Sdílený lékový záznam pacienta je schválen. Kdo všechno uvidí léky, které berete?

Od června funguje sdílený lékový záznam pacienta, který umožní lékařům, lékárníkům a klinickým farmaceutům při poskytování zdravotních služeb zohlednit stávající lékovou historii konkrétního pacienta a nastavit mu správnou farmakoterapii. To přispěje k eliminaci nežádoucích interakcí léčivých přípravků a jejich duplicitního užívání a zvýší bezpečnost léčby.

„Lékař již nebude odkázán pouze na informace o užívaných lécích, které mu poskytne pacient, kdy neexistuje záruka úplnosti a přesnosti takových informací.

A lékárníci budou moci díky náhledu do záznamu poskytnout přesnější poradenství v dávkování, zkontrolovat kombinaci s jinými léčivy a odhalit případné nežádoucí účinky.

Díky sdílenému lékovému záznamu tak bude pacient významně více chráněn před nežádoucími lékovými interakcemi a duplicitami léků, které by mohly poškodit jeho zdraví,“ vysvětlil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Kdo do lékového záznamu nahlížel, pacient lehce ověří v aplikaci v historii přístupů. “Mohu všechny ujistit, že centrální uložiště eReceptů je velmi dobře a spolehlivě zabezpečeno.

Lékaři, lékárníci i kliničtí farmaceuti přistupují do lékového záznamu na základě schválení Státním ústavem pro kontrolu léčiv a prostřednictvím přístupových údajů pro práci se systémem eRecept s využitím komunikace zabezpečené SSL certifikátem,“ ujistila ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová.

V souvislosti s epidemií koronaviru také systém eRecept nabyl na významu. Epidemie koronaviru podpořila elektronizaci zdravotnictví. A eRecept se v tomto období významně osvědčil a fungoval zcela bez problémů.

Největší výhodou byla možnost předávání identifikátoru na dálku formou SMS, emailu a aplikace, a to jak od lékaře pacientovi, tak od pacienta třeba někomu z rodiny. V březnu a dubnu výrazně vzrostl počet vydaných eReceptů formou SMS. Zatímco v únoru to bylo 1,77 mil.

, další měsíc již 3,27 mil. a v dubnu 2,85 mil. odeslaných SMS. Statistiky naleznete zde.

S užitím vzájemně se neslučujících léků na předpis má zkušenost 17 % Čechů

Vyplynulo to z průzkumu veřejného mínění, který si nechalo Ministerstvo zdravotnictví zpracovat v lednu tohoto roku společností Median na vzorku 1027 osob.

V něm také polovina respondentů uvedla, že má předepsáno 1-5 léků současně (51 %), 32 % lidí přitom od 2 lékařů, 16 % lidí dokonce od 3 a více lékařů.

Průzkum také zjistil, že 12 % respondentů si nepamatuje názvy léků, 11 % lidí pouze některé.

„Ne každý si pamatuje, jaké léky bere. A právě proto je tu lékový záznam. Pozitivní zprávou je, že téměř 92 % dotázaných vítá existenci systému, ve kterém lékař vidí všechny užívané léky,“ uvedl Vojtěch. Proti sdílení údajů o svých lécích je přitom jen 5,8 % respondentů. Pro ně je připravena možnost vyslovit nesouhlas s nahlížením do lékového záznamu.

„Pacient má právo kdykoliv projevit plošný nesouhlas s tím, aby ošetřující lékař nebo jeho lékárník nahlížel do jeho lékového záznamu. Stejně tak může pacient udělit explicitní souhlas jen vybranému konkrétnímu lékaři, lékárníkovi či klinickému farmaceutovi.

Je také možné kdykoliv opětovně projevit souhlas, tedy svůj nesouhlas odvolat. Rodiče mají také právo projevit nesouhlas s nahlížením lékaře a lékárníka do lékového záznamu jejich dětí.

To vše prostřednictvím pacientské webové aplikace nebo písemně dopisem,“ řekl náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel.

Nastavení souhlasu lze zkontrolovat online

V souvislosti se startem sdílení lékového záznamu Státní ústav pro kontrolu léčiv spustil na stránkách www.epreskripce.cz novou službu pro občany „Ověření souhlasů“, kde si každý může ověřit, jaké má aktuální nastavení souhlasů či nesouhlasů s nahlížením na lékový záznam pacienta pro lékaře, lékárníky a klinické farmaceuty.

Nahlížet do lékového záznamu je dovoleno pouze lékaři, u něhož je možné prokázat, že existuje vztah mezi ním a pacientem, tedy, že mu poskytuje zdravotní služby (např. předepsal mu někdy léčivý přípravek).

„Svůj lékový záznam, tedy výpis předepsaných a vydaných léků, již dnes vidí každý pacient díky aplikaci eRecept. Nově může pacient do tohoto seznamu umožnit náhled svému lékaři, lékárníkovi a klinickému farmaceutovi, aby měli při stanovování léčby či výdeji léků potřebné informace”, uvedla ředitelka SÚKL Irena Storová.

K výdeji léků na předpis bude nově stačit občanka nebo pas

Dojde také k výraznému zjednodušení načítání identifikátorů eReceptů v lékárně. Od 1.

června 2020 mohou pacienti k výdeji předepsaných léčivých přípravků v lékárnách využít občanský průkaz nebo cestovní pas.

Původní možnost výdeje léků na základě předložení jednotlivých eReceptů však zůstává zachována v plném rozsahu. Státní ústav pro kontrolu léčiv o novince informoval v tiskové zprávě.

Princip řešení spočívá v identifikaci pacienta na základě předloženého dokladu totožnosti. Identifikaci provede lékárník načtením čárového kódu nebo opisem čísla dokladu. “Snažíme se informační systém eRecept neustále zkvalitňovat a modernizovat tak, aby přinášel co nejvíce benefitů všem uživatelům.

Nyní jsme hledali řešení, jak naplnit požadavky lékárníků, aby existoval způsob, kdy pro výdej předepsaných léčiv jednomu pacientovi není nutné načítat jednotlivé identifikátory eReceptů.

Věříme, že tato nová funkce bude pro lékárníky i pacienty přínosem,“ říká Irena Storová, ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Na základě předloženého dokladu totožnosti provede lékárník identifikaci pacienta načtením čísla dokladu. To bude možné provést dvěma způsoby. V případě občanského průkazu s čárovým kódem na zadní straně dokladu (viz foto č. 1 a 2) bude pro načtení možné využít čtečku, případně je také možné opsat číslo dokladu z jeho přední strany (viz foto č. 3).

Při předložení cestovního pasu opíše lékárník číslo dokladu, které se rovněž nachází na jeho přední straně (viz foto č. 4). Systém eRecept provede na základě toho ztotožnění pacienta. Pokud bude ztotožnění úspěšné, zpřístupní se lékárníkovi základní údaje pacienta (jméno, příjmení a datum narození) a seznam „vydatelných“ eReceptů.

Dalším krokem je pak samotný výdej léčivých přípravků, který probíhá standardním způsobem.

„Uvedené řešení jsme stihli připravit a realizovat v rekordně krátkém čase na to, že se jedná o poměrně velký technický zásah do systému eRecept.

Klíčový byl také postoj Úřadu pro ochranu osobních údajů, který se k nové možnosti výdeje léků musel vyjádřit.

Od jeho posouzení, jaké varianty řešení vidí jako nejvhodnější a zároveň bezpečné, k nasazení na testovací prostředí tak neuběhly ani 2 měsíce,“ vysvětluje Storová.

Možnost vyzvednutí léků na základě jednotlivých identifikátorů eReceptů zůstává i nadále zachována a bude pouze na volbě pacienta, kterou cestu zvolí.

Od ledna do dubna letošního roku bylo předepsáno přes 31 mil. eReceptů a vydáno jich bylo více než 29 mil. Kompletní statistiky jsou dostupné na webu epreskripce.cz.

Budete mít zájem:  Jak si poradit v posilovně bez trenéra?

Dne 1. 6. dojde zároveň ke spuštění tzv. sdíleného lékového záznamu pacienta, který umožní zdravotnickým profesionálům (lékařům, lékárníkům a klinickým farmaceutům) náhled do údajů o předepsaných, resp. vydaných léčivých přípravcích pacienta, kterému poskytují zdravotní péči.

 Dosud měli lékaři i lékárníci možnost posoudit vhodnost předepsaných léků pouze na základě jimi předepsaných, resp. vydaných eReceptů. Díky sdílenému lékovému záznamu však mohou posoudit možné lékové interakce i s dalšími léky, které pacient užívá. Více na www.lekovyzaznam.cz.

Sdílený lékový záznam pacienta je schválen. Kdo všechno uvidí léky, které berete?

Ministerstvo zdravotnictví nevnímám jako ministerstvo lékařů, ale pacientů

Můžete to konkretizovat?
Měli by mít možnost předepisovat i další léky a provádět některé výkony, než mohou dosud. Teprve pokud narazí na limity své odbornosti, musejí pacienta odeslat dál.

Profese praktického lékaře byla poslední desítky let zanedbávána, obvodní lékař byl brán jako ten nejhorší a na obvod se chodilo sloužit za trest. Krátkodobé řešení nás ale nečeká.

Musíme dát praktickým lékařům čas se připravit, a to zejména co se týká přístrojového vybavení a standardizace ordinací. Reforma bude důležitá pro mladší, nastupující generaci.

Pokud praktickým lékařům dáme dostatečné kompetence a jejich role bude mít v systému smysl, budou mít o povolání mnohem větší zájem. Potřebujeme síť omladit, praktičtí lékaři jsou jedni z nejstarších v porovnání všech odborností. Jsou nerovnoměrně rozmístěni, a v některých místech dokonce úplně chybějí.

Podpoříte tento segment finančně?
Už to děláme mimo jiné dotačním programem pro praktické lékaře, kdy celková výše jednorázové dotace je 500 tisíc korun a je určena na mzdu sestry nebo zdravotnického asistenta a na zajištění věcného a technického vybavení ordinace.

V neposlední řadě jsme se také rozhodli přímo podpořit stomatology v odlehlých oblastech. Ti mohou požádat o dotaci na provoz ordinace v celkové výši 1,2 milionu korun.

Dotace je určena na krytí personálních nákladů, tedy na mzdu všeobecné sestry, dentální hygienistky nebo zubní instrumentářky. Dotační program bude pokračovat minimálně do roku 2021. Celkem již bylo schváleno 11 dotací v celkové výši téměř 12,5 milionu korun na dobu 5 let.

Ministerstvo zdravotnictví vyčlení na tento dotační titul celkem přes 100 milionů korun. Do roku 2021 tak může být dotace udělena až stovce žadatelů.

Bude to stačit?
Problém s nedostatkem lékařů se měl řešit již mnohem dříve, ne až teď.

Významným systémovým krokem v řešení neustále se prohlubujícího nedostatku lékařů ve zdravotnickém systému ČR je jedenáctiletý akční plán na navýšení počtu mediků a učitelů na lékařských fakultách, který připravilo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a který byl spuštěn v září loňského roku. V letech 2019-2029 tak české lékařské fakulty dostanou téměř 7 miliard korun, což jim umožní zvýšit kapacity o 15 % a zvýšit platy učitelům. V současné době musíme řešit především priority, které vyplývají z analýz nedostatku konkrétních odborností v systému. Prioritně je třeba podpořit všeobecné lékařství, konkrétně obory pediatrie, všeobecné praktické lékařství a psychiatrie, které se potýkají, nebo v blízké budoucnosti budou potýkat, se zásadním nedostatkem lékařů.

Existuje vůbec nějaké krátkodobé řešení situace?
Krátkodobé řešení je především v postupném navyšování odměňování, které skutečně činíme. Osobně nesouhlasím se způsobem, který byl nakonec prosazen, tedy navyšování tabulek.

Myslím, že správnější by bylo navyšovat úhrady tak, aby managementy nemocnic měly finance na konkrétní řešení šitá na míru dané nemocnice. Ne všude je totiž situace stejná, a to jak napříč regiony, tak napříč profesemi.

Management nejlépe ví, kde je v jeho nemocnici skutečný problém a měl by mít nástroje na to jej řešit, především finanční.

Mimochodem, měly by se v České republice stavět nové nemocnice?
Domnívám se, že Česká republika má poměrně hustou síť nemocnic a její další rozšiřování není nutné. Otázkou je samozřejmě technický stav nemocnic a jejich vybavení.

V některých případech skutečně platí, že postavit novou moderní nemocnici je efektivnější, než stále opravovat tu postavenou před 100 lety. V tomto směru máme určitě rezervy i přesto, že kraje, stát i další zřizovatelé nemocnic do svých zařízení v posledních letech investovali nemalé peníze.

Pokud jde o nové nemocnice, v poslední době se hovoří například o výstavbě nové nemocnice ve Zlíně. Z pohledu ministerstva zdravotnictví hodnotím tento projekt jako zajímavou vizi, nicméně rozhodování o účelnosti, hospodárnosti a efektivitě vybudování je plně v kompetenci Zlínského kraje.

Ten umí jednoznačně nejlépe posoudit potřeby místních zdravotnických zařízení.

Hovoří se také o případné výstavbě nové nemocnice v Letňanech náhradou za nemocnici Na Bulovce.
Podle mého názoru není na místě navyšovat stávající kapacity v Praze, ale debata by se měla spíše vést o tom, zda nenahradit některý ze stávajících nemocničních areálů novým monoblokem.

A máme se připravit na zavírání nemocnic, které nejsou efektivní?
Nejprve je důležité zdůraznit, že pro nás je klíčové zajištění místní a časové dostupnosti zdravotní péče pro pacienty.

Jakékoliv změny ve struktuře či počtu zařízení nebo oddělení by měly být vyvolány důsledně promyšlenou restrukturalizací péče – tedy například přesunem vysoce specializované péče do center, tj.

tam, kde se centralizují zkušenosti, odborníci a přístroje, nebo přesunem potřebné péče do ambulancí, domácího prostředí či do následné péče, blíže k pacientovi. Ideálně rovněž prevencí a včasným záchytem onemocnění, které povedou ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel.

Pokud se však zavírá oddělení proto, že chybí sestry, pak to určitě v pořádku není. Ale snižování počtu akutních lůžek a zkracování doby hospitalizace, to vše ve prospěch jiných, pro pacienta komfortnějších způsobů péče, je objektivním trendem a pravděpodobně u nás bude pokračovat.

Budete mít zájem:  Prořezávání zoubků: jak dítěti ulevit od bolestí?

Když mluvíme o nemocnicích, proč jsou úhrady za výkony mezi nimi tak rozdílné?
Paušálně to říci nejde. V případě, že se jedná o vysoce specializované pracoviště, je z podstaty péče lepší.

Například v oblasti péče při cévních příhodách jsou objektivně jiné náklady na ošetření v komplexním cerebrovaskulárním centru a jiné v menší nemocnici okresního typu. Struktura nemocnice je jiná, používají se jiná léčiva, materiály, je tam jiné složení personálu, který je dražší.

Jsou tu malé nemocnice, které nabízejí základní péči – chirurgii, internu a tak dále, ale pak jsou tu specializovaná pracoviště, fakultní nemocnice či velké krajské nemocnice. Tato specializovaná pracoviště nabízejí řadu další návazné péče.

Srovnejme tedy úhrady u základní péče…
Souhlasím, že u základní péče by měla být úhrada v zásadě stejná. Jsou případy, kdy výkon je podobný a úhrady se napříč nemocnicemi liší, ale to je špatně. Je to dáno pokřivenými mechanismy, které tu fungují 20 let.

Aktuálně v rámci projektu DRG restart mapujeme náklady nemocnic na péči, abychom je mohli správně nacenit a následně podmínky úhrady sjednotit. Je však nutné poznamenat, že nikdy nebudeme mít ve všech nemocnicích hrazenou péči stejně, což nakonec nefunguje nikde na světě.

Dobře, ale mělo by to platit například u dvou okresních nemocnic, ne?
Ano, tam nemohou být rozdíly v řádu desítek procent, jak je tomu bohužel dnes. Naším cílem by mělo být, aby typově stejné nemocnice měly i podobnou úhradu.

Pojišťovna ale musí zajistit časovou a místní dostupnost péče a pokud je nemocnice v příhraničí, v těžko dostupné oblasti, kde široko daleko nic jiného není, tak ji určitým způsobem zvýhodní, aby ji tam vůbec udržela, například v Jeseníku.

Podobně jako se zvýhodňují praktičtí lékaři v nedostupných oblastech, kterým pojišťovna dává o 30 procent vyšší úhradu za péči.

Výslovně odmítnout, jinak je souhlas automatický. Proces sdílení lékových záznamů kritizují pacienti i lékaři

„My nemůžeme vědět, že naše citlivé informace tu a tam někdo nevynese. Někteří lékaři můžou třeba požádat sestry, aby do záznamu nahlížely za ně.

Někdo, kdo má přístup do záznamů, pak sousedce řekne, že se pacient léčil na syfilis nebo rakovinu.

Na malých městech se ty informace šíří rychle, nemluvě o případech sporů, kdy chce někdo někomu cíleně ublížit,“ vysvětlil své obavy prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.

Podle ministerstva zdravotnictví je ale systém dobře zabezpečený. Nahlížet do lékového záznamu pacienta může podle resortu jen lékař, se kterým už pacient přišel do kontaktu.

„Například mu již alespoň jednou předepsal lék a pacient si jej vyzvedl. Lékárník může do lékového záznamu nahlédnout pouze při kontaktu s pacientem při výdeji léku v lékárně. Kdo nahlížel do jeho lékového záznamu, si může pacient lehce ověřit v historii přístupů, která je součástí aplikace,“ řekla mluvčí resortu Gabriela Štěpanyová.

Obavy o šíření citlivých informací mají ale i lékaři. „Zásadní otázka je u lékových záznamů ochrana osobních údajů. My máme trošku problém i s tím, že tam mají přístup lékárníci.

Svého lékaře znáte, ten vztah je založený na důvěře.

Ale jdete potom někam do lékárny ve městě a nějaký naprosto cizí anonymní člověk, kterého neznáte, si o vás prohlíží poměrně citlivé informace,“ podotkl prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Všichni pacienti souhlasí, předpokládá novela

Novela počítá s tím, že pacient s přístupem lékařů a lékárníků do svého lékového záznamu souhlasí automaticky. „Lékový záznam funguje na principu automatického předpokládaného souhlasu pacienta sdílení s lékaři a lékárníky, s cílem chránit zdraví pacienta před poškozením špatnou kombinací léků,“ vysvětlila mluvčí resortu Štěpanyová.

To ale vadí České lékařské komoře. „Upřednostňovali jsme, aby lékový záznam působil na principu předpokládaného nesouhlasu, ale náš názor nebyl vyslyšen. Ten režim je obráceně. Spousta lidí si s tím, aby posílali někam nesouhlas, nebude přidělávat práci a pak se budou divit, proč o nich na malém městě kolují ty a ty informace,“ řekl Kubek.

Pacient si může mezi lékaři i lékárníky vybírat

Novela umožňuje, aby si už od 1. prosince 2019 mohl pacient nastavit s lékaři a lékárníky sdílení. „Může vyslovit nesouhlas všem, nebo udělit souhlas konkrétnímu lékaři či lékárníkovi,“ řekla mluvčí ministerstva. Tento požadavek podle ní musí pacient buď podat písemně, nebo přes aplikaci eRecept.

Právě možnost zvolit si konkrétního lékaře a lékárníka, kterému dá pacient k přístupu do svého lékového záznamu svolení, je zásadní i pro Svaz pacientů.

„Když řeknu jen ortopedi, tak chci, aby měli přístup všichni ortopedi, když chci konkrétního ortopeda, měl by mít přístup k mým záznamům jen jeden ortoped. Záchranáři by měli mít přístup všichni například v případě nehody.

My doufáme, že to tak bude a že mi v praxi někdo neřekne, že náš IT systém to neumí,“ podotkl prezident svazu Olejár.

Elektronický sdílený lékový záznam by měl podle ministerstva zjednodušit práci odborníkům. „Vzhledem k tomu, že lékař a lékárník uvidí v lékovém záznamu pacienta všechny jeho předepsané a vydané recepty, předejde se duplicitnímu užívání léčiv se stejnou nebo podobnou léčivou látkou a nežádoucím kombinacím léků, které by mohly poškodit zdraví pacienta,“ vysvětluje záměr novely Štěpanyová.

Lékařská komora o celkovém přínosu pochybuje. „Nejdůležitější informace, kterou ale záznam neposkytne, je ta, zda opravdu pacient léky užívá.

Například se pacienta zeptáte:  ,Berete ještě ten Enelbín, takové ty žluté pilule?‘ A on řekne: ,Ne, po těch mě tlačil žaludek, pane doktore, ty já už měsíc neberu.‘ Ale v lékovém záznamu ty léky uvedené má.

My se stejně vždycky musíme ptát lidí, co užívají, a vždycky musíme věřit tomu, co nám ten člověk říká,“ doplnil Kubek.

Lékařům se lékové záznamy pacientů otevřou až v červnu

Sdílený lékový záznam je součástí systému eRecept. Novela začíná platit už v prosinci, samotným lékařům a lékárníkům se ale záznamy pacientů otevřou až v červnu.

Budete mít zájem:  Miso pasta – čím je tmavší, tím má výraznější chuť

„Ačkoliv od 1. prosince 2019 vstupuje novela zákona, která přináší sdílený lékový záznam, v účinnost, obsahuje šestiměsíční přechodné období. To znamená, že sdílení s lékařem a lékárníkem se tak spustí 1. června 2020,“ vysvětlila mluvčí ministerstva zdravotnictví.

Za jakých podmínek mohou vybraní zdravotničtí pracovníci nahlédnout na sdílený lékový záznam pacienta?

Vyšší bezpečnost. Lepší informovanost. Efektivnější léčba. Tak by se dal popsat sdílený lékový záznam pacienta, který je jednou z klíčových funkcionalit systému eRecept.

Umožňuje, aby s informacemi o tom, jaké léky pacient užívá, mohli pracovat všichni lékaři a lékárníci, kteří pacientovi poskytují zdravotní služby, a díky tomu mohli správně pacientovi nastavit léčbu a chránit tak jeho zdraví.

Sdílení lékového záznamu pacienta upravuje §81d zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. Zákon o léčivech striktně stanovuje podmínky toho, kdo a za jaké situace může na pacientův lékový záznam nahlížet a jaké údaje má právo vidět.

Do systému eRecept, který zajišťuje funkcionalitu lékového záznamu, je zabudována celá řada preventivních i následných záruk technického i administrativního charakteru zajišťujících, že nahlédnout na lékový záznam mohou jen k tomu podle zákona oprávněné osoby.

Lékový záznam je „pouze“ funkcionalita systému eRecept umožňující náhled na data, která jsou již dnes uložena v centrálním úložišti elektronických receptů. Lékaři a lékárníci přistupují k systému eRecept na základě schválení Státním ústavem pro kontrolu léčiv a skrze autentizační přístupové údaje vydané na konkrétní ověřenou osobu.

Navíc je nutné, aby se systémem eRecept pracovali pouze ze zdravotnického zařízení či lékárny, která má platný komunikační šifrovací certifikát, rovněž vydávaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Veškerá komunikace se systémem eRecept je pak přísně sledována a zaznamenávána.

Pacient má tudíž jednoduchou možnost ověřit si, kdo do jeho lékového záznamu nahlížel, a to prostřednictvím bezplatné aplikace určené pro pacienty.

Pokud by i přes veškerá bezpečnostní opatření došlo k neoprávněnému přístupu a zneužití dat, obsahuje legislativa hned několik sankčních mechanismů – od vysokých pokut (až 20 mil.

Kč), přes možnost odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb až po trestněprávní důsledky v podobě spáchání trestného činu.

Tyto sankční mechanismy neslouží pouze jako prostředek následné nápravy, ale svojí závažností mají též preventivní funkci.

Je nutné znovu zdůraznit, že nahlížet na lékový záznam pacienta je možné pouze v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb tomuto pacientovi.

Do lékového záznamu je navíc možné nahlédnout pouze u pacienta, který byl při předepisování léčivého přípravku nebo při digitalizaci listinného receptu v lékárně jednoznačně ztotožněn vůči registru obyvatel (ROB).

V případě, že nedojde ke ztotožnění pacienta, je sice možné elektronický recept vystavit či listinný recept zdigitalizovat, ale léčivé přípravky není možné jednoznačně přiřadit ke konkrétnímu pacientovi, a tudíž nemohou být ani následně zobrazeny v jeho lékovém záznamu.

Mimo výše uvedené specifika musí zdravotnický pracovník splnit ještě další podmínky tak, aby mohl nahlížet na lékový záznam pacienta v souladu s platnou legislativou.

Lékárník musí pro nahlédnutí do lékového záznamu pacienta splnit jednu z těchto podmínek:

  • Nahlíží-li při výdeji léčivého přípravku na eRecept – pacient mu sdělil identifikátor „vydatelného“ receptu (tedy pouze takového, na který je možné provést v lékárně výdej).
  • Poskytuje-li konzultace pacientovi (např. pacient chce volně prodejný lék a zajímá se o možné interakce s léky, co již bere) – pacient mu poskytne svůj elektronicky čitelný doklad totožnosti (občanský průkaz nebo pas).

Lékárník musí splnit jednu z výše uvedených podmínek při každém nahlédnutí do lékového záznamu pacienta a doložit její splnění sdělením identifikátoru eReceptu nebo čísla dokladu.

Lékař nebo klinický farmaceut ve zdravotnickém zařízení může nahlížet na lékový záznam pacienta po splnění podmínky tzv. prvního nahlédnutí, tedy potvrzením, že prokazatelně existuje vztah mezi ním a pacientem. Nahlédnutí je pro lékaře či klinického farmaceuta možné pouze v těchto situacích:

  • Lékař či klinický farmaceut může poprvé nahlédnout do lékového záznamu pacienta až po prokázání totožnosti pacienta u poskytovatele zdravotních služeb (předložením identifikačního dokladu pacienta).
  • Totožnost není třeba prokazovat, pokud byl v minulosti (od dubna 2016) v rámci poskytnutí zdravotních služeb lékařem u daného poskytovatele pacientovi již eRecept předepsán a následně vydán.

Splněním jedné z výše uvedených podmínek je jasně prokázáno, že lékař či klinický farmaceut poskytuje zdravotní služby pacientovi (projevem vůle pacienta předložením osobního identifikačního dokladu či předchozí návštěvou spojenou s předepsáním léku, který si pacient vyzvedl).

V případě dítěte, které je nezletilé, je tato situace obdobná jako v případě již dospělého pacienta. Dle ustanovení §81d, odst. 2 zákona č. 378/2007 Sb.

, o léčivech je první nahlédnutí na sdílený lékový záznam pacienta lékařem, který doposud nepředepsal danému pacientovi žádný eRecept, možné pouze na základě předložení dokladu totožnosti pacienta.

Pokud je však již prokázána vazba mezi lékařem a pacientem tím, že někdy v minulosti byl pacientovi daným lékařem vystaven a následně vydán eRecept, pak předložení dokladu není nutné. Pro lékárníka je nahlédnutí možné pouze po předložení dokladu nebo při výdeji platného (vydatelného) eReceptu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že přístup jakéhokoli zdravotnického pracovníka k lékovému záznamu pacienta je přísně regulován. Rozhodně lze vyvrátit některé mýty, které se objevují v tisku, že na lékový záznam pacienta bude moci nahlížet kdokoli, že dojde k plošnému „sdílení“ dat o preskripci pacienta nebo že lékový záznam nebude mít pacient vůbec pod kontrolou.

Všechna tato tvrzení lze jednoznačně vyvrátit výše uvedenými pravidly pro přístup k lékovému záznamu pacienta, které jednak velmi zásadně omezují přístup k datům o pacientovi a jednak dávají pacientovi velmi účinné nástroje (například v případě využití webové či mobilní aplikace pro pacienta), jak mít své osobní údaje pod kontrolou a jak případně zabránit sdílení dat, pokud si to pacient bude opravdu přát.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *