Společné spaní: bude dítě závislé?

Mnohdy to ani nepostřehnete a vaše ratolesti se znenadání přesunou do vaší rodičovské postele, kde se jim zalíbí a zpět se jim moc nechce…

Buď a nebo

Jak to tak v oblasti rodičovství bývá, i zde najdeme dva nesmiřitelné tábory. Jedni společné spaní velebí, druzí tvrdí, že je to nebezpečné pro dítě a ještě vede k přílišné závislosti.

Historie dává za pravdu prvnímu táboru. Dříve bylo zcela běžné, že spolu rodiče i děti spali v jedné posteli. Víc jich doma mnohdy ani nebylo.

Postupem času jsme si naopak zvykli dávat děti již od narození do svých postýlek. Děláme dobře?

Výhody společného spaní

Na toto téma bylo provedeno již mnoho výzkumů. A podobně jako rodiče, i výsledky tohoto bádání se leckdy neshodují. Jaké jsou tedy výhody společného spaní?

  • Není nutné vstávat kdykoliv, kdy dítě potřebuje nakojit, přebalit, či jen pomazlit. Maminka tak může být odpočatější, než když dítě spí například ve vedlejší místnosti.
  • Děti bývají klidnější, protože se cítí více v bezpečí.
  • Přítomnost dítěte stimuluje tvorbu mateřského mléka.
  • Prohlubuje se citové pouto děťátka s rodiči.

Společné spaní: bude dítě závislé?

Prevence anebo nebezpečí SIDS

Právě v tomto bodě se výzkumy rozcházejí zřejmě nejvíce. Řada z nich mluví o tom, že společné spaní je prevencí syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS). Dítě údajně dokáže synchronizovat dech a tepovou frekvenci s matkou. Jiné naopak tvrdí, že se riziko zvyšuje.

A to především u malých dětí do tří měsíců věku, kdy je pravděpodobnost dokonce třikrát vyšší, pokud dítě spí společně s rodiči. Jednoznačná odpověď zřejmě neexistuje, stejně tak, jako je stále velkým otazníkem, co syndrom vlastně způsobuje.

V každém případě je nutné při spaní s dětmi dodržovat některá pravidla:

  • dítě by mělo spát na straně matky, nikoliv mezi rodiči (stejně tak by u miminka neměli spát starší sourozenci)
  • v posteli by neměly být žádné polštářky či jiné předměty, kterými by se dítě mohlo zadusit
  • dítě musí být zajištěno tak, aby z postele nespadlo (menší děti dokážou během spánku až překvapivě cestovat)
  • nikdy s dítětem nespěte mimo postel (například na křesle či gauči)
  • miminko by mělo mít svou přikrývku (aby se nepřehřívalo) a spát bez polštářku

Kdy raději zvolit vlastní postýlku

Společné spaní odborníci nedoporučují, pokud matka v těhotenství kouřila. V tom případě se totiž zvyšuje pravděpodobnost SIDS a je lepší, pokud je miminko hlídáno monitorem dechu. Stejně tak si k sobě dítě neberte, pokud jste si dali před spaním pár skleniček alkoholu, nebo prášky na spaní. Pak totiž instinkty nefungují tak, jak by měly a nevzbudili byste se v případě nutnosti.

Společné spaní: bude dítě závislé?

Ideální řešení?

Někteří pediatři vidí ideální řešení v postýlce přistrčené k rodičovské posteli, případně postýlce miminka v ložnici rodičů. Dítě je tak stále s rodiči v kontaktu, ale snižuje se výše zmíněné nebezpečí. Existují i postýlky, které lze přistrčit k posteli a jednu stranu odstranit. Maminka má tak stále přístup k dítěti, ale to má i svůj vlastní prostor.

Nebojte se rozmazlenosti

Pokud se bojíte toho, že si společným spaním dítě až nebezpečně rozmazlíte a bude s vámi chtít spát už napořád, nemusíte se bát. Podle výzkumů nic takového nehrozí. Děti si většinou samy řeknou, že potřebují svůj prostor… a možná tím ublíženým v tomto případě budete spíš vy.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

SPANÍ S RODIČI aneb VŠICHNI V JEDNÉ POSTELI

Názory na společné spaní dětí s rodiči v jedné posteli se liší. Jde o velmi choulostivé a na mnoha místech diskutované téma. Jedni tvrdí, že by děti měly spát od narození ve své dětské postýlce kvůli bezpečnosti, aby nebyly rodiči zalehnuty, aby si nezvykaly, aby nebyly rozmazleny… A druzí říkají, že spaní dětí v rodičovské posteli je normální, přirozené a dokonce i krásné.

Zkusíme se na tento problém podívat z pohledu „těch druhých“, tedy těch, kteří společné spaní vidí jako velké pozitivum jak pro děti, tak pro rodiče.

Společné spaní dětí se svými rodiči (tzv. Co-sleeping) vychází z metody kontaktního rodičovství, kterou v knize popsali manželé Searsovi, a která navrací děti do náruče a postelí svých rodičů.

Společné spaní s dětmi je ideální na kojení

Většina miminek ráda a mnohem lépe usíná a spinká v blízkosti rodičů. Již od prvních dní života by měla mít maminka s novorozencem co nejbližší fyzický kontakt, tzv. kůži na kůži.

Je to ten nejlepší způsob, jak způsobit, aby se správně rozběhlo kojení, maminka i miminko se správně naladili na společnou notu a upevnil se tak jejich vzájemný vztah. A právě společné spaní usnadňuje kojení. Nejlepší je kojit hned od začátku vleže.

Má-li maminka miminko nablízku, nemusí vstávat, pouze dítě přiloží k prsu, nakojí a za chvíli oba usnou, ani neví jak. Většinou se vyspí lépe celá rodina, než když spí miminko samostatně v postýlce a je k němu nutné v noci vstávat.

Proč nespí celou noc?

Jak to se spánkem vlastně miminka mají? Pravdou je, že většina dětí celou noc nespí. Prospaná noc bez vzbuzení je mýtus. Miminka mají v noci stejné potřeby jako ve dne, mají hlad, cítí se opuštěně, mají strach, je jim teplo nebo zima. Zkrátka touží po kontaktu milujících rodičů, aby se mohla cítit bezpečně.

Rodiče bývají z častého buzení svého potomka rozčarováni, protože se sami nemohou dobře vyspat a mohou se uchýlit k tzv. „uspávacím technikám“, popsaných v různých článcích a knihách. To vše ve snaze, aby se jejich dítě naučilo samostatně usínat a spát.

Tyto techniky však dle výzkumů posledních let ukazují, že mohou mít škodlivé fyziologické účinky na dítě zvýšením stresového hormonu kortizolu v mozku. Tento hormon má dlouhodobé účinky na emocionální regulaci, spánek a vzorce chování.

Dítě (do asi dvou a půl až tří let) není schopno samo se utišit ke spánku takovým způsobem, který by byl zdravý. Je závislé na svých rodičích, aby mu pomohli se uklidnit a naučit se regulovat jeho intenzivní pocity.

Nerozmazlíme ho?

Rozhodně ne! Lidské mládě je dlouho bezbranné a potřebuje péči rodičů a vzájemný kontakt. Pokud dítě spí v blízkosti rodičů, má tělesného kontaktu o to víc a získává tak pocit bezpečí a jistoty. Společným spaním je tedy uspokojena jeho základní potřeba. A uspokojením potřeb dítěte ho rozmazlit nemůžete.

Naopak lze říct, že děti, jejichž potřeby jsou od narození plně uspokojovány, vyrostou v samostatné a empatické osoby. Nemějte strach, že by s vámi dítě zůstalo ve společné posteli až do puberty. Každé dítě, až přijde jeho čas, opustí bez problémů rodičovskou postel.

I když se do ní bude zpočátku rádo vracet, třeba večer před spaním na pomazlení, nebo k ránu, při bouřce,…

Trocha historie aneb jak to bývalo dřív?

Podívejme se do minulosti. Ve většině kultur spí matky společně se svým miminkem. A naopak by matky vyděsilo, kdyby měly dítě na noc odložit mimo své spací místo (lůžko, postel,…) Japonští rodiče prý spí s miminkem mezi sebou, aby ho chránili jako „dvě pohoří údolí“. Až do konce 19. století i na našem území bylo běžné, že děti spaly se svými rodiči.

Pak přišlo období „moudrých“ doktorů, kteří začali tvrdit, že společným spaním se šíří nemoce, že se děti zbytečně rozmazlují a mohou se dokonce udusit. A tak přišel čas, kdy se děti z rodičovských lůžek přestěhovaly do postýlek a ohrádek.

Dnes dětské postýlky a ohrádky připadají normální, i když trend společného spaní tu je a stále více rodičů praktikuje společné spaní se svými dětmi.

Podle pediatra a otce 8 dětí Williama Searse, který napsal více než 30 knih o výchově dětí, podporuje společný spánek citovou vazbu mezi matkou a dítětem. Navíc zabraňuje nočním strachům a dokonce i syndromu náhlého úmrtí dítěte.

Stejně také Jay Gordon autor knihy o Good Nights: The Happy Parentś Guide to the Family Bed dle svého výzkumu uvádí, že děti, které spí v noci se svými rodiči v jedné posteli jsou na rodičích mnohem méně závislé než děti, které spí samy v postýlce. V pozdějším věku je pro ně také snazší odloučení od mámy a táty.

Jaká jsou pravidla při společném spánku dětí s rodiči?

  • Rodiče nesmí být pod vlivem alkoholu, drog ani uklidňujících léků.
  • Rodiče by neměli kouřit a v žádném případě se nesmí kouřit v místnosti, kde je dítě.
  • Neměli by být ani přespříliš unavení.
  • Rodiče by neměli být extrémně obézní.
  • Postel by měla být pevná a bezpečná, aby z ní dítě nespadlo.
  • Dítě by mělo být méně oblečeno, než kdyby spalo samo. Zahřejí se s rodiči navzájem.
  • Dítě nesmí mít zakrytý obličej.
  • A hlavně používejte vlastní rozum a intuici.

Spát společně s dítětem je krásné. Je úžasné cítit jeho vůni a být si jist jeho bezpečím. Může to být jedna z nejkrásnějších rodičovských zkušeností. A myslím, že ti rodiče, kteří společné spaní praktikují, by to jen potvrdili.

Na závěr bychom vám doporučili knihy, ze kterých můžete čerpat k tomuto tématu:

  • Kontaktní rodičovství, manželé Searsovi
  • Věda zvaná rodičovství, Sunderlandová Margot
  • Miminko, Hofhanzlová Judita
  • Naše děti, naše světy, Smallová Meredith

Jak je to u vás v rodině? Spíte společně se svými dětmi nebo patříte do té první části rodičů, kteří si myslí, že dítě patří do své vlastní postýlky nebo ohrádky?

Jak to mají se společným spaním naše čtenářky?

Společné spaní: bude dítě závislé?

maminka Míša, 32 let:
Spaní v jedné posteli jsem plánovala už před narozením syna, ale měla jsem strach, aby syn z postele nespadl. Pro společné spaní jsem pořídila hnízdečko a bylo po starostech. Hnízdečko provázelo mě a Honzíka hodně dlouhé období.

Myslím, že jsme ho využívali od narození, dokud se do hnízdečka vešel a nebylo mu to nepříjemné. Mohl mu být asi rok, když z hnízdečka „vylétl“. V hnízdečku spal jako miminko vedle mě ve společné posteli. Nemusela jsem se vůbec ničeho bát a Honzík byl pěkně uhnízděný a spokojený.

Nehledě na to, že kojení na společné posteli bylo tak jednoduché a nenáročné. V hnízdečku jsme s Honzíkem cestovali v kočárku, chodili jsme do kavárny, kde ležel uhnízděný, mohl v něm usnout prakticky kdekoliv. Když už ležel na bříšku, brávali jsme ho v hnízdečku k jídelnímu stolu.

Ležel v něm na přenosném nízkém stolku a pozoroval nás, jak jíme. Díky hnízdečku byl neustále s námi. Nejen ve společné posteli, ale kdekoliv. Nemusel být odložený v dětské postýlce nebo ohrádce.“

maminka Jana, 28 let:
Když jsme si naší Nikolku přivezli z porodnice domů, čekala na ní krásná postýlka s nebesy.

Po několika prvních uplakaných nocí jsem si Nikolku vzala na chvíli do naší manželské postele a už u nás zůstala ???? Kojení bylo mnohem jednodušší a Nikolka byla v noci mnohem klidnější.

Trochu jsem se obávala přechodu do dětského pokoje, ale když měla Nikolka 2,5 roku dostala novou dětskou postel a sama úplně bez problémů se přestěhovala do pokojíčku.

Přečtěte si i další články na téma uspávání dětí. Než začnete některou z metod aplikovat, ujistěte se velmi dobře, zda touto cestou chcete jít. Není vhodná pro každé dítě a rodiče:

Podívejte se na velký výběr kojeneckého oblečení a kojeneckých potřeb.

Vliv společného spaní na starší děti – Mirapa.cz – Blog pro zdraví

V minulém článku (Spánek s dětmi) jsme si ukázali výhody společného spaní batolat s rodiči. Ale možná můžete mít problém, pokud máte starší dítě, které s vámi chce nadále spát. Pojďme se podívat, jak to vyřešit.

Budete mít zájem:  Utahování opasků model 2021: mateřská, nemocenská, porodné...

Rodiče, kteří spí se svými dětmi, uvádějí, že nemají tušení, jak se dostali do bodu, kdy jsou jejich postele trvale obsazené dětmi i dospělými.

„Tak nějak se k nám přikradl a je tady,“ řekla jedna matka opatrně, když byla dotázána, jak dlouho s nimi spí jejich 12 -ti letý syn.

Řekla, že nikdy neměla v úmyslu spát se svým synem tak dlouho a nevěděla, že se to tak stane, když mu před 6 -ti lety dovolila spát u ní a manžela.

Společné spaní se může zdát jako dobrý nápad v určitém věku, ale postupem času, jak je dítě starší, to může být poněkud zneklidňující a může to vnést do rodiny zbytečnou zátěž. Nedávné studie ukazují, že 45% maminek nechává své 8 až 12 -leté děti spát čas od času s nimi a 13% povoluje společné spaní každou noc.

Důvody pro rodiče umožňující starším dětem společné spaní jsou složité a nejsou zcela známé. Neoficiální údaje naznačují, že dnešní děti mají vyšší hladinu úzkosti než předchozí generace. Důvody úzkosti jsou větší množství rozvodů, časté stěhování, větší očekávání, větší zapojení do hektického života rodičů.

Výsledkem je, že dnešní děti jsou méně soběstačné. Mnoho předpubertálních dětí ještě neví, jak být sám před spaním a nebyly nuceny se to učit. Rodiče překonávají problém tím, že umožní společné spaní a doufají, že děti z toho vyrostou.

Kromě negativního dopadu na děti, jako je např. neschopnost usnout na školním výletě, mohou být rodiče ovlivněni nedostatkem spánku, pokud je dítě rušivý element. Největší dopad to může mít na fyziologickou a psychologickou pohodu dospělých, kteří nemají klidný spánek doslova několik let.

Jak naučit dítě spát ve své posteli:

  1. Rozpoznat závažnost problému a zavázat se ke změně.
  2. Očekávejte odpor a buďte připraveni použít jakékoli zdroje, které jsou k dispozici k dosažení cíle – každý ve vlastní posteli.

    Například využít přátele nebo příbuzné, kteří nejsou součástí tohoto rituálu, aby uložili děti do postele.

  3. Naučit děti nějakou samouklidňující techniku nebo rituál, který se bude dít před spaním.
  4. Diskutujte s dětmi o tom, o co se snažíte.

    Řekněte jim, že potřebujete více a v klidu spát a že vaše postel je pouze vaše.

  5. Uvědomte si, že dětské úzkosti, nižší sebevědomí a závislé chování během dne souvisí s jejich neschopností překonat noční samotu.

  6. S vytrvalou snahou a zákazem se většina dětí naučí spánkové návyky a zůstanou ve své posteli celou noc.

Zdroj: psychologytoday

Jak naučit dítě spát v postýlce a usínat samo

Jako rodič toho máte hodně před sebou. Aby samo jedlo, aby samo chodilo na záchod, aby se samo oblékalo a taky aby samo usínalo. Pro některé děti a jejich rodiče je to velký úkol. Jak tedy naučit dítě spát dobře a celou noc?

Možná se tím budete stresovat už v šestinedělí. Takhle jste to přeci nechtěla. Vaše miminko mělo být z těch, které položíte do postýlky a ono do pár minut samo usne. Jenže to tak není a vy ten uzlíček po několika minutách zase zvedáte k sobě do klína a houpáte, zpíváte, konejšíte. A takhle to děláte každý den. Někdy i několik hodin v kuse, než usne.

Děti milují houpání z dob, kdy byly u nás v bříšku. Ale po celém dni, kdy se točíte kolem miminka a domácnosti pak není divu, že už jste večer unavená a na houpání prostě nemáte dost sil.

A tak ho vezmete k sobě do postele, kde oba spokojeně, často při kojení, usínáte už v osm večer. I z tohoto případu můžete mít špatné svědomí, protože spaní v posteli spolu s dítětem dopředu odmítá valná většina rodičů.

Jenže pro spokojený spánek dítěte a klidný večer rodičů pak uděláte cokoliv.

První měsíc života dítě zpravidla neodlišuje den a noc. O nějakém zvykání si na něco tedy nemůže být ani řeč.

V dalších měsících už se zlepšuje vnímání okolního světa, nastává ustálení biorytmu a vy začínáte zhruba tušit, kdy ve dne spí a kdy se v noci budí na mléko.

Někteří kojenci začnou spát celé noci bez probuzení už v půl roce, jiní si počkají až po prvních narozeninách. Většinou jsou to však kojené děti, které se častěji budí. Není to ani tak kvůli hladu jako kvůli potřebě pomazlit se a vyhledat přítomnost matky.  

Jestli jste tedy v prvním roce svou dcerku nebo synka aktivně uspávali, protože by jinak neusnul, nevěšte hlavu, každé dítě může dobře spát a na naučení není nikdy pozdě. 

Společný pokoj

Obvykle spolu v jedné místnosti spávají rodiče s dítětem v prvním půlroce života. Důvodem je důležitost fyzické blízkosti matky a také praktická stránka – kvůli častému kojení budete ráda, že máte miminko u postele. Po šesti měsících už je to na vás.

Zkušenosti rodičů ale potvrzují, že čím později se dítě z ložnice stěhuje, tím hůře to pak snáší. Na některé děti ale působí přesun pozitivně v tom, že je přítomnost rodičů nenutí k probuzení a stěhování se do jejich postele.

Zkrátka tím pochopí, kde je jejich místo ke spánku.

Kojená miminka

Vaše dítě oslavilo první narozeniny a vy stále nevíte, kdy naposledy jste spala déle, jak tři hodiny v kuse? Cítíte na sobě únavu, která se projevuje na vaší náladě a zdraví? Kojení by mělo být pro oba příjemným okamžikem a mělo by přispívat ke správnému vývoji dítěte, ale zároveň by nemělo být mamince na obtíž. Možná, že ten malý nespavec není zas až tak hladový a po pár náročnějších nocích pochopí, že mlíčko už není. Možná že pak se konečně oba vyspíte.

Klíčem jsou rituály

Režim a rituály. To je totiž přesně ten návod k tomu, jak uspat dítě. S nastolováním režimu začněte už od novorozence. Zaveďte si večerní rituály, které pomohou vašemu drobečkovi s časovou orientací. Vykoupat, namasírovat, napapat, pomazlit a spát. I tak to může u vás doma vypadat.

Správné načasování

Měli byste však být i flexibilní. Šel dnes výjimečně spát ještě v pět odpoledne? Tak bude asi potřeba večerní rituály trochu posunout.

Netrvejte zbytečně na určité hodině, když je jasné, že dítě ještě není unavené. Zároveň byste ale měli rozlišit, kdy si dítě vymýšlí, že nechce spát jen kvůli hraní.

Situaci zkrátka vždy posuďte a rozhodněte. Pak už si na svém rozhodnutí trvejte a buďte důslední. 

Spánkoví pomocníci

Ať už to je ukolébavka, pohádka, pohlazení nebo oblíbený plyšák, navodit spánek také pomohou. Možná se vaší ratolesti bude lépe spát, když trochu uberete topení (ideální je teplota kolem 23 °C) nebo když mu oblečete pohodlnější pyžamko. Okolností, které mohou rušit od klidného snění, může být více. Snažte se je všechny zvážit. 

Jakmile vyhrajete a přijdete na to, jak naučit své dítě usínat samo a ve své postýlce, jste už jen krůček od první prospané noci. I ta je z velké části ve vašich rukou.

Víte, že vaše děťátko přes den jí plnohodnotně, že jej netrápí zlé sny ani nějaká nemoc? Snažte se dítě při nočním probuzení uklidnit jinak než lahví s mlékem nebo čajem.

Pokud je vše v pořádku, může posloužit dudlíček nebo pohlazení.

Mějte trpělivost, vždyť spánek dětí je velká věda. Nedávejte si zbytečná předsevzetí, nechte čas plynout. Třeba vás překvapí, jak se jednotlivé situace samy jednoho dne vyřeší. Po společných nocích v jedné posteli se vám pak možná bude ještě stýskat. 

Pravděpodobně se vám do toho nebude chtít. Víte, že je na něm závislý a že bez něj neusne. Vždycky, když ho něco rozhodí, tak si podudá a je to zase dobré. Vhodným argumentem, proč se s dudlíčkem rozloučit, je fakt, že od určitého věku může mít neblahý vliv na vývoj chrupu. Pokud dítě dudlá celé dny, tak se mu mohou zuby začít deformovat a také se tím brzdí rozvoj řeči. 

Obvykle se doporučuje odvyknout ratolest od šidítka kolem druhého roku.

Většina zubů už se vyklubala, tudíž to nejhorší máte za sebou a je již mentálně vyspělý natolik, abyste mu mohli vysvětlit, proč se dudlíku musíte zbavit.

Pamatujte ale také, že s vyšším věkem roste i závislost. Může být jednodušší vzít dudlík ročnímu dítěti, které rychleji zapomene a nemůže se ho slovně dožadovat, jako to dvouleté. 

Výměnou za dárek

Touží vaše holčička po nové panence? Má váš chlapeček nějaké vysněné autíčko? Kupte mu ho výměnou za odevzdání dudlíčku. Ten pak nadobro schovejte nebo vyhoďte. 

Odevzdání čertovi

Blíží se Vánoce? Pokud víte, že vaše dítě nebude mít ze setkání s čertem psychickou újmu, zkuste je spolu s Mikulášem a andělem pozvat a dítě vybídnout k tomu, aby dudlík čertovi odevzdalo.

Znechucení

Můžete ho potřít hořčicí nebo něčím, co víte, že dítě rozhodně nemá rádo. Uvidíte, jak rychle ho touha po dudlíku přejde.

Poškození

Velmi osvědčený způsob zbavení se šidítka. Dudlík poškoďte. Třeba nastřižením. Ale tak, aby se už nemohl používat. Dítěti můžete vysvětlit, že by mohlo mít “bebí,” kdyby ho nadále dudalo. 

Dudlíková víla

Jestliže je už vaše dítě natolik vyspělé, že pochopí příběh, je pro něj tato metoda jako dělaná. Můžete si vymyslet, že dudlíková víla sbírá od velkých dětí dudlíky pro malá miminka, která žádné nemají. Pokud jí své dudlíky odevzdá, jako poděkování nechává víla vysněnou hračku.

Strom dudlíkovník

Možná ho máte i ve vašem parku. Jde o strom, na který začali rodiče z okolí věšet na stuhu dudlíky dětí, které se od něj odnaučily. Může to být velký obřad a také se na něj můžete chodit koukat.  

Fáze dudlíku je v životě dítěte opět jenom období, které s empatií a laskavým přístupem společně překonáte. Děti rostou nezastavitelně rychle a vám brzy zůstane na miminko s dudlíkem jenom hezká vzpomínka. 

Prosím berte na vědomí, že informace poskytnuté v těchto článcích jsou všeobecné rady a neměly by být zaměňovány s radami lékaře.

Pokud vy, vaše miminko nebo někdo z vaší rodiny trpíte závažnými nebo dlouhotrvajícími symptomy, nebo potřebujete konkrétní radu od odborníka, tak se prosím obraťte na odbornou lékařskou péči.

Philips AVENT není zodpovědný za žádné škody způsobené nakládáním s informacemi poskytnutými na těchto webových stránkách.

ŽENA-IN – Rodiče a děti v jedné posteli: Společný spánek může zachránit život

Před narozením dítěte bývají očekávání rodičů poněkud zkreslená a střet s realitou mnohdy bolí. Například to, že dítě nespí tak, jak by si rodič ideálně představoval. O dětském spánku i výhodách spaní rodičů a dětí v jedné posteli jsme si povídaly se spánkovou antropoložkou Lenkou Medvecovou Tinkovou.

Působíte jako spánková poradkyně a antropoložka. Co je náplní vaší práce?Jako spánková poradkyně pracuju přímo v rodinách a pomáhám jim pochopit situaci, ve které se nacházejí a dávám jim na zvážení různé možnosti, jak spánek vyřešit. Jako medicínská antropoložka se zabývám etnografickým výzkumem dětského spánku v Čechách i na Slovensku. Podílím se na vzdělávání odborníků, pediatrů, laktačních poradkyň apod.

Proč zrovna dětský spánek? V čem je specifický?

Vždycky mě to ke spánku táhlo. Už jako malá holčička jsem měla velmi živé sny, byla jsem hodně citlivá. Všechno jsem intenzivně prožívala. Potom jsme se věnovala žurnalistice a dostala jsem se jako zahraniční korespondentka do Anglie, kde se mi narodila dcerka. Začala jsem pociťovat velký tlak na to, jak si společnost představuje, že by dítě mělo spát. Přitom realita byla úplně jiná. To mě přivedlo ke zkoumání spánku, ke studiu antropologie a k vlastnímu výzkumu. Založila jsem stránku Prosím spinkej pro rodiče, kteří nechtějí nechat dítě o samotě vyplakávat, pro rodiče, kteří chtějí děti uspávat a mít je u sebe. To je jeden ze stylů rodičovství.

Představy o dětském spánku se podle vás liší od reality. Co si tedy společnost představuje?

V Anglii je velký tlak na to, aby se maminky vracely co nejdřív do práce. To znamená, že se tam tlačí, aby se děti co nejrychleji naučily samostatnosti a rodiče je mohli nechat celý den v jeslích a pracovat. Existují tam i spánkoví trenéři. Ti rodičům radí, jak už malá miminka vytrénovat do potřeb pracovního trhu. Má na to vliv víc faktorů, kromě práce taky vliv z historie. Ten působil i v československém prostředí. Do prvních příruček u nás se dostala doporučení, že by se malá miminka měla nechat vyplakat, aby se v noci nebudila. Ale v rodinách už vnímám docela různorodou situaci. Někteří rodiče se tím řídili, ale jiní ne. V naší nedávné historii je velmi intezivně vidět časté společné spaní s dětmi, nošení i dlouhodobé kojení. Tento přístup u nás není žádným novým trendem, vždy patřil k jedné z rodičovských cest.

Dá se dítě opravu vytrénovat, aby spalo tak, jak chceme?Dětský spánek prochází v průběhu vývoje mnoha změnami. Někteří rodiče, kteří mě vyhledají, si myslí, že dítě má spát jako dospělý, že ho večer uspí a ono spí do rána. Často říkám, že nejčastější problém jsou nepřiměřená očekávání.

Děti se v noci budí z různých důvodů, nejen kvůli kojení, ale přes různé psychické etapy dozrávání ducha, osobnosti i těla. Spánek se mění taky v batolecím věku, kdy se dítě začíná plazit a chodit. Děti, které spaly jako miminka delší časové intervaly, procházejí separační úzkostí. Více se budí nebo bdí.

I děti, co neměly problém usnout, začínají vyžadovat pomoc rodičů a nedokážou si samy poradit s přívaly energie a pohybů. V období kolem patnácti měsíců až dvou let mívá dítě druhou separační úzkost, kdy se bojí, aby maminka neodešla na příliš dlouho. Kolem dvou let začínají pociťovat strachy ze tmy a stínů apod.

To se pořád bavíme jen o dětech, ale jejich spánek může měnit i prostředí v rodině a vztahy. Nebo vnitřní klid a sebedůvěra maminky. 

Co tedy rodičům, kteří za vámi přicházejí, radíte?Neexistuje jedna rada na všechny situace. Záleží na rodině a na tom, jak to u nich chodí, odvíjí se to od prostředí i povahy dítěte.

Někdy stačí, když se na spánek podívají z jiného úhlu pohledu nebo změní drobnost v denním režimu. Například u dvouletých dětí často stačí, když jim rodiče omezí tablety, televizi a mobily.

Z dítěte, které je věčně plné energie a často se rozčiluje, se díky tomu může stát spolupracující jedinec.

Máte nějaký fígl, když dítě nechce spát?Záleží na jeho věku, období vývoje, ale kdybych měla vypíchnout jednu obecnou radu, tak aby se více pečovalo o maminky. Protože když je klidná maminka, tak je spokojená celá rodina.

Pokud se uspávání nedaří a maminka je z toho nervózní, může se prodlužovat. Dítě naše pocity nasává a zrcadlí. Nejideálnější by bylo, abychom i ve vědě brali dítě a matku jako diádu.

Takže je třeba se ptát i na to, jak se cítí maminka, co ji trápí, co by potřebovala, jaké má očekávání od spánku dítěte apod.  

Co uspávání zapnutým vysavačem nebo bílými šumy? Bílý šum by neměl být hlasitější, než když mluvíte šeptem. Ale žádné pomůcky by neměly být náhradou maminky. Zpěv nebo ššš od maminky nebo tatínka může být často mnohem účinnější. Miminko náš hlas zná už z bříška, a proto na něj pozitivně reaguje. Náruč také funguje lépe než houpátko, je tam totiž teplo a tlukot srdce.

Každá pomůcka, kterou jsme si vymysleli na zjednodušení mateřství, jako jsou houpátka, zavinovačka apod., jsou zkratky, které dlouhodobě nepomáhají. Některé pomůcky mohou být i nebezpečné, například polštářky kolem dítěte. Malé miminko by kolem sebe nic takového mít nemělo, může to bránit dýchání.

S peřinkami může být problém, že se miminko přehřívá, protože nemá ještě dostatečně vyvinutou termoregulaci.

Napsala jste knihu Pohádkopsaní pro klidné spaní, v čem jsou jednotlivé příběhy specifické?Pohádky a pohádkovou terapii používám i v poradenské praxi. Přes fantazijní svět se dá dětem skvěle pomoci s různými strachy a emocemi, které nedokážou překonat.

Přes pohádky lépe vnímají, co jim chceme říct, skrze jejich oblíbeného hrdinu, který překonává překážky. Pohádky jsem tvořila na míru různým problémům. Jedna například reaguje na to, když je dítě hodně vnímavé, zvídavé a všechny zážitky mu večer létají hlavou a ono pořád mluví.

V hlavní roli je mašinka, která celý den sbírá do vagónků zážitky a potom večer nemůže spát, protože jí tíží. Maminka a tatínek jí ukazují způsoby, jak vagónky vyprázdnit, aby se jí lépe spalo. Nebo je v knize taky říkanka, která pomáhá dětem poznat, co je to únava, vnímat signály těla.

Některé příběhy pomáhají k tomu, že se dítě rozpovídá o tom, co ho trápí a co mu může narušovat spánek.

Vy jste zastánkyní společného spaní rodičů s dětmi. Není to nebezpečné?Společný spánek neberu jako něco nenormálního nebo nesprávného. Beru ho jako jednu s možností rodičovského přístupu a pro většinu kojících maminek velmi praktického.

Samozřejmě záleží na podmínkách a prostředí, ale v některých zemích, kde je společný spánek součástí mateřství, například v Japonsku, je procento syndromu náhlého úmrtí kojenců (SIDS) velmi malé.

Potom jsou země jako USA nebo Velká Británie, kde jsou velké kampaně proti společnému spaní, a to procento je tam vysoké. Ještě nás čeká dlouhá cesta vyzkoumat, co skutečně dokáže ta čísla v různých zemích takto odlišovat.

Ale stále víc se ukazuje, že společný spánek je v tomto případě velmi často nesprávně považovaný za viníka. Miminka na SIDS umírají v postýlkách i v posteli. U společného spánku i obecně u spánku miminek je vždy důležité dbát na bezpečné prostředí a přítomnost rodiče.

Jaké má společné spaní rodičů a dítěte výhody?Má jich několik. Je to praktické zvlášť při kojení, maminka se jen natáhne, děťátko si přivine k sobě a může ho v polospánku nakojit. Kdyby bylo v jiné místnosti v postýlce, musí vstát, probudit se, nakojit, jít zpátky a zase se snažit usnout. A to několikrát za noc.

Výzkumy ukazují, že matky, které spí ve společné posteli s dítětem kojí delší období, spí stejný počet hodin jako maminky, které miminka nemají u sebe.

Jejich spánek je sice přerušovanější kojením, ale na druhé straně pocitově se cítí vyspalejší než maminky, které vstávají méně často k postýlce daleko od postele nebo do vedlejší místnosti.

A co dalšího?Rodiče jsou navíc lepší než jakýkoli monitor dechu. Maminka si v polospánku děťátko kontroluje, i když o tom ráno vůbec neví. Dává mu ruku na hrudníček a kontroluje, jestli dýchá apod. Intuice je velmi citlivá.

James McKenna se výzkumu dětského spánku věnuje už dvacet let a má v šuplíku celou řadu příběhů o tom, že společný spánek zachránil život dítěte, protože maminka se probudila, když se něco dělo. Jednodušší je i uspávání, kdy dítěti mnohdy stačí jen pocit, že není samo.

Ale samozřejmě jsou rodiny, kterým to takto společně nevyhovuje. Výzkumy, informace, rady jiných jsou jedna věc. Na konci dne by si však rodiče měli sami rozhodnout jakou rodičovskou cestou jít nebo co jim spolu nejlépe funguje a dává smysl.

Společný spánek je jedna z možností. A zcela běžná po celém světě.

Co riziko zalehnutí?Samozřejmě je třeba dodržovat určitá pravidla, ale pokud žena netrpí nějakou spánkovou patologií, tak dokáže na miminko v polospánku reagovat. A dítě si umí taky hlasitě říct, když se mu něco nelíbí.

Jak přizpůsobit ložnici společnému spaní?Když se rodiče rozhodnou vzít si miminko do postele, měli by zkontrolovat, jestli nemá kolem hlavy polštáře nebo přikrývku.

Jestli není někde v posteli mezera, kam by mu mohla zapadnout ručička nebo nožička a z každé strany by měla být zábrana. S děťátkem bychom neměli spát, pokud bereme drogy, utlumující léky nebo jsme pod vlivem alkoholu.

Dobrou vychytávkou je také postýlka, u které se dá dát pryč bočnice, a můžeme ji připevnit k manželské posteli. Miminko je blíž a stačí se jen natáhnout.

Nekrade společný spánek s miminkem matce možnost odpočinku?Kojené děti ve společné posteli se podle Helen Ball probouzely na mnohem kratší dobu a celkově spaly velmi podobně jako miminka, která byla mimo postel, alespoň co se týče počtu prospaných hodin. Samozřejmě s sebou nese společný spánek i to, že maminka reaguje citlivěji na pohyby miminka v noci. Jejich spánek se vzájemně synchronizuje. A nějaký čas trvá než se její biorytmus nové situaci přizpůsobí. Má to ale velké výhody, hlavně pro kojení.

Matka má intuici, ale co otec, nemůže představovat nebezpečí?Je důležité, aby šel muž spát s vědomím, že je v posteli ještě někdo další. Pokud má maminka obavy, může mít ze začátku dítě na své straně a teprve postupně ho dát například doprostřed. Je také důležité o společném spánku s partnerem mluvit, neignorovat jeho názory a dojít ke kompromisu.

Kdy je u tohoto stylu rodičovství čas na osamostatňování a vlastní pokojíček?To je hodně individuální. Každé dítě zvládne separaci bez toho, aniž by mělo noční můry nebo bojovalo prosti usnutí, v jiný čas. Rodiče se mě často ptají, jestli je normální, že mají šestileté dítě u sebe v ložnici. Odpovídám ano, pokud vám to takto vyhovuje, není na tom nic špatného a nenormálního.

V zemích, kde je společný spánek jediným přístupem ke spánku dětí, se děti osamostatňují různě mezi třemi až deseti lety. Závisí, jak daná společnost vnímá dospívání. Někdy samostatnost znamená, že dítě se v určitém věku přestěhuje k sourozencům nebo blíž k tatínkovi a uvolní místo dalšímu miminku. Spánek dětí o samotě je ale specifická věc vyskytující se hlavně v západních společnostech.

I my spíme s partnery a partnerkami, protože se nechceme cítit sami. Ve spoustě případů dětem pomáhá, když spí se sourozencem. Když chceme, aby šlo dítě do vlastního pokojíčku a ono to nezvládá, je lepší tomu dát čas a do ničeho ho nenutit násilím.

Buď ještě nedozrálo, nebo mu možná v pokoji vadí úplné maličkosti. Mohou to být rozestavěné hračky, které v noci vrhají děsivé stíny. Někdy stačí, když jde rodič na několik prvních nocí do pokojíčku za dítětem, aby vědělo, že se nemusí bát. Situaci mohou usnadnit taky otevřené dveře do ložnice apod.

Jsou ale i děti, kterým nevadí jít ve dvou letech do vlastního pokoje.

Netrpí společným spaním partnerský život?Jedním z největších mýtů je, že společný spánek kazí manželství. Manželství kazí, když spolu partneři neumí komunikovat, tolerovat se apod. Určitě ho nekazí, když reagujeme na potřeby dítěte.

Ale může se stát, že se rodiče v přístupu k dítěti nesejdou a tam se prověří jejich schopnost zdolávat překážky a hledat společná řešení, naslouchat jeden druhému, tolerance… Intimní život se navíc neděje jen v ložnici a ani v historii to tak nebylo.

To přišlo až s průmyslovou revolucí, kdy se začalo tlačit na to, že člověk musí spát určitý počet hodin, musí mít soukromí a všechno se musí odehrávat v ložnici, kam nikdo jiný kromě partnerů nesmí, kam nesmí ani děti. Přitom to tak vůbec není.

Čtěte také:

Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?

Začíná to nenápadně. Nejprve si do své postele berete malé miminko v noci na kojení, pak zjistíte, že je nejjednodušší s ním usínat u prsu. Postupně si děťátko zvykne spát s vámi.

Ani se nenadějete a z malého miminka je pětileté dítě, které ne a ne vystrnadit z postele rodičů. Poradíme vám, v jakém věku je přechod do vlastní dětské postýlky vhodný a jak ho zvládnout co nejlépe. Podíváme se také na výhody spaní celé rodiny v jedné posteli, příp.

jaká rizika mohou děti v rodičovské posteli představovat pro rodinné vztahy.

Co-sleeping

V zahraničí se pro spaní dětí v rodičovské posteli vžilo označení co-sleeping. Většinou to rodiče příliš neřeší. Ve zdravé rodině se i otázka spaní zpravidla vyřeší sama, v závislosti na tom, jak se dítě postupně odpoutává od rodičů. Každému to přijde normální tak, jak to je u nich doma.

Člověk si zvykne postupně na všechno. S tím, že by dítě spalo v rodičovské posteli, se většinou na psychology nikdo neobrací. Často se však vyskytnou problémy v rodině či ve vztahu během kterých se ukáže, že např. šestileté dítě spí s matkou v posteli a otec na druhé straně bytu na gauči. Možná je na čase něco změnit.

Poradíme vám, jak.

Děti v rodičovské posteli – je to přirozené?

Jednoznačného názoru na užitečnost nebo škodlivost co-sleepingu (společného spaní) se nedočkáme od rodičů, ale ani od odborníků. Někteří poukazují na fakt, že společné spaní je vývojově podstatně starší, přirozenější varianta. U přírodních národů je neustálý tělesný kontakt s matkou samozřejmostí, ve dne i v noci.

Samostatná postýlka či dokonce pokoj pro dítě je vymožeností několika posledních desítek let. A že na ni ještě nejsme příliš připraveni dokazují mnohé maminky, které dokáží klidně spát jen tehdy, pokud vedle sebe slyší dech svého dítěte.

Mít děti v rodičovské posteli vytváří opravdu pevné pouto mezi rodiči a dětmi, pokud se tam ovšem vejdou všichni.

Děti v rodičovské posteli – miminka

Psycholožka Margot Sunderlandová, renomovaná britská expertka na duševní zdraví a ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí (Centre for Child Mental Health) v Londýně, se jednoznačně staví na stranu co-sleepingu. Mozek dítěte odloučeného od rodičů podle jejích výzkumů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti.

Doktorka Sunderlandová tvrdí, že noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů, což následně vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek těmto negativním stavům předchází a naopak pomáhá vyrovnávat i jiné tlaky a frustrace, jimiž malé dítě může trpět. Společné spaní s rodiči proto podle ní příznivě ovlivňuje celkovou osobnost dítěte.

Sunderlandová ovšem hovoří o kojencích…

Nebezpečí SIDS a zásady bezpečného spaní

U malých dětí, zejména u novorozenců, je se spaním v rodičovské posteli spojen jeden problém, který se jmenuje syndrom náhlého úmrtí dětí (SIDS). Pokud se pro společně spaní rozhodnete, nikdy nespěte společně s dítětem, pokud jste pod vlivem alkoholu, léků či drog nebo pokud trpíte obezitou. Doma nekuřte. Dítě musí spát bez polštářku.

 Dbejte také na přiměřenou teplotu. Vhodnější je také tvrdá matrace. Zcela nepřijatelné jsou pohovky, vodní postele, rozkládací křesla apod. Nepřikrývejte dítě, ani sebe, příliš těžkými nebo objemnými lůžkovinami. Dbejte na přiměřené oblečení dítěte, aby mu nebylo vedro.

Kojence ke spánku nepokládejte do polohy na bříško a nikdy mu nepřikrývejte hlavu.

A co starší děti?

Odborníci ze spánkové laboratoře z Institutu psychologie a psychohygieny v německém Freiburgu se zase domnívají, že od určitého věku brzdí společné spaní s rodiči sociální vývoj dětí. Podle nich by dítě nejpozději koncem prvního roku života mělo spát bez rodičů, ve své vlastní postýlce.

Ve věku šesti až osmi měsíců nastává totiž období, kdy děti začínají s prvními pokusy o osamotnění. Musíme jim s tím ale pomoci. Děti, které mají strach ze samoty, ho mohou překonat jen tehdy, když si tento strach včas prožijí a s přispěním rodičů se jej naučí zvládat. Všichni se učíme překonávat své obavy.

Čím častěji ale situaci, které se obáváme, zvládneme, tím více se zbavujeme strachu.

Čím později, tím hůř to jde

Čím později dítě rodičovskou postel opustí, tím hůře odloučení od rodičů ponese. Školkové dítě, které je zvyklé spát s maminkou či tatínkem, se již opravdu těžko z postele vystrnaďuje. Jednou to ale přijít musí.

Proč nemají být děti v rodičovské posteli tolerovány? Způsob spaní se snadno může stát, podobně jako např. jídlo, prostředkem mocenského boje.

Zní to logicky a zkušenosti některých rodičů, kteří se s nevelkým úspěchem pokoušejí vyexpedovat své tříleté či dokonce pětileté dítě do vlastní postýlky, tomu odpovídají.

Jak naučit děti uklízet? Nastavte pravidla a ukažte jim smysl!

Dejte si pozor

Psychologové navíc varují, že dítě v rodičovské posteli ohrožuje vztah rodičů. Je evidentní, že to značně omezuje vzájemnou intimitu mezi partnery. Nebezpečí číhá také jinde. Ačkoli vám to tak nemusí na první pohled připadat, snižuje to autoritu muže. Je to totiž většinou on, kdo musí jít spát na gauč či jinam.

Takové spaní je pro pána tvorstva nedůstojné, alespoň to tak může vnímat. Pokud se jedná jen o období, kdy matka kojí malé miminko, lze to pochopit a muž se jistě rád uskromní. Pokud ale spí v posteli jeho pětiletý syn namísto něj, může to představovat problém.

V období okolo pěti let prochází chlapci oidipovským obdobím. Zjednodušeně řečeno, začínají otce vnímat jako konkurenta v boji o přízeň matky. K otci má syn nyní ambivalentní vztah a pokud se k němu otec chová autoritativně, jak bylo dříve ve zvyku, syn jej potají nenávidí.

V závislém postavení se může chovat pasivně agresivně, např. tím, že odmítá opustit rodičovskou postel.

Jedna velká postel pro všechny

V některých rodinách si nemůžou vynachválit společné spaní všech na jedné velké posteli. Proč ne, pokud máte ještě nějaké jiné místo v bytě, kam se uchýlit, když děti spí a vy byste si chtěli také užít chvilku pro sebe? Jedná se každopádně o lepší variantu, než když je muž vykázán jinam.

Emancipace žen versus submisivita otců?

V dnešní době, kdy jsou tatínkové citliví a láskyplní ke svým dětem, freudiánská psychologie ztrácí na své váze. Konflikty mezi syny a otci již nejsou tak aktuální jako dříve. Možná ale přílišná emancipace žen a rostoucí submisivita mužů souvisí s tím, že se čím dál tím častěji setkáváme s tím, že muž spí bez řečí na gauči, zatímco děti okupují rodičovskou postel.

Pokud spí mimo postel matka, což nebývá tak časté, ale samozřejmě možné to je, může se cítit odstrčeně či dokonce na vřelý vztah manžela s dítětem žárlit. Každopádně, spaní větších dětí v rodičovské posteli vytváří potenciál pro nejrůznější problémy v rodině. Pokud máte ale zdravý a pevný vztah, pravděpodobně vás to neohrozí. Jednoho dne to však stejně přijít musí.

Jak tedy na to?

Jak dlouho kojit a jak správně kojení ukončit

Jak dítěti usnadnit přechod do vlastní postele?

Na začátku jsou většinou děti nadšené, že mají svou vlastní opravdovou postel a svobodu. První co udělají je, že testují limity postele. A najednou zjistí, že se sami v posteli bez vysokých zábran bojí. A přirozeně jdou za vámi. Pro malé děti je přesun do vlastní postele veliká změna.

Potřebují vaši pomoc, aby si na novou postel postupně zvykly. Je-li to možné, nechte dítě, aby si svou novou postel vybralo samo. Zapojte ho také do vybalování a sestavování postele. Ujistěte se, že je nová postel pro dítě útulná.

Na začátku použijte co nejvíce věcí, na které je zvyklé (přikrývku, polštářky).

Pravidelný spánkový režim

Před tím, než se rozhodnete přesunout vaše dítě do nové postele, ujistěte se, že má pravidelný spánkový režim, který zahrnuje i každodenní večerní rutinu. Tu přesně dodržte i při stěhování do nové postele. Pokud takový režim ještě nemáte, zaveďte ho. Pokud vaše uspávací rutina neobsahuje poslouchání hudby, zvažte přidání.

Mnoho dětí usne snadněji při poslechu známé, uklidňující hudby. Postupem času, jakmile uslyší hudbu, se tělo začne připravovat na spánek a upadat do ospalosti. Nejvhodnější je přečíst dítěti pohádku na dobrou noc a pak mu pustit uklidňující muziku.

Pokud je na to dítě zvyklé, bude se, i po přesunu do veliké postele, cítit bezpečně a nebude mít takovou potřebu jít vás hledat.

Pokud nechcete pořizovat speciální dětskou postel se zábranami a máte v plánu rovnou pořídit klasické jednolůžko, začněte s matrací na podlaze. Je to bezpečnější a i dítě se bude cítit více v pohodě. Rám postele můžete přidat za pár let.

Dítě na přesun nejprve připravte slovně. Připomeňte nějakého kamaráda nebo třeba bratrance – velkého kluka, který spí ve své posteli. Čtení tematické knížky je také skvělý způsob, jak dítě přivést na myšlenku spaní ve veliké posteli.

Zkuste dítě pro tento přesun nadchnout ještě dříve, než novou postel dostane.

Den D

V den přesunu začněte s večerní rutinou o hodinu dříve než obvykle. Vysvětlete svému dítěti, že se dnes večer chystá na spaní ve veliké posteli. Udělejte vše tak jako obvykle a před usnutím zůstaňte s dítětem na posteli v jeho těsné blízkosti.

Pokud bude chtít vylézat z postele, řekněte “Teď je čas spinkat, musíme zůstat v posteli.” Nebojte se, pokud bude ze začátku dítě vyžadovat při usínání vaši trvalou přítomnost. Nevytváříte zlozvyk.

Je to jen usnadnění přechodu, a jakmile se dítě naučí usínat v nové posteli, opět se budete moci uvolnit. Pokud má vaše dítě noc co noc problém s usínáním, je potřeba vzít v úvahu možnost, že je přetažené a posunout dopředu čas, kdy jde spát.

Dětem se vyváří hodně kortizolu a adrenalinu pokud zůstanou vzhůru déle, než je obvyklé, a hůře se jim pak usíná. Dřívější spaní obvykle řeší problém, když se dítě nedaří ve správnou dobu přimět ke klidu.

Jak naučit dítě spát samo a bez rodičů?

Utěšte ho

Jestliže bude vaše dítě plakat, utěšte ho. Některé děti jsou velmi citlivé na odchod matky. Připomeňte si, že je to výraz strachu a nenechávejte své dítě samotné. Pokaždé, když začne plakat, vraťte se do místnosti a ujistěte ho, že jste stále na blízku a v případě potřeby vždy přijdete.

Pokud své dítě nikdy nenecháte plakat o samotě, pomůžete rozpustit obavy, které jsou příčinou separační úzkosti. Může to trvat i několik dní, ale dříve nebo později už nebude mít strach když řeknete, že potřebujete odejít. Když to všechno zvládne, neustále ho za velký pokrok v životě chvalte.

Bude na sebe pyšné a bude mít pocit důležitosti. A jak je to u vás doma?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *