Ve vykachlíkované místnosti pražské základní školy je asi patnáct bílých třicetilitrových nádob napěchovaných zbytky ze školních obědů. Na dvorku stojí dvě další hnědé popelnice na biologický odpad o objemu 240 litrů. Ani ty není problém naplnit. Rčení o tom, že co se navaří, se má také sníst, v prostředí českých školních jídelen rozhodně neplatí.
Ze školního stravování a především možnosti obědů zdarma se v poslední době stalo velké politické téma.
Premiér Andrej Babiš se ještě před koncem roku chlubil, že to je on, kdo školní obědy pro děti do 15 let zdarma vymyslel a že je také prosadí. Minulý týden už ale bylo vše jinak.
Po dvou měsících diskusí a dohadování Babiš pochopil, že tohle téma ve společnosti nerezonuje, spíše naopak, a vycouval. Vláda se nakonec shodla na tom, že obědy zdarma nebudou pro všechny, ale jen pro děti ze sociálně slabších rodin. V příštím roce chce vláda navýšit již existující dotační program při Ministerstvu školství na 100 milionů korun.
Zda to stačí a zda vůbec dá peníze navíc i v dalších letech, vláda zatím neví. A jisté vlastně zatím není ani to, zda se v rozpočtu na rok 2020 tato položka skutečně objeví.
Pokud by šlo jen o peníze, bylo by ve školním stravování kde brát. Respektive šetřit. Ve školních jídelnách se podle realistických odhadů každý rok vyhodí tuny hotového jídla zhruba za 2,5 miliardy korun. Další vyplýtvané peníze souvisejí s vynaloženými mzdovými a režijními náklady.
Miliardy v odpadu
Fakt, že strávníci ve školních jídelnách s jídlem (už nyní dotovaným z veřejných peněz) až neuvěřitelně plýtvají, potvrdí návštěva prakticky jakékoli školní jídelny.
U jednoho okénka děti dostanou plný tác, často se ani neposadí a tác odnášejí k okénku, kde jídlo zase odevzdají. Tím se z potravy stává odpad. A to i v případě, kdy jim kuchařky připraví třeba tak běžné jídlo jako je řízek s bramborem.
Když se HlídacíPes.org na Ministerstvu školství – v rámci debat o obědech zdarma – zajímal o to, zda někdo sleduje, kolik jídla se bez užitku vyhodí, odpověď zněla, že ministerstvo tento údaj nesleduje.
MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org
MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.orgZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?
Odkázalo ale na Ministerstvo životního prostředí (MŽP), které má v gesci problematiku odpadového hospodářství.
Podle jeho údajů bylo v roce 2017 množství sebraného bioodpadu dle kategorizace „Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven“ 39 tisíc tun.
„Neznamená to ale, že se jedná pouze o školní jídelny, a nejedná se ani o veškerý vyhozený potravinový odpad. Je to číslo ohlášené oprávněnými osobami nebo původci, kterým vznikla ohlašovací povinnost, které ho vykázaly za rok 2017,“ říká mluvčí MŽP Petra Roubíčková.
Podle zprávy České školní inspekce z roku 2017 bylo v Česku celkem 8 485 zařízení školního stravování. Takzvaného gastroodpadu bude celkově mnohem více než zmíněných 39 tisíc tun. V loňském roce nabídla zajímavá data na základě průzkumů ve školách iniciativa Skutečně zdravá škola.
Podle zaměstnanců školních jídelen skončí jako odpad 20 až 35 procent připraveného jídla. Žáci a studenti tak v českých školních jídelnách vyhodí zhruba 48 tisíc tun jídla ročně, přibližně 238 tun denně. Rodiče za vyhozené jídlo každý rok zaplatí až 2,5 miliardy korun (třetina z celkové sumy 7,5 miliardy korun).
- Průměrná výše stravného za jednu porci (v Kč)
- ZDROJ: Česká školní inspekce
Ve skutečnosti je plýtvání ještě dražší. Cena oběda, kterou hradí rodiče, totiž představuje pouze náklady na potraviny.
„Mzdy pracovníků jdou z rozpočtu státu prostřednictvím MŠMT a náklady na provoz školní jídelny platí zřizovatel,“ upřesňuje mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová.
Na plýtvání jídlem upozornila i zpráva České školní inspekce z roku 2017.
„Další možností, jak zabránit plýtvání ve školním stravování, je vyhodnocování a upravování nabídky jídel s ohledem na množství zbytků. Ačkoliv množství vracených zbytků stravy nemá přímé dopady na finanční náklady, je nepochybně negativním zjištěním, že cca 40 % zařízení vracené zbytky pokrmů nijak nereflektuje v příští nabídce poskytovaných jídel.“
Vláda v otevřených dveřích
Školy mají ze zákona povinnost zajistit žákům a studentům stravování jídlo. Zároveň ale platí, že ne všichni žáci na obědy chodí (či si mohou dovolit chodit). „Ze statistik vyplývá, že ke školnímu stravování je přihlášeno cca 85 % strávníků,“ konstatuje za Ministerstvo školství mluvčí Aneta Lednová.
Tato data potvrzuje i zjištěné školní inspekce: „Velmi negativním jevem je vysoký podíl žáků, kteří se školního stravování neúčastní. Přestože tato služba je v zásadě velmi kvalitní, přibližně 15 % žáků základních škol není ke školnímu stravování vůbec přihlášeno, přičemž ne vždy je možné předpokládat, že jde o žáky stravující se jinde.“
Zároveň se podle inspekce zvyšuje podíl strávníků, pro které je oběd ve školní jídelně jedinou teplou stravou. „Narůstá i počet žáků, jejichž zákonní zástupci nejsou schopni školní stravování platit,“ pokračuje zpráva inspekce.
Jsou ovšem i školy a celé oblasti, kde si úhradu pravidelné měsíční platby za obědy nemůže dovolit většina rodičů školou povinných dětí. Příkladem je školní jídelna v ZŠ Mojžíř v Ústí nad Labem. Cena jednoho oběda je zde podle věku dítěte 21 – 25 korun.
Škola má sice 700 žáků, ale ve školní jídelně se s ohledem na poptávku vaří denně jen 200 obědů, z nichž část připadá na učitelský sbor a dospělé strávníky.
„Celkově máme přes 300 zapsaných strávníků, ale chodí v září, říjnu, kdy nastoupí do školy a rodiče mají ještě chuť jim oběd zaplatit. Pak to hodně slábne, průměrně připravujeme 200 obědů. V některých měsících i méně,“ popsala pro specializovaný web jídelny.cz Iva Pokrupová, vedoucí školní jídelny.
V takových případech idea vlády na dotované obědy pro sociálně slabé smysl dává. Ovšem pokud by šlo o dlouhodobou vizi, ne krátkodobé řešení v podobě vyčleněných 100 milionů jen pro rok 2020 bez jistoty, že projekt bude pokračovat.
Ze strany vlády jde také o vlamování se do otevřených dveří. Už několik let mohou kraje využívat na platby za obědy za sociálně slabé děti evropské fondy (prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí). Na roky 2014 až 2020 v nich bylo k dispozici celkem 400 mil Kč. V projektu jsou ovšem zapojeny jen čtyři kraje: hlavní město Praha, Liberecký kraj, Jihomoravský kraj a kraj Vysočina.
Podporu tohoto typu nabízejí i některé neziskové organizace, například projekt Obědy pro děti organizovaný obecně prospěšnou společností Women for Women.
Něco pro vegany?
Vedle toho je podle České školní inspekce dalších 19 % žáků základních škol, kteří jsou sice ke školnímu stravování formálně přihlášeni, ale ve skutečnosti tam jíst nechodí. „Je tedy evidentní, že stávající a poměrně kvalitní infrastruktura zařízení školního stravování není efektivně využívána,“ dedukuje zpráva.
- Ta upozornila i na to, že přibývá rodičů, kteří vyžadují po školách například přípravu veganské stravy nebo stravování odpovídající jejich náboženskému vyznání.
- Zájem strávníků / zákonných zástupců o další služby (v %)
- ZDROJ: Česká školní inspekce
- „Zařízení jsou z důvodu špatných stravovacích návyků dětí a žáků či příklonu jejich zákonných zástupců k některé alternativní stravovací filozofii nucena ke kompromisům, aby zamezila přechodu některých strávníků k jinému, méně zdravému způsobu stravování,“ konstatuje ve své zprávě Česká školní inspekce.
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu…Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč
Zdravá strava ve školách
Všichni rodiče chtějí, aby jejich děti byly zdravé. Základem je správná životospráva, jejíž součástí je snadná dostupnost zdravých potravin. Víte jaké potraviny mají dnes děti dostupné v automatech přímo na školách? Víte také, že mohou obsahovat zdravé potraviny jako sušené ovoce? Dnes to není problém. Co tedy vítězí zdraví – peníze – reklama – školy?
Zdraví se v poslední době skloňuje ve všech pádech. Výživoví poradci vyrostli jak houby po dešti a lidé hledají správnou cestu ke zdraví a chtějí se cítit fit. Postupně se učíme, co se na školách dříve zanedbalo.
Já osobně jsem z generace, kde jsme se na škole vůbec nic nedověděli o tom, jak se správně stravovat, jak kombinovat stravu a cvičení, jak se tvoří svalová hmota apod. Na druhou stranu v 70 a 80 letech byly na školách dostupné svačiny.
Ne žádné čokolády, přeslazené nápoje a další potraviny útočící na dětskou obezitu. Měli jsme k dispozici mléko, jogurty, pečivo (v té době ne celozrnné) a hlavně ovoce.
Doba se změnila. Rodiče měli více času. Většinou pracovali do tří hodin odpoledne a měli na nás (děti) čas. To již dnes moc neplatí. Rodiče pracují do večerních hodin a někteří mají i dvě zaměstnání. Nový životní styl s sebou nese několik rizik.
Jedno z nich je, že děti místo zdravé připravené svačiny od rodičů dostanou peníze, aby si ve škole koupily svačinku. Co s penězi děti udělají, co si za ně koupí se již rodiče nemusí dovědět.
Tímto způsobem se bourá hned několik pravidel správné životosprávy:
- pravidelná strava
- dostatek vlákniny
- optimální množství sacharidů, tuků, solí, …
- minimum konzervantů apod
Nejsnazší přístup dětí ke svačince je cestou do školy v potravinách nebo ve škole v potravinových automatech. Dítě většinou nemá ještě dostatečně silné správné stravovací návyky a tak podlehne “silnější nabídce”.
Potravinové a nápojové automaty na školách
Doba se změnila a nové technologie umožňuji snazší přístup ke stravě v čase, kdy potřebujete. Dříve jste museli plánovat dopředu. Obchody zavíraly v 16 nebo 18:00 a o víkendu byly otevřeny jen v sobotu do 12:00. To je dávná historie. Dnes můžete nakupovat kdykoliv a v jakoukoliv denní i noční dobu.
Stejně tak děti mají dnes přístup ke stravě po celou dobu vstupu do školy až do konce vyučování. Na chodbách škol potkáte potravinové a i nápojové automaty. Stačí jen dítě vybavit mincemi a nemusí strádat hlady. Jenže tady na ně číhá pomalé plíživé nebezpečí.
Krásné obaly lákající ke koupi čokolády, Spritu, Coly a dalších sladkostí.
Nemusí to tak být. Je to otázka sortimentu, která se do automatů dá. Místo čokolád může zaujmout místo:
- sušené ovoce
- müsli tyčinky
- cereální sušenky
- sojové mléko
- sýrové výrobky
- apod.
Zdravé balené stravy je dnes hodně. Je však důležité, co zvítězí. Více se prodávají ty výrobky, které jsou “nezdravé”. Důvodů, proč tomu tak je, je hned několik:
- silná reklama výrobců – výrobci skvěle pochopili, že chtějí-li prodávat, je nutné mít lákavou reklamu. Děti bohužel jsou nejlepší cílová skupina. Nemají dostatečné zkušenosti. Chtějí být IN. Chutná jim sladké. Reklama na děti útočí z televize, rozhlasu, internetu, prostě všude, kam se podívají. Nevím, zda proti tomu je osvěta ve školách dostatečně silná? Silná natolik, aby dítě pochopilo, že vše co vidí v médiích nemusí být pravda a už vůbec mu nemusí prospívat.
- obalový marketing – krásné barvy, šťastné děti, úžasný zážitek, skvělá chuť a ještě hodně dalšího, čím láká a co slibuje obal výrobku. Kolik dětí asi odolá obalu čokolády versus obalu sušeného ovoce.
- slabá znalost – slabá osvěta toho, jak na náš organismus působí sacharidy, jak se vytváří tuky a zvláště jak obtížně se jich zbavuje. To vše si děti vůbec neuvědomují. Pokud jejich rodiče tuto znalost a zkušenost nemají, jejich děti pak většinou také ne. Možná už jen proto, že dřívější generace, dnešní rodiče to nikdo neučil. Ono také dříve nebylo tolik sladkých nápojů a čokolád na každém kroku.
Sami jistě odhadnete, co se bude nejvíce v automatech na školách prodávat? Ano, máte pravdu lukrativní jsou převážně nezdravé potraviny.
Komu na dětech záleží
Na kom tedy záleží, aby se prodávala zdravá strava? Hned na první ránu přichází poskytovatelé a provozovatelé automatů. Ti rozhodují co bude v automatech. No, ona to není tak zcela pravda.
Samozřejmě potřebují, aby produkty v automatu se prodávaly, jinak nezaplatí nákladný provoz. Na rovinu, na školách se prodává to, co děti rády kupují. To jsou výrobky, které mají masivní reklamu a skvělý obal.
Z toho vyplývá, že provozovatelé automatů jsou ve vleku výrobců a médií. Jim nikdo dotace EU nedá a nikdo jim také nezaplatí škodu, když nevydělají.
Druhou stránkou mince jsou školy samotné. Povolí-li na své škole umístění automatu, mají právo mluvit do sortimentu, který v automatu bude. Je na nich, aby součástí výběrového řízení byla podmínka (nejen nejnižší cena), ale například také:
- zdravá výživa pro děti
- osvětové letáky nebo samolepky na automatech
- soutěže pro zdraví dětí
- apod.
Myslíte, že to nejde. Jde to! Podívejte se na firmu Nuovo Caffe. Ta již více než 2 roky sama od sebe podporuje zdravou stravu pro děti ve školách. Sama nabízí nový sortiment, dělá osvětu a to i u dětí. Připravuje prezentační akce přímo na školách a ukazuje jak široký sortiment zdravé stravy do automatů je dnes možný. Za to jí patří dík za nás za rodiče.
Co bude dál
Je paradoxní, že vláda o problému stravy v automatech ve školách diskutuje roky. Nyní chce zákonem řešit automaty na školách. To až poté, co řešení již dávno v praxi funguje.
Cestu si našel trh sám, prostřednictvím lidí, kterým na dětech záleží. Stačí na to obyčejný selský rozum a vědomí, co naše dnešní činy mohou způsobit za roky.
My rodiče tím, kde se stravujeme, předurčujeme jak budou vypadat a jak šťastné budou naše děti. Je-li Vašim stravovacím vzorem MC Donalds (tukem nasáklé hranolky, omáčky, konzervanty, …), pak za roky se můžete přidat do řady obezitou trpících Američanů. Máme možnost volit i jinak.
Jak zlepšit výživu ve školách – PharmDr. Margit Slimáková
MUDr. Hana Krejčí, Ph.D., PharmDr. Margit Slimáková
České děti tloustnou, česká společnost obsazuje přední místa ve výskytu mnoha chronických nemocí a kvalitní zdravá výživa se teprve v posledních letech stává předmětem společenského zájmu.
Prostředí školy má jedinečnou možnost podílet se na vytvoření základů zdravého životního stylu dětí, a díky tomu působit preventivně vůči negativním vlivům vnějšího prostředí.
Děti si ze školy mohou odnést základy zdravých stravovacích návyků a důležité informace, díky kterým si v životě dokážou vybrat zdravé a kvalitní potraviny. Nabyté znalosti a zkušenosti mohou navíc zpětně přenášet do svých domovů. Tento potenciál škol často není dostatečně využit.
Na jedné straně máme v Česku světově unikátní systém školního stravování.
Na straně druhé tento systém funguje podle mnoho let neaktualizovaných pravidel, která nezohledňují nové výživové poznatky a aktuální zdravotní stav dětí.
K nedostatkům je třeba přidat ne zcela optimální organizační a legislativní podmínky kontrol školních jídelen, nedostatečné ohodnocení a vzdělávání zaměstnanců školních jídelen.
Na potíže zareagovala občanská iniciativa Skutečně zdravá škola, která připravila zdravá výživová doporučení pro vaření (nejen) ve školních jídelnách a požadované změny doplňuje vysvětlením konkrétních nedostatků současného systému. Co a jak je vhodné změnit? Předkládáme návrhy do diskuse.
Co je Skutečně zdravá škola
Skutečně zdravá škola (SZŠ) je občanská iniciativa prosazující zlepšení školního stravování prostřednictvím legislativních změn aposkytováním praktické metodické pomoci školám.
Školským zařízením iniciativa nabízí komplexní program na zlepšení výživy školáků od zapojení jídelen, rodičů, přes jedlé školní zahrady až po výuku. To vše nabízí všem zařízením od mateřských školek až po střední školy.
Vzdělávací program je zaměřený na pochopení vztahů mezi jídlem, kulturou, zdravím a životním prostředím. Podporuje také lokální pěstitele, chovatele i producenty.
Program SZŠ je inspirován programem Food for Life (FFL), který je založen na komplexním přístupu ke změně kultury stravování ve školách a využívá jídlo k angažování mladých lidí a jejich rodin pro změnu chování vedoucí ke zlepšení veřejného zdraví, udržitelnosti a vzdělávání. Ve Velké Británii je do programu FFL zapojeno 8 117 provozoven.
Inspirace ze zahraničí
V řadě zemí je školní stravování vnímáno jako důležitá složka výživové prevence a podobně jako u nás podléhá regulaci. Pravidla jsou průběžně aktualizována.
Za mnohé uveďme naše nejbližší sousedy Slovenskou republiku, kde jsou výživová doporučení pro populaci aktualizována téměř ročně a kde pravidla pro školní stravování zahrnují vše, co bychom rádi, aby se realizovalo také u nás: důraz na čerstvé kvalitní suroviny, dostatek zeleniny, střídání masitých a bezmasých jídel atd.
Na druhou stranu se domníváme, že není nutné, aby zákonná norma zacházela až do takových detailů, jako je tomu v případě SR. Považujeme také za kontraproduktivní přetěžovat zaměstnance školních jídelen nadměrnou administrativou. Podle našeho názoru by zákonná norma měla být spíš minimalistická, obsahující základní principy.
Vše ostatní může být formou doporučení, metodických materiálů a kvalitních školení pro zaměstnance jídelen. Naše doporučení jsou návrhem pro zcela nový koncept pravidel pro vaření ve školních jídelnách.
Namísto rigidního určování počtu gramů jednotlivých potravinových skupin spotřebního koše doporučujeme soustředit se na kvalitu potravin, jejich lokálnost a sezónnost, na chutné a atraktivní zpracování jídel. Namísto dvojitých a represivních kontrol školních jídelen doporučujeme posílit praktické vzdělávání zaměstnanců jídelen, jejich samostatnost a podporu.
Doporučení pro vaření ve školních jídelnách – návrh SZŠ
- Používáme jen základní suroviny
Pokrmy připravujeme ze základních surovin, jako jsou: čerstvá zelenina
a ovoce, brambory, luštěniny, rýže, těstoviny a další obiloviny (přednostně celozrnné), maso, ryby, neochucené mléčné výrobky, vejce, koření atd.
- Dáváme přednost lokálním a sezónním potravinám
Suroviny k přípravě pokrmů nakupujeme od místních výrobců a dodavatelů – podporujeme regionální trh. Využíváme přednostně zeleninu a ovoce, které dozrává v daném ročním období.
- Minimalizujeme používání polotovarů a instantních potravin
K přípravě jídel nepoužíváme hotové či instantní výrobky, konzervy
(s výjimkou rybiček např. k přípravě pomazánek), uzeniny, kompoty, sterilovanou zeleninu. Z mražené zeleniny využíváme především druhy celoročně nedostupné (hrášek, fazolky). Nekupujeme slazené mléčné dezerty, sladké pečivo ani jiné sladkosti.
- Omezujeme konzumaci bílé pšeničné mouky
Na přípravu moučných jídel a příloh přednostně používáme celozrnnou mouku, zařazujeme i nepšeničné druhy, pečivo kvasové. Zbytečně nenastavujeme a nezahušťujeme jídla moukou. Jako vhodné alternativy pro zahuštění doporučujeme například červenou čočku a jáhly.
- Minimalizujeme množství soli
Jídla dochucujeme čerstvými a sušenými bylinkami, nepoužíváme hotová dochucovadla, zejména přípravky s glutamátem.
Sladká jídla zařazujeme maximálně 2x měsíčně (ideálně podle receptů z nabídnutého receptáře), pokrmy nedoslazujeme (omáčky atd.), nápoje podáváme pouze neslazené, nepoužíváme umělá sladidla ani výrobky, které je obsahují.
K přípravě pokrmů používáme rostlinné nerafinované oleje, máslo a sádlo. Nepoužíváme potraviny obsahující částečně ztužené tuky.
- Hlavní jídlo podáváme s dostatkem zeleniny
Oběd tvoří hlavní jídlo a neslazený nápoj. K tomu si dítě může přidat polévku, salát, případně jednotlivou zeleninu či ovoce.
- Dbáme na vyváženost mezi masitými a bezmasými pokrmy
Při nabídce jednoho jídla se k hlavnímu chodu střídají masitá a bezmasá jídla. Ideální je nabídka dvou jídel, z nichž jedno je bezmasé. Polévky jsou převážně zeleninové a luštěninové.
- Respektujeme potřeby dítěte a čas k jídlu
Každé dítě dostává porci s respektem k jeho skutečným potřebám a chutím.
U zdravých prospívajících dětí jsou respektovány dietní zásady vyjádřené rodiči. Jídelna podle svých možností nabízí dietní stravování nebo alespoň uskladnění a přihřátí domácího oběda. Vedení školy plánuje dostatek času na jídlo, zajišťuje klidnou atmosféru v jídelně.
Návrhy na zlepšení kvality školního stravování v ČR
Doporučujeme důkladnou revizi legislativních předpisů pro školní stravování, zejména vyhlášky 107/2005 Sb. o školním stravování MŠMT ČR. Konkrétně navrhujeme následující změny:
- Zrušení více než 20 let neaktualizovaného spotřebního koše
Spotřební koš, podle kterého jsou školní jídelny ze zákona povinny pořizovat určité množství a druhy potravin k přípravě jídel, vychází z výživových dávek z roku 1989. Za nejvíce problematické složky spotřebního koše považujeme tyto:
Nutí jídelny kupovat předepsané množství potravin, ze kterých je třeba sestavit jídla na příslušný měsíc. Neřeší ale vůbec kvalitu nakoupených surovin (čerstvé vs. instantní, lokální vs.
dovozové), skladbu jídel, spotřebu soli, kvalitu a druhy použitých tuků, způsob přípravy jídel (tedy neomezuje např.
smažení), dochucování, zahušťování a nastavování moukou, tedy řadu aspektů, které mají vliv na výslednou kvalitu jídla.
K jednotlivým jídlům dne požaduje procentuální zastoupení všech živin, např. k obědu 35 % výživové denní dávky sacharidů, bílkovin, tuků, vápníku, vitaminu C atd. Není však jasné, na základě čeho předpokládá, že ostatní denní jídla tvoří přesně zbylých 65 %. Jídelny jsou tak nuceny k absurdním kombinacím a skladbě jídel kvůli nezbytným dávkám mléka, mléčných výrobků, masa, ovoce atd.
Oběd, který v našich kulturních podmínkách zpravidla zahrnuje hlavní jídlo, jemuž předchází polévka a doplňuje je salát (případně jen jedno z toho), musí být ve školních jídelnách kvůli požadavkům spotřebního koše často doplněn něčím, co se hodí spíše ke svačině a co děti k obědu nesní, protože kapacita jejich žaludku to již neumožňuje.
Například požadované množství mléka, mléčných výrobků a ovoce se zpravidla k přípravě samotného oběda nevyužije, proto se tyto produkty používají jako doplněk. Jídelna jejich plnění často řeší nákupem hotových výrobků (u mléčných výrobků navíc s nevhodným složením s přidaným cukrem).
Finance na jejich pořízení jdou na úkor kvality surovin určených k přípravě vařeného jídla.
Proto požadujeme, aby finanční prostředky určené k nákupu surovin (hrazené rodiči ve formě stravného) byly plně využity na nákup kvalitních surovin k přípravě oběda (polévky, hlavního jídla, salátu), a nikoli k nákupu doplňků, jejichž jediným smyslem je plnění tabulkových norem.
Současná pravidla pro školní stravování postrádají základní reálné východisko – ten, kdo rozhoduje, co děti v jídelně sní, jsou děti samotné, nikoliv spotřební koš a výživové dávky. Děti nejí podle spotřebního koše, ani podle přesně spočítaných dávek, ale podle toho, zda jim jídlo chutná. Měly by tedy vždy dostávat jídlo chutné a zároveň kvalitní a zdravé. Není nutné, aby jídlo bylo dokonale vyvážené co do přesného procentního zastoupení živin.
- Nahrazení spotřebního koše novými pravidly
Při aktualizaci vyhlášky o školním stravování doporučujeme vyjít z Nutričního doporučení MZ 2015, které na rozdíl od spotřebního koše navrhuje pestrou skladbu měsíčního jídelníčku, s konkrétní frekvencí jednotlivých typů jídel a příloh. Navíc upozorňuje na vhodné a nevhodné suroviny. Současně žádáme pravidelné aktualizace těchto doporučení. Sami nyní předkládáme 10 jednoduchých pravidel (viz „doporučení“ výše), kterými by se mělo školní stravování řídit.
- Převedení kompetencí k aktualizaci výživových doporučení pro školní stravování z ministerstva školství na ministerstvo zdravotnictví
Pravidla pro školní stravování spadající pod ministerstvo školství prošla v posledních dvaceti letech jen kosmetickými a nedostatečnými změnami, navzdory narůstající nespokojenosti ze strany odborníků, rodičů, dětí i samotných zaměstnanců jídelen, kterým zastaralá pravidla komplikují práci. Kvalitně sestavené Nutriční doporučení MZ 2015 z autorské dílny Státního zdravotního ústavu a Ministerstva zdravotnictví, které prošlo recenzí odborníků z lékařských fakult Univerzity Karlovy, je známkou toho, že tyto instituce jsou schopny realizovat potřebné změny, které umožní reformu školního stravování.
- Přenechání průběžných kontrol kvality školního stravování v jednotlivých zařízeních pouze na orgánech spadajících pod MZ (krajské hygienické stanice)
V současné době podléhají jídelny dvojí kontrole – hygieniků, kteří kromě dodržování hygienických norem kontrolují také nutriční skladbu jídelníčků podle Nutričního doporučení MZ, a inspektorů ČŠI, kteří kontrolují plnění spotřebního koše. Jídelny proto mohou dostat rozporuplná a někdy protichůdná hodnocení. Inspektoři ČŠI nemají adekvátní výživové vzdělání a nemohou kromě kontroly procentuálního plnění jednotlivých potravinových skupin spotřebního koše poskytnout jídelnám kvalifikovanou zpětnou vazbu, upozornit na konkrétní výživová pochybení a vyžadovat jejich nápravu. Systém dvojích kontrol, jejichž závěry mohou být navíc ve vzájemném nesouladu, považujeme za neefektivní a nadbytečný. Prostředky ušetřené ministerstvem školství za kontroly ČŠI doporučujeme investovat do samotných školních jídelen – viz bod 5.
- Investice do smysluplných a praktických školení a kurzů pro zaměstnance školních jídelen a adekvátní navýšení jejich finančního ohodnocení
Systém školního stravování je ohrožen zejména ostudným podfinancováním zaměstnanců školních jídelen, jejichž platy jsou hluboko pod průměrem, a nedostatečnou podporou jejich kvalifikace.
Závěrem:
V České republice máme více než půl století dlouhou tradici školního stravování, jehož úkolem je nejen nasytit, ale také vytvářet zdravé stravovací prostředí.
Aby mohlo školní stravování této své úloze dostát, je třeba aktualizovat výživová doporučení pro školní stravování, zlepšit postavení zaměstnanců školních jídelen, jejich vzdělávání a finanční ohodnocení a ukotvit výuku zdravého životního stylu ve školních osnovách.
Tento příspěvek byl připraven do sborníku konfrence Budoucnost výživy v Teplicích 2016 a na místě ve zkrácené podobě prezentován jako návrh iniciativy SZŠ do diskuze.
Obědy v amerických školách budou nezdravější, děti se radují
Děti v jižních státech USA mají rády kukuřičnou kaši a školní jídelny ji často vaří. Posledních pár let už to ale není, co to bývalo. Může za to zákon Baracka Obamy, kvůli němuž dostávají školáci celozrnnou variantu tradičního pokrmu, která jim nechutná. Za jejich zájmy se ale teď postavila Trumpova federální vláda.
“Školní obědy v celých Spojených státech budou opět skvělé,” prohlásil ministr zemědělství Sonny Perdue. Trumpova administrativa se totiž chystá rozvolnit striktní požadavky, které na školní obědy uvalil sedm let starý zákon nazvaný Zdravé děti, nasycené děti.
Zdravé, nemastné, neslané
Ten zavázal více než sto tisíc škol, které jsou v programu státem dotovaných obědů, postupně, ale dost rychle snížit obsah kalorií, cukru, tuku a soli, nahradit mouku a pečivo celozrnnou variantou a zvýšit porce ovoce a zeleniny. Tímto legislativním aktem navázal prezident Obama na kampaň své ženy Michelle proti dětské obezitě, kterou pojmenovala Hýbejme se.
Záměr kampaně ani zákona kritici nezpochybňují, tvrdí ale, že výživové předpisy, které platí od roku 2012, jsou nesmyslně přísné, suroviny hůře dostupné a dětem nemastné neslané jídlo nechutná. Chce to podle nich větší flexibilitu a hlavně, aby obědy byly nejen zdravé, ale taky dobré.
Zákon školním jídelnám nařídil snížit obsah kalorií, cukru, tuku a soli, nahradit mouku a pečivo celozrnnou variantou a zvýšit porce ovoce a zeleniny.
“Když školáci jídlo vyhazují, nemají lepší výživu, ale žádnou výživu, což staví celý program na hlavu,” tvrdí ministr Perdue. Ozdravení obědů navíc vedlo k odlivu miliónu strávníků, což spolu s dražšími surovinami školám vytvořilo díru v rozpočtu – a mnohé si na to stěžují.
Aspoň jedno procento tuku
Školy tedy dostanou odklad na snižování množství soli a budou moci servírovat i jídlo z rafinované mouky. Děti taky dostanou ochucené mléko s jedním procentem tuku. Tvůrci Obamova zákona Zdravé děti, nasycené děti byli proti jakémukoli tuku v ochuceném mléce.
Asi je v noci strašily statistiky dětské obezity. Podle zjištění Národního centra pro zdravotní statistiku bylo v letech 2011-2014 obézních 17 % amerických dětí a adolescentů. Skoro šest procent z nich bylo obézních extrémně.
Obezita mladých lidí ve věku 12-19 let se za posledních dvacet let zdvojnásobila na dvacet procent.
17% amerických dětí a adolescentů je obézních.
Dopad zákona na stav školních obědů a zdraví školáků zatím není vyhodnocený. Existují dílčí průzkumy, které prokazují zlepšení kvality jídla ve vybraných školách. Existují ale také fotky opravdu mizerných obědů od naštvaných školáků, které před třemi lety oběhly internet s hashtagem DěkujemeMichelleObamové.
Malé černé vločky
Systém dotovaných obědů National School Lunch Program byl zaveden již za prezidenta Trumana v roce 1946. V současnosti dotuje obědy celkem 32 miliónům dětí.
A jak to je s tou kukuřičnou kaší, typickým pokrmem v jižních státech USA, který teď kvůli zákonu Zdravé děti, nasycené děti školáci házejí do koše? „V celozrnné mouce jsou takové malé černé vločky, a s nimi to děti nejedí,“ vysvětluje Perdue procítěně.