Chronická hepatitida – příznaky, příčiny a léčba

Ve čtvrtek 28. července 2011 si lidé na celém světě v rámci Světového dne hepatitid připoměli nebezpečí a zákeřnost virového zánětu jater typu B a C. Neléčené onemocnění může poškodit játra a vést k jejich cirhóze, nádoru, jaternímu selhání či smrti..

Hepatitida je obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater. Často se v hovorové řeči tento termín zaměňuje slovem „žloutenka“, podle žlutého zbarvení některých nemocných. Podle příčiny onemocnění se odlišuje několik druhů hepatitid.

Úplně nejčastěji se ale s označením hepatitida setkáme v případě zánětu jater vyvolaného viry. Virové hepatitidy pronásledují člověka od nepaměti. Akutní virové hepatitidy jsou nejčastějšími jaterními onemocněními v celosvětovém měřítku a vedou k 1-2 milionům úmrtí ročně.

U některých typů hepatitid je možný i chronický průběh; v takovém případě onemocnění trvá déle než půl roku a projevuje se jako chronická hepatitida, jaterní cirhóza (tvrdnutí jater) či rakovina jater. Následkem chronických forem onemocnění umírá ročně dalších několik milionů lidí.

Neméně důležité jsou i ekonomické ztráty spojené s pracovní neschopností, léčbou i eventuální invaliditou. Virové hepatitidy představují tedy i v 21. století velmi závažný zdravotnický problém.

V současnosti je známo 6 virů, které vyvolávají virové hepatitidy. Rozeznáváme proto virovou hepatitidu A, B, C, D, E a G. V České republice se běžně vyskytují pouze virové hepatitidy A, B a C. Virová hepatitida A nepřechází do chronicity, virové hepatitidy B a C ano, proto jde o mnohem závažnější onemocnění. Proti hepatitidě C navíc neexistuje preventivní očkování.

V důsledku hepatitidy B a C umírá každý rok přibližně 1,5 miliónu lidí. Mnoho nakažených přitom vůbec netuší, že jsou infikováni nebezpečným virem. Hepatitidy postihují v celosvětovém měřítku každého dvanáctého člověka, přibližně 500 miliónů lidí.

V České republice je v posledních letech každoročně diagnostikováno kolem 1500 případů virových hepatitid, z toho asi 1000 nových pacientů se zákeřnou žloutenkou typu C.

U injekčních uživatelů drog byl zjištěn stokrát vyšší výskyt žloutenky C v porovnání s běžnou populací v naší zemi. V průměru je infikováno 35 procent drogově závislých užívajících injekční drogy, u dlouhodobých uživatelů je to dokonce více než 60 procent.

Nebezpečné jsou všechny aktivity, při kterých může dojít k přímému kontaktu s lidskou krví. Vysoce rizikové je použití špatně sterilizovaných nástrojů, které se dostávají do opakovaného styku s krví různých osob – opakované použití jehel při aplikaci nitrožilních drog, piercing, tetování či akupunktura.

Nebezpečné je rovněž používání cizích osobních věcí, jako jsou hřebeny, zubní kartáčky, žiletky a podobně, neboť na nich zaschlá krev může ulpět. U pohlavního styku je riziko přenosu hepatitidy C nízké, nicméně není zanedbatelné.

Při poškození sliznice pohlavního ústrojí (záněty, infekce) nebo u rizikových sexuálních praktik, při kterých hrozí kontakt krve s krví (např. sex při menstruaci), už je riziko podstatně vyšší. Původce hepatitidy C byl objeven až koncem 80. let 20. století a v roce 1992 bylo zavedeno plošné testování dárců krve.

Lidé, kteří dostali krevní transfúzi před tímto rokem, mohou být nakaženi a nemusí si být infekce vědomi, pokud se u nich nerozvinuly příznaky onemocnění. Žloutenka C se nepřenáší při běžném kontaktu jako objímání, líbání, podání ruky, vzduchem či jídlem.

Hlavním úkolem současnosti je aktivní vyhledávání a léčba nemocných s chronickými hepatitidami B a C, dříve než se u nich onemocnění dostane do pokročilých stadií, kdy je již kvalita a délka jejich života výrazně ovlivněna a léčebné možnosti omezeny.

Neléčený, chronicky probíhající virový zánět jater typu C se naplno projeví po dvaceti až třiceti letech a může skončit jaterní cirhózou nebo rakovinou jater. Konečná fáze hepatitidy C je v současné době nejčastějším důvodem pro transplantaci jater.

  • Prevence hepatitidy:
  • Chraňte se – znalost rizikových faktorů a způsobů nákazy hepatitidy B a C je nejdůležitějším krokem v prevenci
  • Nechte se vyšetřit – nechte si udělat test na hepatitidu B a C, je to rychlé a jednoduché, pokud si myslíte, že byste mohli být žloutenkou ohroženi, nechte se vyšetřit okamžitě
  • Nechte se očkovat – před hepatitidou B se lze chránit vakcinací, proti hepatitidě C bohužel žádné očkování neexistuje
  • Začněte se léčit – léčba hepatitidy B a C je v mnoha případech úspěšná

Každý, kdo má i sebemenší pochybnost, zda není nakažen hepatitidou, může každý všední den od 8 do 16 hodin zatelefonovat na anonymní bezplatnou linku tel. 800 33 11 22 a poradit se s odborným lékařem.

Zdrojem informací jsou také internetové stránky www.zloutenka-c.cz.

Kontakt: MUDr. Jiří Pešinatel.: 724 37 00 66

e-mail: [email protected]

Hepatitida C

Odhaduje se, že celosvětově trpí hepatitidou typu C přibližně 70 milionů lidí. Každoročně přitom nově onemocní přibližně 1,75 milionu lidí*. Přestože existuje efektivní léčba, pro většinu nakažených není dostupná.

Hepatitida typu C se vyskytuje po celém světě, nejvíce postiženými oblastmi jsou však Afrika a střední a východní Asie. Většina nakažených žije v rozvíjejících se zemích, kde jsou možnosti diagnózy a léčby velmi omezené.

V roce 2018 léčili Lékaři bez hranic na tuto nemoc celkem 14 400 pacientů.

Symptomy hepatitidy C

Žloutenku typu C způsobuje vir hepatitidy C (HCV), který napadá jaterní buňky nakaženého. Virus může zapříčinit jak akutní, tak chronickou infekci. Průběh nemoci může být mírný a trvat pouze několik týdnů, může se však také vyvinout v závažné celoživotní onemocnění.

Akutní infekce se projevuje horečkou, únavou, sníženou chutí k jídlu, nevolností, zvracením, bolestí břicha, tmavou močí, bolestí kloubů a zažloutnutím kůže. Zhruba u 80 % nakažených se však bezprostředně po infekci neprojevují žádné symptomy.

Bez jakýchkoliv projevů nemoci lidé často žijí řadu let.

Přenos hepatitidy C

Virus hepatitidy C se přenáší krví. Mezi nejčastější příčiny přenosu patří užívání infikovaných injekčních stříkaček, opakované používání zdravotnického materiálu a jeho nevhodná sterilizace, transfúze nedostatečně vyšetřené krve a krevních produktů.

Hepatitida typu C často napadá lidi žijící s HIV/AIDS, protože jejich imunitní systém je oslaben a protože viry HCV a HIV se přenášejí stejným způsobem. Odhaduje se, že více jak dva miliony lidí s HIV jsou zároveň infikovány hepatitidou typu C.

Diagnóza hepatitidy C

Vzhledem k tomu, že infekce je obvykle asymptomatická, je během akutní fáze onemocnění diagnostikováno jen malé procento lidí. Většina nakažených je diagnostikována až v okamžiku, kdy se projeví příznaky poškození jater – často desetiletí po infekci. Ke zjištění hepatitidy C se používají serologické testy.

Léčba hepatitidy C

Léčba hepatitidy se rychle proměňuje. V posledních letech byly vyvinuty léky proti hepatitidě C, díky kterým může být nemoc vyléčena během 12 týdnů. Mají méně vedlejších účinků, jsou výrazně bezpečnější a efektivnější než starší léčebné postupy.

 Díky novému léčebnému postupu stačí, aby si pacient vzal jeden lék denně. Nemusí tak podstupovat bolestivé injekce s řadou vedlejších účinků.

 Lékaři bez hranic začali tímto způsobem léčit pacienty v devíti zemích (jako je například Ukrajina, Kambodža či Pákistán).

Nové léky jsou však v mnoha zemích nedostupné nebo je jejich cena příliš vysoká. Lékaři bez hranic se proto například připojili k patentové námitce vůči monopolu na klíčový lék na hepatitidu C. Patenty a licenční omezení by neměly bránit v poskytování život zachraňující léčby.

Protože proti hepatitidě C neexistuje vakcína, nejúčinnější prevencí je nevystavovat se viru HCV. 

* Údaje vychází ze zprávy WHO – Global Hepatitis Report, 2017. Data pochází podle zprávy z roku 2015.

Žloutenka: příznaky, léčba (hepatitida)

Virová hepatitida je známá i pod názvem žloutenka, aletoto označení není zcela správné.

Žloutenka, odborněikterus, je výraz používaný pro žlutavě zbarvenou kůži,sliznice a oční skléry. Způsobuje ji vysoká koncentrace, látky zvanébilirubin, v krvi.

Může se ovšem vyskytovat i u jinýchonemocnění, jako jsou např.: neprůchodnost žlučových cest, rozpadkrvinek, a jiná onemocnění jater.

Mluvíme-li o virové hepatitidě, pak jednoznačně jdeo infekční zánět jater a příznak v podobě žloutenkyjej nemusí vždy doprovázet. Při tomto onemocnění jsou játra napadenavirem hepatitidy typu A, B, C, D, E nebo G.

Jednotlivé viry způsobují různě vážná onemocnění jater. Typy D, E,G, se ale v naší oblasti prakticky nevyskytují. Mohou se zde objevit jenvelmi vzácně a to zvláště u člověka, který se jimi nakazilv cizině.

Ovšem typy A, B, a C jsoui v České republice poměrně časté a proto budeme, v tomto textu,pozornost věnovat převážně jim. Různé typy virů mají i odlišnýzpůsob přenosu a průběh, proto zde budou popsány jednotlivě.

Žloutenka typu A

Virová hepatitida A je nejčastěji se objevující anejméně závažný typ. Je to nakažlivé a velice nepříjemné onemocnění.Jestliže je někomu tato nemoc diagnostikována, je povinen se léčit nauzavřeném infekčním oddělení až do doby, než přestane býtnakažlivý.

Tento typ hepatitidy se vyskytuje pouze v akutní fázi a nikdynepřechází do chronicity (viz níže). Hepatitidě A se také někdy říkánemoc špinavých rukou, což je pojmenování do jisté míryvýstižné.

Přenáší se totiž tzv.: fekálně-orálnícestou. Tento termín, by se skoro doslovně dal přeložit, jako„výkaly-ústa“.

Zdrojem infekce je tedy často stolice nakaženéhočlověka a následně vše, co jí bylo kontaminováno.

Jakkoliv to zní odpudivě, v běžném životě je velice snadné setakovýmto způsobem nakazit. Častý je i přenos kontaminovanouvodou. Doba, která uplyne od nakažení do projevu prvníchpříznaků (inkubační doba) se pohybuje kolem třicetidnů.

Žloutenka typu B

Tento typ se přenáší krví a tělními tekutinami odinfikovaného člověka. K nákaze nejčastěji dochází přinechráněném pohlavním styku, nebo injekčníaplikaci drog. Možný je i přenos z matky naplod.

Hepatitida B může přejít z akutního zánětu do chronického stadia,což se děje asi v 10%. Inkubační doba je zde asi devadesátdnů.

Žloutenka typu C

Hepatitida Typu C se přenáší hlavně krví, ale jemožný i tělními tekutinami. Proto se jí mnohdy říkánemoc narkomanů nebo homosexuálů.

Do chronického stadia přechází velmi často a to asi v 70%. Inkubačnídoba se zde pohybuje kolem šedesáti dnů.

Budete mít zájem:  Jaká je normální ph hodnota krve člověka a jak ji změnit?

Je to závažné onemocnění, o kterém se sice mluví méně nežo chorobě HIV, přesto by si ale i ono, zasloužilo podobnou pozornost.

Příznaky a projevy žloutenky

Typický průběh hepatitidy má v počáteční fázi onemocnění, všechtří, výše zmiňovaných typů, velice podobné příznaky.

Prvními projevy jsou nechutenství, bolest svalů a kloubů, únava,nevolnost, zažívací obtíže, tlak v pravém podžebří a slabost. Pozdějise někdy přidá i zvýšená teplota a celkový obraz nemoci tak můževypadat jako chřipka, díky čemuž je hepatitida zpočátku někdy chybnědiagnostikována.

Nemocný někdy mívá světlou (acholickou) stolici anaopak velmi tmavou moč. Při plně rozvinutém onemocnění,následuje ikterická fáze, kdy se k těmto příznakům přidávái žlutavé zbarvení kůže, sliznic a očního bělma(žloutenka neboli ikterus).

V některých případech, může být prvním příznakem choroby právěaž ikterus. Další průběh nemoci je už ale u různých typů odlišný,proto je zde uveden zvlášť.

Virová hepatitida typu A: Tento typ po začáteční fázia zaléčení odezní. Nakažený člověk přestává být infekční a jižnení nosičem viru. Někdy se ale i do roka poté, může občas vyskytovatúnava, nechutenství i nevolnost.

Zvláštními druhy hepatitidy typu A jsou anikterická(bez projevení žloutenky) a tzv.: maligní forma. Maligníforma je velice vzácná a závažná, objevuje se asi v 0,1%. Má rychlýprůběh, způsobuje selhání jater a často končí smrtínemocného.

Virová hepatitida typu B a C: Po počáteční fázi senemocný buď zcela uzdraví, nebo onemocnění přejde do chronickéfáze a vir zůstává v těle nakaženého.

Chronická fáze se dále ještě dělí na dvě různé formy. Tou první jetzv.: chronická perzistující hepatitida. Je to lehčíforma, kdy pacient dlouhou dobu trpí příznaky, které byly popsány jakopočáteční fáze. V játrech jsou dlouhodobě patrny známky zánětu. Tytoobtíže však do jednoho roku, bez následků, opět odezní a postiženýčlověk se plně uzdraví.

Druhou fází je chronická aktivní hepatitida, která jebohužel velmi závažná. Jaterní buňky odumírají, zanikají a jsounahrazovány vazivovou tkání. V játrech stále přežívá virus hepatitidyB či C a pacient se stane jeho nosičem. K této fázi se mnohdy přidávái autoimunitní reakce, jejímž výsledkem je trvalé zhoršování choroby,které končí až jaterní cirhózou.

Rizikové faktory žloutenky

Vyšší riziko vzniku hepatitidy A hrozí v prostředí,kde je nízký hygienický standard. Častá je nákaza přicestě do zahraničí, zvláště v zemích jižní Afriky, Ameriky, Asie avýchodní Evropy.

Zvýšený výskyt je také v dětských kolektivech au osob, které dostatečně nedodržují hygienické návyky.

V České republice je pravidelně zaznamenáván vysoký nárůstonemocnění v podzimním období.

Virová hepatitida typu B a C se objevuje nejvícev kolektivech narkomanů a homosexuálů.Ohroženi jsou často i zdravotničtí pracovníci. Rizikonákazy může být i při tetování v salonech, kde seřádně nedodržují hygienické předpisy.

Za rizikové chování se považuje nechráněný sex,časté střídání sexuálních partnerů a aplikace drog jehlou, kterou předtím již někdo použil.

Léčba žloutenky

Lékař nejprve provede testy z krve a moče. Potvrdí-lise virová hepatitida typu A, je nemocný ihned přijatdo nemocnice na infekční oddělení, kde jsou dodržovánakaranténní opatření, aby se předešlo dalšímu šířenínemoci.

Následná podpůrná léčba spočívá v dietní úpravě aklidovém režimu. Přísná jaterní dieta je charakterizovánaomezením tuků a naopak ve zvýšeném množství bílkovin acukrů. Platí také přísný zákaz alkoholu.

Po odstranění viru z organismu a ustoupení obtíží je nemocnýpropuštěn domů, ale ještě půl roku poté dodržuje dietu a nevykonávánamáhavé činnosti. Při terapii by se měla celkově posilovatobranyschopnost organismu.

  • Lidé, kteří byli v blízkém kontaktu s nakaženým, jsou podzvýšeným zdravotním dozorem a jsou jim preventivně podáványprotilátky.
  • Při virové hepatitidě B či C je léčba stejná, alepacient není hospitalizován na infekčním oddělení.
  • Pokud ovšem typ B přejde do chronického stadia, je nutnépodávat léky zvané interferony, které brání dalšímumnožení viru v játrech.

Jestliže do chronického stadia přejde hepatitida typu C,volí se opět interferon nebo Lamivudin,který se kombinuje s lékem Ribavirin, jenž také bránímnožení viru. Bohužel interferon i ribavirin mají mnoho nežádoucívhúčinků.

Odlišení akutního stadia od chronického se provádí pomocí bioptickéhovyšetření.

Jak si mohu pomoci sám

Při nákaze virem hepatitidy můžete, po konzultaci s lékařem, užívatdoplňkové preparáty na obnovu a podporu funkce jater.

V průběhu jednoho roku od nakažení je nevhodná konzumace alkoholu.Odpusťte si proto raději i příležitostné, slavnostní přípitky.Absolutně nevhodné je užívání drog.

Játra jsou totiž jakýmsidetoxikačním orgánem a jsou-li napadena virem hepatitidy, nejenže nemohoudostatečně odbourávat škodlivé látky, ale také jsou jimi velicezatěžovány.

Průběh léčby se pak prodlužuje a dochází k většímupostižení jater.

V období nemoci a rekonvalescence se vyvarujte větší fyzickénámaze.

Při tomto onemocnění se jako podpůrná léčba doporučuje pítodvar z byliny ostropestřec mariánský.

Prevence žloutenky

Nejlepší prevencí hepatitidy A i B je očkování.Očkovat lze samostatně proti typu B nebo A, ale lepší je vakcínachránící proti oběma typům zároveň. Vakcínu je nutno aplikovat vetřech dávkách.

Po prvním podání se další aplikuje poměsíci poslední, třetí dávka následuje po půl roce. Očkování jevhodné zvláště u lidí, kteří cestují do zahraničí nebo pracujís biologickým materiálem.

Bohužel, proti hepatitidě C není doposud známažádná očkovací látka.

Další preventivní opatření proti nákaze virem hepatitidy A jedodržování hygienických návyků. Pečlivě si myjte rucevždy po použití toalety, když přijdete z venku nebo před jídlem.

V lékárně či drogerii je možné si koupit maloudezinfekci na kůži, kterou můžete mít vždy při sobě aje ihned připravena k použití. Potraviny jezte pouze dobře tepelněopracované.

Nejste-li si jisti nezávadností dostupné vody, raději ji vždypřevařte.

Chcete-li se vyhnout nákaze hepatitidou typu B a C, používejte přisexuálním styku vždy prezervativ, vyhněte se častémustřídání partnerů a neužívejte injekčně aplikované drogy jehlou,kterou již před Vámi někdo použil. Samozřejmě, nejlepší je neužívatdrogy vůbec. Jestliže si chcete nechat provést tetování nebo piercing,dobře si vyberte salon. K nákaze může dojít i infikovanou tetovacíjehlou.

Mnoho lidí se obává nákazy, při krevní transfuzi nebo dialýze.Dříve, toto riziko hrozilo, ale dnes, díky pečlivé kontrole, je tov podstatě nemožné.

Očkováním proti žloutence

Jedete do zahraničí a nevíte, zda se naočkovat proti žloutence? Jakéjsou nejnovější poznatky o očkování proti žloutenkám? Zeptejte selékařek v Poradněo očkování.

Komplikace nemoci žloutenky

V těžších případech nemoci dochází k přechodu do chronickéhostadia a následně pak i k cirhóze jater a jaternímuselhání.

chronických stádiích je zaznamenáno zvýšené riziko vznikurakoviny jater.

Diskuse

  • Žloutenkaa inkubační doba

Další názvy: hepatitida, virová hepatitida, hepatitida typu A, hepatitida typu B, hepatitida typu C, žloutenka typu A, žloutenka typu B, žloutenka typu C, hepatitis, zánět jater, virový zánět jater, virová hepatitis, nemoc špinavých rukou, infekční žloutenka

Žloutenka (Hepatitída A, B)

Název hepatitida je společný termín pro virový zánět jaterní tkáně. Bývá často označována jako nemoc špinavých rukou, nemoc cestovatelů, nemoc narkomanů a homosexuálů.

Také je častý název žloutenka, což je patologický stav, který se klinicky projevuje zežloutnutím kůže, očního bělma, sliznic i ostatních tkání, které je způsobeno zvýšenou koncentrací žlutého žlučového barviva bilirubinu v krevní plazmě.

Vždy se jedná o virové onemocnění jater. Virů napadajících játra je celá řada.

V současné době je obecně uznáváno 5 druhů infekčních hepatitid: A, B, C, D, E. Jednotlivé typu virových hepatitid se vzájemně liší nejenom typem viru, ale i způsobem přenosu a působením viru. Z tohoto pak vyplývají i odlišné způsoby prevence a léčby tohoto onemocnění.

Typ A se tedy dostává do organismu především ústy, typy B a C jsou přenosné pouze krví a pohlavním stykem. Typy D a E jsou spíše exotické.

Hepatitida A je způsobena virem, který se nachází při akutní infekci v krevním séru, játrech a ve stolici.

Příznaky nákazy hepatitidou A

Příznakem hepatitidy mohou být tmavá moč a světlá stolice, zažloutlá bělma a kůže, celková únava a další. Tyto příznaky se však nemusí prakticky vůbec projevit. Zvláště u dětí a mladých lidí se často stává, že nemoc přechodí.

Příčiny nákazy hepatitidou A

Přenáší se především prostřednictvím špinavých rukou, potravinami a vodou (ústy), výjimečně také krví nebo pohlavním stykem. Jejím průvodním jevem je často žloutenka. Není chronická. U hepatitidy A je velmi důležitá osobní hygiena.

Hepatitida B je také virové onemocnění.

Příčiny nákazy hepatitidou B

Infekce se šíří parenterálně (krví nebo krevními produkty), zvýšené riziko hrozí tedy především toxikomanům, ale i dalšími tělesnými tekutinami (sliny, sperma, poševní sekret). Chroničtí nosiči tvoří rezervoár infekce. Může být jak akutní tak chronická. Velmi důležité je očkování jako součást prevence a dodržování bezpečnostních opatření zejména při kontaktu s krví.

Hepatitida C

Příčiny nákazy hepatitidou C

Je přenosná především krví. Ve většině případů se stává chronickou. Jedná se o nebezpečnou chorobu s dlouhodobým průběhem, a proto velký vliv na stav jater má i životospráva pacienta (dieta).

Hepatitida D je způsobena virem, který je vždy je vázán na přítomnost viru hepatitidy B. V ČR se prakticky nevyskytuje.

Hepatitida E je také virové onemocnění, které má podobné příznaky jako hepatitida A. V ČR je velmi vzácná. Proti hepatitidě E zatím není vakcína.

Komplikace při onemocnění hepatitidou

Pokud zánět jater přechází do chronického stádia, dochází v játrech nejprve k tzv. fibróze a později i cirhóze. V játrech se objevují drobounké jizvičky, které snižuji funkčnost jater a může to trvat měsíce až roky, než dojde k cirhóze. V závěrečných stádiích cirhózy dochází k selhání jater a prudce se zvyšuje riziko onemocnění jater rakovinou.

Návštěva lékaře při onemocnění hepatitidou

Je nutná vždy, když na sobě zpozorujete příznaky hepatitidy. Léčba hepatitidy nepatří do oblasti samoléčby. Je nutná diagnostika onemocnění a preventivní opatření (hospitalizace na infekčním oddělení, karanténní opatření apod.).

Budete mít zájem:  Super olej z měsíčku lékařského – recept na jeho výrobu + účinky

Léčba hepatitidy

Základem je prevence očkováním u typů A a B. Proti hepatitidě C nelze očkovat. U hepatitidy A je velmi důležitá osobní hygiena. V chronické fázi se pak kromě vitamínů a diet používá také léčba interferonem (bílkovina produkovaná buňkami našeho imunitního systému aby bránila množení virů v buňkách).

Přírodní a doplňková léčba

Po dobu zánětu je vhodné podpořit regeneraci jater dodržováním přísného zákazu alkoholu a vyhýbat se přepáleným tukům (celkové omezení tuků a dostatek bílkovin a cukrů). Je vhodné také užívání vitamínů a přírodních látek na podporu regenerace jater a podporu imunity.

Užívání potravinových doplňků s lecitinem je vhodné k prevenci tohoto onemocnění i jako doplňková terapie, protože dochází ke zlepšení zpracování tuků a cholesterolu.

Dalším významnou látkou je silymarin získávaný ze semen ostropestřce mariánského a produkty s jeho obsahem. Silymarin vede ke zlepšení metabolismu jaterní buňky, stabilizuje její buněčné membrány a podporuje regeneraci jaterní tkáně.

Stimuluje syntézu bílkovin a tak podporuje regeneraci poškozených jaterních buněk. Dále se v doplňkové terapii uplatňují vitamíny skupiny B.

Hepatitida B

Hepatitida B je infekční zánět jater vyvolané virem hepatitidy B (HBV), dříve se často označovala jako tzv. „sérová žloutenka“.

Celosvětově se jedná o nejčastější virové onemocnění jater,  ve světě žije asi 343 milionů lidí s HBV infekcí, z nichž nejvíce v oblastech subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie.

Česká republika patří mezi státy s nízkým výskytem HBV infekce, ročně je hlášeno v ČR v posledních letech méně než 100 případů akutní virové hepatitidy B.

Přenos infekce je možný krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. V dřívějších dobách byl možný přenos krevní transfuzí, lékařskými nástroji, které nebyly na jedno použití a nebyly dostatečně sterilizované, v riziku byli pacienti podstupující pravidelnou hemodialýzu.

Přenos infekce je možný rovněž prováděním tetování v amatérských podmínkách a při akupunktuře, pokud nejsou zachovány aseptické podmínky. V západních zemích je nejčastější příčinou infekce virem hepatitidy B nitrožilní užívání drog a rizikový pohlavní styk.

Hepatitida B se nepřenáší podáním ruky, používáním stejného nádobí, líbáním, objetím, kašlem či kýchnutím.

 Inkubační doba je dlouhá, 50–150 dní. Příznaky akutní infekce mohou připomínat jiná virová onemocnění: typické je nechutenství, nevolnost, zvýšená teplota, bolesti kloubů, vyrážka. U dospělých následně dojde k zežloutnutí, v dětském věku může infekce probíhat s minimem příznaků a bez žloutenky, takže si ani nemusíme být vědomi nákazy.

Chronická infekce pak může mít rovněž zcela bezpříznakový průběh až do fáze pokročilého jaterního onemocnění. Díky vysokému počtu osob infikovaných v oblastech jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky je hepatitida B stále celosvětově vedoucí příčinou úmrtí na jaterní onemocnění, chronické selhání jater a rakovinu jater.

Jaterní cirhóza či rakovina jater se vyvinou u neléčené HBV infekce po desetiletích trvání choroby.

Do chronického stadia přejde méně než 5 % akutních hepatitid B u zdravých dospělých pacientů. Pacienti s poruchou imunity (imunokompromitovaní nemocní, jako např.

pacienti v chronickém hemodialyzačním programu, pacienti podstupující protinádorovou či imunosupresivní léčbu, pacienti současně infikovaní virem HIV) mají sníženou schopnost eliminovat infekci HBV, a proto u nich přechází infekce HBV do chronicity ve více než 50 % případů.

Pravděpodobnost chronicity u novorozenců infikovaných HBV při porodu od matky je vyšší než 90 %, při infikování dětí mladších 5 let je pravděpodobnost vzniku chronické infekce HBV 25–50 %.

Diagnózu hepatitidy B stanovíme na základě klinických příznaků a pomocí krevních testů. Chronická HBV infekce je často odhalena náhodně z krve, při vyšetření z jiného důvodu (vyšetření v těhotenství, předoperační vyšetření). Tzv.

povrchový antigen viru hepatitidy B (HBsAg, surface antigen, dříve často také nazýván „australským antigenem“) je základním screeningovým vyšetřením. Při akutní infekci je detekován jako první, při chronické infekci v krvi přetrvává.

V akutní fázi pomocí vyšetření krve zaznamenáme vysokou hodnotu aktivity jaterních enzymů (tzv. zvýšené jaterní testy) a zvýšenou hodnotu bilirubinu. V chronické fázi mohou být hodnoty jaterních testů zvýšené pouze mírně či být dokonce úplně v normě.

Důležitým vyšetřením, které rozhoduje o zahájení léčby chronické hepatitidy B, je stanovení množství viru hepatitidy B v krvi, tzv. vyšetření HBV DNA.

Před zahájením léčby v současné době již není potřeba provádět jaterní biopsii, tuhost jater, tedy stadium jaterního onemocnění, je možné stanovit pomocí jaterní elastografie, například přístrojem Fibroscan®, který změří tuhost jater odpovídající množství vaziva v játrech, které odráží, jak moc jsou játra onemocněním poškozena.

V akutní fázi infekce, pokud má pacient příznaky a vyhledá lékaře, je ve většině případů podávána pouze léčba tlumící nepříjemné příznaky onemocnění: dietní strava, fyzické šetření. Osoby, u kterých přetrvává pozitivita HBsAg déle než 6 měsíců, považujeme za osoby s chronickou infekcí.

Protivirová léčba hepatitidy B je podána pacientům, kteří mají v krvi dlouhodobě vysoké množství viru provázené zánětlivou aktivitou v játrech (vyšší „jaterní testy“) a/nebo mají významné poškození jater (vyšší stadium jaterní fibrózy). Cílem léčby je potlačit co nejvíce množení viru v jaterních buňkách a předejít tak dalšímu poškození jater.

 V současné době se k léčbě HBV infekce nejčastěji používají léky přímo blokující množení viru, tzv. nukleotidová nebo nukleosidová analoga. Tyto léky mají již dnes vysokou účinnost a nízké riziko vzniku rezistence.

Léky první volby pro dlouhodobou léčbu jsou dnes tenofovir a entekavir, oba léky mají skvělou toleranci, užívají se dlouhodobě, oba v tabletách jedenkrát denně. Jejich tolerance je skvělá, nežádoucí účinky minimální.

HBV je DNA virus, který dosud nelze dostupnou léčbou z organismu kompletně eradikovat, v případě, že se jedinec jednou nakazí, virus dokáže přežívat v podobě maličkých molekul (tzv. ccc-DNA) v jaterních buňkách po celou dobu života hostitele.

Laboratorním obrazem úspěšně překonané infekce (pacient již nemá pozitivní HBs antigen) je pouhá pozitivita protilátek anti-HBc total. I u osob, které dosáhly negativity HBsAg, se však jedná pouze o maximální imunitní kontrolu množení viru.

 V případě, že například chemoterapie nebo imunosupresivní (imunitu oslabující) léčba oslabí imunitní kontrolu HBV infekce, virus se znovu začne v jaterních buňkách množit.  Hepatitida B pak může znovu vzplán (tzv. reaktivace hepatitidy B) s rychlým vývojem cirhózy jater nebo dokonce s projevy akutního jaterního selhání.

Reaktivace HBV ohrožuje pacienty nejen při léčbě nádorových onemocnění, ale i i pacienty při imunosupresivní a biologické léčbě systémových zánětlivých chorob. Abychom těmto situacím předešli, je nezbytné pacienta před započetím takovéto léčby na přítomnost prodělané hepatitidy B vyšetřit a podat léky preventivně.

Vyšetření, zda pacient hepatitidu B má nebo ji prodělal, j v současnosti již standardním postupem před zahájením imunosuprese či chemoterapie. V těchto případech se nejčastěji používá lamivudin.

Na rozdíl od hepatitidy C, hepatitidě B můžeme dokonale předejít očkováním. Očkovací látka je k dispozici již od roku 1982 a nejprve byli očkování lidé s největším rizikem nákazy, jako například zdravotníci či pacienti, kteří docházeli na pravidelnou hemodialýzu.  Infekce novorozenců a malých dětí jsou v současné době v České republice naprosto výjimečné díky vyšetření (tzv.

screeningu) všech těhotných žen na přítomnost HBs antigenu a následné pasivní a aktivní imunizaci novorozenců HBsAg pozitivních matek. Od roku 2001 je v České republice prováděna plošná vakcinace dětí od 9. týdne věku (po zavedení očkování byly očkovány navíce děti dvanáctileté). Očkování proti hepatitidě B je součástí tzv. hexavakcíny, která je nyní podávána ve třech dávkách.

Pokud jsme se narodili před rokem 1989 nebo očkování proti HBV nebylo z jakéhokoliv důvodu součástí našeho očkování v dětství, očkování je rovněž možné. K dispozici je očkovací látka Engerix či kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a B Twinrix. Aplikují se tři dávky očkovací látky. očkování je vhodné např. před cestou do oblastí s vysokým výskytem infekce (Afrika, Asie).

Žloutenka, infekční virová hepatitida

Každým rokem jsou v ČR diagnostikovány stovky případů infekce i bez epidemického výskytu a navíc u části dalších pacientů se probíhající nemoc nepodaří laboratorně potvrdit. V rámci ČR patří tato infekce k běžně se vyskytujícím nemocem.

Hepatitida obecně je zánět jater, nejčastěji bývá způsobena virovými původci. Virová hepatitida A neboli žloutenka typu A bývá označována také jako nemoc špinavých rukou.

Jedná se o celosvětově rozšířené virové onemocnění, riziko nákazy je vyšší v zemích s nízkým hygienickým standardem a v přímořských státech. V ČR se jednou za čas objeví lokální epidemie žloutenky, především po povodních.

Po epidemii v roce 2016 byly ještě následující 2 roky hlášeny několikanásobně vyšší počty případů onemocnění. I mimo epidemie jsou však u nás každoročně hlášené desítky případů nákazy.

Zdroj nákazy žloutenkou A

Původcem nákazy je virus hepatitidy A (HVA). Zdrojem nákazy jsou lidé akutně nemocní a bezpříznakoví nosiči (nemocní bez vnějších projevů onemocnění). Záludnost tohoto onemocnění spočívá především v jeho snadném přenosu.

Cesta přenosu je přímým kontaktem s infikovanou osobou, dále kontaminovanou vodou, ledem v nápojích, zeleninou, ovocem a syrovými mořskými plody, zvláště mušlemi, špatně tepelně zpracovaným masem i dotekem s kontaminovanými předměty.

Zdrojem nákazy jsou i lidé v inkubační době – nemocný člověk před nástupem prvních příznaků. Importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob. Inkubační doba je dlouhá, 15-50 dní, průměrně 28 dní.

Virus žloutenky A je ve stolici přítomen již v inkubační době, je ve slinách, v sekretu z nosohltanu a v moči.

Virus vydrží při teplotě 25° C v suchém prostředí a ve vodě 30 dní, var ho ničí až za 5 minut, aktivní chlor za 15 minut a UV záření za 60 vteřin.

Největší epidemie u nás a ve světě

Největší epidemie žloutenky A byla v ČR v severních Čechách v r. 1979, při níž onemocnělo 32 065 osob, zvláště děti, po požití mražených zmrzlin s kontaminovanými jahodami. Největší epidemie byla v Šanghaji v r.

Budete mít zájem:  Placenta (plodové nebo mateřské lůžko) – jakou má funkci a jak ji udržet zdravou?

1988 po požití syrových mušlí, kdy onemocnělo 310 746 osob. Toto onemocnění patří k nejčastějším onemocněním získaným na cestách, vyskytuje se na celém světě a riziko je vysoké v zemích s nízkým hygienickým standardem.

Ročně je ve světě hlášeno jeden a půl milionu nových nákaz a předpokládá se, že nepoznaných je až 10krát více.

Příznaky žloutenky A

Onemocnění žloutenkou je zákeřné v tom, že infikovaný člověk nemusí mít celé týdny žádné příznaky nemoci, přesto však dochází k vylučování původce infekce. Virus se pak šíří nepozorovaně v populaci na další osoby. Mezi první projevy patří teplota, nechutenství, nevolnost, pobolívání pod pravým žeberním obloukem, bolest břicha a celková slabost.

V další, akutní fázi nemoci dochází ke zhoršení potíží a typickým projevům: zežloutnutí kůže a očí, ztmavnutí moči, vylučování světlé stolice a extrémní únavě. Onemocnění trvá týdny, většinou bez trvalých následků, s nutnou izolací na infekčním oddělení.

Rekonvalescence však může trvat několik měsíců s následnou dlouhotrvající dietou a omezením pohybových aktivit.

Ochrana a prevence

Preventivní opatření zahrnují dodržování osobní hygieny a hygienických zásad. Důraz musí být kladem na konzumaci nezávadné pitné vody a potravin. Nezastupitelnou preventivní roli hraje očkování proti žloutence typu A, které je doporučeno všem osobám, nejen cestovatelům. (↑)

Žloutenka typu B

Popis žloutenky B

Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který napadá primárně játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů a při teplotě –15° C vydrží déle než 15 let, schopnost způsobit onemocnění ztrácí až po 20 minutách při 90° C. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než HIV.

Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Asi 20 % infekčních osob jsou bezpříznakoví nosiči. Ročně umírá asi dva miliony lidí na onemocnění v souvislosti se žloutenkou typu B.

V ČR počet onemocnění v posledním desetiletí v důsledku zařazení do pravidelného očkování stále klesá.

Zdroj nákazy žloutenkou B

Původcem nákazy je virus hepatitidy B (HBV). Zdrojem onemocnění je infikovaný člověk před objevením prvních příznaků onemocnění, během akutního průběhu onemocnění i v průběhu chronické formy infekce – nosičství.

K přenosu infekce stačí minimální množství krve při kontaktu s porušenou kůží (poranění rizikovým předmětem, piercing, tetování, akupunktura, zdravotnická zařízení, injekční užívání drog apod.). K infekci dochází také přes sliznice při sexuálním styku nebo intimním resp.

blízkém styku v rodině (sdílené kartáčky na zuby, ručníky, holicí strojky, žiletky apod.). K přenosu může dojít taktéž z infikované matky na dítě. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní sekret.

Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život.

Příznaky žloutenky B

Inkubační doba je 50 – 180 dní. Mezi první příznaky patří několikatýdenní bolesti kloubů, někdy vyrážka a nechutenství. Později může dojít k zežloutnutí kůže a bělma očí.

Při déle trvajícím onemocnění přechází žloutenka B do chronického stadia (asi 90 % infekcí u novorozenců, 30-40 % onemocnění v dětském věku a 5-10 % ve věku dospělém).

Pak je možný přechod v jaterní cirhózu (těžké onemocnění funkčnosti jater) a vznik nádorového onemocnění jater.

Ochrana a prevence

Ochranu proti tomuto onemocnění poskytuje očkování, které po absolvování základního schématu poskytuje dlouhodobou až celoživotní ochranu. Z důvodu přenosu pohlavní cestou je významnou prevencí používání kondomu. (↑)

Žloutenka typu C

Popis žloutenky C

Žloutenka typu C je virové infekční onemocnění jater. Původce nákazy byl objeven až v 80. letech 20. století, v roce 1992 bylo zahájeno plošné vyšetřování dárců krve.

Zdroj nákazy žloutenkou C

Původcem nákazy je virus hepatitidy C (HCV). Onemocnění se přenáší krví a stává se v současnosti velkým zdravotnickým problémem. Určení diagnózy je často velmi obtížné, nemoc probíhá i několik let bez příznaků.

Nejrizikovější skupiny populace nejsou vyšetřeny a léčeny (injekční uživatelé drog), počet infikovaných není v současnosti možné odhadnout.

V méně vyspělých zemích může dojít k přenosu ve zdravotnickém zařízení (transfuze, injekce, chirurgický zákrok), při piercingu či tetování nebo jiných invazivních výkonech. Počet nakažených je značně podhlášen a celosvětově i u nás neustále stoupá.

Příznaky žloutenky C

Na světě je infikováno asi 150 – 170 milionů osob. V ČR jsou diagnostikovány stovky nových případů onemocnění ročně.

Zákeřná je nemoc tím, že po léta nemá infikovaný žádné příznaky, nedochází ani k zežloutnutí kůže a sliznic. Po letech přechází onemocnění do chronické fáze, jež může způsobit cirhózu, rakovinu jater až selhání jater.

Akutní onemocnění je možné léčit. Při chronickém onemocnění může stav vyžadovat až transplantaci jater.

Přenos je možný i z matky na dítě, infikovaná matka ale může porodit i zdravé dítě a infikovaný muž může rovněž mít dítě zdravé.

Ochrana a prevence

Dosud neexistují vakcíny k prevenci žloutenky C. Důležitým preventivním opatřením bylo zavedení vyšetření dárců krve a používání jednorázových jehel. Z důvodu možného přenosu pohlavní cestou je významnou prevencí používání kondomu i další opatření jako u virové hepatitidy B. Pro určení diagnózy jsou důležité výsledky biochemického a sérologického vyšetření. (↑)

Žloutenka typu D

Popis žloutenky D

Žloutenka typu D je závažné virové infekční onemocnění jater.

Zdroj nákazy žloutenkou D

Původce nákazy je virus hepatitidy D (HDV), který k uplatnění svého efektu potřebuje přítomnost viru hepatitidy B. Přenáší se infikovanou krví a rozvine se jen u osob se žloutenkou B.

Ochrana a prevence

Výskyt je u nás zanedbatelný. Důležitým preventivním opatřením bylo zavedení vyšetření dárců krve, používání jednorázových jehel a zavedení pravidelného očkování proti žloutence typu B. Z důvodu možného přenosu pohlavní cestou je významnou prevencí používání kondomu. Preventivním očkováním proti žloutence typu B je zabráněno i následnému možnému onemocnění žloutenkou typu D. (↑)

Žloutenka typu E

Popis žloutenky E

Žloutenka typu E je virové infekční onemocnění jater. Onemocnění probíhá akutní formou, nepřechází do chronického stadia. Běžnější je především v rozvojových zemích, do ČR je ročně zavlečeno několik desítek až stovek případů, vyskytuje se však i v ČR.

Zdroj nákazy žloutenkou E

Původce nákazy je virus hepatitidy E (HEV). K přenosu dochází zejména kontaminovanou vodou a potravinami. Onemocnění se projevuje stejně jako žloutenka typu A. Velmi nebezpečná je hlavně pro těhotné ženy v poslední třetině gravidity, kdy může končit i fatálně pro matku i plod.

Ochrana a prevence

Dodržování zásad osobní hygieny s důrazem na konzumaci nezávadné pitné vody a potravin, z nich je rizikové hlavně nedostatečně tepelně upravené maso. Proti žloutence typu E byly v Asii vyvinuty vakcíny, u kterých probíhají fáze klinických studií – jejich uvedení na trh může být ale otázkou i desetiletí. (↑)

Mýty a fakta o očkování proti žloutence

Virus hepatitidy A přenášejí zežloutlí lidé, takovým se vyhnu Infikovaný člověk vylučuje virus již několik týdnů před nástupem prvních příznaků, kdy ještě o své nákaze neví. Může tak infikovat své nejbližší i úplně cizí osoby. U části nemocných nemoc probíhá bez typických příznaků, i tak však virus kolem sebe vylučují.

Když si budu pravidelně mýt ruce, neonemocním Mytí rukou po doteku s každým povrchem a předmětem není prakticky možné. Virus přežije při pokojové teplotě i několik týdnů, ve zmraženém stavu dokonce mnohem déle.

Jeho likvidace je možná až použitím chemické dezinfekce nebo 5minutovým varem. Kromě předmětů, kterých se běžně dotýkají ruce jako (peníze, madla nákupních vozíků, držadla v hromadné dopravě, zábradlí, pásy eskalátorů, kliky, bankomaty, zvonky, apod.

), může být virus v jídle, pití nebo v ledu do nápojů.

V ČR se nemoc vyskytuje jen občas ve formě epidemie u rizikových skupin Každým rokem jsou v ČR diagnostikovány stovky případů infekce i bez epidemického výskytu, u části dalších pacientů se probíhající nemoc nepodaří laboratorně potvrdit. V rámci České republiky patří tato infekce k běžně se vyskytujícím nemocem.

Žloutenka je problémem chudých rozvojových zemí a tam já nejezdím V chudších oblastech světa je virová hepatitida A samozřejmě častější, vyskytuje se však běžně i u nás. Cizinci jezdící k nám a stejně tak neočkovaní čeští cestovatelé vyjíždějící bez očkování do zahraničí mohou virus šířit ve svém okolí i měsíce po návratu.

Nechám se očkovat, až pokud budu v kontaktu se žloutenkou Očkování po kontaktu s nemocí je sice možné, bez předchozí přítomnosti protilátek však musí riziková osoba absolvovat celou řadu povinných opatření, včetně opakovaných odběrů krve, stolice, podřídit se zvýšenému zdravotnímu dozoru resp. karanténě po dobu 50 dnů. To všem kontaktům značně komplikuje život. Pro očkovanou osobu je situace po kontaktu s nemocí mnohem jednodušší a karanténa není potřebná.

Vakcína je příliš drahá Dvě dávky vakcíny proti virové hepatitidě A poskytují dlouhodobou až doživotní imunitu. Finanční efektivita je tak největší u mladších osob. Měsíc ochrany, kterou vakcína poskytuje, však stojí jen pár korun. Existují sice i levnější vakcíny, jejich efekt je však nejednou mnohem kratší.

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. (↑)

Cena očkování a aktuálně dostupné vakcíny

Twinrix Adult (pro dospělé) 2 020 Kč

Objednat očkování online

Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Otázka ze dne 25.01.2016

Jak dlouho je účinné očkování proti žloutence Havrixem a kdy je nutné přeočkování?

Pokud máte aplikovány dvě dávky, první ve zvolený den, druhou za 6−12 měsíců, chrání Vás očkování 25 let až celoživotně. Pokud je pro‑ meškaná druhá dávka, je možné ji aplikovat kdykoli až do pěti let od dávky první, bez vlivu na výši protilátek a dlouhodobost ochrany.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *