Volba alternativní léčby rakoviny více než zdvojnásobuje riziko úmrtí
Rakovina je velmi nebezpečný protivník, proti němuž je dobré použít úplně všechno, co můžeme. Když se ale někdo spolehne na čarodějnou léčbu a zároveň zavrhne standardní medicínu, tak hazarduje se svým životem.
Alternativní léčba nepomáhá. Kredit: CC0 Creative Commons.
Rakovina je velmi záludná choroba, při které se proti nám vzbouří naše vlastní buňky. Kvůli tomu je obtížné nádory léčit, a taky je to vlastně zrada, která mívá fatální následky. Není pravda, že rakovina je novodobé onemocnění. Doprovází lidstvo, i jiné živočichy, od nepaměti.
Až donedávna jsme nádorům nerozuměli a ze všeho nejvíc nás děsily svojí nelítostností. Teď se situace mění. Začínáme chápat, jak rakovina funguje, a jak bychom proti ní mohli zasáhnout. Velké naděje slibují rozmanité nanotechnologie, biotechnologie a není důvod jim nevěřit.
Skyler Johnson. Kredit: S. Johnson.
V současné chvíli už leccos zvládáme, řada pacientů s nádory má ale stále ještě špatné nebo dokonce velice zlé vyhlídky. Používané lékařské zákroky bývají drsné a mívají dlouhodobé následky nebo i velmi nepříjemné vedlejší účinky.
Lékaři někdy nedovedou poskytnout dostatečnou útěchu nebo alespoň důstojně promluvit s pacientem. Mnoho lidí se snaží nalézt alespoň nějakou naději v „alternativní“, tedy čarodějné léčbě, a doufají, že si tím zlepší svoji pozici nebo alespoň nezhorší.
Jenomže to se pletou.
Skyler Johnson z medicíny Yale a jeho spolupracovníci udělali výzkum pacientů, jejichž záznamy o léčbě a přežití při rakovině jsou uloženy v národní databázi U. S. National Cancer Database.
Zjistili přitom, že pacienti, kteří dají přednost alternativní léčbě na úkor klasické medicíny, s výrazně větší pravděpodobností zemřou.
Výsledky jejich bádání zveřejnil časopis Journal of the National Cancer Institute.
U. S. National Cancer Database.
Badatelé během výzkumu identifikovali 281 lidí s rakovinou prsu, prostaty, plic a rakovinou tlustého střeva, kteří se rozhodli pro „alternativní“ léčby s vědecky neprokázanými účinky.
Tento typ léčby přitom zvolili na úkor standardní léčby, jako je chemoterapie, ozařování nebo chirurgické odstranění nádoru. Johnson a spol. nevěděli, jaký konkrétní druhy čarodějné léčby ten který pacient podstoupil.
Z jejich zkušeností ale vyplývá, že lidé s rakovinou využívají rozmanitá kouzla, od bylin, přes homeopatika a diety, až po léčivé magické krystaly.
Johnson s kolegy pak tento soubor pacientů porovnali s dalšími 560 pacienty, kteří byli podobní, pokud jde o věk, rasu a typ nádoru, ale svěřili svůj osud do rukou standardní medicíny a lékařů. Nakonec dospěli k údaji, že lidé, kteří se spolehnou na čarovnou léčbu, v pěti letech od diagnózy rakoviny zemřou s dvaapůlkrát vyšší pravděpodobností. Jak se zdá, ani efekt placeba není všemocný.
Yale School of Medicine.
Johnson ještě navíc zdůrazňuje, že je to konzervativní odhad. Některé sledované nádory, například rakovina prostaty, totiž v průměru nezabíjejí tak rychle, aby se to projevilo ve sledovaném období. Pacienti s rakovinou prsu, co se léčili alternativně, zemřeli během 5 let s více než 5,5 krát vyšší pravděpodobností.
Výsledky studie mohou být podle Johnsona dále zkresleny i tím, že někteří pacienti dostanou rozum a po flirtu s čarodějnou léčbou se opět vrátí ke standardní medicíně. Takové návraty v léčbě nádorů ale už národní americká databáze nesleduje.
Onkologové jako John Bridgewater z britské University College London Hospital nejsou výsledky výzkumu překvapení. Odpovídá to i jejich zkušenostem. Standardní medicína sice neumí zázraky, ale zázračná medicína je na tom ještě mnohem hůře.
Je ironií, že „alternativní“ léčbu rakoviny v USA volí v průměru bohatší a vzdělanější lidé.
V USA zdravotní pojištění takové léčení nepokrývá, takže si čarodějnou léčbu, která bývá dost nákladná, mohou dovolit jenom dobře zajištění pacienti.
Podle Johnsona sice bylinky a diety na první pohled nevypadají nákladně, ve skutečnosti jde ale o zlatý důl. Na zoufalství nemocných lidí se každoročně jen v USA vydělává mnoho miliard dolarů.
Aby nedošlo k mýlce. Pokud jsou lidé svéprávní, je na nich, jakou si vyberou léčbu. Nikdo nemusí povinně věřit lékařům a vědcům, nikdo nemusí přísahat na poznatky genetiky a molekulární biologie. Ale každý za svá rozhodnutí ponese následky. A v tomhle případě jde o život.
Literatura
New Scientist 14. 8. 2017. Journal of the National Cancer Institute online 10. 8. 2017.
Moje zkušenost s alternativní léčbou
26. 9. 2019 | Alena, 47 let, Šumperk
Probudila jsem se do krásného podzimního dne. Trochu mi jej kazí vědomí, že jdu na preventivní mamografické vyšetření – poprvé v životě, ve 47 letech. Přesvědčila mě má gynekoložka, na vyšetření bych jinak nešla: kamarádka tvrdí, že po ozáření prsu při mamografii může vzniknout rakovina prsu.
Ilustrační obrázek: shutterstock.com
Vyšetření je hned hotovo. Bála jsem se nějaké velké bolesti při mamografii, ale bylo to v pohodě. Chvíli čekám, pak mě volají znovu na ultrazvukové vyšetření.
Na ultrazvuku lékařka vysvětluje, že v pravém prsu mám mikrokalcifikace, jsou to usazeniny vápníku v mlékovodech a postihují poměrně velkou část prsu, mohou být prý příznakem počátku zhoubného nádoru.
Na ultrazvuku nejsou mikrokalcifikace vidět, proto je nutná větší biopsie pod rentgenem. Vše mi vysvětlují, jsou milí, ale biopsii nechci. Nevěřím, že mám rakovinu prsu, nic si nehmatám, cítím se dobře.
Před třemi lety mě opustil manžel, všechno to zůstalo na mě: děti v pubertě, Tomáš 14 a Alenka 12, vloni mi zemřela maminka na rakovinu slinivky… Všechno jsem to překonala, tohle přece nemůže být další rána – já nemůžu být nemocná.
Podstoupila jsem nakonec biopsii, všechno to probíhá rychle, za týden si jdu pro výsledek – s obavou, v doprovodu kamarádky. Výsledek je bohužel pozitivní. Nádor prý je v počátku, je to „in situ karcinom“, ale postižení prsu je velkého rozsahu. Takový nádor se prý šíří mlékovody a je nutné odstranit celý prs. Lékaři mi tvrdí, že operace je nezbytná, ale že budu v pořádku.
Jenže já nechci operaci! Nechci, aby mi uřízli jen tak celý prs, nádor v počátku se přece musí dát vyléčit jinak. Ležím ve vaně, prohmatávám si prs, žádná bulka… ne, to nemůže být tak zlé. Kamarádka shání pomoc, prý v tomto případě zabírá alternativní léčba. Dostávám dva, tři kontakty…
co si jen vybrat, hlavně aby to pomohlo? Na chirurgii mi doporučují podstoupit operaci, ale já podepisuji nesouhlas s léčbou.
Léčitelka se usmívá, spolu to prý zvládneme. V prsu podle ní není nic tak závažného, aby mi to mohlo ublížit. Mám dietu, piju několikrát denně různé čaje a také šťávy, z ovoce a hlavně ze zeleniny. Spoustu věcí, vlastně většinu běžných potravin, už vůbec nejím.
Během necelých 3 měsíců jsem shodila 14 kilo, roky předtím se mi to nedařilo a cítím se báječně.
Jsou tady Vánoce, krásné, nejlepší, mám kolem sebe celou rodinu, navíc je tu i Vašek – po dlouhé době nový přítel, co víc si přát? Léčitelka mě stála dost peněz, ale stálo to za to.
Ilustrační obrázek: shutterstock.com
V lednu mě stíhá chřipka za chřipkou, jsem unavená a slabá a ten pravý prs mě bolí. Je celý větší a tuhý, asi mi se do něj dostal při chřipce zánět. Dostávám antibiotika, praktická lékařka mě odesílá opět na vyšetření prsu. Nechce se mi tam, ale prs je čím dál horší, antibiotika nezabrala.
Na mamografu mi znovu udělali snímky pravého prsu, znovu jdu i na ultrazvuk. Nádor z prsu nezmizel, naopak se prý rozšířil do celého prsu, postihuje i kůži a uzliny v podpaží. Prý je nutné co nejdříve podstoupit onkologickou léčbu. „Proč jste se nenechala operovat?“ slyším už jakoby z velké dálky trochu vyčítavou otázku lékařky.
Vše probírám s onkologem, který mi vysvětluje, že teď už bude nutná chemoterapie. Na konzultaci jsme s Vaškem přišli oba. Teď vím, že na to nejsem sama. Jednu šanci už jsem promarnila – nedůvěřovala jsem těm, kterým jsem důvěřovat měla. Ale další šanci už nepustím! Teď musím o to víc bojovat: chci tu být dál pro svoje děti a taky sama pro sebe.
RAKOVINA PRSU
Popis rakoviny prsu
Karcinom prsu je v České republice nejčastějším zhoubným nádorem žen. Ročně jím u nás onemocní kolem 100 ze 100 000 žen.
Podobná situace je však i v ostatních vyspělých zemích, kde si rakovina prsu udržuje také své přední místo vedle rakoviny plic, která je zase dominantní naopak u mužů.
Během roku se na celém světě diagnostikuje několik milionů nových případů.
Podařilo se zlepšit léčitelnost této rakoviny hlavně díky zvýšenému záchytu v jejích časných stádiích v souvislosti s prevencí, která je pro ženy nad 45 let povinná (85% pacientek je ve věku nad 45 let). Čím dál tím častěji se však setkáváme i s mladšími nemocnými, proto se diskutuje o možnosti zavést povinný screening žen od 40 let.
Dalším pokrokem jsou nové možnosti léčby. Týká se to především stále zdokonalované hormonální terapie a velice perspektivní se zdá i uplatnění biologické léčby.
Zajímavé je, že se karcinom prsu může velmi vzácně vyskytnout i u mužů (méně než 1%).
Rizikové faktory a prevence rakoviny prsu
Existuje řada faktorů, které jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu u žen. Patří sem faktory genetické, hormonální, nutriční a faktory zevního prostředí.
Nejzávažnějším rizikovým faktorem je však věk. Zatímco ve věku nad 25 let se tyto nádory vyskytují ojediněle, jejich incidence začíná výrazně stoupat v období kolem 30. roku a nádory objevující se ve věku nad 45 let představují valnou většinu.
U 75 % žen není identifikován kromě věku žádný jiný známý rizikový faktor. Z tohoto důvodu se tedy věnuje pozornost ženám, kterým je nad 45 let a jejich lékař je posílá každé dva roky na mamografické vyšetření.
Je to veliký úspěch v preventivních opatřeních hrazených pojišťovnou, neboť většina jiných nádorů žádnou podobnou prevenci nemá. Samozřejmě v tom hraje roli tak vysoká četnost nádoru prsu, ale také jeho dobrá léčitelnost, pokud se na něj přijde včas.
Ženy středního věku by tedy neměly podceňovat možnost tohoto nádorového bujení a na mamografické kontoly chodit. Jde vlastně jen o rentgenové vyšetření, které nebolí a není nikterak náročné.
Ženy mladšího věku pokud mají podezření (například nahmatají si sami bulku v prsu nebo mají vysoký výskyt nádorů v rodině) mohou též lékaře požádat, aby je na vyšetření poslal a je to jenom dobře. V tomto případě se však doporučuje spíše ultrazvuk, protože není vyloučené že by žena takového věku nemohla být těhotná a posléze by jí mohlo rentgenové záření uškodit.
Z těch dalších faktorů, které můžeme zjistit tedy u zbývajících 25% žen se jedná například o dlouhodobé působení ženských pohlavních hormonů – estrogenů – na prsní žlázu.
Především jsou ohroženy ženy, které po menopauze nebo po operaci dělohy či vaječníků (tedy předčasná menopauza) užívají hormonální substituci, protože jejich pohlavní orgány přestanou produkovat estrogeny, které jsou důležité pro řadu jiných funkcí v těle, například zabraňují osteoporóze.
Ženy po menopauze užívají hormonální substituci také pro lepší psychické naladění a duševní pohodu. Na druhou stranu je hormonální substituční léčba nevýhodná z hlediska rizika karcinomu prsu a trombózy.
Samotné estrogeny by také mohly zapříčinit vznik karcinomu dělohy, proto se do hormonální substituce dávají i progestiny, které toto riziko snižují a na dělohu působí příznivě.
Bohužel nebyl jednoznačně prokázán podobný efekt v případě karcinomu prsu.
Obecně se doporučuje hormonální substituční léčbu nepoužívat u rizikových žen, které mají ještě některé z dále uvedených faktorů.
Ve vývoji karcinomu prsu se uplatňuje jako u většiny ostatních nádorových onemocněních dědičnost. Tyto nádory bývají velice často oboustranné (čili na obou prsech).
Zvýšené riziko je hlavně u přímých příbuzných ženského pohlaví (matka, sestra, dcera) nebo v rodinách, kde se kumulují různé druhy nádorů v rámci tzv.
syndromů (Li-Fraumeni syndrom, Cowdenův syndrom apod.
) Tam jde o to, že lidská DNA je postižena zrovna v klíčových oblastech, kde leží důležité geny pro opravy DNA nebo spuštění buněčné smrti.
Tyto funkce genů jsou velmi užitečné, protože kdyby došlo k jakémukoliv postižení DNA v jiných úsecích, tyto geny je dokážou opravit a nedojde tudíž k nádorovému bujení. Stejně tak je důležitá i buněčná smrt, ačkoliv se vám to může zdát podivuhodné.
Když už vznikne nějaký nádor, je přece žádoucí, aby tyto nádorové buňky umíraly a nádor tak „vymizel“. Pokud je však postižen gen, který má buněčnou smrt na starosti, naopak tím dá vlastně možnost nádorovým buňkám se dál množit a být v podstatě nesmrtelnými. Proto má poškození těchto genů takový význam.
Tímto způsobem může vzniknout rakovina prsu i řada jiných zhoubných nádorů.
Další geny, které v současné době hrají svou roli nejen při vzniku rakoviny prsu, ale díky tom právě i v její diagnostice, jsou geny BRCA 1 a BRCA 2.
Poškození genu BRCA 1 se zvýšeně objevuje právě u karcinomu prsu, vaječníků a v menší míře též u mužů s karcinomem prostaty. Přenašečky mají celoživotní riziko, že dostanou karcinom prsu (55-85%) nebo karcinom vaječníků (15-45%).
Porucha genu BCRA 2 je spojená obvykle z horší prognózou.
Testování na BRCA 1 a BRCA 2 se dělá u žen, které už karcinom prsu nebo vaječníků mají a je jim méně než 35 let, dále u mužů s karcinomem prsu, u žen, které mají jak karcinom prsu, tak vaječníku, kde nezáleží na věku, u žen, u nichž se karcinom prsu objevil na obou dvou prsech nebo u žen, které mají zvláštní druh karcinomu (medulární karcinom prsu). Pak ještě u nemocných žen, které mají v rodině další nemocné ženy s karcinomem prsu nebo vaječníků (sestru, matku).
Tím se zjistí, zda nemocná žena je přenašečkou a mohla by tak ohrozit své děti (ženského, ale i mužského pohlaví), které pak jako dospělé též podstoupí toto testování. Stejně tak se ho zúčastní i zdravé osoby, v jejichž rodině už někdo byl pozitivně testován, protože i když jsou zdravé, mohou být přenašečkami (riziko, že přenašečka dostane nádor je do 85%, tedy ne 100%!).
Nemusíte se však bát, že pokud máte karcinom psu, bude ho mít automaticky vaše dcera. Tyto dědičné formy nádorů prsu se vyskytují pouze v 5-7% všech prsních karcinomů. Je ale samozřejmě dobré tento screening udělat ve výše uvedených případech, neboť tam je pravděpodobnost větší.
K rizikovým faktorům patří také obezita a nadbytek tuků v potravě (hlavně nasycené mastné kyseliny, které jsou obsaženy například v másle, živočišných tucích, tučných sýrech, majonéze apod.). Dalšími klasickými faktory jsou kouření a nedostatek pohybu.
Některé hormonální a genetické změny jsou zodpovědné také za některá benigní (nezhoubné, čili ne za karcinom) onemocnění prsu jako jsou cysty (fibroepiteliální cystická dysplazie). Tato dysplazie je přednádorovým stavem s výrazně vyšším rizikem vzniku karcinomu. Ale pozor, ne všechny cysty na prsou patří do kategorie fibroepiteliální cystická dysplazie!
Méně významnými, avšak pro lékaře někdy upozorňujícími faktory jsou: časná menstruace, pozdní menopauza, bezdětná žena (tedy žena, která nikdy nerodila), vyšší věk při prvním porodu, užívání hormonální antikoncepce a nadměrná zátěž ionizujícím zářením (rentgenové, záření gama).
Z uvedeného tedy vyplývá, že plno predispozic ovlivnit nemůžeme jako je tomu především u věku, u dědičných nádorů nebo u nádorů, které se vyskytnou bez předchozí zátěže některými dalšími rizikovými faktory.
Pokud chcete udělat maximum pro vaši prevenci, dbejte pravidelných mamografických kontrol, případně přijďte za lékařem i dříve, pokud vám není ještě 45 let a máte podezření, že by jste mohla být nemocná. Sama si alespoň jednou měsíčně zkontrolujte prsa, zda nenahmatáte nějaký útvar (samovyšetřování prsů). Otázku hormonální substituční léčby řešte se svým gynekologem.
Ostatní faktory jsou předmětem vašeho životního stylu, takže když budete jíst zdravě a provozovat rekreačně nějaký sport, případně nebudete kouřit, určitě vám to prospěje i v řadě dalších směrů vašeho zdraví.
Samovyšetřování prsů
Žena by ho měla provádět každý měsíc, pokud ještě menstruuje tak nejlépe mezi 7. až 8. dnem po skončení menstruace. Při vyšetření si lehněte na záda a prs vyšetřujte prsty protilehlé ruky tak, že prsní žlázu tlačíte proti stěně hrudní a krouživým pohyb zjišťujete, zda nenarazíte na přítomnost nějaké rezistence (odporu) pod prsty.
Postupujte od bradavky k okrajům prsu a postupně jej tak vyšetřete celý. Totéž opakujte u druhého prsu. Když byste nahmatala cokoliv podezřelého, zajděte raději co nejdříve ke svému lékaři nebo do speciální poradny pro nemoci prsu.
Příznaky a projevy rakoviny prsu
Nejčastějším projevem je nebolestivá bulka, kterou si pacientka nahmatá sama při samovyšetřování nebo je zjištěna lékařem při vyšetřování (a to nejen na gynekologii, ale i jako náhodný nález při vyšetření za jiným účelem). Tato bulka je prvním příznakem asi u ¾ nemocných.
Z hlediska dostupné léčby je optimální, pokud se jako první objeví nehmatné ložisko při mamografickém vyšetření, čili nádor, který je v počátečním stádiu a ještě se klinicky neprojevuje. Toho lze dosáhnout jen pravidelnými mamografickými kontrolami, ale i tak pokud by se nádor objevil například brzy po kontrole, může růst necelé dva roky do další kontroly a už se u pacientky i projeví.
Takže ne vždy by se včasný záchyt podaří, stejně tak u mladších nemocných, pro které ještě není screening určen. Nicméně je statisticky dokázáno, že se zavedením screeningu a snad větší osvětou se časný záchyt nádoru prsu zvýšil a tím se zlepšila samozřejmě jeho léčba.
Mezi další ale méně časté (jak uvádějí samotná procenta) příznaky onemocnění patří bolest prsu (5%), zvětšení prsu (1%), vtažení kůže nebo bradavky (5%), výtok z bradavky (2%) nebo povrchové změny na bradavce, například šupinatění (1%).
Zvětšení uzlin v podpaží nebo nad klíční kostí je už projevem šíření nádoru. Méně než 10% onemocnění se manifestuje příznaky již vzdálených metastáz, tedy příznaky v jiných orgánech (například bolestmi zad při metastázách do kostí).
Léčba rakoviny prsu
Po stanovení diagnózy na základě mamografie, případně dopněné ultrazvukem, kdy už je tedy jisté, že pacientka má karcinom prsu, se dělá histologické vyšetření, aby se mohl určit správný postup léčby. Na histologii se pošle vzorek vaší tkáně z tzv. biopsie, která se provádí velmi tenkou jehlou.
Histologie prokáže, zda se jedná o lobulární karcinom, který je méně škodlivý (neinvazivní) nebo duktální karcinom, který naopak narůstá do větších rozměrů, ale zase může být díky tomu snadněji diagnostikován. Škodlivost spočívá v jeho šíření do okolí.
Rozhodující pro léčbu také je, zda má nebo nemá pacientka metastázu v uzlinách, nebo i ve vzdálených orgánech. K tomu slouží další vyšetření daných orgánů – např. ultrazvuk (sono) jater, rentgen hrudníku a scintigrafie (vyšetření na oddělení nukleární medicíny) kostí.
Pomocí ultrazvuku se vyšetřují i uzliny, do kterých se nádor šíří jako první (v podpaží a nad klíčkem).
Dělá se i biochemické vyšetření (z krevního odběru) na stanovení nádorových markerů, což jsou dalo by se říci molekuly specifické pro daný nádor, který je vylučuje do krve (u karcinomu prsu je to hlavně CEA).
Další věc, která se z biochemie určuje je přítomnost některých receptorů, které jsou důležité pro hormonální léčbu, aby se látka, kterou podáme ve formě tablety, na daný receptor vůbec navázala.
Některé nádory prsu tyto receptory nemají, proto je pak nelze léčit hormonální terapií, ale musí se zvolit jiný postup.
Volba léčebné strategie závisí tedy na věku, hormonálním stavu (přítomnost/nepřítomnost receptorů), celkové kondici a na přítomnosti a počtu metastáz.
Základní metodou léčby časných karcinomů je chirurgický výkon, kdy se odebere buď celý prs nebo jeho část (v tomto případě následuje většinou ještě ozáření). Pro zbavení se nádoru je také lepší odebrat i lymfatické uzliny v podpaží, protože v mnoha případech se tam již nádor rozšířil a nemusí být ještě nijak prokazatelné.
V současné době již však existuje možnost udělat během operace scintigrafické vyšetření (aplikace radioizotopu) tzv. sentinelové uzliny, která je vlastně první uzlinou, jež by mohla být postižena a když by bylo toto vyšetření negativní, nemusely by se uzliny vůbec odstraňovat, protože nádor do nich ještě naštěstí nedorazil.
Po operaci je u nemocných, které měly zasaženy nádorem i uzliny, podávána chemoterapie. Je to kvůli tomu, že při operaci mohlo dojít k tzv. mikrometastázám, tedy rozsevu třeba jen pár nádorových buněk do krve, tak aby byly tyto buňky zničeny a nádor tak zcela zlikvidován.
Pokud nemá pacientka postižené uzliny, ale má další zvýšená rizika nádorového rozsevu (nádor je příliš veliký, nejsou přítomny estrogenové receptory, nebo je povaha nádorových buněk histologicky velmi závažná), tak se také doporučuje chemoterapie. Záleží samozřejmě i na věku, protože u starších nemocněných, by mohla být chemoterapie zbytečně zatěžující.
U žen po menopauze s pozitivitou estrogenových receptorů se po operaci dává dlouhodobě tamoxifen (Tamoxifen, Tamoplex, Nolvadex, Tamifen, Zitazonium), který má tu výhodu, že v některých tkáních působí proti estrogenu (v prsu) a v jiných podporuje estrogen (v kostech – brání osteoporóze, v metabolismu lipisů – příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu). V jedné tkáni, kde také podporuje estrogen, je to však nepříznivé – v děloze, kde také může vzniknout nádor. Toto riziko je však vzhledem ke stávajícímu onemocnění až druhořadé.
Léčba tamoxifenem snížila výskyt recidiv (dalšího vzplanutí nádoru) o 47%. Je to právě díky úplnému vymícení nádorových buněk, které mohou vstoupit do krevního oběhu při operaci a které mají estrogenové receptory, což je vůbec podmínkou celé hormonální léčby.
Dnes se do popředí hormonální léčby dostávají i jiné preparáty než tamoxifen. Je to anastrazol (Arimidex), letrozol (Femara) nebo formestan. Jsou to látky blokující tvorbu estrogenů v nadledvině a ve vaječníku.
Novou léčebnou možností jsou protilátky proti receptoru HER2 u HER2 pozitivních nádorů.
Jedná se o biologickou léčbu, která je velmi cíleně zaměřená proti určité molekulární struktuře v nádoru a může tedy velice účinně zapůsobit bez toho aniž by vyvolala mnoho jiných vedlejších efektů.
Je očekáván její účinek především u nádorů, které mají sklon k většímu množení buněk a metastazování (tedy u těch, které mají horší prognózu).
Nádory, které jsou středně pokročilé (tedy ne časné, ale zároveň ještě nemetastazují), je lepší nejdříve „zmenšit“ tím, že lékař zvolí některý z chemoterapeutických postupů, než se přistoupí k operaci. Jedná se totiž už přeci jen o nádor větších rozměrů.
Když se zmenší díky chemoterapii, je pak větší pravděpodobnost, že operace dobře dopadne. To vše ale za předpokladu, že chemoterapie opravdu zabere a prokáže se zmenšení nádoru.
Když by se totiž nádor nepodařilo zmenšit, znamená to, že je už na chirurgický výkon pozdě a je lepší nádor ozářit a znovu zkusit chemoterapii.
Po zdařené operaci se dává opět doplňující chemoterapie nebo hormonální léčba kvůli mikrometastázám.
Léčba metastazujícího karcinomu je již svízelná. V podstatě nejde karcinom vyléčit, ale jen zmenšit a zmenšit tím i obtíže, které již mohou být i v jiných orgánech díky metastázám.
Pacientkám se dává chemoterapie nebo hormonální léčba tamoxifenem.
Ta je zase upřednostňována u nemocných, které mají estrogenové receptory a zabírá zejména pokud jsou metastázy v kostech nebo měkkých tkáních.
Za těchto okolností je dobré také ozařování (na metastázy v kostech, které se projevují těžkými bolestmi zad, nebo na metastázy v mozku). Chemoterapie je vyhrazena pro pacientky s metastázami do jater, s rychlým šířením nádoru a pro ty, které nemají estrogenové receptory.
Celkově lze shrnout, že lepší vyhlídky na vyléčení mají nádory prsu s co nejnižším počtem postižením uzlin (ideálně nulovým) a ty které mají pozitivní estrogenové receptory a dají se tudíž léčit hormonální terapií. Dalším ukazatelem jsou různé histologické formy nádoru a také podle novějších poznatků protein HER2 (spojen s horší prognózou), proti jehož receptoru byla ale nalezena protilátka (nazvaná trastuzumab).
Nádory prsu jsou velmi různorodé a u každé pacientky se může situace značně lišit. Nejde tedy bohužel zaškatulkovat, kdo se určitě vyléčí a u koho se nemoc i po operaci za několik let vrátí. Léčitelnost je však oproti jiným zhoubným nádorům velmi nadějná.
Zdroj: www.vitalion.cz
i60.cz: Roste počet pacientů, kteří řeší nádorové onemocnění alternativní léčbou, říká onkoložka Petra Garnolová
Je na pacientovi, jakou si nakonec zvolí léčbu…Ilustrační foto: Ingimage
„Je důležité, aby lékař pacientovi vysvětlit, jak moc je jeho onemocnění závažné, jaké jsou šance na úplné vyléčení, jak bude léčba a s jakými následky. Pacient by měl dostat úplné a pravdivé informace, aby se mohl rozhodnout, jakou léčbu podstoupí,“ říká onkoložka MUDr. Petra Garnolová.
Onkologové v době pandemie koronoviru upozorňovali na to, že se výrazně zvýší počet pacientů s nádorovým onemocněním, kteří kvůli covidu nepřišli včas na vyšetření.
Naplní se podle vás tyto obavy?
Máte pravdu, že v současné době se do ambulance objednává více pacientů, kteří mají zdravotní obtíže nebo si někde na těle nahmatali útvar, který tam nepatří. Během covidové pandemie, zejména v první vlně, byl významně omezen provoz řady ambulancí a také oddělení zobrazovacích metod.Z toho důvodu byl v tomto období záchyt nově diagnostikovaných pacientů nižší a nyní čísla opět narostla. Předpokládám ale, že celkový počet nově diagnostikovaných nádorových onemocnění zůstane přibližně stejný.
U zhoubných nádorů je nejdůležitější zachytit ho včas.
Roste počet lidí, kteří chodí na preventivní prohlídky, anebo je pořád více těch, kteří prevenci zanedbávají?
Řekla bych, že v posledních letech roste počet lidí, kteří se o svůj zdravotní stav zajímají, snaží se dodržovat pravidla zdravého životní stylu a k tomu také patří pravidelná kontrola u lékaře.V rámci těchto kontrol může být včas zachycen vážný zdravotní problém a šance na jeho vyřešení významně stoupají. Nejde jen o onkologická onemocnění, ale i o interní a neurologické choroby.
Bohužel stále ještě existuje dost velká skupina lidí, kteří naopak o své zdraví nedbají, mají řadu zlozvyků jako je kouření, nadužívání alkoholu, přejídání a tito lidé často na preventivní vyšetření k lékaři vůbec nedocházejí. Ale právě ti mohou být ohroženi zdravotními problémy nejvíce. Otázkou a výzvou do budoucna tedy je, jak tuto skupinu motivovat k návštěvě lékaře.
Pokud nemám doktora, který mě sám pošle na preventivní prohlídku, jak bych měl postupovat, tedy na jakou prevenci mají lidé nárok po padesátém roce věku?Preventivní prohlídky plně hrazené ze zdravotního pojištění a jejich náplň upravuje vyhláška o preventivních prohlídkách č 70/2012 Sb.
Preventivní prohlídka je od dovršení 18 roku hrazena každé dva roky a podle věku pacienta je přesně daná její náplň. Po 50. roce věku jde o vyšetření hladiny cukru a tuků v krvi, EKG, vyšetření moči diagnostickým papírkem, vyšetření očí.
Každé toto vyšetření je možné opakovat v přesně daném intervalu a praktický lékař obvykle tyto intervaly hlídá. Na preventivní vyšetření navazují screeningové programy. Ty mají za cíl odhalit onkologické onemocnění v raném stadiu, kdy ještě nemá žádné klinické projevy a pacient nemá obtíže. V České republice máme tři tyto programy.
Jde o screening prsu, na vyšetření mamografem v akreditovaném centru má každá žena po dovršení 45 let v intervalu 2 roky. Druhý screnningový program se snaží vyhledat pacienty s nádory tlustého střeva a konečníku. Je určený pro pacienty obou pohlaví od padesáti let věku.
Pacient má možnost absolvovat kolonoskopii a při zcela normálním nálezu ve střevě a konečníku se toto vyšetření opakuje jedenkrát za 10 let nebo může od 50 do 55 let absolvovat každoročně test na skryté krvácení do stolice, pokud je nález vždy v pořádku, od 55 let dále je vyšetření prováděno po 2 letech.
Pokud se ve vzorku stolice krev prokáže, pacienta odesíláme ke kolonoskopii. Třetím programem je screening nádorů děložního čípku, který pojišťovna hradí ženám každoročně od 15 let věku v rámci pravidelné gynekologické prohlídky.
Zde bych chtěla upozornit, že na gynekologii by měly 1 x ročně docházet i ženy, které nemají obtíže a jsou po odstranění dělohy a vaječníků. Zdravotní problém včetně onkologického může být i v oblasti zevního genitálu nebo ve vagině. A nakonec ještě pravidelná stomatologická kontrola, hrazená je 1x za 6 měsíců.
Co mě může varovat před nebezpečím rakoviny. Pozná moje tělo, že ve mně bují cosi zhoubného?Na to není jednoznačná odpověď. Někteří pacienti přicházejí s obtížemi, která zcela jasně naznačují, že jde o onkologické onemocnění.
Mezi takové varovné příznaky patří náhlé zežloutnutí kůže bez jiných obtíží a bolestí, rychlé zvětšování obvodu břicha, rychle rostoucí, nebolestivý útvar v prsu apod.
Druhou skupinu tvoří pacienti, kteří mají jednu nebo více obtíží, ze kterých nelze jednoznačně usoudit, zda se jedná o nádor. Ti pak podle doporučení lékaře podstoupí řadu vyšetření včetně odběrů krve, ultrazvuku, CT a po zhodnocení nálezu rozhodneme, jaký bude další postup.
Třetí skupinu tvoří pacienti, u kterých je nádor nalezen v rámci preventivního vyšetřování nebo náhodně. Příkladem může být třeba záchyt nádoru žlučníku při cholecystektomii pro kameny.
Pokud při vyšetření člověk zjistí, že mu našli zhoubný nádor, co by měl dělat, jak má postupovat, aby léčba mohla být účinná. Ptám se hlavně na faktor času, tedy zda je nutné ihned zahájit léčbu?Pokud lékař zjistí, že pacient nově onemocněl nádorem, měl by ho ihned odeslat do onkologické ambulance.
Téměř každý člověk, kterému je sdělena diagnóza nádorového onemocnění, je zaskočený, má strach, snaží se získat rychle co nejvíce informací a samozřejmě chce začít léčbu co nejdříve.
U některých diagnoz, jako jsou například zhoubná onemocnění krve, musí začít léčba velmi rychle, často mají tito pacienti první dávku chemoterapie pár hodin nebo dní po stanovení diagnozy. U většiny „klasických“ nádorů není jejich růst tak rychlý a na zahájení léčby máme přece jenom více času.
Podle mého názoru by se měl pacient dostat k onkologovi nejpozději tři týdny po stanovení diagnozy. Nejde jen o to, že může dojít k riziku z prodlení v léčbě, ale pacient s touto diagnozou má řadu obav a otázek a měl by dostat co nejdříve možnost vše probrat s onkologem.
Dost často se stává, že lidé odmítnou chemoterapii a chtějí se vyléčit sami, vyhledávají alternativní léčbu na internetu, zkouší různé bylinky, nechávají si na dálku posílat energii. Co si o takové léčbě myslíte?Řekla bych, že v poslední době pacientů, kteří si tuto cestu léčby zvolili, přibývá.
Patřím k lékařům, kteří respektují právo každého člověka rozhodovat o svém životě včetně léčby závažných, život ohrožujících nemocí. Mým úkolem není pacientovi striktně diktovat a přikazovat co má dělat, ale ukázat mu možnosti, které současná medicína nabízí. V životě je vždy něco za něco a v onkologické léčbě to platí dvojnásob.
Ještě než léčba začne, měl by lékař pacientovi vysvětlit, jak moc je jeho onemocnění závažné, zda je šance na úplné vyléčení a za jakých podmínek a pokud vyléčení není možné, co mu onkologická léčba (chemoterapie, ozařování, biologická léčba ) přinesou a jaké může očekávat nežádoucí účinky.
Všechny tyto informace by měl lékař podávat pravdivě, pacient by měl mít dostatek času na doplňující otázky a také třeba pár dní na rozmyšlenou. Poté by se tým pacient a lékař měli rozhodnout, jaká léčba bude nejlepší.
V Česku bohužel tato úvodní komunikace s pacientem často chybí nebo je nedostatečná, někteří citlivější pacient si začnou připadat pod tlakem a zahnaní do kouta a rozhodnou se pro nestandardní léčbu.
Řada pacientů, kteří ke mně přicházejí, prošla nějakou formu alternativní léčby, ale co mají všechny alternativy společné je to, že pacientovi věnují dostatek času a projevují zájem o jeho zdravotní stav.
Pokud ke mně do ambulance přichází pacient, který má šanci na vyléčení nebo významné zpomalení růstu nádoru, snažím se ho velmi motivovat ke klasické léčbě. Často to vyžaduje opakované návštěvy, dlouhé a trpělivé vysvětlování. Dobře se mi osvědčilo nabídnout pacientovi souběh klasické a alternativní léčby. Pokud se pacient přes všechno úsilí, motivaci a rady rozhodne na léčbu nepřistoupit, má vždy možnost zůstat mým pacientem. Je tak zajištěno, aby v případě obtíží nezůstal bez lékaře.
Jaká je dnes úspěšnou léčby rakoviny u nejčastějších typů nádorů jako jsou prsa, střeva či prostata?Nechci zabíhat do detailů, protože výzkum v této oblasti za poslední roky hodně pokročil kupředu a vyjmenování všech možností by vydalo na celý článek.
U těchto tří diagnoz mohu říci, že pokud se jedná o časná stadia, má pacient velkou šanci na úplné vyléčení. V případě, že jsou již přítomné metastázy, jsme u většiny pacientů schopni prodloužit život na několik let.
Pro mě není jediným parametrem délka života s nemocí, ale především jeho kvalita.
V médiích se čas od času dočteme, že vědci nalezli nadějný lék na rakovinu.
Co vy jako onkoložka na tyto zprávy „o nadějné léčbě“ říkáte? Dočkáme se někdy opravdu léků na zhoubné nemoci?Často jsou to informace zkreslené, většinou jde o novou látku, která má potenciálně protirakovinový efekt, ale od molekuly v laboratoři k pacientovi je velmi dlouhá cesta trvající obvykle několik let. Velmi často se během klinických zkoušek zjistí, že efekt není tak velký, jak se předpokládalo, nebo že má látka moc velké nežádoucí účinky. K vaší otázce, zda bude univerzální lék na rakovinu, tak myslím, že nebude. To, co označujeme jako rakovina, je různorodá skupina onemocnění způsobených různě změněnými buňkami s rozdílnými vlastnostmi a bohužel také s velmi dobrou schopností vytvořit rezistenci na léčbu. To je také důvodem, proč například chemoterapie na začátku léčby funguje, ale časem začne nádor i při léčbě zase růst.
Kolik lidí ročně v Česku na rakovinu zemře a na jaké typy či druhy nádorů nejčastěji?V České republice je každoročně diagnostikována 87 000 nových pacientů s nádorovým onemocněním a ročně na rakovinu zemře asi 27 tisíc lidí.
Je to druhá nejčastější příčina úmrtí po kardiovaskulárních chorobách. Nejčastěji diagnostikovaným nádorem u mužů je nádor prostaty a u žen nádor prsu.
Na druhém místě je u obou pohlaví nádor střeva a konečníku a na třetím také u obou pohlaví nádor plic.
Když někdo od mládí kouří, pije, je obézní, tak má asi více „zaděláno“ na to onemocnět rakovinou. Jak je to ale u starších lidí, „vyplatí“ se začít dřív zdravě třeba ještě po šedesátce?Určitě se to vyplatí a nejenom finančně.
I když přestanete kouřit až po šedesátce, snížíte tím riziko vzniku infarktu či cévní mozkové příhody i vznik nádorového onemocnění. Podobné je to s nadužíváním alkoholu, opět lepší přestat pozdě, než nikdy. Zde bych chtěla připomenout, že i pivo je alkohol.
I když to možná bude znít neuvěřitelně, mnoho pacientů pivo vůbec nepovažuje za alkoholický nápoj.
MUDr. Petra GarnolováSpecialistka na klinickou onkologii a paliativní péči. Do roku 2016 primářka onkologického oddělení Institutu onkologie a rehabilitace Na Pleši. V současné vede privátní onkologickou a paliativní ambulanci a řídí Agenturu domácí péče a domácí hospic Péče doma.
Odmítá léčbu rakoviny. Bojuje s ní po svém… | Žena.cz
Matka dvou dětí odmítá léčbu rakoviny, která by jí mohla zachránit život. Místo toho se pokouší ze smrtelné nemoci uzdravit sama. Proč se tak rozhodla a co na to říká rodina?
Kelly Logan byla diagnostikována rakovina prsu. Krátce po té, co oslavila 34. narozeniny, jí lékaři oznámili, že bude muset podstoupit chemoterapii a následně operaci, jen tak získá šanci, že by zákeřnou nemoc porazila. Tvrdohlavá žena však o jejich pomoc nestojí. Snaží se rakovinu porazit bylinkami a syrovou stravou.
Nechci přijít o svou ženskost
Člověk by si nejspíš řekl, že se musela zbláznit, ale ona má ve všem jasno. „Nechci přijít o svá prsa a také vím, že by mi chemoterapie vzala veškerou energii. Lidé říkají, že jsem sobecká, když jsem odmítla péči lékařů, ale právě ten čas, který bych tomu musela věnovat, mi přijde sobecký,“ říká Kelly v rozhovoru pro mirror.co.uk.
Doporučujeme: Důvody, proč žít zdravěji. Kalkulačka rizika rakoviny
Dobře totiž ví, že kdyby chodila na chemoterapie, nemohla by se starat o své syny. Loganovi je sice už 14 let, ale matku stále potřebuje a nejmladšímu Blazovi jsou teprve čtyři roky.
Strach z chemoterapie
Sama přiznává, že ji více vyděsila představa chemoterapie než samotné zjištění rakoviny. Lékaři se na alternativní medicínu nekoukají příliš pozitivně. „Dokonce mě strašili, že by mi nádor také mohl narůst do obřích rozměrů a v hrudníku explodovat, pokud jej neodstraní,“ popisuje své zkušenosti se specialisty.
Odjakživa měla odpor k chemoterapii a invazivní léčbě. Což se ještě více prohloubilo, když jeden z jejích přátel zemřel na rakovinu, i když poctivě chodil na všechna ta ozařování. Vyděsilo ji, že byl tenkrát hrozně vyčerpaný, imunitní systém měl na nule a se ztrátou vlasů přišel i o radost ze života.
Alternativní medicína
„Díky svému novému stravovacímu a cvičebnímu plánu se cítím zdravější, než jsem kdy byla,“ komentuje svoji změnu Kelly.
Nedala na výhružky lékařů a pustila se do samoléčby. Na internetu zapátrala po různých alternativních léčbách a rozhodla se pro velkou změnu. „Nejím maso, ryby a z 90 % jím jen syrovou stravu. Také svému tělu dopřávám hodně zeleninových a ovocných šťáv,“ popisuje svůj režim mladá maminka.
Vyšetření černou fixou
Dokonce našla i způsob, jak si kontrolovat velikost bulky v prsu, aniž by musela jít na mamograf. Každý den si na ni nakreslí dvě černé tečky. „Nechci se celý den věnovat rakovině, ale zároveň mě baví sledovat, jak alternativní léčba funguje a co se všechno mění.“
V současné době při nemoci zvládá pracovat 50 hodin týdně, stará se o dvě děti a ještě stíhá pravidelně cvičit. Rodina však její samoléčbu nechápe a rozhodnutí odmítnout chemoterapii všechny zaskočilo.
Foto: Profimedia.cz
„Moje matka byla opravdu naštvaná, když se dozvěděla o mém rozhodnutí. Ale teď, když jí ukazuji výsledky svého výzkumu, začíná mi věřit,“ dodává Kelly.
Jak bojuje?
Doktoři mladé mamince vysvětlili, že její nádor vznikl pravděpodobně ze zánětu, který chytla při kojení. Ten způsobil mutaci buněk. Jednou za tři měsíce, přes všechny své zásady, dochází na ultrazvuk. Poslední vyšetření ukázalo, že se karcinom zvětšil o 0,9 mm, přesto chemoterapii stále odmítá.
Náš tip: Chemoterapie zabíjí. Co je na tom pravdy?
„Beru asi 20 různých vitaminů, které mi pomáhají udržet můj imunitní systém silný. Nehledám zázračný lék, ale myslím si, že lze žít normální život bez chemie a dopřávat tělu vlastní léčebný detox.“ Odhodlanou maminku dvou synů nezajímá, jak dlouho bude žít bez chemoterapie, protože si je jistá, že to bude déle, než kdyby takovou léčbu podstoupila.
Snaží se dokázat nemožné
Kelly dokonce vytvořila blog, kde dokumentuje celý svůj boj a poskytuje ostatním rady, dietní tipy a zajímavé postřehy o bylinách, které „usměrňují rakovinu“.
„Vím, že ne každý se mnou bude souhlasit, ale existuje spousta lidí, kteří mají stejný názor a budou potřebovat podporu,“ dodává na závěr Kelly Logan.
Dokázali byste udělat podobný krok jako Kelly? Napište nám v diskuzi pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Baculatá modelka (118 kg) dobývá svět. Fotí pro Vogue.
Uříznout hlavu a zase přišít. Je to možné?
Tři muži si vyzkoušeli nosit těhotenské břicho a prsa
Video Mohlo by Vás také zajímat: Objevila jsem, co mám v medicíně dělat. Zdraví někdy není v nabídce, říká paliatrička | Video: Daniela Písařovicová