazů nebo fuga, kdy člověk náhle opustí domov, cestuje a trpí výpadky paměti.

Se zmínkami o poruše se lze setkat také v populární kultuře, například americký spisovatel William Seward Burroughs se o ní několikrát zmiňuje ve své knize Nahý Oběd z roku 1959.

•  William S. Burroughs, od něhož někteří čtenáři o nemoci slyšeli možná poprvé
• 
• Syndrom skákavých Francouzů

Kromě poruchy Latah je jako vysoce přehnaná úleková reakce popisován také vzácný syndrom skákavých Francouzů (někdy jen syndrom skákavého Francouze, anglicky Jumping Frenchmen syndrome).

Záhadnou poruchu poprvé popsal v roce 1878 americký neurochirurg George Miller Beard, když se zabýval případem skupiny dřevorubců s francouzskými kořeny žijících ve státě Maine.

 Skákaví Francouzi z Mainu, jak se začalo jedincům přezdívat, se vyznačovali abnormálními reakcemi na náhlé stimuly a mezi charakteristické projevy duševní nemoci patřilo křičení, divoké máchání rukama nebo právě skákání.

Intenzivnější a méně časté symptomy pacientů zahrnovaly uposlechnutí jakéhokoliv příkazu (nevyjímaje udeření jim blízké osoby), echolalie (imitování slov a zvuků ostatních) a echopraxie (imitování jednání a gest ostatních). Případů onemocnění bylo objeveno kolem padesáti, většinou právě u dřevorubců. Co přesně poruchu způsobuje, není jasné, nicméně Beard věřil, že se jedná o dědičné onemocnění přenášené z otce na syna.

1.    Ilustrační obrázek, poruchou z neznámých důvodů trpěli hlavně dřevorubci 
2. 
3. Capgrasův syndrom 

Capgrasův syndrom je duševní porucha pojmenovaná podle francouzského psychiatra Jeana Josepha Capgrase, který ji objevil a popsal v roce 1923 společně s psychiatrem jménem Jean Rebout-Lachaux.

Osoba trpící tímto onemocněním nabývá přesvědčení, že někteří z členů její rodiny, blízcí přátelé nebo partner byli nahrazeni zcela identickými dvojníky. Při pohledu na ně následně pacient věří, že nejsou ve skutečnosti těmi, za které se vydávají.

Dotyčný může nabýt dojmu, že vidí dvojníka i při pohledu na sebe samého do zrcadla.

V některých případech může být postižený dále přesvědčen, že i neživé předměty jako například kniha, židle nebo lampa byly nahrazeny přesnými replikami a to stejné může platit i pro domácí zvíře, které pacient začne považovat za cizí, ale identicky stejné.  

Ilustrační obrázek, dokážete si představit, že odraz v zrcadle začnete považovat za cizího dvojníka?

Koro 

Koro je kulturně specifickou poruchou, která se vyskytuje především v Číně a některých menších zemích jihovýchodní Asie. Syndrom se vyznačuje stavy silné úzkosti a přesvědčením, že se postižené osobě ztrácejí jeho či její genitálie.

U žen se porucha vyskytuje jen ojediněle a je tak častá spíše u mužů. Pacienti věří, že se jim jejich penis zanořuje do břišní dutiny a až zmizí úplně, dojde ke smrti.

Počátek nemoci může být spojený s excesivní či abnormální souloží a její projevy začínají náhlým děsem, spazmy a akrocyanózou, tedy namodralým až mramorově fialovým zbarvením kůže na končetinách.

Lidová léčba může mít podobu posilování afrodisiaky jako například práškem z rohu nosorožce, ale za účelem zabránění smrti, které se pacient obává, je jeho manželka pověřena neustálým svíráním jeho penisu, aby se nezanořil. 

Ilustrační obrázek, žena falus svého nemocného muže bedlivě střeží ve dne v noci 

Pica syndrom 

Pica syndrom (čteno pajka) je vzácnou poruchou, která se vyznačuje nutkáním pojídat železo a kov, hlínu, kamení, křídu, sklo, srst, chlupy, dřevo, papír nebo třeba písek, zkrátka takové věci, do kterých byste se běžně nejspíš asi nezakousli.

Toto chování je často pozorováno zejména u dětí, osob s duševními poruchami jako například autismem nebo u žen (zejména těhotných). Aby se však jednalo o pica syndrom, musí pojídání nejedlých materiálů a předmětů trvat déle než jeden měsíc a dotyčný člověk musí dosahovat věku, v němž jsou podobné projevy považovány za nevhodné z hlediska vývoje.

Na obrázku níže si můžete prohlédnout obsah žaludku pacienta trpícího tímto syndromem.

• I takto může vypadat obsah žaludku člověka trpícího Pica syndromem
•  
• Porucha tělesné integrity

Vzácná porucha tělesné integrity (Body Integrity Identity Disorder, BIID) je závažné onemocnění, které se projevuje nespokojeností se stavem vlastního těla. Pacienti trpící touto poruchou se vyznačují inklinací k sebepoškozování, které může přerůst až v touhu po amputaci některé z končetin.

Postižení se mohou také pokoušet si dobrovolně přivodit devastující zranění, po němž by byli navždy upoutáni na invalidní vozík.

Před pár lety se například objevil případ ženy jménem Chloe Jennings-White, která v rozhovorech pro média uvedla, že od čtyřech let záviděla ostatním dětem, které trpěly tělesným postižením a podle svých slov vždy toužila po tom, aby byla permanentně paralyzovaná. 

1. Ilustrační obrázek, pacienti s poruchou tělesné integrity věří, že bez zdravých nohou by byli šťastnější  
2. 
3. Boantrofie

Duševní porucha boantrofie u člověka způsobuje, že se začne domnívat, že není lidskou bytostí, ale turem, krávou, nebo jiným druhem dobytka a začne se podle toho chovat. Zřejmě nejznámější osobou trpícím touto psychickou chorobou byl novobabylonský král Nebukadnesar II.

, který podle Starého Zákona přišel o zdravý rozum, sedm let žil jako divoké zvíře a během té doby kromě jiného měl požírat trávu jako vůl.

S výjimečnými případy boantrofie je možné se setkat i dnes, kromě sebeidentifikace s různými druhy dobytka však existují i další poruchy podobného typu jako například lykantrofie, kdy si dotyčný myslí, že je vlk.

A pokud si vzpomínáte, loni jsme vám přinesli článek o 34letém výzkumníkovi z Velké Británie, který si v rámci vědy (údajně) po dobu necelého týdne ve švýcarských Alpách vyzkoušel, jaké je to žít jako koza.  

• Ilustrační obrázek, i takto se může člověk trpící poruchou cítit
• 
• BONUS: Stendhalův syndrom

Jakkoliv se může někomu zdát smyšleně, jedná se o skutečnou poruchu.

 Stendhalův syndrom (známý taky pod názvy Florentský syndrom nebo Hyperkulturémie) je vzácné psychosomatické onemocnění, které u postižené osoby způsobuje zrychlený srdeční tep, mdloby, závratě, zmatení, ale také například halucinace, a to především při pohledu na umělecké dílo nebo v situaci, kdy je obklopen vícerými předměty s uměleckou hodnotou najednou. Jinými slovy se jedná o silně intenzivní zážitek na hranici šoku z nadměrného množství estetických kulturních vjemů, podobnou reakci u člověka může způsobit také obdivování přírodních krás. Syndrom postihuje zejména jedince v rozmezí 26 až 40 let, kteří příliš nevycházejí z domova. Svůj název porucha získala podle francouzského spisovatele jménem Henri-Marie Beyle (používal pseudonym Stendhal), který zanechal záznam o své vlastní zkušenost s tímto nezvyklým jevem. V roce 1817 Beyle navštívil kostel Santa Croce ve Florencii, kde se podle svých slov dostal až do stavu extáze a málem ztratil vědomí. K pojmenování syndromu nicméně došlo až v roce 1979 a vůbec poprvé byl diagnostikován v roce 1982. 

Ilustrační obrázek, pro někoho může být pohled na Monu Lisu krajně nebezpečný

Upozorniť na chybu. Ak si našiel nedostatok v článku alebo máš pripomienky, daj nám vedieť.

Syndrom lidského vlkodlaka či Alenky v říši divů. Toto jsou nejbizarnější nemoci

Nemoc je do jisté míry běžná součást života. Někoho trápí alergie, někoho migrény, jiné občas chytí rýma či zánět. Jsou však i taková onemocnění, která jsou tak vzácná, že o nich víme jen velmi málo a tak bizarní, že bychom je nepřáli nikomu. Která kuriózní onemocnění patří mezi ty nejdivnější a jak se projevují?

Hypertrichóza

Tato nemoc se jinak nazývá i syndrom lidského vlkodlaka. Člověk při ní skutečně vypadá jako bájná postava ze strašidelných hororových příběhů.

 Projevuje se extrémním ochlupením, přičemž se může vyskytovat buď po celém těle, nebo jen na určitých místech. Nejčastěji jde o genetické onemocnění a lékaři zatím nepřišli na to, jak ho léčit.

Může mít však i jiné příčiny, například hormonální dysbalanci způsobenou poruchou štítné žlázy.

• Dočasným řešením je samozřejmě depilace, vědci se snaží vyvinout lék, který by však nadměrný růst ochlupení zastavil úplně a s největší pravděpodobností bude regulovat vylučování testosteronu do těla.
• Nemoc je velmi vzácná a celkově je v současnosti zdokumentováno jen 100 případů.
• 

Progerie

Je extrémně ojedinělá dědičná genetická porucha, při níž dochází k rapidnímu stárnutí a první příznaky stáří se ukazují již v útlém věku. Málo z dětí se dožije dospělosti a většinou umírají v teenagerském věku.

Už mezi 18–24 měsícem začne dítě ztrácet vlasy, nevyvíjí se, později se objeví i první vrásky, artritida, kardiovaskulární problémy, pacienti začnou ztrácet zrak i sluch a častokrát umírají na selhání ledvin. Jen málo dětí s progerií se dožilo více než 13 let.

Stárnou přibližně 8 až 10krát rychleji než běžný člověk, ale tato nemoc nijak neovlivňuje dětskou inteligenci a jejich IQ je většinou průměrné až nadprůměrné.

Medicína na tuto diagnózu zatím nezná léčbu a dokáže jen zmírňovat příznaky. Momentálně s ní na světě žije asi 100 jedinců. Celkem bylo zaznamenáno 140 případů. Nadace na výzkum progerie se ale domnívá, že existuje asi 150 nediagnostikovaných případů.

 

Syndrom Alenky v říši divů

Jedna tabletka tě zmenší, druhá zvětší, přesně takto se cítí lidé, kteří trpí tímto vzácným syndromem. Jde o neuropsychiatrické onemocnění ovlivňující lidskou percepci.

Postiženým se zdají být objekty v jejich okolí mnohem menší nebo výrazně větší, než opravdu jsou. „Z ničeho nic se předměty zdají malé a vzdálené nebo velké a blízko. Mám pocit, jako bych se zmenšoval, a také se mi zdá, že lidé nejsou větší než můj ukazováček. Občas také slyším hlasy lidí blízko a zřetelně, jindy zase slabě a jakoby z dálky,“ popsal své příznaky jeden 17letý pacient.

Podobné halucinace můžeš zažít i po požití psychotropních látek, ale vyskytují se i při velmi silných migrénách či nádorových onemocněních. Syndrom se však objevuje i samostatně bez jiných klinických příčin.

Cotardův syndrom

Je to vzácná duševní porucha známá také pod názvem syndrom chodící mrtvoly. Pacienti, kteří jí trpí, jsou přesvědčeni o tom, že jsou mrtví, že jim v těle neproudí žádná krev, že nedýchají, nebo jim chybí důležité vnitřní orgány, například mozek. Nijak racionálně se jim proto nedá vysvětlit, že jsou ve skutečnosti živí.

1. Nejčastěji postihuje starší lidi s depresemi, pacienty trpící schizofrenií, maniodepresivní psychózou, úrazem mozku a lidi s psychotickými poruchami.
2. Mnoho z nich má sebevražedné sklony, sebepoškozují se, nedbají na osobní hygienu, nepoznávají svou tvář v zrcadle, nemají žádný zájem o kontakt s jinými a realitu vnímají zkresleně.
3. 

 

Diagnóza, také známá jako syndrom upíra, způsobuje přecitlivělost na sluneční světlo. Negativně ovlivňuje nervový systém a pokožku.

Člověk je tak přecitlivělý na sluneční světlo, že už do 30 minut od momentu, kdy je mu vystaven, pociťuje velkou bolest, pálení a svědění. Pokožka může být zarudlá a mohou se objevit vyrážky či puchýře, které se hojí jen těžko.

V extrémních případech může člověk po vystavení slunečnímu záření přijít o vlasy či nehty a dojde k vážnému poškození a zjizvení pokožky. Pacienti mívají také deformované zuby, dásně či oči. Je docela pravděpodobné, že právě na základě tohoto onemocnění vznikly v minulosti legendy o upírech.

 

Syndrom zahraničního přízvuku

O tomto psychickém onemocnění existuje na celém světě jen 62 záznamů a poprvé bylo popsáno v roce 1907. Nejčastěji postihuje lidi, kteří utrpěli srážku, poranění hlavy, mívají migrény nebo vývojovou poruchu.

Pacienti mluví přízvukem, který není charakteristický pro zemi jejich původu nebo pro oblast, kde dlouhodobě žijí. Přestože je název diagnózy mírně zavádějící, tito lidé nemluví žádným konkrétním akcentem ani zázračně nezískají schopnost mluvit cizím jazykem.

Může se tedy stát, že rodilý Angličan začne najednou mluvit jako přistěhovalec z jiného státu nebo že rozený Slovák najednou zvláštně vyslovuje slabiky. Většina pacientů toto onemocnění popisuje jako poruchu řeči.

 

Progresivní osifikující fibrodysplazie

Představ si, že by všechno pojivé tkanivo ve tvém těle postupně tuhlo a měnilo by se na kosti. Svaly, šlachy i vazy by pomalu kostnatěly, buď v momenty, kdy by došlo k jejich poškození, nebo zcela nepředvídatelně a spontánně.

Takto nějak se projevuje progresivní osifikující fibrodysplazie. V mnoha případech zůstanou klouby nemocných lidí po úrazu zcela přimrzlé na místě. Odstranění kosti vede jen k jejímu dalšímu růstu.

První příznaky se většinou projevují kolem 10. roku života, i když určité symptomy se mohou ukázat už po porodu. Kostnatění začíná v oblasti páteře a lebky, později přejde do břišní dutiny a dolní části páteře. Často se objevují bulky podobné tumoru.

• Onemocnění způsobuje ztrátu pohyblivosti, pacienti postupně nejsou schopni mluvit ani jíst a kostnatění v oblasti hrudního koše tlačí na plíce a způsobuje dýchací potíže.
• V roce 2017 lékaři zaznamenali asi 800 případů této poruchy.
• 

 

Chorobná nebojácnost

Také nazývaná S.M nebo SM-046 popisuje ženu, která nezná strach. Vědci ji zkoušeli převést přes strašidelný park, promítali jí klipy z hororových filmů, v její přítomnosti vypouštěli hady, pavouky (i tarantule), ale žena nejevila žádné fyzické ani psychické známky strachu.

Jinak prý šlo o normálního jedince a všechny ostatní emoce jako radost, vzrušení, zvědavost či znechucení přežívala jako u zdravého člověka.

Psychologové tvrdí, že žena je přátelská a otevřená a nemá problémy s oslovováním druhých. Nicméně trpí tím, že nedokáže rozeznat negativní emoce související se strachem od ostatních.

Rovněž nedokáže posoudit, zda jsou lidé důvěryhodní nebo mají špatné úmysly a nechápe koncept osobního prostoru.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.

Alenka v říši divů není jen pohádka, ale i vzácné onemocnění

Pohádku Alenka v říši divů od anglického spisovatele Lewise Carrolla zná kdekdo. Málokdo ale ví, že je po ní pojmenované i neurologické onemocnění.

Alenka ve svém příběhu zažívá spoustu dobrodružství. Díky tomu, že sní dortík, natolik vyroste, že převyšuje dům, a všechny věci kolem ní se jí tak přirozeně zdají maličké. Po vypití lahvičky se zase zmenší do miniaturní podoby a předměty naopak nabývají obřích rozměrů. Těmito pocity ale trpí i řada skutečných lidí. Lékaři odhadují, že postihují 10 až 20 procent světové populace.

Syndrom Alenky v říši divů poprvé popsal anglický psychiatr John Todd v roce 1955 při pozorování svých pacientů, kteří při silných bolestech hlavy trpěli zkresleným vnímáním sebe samých i svého okolí.

Žádný z nich ale neměl poškozený zrak, nádor na mozku ani duševní poruchu. Ve dnech, kdy se jim bolesti hlavy vyhýbaly, nebyla po projevech onemocnění ani stopa.

Vnímali skutečnou velikost předmětů i jejich blízkost.

Todd nové onemocnění proto definoval jako psychopatologický syndrom zdeformovaného prostoru, času a tělesných proporcí, známý spíše pod označením Syndrom Alenky v říši divů.

Vzpomněl si totiž na známou pohádku a zejména jejího autora Lewise Carrolla, který patřil mezi migreniky, a předpokládal proto, že zažíval stejné stavy jako jeho pacienti.

Psychiatr se domníval, že se s nimi Carroll vypořádal právě v příběhu Alenky, byť to dodnes není stoprocentně prokázané.

Projevy této nemoci ale nedaly spát ani neurologům, podle nichž za vším stojí nadměrné množství elektrické aktivity v mozku.

Tu způsobuje abnormální průtok krve v těch částech mozku, jež zpracovávají vnímání všech vizuálních informací z okolního prostředí. Pacienti kvůli tomu realitu vnímají zkresleně.

Pokud se jim předměty jeví menší, než ve skutečnosti jsou, pak se u nich projevuje mikropsie. A naopak mají-li pocit, že všechno kolem nich je větší, jedná se o makropsii.

Dalším příznakem je tzv. pelopsie, která způsobuje, že si lidé myslí, že některé předměty nebo objekty jsou k nim blíže, než opravdu jsou. Pokud mají naopak pocit, že vše kolem nich je vzdálené, pak se jedná o teleopsii. Zkresleně vnímají i zvuk – tichý vnímají jako hlučný a naopak. Někteří nemocní zase mají problém s časem: Oproti skutečnosti jim ubíhá buď pomaleji, nebo rychleji.

Přesto se nejedná o klasické halucinace. Lidé postižení syndromem Alenky si totiž uvědomují, že jejich ‚halucinace‘ nejsou skutečné, byť zkreslené vědomí nemůžou nijak ovlivnit.

Zajímavostí je, že většinu pacientů postihne jen jeden z uvedených příznaků, který zaútočí buď společně s migrénou, či naopak po jejím odeznění. Migréna je totiž přítomná vždy.

Kdo je ohrožený

Lékaři ale dodnes nevědí, co abnormální průtok krve v mozku, který je příčinou zkresleného vnímání, způsobuje. Jen u třetiny lidí nedávné studie potvrdily přítomnost infekce.

U zbývajících dvou třetin ale můžou být důvody různé: Nádor na mozku, encefalitida, počáteční mononukleóza, silné migrény nebo užívání psychoaktivních látek typu LSD.

Někdy může být příčinou i epilepsie nebo mozková příhoda.

Přesto Alenčin syndrom nejčastěji postihuje děti a s příchodem dospělosti většinou sám vymizí. Druhou nejvíce postiženou kategorií jsou dospělí ve věku 20 až 30 let. Stejně jako řada jiných onemocnění je i tato nemoc dědičná.

Diagnostika onemocnění se provádí za pomoci magnetické rezonance, elektroencefalografie (EEG) a krevních testů prokazujících přítomnost viru nebo infekce.

Někteří z potencionálních pacientů se ale o své nemoci nedovědí nikdy. Týká se to zejména dětí, u nichž rodiče fantazie předpokládají. Mladí lidé, které zkreslené vnímání postihne třeba jen několikrát v roce, zase nepříjemné příznaky přisuzují únavě nebo přepracování.

Léčit se téměř nedá

Vzhledem k tomu, že není známá jasná příčina tohoto vzácného onemocnění, neexistuje na ni žádný univerzální lék. Jedinou užívanou medikací jsou léky na migrénu, pokud jí nemocný trpí. Jinak lékaři doporučují klid a odpočinek a nepříjemný stav přečkat. Atak trvá od 20 do 50 minut.

Dobrou zprávou ale je, že ve většině případů není onemocnění celoživotní. U dětí pomine s nástupem rané dospělosti, u lidí trpících mononukleózou po jejím vyléčení. Pokud je příčina neznámá, nemoc sice může mít delší trvání, ale její ataky se co do počtu snižují.

Související články

Alenka v říši divů Syndrom příčiny, příznaky a terapie / Klinická psychologie

Pokud nás naše smysly zřídkakdy oklamou, je to mimo jiné proto, že v našem mozku existuje spousta struktur, které pracují současně a mají realistický obraz světa, který nás obklopuje.

Syndrom Alenky v říši divů je test toho, co se stane, když tyto procesy začnou nekoordinovat.

Jaký je syndrom Alenky v říši divů?

Je to asi velmi vzácná neurologická porucha, při které dochází ke změně zrakového vnímání, vidět věci velikosti, která neodpovídá realitě.

Může se tedy stát, že člověk vidí objekt, jako by byl mnohem menší, než je, nebo že je mezi miniaturizovanými prvky vytvořen obří, nebo že dochází k opaku a zaznamenává, jak jsou prvky prostředí nebo jeho vlastního těla. menší než obvykle.

Zejména je velmi běžné, že vizuální halucinace, které se objevují u tohoto syndromu, souvisejí se způsobem, jakým jsou vnímány části těla..

• Možná vás zajímá: ’10 nejvzácnějších mentálních syndromů, které jsou známé‘

Příznaky tohoto problému vnímání

V některých případech se jedná o syndrom Alenky v říši divů může být exprimován v mikroskopii, zatímco v jiných je exprimován ve formě makropsie.

Micropsy

V mikroskopii se zdá, že všechno je podstatně menší než ve skutečnosti.

Makropsie

V tomto případě se opak opakuje v tom, co mikropsie definuje: prvky těla nebo prostředí jsou vizualizovány deformovaným způsobem, jako by byly mnohem větší, než se očekávalo..

Další příznaky

Dva předchozí jevy nevědí, jak velmi dobře určit, jak daleko od sebe je objekt, zvíře nebo osoba, která způsobuje dezorientaci, úzkost a pocit zranitelnosti..

Tyto zrakové halucinace obvykle netrvá dlouho a zmizí po několika minutách. Na druhé straně, častěji se objevuje v noci, když je málo světla a když se chystáte spát do stavu spánku (něco, co je také běžné u jiných forem halucinací).

Navíc, v některých případech syndrom Alenky v říši divů je doprovázen ztráta pojmu času a / nebo halucinace o objektech, zvířatech, předmětech nebo lidech, kteří nejsou opravdu v dohledu, což zhoršuje pocit dezorientace. Občas jsou všechny tyto vizuální podvody doprovázeny hmatovými nebo sluchovými halucinacemi..

• Související článek: ‚Halucinace: definice, příčiny a symptomy‘

Odkud pochází název této poruchy??

Syndrom Alenka v říši divů je pojmenován po slavném románu Lewise Carrolla, jehož protagonista prožil tento jev pod vlivem magie, která obklopovala oblast, kterou zkoumal..

Tyto části příběhu byly inspirovány zkušenostmi samotného Lewise Carrolla, který měl tento syndrom. Příznaky této změny však nejsou tak podnětné jako ve své literární tvorbě a vyvolávají pozoruhodné nepohodlí.

Příčiny

Podobně jako každá neurologická porucha, lycianský syndrom v říši divů nemá velmi známé příčiny, protože ho ovlivňuje mnoho věcí a kromě toho, mozek každé lidské bytosti je něco jedinečného a velmi přizpůsobený životu každého člověka.

To znamená, že může být způsobeno několika druhy zranění nebo změnami ve fungování těla, ať už chronickými nebo přesnými. Například problémy s krevním oběhem přes mozek mohou vyvolat příznaky.

Na druhé straně, Určitá zranění a nemoci, jako je virus Epstein-Barr, mohou vyvolat tento symptomatický obraz, protože to musíme udělat, musíme zajistit, aby se fungování určitých skupin neuronů začalo měnit způsobem, který evoluce nepředpokládá.

Kdo to zažívá?

Syndrom Alenky v říši divů je mnohem častější v dětství a dospívání. Od 30 let věku je mnohem vzácnější a v každém případě se může objevit v důsledku poranění mozku.

Léčba

Po provedení diagnózy tohoto syndromu je stanovena léčba, která bude záviset na jednotlivých případech a příčinách souvisejících s nástupem symptomů.. Někdy bude stačit lepší odpočinek a spánek, aby symptomy mohly být odstraněny, zatímco v jiných je nutné léčit nemoci a chronické neurologické změny.

V každém případě by měla být jakákoli forma intervence na syndrom Alenky v říši divů navržena a kontrolována zdravotnickým specialistou dostatečně akreditovaným k tomu, aby tak učinila a vyškolena v oblasti duševního zdraví a neurologie..

Stejně tak je prognóza tohoto syndromu velmi variabilní, a záleží na tom, jaké jsou jeho příčiny a jak snadné je zasáhnout, aby problém vyřešili.

Alenka v říši divů – Alice in Wonderland syndrome

Alicin syndrom v říši divů ( AiWS ), známý také jako Toddův syndrom nebo dysmetropsie , je dezorientující neuropsychologický stav, který ovlivňuje vnímání .

Lidé mohou zaznamenat zkreslení vizuálního vnímání, jako je mikropsie (objekty, které se zdají malé), makropsie (objekty, které se zdají velké), pelopsie (objekty, které se zdají být blíže, než jsou), nebo teleopsie (objekty, které se zdají být dále, než jsou).

Zkreslení velikosti může nastat i v jiných senzorických modalitách.

AiWS je často spojován s migrénami , mozkovými nádory a užíváním psychoaktivních drog . Může to být také počáteční příznak viru Epstein – Barr (viz mononukleóza ). AiWS může být způsoben abnormálním množstvím elektrické aktivity vedoucí k abnormálnímu průtoku krve v částech mozku, které zpracovávají vizuální vnímání a texturu.

Neoficiální zprávy naznačují, že příznaky jsou v dětství běžné, přičemž mnoho lidí z toho vyrostlo v dospívání. Ukazuje se, že AiWS je také běžnou zkušeností při nástupu spánku a je známo, že se běžně objevuje kvůli nedostatku spánku .

Příznaky a symptomy

AiWS je často spojován s migrénami . AiWS ovlivňuje smysl pro zrak, vjem, hmat a sluch, stejně jako obraz vlastního těla. Nevolnost, závratě a neklid jsou také obvykle spojené příznaky se syndromem Alice v říši divů.

Jednotlivci s AiWS mohou zažít halucinace nebo iluze expanze, redukce nebo narušení obrazu vlastního těla, jako je mikrosomatognosie (pocit, že se jejich vlastní tělo nebo části těla zmenšují), nebo makrosomatognosie (pocit, že jejich tělo nebo části těla rostou nebo větší). Tyto změny ve vnímání jsou souhrnně označovány jako metamorfózy nebo liliputské halucinace .

Lidé s určitými neurologickými chorobami zažili podobné vizuální halucinace. Tyto halucinace se nazývají „ lilliputian “, což znamená, že objekty vypadají buď menší, nebo větší než realita.

U pacientů může dojít k mikropsii nebo makropsii. Mikropsie je abnormální vizuální stav, který se obvykle vyskytuje v kontextu vizuální halucinace , kdy postižená osoba vidí předměty jako menší než ve skutečnosti. Makropsie je stav, kdy jedinec vidí všechno větší, než ve skutečnosti je.

Jeden 17letý chlapec popsal své podivné příznaky následovně: „Zcela náhle se objekty objevují malé a vzdálené nebo velké a blízké. Mám pocit, že [kdyby] se zmenšuji a zmenšuji“ a velikost osob je také ne déle než můj ukazováček (liliputánský podíl).

Někdy vidím, jak se žaluzie v okně nebo v televizi zvedají a klesají, nebo se mi houpá noha nebo paže. Slyším hlasy lidí docela hlasitě a blízko nebo slabě a daleko. Občas zažívám záchvaty migrenózní bolesti hlavy spojené se zarudnutím očí, záblesky světla a pocitem závratě.

Vždy si uvědomuji nehmotné změny v sobě a ve svém prostředí. ‚

Ačkoli jsou oči člověka normální, často „vidí“ objekty jako nesprávnou velikost, tvar nebo úhel pohledu. Lidé, auta, budovy, domy, zvířata, stromy, prostředí atd. Proto vypadají menší nebo větší, než by měli být. Dále lze změnit vnímání hloubky, přičemž vnímané vzdálenosti jsou nesprávné. Například koridor se může zdát velmi dlouhý nebo se země může zdát příliš blízko.

Zoopsias je další halucinace, která je někdy spojována se syndromem Alenky v říši divů. Zoopsie zahrnuje halucinace buď rojů malých zvířat (např. Mravenců a myší atd.), Nebo izolovaných skupin větších zvířat (např. Psů a slonů atd.). Tato zkušenost se zoopsiemi je sdílena v různých podmínkách, jako je delirium tremens .

Osoba postižená syndromem Alenky v říši divů může také ztratit smysl pro čas , což je problém podobný nedostatku prostorové perspektivy. Zdá se, že čas plyne velmi pomalu, podobně jako zkušenost s LSD .

Nedostatek časové a prostorové perspektivy také vede ke zkreslenému pocitu rychlosti.

Například by se člověk ve skutečnosti mohl pohybovat stále pomaleji, přesto by to vypadalo, jako by někdo nekontrolovatelně sprintoval po pohyblivém chodníku, což vedlo k těžké a ohromující dezorientaci.

Utrpení syndromu Alenky v říši divů může často zažít paranoiu v důsledku narušení vnímání zvuku. To může zahrnovat zesílení měkkých zvuků nebo nesprávnou interpretaci běžných zvuků.

Někteří lidé navíc mohou ve spojení s vysokou horečkou pociťovat intenzivnější a zjevné halucinace, vidět věci, které tam nejsou, a chybně interpretovat události a situace. Méně časté příznaky, které jsou někdy popsány u pacientů se syndromem Alice v říši divů, zahrnují ztrátu kontroly a diskoordinaci končetin, ztrátu paměti, přetrvávající hmatové a zvukové vjemy a emoční nestabilitu.

Bylo poznamenáno, že pacienti se často zdráhají popisovat své příznaky kvůli strachu, že budou označeni za psychiatrickou poruchu. Je obvykle snadné vyloučit psychózu, protože pacienti se syndromem Alice v říši divů si obvykle uvědomují, že jejich halucinace a zkreslené vnímání nejsou „skutečné“ a neztratili kontakt s realitou.

Kromě toho mohou mladší pacienti, kteří často trpí syndromem Alenky v říši divů, obtížně popisovat své neobvyklé příznaky, a proto se doporučuje povzbuzovat děti, aby během epizod kreslily své vizuální iluze.

Ukazuje se, že příznaky AiWS se v průběhu syndromu nemění na závažnosti, a ačkoli mohou příznaky akutně ovlivnit život pacienta, syndrom Alice v říši divů se obvykle vyřeší během několika týdnů nebo měsíců.

Kromě toho se příznaky AiWS vyskytují přechodně během dne na krátkou dobu, přičemž většina pacientů popisuje jejich příznaky jako přetrvávající kdekoli mezi 10 sekundami a 10 minutami.

To v kombinaci s typicky krátkým trváním syndromu naznačuje, že syndrom Alice v říši divů obvykle způsobuje relativně krátkodobé narušení normálního fungování. Příznaky však mohou být oslabující, pokud se u nich vyskytnou, a jedinec by měl být opatrný, například při řízení, protože příznaky se mohou objevit rychle. Závažnost příznaků ovlivňuje, zda bude jednotlivec schopen v těchto obdobích nesprávného vnímání pracovat.

Genetické a environmentální vlivy

I když v současné době neexistuje žádný identifikovaný genetický lokus / lokus spojený s syndromem Alice v říši divů, pozorování naznačují, že genetická složka existuje.

Zdá se, že AiWS se přenáší z rodiče na dítě, přičemž jedna případová studie představovala babičku, matku, syna a dceru se syndromem Alenky v říši divů. Kromě toho existuje zavedená dědičná vlastnost migrény.

Mezi příklady vlivů prostředí na výskyt AiWS patří užívání drogy topiramát a potenciálně dietní příjem tyraminu. Je zapotřebí dalšího výzkumu ke stanovení genetických a environmentálních vlivů na syndrom Alenky v říši divů.

Alenka v říši divů

Syndrom Alenky v říši divů byl pojmenován podle slavného románu Lewise Carrolla z 19. století Alenka v říši divů . V příběhu prochází Alice, hlavní postava, mnoho situací podobných těm z mikropsie a makropsie .

Důkladné popisy metamorfózy jasně popsané v románu byly prvními svého druhu, které zobrazovaly tělesné zkreslení spojené s tímto stavem. Objevily se spekulace, že Carroll mohl příběh napsat pomocí své vlastní přímé zkušenosti s epizodami mikropsie vyplývajícími z mnoha migrén, o nichž bylo známo, že trpí.

Rovněž bylo navrženo, že Carrollová mohla trpět epilepsií spánkového laloku .

Gulliverovy cesty

Příznak mikropsie syndromu Alenky v říši divů také souvisí s románem Gulliverovy cesty Jonathana Swifta . To bylo odkazoval se na jak “Lilliput zrak” a “Lilliputian halucinace”, termín vytvořený britským lékařem Raoul Leroy v 1909, založený na malých lidech, kteří obývali ostrov Lilliput v románu.

Etiologie

Úplné a částečné formy syndromu Alice v říši divů existují u řady poruch, včetně epilepsie, omamných látek, infekčních stavů, horeček a mozkových lézí.

Kromě toho je syndrom běžně spojován s migrénami a také s užíváním psychoaktivních drog . Může to být také počáteční příznak viru Epstein – Barr (viz mononukleóza ) a byl navržen vztah mezi syndromem a mononukleózou.

Virus Epstein-Barr se zdá být nejčastější příčinou u dětí, zatímco u dospělých je častěji spojován s migrénami.

Mozkové hypotézy

AiWS může být způsoben abnormálním množstvím elektrické aktivity způsobujícím abnormální průtok krve v částech mozku, které zpracovávají vizuální vnímání a texturu.

Nukleární lékařské techniky využívající technecium , prováděné u pacientů během epizod syndromu Alice v říši divů, ukázaly, že AiWS je spojen se sníženou mozkovou perfúzí v různých kortikálních oblastech (frontální, parietální, temporální a okcipitální), a to jak v kombinaci, tak izolovaně.

Předpokládá se, že za tento syndrom může být jakákoli podmínka, která vede ke snížení prokrvení zrakových drah nebo zrakových kontrolních center v mozku. Například jedna studie použila počítačovou tomografii s emisemi jednoho fotonu k prokázání snížené mozkové perfúze v temporálním laloku u pacientů s AiWS.

Existují další teorie, které naznačují, že syndrom je výsledkem nespecifické kortikální dysfunkce (např. Z encefalitidy , epilepsie , snížené prokrvení mozku) nebo sníženého průtoku krve do jiných oblastí mozku. Jiné teorie naznačují, že neuspořádané vnímání obrazu těla vychází z temenního laloku.

To bylo prokázáno produkcí poruch obrazu těla elektrickou stimulací zadní temenní kůry . Jiní vědci naznačují, že metamorphopie mohou být výsledkem snížené perfúze nedominantního zadního temenního laloku během epizod migrény.

Během všech neuroimagingových studií je několik kortikálních oblastí (včetně temporoparietálního spojení v parietálním laloku a vizuální dráhy, konkrétně okcipitálního laloku) spojeno s vývojem symptomů syndromu Alice v říši divů. [1]

Migrény

Role migrén v syndromu Alenky v říši divů stále není známa, ale byly navrženy vaskulární i elektrické teorie. Například zkreslení zraku může být výsledkem přechodné lokalizované ischemie (nedostatečné zásobení orgánu nebo části těla krví) v oblastech zrakové dráhy během migrénových záchvatů.

Navíc šířící se vlna depolarizace buněk (zejména gliových ) v mozkové kůře během záchvatů migrény může nakonec aktivovat regulaci trigeminálního nervu cévního systému. Intenzivní lebeční bolest během migrény je způsobena spojením trojklanného nervu s thalamem a thalamickými projekcemi do senzorické kůry.

Příznaky syndromu Alice v říši divů mohou předcházet, doprovázet nebo nahradit typické příznaky migrény.

Diagnóza

Syndrom Alenky v říši divů je spíše poruchou vnímání než specifickou fyziologickou změnou systémů těla.

Diagnózu lze předpokládat, pokud jsou vyloučeny jiné příčiny a pokud pacient vykazuje příznaky spolu s migrénami a stěžuje si na nástup během dne (i když se může vyskytnout i v noci).

Jelikož pro syndrom Alice v říši divů neexistují žádná stanovená diagnostická kritéria, je pravděpodobné, že v diagnostickém procesu bude velká míra variability, a proto bude pravděpodobně diagnostikována špatně.

Prognóza

Ať už je příčina jakákoli, zkreslení související s tělem se může opakovat několikrát denně a může trvat nějakou dobu, než se sníží. Pochopitelně může být člověk v průběhu halucinací znepokojen, vystrašen a zděšen – možná dokonce ublíží sobě nebo ostatním kolem sebe.

Samotné příznaky syndromu nejsou škodlivé a je pravděpodobné, že časem vymizí. Výsledek obvykle není škodlivý, zejména u dětí, a většina pacientů tyto epizody vyrůstá. Dlouhodobá prognóza obvykle závisí na hlavní příčině syndromu a je nutné vyhodnotit a léčit základní stav.

Potíže spočívají často v neochotě pacienta popsat jeho příznaky ze strachu, že bude označen jako psychiatrická porucha.

Léčba

V současnosti nemá syndrom Alice v říši divů žádný standardizovaný léčebný plán. Léčebné metody se často točí kolem profylaxe migrény a propagace stravy s nízkým obsahem tyraminu .

Mezi léky, které lze použít k prevenci migrény, patří: antikonvulziva , antidepresiva , blokátory kalciových kanálů a beta blokátory . Mezi další léčby, které byly prozkoumány, patří opakovaná transkraniální magnetická stimulace (rTMS).

K zavedení účinného léčebného režimu je zapotřebí dalšího výzkumu.

Epidemiologie

Nedostatek zavedených diagnostických kritérií nebo rozsáhlých epidemiologických studií o syndromu Alice v říši divů znamená, že přesná prevalence syndromu není v současné době známa. Jedna studie na 3224 dospívajících v Japonsku prokázala výskyt makropsie a mikropsie u chlapců 6,5% a dívek 7,3%, což naznačuje, že příznaky AiWS nemusí být tak vzácné.

Ukazuje se, že poměr mužů a žen závisí na sledovaném věkovém rozmezí. Studie ukázaly, že u mladších mužů (věkové rozmezí od 5 do 14 let) byla 2,69krát vyšší pravděpodobnost výskytu AiWS než u dívek stejného věku, zatímco mezi studenty ve věku 13 až 15 let nebyly žádné významné rozdíly. Naopak studentky (16- až 18leté) vykazovaly významně vyšší prevalenci.

Průměrný věk začátku syndromu Alenky v říši divů je šest, ale je velmi normální, že se u někoho objeví syndrom od dětství až do konce 20. let. Předpokládá se také, že tento syndrom je dědičný, protože mnoho rodičů, kteří mají AiWS, uvádí, že to mají i jejich děti.

Dějiny

Syndrom se někdy nazývá Toddův syndrom, s odkazem na vlivný popis stavu v roce 1955 Dr. John Todd (1914-1987), britský konzultant psychiatr v nemocnici High Royds v Menstonu ve West Yorkshire . Todd zjistil, že několik jeho pacientů pociťovalo silné bolesti hlavy, které jim způsobovaly, že viděli a vnímali předměty velmi výrazně.

Mají změněný smysl pro čas a dotek, stejně jako zkreslené vnímání vlastního těla. I když měl migrénové bolesti hlavy, žádný z těchto pacientů neměl mozkové nádory, poškozený zrak nebo duševní onemocnění, které by mohly způsobit podobné příznaky.

Všichni byli také schopni jasného myšlení a dokázali rozlišit halucinace od reality, nicméně jejich vnímání bylo zkreslené.

Vzhledem k tomu, že Lewis Carroll byl známým pacientem trpícím migrénou s podobnými příznaky, Todd spekuloval, že Carroll využil své vlastní zkušenosti s migrénou jako zdroj inspirace pro svůj slavný román z roku 1865 Alenka v říši divů .

Carrolův deník odhaluje, že v roce 1856 konzultoval vizuální projevy migrény, které pravidelně prožíval , s významným oftalmologem Williamem Bowmanem .

Vzhledem k tomu, že Carroll měl tyto příznaky migrény po celá léta, než napsal Alicina dobrodružství , zdálo se rozumné, že Carroll použil své zkušenosti jako inspiraci.

Viz také

• Charles Bonnetův syndrom
• Kortikální homunculus

Reference

externí odkazy

Člověk vlkodlak, jeruzalémský syndrom: Prazvláštní choroby a jejich projevy

Moebiův syndrom je velmi vzácné genetické onemocnění. Ti, kteří jím trpí, nemají plně vyvinuté dva hlavové nervy. Kvůli tomu mají takzvanou obličejovou masku či kamennou tvář.             Nemocní nemohou pohybovat mimickými svaly, tudíž se nemohou smát, nemohou polykat, žvýkat.

První příznak se obvykle projeví již ve velmi brzkém věku – kojenec nemůže vlivem Moebiova syndromu sát mateřské mléko. Nemoc se nedá zcela vyléčit, nicméně dnes jsou lékaři schopni ‚kamennou tvář‘ alespoň částečně rozpohybovat. Nemoc je však třeba léčit dlouhodobě a intenzivně.

Výraznou komplikací spojenou s Moebiovým syndromem může nastat ve chvíli, kdy nemoc postihne dýchací svalstvo.

Syndrom Alenky v říši divů

Slavný příběh Lewise Carolla znají skoro všichni – a nejen proto, že byl několikrát zfilmován, naposledy slavným režisérem Timem Burtonem. Méně znám už je však neuralgický syndrom, který poprvé popsal psychiatr John Todd v padesátých letech.

Syndrom Alenky v říši divů nejčastěji postihuje malé děti, u lidí starších třiceti let je skutečnou raritou. Projevuje se migrénami a zkresleným vnímáním. Jedinec, u něhož je syndrom diagnostikován, může trpět vnímáním okolních předmětů ve zvětšených (makropsie) či zmenšených (mikropsie) rozměrech.

Syndrom je nejčastěji způsoben poruchami mozku. Ale může být i důsledkem užívání LSD.

Progerie

Vzácná nemoc, která je však především v posledních letech stále více takříkajíc na očích.

Lidé trpící progerií se většinou nedožívají vysokého věku, jelikož jejich organismus je „napadán“ symptomy, jež provázejí staré lidi – toto falešné stáří se přitom projevuje jak navenek, tak uvnitř těla.

S progerií byl spojován protagonista filmu Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který prožil život naopak – narodil se jako stařec a zemřel jako novorozenec.

Vlkodlačí syndrom

Rovněž syndrom lidského vlkodlaka či hypertrichóza. Jedna z nejznámějších zvláštních nemocí. Lidé, kteří trpí syndromem lidského vlka, se musejí vypořádat s hustým, tmavým ochlupením, jež se objevuje na místech, které neodpovídá věku, pohlaví – anebo vůbec ničemu. Tito lidští vlci, jak se jim občas přezdívá, tak mají nejčastěji chlupy porostlý obličej.

Stendhalův syndrom

Stendhal byl jeden z největších spisovatelů první poloviny devatenáctého století. Především za svůj román Červený a černý se k němu dodnes odvolávají mnozí významní spisovatelé z celého světa.

Sympatie ke Stendhalovu dílu vyjádřil mimochodem i nejznámější český prozaik současnosti Milan Kundera. A co je Stendhalův syndrom? Porucha, která spočívá v nepřiměřené reakci na setkání s obzvláště silným uměleckým zážitkem, které údajně mladého Stendhala potkalo ve Florencii.

Ti, kteří se musejí potýkat se Stendhalovým syndromem, jsou vystaveni úzkosti, zmatenosti, někdy i závratím či mdlobám.

Jeruzalémský syndrom

Jeruzalémský syndrom je spojen s nenadálou náboženskou mánií. Nejčastěji se samozřejmě objevuje u těch, kteří navštíví Jeruzalém. Ti si pak myslí, že jsou některou z biblických postav. Kdo by se chtěl o tomto syndromu dozvědět více, hledat může na poměrně netradičním místě – konkrétně u Simpsonových. Jeruzalémský syndrom totiž potkal Homera Simpsona.