Za bosé chození se mi tělo odměňuje

Odmala jsem jako většina z nás nosila boty. Všude. Časem jsem však začala mít zdravotní problémy. Vybočený palce, ploché nohy, bolesti zad, bolesti hlavy. Klasická medicína nepomáhala. A přitom stačilo tak málo. Udělat jednoduchou změnu. Sundat boty.

Jsem zvyklá nosit boty

„Vezmi si bačkory! Tak vezmi si ty bačkory!“ Úplně slyším svoji mamku. Mimo příkazů, abych si vzala košilku, protože musím chránit ledviny, a abych všude slušně pozdravila, byl tento pokyn téměř na denním pořádku. Ale když já je taaaaak nerada nosila. Asi jsem věděla proč.

Odmala jsem nosila boty. Botičky, sandálky, bačkůrky, gumáčky. Pak přišly na řadu tenisky, lodičky, polobotky, kozačky, pohorky.

Moje noha stále rostla, ale prodejci se tak nějak domluvili, že ženy budou mít maximální velikost 40 – 41, takže mi všechny krásné boty byly malé.

K riflím jsem pánskou obuv nosit mohla, ale uznejte, že k sukni a šatům se to opravdu nehodilo. Měla jsem tedy v botníku pár střevíčků, které mě tlačily a prsty jsem tam měla nacpané, jak sardinky v plechovce. Doslova.

Řešila jsem každý problém zvlášť

Časem jsem tedy začala mít problémy. Vbočený palec (Halluxvalgus), o plochých nohách nemluvě, začala jsem mít problémy se zády a nakonec i bolesti hlavy. Řešila jsem každý problém zvlášť. Nosila jsem korektory palce na noc a připadala jsem si jako v postroji. Cvičila jsem plosku nohy známými cviky s masážním molitanovým balónkem, snažila jsem se uchopit prsty nohy kapesník a poskládat ho. Vzteky jsem koulela očima pokaždé, když se roh kapesníku posunul a zničil veledílo, na které jsem se tolik soustředila a které mě stálo nemálo času. Záda jsem poctivě tejpovala a na bolesti hlavy mi byly předepsány léky. Tak nějak jsem vnímala, že tohle není cesta. Alespoň ne dlouhodobě.

V našem městě otevřeli nový obchod s „bosou obuví“

Co to je? Ach ta zvědavost. Musím se tam jít podívat. Do té doby jsem se všude za své nohy styděla. Byly velké, žádné Popelčiny střevíčky bych neobula, ploché a s vbočeným palcem. Zkrátka nic ukázkového. Chůze mě bolela. Byla jsem hned unavená.

 

Po rozhovoru s majitelem obchodu s barefoot (bosou) obuví jsem se konečně uklidnila, že k mé výšce je velikost nohou v pořádku, že pro své nohy můžu udělat víc, než jen korektor na noc a skládání kapesníku. Můžu začít chodit bosa. Cože? Trošku mě to naštvalo.

Jsem člověk civilizovaný, bosa tak leda ze sprchy v koupelně, ale jinak jsem naučená nosit bačkory, na každou příležitost mám jiné boty, poctivě do nich nohy zavírám a tím je přece chráním.

Nicméně něco z rozhovoru jsem si odnesla a občas jsem si vyzula boty na zahradě a v bezpečí zámkové dlažby a čerstvě posekaného trávníku jsem se chvíli procházela bosky. No, nebylo to špatné. Ale po městě v té špíně, tam nikdy bosa chodit nebudu. Fuj.

Netrvalo dlouho a do prodejny jsem se vrátila. Vyzkoušela jsem si různé typy obuvi (tzv. pětiprsty, klasické, sportovnější i elegantní) a dostala jsem i pár rad na vyzkoušení, co s těma mýma bolavýma nohama. Druhá i třetí návštěva obchodu byla o zkoušení a vybírání těch nejvhodnějších bot, ve kterých se budu cítit dobře. A vybrala jsem.

Chodit ně nebolí. Chodit mě baví!

Ve svých prvních „pětiprstech“ (FiveFingers) jsem začala chodit nejdřív po zahradě, pak do lesa, na louky, po chodnících… všude. Už jsem je nesundala.

První boty za spoustu let, ve kterých mě nebolel vbočený palec, prsty měly prostor, nohy se nedeformovaly. Chůze mě najednou prostě nebolela. Chůze byla najednou příjemná. A já jsem chodila ráda.

Začala jsem chodit do práce pěšky, místo využívání MHD, a bylo to fajn. Získala jsem pocit, že chůze je skvělá a to jsem potřebovala.

Chodit bosý má vliv na zdraví

Od té doby se můj botník rozrostl o další barefoot brášky a sestřičky. Když nemůžu chodit úplně naboso, chodím v těchto botách. Za čtyři roky, co chodím naboso, se i moje nohy posunuly kupředu.

U pravé nohy mám vbočený palec stále ještě hodně znatelný, ale na levé noze je již téměř neznatelný. Také klenba se mi začala zvedat a způsob, jakým teď chodím pomohl mým zádům a ty zase ovlivnily bolesti hlavy.

Však to znáte, všechno souvisí se vším.

Kromě neskutečného fyzického zlepšení viditelného na nohou a na celkovém držení těla, jsem díky přímému kontaktu se zemí zaznamenala i vnímání jakéhosi „dalšího rozměru“. Ale o tom třeba zase někdy příště.

Chodit v bosých botách není rozmar

Moje cesta k barefoot a fivefingers obuvi nebyla z rozmaru nebo jako módní výstřelek. Vedly mě k tomu zdravotní důvody a já jsem opravdu vděčná, že už nemusím nosit bačkory (i když, mami, košilku nosím v zimě pořád, neboj) a že mě chůze baví a už nebolí.

Za bosé chození se mi tělo odměňuje

Už tři roky chodí od jara do podzimu bosý – problém mu nedělá jít tak po městské dlažbě, asfaltu nebo lesem. Tak jako ostatní čistí boty kartáčkem, on si po návratu domů opláchne bosá chodidla v dětském bazénku. Jan Větrovský se v bosochodectví „našel“. A má to na něj pozitivní zdravotní dopady.

Absolvent FTVS UK, majitel Fitness Arény – centra zdravého pohybu (Centrumzdravehopohybu.cz), osobní trenér, lektor hatha yogy, Pilates London Institute, lektor cvičení BOSU, asistent šéftrenéra reprezentace rychlostní kanoistiky, lektor bosého běhu – Vivobarefoot Academy, posluchač a propagátor pohybově terapeutického konceptu Spiraldynamik

Kudy vedla vaše cesta k odhození bot, vzpomínáte na její začátky?

Vlastně nevědomky jsem na to šel „od lesa“. Před několika lety jsme téměř každý víkend v sezóně trávili lezením na skalách v Českém ráji a mezi nimi jsme chodili bosí.

Už jen ten kontrast, kdy se nohy vyzuly z lezeckých bot, které jsou úzké a nohy v nich stažené, byl k nezaplacení. V lese chodíte po jehličí, občas šlápnete na šišku, musíte jít aspoň z počátku hodně opatrně.

Ale už za pár výletů se chodidla „ošlapou“ a pak je to zážitek.

A co vědomé chození bez bot?

Odmalička jsem dělal kanoistiku a v lodi je člověk naboso vždycky, takže úplně neznámé to pro mě nebylo. Běžné „adidasky“ jsem ale nosil jako všichni a změna přišla s kurzy cvičení pilates a flowin, kde se cvičí bez bot. Tam jsem si začal uvědomovat, jak nohy bez bot pracují, že mám mnohem větší kontrolu nad pohybem celého těla.

„Pomohly“ k rozhodnutí i nějaké potíže? Obvykle to tak bývá.

Problémy především s jednou nohu jsem měl vždycky – odmalička vysoký nárt a propadlé klenby, což je mimo jiné celkem časté u většiny z nás. Nikdy nebylo jednoduché vybrat pohodlné boty, občas jsem se napálil a nejdražší považoval za nejlepší, což pro mě v praxi nefungovalo.

Nohy jsem řešil opakovaně s fyzioterapeutkou, která mi doporučovala cvičení a odtud vedla cesta nejprve k pětiprstým botám a později k filozofii barefoot (bez bot) a to mi otevřelo oči.

Je pro mě celkem úsměvné, že když se dnes bavím se svojí maminkou o svých problémech (jako novorozenec jsem měl dokonce nohu několik týdnů v sádře, pak jsem nosil vložky do bot atd.

) a vyprávím jí, co se s tím dá dělat a co se mi „povedlo“, tak mi stále moc nevěří a přesvědčuje mě, že dřív se to jinak dělat „nedalo“. Bohužel i dnes, když poslouchám „rady“ některých ortopedů, tak mám pocit, že nové pohledy stále nejsou v kurzu.

Obvykle máme všichni strach vyrazit si bez bot, abychom se nezranili.

Samozřejmě jsem trpěl klasickými předsudky: zraním si nohy, šlápnu na střepy nebo hřebíky. Ale ten pocit vnímat nohama byl lákavý a příjemný.

Seznámil jsem se s majitelem českého zastoupení neznámější značky pro „bosoboty“ Vivobarefoot, a k rozhodnutí pomohl i kurz „Spiraldynamik“, který absolvovala v té době manželka (fyzioterapeutka).

Tenhle terapeuticky-pohybový koncept vychází z toho, že ve všech kloubních spojeních musí být prostor pro správnou funkci, který v botách není. Dvacet šest kůstek v noze je pořád nezdravě přitisknutých, tak jak by pak mohla fungovat?

Začátky bosochození prý bolí.

Obvykle ano, já jsem trochu jiný případ – možná tím, že byly nohy „ošoupané“ z kanoistiky a chození po lese. Ze dne na den jsem přestal chodit v obyčejných botách a začal jsem chodit i běhat v „bosobotách“.

Dnes už vím, že to nebylo úplně rozumné a tak trochu to byla chyba. Chůze mi problém nedělala, ale s během jsem se trápil půl roku.

Zpětně vím, že jsem si měl všechno dávkovat pomaleji, když se noha třicet let „škrtí“ v botách, je to pro ni náročné. Nohy mě nejdřív dost bolely.

A kdy jste vyrazil úplně bez bot?

Rozhodnutí přišlo s létem a faktem, že bosoboty nejsou zrovna levné.

V Praze se běžel vůbec první závod bez bot, a když jsem viděl tu spoustu lidí, co je schopná i výkonnostního běhu po asfaltu, viděl jsem, že to jde. Tehdy poprvé jsem šel bos do města.

Bylo po dešti a s manželkou jsme se šli najíst do centra. „Čvachtal“ jsem si v mokru po dlažbě a říkal si, že mě odněkud vyvedou, ale bylo mi fajn.

Cítil jste v zádech pohoršené pohledy?

Samozřejmě jsem je vnímal, ale neřešil. Teď už se to možná posuzuje víc než před pár lety, dokonce nedávno nějakého bosého pána vyvedli, tuším, že to bylo v Plzni, z nákupního centra, že není vhodně upravený/oblečený.

Bos nejsem pořád, samozřejmě jsou situace, kdy si vezmu bosoboty – třeba na nákup, protože nemám chuť se někde s někým dohadovat nebo vysvětlovat, vyvolávat zbytečné konflikty. Nejsem exhibicionista, kterému by bylo příjemné, že na něj lidé zírají.

Ale třeba do školky pro děti bos jdu, máme to kousek od domu a tam už mě znají.

Čím se vám za bosé chození odměňuje tělo?

Postupně mě přestávala bolet záda, do té doby přetížená kanoistikou. Všechno v nich začalo jakoby povolovat. A když jsem po čtvrt roce navštívil fyzioterapeutku, první její věta byla: „Ty máš úplně jinou nohu.

“ Spravila se mi klenba, vytvarovala se, noha nebyla jakoby zavřená. Tím, jak začala pracovat, vnímám, že má možnost se při chůzi „rozplácnout“, a to do šířky i délky.

Také mi vyrostly nehty na malíčcích, do té doby jsem je měl oproti dnešku třetinové – i vinou kajaku, kde se v lodi malíčky utlačují kvůli tvaru lodi.

To zní jako pohádka.

Nefunguje to ale tak, že sundám boty a budu zdravý, to říkám každému, kdo má problémy s nohama a o bosém chození uvažuje. Hlavně ze začátku je potřeba nad tím hodně přemýšlet a nohama i cvičit, třeba večer je pasivně protahovat a masírovat. Také začínat opatrně – střídat normální boty s bosobotami a chůzí i bez nich. A změny jsou postupné, jak má noha šanci se přenastavit.

Představa, že si vyrazím bosa do lesa a šlápnu hned zkraje na šišku, opravdu příjemná není.

Ideální terén je tráva nebo písek, to ostatní přijde později. Z hlediska jakési výzvy mě právě ten les ale baví. Musíte víc vnímat a přemýšlet o chůzi jako takové.

Když má noha došlápnout na šišku, automaticky se už pozastaví, aby na ni nedupla celou vahou – najednou vnímáte, že celé tělo funguje úplně jinak. Vybavuju si dvě situace, kdy byly na zemi ostré kamínky a než jsem na ně došlápl, byl jsem schopný si to uvědomit a přenést celou váhu těla zpátky.

Zbytečné jsou i klasické obavy, že jsou všude střepy nebo napínáčky. Za dva roky se mi stalo jen jednou, že jsem si do nohy něco vrazil.

Bosý jste i v posilovně, to je údajně přímo hazard kvůli možnému zranění.

V posilovně na mě ze začátku lidi koukali divně, ale jelikož mi to dělá dobře, více vnímám „pevnost“ stoje při tahání želez, tak s tím nemám problém. A ukopnutí palce? Dívám se, kam šlapu.

A pokud mi dvacetikilový kotouč železa spadne na nohu, tak je celkem jedno, jestli budu v botě, sandálech nebo bos. Prostě jsem se našel v chození bez bot a vím, co se mnou dělá a baví mě to.

Asi to není pro každého, ale jsem přesvědčen, že je to hodně o předsudcích.

Zvládnete ještě chodit v normálních botách?

Těžko. Mám jedny schované na zahradu, když ryju rýčem, abych se nezranil. Jsou o dvě čísla větší – vydržím v nich maximální nutnou dobu a je mi to nepříjemné. Po celodenním výletě na kole v tretrách je večerní pocit vysvobození nohou nepopsatelný! Bos už i řídím auto.

Chodíte bosý i v zimě?

Zatím ne, tolik otužilý nejsem. Bosý jsem od jara do podzimu, nejhezčí pocit je to po dešti nebo v něm. Na zimu jsem si pořídil právě „bosoboty“ a jsem maximálně spokojen. Jsou funkční, ale i tak noha může pracovat.

Vedu k tomu i děti – samozřejmě v rozumných mezích, třeba na kratší procházku, spíš je musím krotit, aby si boty vzaly.

A když řeší, proč je dobré být bos, přirovnávám nohu k ruce: představte si ruku, která je celý den zavřená ve svářečské rukavici – taky by nefungovala tak, jak má.

boty na bosé chození – Seznam.cz

Chodit bos lze jen výjimečně, ale my přinášíme možnost chodit tak celoročně.

Bělocerkevská 1301/26, Praha

Barefoot neboli bosé boty mají celou řadu výhod. Zaručují dostatek prostoru v oblasti prstů, jsou lehké a velmi poddajné, takže v chůzi umožňují…

• Boty Little blue lamb, Tomba petroleum Velikost:: 28
• 855 Kč
• Suchedupky.cz

1. Boty Little blue lamb, Tomba petroleum Velikost:: 30
2. 855 Kč
3. Suchedupky.cz

• Ponožkobota Skinners Bílá – XL (45-46)
• 1 250 Kč
• ElementStore.cz

1. Ponožkobota Skinners Bílá – XS (36-37)
2. 1 250 Kč
3. ElementStore.cz

• Boty Little blue lamb, Taffony Pink Velikost:: 24
• 849 Kč
• Suchedupky.cz

1. Boty Little blue lamb, Taffony Pink Velikost:: 29
2. 849 Kč
3. Suchedupky.cz

• Ponožkobota Skinners Bílá – S (38-39)
• 1 250 Kč
• ElementStore.cz

1. Ponožkobota Skinners Bílá – L (43-44)
2. 1 250 Kč
3. ElementStore.cz

• Boty Little blue lamb, Tomba orange Velikost:: 29
• 855 Kč
• Suchedupky.cz

1. Boty Little blue lamb, Taffony Brown Velikost:: 30
2. 849 Kč
3. Suchedupky.cz

• Ponožkobota Skinners Bílá – M (40-42)
• 1 250 Kč
• ElementStore.cz

1. Ponožkobota Skinners Bílá – XXL (47-49)
2. 1 250 Kč
3. ElementStore.cz

• Boty Little blue lamb, Blue Velikost:: 30
• 940 Kč
• Suchedupky.cz

1. Boty Little blue lamb, Blue Velikost:: 28
2. 940 Kč
3. Suchedupky.cz

• Boty Little blue lamb, White Velikost:: 25
• 940 Kč
• Suchedupky.cz

1. Boty Little blue lamb, White Velikost:: 29
2. 940 Kč
3. Suchedupky.cz

• Boty Little blue lamb, White Velikost:: 27
• 940 Kč
• Suchedupky.cz

https://idnes.cz/onadnes/moda/diskuse

Stále více lidí mění klasické boty za tzv. bosou obuv s tenkou podrážkou, která umožňuje velmi citlivě vnímat povrch. Podle nadšených příznivců je to pro nohu daleko zdravější a přirozenější než tvrdé podrážky a podpatky.

Nejširší výběr sportovního oblečení a obuvi. Využijte rychlé doručení na adresu!

Nádražní 1939/4a, Karviná

536/1082,525/1050,542/1100,548/1116

Trend pro zdravou chůzi: Za bosé boty vám vaše tělo poděkuje

Kamila Volfová (30), spolumajitelka obchodu s barefoot obuví v Brandýse nad Labem, říká, že barefoot jsou určitým návratem ke kořenům, kdy lidé ještě v nedávné historii často chodili bosi.

„Za posledních 100 let se obuvní průmysl hodně vyvíjel, ovšem tím směrem, že boty, které dříve bývaly na míru, se dnes dělají sériově a neodpovídají tvaru lidské nohy.

“ Dále vysvětluje, že „v 99 % jsou boty tvarem do špičky a nejvyšší bod bývá mezi druhým a třetím prstem. Přitom člověk má většinou nejdelší palec. A tím pádem bota absolutně nerespektuje tvar nohy a z toho vznikají zdravotní zatížení.“ Např.

migréna, problémy s koleny, bedry, páteří, to vše může být zapříčiněno nezdravými chodidly. Protože nejde všude chodit na boso, což často doporučují sami ortopedi nebo fyzioterapeuté, začaly se vyrábět boty, které se tomu co nejvíce přibližují.

Ženy se děsí

Největší rozdíl mezi barefooty a klasickými botami je ten, že „mají anatomický tvar špičky, takže mají nejvyšší bod nad palcem.“ Také podrážky jsou rozdílné, „jsou hodně tenké, zhruba 3-5 mm, jsou velmi ohebné a hodně lehké. Také nemají žádný podpatek, odpružení ani podporu klenby.

Jsou úplně rovné a tenké.

“ Vzhledem k tomu, že jsou barefooty vzhledově jiné, musejí si na ně lidé, zejména ženy, nejdříve zvyknout. Podle Kamily je to ale „jen o tom se v hlavě smířit s tím, že nemám špičku.

“ „Jsou ženy, které se nikdy nevzdají podpatků,“ přidává k tématu obchodnice.

Dalším rozdílem je potom cena. U barefootů se stále jedná o malovýrobu, navíc se dává spousta peněz do vývoje materiálů na podrážky a celkově posunu, tudíž je cena pochopitelně vyšší než u běžných, sériově vyráběných, bot.

V posledních letech je také kaden důraz n audržitelnost výrobního procesu, dělají se také modely z recyklovaných materiálů. U firem z Británie a Německa se musí počítat také s dražším dovozem. České a Slovenské firmy jsou v tomto ohledu výhodnější.

V případě dětské obuvi nejsou ceny tak razantně odlišné a i dospělí si najdou cenově dostupnou variantu pro ně. Jen se prostě nepočítá s tím, že doma budete mít 15 párů bot, ale jen ty, které opravdu potřebujete.

Poslední změnou, kterou barefootové boty přinášejí, je styl schůze. „Dnešní krok vypadá tak, že se dupne na patu a chodidlo se už dále efektivně nevyužívá. V těch barefootech se využívá celá plocha chodidla a také prsty. Tím jak je bota měkká a nemá pod patou nic, tak dopad na ty paty ani nedovolí, protože by to bylo nepříjemné.“

Odkazujeme na fyzioterapeuty

když má někdo zdravotní problémy, ať už při běhu či při chůzi, boty samotné ho většinou nespasí. „Pokud má člověk plochou nohu nebo spadlou klenbu, není to konečné, vždy se s tím dá něco dělat a ta brefootová bota tomu může hodně pomoct, ale vždy jim doporučuji, aby navštívili fyzioterapeuta,“ odpovídá na otázku ohledně zdraví paní Volfová.

„Cviky od odborníka mohou s tou barefootovou botou velmi dobře fungovat. Když si člověk není jistý, něco ho někde pobolívá, tak opravdu doporučuji toho terapeuta, spíše než ortopeda. Ten vidí chodidlo jako uzavřený celek a většinou to skončí vložkami.“ Nakonec dodává:  „My nejsme lékaři, máme nějaká školení od fyzioterapeutů, ale tyto věci neposuzujeme.

“

Vzdávají hold manželům

Sama paní Volfová se o barefootech poprvé doslechla před zhruba 8-9 lety od spolužáka svého manžela. Tehdy se o to ještě tolik nezajímala, ale před 6 lety, když se jí narodila dcera, si uvědomila, že se jí vlastně nelíbí, že své první kroky musí dělat jako robot v nepadnoucích botách.

„Poté jsem se tady ve městě seznámila s kamarádkou, která má o rok mladší holčičku. Často jsme se potkávaly a řešily, do čeho budeme děti obouvat,“ pokračuje Kamila ve vyprávění.

Často musely obě řešit posílání z e-shopů, vracení špatných velikostí atp… Až si jednoho dne řekly, proč to nezkusit ve svém. „Tak jsme se rozhodly, že do toho půjdeme. Samozřejmě za velké podpory našich manželů, protože každá máme dvě děti a bez nich by to nešlo.

Budete mít zájem:  Léčba Podle Pátera Ferdy?

Oni vlastně vytvořili celý ten obchod, my jsme si to jen naplnily těmi botami. Ale to jak vizuálně vypadá ten obchod, je práce našich manželů.“

Proč si pořídit barefoot?

„Já to často přirovnávám k tomu, když nosí malé oblečení. Když vám jsou malé džíny, tak je vám to nepohodlné a víte o tom celý den. Když si koupíte padnoucí džíny, tak už se vám nechce vracet do těch malých.

Vždy když přijdou lidé do krámu, tak já jim k tomu něco řeknu, ale vždy pak říkám, zkuste si ty boty. Ta osobní zkušenost je nepřenositelná. Dokud si do těch bot nevlezete, nevíte, v čem je ten rozdíl.“ Majitelky obchodu také kromě komfortu argumentují zdravotní stránkou, která je nejpřednější.

„Je to o tom pohodlí, o tom zdraví a trošku i tom návratu k nějakým tradicím,“ shrnula paní Volfová.

BORN2MOVE

Dříve se říkalo „čistota půl zdraví“, což mi moc nedávalo smysl. Staré motto však stačí trochu upravit na POHYB PŮL ZDRAVÍ, a to už mi smysl dává...  

Cílem těchto stránek je šířit pozitivní účinky přirozeného pohybu. Kdo se nehýbe, musí číst dál… 🙂 

Pohyb je jedním z klíčových pilířů zdraví člověka. Je to obecně známý fakt a je o tom přesvědčený i jeden z nejlepších ultramaratonců všech dob, Scott Jurek (viz jeho kniha „Jez a běhej“) nebo Miloš Škorpil, guru běhu v ČR.

Chceme-li tedy posílit naše zdraví, je přínosné vykonávat nějakou fyzickou aktivitu. Fyzická aktivita (ideálně nějaká intenzivnější jako běh, plavaní, jízda na kole/koloběžce atd.

) zvyšuje naši fyzickou výkonnost, posiluje dýchací a kardiovaskulární systém, uvolňuje napětí, zbavuje stresu atd. 

Velmi prospěšná je pro lidské tělo i samotná chůze – je však potřeba dbát na volbu vhodné obuvi.

Obuv totiž eliminuje funkci lidské nohy, jež je geniálním výtvorem přírody (má 33 svalů, 28 kostí a 19 šlach a tisíce nervových zakončení na jednom chodidle a nervová síť předává mozku důležité informace o povrchu, po němž se pohybujeme a aktivuje důležité reflexy ochrany před zraněním). A čím silnější podrážka je, tím méně informací noha dostane.

Obuv za dobu své existence prošla rozsáhlým vývojem. Nejstarší nálezy bot se údajně datují do doby kamenné, jsou tedy staré cirka 5 300 – 7 800 let.

V té době se jednalo o ale velmi jednoduchou obuv (dle popisu splňovala parametry dnešní „minimalistické“ obuvi) a používala se především kvůli tepelné izolaci a ochraně chodidla proti poranění. Zmínky o “moderní” obuvi se datují až zhruba od roku 1 500 nl.

Noha tedy nebyla zvyklá na obuv po tisíce let a působilo to blahodárně nejen na ni, ale na celé tělo. 

Současná obuv se od přirozené anatomie chodidla mnohdy velmi liší a naše chodidla nepřirozeně podepírá (obvykle má zvednutou patu, špičku, ve které se prsty příliš stlačují k sobě a namáhá se klenba atd.).

Boty ovlivňuji přirozený pohyb našich nohou a díky tomu jsme některé svaly začali zapojovat jinak, méně nebo jsme je přestali používat úplně.

Obuv může působit až jako dlaha – noha je během chůze držena v nehybném stavu a chová se jako pevná páka, která neumožňuje normální komplexní sled pohybů a rozložení váhy.

 Z dokonalého nástroje s úžasnými mechanismy tedy často činíme nohy slabým, dysfunkčním a mnohdy deformovaným článkem našeho pohybového systému. Příkladem může být tzv. plochá noha, tedy zhroucená  klenba, kterou způsobují slabé svaly, jež jinak pomáhají udržet tvar klenby. Plochá noha mění  mechaniku  celého  chodidla  a  způsobuje  nesprávný  pohyb v kotníku, koleni a dokonce i v kyčlích. 

Další příklady možných negativních dopadů moderní obuvi jsou:

• bolesti kolen, kyčlí a zad
• puchýře, křivé prsty nebo kladívkové prsty způsobené úzkou špičkou, která nepřirozeně svírá prsty 
• špatné držení těla, zkrácené svaly lýtka, abnormální síly působící na klenbu, koleno a bříško nohy (především u vysokých podpatků)
• plísně a bakterie, které se množí v uzavřené obuvi z umělých materiálů
• horší stabilita

S ohledem na prostředí, ve kterém se dnes pohybujeme, není možné obuv úplně zavrhovat. Je však důležité botu přizpůsobit noze a ne naopak. Kompromisem může být tzv.

“Minimalistická obuv”, která se vyznačuje rovnou, tenkou a ohebnou podrážkou bez zvýšené paty, nízkou hmotností a širokým prostorem pro prsty. Pohyb v minimalistické obuvi můžeme na vhodném povrchu doplnit i chůzí naboso.

 Věřím, že tak objevíte alespoň jeden z níže uvedených pozitivních účinků zdravého pohybu:

• zvýšení pružnosti, síly a vytrvalosti našich nohou
• zvýšení stability a rovnováhy
• zlepšení vnímání pohybu těla
• příjem mnoha stimulů, podnětů a informací pro mozek a nervovou soustavu
• stimulace reflexních zón plosky nohy
• otužilost a posílení imunity
• odolnost vůči kožním chorobám nohou
• psychická pohoda vč. radosti z pohybu
• snížení otřesů/nárazů díky optimálnímu způsobu našlapování
• pozitivní vliv na nožní klenbu (studie porovnávající lidi pohybující se bosky a v botách zjistily, že bosí lidé téměř nikdy nemají ploché nohy, naopak jejich klenby jsou daleko konzistentněji tvarované) 

Krásným příkladem přirozeného přístupu k bosé chůzi jsou mé děti, které si vyzouvají boty velmi často. Takto jednají přirozeně, bez sáhodlouhého studování, jestli to pro ně je nebo není přínosné. Tělo si o to očividně říká samo… Faktem je, že je to vždy v teple a většinou na příjemném povrchu (kamínky, tráva, písek apod.).

Přechod na bosou chůzi/chůzi v minimalistické obuvi každopádně vyžaduje trénink a je třeba postupně a opatrně chodidla adaptovat na nový způsob pohybu.

 Záměrně uvádím postupně a opatrně, abyste si při přechodu na bosou chůzi/minimalistickou obuv neublížili. Je důležité poslouchat a pozorovat své tělo a zátěž si dávkovat s citem.

  Klíčové je došlapovat na střední až přední část chodidla, a to nezávisle na kvalitě podložky. Na tvrdším povrchu, kde je tělo vystaveno větším rázům, je to velmi důležité!

V případě, že bosá chůze/chůze v minimalistické obuvi způsobuje bolest kdekoli v pohybovém aparátu, je vhodné se na nějaký čas vrátit k původní obuvi, a pak zkusit začít znovu v nižší intenzitě.

Pokud se problémy opakují, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Naopak, pokud vám bude tento přirozený pohyb činit příjemný pocit, můžete postupně přidávat.

Zvládnete-li adaptaci na bosou chůzi úspěšně, můžete v minimalistické obuvi začít i běhat, případně později přejí i ke běhu na boso.  

Já osobně chodím bosky převážně na trávě, písku a polních cestách. Na ostatních površích sáhnu po mých “prsťácích”, tedy minimalistických botách FIVE FINGERS od společnosti Vibram, které mi velmi vyhovují. Boty FIVE FINGERS byly inspirovány chůzí naboso a pohyb v nich je tomu velmi blízko. Oproti bosé chůzi však máte chráněné chodidlo.

Já tyto boty používám na vhodném povrchu i na běh a musím zmínit, že běh v “prsťácích” v sadu po trávě je zážitek, za který vás tělo odmění úžasným pocitem. Boty na běh střídám (měkký povrch = prsťáky, tvrdý povrch = Innov8 s nízkou podrážkou) a nikdy jsem neměl žádné zranění. Naopak jsem zaregistroval posílení nohou, stability atd.

Více o běhu v minimalistické obuvi naleznete v sekci „BĚH V MINIMALISTICKÉ OBUVI“.

Nezapomínejme na přirozený pohyb…

Informace na tomto webu sice pochází z fundovaných zdrojů vč. osobních zkušeností, i tak je prosím berte jen jako informativní. Mé doporučení je poslouchat své tělo, dělat to, co se mu “líbí” a věřím, že procházka bosky po trávě i jedenkrát týdně má smysl… 

• Tématická literatura:
• – Born to run (Christopher McDougall)
• – Jez a běhej (Scott Jurek)
• – Na sever (Scott Jurek)
• – Takoví normální hrdinové (Christopher McDougall)
• – Emil Běžec (Pavel Kosatík)
• – Běhej nebo zemři (Kilian Jornet) 
• – Běhání s Keňany (Adharanand Finn)
• – Naboso, 50 důvodů, proč zout boty (Howel Daniel)
• – Bosé běhání (Michael Sandler)
•  Příklady českých výrobců:
• – tarasandals.cz
• – skinners.cz
• – ahinsashoes.cz
•  – joe nimble (Německá značka, ale perfektní)
• Příklady obchodů s minimalistickou obuví: 
• – botyneboty.cz
• – funrun.cz
• – prstove-boty.cz
• – naboso.cz
• – vivobarefoot.cz
• – iguaneye.cz
• – sanasport.cz
•  Zdroj: Wikipedia, Naboso – 50 důvodů, proč zout boty (Howel Daniel), Born to run (Christopher McDougall), Jez a běhej (Scott Jurek), Život bez hranic (Chrissie Wellington).

Je obuv nepřítelem lidské nohy? aneb Výhody chůze a běhu naboso –

Chození naboso bývalo a v určitých částech světa stále ještě je naprostou přirozeností. V rozvinutých zemích se však obuv stala jakousi kulturní tradicí, módním artiklem a společně s hodinkami ukazatelem prestiže a společenské třídy.

Co na tom, že nám deformuje chodidlo a prsty, nepřiměřeně zatěžuje kloubní systém a páteř, podporuje chronický zánět v těle a způsobuje nejrůznější infekce od mykóz přes plísně po tzv.

Atletickou nohu? Jsme opravdu v zájmu módy ochotni tato zdraví ohrožující rizika podstupovat?

Přirozená výbava lidského chodidla spočívá v 52 kostech z celkových 206 v lidském těle. Každé chodidlo disponuje více než třiceti svaly, z nichž každý má svou funkci – pracuje, prohřívá se a prokrvuje. Nožní klenba chodidla absorbuje energii došlapu a plní funkci tzv.

tlumičů nárazů při chůzi a běhu. Kdyby chodidlo neplnilo svou fyziologickou funkci, odnesly by to naše klouby od nohy až k páteři. Ale přesně to se děje, pokud si obujeme boty. Neboť  obuv chodidlo znehybňuje, brání mu v jeho přirozené funkci a noha slábne a degeneruje.

Jak celkově nám bota škodí?

• Omezuje flexibilitu chodidla a úchopovou a odrážecí schopnost prstů
• Zkracuje Achillovu šlachu a oslabuje lýtkové svaly
• Snižuje senzorickou zpětnou vazbu mezi spodní stranou chodidla a mozkem
• Mění rozložení váhy těla a míst nesoucích tuto váhu v chodidle
• Omezuje fyziologickou funkci nožní klenby
• Mění pozice kloubů v chodidle, kotníku, koleni, kyčlích a páteři

• Pojďme se podívat na nejčastější negativa obuté lidské nohy pod drobnohledem.
• Rizika zúžené špičky společenské obuvi:
• Nedostatečný prostor v obuvi s úzkou špičkou způsobuje mačkání prstů k sobě, vbočený palec, kladívkový prst, zarůstání nehtů a mozoly.
• Odpružená špička sportovní obuvi (jemně zvednutá nahoru):

Znehybňuje prsty, které jsou v nepřirozené pozici a téměř se nepodílejí na práci chodidla. Důsledkem můžou být mimo jiné nedostatečně prokrvené prsty a zimomřivost.

Uzavřená obuv:

Naskýtá svou tmou, vlhkem a teplem ideální líheň pro bakterie a plísně. Při drobném poranění nohy vlivem boty (puchýře, odřeniny, kontaktní dermatitida) roste riziko infekce nohy. O tom, jak je v botě „sterilní“ prostředí se můžeme přesvědčit sami, když si na konci dne přičichneme ke své botě.

Naopak si přičichněte ke své bosé noze po výletě naboso. J Uzavřená bota vede navíc k tzv.

syndromu horké nohy (v chodidle se nachází velké množství potních žláz a senzorů na termoregulaci, když je ucpeme do boty s ponožkou, znemožníme výměnu tepla/chladu a tělo se tak může často a zbytečně přehřívat).

Utažené tkaničky:

Utažené tkaničky omezují tok krve tepnou, která prochází podél horní strany chodidla. Taktéž je omezen tok lymfy. Což se může projevit jako syndrom tzv. Horké nohy, otoky chodidel či kotníků nebo naopak zimomřivostí.

Vyvýšená pata (jak u společenské tak u sportovní obuvi):

Bylo měřitelně prokázáno, že vyvýšená pata vede řádově během měsíců ke zkracování Achillovy šlachy a tím k oslabení lýtkového svalu. Proto lidé, kteří přejdou po zimní obuvi na dva měsíce do sandálů, mohou během prvních pár týdnů vnímat určitý „nekomfort“ a nepříjemné tahání v oblasti Achillovky.

Navíc, dokonce rozdíl mezi nejnižší částí chodidla (obvykle střed) a posazením paty v řádu od několika milimetrů vede k tzv. natažení kotníku a zvednutí klenby, která se oslabuje. Dlouhodobým nošením obuvi s vyvýšenou patou se klenba bortí. Trvalé namáhání nožní klenby při zvednuté patě velmi oslabuje její přirozenou schopnost absorpce nárazů a pružinový efekt nohy.

Toto všechno vede k přetížení dalších kloubů, kolen (artritida), kyčlí a páteře (bolesti v bederní oblasti).

Vysoké podpatky:

Způsobují vše zmíněné v předchozím odstavci. Nošení podpatků však přináší jeden další výrazný „bonus“. Vzhledem k tomu, že je velmi estetický, dámy se této obuvi nerady vzdávají.

Výrazné zvednutí paty totiž vede k „optickému prodloužení nohou“, pokrčení kolen a vyrýsování lýtek a stehen, vysunutí pánve, tedy vystrčení zadečku, prohnutí v bedrech a vystrčení hrudníku kupředu, tedy prsa nahoru a vpřed.

Stačí se podívat na ženu stojící na podpatcích a na ženu, která stojí naboso, a porovnat. Bolestivá artritida, degenerativní artróza, bolestivá bederní oblast páteře a časté bolesti hlavy budiž nám ženám výživnou odměnou za krásu a smyslnost postoje.

Vyvýšením paty nakonec nese přední část chodidla až 90% váhy těla a k tomu je vměstnána do velmi malého prostoru úzké špičky. Chodidlo se deformuje, vbočuje se palec, bortí se klenba a vznikají kostní ostruhy. Ještě toužíte, dámy, po lodičkách?

Ortopedické tvarování vložky u zdravých nohou:

Nožní klenba funguje přirozeně jako tlumič nárazů a pružina. Podpora nožní klenby v obuvi tyto funkce snižuje, až eliminuje. Tyto zbytečné až škodlivé prvky způsobují akorát to, že svaly a vazy nohy slábnou a lenivějí. Dokonce někteří ortopedové jsou toho názoru, že léčba mnohých problémů nohou je léčitelná bez využití ortopedických pomůcek, stačí jen boty zahodit.

Vypolstrovaná a pevná podrážka:

Na chodidle máme extrémně mnoho nervových receptorů, chodidlo je citlivé na dotek, vnímání povrchu, teploty atd. Obutím se do boty, která znecitliví chodidlo, se mění způsob chůze a běhu. Prodlouží se krok a tím se zvětší úhel došlapu. Výrazný došlap na patu extrémně zatíží další klouby – kotník, koleno, kyčle, páteř.

Klouby totiž v porovnání s chodidly disponují nižším počtem receptorů bolesti. Pak chodíme a běháme způsobem, který našemu tělu ubližuje. Nevnímáme to a zpozorníme až tehdy, když jsou změny na kloubech a chodidle nevratné a stav je vážný. Chůze či běh ve sportovní vypolstrované obuvi je možné popsat jako „došlap na patu a následné zhoupnutí“.

Oproti tomu chůze či běh naboso spočívá v „došlapu na klenbu a odrazu prsty“.

A CO TEĎ?

Rozhodně nyní nemusíte zahazovat veškerou obuv, kterou máte v botníku a trávit 24h denně naboso. Vaše chodidlo na takovou zátěž pravděpodobně není připravené a je třeba mu dopřát čas.

Jako první krok je určitě dobré prohlédnout svou obuv a zvážit výše zmíněné prvky a ty eliminovat (úzká špička, odpružená prstová část, vyvýšená pata, podpora klenby). Takovou obuv bych vyřadila jako první.

U mě v botníku už pár let podpatky nemají místo J Možná se budete divit, ale staré známé kecky jsou velmi dobrou přechodovou a anatomicky vyhovující obuví pro zdravou nohu. Mají tenkou a ohebnou podrážku a přední část nejde do špičky a ani není odpružená.

Zajímavá je skutečnost, že do té doby než firma Nike představila světu sportovní obuv ve druhé polovině minulého století, běhalo se v keckách. Od té doby se mohli výrobci sportovní obuvi přetrhnout, aby vyvinuli něco extra. A nyní se vše vrací tam, kde jsme skončili v sedmdesátých letech. Byla to slepá ulička. Spousta výrobců i sportovní obuvi dnes nabízí tzv. minimalistickou obuv.

MINIMALISTICKÁ OBUV

Minimalistická obuv se od té běžné liší v tom, že má dostatek prostoru pro prsty, špička má zakulacený dostatečně široký tvar, má velmi tenkou podrážku bez opory klenby a pata není vyvýšená. V podstatě velmi jednoduchý obal nohy. Ovšem stal se také velkým trendem v poslední době a spousta značek vyrábějících tuto obuv nabízí boty za dosti vysokou cenu.

Znatelné je to u dětí, jejichž nožka roste velmi rychle. Dalším viditelným trendem jsou tzv. Pětiprsty, tedy zpevněná rukavice na nohy anebo extrémní bosé sandály (bez podrážky, jen řemínek mezi prstem a kotníkem). Já osobně vybírám boty pro sebe i své děti podle výše zmíněných kritérií a možná byste se divili, dokonce levná plátěná obuv tato kritéria splňuje.

V letním období se pak snažíme co nejvíce chodit naboso.

JAK NABOSO?

Pro většinu lidí západního světa s nohami na jedné straně zhýčkanými obuví a na druhé straně oslabenými a deformovanými není radno zahájit sezónu naboso naplno 24 hodin denně.

Je třeba chodidlu a jeho jemné kůži, klenbě, kotníkům, šlachám, svalům a kloubům nohou dopřát dostatek času pro akceptaci změny. Přechod by měl být pozvolný a s respektem k sobě sama.

Určitě je dobré začít s bosou chůzí v přírodě, na zahradě, projít si kamínky, hliněnou stezku, kamenitou cestu, listí, bláto, mech… Zkuste vnímat nejrůznější povrchy a zároveň si uvědomovat, jaké pocity ve vás bosá chůze vyvolává.

Dříve nebo později zpřítomní vaše mysl a už nebude svobodomyslně odplouvat kamsi do minulosti nebo budoucnosti. Pro člověka nakračujícího bosou nohou totiž neexistuje nic než přítomnost. Je to taková vědomá meditace v pohybu.

Přínosy bosé chůze a běhu:

• Stimulace chodidla, posílení jeho svalů, zpevnění klenby
• Stimulace krevního a lymfatického oběhu v dolních končetinách
• Detoxikace organismu
• Přirozená masáž reflexních zón na chodidle a tedy stimulace všech orgánů
• Zlepšení stavu kloubů v celém těle
• Změna stylu chůze a běhu na šetrnější k celému tělu
• Vědomější a méně uspěchaný přístup k životu
• Znatelně méně zranění při běhu (paradoxně nejvíce úrazů při běhu je způsobeno obuví)
• Vymizení všech kožních problémů nohy (plísně, dermatitidy, puchýře…) Noha je čistá a na suché noze žádná bakterie ani plíseň dlouho neulpí. Problém nastane až tehdy, když ji dáme do boty.
• Budete mít lepší náladu a zbavíte se depresí J Náš imunitní systém totiž po kontaktu s půdní bakterií Mycobacterium vaccae reaguje vylučováním serotoninu do mozku.

Bonus pro bosonohé – GROUNDING

V současné době bylo v celosvětovém měřítku vyhotoveno přes 20 lékařských studií na téma tzv. GROUNDING nebo EARTHING, což je možné přeložit jako UZEMNĚNÍ nebo-li propojení se s planetou Zemí. Bylo vědecky prokázáno, že lidské DNA je poháněno nábojem. Lidské tělo, zjednodušeně, funguje jako přednabitá baterie.

Když je dostatek energie, veškeré procesy, především ty imunitní, probíhají rychle, bílé krvinky ničí choroboplodné zárodky atd. Při nedostatku energie se vše zpomalí a vzniká prostor pro zánět, dokonce chronický, projevující se tzv. „civilizačními chorobami“ jako je zánětlivost kloubů, cukrovka, rakovina, Alzheimerova choroba, Crohnova nemoc a mnohé další.

Bylo vypozorováno, že uzemněním, tedy postavením se na zem naboso, dochází k energetickému dobití organismu a ke stimulaci imunitního systému. Jako byste se na chvíli připojili k nabíječce, vše se dá do pohybu. Rada od vědců a lékařů, kteří se zabývají touto tématikou, zní: „Choďte naboso. V organismu, který se pohybuje po zemském povrchu naboso, nemá zánět šanci.

“ Ke zdravému životu potřebujeme zem pod nohama a Slunce nad hlavou.

Já sama se považuji za bosého turistu, zvládla jsem i výšlap na Sněžku zcela naboso. Bosou chůzi však střídám s minimalistickou obuví. Můj manžel je bosý chodec a běžec v průměru 9 měsíců v roce.

Od dubna do listopadu na nohu nic neobuje. Bos absolvuje pracovní schůzky, vede semináře, chodí do banky, i pracovně. Tak trochu spolu posouváme společenské tendence…  Ovšem o nohy je třeba pečovat.

Pár tipů pro bosého turistu:

• Stříhejte si nehty
• Správně a vědomě došlapuje, nešoupejte nohama
• Sledujte terén
• Používejte často pemzu

Když jste naboso, svět kolem vás se změní. Vy sami se měníte. Zpomalíte, uvědomujete si sami sebe, každý svůj krok, povrch pod svými chodidly, jste propojení nohama se Zemí a hlavou se Sluncem, stáváte se mostem mezi nebem a zemí. A je velmi povznášející potkat někde venku dalšího bosého. Hned víte, že k sobě máte blízko, že vás něco spojuje… Je to krásný pocit, vyzkoušejte si to.