Nebezpečí kyberšikany spočívá zejména v anonymitě.Foto: Profimedia.cz
Nebezpečí kyberšikany spočívá zejména v anonymitě, která agresorům dodává na odvaze, a také nutnosti přímého kontaktu s obětí. Zároveň kyberšikana také znamená, že posměch může mít větší obecenstvo a je obtížnější ho regulovat. Někteří šikanující si přitom ani neuvědomují, jaké dopady může jejich chování mít.
| Typy kyberšikany |
| Videa typu „Jsem hezká?“: zejména dívky, které jsou oběťmi šikany nebo si nejsou jisté svým vzhledem, někdy zveřejňují na internetu obrázky nebo videa v duchu „Jsem hezká, nebo ošklivá?“ a připojují k nim zoufale smutné zprávy jako: „Lidé mi říkají, že jsem ošklivá, a já chci vědět – je to pravda?“Komentáře, které se následně u takových videí objeví, jsou často neuvěřitelně zlomyslné a zraňující, a mohou tak vytvořit nové „vlákno“ kyberšikany. |
| Trolling: „troll“ je osoba, která se snaží ostatní lidi v kyberprostoru vyvést z míry a je přitom pokud možno co nejvíce provokativní a odporná. Trollové – což jsou skoro jistě stejně mladí lidé – některé mladé lidi pronásledují a bez milosti je zesměšňují v otázkách citlivých témat, jako je vzhled, nebo jim neustále opakují, jak je všichni nenávidí. |
| Parazitování na „porno“ obsahu: k tomu dochází, když jsou obrázky a videa lechtivého nebo sexuálního charakteru, původně sdílené v úzkých kruzích na sociálních sítích nebo v osobní textové zprávě, nahrány na další webové stránky dostupné širší veřejnosti. Často tato videa i obrázky mohou být různě upravovány. |
| Zdroj: Projekt sebedůvěry Dove |
Rozpoznat, že dítě čelí šikaně na internetu, přitom není vůbec lehké. „To, že je potomek obětí kyberšikany, může rodič rozpoznat podle několika znaků.
Dítě náhle přestane používat počítač, začne se vyhýbat diskusi o tom, jak tráví čas online.
Může být rozrušené po přečtení zpráv v mobilu, a tak, jako je tomu i při klasické šikaně, začne se před rodinou a kamarády uzavírat,“ vysvětluje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mária Tóthová-Šimčáková.
Jak chránit děti před predátory na internetuBezpečnost
Oběť šikany většinou hledá vinu sama v sobě, snaží se pochopit, čím takové jednání zapříčinila. Především u dětí s nízkým sebevědomím existuje riziko, že o sobě začnou ještě více pochybovat.
Své o tom ví i Simona s Kianou, které si kyberšikanou prošly a nyní pomáhají v rámci svého projektu AntiCyber Bullying druhým. A to především tím, že šíří osvětu, realizují workshopy a přednášky pro žáky základních škol.
Na začátku jejich příběhu stála jedna lechtivá fotografie, která se bez jejich souhlasu ocitla na sociálních sítích. Škodolibí spolužáci ji mezi sebou začali sdílet a v internetových diskusích děvčata zahrnuli posměšky a urážkami.
„Doma jsem prožívala špatné období a fakt, že jsem o sobě četla strašné a nepravdivé věci, mi vůbec nepřidal. V ten moment jsem se totálně uzavřela, přestala jsem chodit do školy a po nějaké době jsem musela vyhledat pomoc psychologa a později i psychiatra,“ říká Kiana.
U obětí kyberšikany přitom nejsou výjimkou deprese, mnozí mladí hledají úlevu v používání omamných látek a některé příběhy končí velmi tragicky, tedy sebevraždou.
Proto je tak důležité kyberšikanu nepodceňovat. Pokud se problém nevyřeší včas, problémy se mohou přenášet do dalšího života. Lidé pak často mají i po letech sklony k depresím, pochybují o sobě, o své hodnotě a trpí pocity méněcennosti.
Děti jsou stále častěji na sociálních sítích obětí vydíráníInternet a PC
Kyberšikana je velmi citlivé téma, přičemž situaci komplikuje fakt, že se děti bojí problém řešit se svými rodiči. Strach mají zejména z jejich přehnané reakce, že je rodiče nepochopí a navíc se na ně rozzlobí i kvůli obsahu zveřejněnému na sítích.
Zkuste si tedy nejprve s dítětem neutrálně popovídat o šikaně jako takové. Proč lidé šikanují, zároveň mu pomozte pochopit, že není třeba měnit to, jak vypadá, ani se v reakci na šikanu snažit přizpůsobit.
Naučte své děti na webech a sociálních sítích používat funkci „blokovat“ nebo „nahlásit“. Některé webové stránky mají navíc tlačítka, která umožňují hlásit incidenty přímo na bezpečnostní centrum Child Exploitation and Online Protection Command (CEOP) organizace National Crime Agency.
Tereza Těžká: Sexuální predátor není ošklivý zubatý pánFilmy a seriály
Na šikanující osobu nereagujte – reakce ji vyprovokuje k další šikaně. Namísto toho si veďte záznamy o incidentech, ty ukažte někomu dalšímu, poté zařízení vypněte.
„Dítě by také mělo vědět, že se na vás může vždy obrátit. Následně můžete podniknout potřebné kroky. V případě, že se kyberšikana rozmohla ve školním kolektivu, je důležité, abyste o problému informovali školu a situaci řešili společně.
Váš boj s kyberšikanou však nekončí zastavením útoků kybernetického predátora.
Ten mohl zanechat na duši vaší ratolesti hluboké stopy, a proto byste se měli obrátit na odborníka, který pomůže vašemu dítěti tvrdý útok na jeho sebedůvěru překonat,” doporučuje psycholožka.
Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.
Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.
Hlavní zprávy
Kyberšikana – jak proti ní bojovat?
Dáváte si pauzu a v rámci odpočinku surfujete po internetu. Napadne vás jen tak pro zábavu zadat do vyhledávače své příjmení. Ze seznamu výsledků na vás najednou vyskočí něco, co vás zarazí. S mrazením v zádech klikáte na podezřelý odkaz.
A náhle jako by vás někdo opařil. Z fotografie na amatérsky vytvořených stránkách se na vás dívá váš vlastní syn.
A pod ní jsou velkými písmeny napsána nenávistná slova: „NESNÁŠÍME HO!“ Rolujete níž a pod křiklavým nápisem se vám rozbalí zesměšňující karikatury vašeho milovaného dítěte.
Na jedné má velký nos, druhá poutá pozornost na velké dioptrické brýle, třetí obrázek zdůrazňuje příliš dlouhé a hubené nohy. V diskusi pod obrázky poznáváte jména a přezdívky spolužáků svého syna. Nemístné poznámky o vzhledu a chování vašeho dítěte vás hluboce raní.
Kyberšikana, nazývaná také jako počítačová šikana nebo kybernetická šikana, označuje formy útlaku, ke kterým jsou využívána elektronická média.
Jde převážně o šikanu prostřednictvím mobilních telefonů a internetu. Cílem útočníků je obvykle zesměšnění nebo jiné poškození oběti.
Ten, kdo s kyberšikanou začne, má obvykle agresivní sklony a využívá nepoměru sil mezi ním a šikanovaným.
Někdy ale může ke kyberšikaně dojít i neúmyslně. V dnešní době plné moderních technologií se snadno stane, že se z nepovedeného žertu stane senzace.
A tak nevinná a dobře míněná zábava snadno přeroste v kyberšikanu, kterou obvykle vyvolají lidé, kteří reagují na zveřejnění fotografie či nějaké informace. V praxi to může znamenat například to, že váš kamarád na sociálních sítích publikuje svou vlastní fotografii.
Je ale tak zaujat sám sebou, že už si nevšimne, že na fotografii není sám. Pokud jste na fotce zachyceni v nějaké kompromitující poloze, problém může být rychle na světě.
Ať už je zdrojem šikany správná, nebo nesprávná pohnutka, pro oběť této moderní podoby šikany je v každém případě taková situace velmi nepříjemná. Útoky kyberšikany nejčastěji zažívají důvěřivé malé děti, školáci, nevyhýbá se ale ani učitelům a dalším dospělým. Kyberšikana dnes zkrátka hrozí nám všem.
V kyberšikanu ale může přerůst nejen omyl, ale i zprvu neškodný žert. Na začátku se může zdát, že o nic nejde. Každá SMS zpráva, e-mail nebo například příspěvek na sociálních sítích, který je oběti nepříjemný, se ale dá označit za kyberšikanu.
Pronásledovateli (stalkery) se nejčastěji stávají lidé, kteří svou oběť dobře znají. Obvykle jde o současného nebo bývalého kamaráda či partnera. Stejně jako v případě běžné šikany, i v případě kyberšikany si je obvykle stalker, že dobře vědom slabých stránek své oběti. Ví, kde je šikanovaná osoba zranitelná a na která místa jeho osobnosti zaútočit.
Kyberšikana nemusí znamenat jen útok prostřednictvím sociálních sítí, ale také on-line vydírání nebo ukradení identity.
Není kyberšikana jako kyberšikana. Tak jako v mnoha oblastech života, i v případě moderních technologií platí, že jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Kromě výše popsaného kyberstalkingu může šikana sklouznout i ke kyberharašení. Agresor v takovém případě obvykle posílá své oběti nevyžádané SMS zprávy, e-maily či jiné zprávy, které jsou příjemci nepříjemné.
Kromě toho se často hovoří také o flamingu, kdy útočník vyvolává v kyberprostoru hádky a například v internetových diskusích uráží ostatní účastníky diskuse. Není výjimkou, že je kyberšikana propojená s dalšími projevy běžné šikany. Útočník tak jen využívá další způsoby, jak svou oběť zesměšnit.
V nedávné době se například stále častěji objevuje tzv. happy slapping, při kterém se člověk stane obětí „zábavy“ dalších lidí. Ti se rozhodnou fyzicky napadnout nevinného a někdy i zcela náhodného člověka. Vše si natáčí na mobilní telefon a poté nahrávku zveřejní na internetu.
Kyberšikana ale může znamenat také on-line vydírání, odhalení cizího tajemství nebo krádež identity.
Obětí většiny podob kyberšikany se nejčastěji stávají lidé, kteří jsou plaší a stydliví. Nedokážou se jasně prosadit a mnohdy ani fyzicky bránit. Dlouhodobě se potvrzuje, že nejčastěji zažívají kyberšikanu děti školního věku.
Podle průzkumu dětské organizace YoungMinds, jehož výsledky zveřejnil v roce 2018 magazín Týden, zaznamenala až polovina dotázaných mladistvých na sociálních sítích sdělení, která lze označit za šokující. Nejčastějšími způsoby kyberšikany byly dle průzkumu nevhodné komentáře a selfie u příspěvků na sociálních sítích.
Ukazuje se, že v nejhorších případech vede kyberšikana dokonce až k sebevraždě oběti. A to je rozhodně alarmující.
Stane-li se vaše dítě obětí kyberšikany, obvykle to nepoznáte podle modřin či roztrženého oblečení jako v případě běžné šikany.
Vysledovat varovné signály poukazující na fakt, že je vaše dítě obětí kyberšikany, je mnohem obtížnější než v případě šikany, jak jsme ji doposud znali. Zatímco fyzický útok má obvykle za následek modřiny, špinavé nebo roztrhané oblečení a další věci, v případě kyberšikany je následkem obvykle „jen“ psychická újma.
Přesto existují určité rysy, pomocí nichž se vám může podařit kyberšikanu u vašeho dítěte odhalit. Oběť se obvykle začne uzavírat sama do sebe a přestává komunikovat se svým okolím. Pokud se vám na vašem dítěti něco nezdá, zamyslete se:
- Nemění v poslední době své návyky při používání mobilního telefonu nebo počítače?
- Když mu přijde na mobilní telefon zpráva, prožívá u toho viditelnou frustraci nebo negativní emoce?
- Omezuje v poslední době své vztahy a uzavírá se samo do sebe?
- Přestává s vámi komunikovat o tom, kdo mu píše nebo co na počítači dělá?
- Má poslední dobou problémy se soustředěním?
- Zhoršil se jeho prospěch? Začíná být drzé? Vyvolává častěji hádky?
- Má sklony k nespavosti nebo nechutenství?
- Vyhýbá se situacím, při kterých se může potkat se spolužáky?
Účinky kyberšikany mohou být mnohem závažnější než v případě projevů standardní šikany. Zrádné navíc může být i trvalé působení šikany. Fyzický útok nebo slovní napadání totiž obvykle po nějakém časovém úseku skončí. Kybernetický útok ale nemusí skončit vůbec.
Pokud se totiž nepodniknou rázné kroky, nevhodný příspěvek může kolovat po internetu a být snadno dohledatelný i po několika letech.
Řešení takové situace se pak hledá často jen stěží a vzhledem k dosahu sociálních sítí a webových stránek nemusí vašemu dítěti pomoct ani rázná řešení v podobě přestupu dítěte na jinou školu.
Stali jste se vy, nebo vaše děti obětí šikany? Pak zachovejte klid. Snažte se nad svůj problém povznést. Oběť kyberšikany by se neměla začít izolovat, neměla by se ale ani snažit reagovat na zastrašování jednáním na vlastní pěst. Pokud cítíte, že vám nebo vašemu dítěti přerůstají útoky stalkera přes hlavu, vyhledejte odbornou pomoc.
Psychologové dokážou oběť kyberšikany proškolit, jak se v daných situacích zachovat a odvrátit kyberšikanu často ještě ve chvílích, kdy teprve hrozí, že k ní dojde. Také se můžete naučit jednat asertivně. Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR je na své krizové lince připraven pomoci obětem kyberšikany i dalších krizových situací.
Na linku se mohou obrátit jak děti, tak i rodiče či učitelé.
Kyberšikanu nikdy nepodceňujte. Její důsledky mohou mít zdrcující dopad. Je-li obětí kyberšikany vaše dítě, informujte o tom vedení školy.
A pokud je to potřeba, nebojte se kontaktovat ani polici. Ke snazšímu řešení situace vám může pomoct, pokud si důkazy o kyberšikaně uložíte do svého počítače.
I v případě, že pak stalker z kyberprostoru vše smaže, budete mít jasný důkaz o tom, že k šikaně skutečně došlo.
Stali jste se vy nebo vaše dítě obětí kyberšikany? Připravili jsme pro vás v 7 bodech stručný postup, jak kyberšikaně rychle a účinně zabránit.
Krok č. 1:
Důkladně zvažte, zda jde ve vašem případě skutečně o šikanu a ne pouze o vyhrocený konflikt.
Krok č. 2:
Zamyslete se, zda je možné kyberšikanu odvrátit tím, že se do ní nenecháte zatáhnout nebo že na ni zkrátka nebudete reagovat.
Krok č. 3:
Pokuste se zamezit kyberšikaně tím, že dáte útočníkovi jasně a bez emocí najevo, že si nepřejete, aby o vás zveřejňoval citlivé informace, zesměšňoval vás nebo vám posílal urážlivé zprávy.
Krok č. 4:
Obraťte se na někoho zkušeného. V případě dětí jsou nejčastěji oporou rodiče nebo někdo z rodiny, komu důvěřují. Tím, že se svěříte někomu zkušenějšímu, můžete získat potřebný nadhled. Možná společně přijdete i na to, jak kyberšikaně konkrétně předcházet.
Krok č. 5:
Řekněte o tom, že jsou vaše děti obětí kyberšikany, zodpovědným osobám. Oznamte kyberšikanu učiteli, školnímu poradci nebo někomu z vedení školy.
Krok č. 6:
Pokud stalker využívá k šíření nevhodných zpráv internetové stránky nebo sociální sítě, ohlaste jeho jednání přímo provozovateli služeb nebo telefonnímu operátorovi.
Krok č. 7:
Nezabírá-li ani jedna z uvedených možností a stalker své útoky stále opakuje nebo vás jeho jednání dlouhodobě poškozuje, nahlaste to na policii.
Kyberšikana je takřka nejrozšířenější zločin současnosti. Důsledky? Hrozivé…
Počty telefonátů dětí, které se obracejí na Linku bezpečí s problémem šikany, se v posledních letech pohybují mezi 1800 a 2300 ročně. Za uplynulých deset let přibylo zejména případů, kdy si děti stěžují na šikanu v počítačovém světě – kyberšikanu. To vyplývá jen z údajů Linky bezpečí.
Obětí kyberšikany stále přibývá i v celosvětovém měřítku a zdaleka mezi ně nepatří ‚pouze‘ děti.
Problém, který dnes již umíme jasně pojmenovat, kyberšikana, je tady už poměrně dlouho. Ve Finsku například byla v květnu roku 2007 poprvé zaměřena kyberšikana i proti učitelům. Ve Spojených státech je kyberšikana brána jako společenský problém již od roku 2003.
První oběti problému zvaného kyberšikana ve světě
K vůbec prvním pojmenovaným případům kyberšikany se zařadil Star Wars kid. V roce 2003 byla na internetu zvěřejněna vidoanahrávka, v níž se Ghyslain Raza neobratně pokoušel ztvárnit postavu Darth Maula. Vlna negativních a šikanujících reakcí přivedla hocha na pokraj psychického zhroucení. Ze své online popularity se pak dlouhodobě léčil u psychiatrů.
Dalším alarmujícím případem kyberšikany z téhož roku byla sebevražda oběšením teprve třináctiletého Ryana Halligana. Ryana dlouhodobě šikanoval spolužák, který ho veřejně označil za gaye. Ryan se chtěl posměchu zbavit tím, že si najde dívku. Na internetu si s jednou začal psát.
Byla to spolužačka a vše vypadalo, že se vzájemně mají rádi a jsou do sebe zamilovaní. Když pak ale dívku oslovil ve škole, začala se mu vysmívat. Nejen ke svému pobavení, ale všech online, zveřejnila jejich důvěrnou komunikaci. Posměch a nejrůznější veřejné komenty Ryan neunesl.
Podle další studie, z USA, zažívá kyberšikanu v nějaké formě 43 procent teenagerů. A rovných 70 procent se někdy s kybernetickou šikanou někdy setkalo… Jedná se tedy statisticky o vůbec nejrozšířenější kriminální činnost současnosti.
Nešťasná komunikace přes internet zamotá hlavu také policii v seriálu Modrý kód. Sledujte pondělní epizodu s názvem Partie ve 20.15 na Primě.
Modrý kód (230): Kyberšikana. Setkání.
Nejvíce ohroženou skupinou kyberšikany jsou..
Ví se celkem přesně, komu kybernetické šikanování hrozí nejvíc, přišli na to finští psychologové. Tým z univerzity v Turku už před šesti lety studoval skupinu 2500 školáků ze 7–9 tříd.
Dotazníky zjišťovaly jejich zkušenosti s kyberšikanou, ale také podrobnosti o typu rodiny, z jaké pocházejí.
Výsledky, které se podařilo získat, jsou víc než zajímavé: známe portrét typického šikanovaného i tyrana.
Nejčastějším znakem, který spojuje kyberšikanované, je rodina s jedním rodičem. O všech dalších znacích se nedá úplně jasně říct, zda jsou příčinou nebo následkem kyberšikany: bolesti hlavy, problémy se spánkem a koncentrací. Také se u nich více a často objevovaly potíže s alkoholem a kouřením, hyperaktivita.
Nebezpečná šikana: Co když se týká i vašeho dítěte?
Velmi zajímavé je, že všechny tyto vlastnosti se ve stejné míře objevují jak u kyberšikanujících, tak u kyberšikanovaných! Studie také zjistila, že kyberšikana se stává rozšířenější než obyčejná šikana. A mezi šikanovanými je považována za nebezpečnější. Proč? Na rozdíl od „obyčejné“ fyzické šikany před ní totiž nejde utéct.
Psychologové o kyberšikaně
Podle psychologů z univerzity v Turku je současná situace neudržitelná a netolerovatelná: „Je třeba vytvořit kyberprostředí a dohled nad ním, které by dětem zajistily jasné a udržitelné normy kyberchování,“ doporučují v závěru své práce.
„Také dětští lékaři by měli být informováni, jaké projevy doprovázejí kyberšikanu – i to, že vlastně může jít o její důsledky.
“ A kdo by to měl zajistit? Určitě to nevznikne hned a také nemůže jít o práci jednoho institutu, musí se na tom podílet jak škola, tak lékařský systém a také zákonné normy.
K podobným závěrům došli rovněž autoři velké práce o kyberšikaně v Britské Kolumbii. Ti řešili rozdíly mezi normální a počítačovou šikanou.
Našli velké množství rozdílů – a to v takové míře, že tvrdí: „Programy k potlačování normální šikany proti té kybernetické v podstatě nezabírají…“ Ve své práci tito vědci zdůrazňují především neúmyslnost kybernetické šikany: Až 95 procent toho, co si postižení vykládali jako pokus o šikanování, tak nebylo myšleno – šikanující to chápali jen jako neškodný vtip.
Obětí kyberšikany celosvětově stále přibývá.
„Studenti nejsou schopní pochopit, že jejich chování může mít závažné a dlouhodobé následky.“ Bohužel k tomu nejsou ještě vybavení dostatkem empatie – a ani ve svém věku ještě být nemohou. Zdá se, že problém kyberšikany jen tak ze světa nezmizí, spíše naopak…
PŘÍBĚH ŠIKANY: JAK DOKÁŽE ŠIKANA V DĚTSTVÍ OVLIVNIT POZDĚJŠÍ ŽIVOT?
Normální šikana totiž probíhá především ve škole – když dítě přijde domů, má od ní klid. Ale mobilní telefony, sociální sítě a počítače jsou dnes všude a nedá se před nimi utéct. A navíc na nich zůstane kyberšikana uložená a připravená k libovolnému dalšímu použití proti oběti…
Prostředky kyberšikany
Kyberšikana je násilné chování realizované především prostřednictvím internetu a mobilu. Mezi nejklasičtější prostředky a formy, kterých je k ní využíváno a na něž si dát určitě pozor jsou:
- Textové zprávy prostřednictvím mobilních telefonů
- Fotografie a videoklipy zachycené přes kamery mobilních telefonů a následně zveřejněné na internetu
- Sociální sítě
- On-line hraní her
- Telefonní hovory
- E-mailové zprávy
- Chatové místnosti
- Tzv. instant messaging (ICQ, Skype aj.)
- Internetové stránky, blogy
V případě výskytu kterékoliv formy kyberšikany, je jedinou možnou radou kontaktovat Policii České republiky.
Kyberšikanu zažívají nejen školáci, ale i učitelé. Nebojte se zajít do poradny
Mnoho lidí si někdy prošlo šikanou ať už fyzickou, nebo psychickou. Je těžké se tomu v životě vyhnout. Jednou z podmnožin je kyberšikana, tedy šikana prostřednictvím internetu nebo telefonu, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele. Obě však mají jednu společnou věc, ubližovat druhým.
Internet a mobilní telefony nám umožňují, pohybovat se ve virtuálním světě a ten se liší od toho reálného. „I přes veškerou prevenci, kterou v psychologické poradně s dětmi a mládeží řešíme, šikana se šíří dál.
Je to dané tím, že dnes už se nikam nemůžete schovat, skoro každý je připojen k informačním a komunikačním sítím.
Dříve jsme se zamkli do dětského pokoje a cítili jsme se bezpečně,“ usmívá se Jiří Knoll, ředitel Pedagogicko psychologické poradny v Pardubicích.
Technologie nejsou špatné, špatní jsou jen lidé, kteří je používají se zlým úmyslem. Agresoři většinou pracují ve skupinách, chtějí mít své publikum. Ale jsou i jedinci, kteří se cítí až na konci řetězce oblíbenosti, nebo jim samotným mohlo být někdy ubližováno. Ti se pak mohou snadno uchýlit ke kyberšikaně. Ve virtuálním světě je výhoda, že existuje možnost být anonymní.
První signály kyberšikany
Pokud vám přijdou SMS a emailové zprávy s výhružným obsahem, stáváte se obětí. To samé platí i o telefonních hovorech. „Setkáváme se s manipulováním různými příkazy, co máte, nebo nemáte udělat, se zastrašováním přepadením, likvidací rodiny.
Nahrávání videa a focení bez vědomí toho druhého, s tím že útočník pak vše umístí na sociální sítě. Existuje i vytváření falešných webových stránek se sexuální tematikou, kde také mohou být zveřejněné snímky a fotomontáže šikanovaného.
Tohle všechno dopadá na psychiku mladistvých, ovlivňuje jejich pozdější chování. Jsou to velice závažné věci,“ varuje psycholog.
Dopady na oběť není snadné rozpoznat
Kyberšikana je většinou spojená s psychickým týráním obětí, proto není lehce odhalitelná na rozdíl od modřin, které mohou doprovázet fyzickou šikanu. Oběti jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím. Mají strach, stydí se.
Navíc ne všichni rodiče rozumí počítačům, aby čas od času zkontrolovali, jaké webové stránky dítě navštěvuje. Je důležité šířit prevenci, komunikovat mezi sebou a v případě nebezpečí, co nejrychleji zasáhnout. Nezapomeňte doma pěstovat důvěru jeden v druhého.
Kyberšikana ve školách
Varující jsou zjištění české školní inspekce z let 2014 až 2015 na středních školách. Se slovní agresí vůči pedagogovi se setkalo 36 procent škol. Skoro 80 procent agresorů je ze stejné školy, jako oběť.
„Po odhalení závažných případů spolupracujeme podle daných pokynů Ministerstva školství s psychology ve školních zařízeních.
Provádíme sociometrii třídy, kolektivu, abychom zjistili, kdo je vůdčí typ a naopak, kdo patří do skupiny slabších,“ vysvětluje Jiří Knoll.
Šikanující dítě je oběť, potřebuje pomoci, vysvětluje psycholog Radek Ptáček
Šikanu může spustit úplně cokoliv. A obětí se mohou stát i děti, o kterých si myslíme, že jsou sociálně zdatné a psychicky odolné. Bohužel. A co můžeme udělat my rodiče? „Tou nejdůležitější prevencí je připravit dítě na všechno, co se může v životě stát. Mít s ním dobrý vztah a trénovat si povídání,“ radí psycholog Radek Ptáček.
Jak skutečně poznám, že je mé dítě šikanováno?
Než se rodič začne zajímat, jak šikanu poznat, měl by se zajímat o to, jak jí předcházet. Je to elementární věc, kterou rodiče, zvláště v České republice, hodně zanedbávají. Protože velmi často o tom sami neuvažují nebo si myslí, že jejich dítěte se to netýká.
A pak se třeba velmi diví…
Ano, přesně tak. Takže úplně na úvod je dobré říci, že děti – zvláště v kolektivech základních škol – se sociálním vztahům učí a dokážou být k sobě velmi podlé.
Každý rodič, jehož dítě vstupuje do jakékoliv instituce (školy, školky, kroužku), by měl s dítětem hovořit o tom, co se všechno může stát a jak se taková šikana projevuje.
Měl by dítě informovat o tom, že když po něm bude někdo chtít něco, co se mu nebude líbit, tak dítě musí reagovat. Už tahle forma rodičovské prevence dokáže zabránit velké části případů šikany.
Takže co máme jako rodiče dělat?
Nejlepší prevencí šikany vedle informování je dobrý vztah. Nic nenahradí to, když rodič dítě naučí, že si na konci dne spolu popovídají. Takže jestli informace jsou prevence, druhý krok je, že si s dítětem povídám, ptám se, co kamarádi a tak, a pokud tohle dělám, dramaticky snižuji riziko, že dítě bude obětí dlouhodobé šikany.
Co když se mnou dítě mluvit nechce?
Jestliže dítě není sdílné či se přepne do problematického módu, kdy rodičům nechce nic říct, musíte být tak trochu psychologem. Velmi často za mnou přicházejí rodiče a chtějí, abych jim řekl něco o jejich dítěti. Ale nejlépe znáte své dítě přece vy, obvykle říkám. Rodič musí mít odpozorované jeho obvyklou náladu a běžné chování.
Měl by mít v sobě jakýsi rodičovský lakmusový papírek, kterým pozná, vycítí, že dítěti není dobře. Že je uzavřené, smutné, nebo naopak víc odmlouvá a jde do opozice. V této chvíli byste tedy měli začít řešit, co se děje. Ptát se na nálady, pocity, změny… A třeba zjistíte, že se k němu někdo nevhodně choval.
Když je to pak dlouhodobější, nastává problém.
Stalo se něco?
Když už mám podezření na šikanu, jak se dítěte ptát?
Každý rodič by si měl tu taktiku, jak mluvit se svým dítětem, budovat celé jeho dětství. Pro všechny profesionály, ať jsou to psychologové nebo lékaři, je daleko jednodušší mluvit s cizími dětmi než se svými vlastními. Každý rodič ale ví, co funguje a co nefunguje.
Kdybych přece jen měl dát nějaký postup, tak ve chvíli, kdy tušíme, že se něco děje, nejdříve pokládáme obecné otázky, abychom zjistili, zda s námi chce dítě vůbec mluvit: „Zdáš se mi nějaký posmutnělý, stalo se ti něco? Co se stalo během dne? Jak ses cítil?“ Pakliže nám dítě neodpovídá a my máme podezření, že se mu mohlo něco stát, tak už klademe konkrétní investigativní otázky: „Bylo ve škole všechno v pořádku? Byli na tebe všichni hodní? Co paní učitelka, co kamarádi?“
Ve chvíli, kdy se nám dítě svěří, že ho někdo šikanuje, jak postupovat dále? Co chtít například po škole?
Jestliže už máme nějaké objektivizované podezření, že se něco děje, tak bychom měli ve většině případů bezodkladně kontaktovat školu, protože to je instituce, která s tím může něco dělat. Jednoznačně nejprve doporučuji promluvit s třídním učitelem, který může ve většině případů tu situaci pomoci efektivně řešit.
Nicméně stává se, že učitelé nad tím mávnou rukou, pak je samozřejmě nutné kontaktovat ředitele nebo třídního psychologa. Bohužel se velmi často setkáváme s tím, že rodiče pojali podezření, nebo se dokonce dozvěděli nějakou informaci, ale sami nad tím mávli rukou.
Takže velký varovný prst pro rodiče: Nezůstávejte mlčící, zvláště ne v situacích, kdy máte podezření na šikanu.
Mnoho rodičů si myslí, že snaha učitelů zakročit proti šikanátorům je nedostatečná, nebo dokonce žádná. Co si myslíte vy?
Dostáváme se do doby, kdy rodiče extrémně zvyšují nároky na vzdělávací instituce, což je samozřejmě dobře, ale na druhou stranu to může vést k tomu, že mají na učitele, který třeba situaci vyhodnocuje správně, nepřiměřené nároky.
Bohužel z vlastní zkušenosti vím, že učitelé šikanu někdy přehlížejí…
V tom případě jde o problematický přístup pedagogů. My tomu říkáme „profesní slepota“, kdy učitelé říkají, že o nic nejde. Je to úplně stejné jako s těmi fyzickými tresty. Jedno plácnutí nemusí nic znamenat, ale jedno plácnutí může být také cestou k závažnějším formám fyzického násilí.
Nehraje škola v šikaně také podstatnou roli? Stále rozřazuje děti na základě jejich schopností, a to šikanu jen podporuje…
Určitě víme, že způsob vedení školy, třídy, management třídního kolektivu, to vše hraje velkou roli v tom, jestli se rozvine šikana. A je jasné, že různé nálepkování dětí podle inteligence nebo podle výkonu může k šikaně jen přispívat. Učitel by měl jednoznačně podporovat týmovou atmosféru.
Víme, že nejlepší prevencí je, když učitel se třídou pracuje tak, že o všem ví, všechno se říká, existuje tam takzvaná „peer kontrola“, tedy děti vědí, komu se mají svěřit, když se jim děje něco špatného. Nálada otevřenosti rozhodně přispívá k tomu, že šikana se vyskytuje v mnohem menší míře.
Ten, kdo vybočuje
Co takové známkování? Nepřispívá k šikaně?
Obětí šikany je nejčastěji ten, kdo z kolektivu nějakým způsobem vybočuje. Takže ve chvíli, kdy je třeba určitý chlapec nebo dívka mentálně pomalejší, má špatné známky, může se mu lehce stát, že se stane šikanovaným. Rovnost a otevřenost přispívají ke snižování rizika šikany.
Teď z opačné strany. Co když máme jako rodiče podezření, že naše dítě šikanuje ostatní?
Tohle je problém, který řešíme mnohem méně, ale je to problém závažný. Protože si často říkáme: „Chudinky oběti, neřádi šikanující.” Ale musíme si uvědomit, že i dítě, které šikanuje, je v určitém smyslu obětí a potřebuje pomoc.
Perzekuovat šikanéry k ničemu dobrému nevede. A když – tak jen k tomu, že jim samotným můžeme způsobit problémy. Příčiny šikany je nutné hledat v prostředí školy nebo rodiny.
Musíme si uvědomit, že šikanující by měl být nějak potrestán, ale že zároveň potřebuje podporu, a možná i někdy daleko větší než jeho oběť.
Kyberšikana je problém, odborníci si s ní stále nevědí rady!
Stále častěji se mluví o kyberšikaně. V čem je záludnější než klasická šikana?
Největší záludnost kyberšikany spočívá v tom, že s ní vlastně pořádně neumíme zacházet. Rodič – ať už se jedná o rodiče lidského nebo zvířecího – dovede bránit své mládě před přirozenými hrozbami, kterých si je nějakým způsobem vědom. Bohužel, většina rodičů si v dnešní době neuvědomuje všechny hrozby, a tudíž ani nevědí, jak své děti proti všem nástrahám bránit.
A poradíte jim, jak děti před kyberšikanou chránit? Jde to vůbec?
Opět platí, že základní podmínkou je prevence. Většina rodičů vůbec neví, jakým způsobem děti vychovávat v souvislosti s pohybem na internetových stránkách a sociálních sítích. Je to vlastně stejné jako s běžnou šikanou – nejprve musí být připraven rodič, ten musí připravit dítě a musí tady probíhat efektivní komunikace v ovzduší důvěry.
Můžete být konkrétnější?
Jestliže už je dítě na sociálních sítích, používá e-maily, což už je smysluplné v určitém ohledu a míře již od mladšího školního věku, tak ho musíte v první řadě poučit, co se všechno může stát. Sdělit mu, že tam nejsou jenom kamarádi.
Vysvětlit mu, jak se v tom elektronickém světě pohybovat. Stejně jako mu vysvětlujete, že když je červená, tak se stojí, když je zelená, tak se jde. I v tomhle případě základní pravidla dává rodič.
Stejně když pak dítě pustím poprvé na nákup, tak na něj raději koukám z okna, jestli se něco neděje, a pak si s ním o tom popovídám.
Takže je dobré stanovit pravidla?