Rok intenzivních zkušeností s minimalistickými botami Five fingers. Od pochůzek po pražské dlažbě přes procházky podkrkonošskými loukami až po lehké treky. 
Chůze naboso (barefoot) je celosvětový trend. Zcela bez bot se prý obejde třeba herec Jaroslav Dušek, zpěvák Tomáš Klus nebo herečka Anna Kulovaná, ale to je trochu extrém. Od jara do podzimu v Praze čas od času potkávám borce, kráčející naboso po chodníku. Oškliví se vám to? Bojíte se zranění? Zkuste kompromis: obuv FiveFingers, které se přezdívá pětiprsťáky.
Pětiprsťáky se hodí i na běhání, ale to jsem nezkoušel.
Tyhle “boty” připomínají něco mezi prstovou rukavicí a rozpláclou nohou vodníka z obrázků Josefa Lady. Zásadní rozdíly oproti běžné obuvi jsou dva: 1. každý prst má svůj oddělený “chlívek”, 2. pětiprsťáky nemají podrážku v klasickém slova smyslu. Od země nohu odděluje pouze velmi ohebná “šlupka”, tenká jen několik milimetrů.
I když na první pohled vypadají FiveFingers skoro stejně, existuje jich celá řada modelů pro různé použití. Na běžnou chůzi, na běh, na fitness, na trek, do vody… Liší se hlavně konstrukcí a tloušťkou podrážky. Osobně jsem zkoušel modely V–Trail (určený na chůzi a běh v terénu) a V–Trek (určený na turistiku, trekking a cestování).
Chytrá horákyně
U zrodu pětiprsťáků stála asi před patnácti lety renomovaná italská firma Vibram. V jejím názvu navzdory zdání nic nevibruje.
Jde o zkratku jména alpinisty Vitale Bramaniho – inovátora, kterého v roce 1937 napadlo použít technologii vyvinutou výrobcem pneumatik Pirelli k výrobě podrážek horolezeckých bot.
Extrémně odolná vulkanizovaná pryž přinesla revoluci v horolezectví, turistice a dalších venkovních sportech. Vibram dnes vyrábí podrážky pro většinu velkých outdoorových firem.
V roce 2001 se na Italy obrátil průmyslový designér Robert Fliri s ideou lehoučkých minimalistických bot s oddělenými prsty. Po čtyřech letech vývoje Vibram v roce 2005 uvedl na trh patentovanou obuv FiveFingers.
V rodném listu pětiprsťáků je tedy více než půl století zkušeností s podrážkou, určenou do extrémních podmínek. Oproti pohorkám je tu ale jeden zásadní rozdíl. Osvědčený materiál konstruktéři ztenčili a podrážku zbavili jakéhokoli odpružení a podpory klenby nohy.
Pro maximální trakci ji ale vybavili promyšleným designem z výstupků. Pětiprsťáky vás proto bez problémů udrží i na mokrých kluzkých kamenech.
Design podrážky složený z výstupků
A právě v tom je celé kouzlo. V pětiprsťákách připomínáte pohádkovou Chytrou horákyni. Kráčíte obuti, a přece bosi. Nohám nic nepomáhá, krok nic netlumí, chůzi nic neusnadňuje. Zároveň jsou ale nohy stejně jako v klasických botách chráněny před špínou a ostrými předměty.
První dojem je nezvyklý, ale překvapivě příjemný. Díky silnějšímu citu chodidla pro terén si víc hlídáte došlap. Ze začátku se promyšleně soustředíte na každý krok stejně, jako při chůzi naslepo v neznámém terénu. “Co kdyby byl v trávě střep nebo připínáček?!”, sugeruje si vaše podvědomí. Strach ale rychle zmizí, a teprve pak si naplno uvědomíte změnu.
Prsty jako sardinky
V září 2015 vyšla v odborném časopise Gait & posture studie s překvapivým závěrem: obuv není civilizační výhoda, ale naopak prokletí. Dokud lidé chodili bosi, měli zdravější nohy. Na vině řady našich dnešních pohybových problémů jsou příliš dokonalé boty.
V modelu V–Trek na treku na Kokořínsku
Vlastně na tom není nic překvapivého. Příroda vyvíjela chodidlo miliony let. Vyladila v něm každou kůstku, každý sval a každou šlachu.
Stačí pár let chůze v odpružených botách s podporou klenby, a celé tohle mistrovské dílo evoluce přestane správně fungovat. I proto trpíme nejrůznějšími artrózami, zborcenými klenbami, plochýma nohama a vadným držením těla.
Ne že bychom nohy přetěžovali – naopak je příliš hýčkáme. Boty by měly chodidla chránit, ale nedávat jim nadměrnou podporu.
V běžných botách jsou navíc prsty uzavřeny v úzkém prostoru špičky, který je ze stran tiskne k sobě. Časem to může vést až k jejich deformaci, ale hlavně je to v rozporu se záměrem přírody. Pět prstů na noze nevzniklo jen tak náhodou.
Máme je proto, aby každý mohl pracovat samostatně a jemně vyvažovat došlap.
Na pět prstů navazují svaly a šlachy nejen v chodidle, ale v lýtku, v koleni, ve stehně, v pánvi, v bederní páteři, krční páteři… V biomechanice lidského těla prostě všechno souvisí se vším.
Tvrdá pražská dlažba není problém, a pětiprsťáky sednou i k džínům.
Šestý smysl
A teď si představte, že tenhle miliony let vývoje dokonale vyladěný systém vyřadíte. V běžné botě už ale každý prst nefunguje nezávisle. Z prstů se stane monolit, jako kdybyste měli nohu v sádře.
Zatuhnutí prstů, které se mají hýbat každý zvlášť, se pak tělem nese vzhůru a někde se časem zákonitě projeví.
Začnou nás bolet kolena, záda, krk, hlava… K odstranění všech těchto problémů přitom stačí úplně jednoduchá věc: vrátit se o dvě až tři generace zpátky.
Primitivní obuv sice začali lidé nosit už minimálně před 5000 lety, ale až relativně donedávna to byla spíš výjimka než pravidlo. Ještě asi před sto lety byly ručně šité boty drahé, takže se nenosily stále. Zlevnila je až průmyslová pásová výroba. Naše prababičky a pradědové se obouvali jen do školy nebo v neděli do kostela a bosi běhali třeba i po strništi. Byli na to zvyklí.
Model V–Trail má rychlozavazování s uzávěrem tkaničky, fixované suchým zipem
Pro naše botami zjemnělá chodidla je už ale chůze zcela naboso nepříjemná. Cítíme každé špičaté stéblo a každý ostrý kamínek, což si bolestivě uvědomí každý, kdo někdy brodil potok nebo říčku (nemluvě o šlápnutí na včelu).
Tenká podrážka FiveFingers je zdařilým kompromisem. Dost silná na to, aby to nepíchalo, netlačilo a neroztrhli jste si kůži o ostrý štěrk.
Zároveň ale dost slabá na to, abyste dokonale vnímali, po čem kráčíte, a patřičně si to užili.
Ten nezvyklý pocit je velmi příjemný. Chůze naboso prý stimuluje akupunkturní body, kterými jsou chodidla poseta. Máme tam i takzvané proprioreceptory – nervová zakončení, která mozek informují o poloze a pohybech těla a umožňují tak jemnou svalovou koordinaci.
Propriorecepce je někdy nazývána “šestým smyslem”. Pokud si tedy obujete běžné boty, je to podobné, jako kdybyste si nasadili tmavé brýle, dali kolíček na nos nebo si ucpali uši vatou. Prostě vyřadíte jeden důležitý smysl a ochudíte mozek o jeho vjemy. Právě proto je tak osvěžující chůze naboso po pláži z jemných kamínků.
Je to návrat k něčemu, na co nás evoluce nastavila.
Když chodidla lžou
Občasná chůze na boso je nejpřirozenějším pohybem. Fyzioterapeuti a podologové ji doporučují jako regeneraci nohou. Pětiprsťáky tedy nejsou jen extravagantní móda, ale i relaxační, rehabilitační a léčebná pomůcka. Vyrazit v nich ven je nápravným tělocvikem.
Přinutí nás to klást chodidla jinak a zapínat v nich jiné svalové skupiny. Rozbije to navyklý stereotyp chůze, a tím i navyklé držení těla, navyklý svalový tonus trupu, navyklé pohyby rukou při chůzi a spoustu dalších návyků. Tohle je zcela klíčové: nejde jen o chodidla.
Ve FiveFingers začne při chůzi jinak fungovat celé tělo.
Tahle „bota“ chodidlo chrání jen před špínou. Podrážka je jen „placka“, podpora klenby i odpružení chybí.
Že se něco změnilo jsem si všiml už po pár hodinách. Moje chodidla se nemohla spolehnout na oporu pevných podrážek, takže jsem prsty nohou začal intuitivně roztahovat do stran. Špičky se jakoby rozplácly a jejich došlapová plocha se rozšířila. A za pár dnů mne přestala bolet záda, poničená nejen vrozenou skoliózou páteře, ale i celodenním vysedáváním u počítače.
Chodidla z pětiprsťáků zezačátku trochu bolela, ale to se dá čekat. Bolest je totiž průvodním jevem návratu k chůzi (skoro) naboso, na kterou nohy nejsou zvyklé. Desetiletí hýčkání klasickými botami způsobilo, že řada svalů a šlach zakrněla a oslabila se.
Když mají chodidla najednou plnit funkci, ke které je příroda vytvořila, nelíbí se jim to a protestují. Bolestí do mozku vysílají signál: “Pozor, něco není v pořádku!” Jenže chodidla mozku kecají – prostě je jen na chvíli utrum rozmazlování klasickou botou. Je to tedy ta samá bolest, jakou zažíváme v posilovně.
“Bolest je jen slabost odcházející z těla,” říká motivační citát.
Nejpříjemnější je chůze lesem nebo po louce (zde model V–Trek).
Po pár dnech se oslabené svaly chodidel posílí a teprve pak si začnete FiveFingers správně užívat. Ten pocit se nedá popsat – musí se prožít. Je to až návykové, protože najednou detailně vnímáte každý krok.
Dostane vás to do kontaktu s travnatou pěšinou, štěrkovou cestou, žulovým chodníkem, horskými kameny… Tvrdá pražská dlažba a asfalt ze začátku trochu tlačí, zatímco tráva je lahůdkou hned na první šlápnutí.
Přidejte polní cestu plnou drobných kamínků, les s jehličím a drobnými větvičkami, vyschlé pole s hroudami… Tohle všechno najednou “čtete” podobně, jako slepec knihu v Brailově písmu.
Podrážka pětiprsťáků je silná tak akorát na to, abyste všechny tyhle různorodé povrchy rozlišili na první došlap, aniž by ale chodidla trpěla.
Stát se Chůzí
Ve FiveFingers si uvědomíte, o co všechno se chůzí v běžných botách připravujeme. Na jejich vývoji makají stovky obuvnických inženýrů, kteří během let boty dovedli k dokonalosti. Jenže to je možná právě ten průšvih.
Tlusté podrážky, gelové odpružení a tlumení, výztuhy, podpora příčné a podélné klenby a všechny ty další obuvnické “berličky” nás chrání nejen před ukopnutými palci, puchýři a odřeninami (což je v pořádku), ale i před prožitkem chůze.
Všimněte si, že na procházce nebo výletu na chůzi vůbec nemyslíme. Vypouštíme ji z hlavy, a místo toho si buď s někým povídáme, nebo přemýšlíme o něčem úplně odtažitém. Jakmile vás ale pětiprsťáky přinutí vnímat každý krok, stane se zázrak. Čas se zastaví, všechno kolem vás zmizí a vy se ponoříte do Tady a Teď. V tu chvíli existujete jen vy sami – stáváte se Chůzí.
FiveFingers používám i na běžné každodenní pochůzky po Praze.
Nechci se pouštět do srovnání s buddhistickou meditací nebo mindfulness, ale faktem je, že je to hluboce očistné. Člověk by neřekl, jak hluboké souvislosti může mít na první pohled obyčejná minimalistická obuv.
Díky FiveFingers se dostanete do plnějšího kontaktu sami se sebou a v jistém smyslu se vrátíte do dětství. Jako malí jsme běhali skoro pořád bosi, ale později jsme na ten pocit zapomněli.
Pětiprsťáky vám ho připomenou.
Tahle obuv není samospasitelná a nehodí se vždy a všude. Neodložíte navždy klasické boty. Ideální je to podle potřeby a nálady střídat. Osobně si v Praze jeden či dva dny v týdnu dopřávám uvědomělou ranní cestu do práce nebo odpolední procházku “naboso”. O víkendu mám pětiprsťáky v batohu a ujdu v nich pár kilometrů.
Mezi hlavními výhodami FiveFingers pro běžce bývá zmiňován jiný způsob kladení kroku.
“Co to máš na noze?!”
Bonusem je, že se ve FiveFingers stanete středem pozornosti. Je to módní hit nebo ošklivý bizar? Na estetiku si musíte udělat názor sami. “Ty jo, co to máš na noze?”, slýchávám každou chvíli od kamarádů a známých. Pětiprsťáky se stávají tématem rozhovorů a kontroverzí.
“Tati, proboha, co sis to zase pořídil?!”, řekla mi dvacetiletá dcera. “Laskavě si uvědom, kolik ti je let!” Rozesmálo mne to – u padesátníka mohou být “rebelské” boty znakem duševní mladosti a ochoty zkoušet nové věci.
Jak málo stačí, abych byl skoropankáč!Abebe Bikila vítězil bos.
Běh v pětiprsťácích jsem nezkoušel. Běžci si ale pochvalují možnost zapojit do kroku celou nohu včetně prstů, a to jak při dopadu, tak především při odrazu. Běh je tak prý rychlejší, méně namáhavý a efektivnější.
Jeden ze speciálních běžeckých modelů FiveFingers se ne nadarmo jmenuje Bikila. Tenhle etiopský atlet (s křestním jménem Bikila) běhal zásadně naboso a dvakrát tak vyhrál olympijský maraton (1960 v Římě, 1964 v Tokiu).
“Tam, kde běhají bosi, nemají ploché nohy, haluxy ani plantární fasciitidu,” shrnuje nadšená recenze. “Přibývá lidí, kteří se dlouhodobých problémů zbavili poté, co se buď zcela zbavili bot, nebo trénink v nich během naboso alespoň vydatně doplňují.”
Model V–Trek určený do terénu je trochu vyšší a má silnější podrážku. Zavazuje se klasickým šněrováním.
Slabiny FiveFingers
Pětiprsťákům bych vytknul jen tři drobnosti. Zaprvé jsem ze začátku měl trochu problémy při obouvání, které je oproti běžným botám trochu složitější. Každý prst si musí najít svůj “chlívek” podobně, jako když si natahujete rukavice. Je třeba ohnout záda a neposlušným prstům pomoci rukama. Na to ale stačí jen trocha cviku.
Zadruhé to není obuv na zimu. V nabídce je sice i jeden zateplený model, ale do větších mrazů se už z principu věci moc nehodí.
Odděleným prstům bude i v sebelépe izolovaných botách vždy větší zima ze stejného důvodu, proč jsou palčáky teplejší než prstové rukavice. FiveFingers si tedy užijete jen asi od dubna do října.
Po první sezóně nošení jsem se na jaře už těšil, až bude natolik teplo, že je budu moci vytáhnout z botníku.
Každý prst může svobodně fungovat odděleně.
Třetí drobná nevýhoda pětiprsťáků se projeví při chůzi vysokou travou. Mezi prsty vám občas uvízne pampeliška, jetel, kopretina nebo jiný květ, ale to je banalita k pousmání. Na konci louky stačí “bordel” z meziprstí vytáhnout, a jde se dál.
Do FiveFingers se dají pořídit i speciální pětiprstové ponožky Injinji, ale osobně je nosím raději naboso. Je to příjemnější a ponožky nejsou třeba, protože nohy se překvapivě ani v horku příliš nepotí.
A když jsou už pětiprťáky příliš cítit, stačí je přemáchnot ve vlažné vodě. Dalším překvapením je životnost. S FiveFingers jsem začal loni na jaře a ve dvou párech ušel jistě už stovky kilometrů. Podrážky nikde nepraskají, svršky se netrhají.
Tohle není laciný šmejd z tržnice, ale kvalitní bota s italským rodokmenem.
Do vysokých hor
Většina modelů pětiprsťáků se hodí i pro outdoorové sporty. Běh v přírodě nebo lehký trekking jsou přesně ty příležitosti, kdy si člověk vychutná změnu. FiveFingers se vyrábějí i v terénním a trekovém provedení, určeném do tvrdších horských podmínek.
Když po celodenním pochodu “natěžko” postavíte stan, chcete si s úlevou sundat vysoké a těžké pohorky a dopřát zmučeným chodidlům relax. Dlouhá léta jsem k tomu používal sandály, ale pětiprsťáky jsou prostě lehčí a sbalitelnější.
Hodí se i na brodění prudkých říček, protože v nich máte lepší cit, než v sandálech s tvrdou a neohebnou podrážkou.
Ani po více než roce poměrně intenzivního nošení nejsou na podrážkách vidět opotřebovaná místa.
A na obzoru je další výzva. Klasická poučka říká, že čím obtížnější terén a těžší batoh, tím byste měli mít vyšší a tužší pohorky. Ale co když to tak úplně neplatí? V srpnu si proto FiveFingers vezmu na Kavkaz. Chodit (skoro) bos je totiž prostě přirozené.
www.prstove-boty.cz
Barefoot: Je zdravé chodit (skoro) bosí?
04. 06. 2019
Většina z nás už si dnes neumí představit, že bychom se denně pohybovali po zemi bosí. V ulicích měst naše nohy ohrožují střepy a chemikálie, v přírodě se zase obáváme kamenů, ostrých větviček a špinavé hlíny. Tvrdé nárazy na asfalt změkčujeme tlumenými podrážkami a nerovnosti terénu překonáváme v robustních pohorkách s citlivostí tanku. Je to ale dobře?
Podle mnohých odborníků a stále rostoucí skupiny bosých nadšenců se neustálým obutím připravujeme o cenný prožitek fyzický a málem i spirituální.
Fyzioterapeutka Clara Lewitová se bosou chůzí dlouhodobě zabývá a roky ji též sama praktikuje.
Věří, že pokud se zbavíme bot, zujeme spolu s nimi i bolesti nohou a celého pohybového aparátu, jsme schopni “zrekonstruovat” zborcené klenby bez použití ortopedických pomůcek a navíc skrze akupresurní body celkově stimulujeme organismus a posílíme imunitu. Zatímco tvarované vložky do bot tlačí na klenbu a dělají z chodidla jen pasivní předmět, bosá chůze je aktivuje, posiluje a učí vnímat terén hmatem.
Dalším argumentem, proč hladit zemi nohama, je tzv. uzemnění, kdy skrze holou kůži přijímáme ze země negativně nabité elektrony, které našemu tělu dodávají antioxidanty a ničí nebezpečné volné radikály.
Podle studie publikované v Journal of Environmental and Public Health může uzemění sloužit k léčbě spousty chronických degenerativních onemocnění, jako je stres, záněty, bolesti, poruchy spánku, kardiovaskulární choroby a další.
Ve své důležitosti pro lidské zdraví se uzemění řadí hned vedle čistého vzduchu a vody, slunce, výživného jídla a fyzické aktivity.
Pravidelný kontakt se zemí zlepšuje prokrvení pleti, snižuje viskozitu krve, reguluje nervový a hormonální systém a také produkci stresového hormonu kortizolu, čímž snižuje hladinu krevního cukru a příznivě ovlivňuje funkci metabolismu.
Jaroslav Dušek ve svém rozhovoru s Igorem Sloukou, zakladatelem hnutí turistikanaboso.cz, vyzdvihuje také fakt, že nejen my se učíme reagovat na přírodu a její terén, ale i příroda skrze bosé nohy načítá nás. Může se tak prý dokonce stát, že když pravidelně chodíte bosí po zahrádce, začnou na vašich pravidelných stezkách růst léčivé bylinky přímo na míru vašim potřebám.
To už zní skoro nadpřirozeně, že? A není to naopak úplně přirozené?
Turistika naboso nás nabádá, abychom změnili názor na své nohy. Nejde totiž o “nevzhledný, zašpiněný, páchnoucí, nemocný a nedokonalý pařát někde dole. (…) Je to 6 milionů let vyvíjený precizní nástroj evoluce, mistrovské dílo – geniální konstrukce přírody, přesný bio hi-tech přístroj nejvyšší kvality.“ A takový by byla škoda zaparkovat do laciných kecek a nechat chřadnout, ne?
Aktivujte nohy
Naučte se vnímat své nohy jako schopné a plnohodnotné končetiny a trénujte jejich šikovnost. Zapojujte je do běžných činností, například si zkuste sundat ponožky bez použití rukou, nebo si chodidly podávat věci ze země. Kapesník, klíče nebo třeba korálky procvičí nejen vaše soustředění, ale také posílí nožní klenbu a procvičí motoriku vašich chodidel.
Nebraňte se dotykům, nohy si masírujte, užívejte si jejich mytí a krémování, střídání teplé a studené vody, zkrátka cokoliv, co chodidla stimuluje a udělá jim dobře.
Do těchto aktivit můžete snadno zapojit i děti. Zkuste třeba kreslení na plosky nohou anebo psaní tužkou či klacíkem uchopeným mezi prsty. Můžete si společně dělat otisky nohou, vyzkoušet hod šiškou, vázání uzle, skládání mozaiky, navlékání kroužků, stavění kostek a mnoho dalších her bez použití rukou. Fantazii se meze nekladou.
Jak si při bosé chůzi neublížit?
I ti největší zastánci přirozenosti bosé chůze se shodují na tom, že zout boty ze dne na den není snadné ani moudré.
Naše nohy jsou totiž po letech v botách oslabené, mají povolené vazy, ochablé svaly a přecitlivělou kůži.
Pokud bychom to tedy s bosou chůzí přehnali, snadno nohy přetížíme a můžeme si dokonce přivodit zranění, které nás od další cesty naboso zaručeně odradí.
Začněme proto pomalu. Zouvejme se tam, kde se nám povrch líbí, je měkký a příjemný na dotek. Projděme se mokrou trávou nebo hebkým mechem a postupně se učme vnímat terén nohama, uchopovat jej a našlapovat vědomě. Cílem není ujít napoprvé bez bot dvacet kilometrů. Jde o to, abychom si na nový pocit zvykli a postupně nohy posílili.
Automaticky začneme zapojovat prsty, které nahmatají terén, přizpůsobí mu došlap a zajistí odraz. Prsty vytvářejí příčnou klenbu, která se jejich zapojením posiluje a tvaruje do přirozené podoby. Pružení v chodidle nám zajišťuje přirozené tlumení došlapu a chrání klouby před nárazy.
A co když to naboso nejde?
Představa bosé chůze vás nadchla, ale z různých důvodů vám připadá nereálná? Možná je venku příliš chladno a mokro, takže byste si koledovali leda o nachlazení. Možná (třeba kvůli diabetu) nechcete riskovat poranění kůže, které by se vám dlouho a složitě hojilo. Možná se vydáváte do terénu, který je zkrátka už trochu moc, anebo nechcete přijít přátelům na večeři s nohama od hlíny.
Ve všech těchto případech jsou řešením barefoot boty, tedy obuv s tak tenkou podrážkou a speciálně koncipovaným střihem, až téměř nepoznáte, že ji máte.
Barefoot boty jsou dostatečně široké, takže se v nich ploska nohy a především prsty mohou při došlapu pohodlně roztáhnout. To je zásadní jednak proto, aby se noha zbytečně nedeformovala (a nevznikaly otlačeniny, puchýře či vychýlené prsty), a jednak pro stabilní a přirozený úchop terénu, správný došlap i odraz.
Svršek barefoot obuvi je zpravidla vysoce prodyšný, aby se vaše nohy cítily co nejpřirozeněji a nezapařovaly se, zatímco podrážka je měkká a pružná, obvykle protiskluzová a má nulový drop a žádné tlumení. Díky všem těmto vlastnostem vaše nohy perfektně chrání, zatímco vy máte pocit, že jste téměř bosí.
A jak je to s bosým během?
Pokud vám bosá chůze nestačí, můžete se posunout na další level a začít bez bot běhat.
„Když se zbavíte bot, zbavíte se stresu, zranění a nemocí,“ říká Christopher McDougall v knize Zrozeni k běhu, která po celé zemi spustila doslova epidemii bosé chůze a běhu. On sám začal běhat naboso a vyřešil tím své dlouhodobé zdravotní problémy.
Běžecká zranění jsou podle McDoughalla novodobou záležitostí – vznikla s botami. Běh po asfaltu v botách se silnou vrstvou tlumení nás podle něj naučil úplně novému – a chybnému – způsobu běhu.
Ve výrazně tlumených botách máme tendenci našlapovat na paty a zaklánět se. Díky tomu zapojujeme jiné svaly, než které by pracovaly, kdybychom běželi naboso. Naše tělo ale na takové postavení není připraveno a dlouhodobé běhání po tvrdém povrchu (byť s pěnou pod patami) se může projevit bolestmi kloubů, dysbalancemi a zraněním z přetížení.
Běháte-li po asfaltu, bosé (nebo žádné) boty nedoporučujeme. Nepřirozený povrch si žádá patřičná opatření (v podobě tlumení).
I zde však můžete aplikovat principy bosého běhu, tedy správné držení těla s těžištěm lehce před sebou, došlapem na špičky a bez propínání kolen.
Tato technika sice naplno nevyužije potenciálu tlumivé technologie, zato však zapojí ty správné svalové skupiny a odpruží došlap šlachami v kotnících a kolenou.
Ovšem nejlepší variantou, ať už běžíte nebo se procházíte, je sejít z cesty, kdykoli to jde.
Přirozený povrch je měkčí a nezpůsobuje tělu otřesy, takže si můžete bez obav obout boty s podrážkou tenkou jako papír, anebo se zout úplně a vychutnat si kontakt se zemí “tělo na tělo”.
Jednak je to zdravější a jednak je takový běh či chůze daleko pestřejší a zábavnější. Vyzkoušejte to!
Můj rok chození naboso
Máme tu úžasný květen. Sluníčko nás láká ven, zem se začíná prohřívat. Říkám si, že právě teď je dobrá příležitost vás motivovat k něčemu zcela přirozenému. K chození. K chození naboso.
Chození naboso ve zkratce
Také máte pocit, že je bosá chůze momentálně v módě? Otvírají se specializované obchody. Objevily se nové blogy. Vznikají komunity nadšených bosochodců. Dokonce se zakládají stezky se zajímavými povrchy určené pro chůzi bez bot.
Nebo je to ve skutečnosti záležitost nepatrné hrstky zájemců o alternativu, která ještě za našich babiček byla normou? Ať už je to tedy “in” nebo ne, ráda bych vám v tomto a v dalším článku zrekapitulovala svůj poslední rok bosého chození. Třeba jen proto, že u mne se zutím bot ledasco změnilo.
Nehledejte dále komplexní fyzioterapeutické pojednání o výhodách a nevýhodách bosé chůze. Na to nejsem dostatečný odborník. Berte mou rekapitulaci jako inspiraci k malé změně, se kterou můžete v májových dnech začít :-).
Jak jsem začala
Vlastně ani nevím, jak to před rokem vzniklo. Bosa jsem do té doby chodila výjimečně. Občas doma, občas v létě v trávě.
Pak mi přes nos přelétla myšlenka na “bosé” boty. Boty s minimální podrážkou, které silně připomínají chůzi naboso (někdy nazývané barefoot, z anglického “bare” bosý a “foot” chodidlo). Stručně bych je charakterizovala jako boty s velmi tenkou a ohebnou podrážkou. Nemají vyvýšenou patu (ani trošičku), ale jsou naopak dostatečně široké pro prsty a nárt.
Chvíli mne odrazovala vysoká cena. Když se mi ale v tu dobu rozpadly polobotky a já věděla, že stejně nějaké nové boty potřebuji, bylo rozhodnuto. Nejspíše ze zvědavosti, jaké to bude. Nebylo to z nějakého dlouhého logického uvažování a z cílené změny.
Začalo to tedy celkem nevinně. Po měsíci a půl čekání minimalistické boty dorazily. Jó, tehdy se muselo ještě čekat, až mi boty ušijí. Najednou jsem mohla chodit jakoby bosa každý den. Do obchodu, po městských chodnících, prostě všude.
Bosá chůze v teplém podzimu (7. listopadu 2015). Boty nasazujeme na konci vycházky do tramvaje.
Chodit přes patu nefunguje
Hned po několika prvních vycházkách jsem pochopila, že změna NENASTANE koupí nových bot. Budu muset k botám adekvátně upravit svůj styl chůze “vypracovaný” léty chození v běžné obuvi.
Ve zkratce netlumit hlavní nášlap patou. Jinak mě bosobotky rychle vytrestají namoženou a bolavou patou. Chození naboso se pak rychle změní v trpění naboso.
Mnozí fyzioterapeuti upozorňují, že dlouhodobé chození v barefoot obuvi bez správného “odrážení” celým chodidlem zdraví spíše škodí, než prospívá. Do té doby jsem můj styl chůze nikdy řešit nepotřebovala. Běžné boty tlumily mé nárazy na paty za mě.
Znovu-objevování přirozenosti
Jakmile jsem začala vědomě upravovat svůj styl chůze, příjemný efekt se dostavil. Znovu-objevila jsem svá chodidla. Dala jim přirozenou volnost a nechala je experimentovat. Nejprve v trávě, v písku, na jehličí. Později na tvrdších a méně pohodlných cestách.
Začala jsem si všímat různých teplot povrchů, po kterých jsem chodila. Tyhle změny jsou totiž velké. Třeba, když vyběhnete z chalupy na zelený trávník, připadá vám to jak jiné roční období.
Chodidla si večer po umytí spokojeně mručela. Tedy, rozumějte příjemně mravenčila a vstřebávala všechny našlapané vjemy. Jen rozličné svaly a šlachy na chodidlech a lýtkách (o kterých jsem dosud neměla ani páru) se musely chvíli “zajíždět”. Nový pohyb jim nebyl vlastní.
Adventní výšlap (19. prosince 2015). Tentokrát “už” v sandálech, na cestu přes město polobotky.
Moje meze
Od začátku jsem vše dělala v rozumných mezích. Jakmile jsem cítila, že nohy dostaly zabrat, dala jsem jim chvíli pohov. Za pár hodin nebo dní jsem mohla v chození naboso pokračovat. Chodidla se postupně utužovala a otužovala.
V létě jsem bosobotky sundala a vyměnila je za barefoot sandály. Na bezpečných místech pak chodila zcela bosa, stejně jako doma. Na podzim, když mi začala být zima od nohou, jsem si na doma uháčkovala pletené návleky (takové ty, co možná dáváte návštěvám). Na ven přioblékla teplé ponožky.
Nejsem extrémistka. Jako matka trávím hodně času venku v přírodě a na hřištích. Jakmile začalo mrznout, nazula jsem zpět své zimní pohorky s pěkně silnou podrážkou. Do dalších zimních barefoot bot jsem zatím investovat nechtěla.
Připadala jsem si jako s okovy na nohou. Jak jsem mohla něco tak těsného a těžkého nosit? I tak to ale byl pořád menší nedostatek, než mít po dvou hodinách postávání u skluzavky zmrzlá chodidla. S minimální podrážkou se prostě musím v chladu hýbat. Odhaduji, že měsíc a půl v zimě jsem chodila naboso jen doma.
Jarní pokračování
Jakmile se letos trochu oteplilo, nasadila jsem zpět své bosé polobotky. Loňský bosý trénink je znát. Chodidla nijak neprotestují. Cítím, že jsou vytrénovanější a otužilejší. Chůzi přes patu si musím hlídat stále méně.
S prvními květnovými paprsky jsem nasadila své čtyřmilimetrové sandály. Na hřišti jimi ostatní rodiče trochu znervózňuji. Zvláště když je pro radost z hmatových vjemů občas sundám (třeba tento týden za slunného poledne při 20°C).
“Mami, můžu si sundat boty? ptá se cizí holčička své maminky. “Ne, tady ne, nevím, co je tu na písku všechno poházené.” “Ale mami, ta paní tu taky chodí bosa (výrazně ukazuje na mne). Tak já taky můžu, viď?”
Co z toho všeho plyne?
Jsem upřímně ráda, že se tohoto “módního” návratu k našim chodidlům účastním. Zakouším krásné pocity. Vnímám chůzi jako proces. Ne jen jako způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B.
Ale pozor. Nemyslete si, že chození naboso mi nepřineslo žádná úskalí. To bych vám lhala. Úskalím typu zranění, prochladnutí či špína se budu věnovat už ve svém dalším článku.
Teď už vás ale nechci zdržovat. Zkuste na pár minut odložit své boty v jarní trávě. Vaše chodidla vám poví lépe, o čem vaše oči právě dočetly.
Pokračování k tématu bosé chůze najdete v navazujícím článku Úskalí bosé chůze, o kterých chcete vědět.
Barefoot boty mohou prohloubit zážitek z běhání
Při dnešní zdravé módě běhání se nevyhneme otázce, jak je to s běháním v barefoot obuvi. Odborníci většinou tvrdí, že pokud jste už zvládli přizpůsobit barefoot botám svou chůzi a vše je v pohodě, klidně v barefootech i vyběhněte.
Běhat v barefootech nebo klasických běžeckých botách?
Barefooty, hlavně pětiprsté boty, na běh doporučuje maratónský běžec a propagátor běhu Miloš Škorpil, který v nich trénuje. V knize „Běž a nepřestávej“ tvrdí, že pokud nechcete nebo nemůžete běhat úplně bosí, jsou pro vás vhodné právě tyto boty.
Sportování v tomto typu obutí doporučuje i zakladatelka největšího obchodu s barefoot obuví Andrea Kůstková. „Když jsem byla v roce 2014 na stáži na universitě v kanadském Edmontonu, začala jsem hodně sportovat. Velmi často mě ale po delším běhu rozbolela kolena.
Po návratu jsem namísto návštěvy lékaře-ortopeda vyzkoušela své první bosé boty. A problémy přestaly. Od té doby nechodím ani neběhám v ničem jiném.“
Názory na běh v barefoot botách ale ještě nejsou jednotné. V USA se například rozcházejí studie renomovaných lékařů i biologů a došlo tam i k soudnímu sporu kvůli nepravdivosti tvrzení jednoho z výrobců o zdravotní prospěšnosti nabízené běžecké obuvi pro „bosý“ pohyb (viz. článek……o soudu v USA).
Přechod z běžných tenisek na barefooty
Přechod na barefroot boty pro sportovní účely má svá pravidla stejně jako je má i přechod na toto obutí při běžné chůzi, jejichž dodržování je nezbytné pro to, aby změna nebolela. Je třeba začít od nuly. Obnovit vzpřímené držení těla, vrozenou techniku běhu kvůli posílení hlavních svalů, šlach a vazů chodidel.
Důležitá je nejméně pětiminutová rozcvička k restartovaní organismu a nastavení těla do přirozeného přírodního postoje a rytmu. Lidé, začínající s během v barefoot botách, chtějí většinou hned běhat stejné vzdálenosti jako v klasických běžeckých botách.
Je nutné dělat to ale postupně, protože běžec zapojuje jiné svalové partie, vazy a šlachy, které byly doposud zapojovány jen velmi málo, takže budou z počátku slabé a neschopné tréninkových dávek jako dosud. Důležité je držení těla, hlava by měla být v rovině s hrudí a držená rovně.
Soustředit se běžec musí na práci nohou, kroky musí být krátké a lehké, chodidla přistávat na celou plochu, s váhou na bříška chodidel. Jakmile běžec získá správný postoj, může se pustit do běhání.
Profesionální atletka si barefoot boty pochvaluje
Barefoot boty pro sport mohou využívat i profesionálové jak dokazuje zkušenost profesionální atletky Jany Korešové, která se věnuje sedmiboji, pětiboji a skoku do dálky. „Během sportovní kariéry se mi nevyhnula zranění, hlavně od kotníků dolů, které zřejmě přetěžuji i vlivem nevhodné obuvi,“ řekla Jana Korešová.
Ke zranění se přidaly i deformity nohou od kladívkových prstů na noze až po natržený úpon šlachy se zánětem v patě. „Několik fyzioterapeutů se shodlo a doporučilo mi chodit na boso, cvičit „malou nohu“ a hlídat si trojoporové postavení nohy.
„Občas jsem kvůli staženým nohám v tretrách nebo jiných sportovních botách mívala na nohou otlaky a odřeniny, někdy se mi dokonce prsty nedokrvovaly. Bohužel právě běh a odrazy jsou pro chodidla velká zátěž,“ konstatovala bývalá atletka. Později jako trenér mohla být i na boso, ale jednak musela svým svěřencům něco ukázat i osobně a jednak, jak přiznává, je zimomřivá.
Proto se rozhodla vyzkoušet barefoot boty, o kterých se dozvěděla od přátel, kteří si je hodně chválili. „Už po nazutí si všimnete neskutečné volnosti pro prsty do všech stran, můžete s nimi hýbat ve velkém rozsahu nahoru, dolů i do stran, což v běžné botě nejde. Je to velká úleva pro prsty a pocit vzdušnosti a volnosti. Překvapila mě i lehkost boty“ komentovala Korešová.
„Bosoboty jsem vyzkoušela při atletickém tréninku na travnatém hřišti. Běželo se mi dobře, protože kratší běh vedu přes špičku a tráva je měkká, akorát jsem si pohlídala zahřátí a protažení plosky nohy před tréninkem“, dodala.
S výměnou bot opatrně
Podle bývalé atletky Jany Korešové bude pro profesionály, kteří barefoot boty nazují až v dospělém věku sport v nich asi obtížný.
Je podle ní otázkou, jak dlouho bude trvat a zda je možné vůbec vytrénovat odvyklé chodidlo tak, aby zvládalo tréninkovou zátěž závodního sportovce, který trénoval dosud v odpružených botách a nemělo to vliv na jeho zdraví či větší omezení tréninku.
Druhou otázkou je, zda nadměrná zátěž, se kterou se v závodním sportu setkáváme, vyžaduje tlumení nárazů, nebo zda si tělo na ně přivykne.
Barefooty jsou pro běh dobrou volbou
Závěrečné shrnutí tedy vyznívá tak, že pokud si půjdete zaběhat rekreačně, tak jsou barefooty dobrou volbou. Záleží na tom, jak rychle a jak kvalitně se podaří sportovcům v barefootech alespoň chodit, aby pak zvládli i běh. Je dobré začít tyhle boty nosit co nejdříve, tak aby to bylo ještě před tím, než stačí běžná obuv napáchat na našich chodidlech mnoho zla.
kožený měšec na peníze brno
hře (např. peníze, troud, křesadlo,…) nebo osobní věci, které z nějakých důvodů nechce nikde nechávat (např. peníze, klíče, mobil atp.). Protože většina oděvů inspirovaných historií postrádá kapsy, do
kožený měšec na peníze brno
Brno-venkov – D & H Leather Fashion s.r.o., DOMI CZ, s.r.o. – DOMIbags – OC Olympia Brno, Kožené oděvy, Kožené Oděvy Úpravna Čistírna, Jakub Lang,… s kontakty, otevíracími hodinami a hodnoceními.
kožený měšec na peníze brno
cz – prodejna koženého zboží SÁRA v Jablonci nad Nisou s dlouholetou tradicí. Nabízíme látkové a kožené kabelky, společenské a značkové kabelky (Camel active, H.I.S., Kangaroos, O´neill, Vaude, RuMe
Internetový obchod prodávající kožené, dámské i pánské peněženky, pouzdra na kreditní karty nebo kožené měšce. Zasíláme po celé ČR.
Kožený náramek Zvěrokruh. 99 Kč, sleva 41%. Aktuální nabídka od Zbožomat.
Kč Velký kožený měšec na peníze, klíče nebo tabák. Výrobcem je česká firma Navigator. Je opatřen koženým stahovacím řemínkem s olivkou. Rozměry: výška 16 cm, průměr dna 10 cm. Kožené měšce | Navigator
boty prochodil. Kožené jsou z nejkvalitnější kůže Pittards, používají se recyklované a recyklovatelné materiály. Boty se navíc nevyrábějí v milionových sériích. Nakupujeme je v dolarech a roste kurz.
Peníze dělají zase peníze, říká nejen staré moudro, ale i závistivci, kteří vzhlíží k „těm nahoře“; a dávají těmito slovy najevo, že oni mají, zatímco „my chudí“ nemáme ani na chleba. Stejně tak tento
Velký kožený měšec (pytlík) z černé kůže vepřovice. Výška cca 15 cm. Vhodné například na peníze. Je možné roztáhnout a pak opět stáhnout šňůrkou zpět. (detail zboží)
Related keys:
- pujčka do 2000
- půjčky vrbatův kostelec
- nebankovní půjčka bez registru Šternberk
- pujcka online hlučín
- tomova půjčka zkušenost krátký a jednoduchý
- půjčka do vyplaty s exekuci prodej
- podnikatelská půjčka rychle a bez otázek
- investiční úvěr
- půjčka do 60000 ještě dnes liberec
- kalkulačka půjček adamov