Úspěšnost léčby je však nízká. A to i přesto, že obezita v dětském věku představuje nejen estetický problém, ale jde o psychicky i fyzicky zatěžující nemoc se závažnými zdravotními riziky.
„V minulém roce jsme provedli asi 60 prvovyšetření, čili nových pacientů, ale bohužel jejich opakované docházení ke kontrolám je velmi nízké,“ nastínila vedoucí obezitologické ordinace, kde se ve spolupráci s nutričním terapeutem snaží obezitu léčit, Dětské kliniky Fakultní nemocnice Plzeň Dominika Cvalínová.
Dospělí však u svých dětí obezitu podceňují. „Pro rodiče dětská obezita často nepředstavuje žádný velký problém. Kdyby měli jinou diagnózu, tak to budou podle mě řešit víc,“ svěřila se Cvalínová s tím, že ostatní dětské poradny mají daleko větší docházku než obezitologická.
Především u menších dětí, jež se s obezitou také potýkají, je nezbytná angažovanost rodičů. „Systém by měla změnit celá rodina, která však někdy zjistí, že to vlastně není tak jednoduché,“ vysvětlila odbornice.
Plzeňance Janě se to podařilo. „Moje dcera měla jeden čas trošku nadváhu, proto jsem s ní začala denně chodit na procházky a více jsem hlídala, co obě jíme. Určitě souhlasím s tím, že by se do změny životního stylu měla zapojit celá rodina,“ svěřila se a dodala, že nejen její dceři, ale i jí samotné se podařilo několik kilogramů shodit.
Zatímco v mladším věku moc záleží na součinnosti rodiny, u starších dětí je důležité, aby chtěly samy zhubnout. „Protože když je k tomu budou rodiče nutit a ony samy nebudou chtít, tak se začnou stravovat jinak, třeba potají v noci. Nezbývá tedy než počkat, až si sám pacient uvědomí, že chce něco změnit,“ vysvětlila Cvalínová.
Proto je úspěšnost léčby obezity nízká. „Odhaduji tak deset procent,“ vypočítala vedoucí dětské obezitologické ordinace.
Léčba je úspěšnější u rodin s dětmi, které přijdou samy. „Při doporučené léčbě praktickým lékařem je spolupráce s dítětem složitější, protože buď rodiče nebo samotné dítě žádný problém nevidí,“ vysvětlila vedoucí obezitologické ordinace Dominika Cvalínová s tím, že na léčbě dětské obezity se často podílejí také psychologové.
Některé děti mají potřebu se přejídat
Děti, které mají problémy s váhou, často potřebují také péči psychologa. Ten se však musí snažit spolupracovat s celou rodinou. Se svými zkušenostmi se svěřila plzeňská psycholožka Martina Rezková.
Setkáváte se ve své praxi s obézními dětmi?Ano, ve své praxi se setkávám dost často s obézními dětmi. Bohužel čím dál tím menšího věku, to znamená, už když chodí do mateřských škol.
Myslíte si, že pokud je dítě obézní, má na tom největší podíl viny rodina?Ano, k tomuto tvrzení se přikláním. Dítě není schopno mentálně vyhodnotit, že to, čím se stravuje a jak tráví volný čas, že pro něj může být nějak problematické.
Rodiče jsou od toho, aby své dítě milovali, ale i vychovávali a pečovali o něj, jak nejlépe dovedou. Je to v jejich režii, nemohou odpovědnost předat v tomto věku dětem.
Setkávám se také s dětmi, které mají potřebu či nutkání přejídání, hltání jídla, aniž by měly hlad.
Co je k tomu vede?Většinou se jedná o děti deprivované z útlého dětství. Dále jsou to dětičky převážně z kojeneckých ústavů.
Přejídání je jen převlečená forma emočního deficitu sycení, uspokojování potřeb, které dítěti chybí. Dále jsou to děti převážně ze sociálně slabých rodin, které nemají peníze na poskytnutí kvalitní stravy pro dítě.
Nebo naopak rodiče, kteří jsou finančně zabezpečeni, tak ti zase nemají čas na přípravu kvalitní stravy pro dítě.
Takže se stravují ve fastfoodech…Ano, dítě dostane hranolky, hamburgera, sladkosti a podobně. Je to rychlé a děti to mají rády, přestože tato jídla nejsou dostatečně výživná.
Další skupina jsou 'počítačové děti'. To jsou děti, které přijdou ze školy, sednou k počítači a dlouhé hodiny u něj sedí a žijí jen virtuální svět.
Na sport, být venku není prostor ani motivace.
Můžete uvést nějaký příklad?Rodiče jedné adoptivní holčičky často popisují, jak jejich holčička v noci chodí do ledničky a sní potají vše, co v ledničce najde. Přestože jí adoptivní rodiče poskytují zdravou, vyváženou stravu.
Tato holčička pak při své váze zažívá ve školním prostředí odmítnutí, mezi vrstevníky se hůře začleňuje a podobně. Takže zažívá další negativní zkušenosti. Dítě se pak může projevovat buď úzkostně, agresivně, nebo začíná mít psychosomatické potíže.
Následuje školní problematika, demotivace ke školnímu prostředí, psychosomatické problémy. Je to takový kolotoč.
Spolupracujete tedy s celou rodinou?Samozřejmě, pokud to jen jde, tak s celou rodinou. Rodičům se snažím nastavit zrcadlo a poskytnout jim možná doporučení. Dětičky za to totiž nemohou, je to důsledek jiných faktorů.
Mojí parketou není postavit dítěti jídelníček, ale rodičům poskytovat výchovné poradenství zaměřené na kroky, kterými mohou svému dítěti pomoci. A samozřejmě poskytuji také psychologickou péči samotným dětem.
Důležité je, aby spolupracovala celá rodina.
Stává se, že rodina nechce spolupracovat?Bohužel se to stává.
Setkala jsem se třeba s případem, kdy bylo dítě obézní, maminka chtěla něco změnit, začala vařit zdravě, ale tatínek to vůbec nerespektoval. Říkal: „Já těžce pracuji a chci prostě knedlo zelo vepřo.
“ V tom případě je to pro dítě o hodně složitější a často ani nedokáže pochopit, proč by mělo jíst něco jiného než ostatní.
Obezita u dětí
Obezita není vadou na kráse, je to nemoc. Obézní je v Česku každé páté dítě ve věku 6 až 15 let. Nadváha není problémem jen dospělých. Děti ji v mnoha případech nesou mnohem hůře nejen fyzicky, ale v první řadě psychicky.
Nenechme je trápit se. Především si uvědomte, že potomkovu váhu a postavu máte ve vlastních rukou. Pouhých 2-5 % případů dětské obezity nesouvisí s rodičovským přístupem a rodinným prostředím, ale s nemocí nebo užíváním léků.
Na vzestup hmotnosti mají vliv některé hormonální poruchy, jako je Cushingův syndrom se zvýšenou tvorbou hormonů nadledvin, syndrom polycystických ovarií nebo výjimečně snížená činnost štítné žlázy, čili hypetyreóza.
Obezita se vyskytuje i jako součást geneticky podmíněných syndromů, například choroby zvané Praderův-Williho syndrom.
Děti postižené tímto syndromem celkově neprospívají, přestože jim chybí pocit sytosti a doslova snědí, co mohou, takže jídlo je nutné před nimi zamykat.
Z léků způsobují přibývání na váze antidiabetika, preparáty užívané v hormonální substituční terapii nebo tricyklická antidepresiva; u dětí se však uplatňují převážně kortikosteroidy podávané k potlačení zánětů a alergií. 95 % případů obezity jde na vrub mixu genetických dispozic (40-70 %) a pozitivní energetické bilance.
Pokud vaše děti přijmou v potravě více energie, než vydají, uloží přebytky do tukové tkáně. A to tím ochotněji, čím více tukových buněk a genů řídících toto ukládání mají k dispozici po předcích, tedy po vás.
Obrovský vliv na rozvoj obezity má rodinné prostředí – preference určitých potravin, jídelní zvyklosti a způsob trávení volného času v rodině.
Kdo je obézní?
Obezita je definovaná jako nadměrné uložení tuku v těle, orientačně jde o hodnotu BMI nad 30 (BMI 25-30 znamená nadváhu). Tato nemoc a jí vyvolaná onemocnění se týkají více než 1,5 milionu obyvatel ČR.
Obézních je 75% z téměř 900 tisíc diabetiků, obezita souvisí s rostoucím výskytem cévních mozkových příhod, infarktů myokardu a dalších závažných chorob. Ve srovnání s neobézní populací mají obézní asi osminásobně vyšší riziko, že se nedožijí průměrného věku a zemřou předčasně, a to až o deset let dříve.
Naopak nejlepší životní prognózu mají lidé s BMI 20-22. BMI zjistíte, když svou váhu v kg vydělíte druhou mocninou tělesné výšky v metrech.
Geny jsou mocné, nikoli všemocné
Geny ovlivňují ukládání tuku v tukových buňkách, hospodaření s energií a její výdej při svalové práci i v klidovém režimu (bazální metabolismus) nebo chuťové preference. Dědí se rovněž citlivost vůči inzulinu nebo temperament související s mírou pohybu a fyzické aktivity a tím opět s energetickým výdejem.
Tloustneme proto, že si organismus v době nadbytku ukládá tuk do zásoby pro období hladovění. V dnešní době ale nedostatkem potravy netrpíme, takže jsou tukové zásoby čím dál naducanější.
Pokud si hladovku naordinujeme jako drastický způsob redukce váhy a navíc opakovaně, geny se následně, po obnovení normálního příjmu potravy, postarají, že začneme nezadržitelně přibírat (pokud nezvýšíme energetický výdej, tedy nepřidáme pohyb).
Obezita je sice zhruba ze 40 procent podmíněna geneticky, z 60 procent však o tělesné hmotnosti rozhoduje životní styl a v něm hlavně způsob stravování a tělesný pohyb.
Nárůst obezity v posledních desítkách let pak není důsledkem změněných genetických dispozic, ale výsledkem výrazné změny životního stylu spočívající v omezení fyzické aktivity při téměř neomezené dostupnosti energeticky bohaté stravy.
Specifické geny
Geny, jejichž vliv na rozvoj obezity vědci a lékaři prozkoumali, bychom spočítali na prstech rukou. Jako příklad lze uvést gen pro leptin. Leptin je protein tvořící se v tukových buňkách v tukové tkáni. Jeho hlavním úkolem je adaptace organismu na hladovění, ale nejen to.
Podílí se také na udržování energetické rovnováhy (omezuje příjem potravy a zvyšuje energetický výdej) a signalizuje množství tuku v těle a nutriční zásoby, což má význam v nástupu puberty a menstruace a promítá se i do kostního metabolismu a tvorby kostní hmoty (nízké tukové zásoby či pozdní nástup menstruace jsou rizikovými faktory pro pozdější rozvoj osteoporózy). Ovlivnění genu pro leptin skutečně může být cestou ke snížení obezity, ale jen u pacientů s mutací tohoto genu, kteří mají těžkou obezitu vzniklou již v raném dětství. Navíc nositeli tohoto genu jsou na celém světě jen desítky rodin, čili ani tento poznatek neřeší problém obézních lidí.
S obezitou je přímo spojených asi 150 genů, kterým se říká kandidátní geny. Kromě nich však při vzniku obezity může hrát roli asi 600 genetických polymorfismů s méně výrazným vlivem.
Dědičnost obezity má polygenní charakter, což znamená, že je daná kombinace desítek až stovek různých genů a jejich vzájemným působením v kombinaci s vlivy prostředí.
Právě proto, že geny na sebe vzájemně působí a jsou rovněž v interakci s vnějším prostředím, je velmi obtížné určit význam jednotlivých genů při vzniku a rozvoji obezity.
Obezita se týká i těch nejmenších dětí
Děti z tloušťky nevyrostou. Osmdesát procent dětí s nadváhou či obezitou bude mít problém s váhou i v dospělosti. Čím dříve začne vaše dítě být obézní, tím větší má šanci, že ho kila budou trápit celý život. A s nimi i cukrovka, vysoký krevní tlak, ztukovatělá játra a cévy ucpané cholesterolem.
U kojenců a batolat může dojít k rozvoji obezity stejně jako u dospělých. Hlavní příčinou bývá nevhodná strava a přejídání.
U kojenců je základem výživy kojení; plné kojení se doporučuje do 6 měsíců věku, poté je vhodné začít zařazovat dětské příkrmy – ty by měly být nepřislazené, nepřisolené a nekořeněné.
V případě, že maminky dávají dětem kupované příkrmy, je třeba si uvědomit, že v rámci doporučených denních dávek má každá taková sklenička v průměru o dvacet procent více energetického obsahu, než potřebuje kojenec.
To znamená, že pokud dítě sní celý příkrm, přijímá více energie, než je nutné. Proto je dobré ponechat zbytek skleničky třeba ke svačině druhý den. Zdravý kojenec by měl v 6 měsících věku dosáhnout dvojnásobku porodní váhy, v jednom roce by váha měla dosáhnout trojnásobku.
Rizikem pro vznik obezity je i pití. Nevhodné jsou granulované čaje, které jsou přislazované. Totéž platí o ovocných džusech a pitíčkách. K pití je nejvhodnější čistá voda nebo neslazený ovocný čaj. Když dítě nechce pít vodu, tak ji nepotřebuje. Přislazování vede k návykovému pití sladkých nápojů a to má za následek rozvoj cukrovky II. typu.
Baculaté jsou nejen děti v kočárcích, ale i děti starší. Už děti chodící do školky a na první stupeň základní školy se setkávají s obezitou a s tím, že se jim ostatní děti smějí. A právě tento výsměch bývá důvodem, proč rodiče s dětmi přicházejí. Děti již nechtějí dál žít se svým trápením.
A co rodiče? Většinou si všimnou, že obézní je jejich soused, ale skutečnost, že je stejně postiženo i jejich dítě, nevnímají. Rodiče proto nejčastěji volí cestu nejmenšího odporu a snaží se kilogramy svého dítěte nejprve „vyléčit“ jiným způsobem než změnou stravovacích a pohybových návyků.
Prvním pokusem o léčbu nadváhy bývá návštěva endokrinologické ambulance. Co když za nadbytečné kilogramy dítěte může onemocnění štítné žlázy? Třeba by stačily nějaké léky a problém by se vyřešil… V některých případech se opravdu nutnost léčby štítné žlázy ukáže, ale samotná medikamentózní léčba celou situaci neřeší.
Děti se často ocitnou v léčebnách, kde v rámci redukčního programu sice zhubnou, ale pokud po návratu nezmění svůj životní styl a nemají patřičnou podporu rodičů, většinou shozené kilogramy naberou zpět. Začne se odvíjet nekonečný příběh, ve kterém jsou všichni zúčastnění vystaveni velkému psychickému tlaku.
Rodiče i dítě se tak trápí nebo posléze na problém rezignují.
Většina rodičů si myslí, že z obezity dítě vyroste, to je však omyl. 50% obézních dospělých si svou obezitu nese z doby kojeneckého období. Obezita v dětství způsobuje dřívější nástup puberty o jeden rok.
Za poslední čtvrtstoletí došlo ke ztrojnásobení počtu obézních dětí. Zda dítě trpí obezitou, řekne rodičům dítěte pediatr na základě růstových křivek a růstového grafu.
Pokud graf ukáže, že dítě je obezitou ohroženo, je třeba vyhledat odborníka.
Hubnutí pod kontrolou
Děti mohou s rodiči navštěvovat rodinné kurzy snižování nadváhy. V těchto kurzech se děti nenásilnou hravou formou učí, jak změnit své stravovací a pohybové návyky a nastartovat redukování nadbytečných kilogramů.
Dítě je však do jisté míry závislé na dospělém a bez jeho přičinění by veškerá snaha o redukci nežádoucích kilogramů byla neúspěšná.
Je proto podmínkou, aby s dítětem do kurzu vstoupil alespoň jeden z rodičů nebo dospělý žijící ve společné domácnosti s dítětem.
Nevhodný jídelníček
Kdybychom nahlédli do jídelníčku dětí, nalezli bychom několik typických chyb. Často stačí, abychom je v jídelníčku identifikovali a postupně odstranili. Dítě pak velmi úspěšně redukuje svou hmotnost i bez speciálních dietních programů. Děti často:
- nesnídají nebo snídají úplně nevhodná jídla (smažená vajíčka, hodně sladké cereálie s mlékem nebo oplatky či jiné sladkosti),
- nemají pravidelný jídelní režim – tj. málo snídají, nesvačí a večer dohánějí denní deficit,
- málo pijí a pitný režim řeší zcela nevhodnými sladkými limonádami,
- k obědu a večeři jedí v jeden den to samé jídlo nebo se opakuje stejné hlavní jídlo po dva dny,
- v rámci večeře konzumují jídla, která jsou velmi rychlá na přípravu, ale o jejich vyváženosti z hlediska nutričního nemůže být ani řeč,
- vynechávají v jídelníčku ovoce a zeleninu,
- nejí mléčné (i zakysané) výrobky,
- nosí do školy nevhodné svačiny nebo si kupují nevyhovující potraviny v bufetech,
- konzumují jídla s přemírou příloh – těstovina knedlíků,
- při oslavách a dalších výjimečných příležitostech se přejídají velkým množstvím nezdravých surovin.
Sladkosti a dobroty za odměnu
Poznáváte se? Trváte na tom, aby dítě všechno snědlo – dokud to neudělá, nedostane zmrzlinu. Rozbilo si koleno? Utěšíte ho pamlskem. Neplakalo u zubaře? Odměníte ho oblíbenou pochoutkou. Nosí váš školák samé jedničky? Cukrárna je vaše… Zvykli jsme si používat jídlo jako výchovný prostředek. Návyk na sladké budujeme už od narození.
Nevnímáme, co vše dětem „dopřáváme“. Litry koly, množství slaných brambůrků, oříšků – také kvůli soli v jídle u nás přibývá dvacetiletých s vysokým krevním tlakem. Sůl dětem dodáváme v uzeninách, instantních polévkách nebo tavených sýrech. Tavené sýry navíc obsahují fosfáty bránící vstřebávání vápníku z mléka, sýra a kvalitních mléčných výrobků.
Tím, že dětem dovolíte odmítat jídlo bohaté na vápník, se jim postaráte o křehké kosti. Až 99% vápníku v těle je totiž shromážděno právě v kostech (a také v zubech) a nejvíc se ho tam uloží v dětství. Až polovina kostní hmoty se vytvoří od narození do puberty a v pubertě přibude dalších 30-40%, pouze zbývajících 10-20% se doplní do věku 30 let.
Děti a sport
Pohyb je pro děti zcela přirozený, při správném přístupu rodičů ho berou jako něco, co k životu automaticky patří. Jenže pak přijde chvíle rozhodnutí. Na který sport dítě dát? V předškolním věku za dítě rozhoduje rodič – je to ale správné?
O pohybových aktivitách dětí bohužel často rozhodují rodiče, a to na základě svých vlastních – ať už naplněných nebo nenaplněných tužeb. Kde je psáno, že syn fotbalisty bude také šikovný na kopanou a že ho bude bavit? Geny sice sehrají svou roli, ale jisté to rozhodně není.
Rodiče dělají chybu v tom, že nedají dětem prostor seznámit se s různými sporty a všestranně se rozvíjet. Rodiče na děti zbytečně tlačí a nakupují drahé pomůcky někdy i na několik sportů během jednoho roku. Předčasná sportovní specializace nedovolí dětem se rozvíjet všestranně.
Navíc pak mnohdy v juniorském věku končí, sport je přestává bavit, protože je to dlouhodobá a jednostranná zátěž.
V předškolním věku by děti měly tužit své pohybové schopnosti a dovednosti v oblasti gymnastiky, atletiky, míčových her a motoriky. Často ale nezvládnou ani plazení, lezení nebo kotoul.
Obecně u každého sportujícího dítěte platí, že by mu rodiče měli dopřát větší množství mléčných výrobků. Pokud totiž děti sportují opravdu intenzivně a přitom se nedostatečně stravují, má pohybová aktivita až devastující účinky na hustotu jejich kostí. Zjistilo se, že až 25 procent dětí má nízkou kostní hustotu.
Na vině je vysoká intenzita fyzické zátěže a zároveň špatné složení jídelníčku. Dalším problémem je nedostatek bílkovin ve stravě. Svalová hmota se potřebuje obnovovat, a právě k tomu je potřeba dostatek bílkovin. Bílkoviny jsou zodpovědné za rychlost metabolismu a regeneraci organismu.
Když tělu bílkoviny, které se spotřebují při sportu, nevrátíme, dochází k tomu, že se zvýší podíl tuku.
Za tři měsíce o deset kilo víc. Děti se nehýbou, lékaři se bojí krize dětské obezity
Děti, které už před covidem bojovaly s nadváhou či obezitou, teď tloustnou ještě víc. Odborníci se obávají, že kvůli tomu rapidně přibude obézních dětí. Mnohé přišly kvůli zrušeným sportovním kroužkům o hodiny sportu týdně. Samy už často nemají motivaci jít si zacvičit a procházka o víkendu s rodiči to nezachrání.
Během první vlny koronaviru, která přišla loni na jaře, ještě vládl optimismus. Zaznívaly názory, že karanténa může dětem pomoci změnit návyky a vést k pozitivní změně. „Karanténa je dle mého soudu dobrou příležitostí, jak navodit zdravější životní styl dítěte,“ prohlásil tehdy vedoucí lékař oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice v Motole Petr Tláskal.
Pro Aktuálně.cz vysvětlil, že by karanténu mohli brát rodiče jako příležitost, jak dětem zavést zdravou a pravidelnou stravu i pitný režim a mít tak větší kontrolu nad tím, čím se stravují děti, které jinak nejedí zdravě. A do toho ideálně přidat i sportovní aktivitu. Průzkum Univerzity Palackého téměř na 150 školách dokonce ukázal, že se děti během první vlny na jaře hýbaly víc.
Venku bylo na jaře teplo a dlouho světlo, lidi nadchla možnost zkusit něco nového, často to brali jako výzvu, vysvětluje dětská lékařka Tamara Polášková, proč tenkrát mohla být jiná situace.
„Dospělí i mladiství začali běhat venku, pořizovali domů posilovací nářadí, stahovali do mobilů aplikace na cvičení. V tehdy zavřeném Uničově i jinde po republice třeba běhali maratony na zahradách. Všichni věřili tomu, že tento stav potrvá dva až tři měsíce.
A pokud to takto brali rodiče, často pro to mohli nadchnout i své děti,“ říká Polášková.
Jenže optimismus postupně vyprchal a nadšení z toho, že není škola, dávno opadlo. Rok po vypuknutí covidu tak teď lékaři v praxi pozorují, jak dlouhodobý pobyt doma mnohé děti negativně ovlivňuje: přestaly se hýbat, přibývají na váze a to, že neustále sedí před počítačem, jim způsobuje i různé zdravotní komplikace.
„Začínáme se obávat krize dětské obezity. Děti od září přibraly v průměru čtyři až pět kil nad běžný růst. Za dva měsíce to průměrně dělá o kilo navíc. I před lockdownem byl významný výskyt dětské obezity, ale nyní jí bude trpět daleko víc dětí,“ očekává dětský obezitolog Zlatko Marinov.
Děti jsou podle něj doma vystaveny „dietologickému chaosu“. „Úplně se jim rozpadl režim. Pro většinu dětí představoval oběd ve školní jídelně jediné racionální jídlo dne, které jim zaručovalo pestrost a přísun správných nutričních hodnot. Psychické vypětí navíc vede k tomu, že mají děti větší sklon k přijímání jednoduchých cukrů,“ říká Marinov.
Nemáme v ambulanci dítě bez zablokované páteře
Špatná strava jde ruku v ruce s tím, že děti nemají pořádný výdej energie. Nemají tělesnou výchovu ve škole, sportovní kroužky byly zrušeny. Sedí proto doma a nemají motivaci k tomu, jít ven a hýbat se.
„Děti většinou nejsou stavěny na individuální sport. Právě kolektiv je to, co je u pohybu drží,“ vysvětluje dětská lékařka Polášková, proč nyní spousta dětí nemá dostatek pohybu a proč narůstá dětská obezita.
„Chodí k nám velké množství dětí, které dříve aktivně sportovaly, měly několikrát týdně tréninky či zápasy a to, že si teď jdou sem tam zaběhat, rozhodně nemůže nahradit vysokou fyzickou zátěž, na kterou byly zvyklé,“ uvádí Polášková.
Oba lékaři tak už pozorují dopady nezdravého životního stylu na zdraví dětí. „Závažné je, jak se v důsledku toho dětem mění pohybový stereotyp. V ambulanci nemám dítě, které by nemělo zablokovanou páteř. Mají špatné držení těla.
Jedná se o významný zásah do vývoje dětí, který poznamená celou generaci,“ varuje Marinov. Také podle Poláškové dochází kromě tloustnutí častěji k vadnému držení těla, skoliózám (typ deformace páteře) či dalším ortopedickým vadám.
Za obezitu dětí mohou rodiče. Tloušťka může působit i problémy s učením, varují odborníci
Nemáte ráno čas udělat dítěti svačinu? Nevadí, vždyť už je velké. Vykoupíte si ho penězi. Zda si za ně koupí v lepším případě obloženou bagetu, v horším čokoládovou tyčinku, brambůrky či colu, už nikdo neřeší.
Navečer letíte z práce, v tašce nezaplacené složenky, lístek na poštu, na oči nevidíte a ještě vařit večeři? Ale… Vždyť se můžete cestou stavit pro pizzu. U dětí si šplhnete a a navíc budou mít něco teplého. Beztak zase nešly na oběd.
Alespoň jednou stihnete seriál v televizi…
Pokud vaše úvahy probíhají podobným směrem, máte možná zaděláno na problém. Možná svůj, v každém případě u svého dítěte. Vychováváte z něj totiž tlouštíka. Špatná skladba jídla, jeho nesprávné rozvržení a televize místo pohybu, to jsou totiž přesně ty příčiny, které vedou k obezitě. Tou u nás podle posledních průzkumů trpí téměř každé páté dítě.
Čísla mluví jasnou řečí
Ukázalo to exkluzivní šetření společnosti SANEP, které poukazuje na alarmující růst obezity dětí v naší populaci. Podle něj více jak šestina rodičů (16,6%) udává, že jejich potomek trpí obezitou nebo nadváhou, jež výrazně poškozuje celkový zdravotní stav daného jedince.
Šestina dětí pak byla díky svým nadbytečným kilogramům nucena podstoupit návštěvu u lékaře či specialisty na výživu. „Tenhle trend mohu opravdu potvrdit, týká se to hlavně školních dětí. Tříleté dítě s výraznou nadváhou je spíše výjimkou. Na tom je nejlépe vidět, že maminky mají čas hlídat, co a kdy dětí jedí,“ přitakává dětská lékařka Věra Fastrová z Jablonce nad Nisou.
Mohou za to fastfoody?
Podle ní jsou na vině zejména nejrůznější fastfoodové řetězce. „Je to hezké, je to rychlé, vidí to v reklamě, a tak to chtějí,“ pojmenovává nabídku restaurací s jídlem do ruky, které mají svou nabídku založenou zejména na hranolkách a cole. Tedy uhlohydrátech, nezdravých tucích, sacharidech…“
„Je smutné, že rodiče chodí s dětmi o víkendu místo na výlet do obchodních center. Tam jim samozřejmě kupují jídlo ve fastfoodech. Když mají potřebu dopřát jim něco zdravého, vezmou je na čínu. Jenže třeba takové rýžové nudle, to je docela sacharidový nářez,“ přidává se k lékařce výživový specialista Vladimír Zajíc z Liberce.
Děti trpí vysokým tlakem
Máslo na hlavě tak mají především nedůslední rodiče. I přesto, že víc jak čtvrtina z nich (26,6%), se podle zmíněného průzkumu obává, že váha jejich dítěte překročila únosnou hranici a stává se tak pro zdraví potomka nebezpečnou.
Dětskou obezitu provází podle odborníků řada zdravotních rizik a onemocnění jako vysoký krevní tlak, zhoršení funkcí pohybového aparátu či vyšší náchylnost k různým druhům rakovinného bujení. „Už u malých dětí není výjimka vysoký krevní tlak.
Může dojít i k problémům se štítnou žlázou, protože se naruší endokrynní systém. Jakmile totiž dojde v těle k nějaké nerovnováze, někde se to projeví,“ vysvětluje MUDr. Fastrová.
Podle ní jsou s dětskou obezitou ale mnohem víc spojeny jiné dva rizikové faktory.
„V dětském věku zatím nedochází k ukládání cholesterolu, ale tělo se už přizpůsobuje, vytváří se větší dispozice k pozdějšímu onemocnění oběhového systému nebo cukrovkou,“ vysvětluje lékařka.
Upozorňuje zároveň na další úskalí dětské obezity. Psychické problémy. „Tyto děti se často stávají terčem posměchu.
To vede k aroganci a agresivnímu chování, protože se snaží prosadit jiným, a bohužel nesprávným způsobem,“ říká.
„Všechen čas investovaný do dětí se bohatě vrátí. Tím, že se dítě stane úspěšným nejen ve škole, mezi kamarády, ale i později v životě,“ PhDr. Jiřina Rokosová, ředitelka Pedagogickopsychologické poradny v Jablonci nad Nisou
Někdy se naopak děti s nadváhou stávají nesmělými, zakřiknutými a neprůbojnými. Špatně se prosazují ve škole a tento model si později mohou přenést do života. Psychické obtíže způsobené posměchem či odmítáním ze strany vrstevníků potvrdilo 32,6% rodičů dotazaných v průzkumu.
Jak ale upozorňuje ředitelka Pedagogicko psychologické poradny v Jablonci nad Nisou Jiřina Rokosová, dětská obezita nemá vliv pouze na zdravotní a psychickou stránku osobnosti.
„Děti s nadváhou bývají často nemotorné, mají potíže s rozvojem jemné motoriky. Projeví se to na zhoršených výsledcích v některých předmětech, kde je nutná koordinace ruky a oka.
Například v geometrii,“ zmiňuje psycholožka problémy s nimiž se během mnohaleté praxe v poradně setkává.
A jaký je tedy recept na to, aby se děti podobných problémů vyvarovaly? Všichni tři dotázaní se jednoznačně shodují, důležitý je pohyb!
Tělocvik s omluvenkou
Jenže právě tady se rodiče na svých dětech podepisují nejvíce. Špatným příkladem, nedůsledností a ochotou přimhouřit oko, když je dítě líné.
„Bohužel se v poslední době setkávám s tím, že děti při sebemenším problému nosí omluvenky od rodičů, aby nemusely cvičit.
Stačí se zmínit, že je trochu bolí noha a rodiče už píší… Někdy se mi takhle při hodině sejde i pět dětí,“ potvrzuje tělocvikářka Základní školy v Liberci Vesci Gabriela Grulichová. Hlavně starší děti na druhém stupni se podle ní pohybu vyhýbají, jak jen mohou.
„Bojí se, aby se náhodou trochu nezapotily. Když mají třeba běhat venku, tak to je úplná katastrofa,“ popisuje. Ani o sportovní kroužky, které škola pro své žáky v rámci odpoledních aktivit otevírá, není valný zájem. „Menší děti jsou ještě na pohyb zvyklé, ale u těch starších je problém kroužky vůbec naplnit,“ říká zklamaně.
Vyvrací tak obvyklý argument rodičů, že dítě ke sportu nevedou, protože to stojí peníze. „Neřeknu vám to úplně přesně, ale myslím, že třeba basketbal stojí u nás ve škole asi tři sta korun na pololetí.“ Tři stovky, to je čtyřicet odpolední s míčem nebo patnáct hamburgerů…
Velký bič a malý dvorek
„Děti v pubertě se ke sportu vedou těžko. Návyky se utvářejí tak v pěti, šesti letech. Pokud nejsou podchyceny včas, později s tím už mají potíže. Je jedno jestli dítě vedeme ke gymnastice, atletice nebo třeba cvičení v Sokole. Mohou toho vystřídat více, než si zvyknou. A tady jde zase o čas, který tomu věnujeme.
Vozit děti na kroužky, podržet je, aby vytrvaly. Jenže všechen investovaný čas se v tomhle bohatě vrátí. Tím, že se dítě stane úspěšným nejen ve škole, mezi kamarády, ale i později v životě,“ radí rodičům psycholožka.
Sport vede dítě nejen ke zdravému životnímu stylu, ale pomáhá mu překonávat obtíže, s nimiž se v životě potká.
A tak zcela prozaickou radu na závěr přikládá výživový specialista Vladimír Zajíc, jako odpověď na otázku, když se na něj obracejí rodiče dětí se žádostí o liposukci, tedy odsávání tuků.
„Už jsem se s tím také setkal, ale jednak se tento zákrok může provádět až od osmnácti a podle mého je to úplně zbytečné.
Děti mají strašně rychlé spalování, a tak pokud se nebudou nerozumně přejídat sladkým, pak úplně stačí jednoduchý recept. Dlouhý bič a malý dvorek,“ směje se.
Je v tom kus pravdy a zdravého rozumu. Vždyť právě lenost přiznalo kromě přejídání jako hlavní příčinu obezity svých potomků téměř 24 procent z více než deseti tisíc dotázaných rodičů.
Dětská obezita je děsivý trend. Vina je i na straně rodičů a státu, následky mohou být doživotní
V současnosti má zhruba každé čtvrté dítě v Česku nadváhu a každé desáté už je obézní. Navíc dětí, které bojují s hmotností, neustále přibývá. Statistiky jsou alarmující.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) má více než 27 % dětí v České republice nadváhu a téměř 10 % dětí je obézních.
Pro srovnání, v roce 1994 registrovali praktičtí lékaři ve svých ordinacích pouze 3,7 % obézních dětí, takže za poslední čtvrtstoletí se počet dětí bojujících s obezitou prakticky ztrojnásobil.
V historii lidstva není obezita zcela novým fenoménem, ovšem situaci posledních desetiletí již lze označit za epidemii obezity. Stojí za ní dědičnost, kombinace vrozených předpokladů a tzv. obezitogenní prostředí, které děti obklopuje.
Svůj díl odpovědnosti nese i stát – politika, reklama a jednání s potravinářským průmyslem. V drtivé většině případů je však primární důvod vzniku nadváhy a obezity prostý: energetický příjem převyšuje energetický výdej.
Aktivita, ne stres
Dětský organismus tak nezvládne spálit vše, co dítě snědlo a vypilo. Zásadní roli sehrávají především dva faktory: špatné stravovací návyky a nedostatek pohybu dítěte. „Nejdůležitějším preventivním opatřením je pravidelná pohybová aktivita, stačí chůze. Dítě si musí vybrat aktivitu, která ho bude bavit a nikoli stresovat.
V případě, že to situace rodiny umožňuje, je výhodou pořídit dítěti psa, který ho nutí chodit na pravidelné procházky a má i příznivý vliv na psychiku,“ říká MUDr. Dagmar Slavíčková, lékařka Pediatrického oddělení Nemocnice Na Bulovce.
Čím mladší dítě, tím větší šance na úspěch
Sledování hmotnosti dítěte a základní intervence v případě nadváhy je v kompetenci dětského lékaře jako součást pravidelných preventivních prohlídek. Pokud se nejedná o vzácnou monogenní obezitu, při které jsou děti velmi obézní od raného věku, je poměrně velká šance na úspěšnou léčbu. Zcela zásadní však je spolupráce nejbližší rodiny dítěte.
„Úspěšnost intervenčních programů (edukace, nutriční poradenství, psychologická péče) je obecně velmi nízká. Větší úspěch má intervence u dětí předškolního věku, které mají neobézní a motivované rodiče. Důležité je upravit životní styl celé rodiny a mít nad stravovacími návyky dítěte téměř plnou kontrolu,“ doplňuje MUDr. Dagmar Slavíčková.
Úspěšnost individuálních intervenčních programů u s věkem klesá (60 % u šestiletých oproti 10–15 % u desetiletých a starších dětí). Rodiče totiž postupně ztrácejí vliv na množství a složení stravy či aktivity dítěte, ale také se fixují jídelní a pohybové zvyklosti a dokonce i metabolické programování organismu.
S léčbou obezity pomáhají specializované lázně
Dětská lázeňská léčebna Mánes v Karlových Varech funguje už od roku 1950, ale původně ji profesor Švejcar založil pro děti s podvýživou. Dnes se situace obrátila a většina dětských pacientů se zde léčí s obezitou. „Během měsíčního pobytu se snažíme děti naučit celkově správné životosprávě.
Zastáváme názor, že to děti musí bavit, jen tak budou motivované a budou pokračovat i doma.
Kromě hodin cvičení s fyzioterapeutkou a balneologických procedur má nezastupitelnou úlohu nutriční terapeutka, která s dětmi i v praxi připravuje zdravá jídla.
I když se děti během pobytu snaží a často udělají velký kus práce, spolupráce rodiny po jejich návratu domů je vždy na prvním místě,“ vysvětluje Marcela Boučková, vrchní sestra Lázeňské léčebny Mánes.
Desatero proti dětské obezitě
- Pohyb každý den. Nejpřirozenější základ by měla tvořit chůze (do začátku dětem pomůže aplikace v mobilu), k tomu vyberte alespoň jeden sportovní kroužek.
- Hrajte si. I to je pohyb, který se počítá. Zvlášť u menších dětí využijte každou příležitost, kdy budou ochotné zvednout se od televize nebo tabletu.
- Dobrou noc. Spánek je velmi důležitá součást diety. Nejen proto, že kdo spí, ten nejí. Ale hlavně proto, že odpočaté tělo má dost energie a nepotřebuje doplňovat cukry.
- Žádné zaručené diety. Vysvětlete dětem, co je čeká a že nic není zadarmo. Neustále je sledujte, aby nespadly do extrému jako bulimie nebo anorexie.
- Pravidelná strava. Právě nepravidelnost je u jídla největší problém. Nastavte a striktně dodržujte systém tří hlavních jídel a dvou svačin, volte správnou velikost porcí.
- Pestrý jídelníček. To je úkol hlavně pro rodiče. Přemýšlejte nad dětskými pokrmy předem, nakupujte čerstvé suroviny, věnujte čas jejich přípravě a nikdy děti neodbývejte rohlíkem.
- Pozor na mlsání. Naučte je rozlišit, které potraviny a nápoje jim škodí a co si za kapesné nemají kupovat. Když je bude honit mlsná, nabídněte kousek mrkve a brzy bude po „hladu“.
- Pitný režim. Sladké limonády, šťávy, kupované džusy, ale i ochucené vody jsou odteď tabu. Vyměňte je za čistou vodu s ovocem, zředěnou čerstvě vymačkanou šťávu nebo slabý čaj.
- Babičky a dědové. Upozorněte lidi ve svém okolí, aby dětem nedávali sladkosti a nelákali je na zmrzlinu ani do pizzerie. Určitě to pochopí, protože je to pro dobrou věc.
- Příklady táhnou. Pokud to jen trochu jde, jezte totéž co děti, snídejte společně, choďte spolu pěšky po schodech a dodržujte stejná pravidla. A při každém dílčím úspěchu děti chvalte!
Kde končí nadváha a začíná obezita?
Zatímco u dospělých se pro orientační hodnocení stupně tělesné hmotnosti běžně používá BMI (Body Mass Index získáme vydělením hmotnosti v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech), u dětí a adolescentů je nutné zohlednit také věk a pohlaví.
Pro posouzení dětské obezity tedy lékaři používají takzvané percentilové grafy, které lze laicky označit za speciální BMI pro děti. Podle SZÚ je kritériem dětské obezity v České republice 97.
percentil BMI, nadváha u dětí má hranici 90. percentilu, ale již dosažení 85. percentilu by mělo být signálem k zahájení prevence.
Základní představu o hmotnostní situaci dětí mohou rodiče získat z kalkulaček dětského BMI na internetu.
Příklad: hmotnost desetiletého chlapce s výškou 150 centimetrů by se měla ideálně pohybovat v rozmezí 33–43 kilogramů. Od 44 kg má nadváhu, nad 50 kg je obézní.
U dětí je léčba obezity jiná než u dospělých
Léčba obezity v dětském věku musí vycházet z celkové a vědomě kontrolované změny životního stylu. U dětí není vhodné aplikovat léčbu medikamenty nebo chirurgické zákroky. V dětské obezitologii není doporučována ani výrazná redukční dieta, protože jednostranná úprava stravy neprospívá organismu, který se vyvíjí.
„Při edukaci o výživě je nutné zdůraznit nebezpečí jednostranných diet či výrazného omezení energetického příjmu s rizikem ohrožení zdraví, včetně rizika vzniku poruchy příjmu potravy (mentální anorexie/bulimie),“ vysvětluje MUDr.
Dagmar Slavíčková, lékařka Pediatrického oddělení Nemocnice Na Bulovce. Úbytek hmotnosti při léčbě nadváhy a obezity u dětí by neměl přesáhnout jeden kilogram za měsíc.
Velmi důležitá je role psychologa, případně pomoc nutričních a dalších odborníků, vhodným startem léčby jsou specializované lázeňské pobyty pro děti.
KAM DÁL: Život v o číslo menší kůži kvůli tuhnutí tkání. Sklerodermie způsobuje nepředstavitelnou bolest.
Dagmar Slavíčková
| Zhruba každé čtvrté dítě v Česku má nadváhu a každé desáté už je obézní. Navíc dětí, které bojují s hmotností, neustále přibývá. Nedostatek pohybu je jedním z největších problémů. Ten samozřejmě současná pandemie ještě zhoršuje.Boj s nadváhou umí pěkně zavařit hlavě dospělému. Někdy se jedná o nekonečný příběh, který se nedaří dovést do uspokojivého konce… ZdravíBoj s nadváhou umí pěkně zavařit hlavě dospělému. Někdy se jedná o nekonečný příběh, který se nedaří dovést do uspokojivého konce… ZdravíV současnosti má zhruba každé čtvrté dítě v Česku nadváhu a každé desáté už je obézní. Navíc dětí, které bojují s hmotností neustále přibývá. Pomoci se jim snaží i dětská lázeňská léčebna Mánes v Karlových Varech, která je součástí Nemocnice Na Bu…Každé desáté dítě v Česku je obézní a každé čtvrté má nadváhu, Navíc se počet těch, co mají problémy s kily, navíc prudce zvyšuje. Na vině je špatný jídelníček plný cukru a katastrofální nedostatek pohybu.Boj s nadváhou umí pěkně zavařit hlavě dospělému. Někdy se jedná o nekonečný příběh, který se nedaří dovést do uspokojivého konce… Životní styl[6 minut čtení] Obézní děti často vyrůstají v rodinách obézních rodičů, takže se jejich konstituci není moc co divit. Ale i sportující fit rodina může mít potomka s kily navíc. Jak postupovat, aby se nejen dětem žilo lépe a ideálně v útlejším těle…Zhruba každé čtvrté dítě v Česku má nadváhu a každé desáté už je obézní. Navíc počet dětí, které mají problémy s hmotností, přibývá. V roce 1994 registrovali praktičtí lékaři ve svých ordinacích pouze 3,7 procenta obézních dětí, takže za poslední …Statistiky jsou alarmující. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) má více než 27 % dětí v České republice nadváhu a téměř 10 % dětí je obézních. Pro srovnání, v roce 1994 registrovali praktičtí lékaři ve svých ordinacích pouze 3,7 % ob…K pediatrovi přicházejí už i děti předškolního věku, které se kvůli obezitě ani nevyškrábou na vyšetřovací lůžko. Lékaři mluví o epidemii dětské obezity.V současnosti má zhruba každé čtvrté dítě v Česku nadváhu a každé desáté už je obézní. Navíc dětí, které bojují s hmotností,… Životní stylV současnosti má zhruba každé čtvrté dítě v Česku nadváhu a každé desáté už je obézní. Navíc dětí, které bojují s hmotností neustále přibývá. Pomoci se jim snaží i dětská lázeňská léčebna Mánes v Karlových Varech, která je součástí Nemocnice Na Bu… |