Server Lidovky.cz zmapoval nabídku bister a stánků na koupalištích. Monotónní nabídka prodejců občerstvení vypadá nejčastěji takto: smažák, langoš, klobása, hranolky, párek v rohlíku… a samozřejmě nanuky nebo zmrzlina.
Je třicet stupňů ve stínu a lidé na dekách v Hýskově u Berouna se ládují smaženými sýry, klobásami a langoši. Jinou možnost, jak zahnat hlad, nemají. Pokud si totiž nepřinesli svačinu z domova, nemají na výběr.
Jídla z nabídky místního stánku jsou především smažená, variantou jsou uzeniny jako párky či klobásy, popřípadě hamburgery. Nabízí tu i pizzu, ovšem podle vzhledu i chuti putuje z mrazáku do mikrovlnky.
| Máte podobné zkušenosti s jídlem na koupalištích? Nebo jste narazili na občerstvení s bohatším či zdravějším menu? Napiště nám na email [email protected] a do předmětu prosíme napište „Jídlo na koupališti“. Přivítáme i fotky nabízených „specialit“. |
Podobná situace je i u Jinolických rybníků na Jičínsku. Stánků je tu sice o poznání více, ale ani od nich si neodnesete nic, co by se nekoupalo v přepáleném tuku. Snad jen klobásu či tradiční párek v rohlíku.
Hýskov ani Jinolice však nejsou výjimkou. Gastronomické katastrofy servírují prakticky na všech koupalištích. Jen namátkou: Vsetín, Kutná Hora, Staré Město, Morkovice u Kroměříže… Důvod? Především pohodlnost stánkařů, přece se nebudou „celý den krájet se zeleninou.“
Nosíte si k vodě vlastní jídlo?
Ano, dost tím ušetřím. 288
Jenže návštěvníkům koupališť dochází trpělivost. S nabídkou stánků s občerstvením nejsou spokojení a chtějí změnu: „Je to katastrofa. Okolo stánku se bojím i projít.
Stačí mi, když ten přesmažený tuk cítím a můj žaludek už začíná protestovat. To vážně musí všichni nabízet jen langoše, hranolky a oschlé klobásy?,“ ptá se znechuceně osmadvacetiletá Michaela.
Jídlo si raději nosí vlastní. „Na to se mám moc ráda,“ dodává studentka.
Nejčastější nabídka občerstvení na koupalištích: langoš a hranolky. Koupaliště Širůch ve Starém Městě.
U vody by si třeba chtěla pochutnat na zeleninovém salátu, který se však netopí ve smetanové zálivce. Prodejci by podle ní také mohli dbát více na čerstvost. „Ráda bych si dala grilovanou rybu, kuřecí steak nebo třeba grilovanou zeleninu. Tatarky a smažených sýrů už bylo dost,“ dodává.
S tím souhlasí i lékařka Kateřina Cajthamlová: „Tento typ stravy je úplně nejlevnější a jasně tady využívají lenosti těch lidí, kteří si nenosí krabičky,“ říká. Zároveň upozorňuje, že se jedná o stravu zimní. „Jedná se o stravu tučnou, bílkovinově a sacharidově nedostatečnou. Je to jako kdyby si na to koupaliště oblékli kožich,“ varuje.
 Smažená jídla u vody? Dovolenou se tak přiblížíte k rakvi, říká známá lékařka Kateřina Cajthamlová. Rozhovor o pokrmech na koupalištích najdete na serveru Lidovky.cz ve středu 11. 7. |
Ne všichni provozovatelé ale nabízí 'českou klasiku'. Najdou se i osvícené výjimky. Tím je třeba koupaliště Kožlí u Ledče nad Sázavou. Kromě klasických smažených sýrů, hranolek a klobás, nabízejí i čerstvé pstruhy od místních rybářů.
Můžete si tu dát rybu uzenou či třeba Pstruha po mlynářsku. Bohužel tu ale ryby vytlačily návštěvníky a o uplynulém víkendu se ve vodní nádrži nikdo nekoupal.
„Voda je podle rozboru hygieny pro koupání vhodná, ale chápu, že na první pohled to nevypadá,“ vysvětlila obsluha stánku.
Na koupališti v Kožlí u Ledče nad Sázavou mají sice nabídku klasických smažených jídel, ale doplňují ji rybami. Nabízí třeba pstruha po mlynářsku.
O něco lépe jsou na tom i Pražané. Na místních koupalištích se již vyskytuje kromě klasické nabídky grilovaných klobás a smažených jídel i zdravější varianta stravování.
Například v pražském Podolí si návštěvníci mohou pochutnat na zeleninových salátech či pečeném kuřeti, přičemž jako přílohu si mohou zvolit kromě hranolků i vařené brambory či rýži.
Ve Žlutých lázních zase nabízejí grilovaný steak z lososa či kuřecí špíz se zeleninou, ze salátů šopský a tuňákový.
Párek a burger jsou nejoblíbenější. Na koupalištích se však daří i kuskusu
Fotografie z archivu Berounského deníku Redakce
Venku je parno, slunce svítí, obloha bez mráčku. Ideální čas vyrazit k vodě. Jak však zahnat hlad? Zkuste to zdravě.
Bufety na některých koupalištích už svou nabídku přizpůsobily, a tak se na ní objevila i zdravější jídla, než jsou párek v rohlíku a hranolky.
Ty však stále zůstávají stálicemi, které najdete takřka všude a mnoho lidí je má s letními radovánkami spojené.
Občerstvení na koupališti | Foto: Shutterstock
„Na koupališti si párek v rohlíku dám vždycky. Běžně se stravuji zdravě, ale tady na to kašlu. Beru to už jako tradici,“ směje se Barbora Šamšulová z Hradce Králové, která včera vyrazila na místní koupaliště Flošna.
Přečíst článek ›
Zdá se, že její slova platí, protože také zde bývá o párky v rohlíku opravdu velký zájem. „Když jsem tu byla naposledy, tak jsem byla zklamaná. Došly totiž rohlíky. Ale problém jsem vyřešila, dala jsem si nakonec hambugr,“ rozčiluje se Šamšulová naoko.
Nová móda
Jenže řada Čechů v posledních letech prahne po zdravější stravě, a tak koupaliště do svých nabídek zařazují například kuskusy, saláty nebo ovoce.
Právě misku čerstvého ovoce, kuskus se zeleninou a masové i vegetariánské saláty také letos oživuje nabídku fastfoodových jídel na koupališti Petynka v Praze 6. „Každoročně se snažíme do nabídky zařadit více svěžích a zdravějších jídel na úkor tučných a smažených pokrmů. Co se týká ohlasů veřejnosti, jsou hlavně pozitivní,“ uvedl vedoucí areálu Ondřej Renský.
Zdroj: Deník
Kromě žaludků zákazníků se snaží většina provozovatelů odlehčit i přírodě. Různými způsoby proto omezují jednorázové plastové nádobí a servírují třeba v recyklovatelném či vratném nádobí.
Na Petynce použili recyklovatelné nádobí poprvé loni. „Například jídla servírujeme do papírového nádobí a příbory jsou vyrobené ze dřeva.
Plánujeme v tom pokračovat i v dalších sezonách,“ řekl vedoucí areálu Renský.
Přečíst článek ›
Pokud ještě móda odlehčeného stravování na vaše koupaliště nedorazila, zkuste si připravit zdravou svačinu, která se vám na teple nezkazí. Velcí gurmáni se mohou pustit do těstovinového salátu či kuskusu, ti, kteří nechtějí přijít o čas přípravami v kuchyni, s sebou mohou vzít třeba nakrájenou mrkev nebo okurku a k nim jogurtový dip.
Kolik utratíte za oběd na „koupáku“* Párek v rohlíku: 30 až 40 korun* Hranolky: 30 až 50 korun* Belgické hranolky: 40 až 60 korun* Klobása na grilu: 50 až 70 korun* Kukuřičný klas s máslem: 30 až 50 korun* Kuřecí nugety: 50 až 70 korun* Bageta: 40 až 60 korun* Paniny, toasty: 40 až 70 korun* Hovězí burgr: 100 až 130 korun* Smažený sýr, hranolky: 90 až 120 korun* Langoš: 50 až 60 korun* Salát s masem, sýrem: 90 až 130 korun* Kuřecí wrap: 80 až 100 korun* Chipsy: 30 až 40 korun* Slané tyčinky: 35 až 40 korun* Točená limonáda 0,5 litru: 35 korun* Džus 0,25 litru: 30 korun* Voda 1 litr: až 50 korun* Pivo 0,5 litru: od 30 korun* Nealkoholické pivo, neochucené, ochucené, 0,5 litru: od 40 korun* Mojito: od 95 korun* Espresso: od 30 korun* Cappuccino: od 40 korun* Nanuky: od 30 korun* Zmrzlina: od 15 korun
16.7.2020
- kuskus,
- rohlík,
- hranolky,
- párek,
- salát,
- sýr,
- ovoce,
- koupaliště,
- pivo,
- maso
POMOCNÍ DĚLNÍCI VE VÝROBĚ, 14 600 Kč OBSLUHA OSGTATNÍCH ZAŘÍZENÍ NA ZPRACOVÁNÍ KOVŮ – Kontakt: telefonicky (PO-Pá 9:00-154:00), e-mailem., 24 000 Kč SKLADNÍCI, OBSLUHA MANIPULAČNÍCH VOZÍKŮ – Kontakt: telefonicky (ÚT 8:00 – 10:00), e-mailem., 16 800 Kč PRODEJCE, ADMINISTRATIVNÍ PRACOVNÍK – Kontakt:, 18 500 Kč PROVOZNÍ ZÁMEČNÍCI – Kontakt: telefonicky, e-mailem, 30 000 Kč MONTÁŽNÍ DĚLNÍCI, 19 320 Kč SKLADNÍK/CE – Kontakt: telefonicky (PO-NE 8:00-16:00 hod.)., 25 000 Kč SKLADNÍCI, OBSLUHA MANIPULAČNÍCH VOZÍKŮ – Kontakt: telefonicky, e-mailem., 16 800 Kč + PODAT INZERÁT Volkswagen Touran koupeno v F Volkswagen Golf servisní knížka, koupeno v D Volkswagen Sharan servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Volkswagen Polo první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Volkswagen Polo první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Volkswagen Polo servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Volkswagen Passat první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Volkswagen Golf první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované + PRODAT AUTO
Carolyn Steel: Carolyn Steel: Jak jídlo formuje naše města
- Watch
- Discover
- Attend
- Participate
- About
Membership
Sign in
Jak nakrmit město? To jej jedna z velkých otázek naší doby. A přece ji jen málokdo položí. Bereme jako dané, že když jdeme do obchodu, nebo restaurace či dokonce haly tohoto divadla za přibližně hodinu, bude tam na nás čekat jídlo, které se tam kouzelně odněkud objevilo.
Ale když pomyslíte, že každý den musí být pro město velikosti Londýna vyroben, dovezen, koupen a prodán uvařen, snězen a následně zpracován dostatek jídla, a že něco podobného se musí opakovat každý den v každém městě na Zemi, je pozoruhodné, že se tato města vůbec nají.
Žijeme na takových místech jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Zapomínáme, že protože jsme živočichové a potřebujeme jíst, jsme závislí na přírodě stejně, jako byli naši dávní předkové.
A jak se nás stále více stěhuje do měst, více přírody se přetváří do neobyčejných krajin jako je ta za mnou – – jde o pole sóji v Mata Grosso v Brazílii, aby nás nakrmila. Jde o obrovské části krajiny.
Ale jen několik z nás je kdy viděla.
A stále více tyto oblasti nekrmí jen nás. Jak se nás stále více stěhuje do měst, tak nás více jí maso, takže třetina roční globální obilné sklizně je určena na krmení zvířat spíše než pro lidi. A kvůli tomu je zapotřebí třikrát tolik obilí – – vlastně deset krát více obilí – k nakrmení lidí, pokud obilí nejdříve projde zvířaty a to není moc efektivní způsob k našemu nasycení.
A jde také o stupňující se problém. Očekává se, že do roku 2050 se zdvojnásobí množství lidí žijících ve městech. A také se očekává, že se zkonzumuje dvakrát tolik masa a mléčných výrobků.
Takže maso a urbanismus jdou ruku v ruce. A to způsobí velký problém. Nakrmit šest miliard masožravců do roku 2050. To je velký problém.
A pokud budeme v současném stavu pokračovat, dostaneme se do problému, který pravděpobobně nebudeme schopni vyřešit.
19 mil. hektarů deštných pralesů je každý rok ztraceno kvůli vytvoření nové orné půdy. Přestože ve stejném okamžiku přicházíme o stejné množství existující orné půdy kvůli zasolování a erozi. Také velmi lačníme po fosilních palivech.
Na výrobu jedné kalorie jídla, které konzumujeme na Západě, je zapotřebí 10 kalorií. A přestože jídlo vyrábíme s velkými náklady, ve skutečnosti si jej nevážíme. Polovina jídla vyrobená v USA se v současnosti vyhazuje. A na závěr, na konci tohoto dlouhého procesu, ani nezvládáme řádně nakrmit planetu.
Miliarda z nás je obézních, zatímco další miliarda hladoví. Ani jedno z toho nedává moc smysl.
A když pomyslíte, že 80 % globálního obchodu s jídlem je nyní ovládáno jen pěti mezinárodními společnostmi, je to pochmurný obrázek. Protože se stěhujeme do měst, svět také přejímá západní stravu. A když nahlédneme do budoucnosti, jde o neudržitelné stravování.
Jak jsme se k tomu dostali? A ještě více důležité, co s tím uděláme? K zodpovězení mírně jednodušší první otázky – řekla bych, že náš proces začal asi před 10 000 lety.
Ve starověkém Blízkém Východě, známém jako Úrodný srpek. Protože, jak vidíte, měl tvar půlměsíce. A také byl úrodný.
A právě tam, před 10 000 lety, došlo ke dvěma výjimečným objevům, zemědělství a urbanismu, zhruba na tomtéž místě a čase.
Nejde o náhodu. Protože zemědělství a města jsou svázána dohromady. Navzájem se potřebují. Protože to byl prvotní objev obilí našimi dávnými předky, který zabezpečil zdroj potravy dostatečně velký a stabilní pro podporu trvalých osídlení.
A když se podíváme, jak taková osídlení vypadala, zjistíme, že jsou velmi kompaktní.
Byly obklopeny plodícímí zemědělskou půdou, a dominovaly jim velké chrámové komplexy jako tento v Uru Ty ve skutečnosti byly efektními, duchovními a centralizovanými jídelními přerozdělovacími místy,
protože to byly právě chrámy, které nakládaly s úrodou, shromažďovaly obilí, nabízeli je bohům a následně poskytly obilí, které bohové nesnědli, zpátky lidu.
A tak vlastně celému duchovnímu a fyzickému životu těchto měst dominovalo obilí a úroda, které je vyživovaly. A tak tomu bylo v každém starověkém městě. Ovšemže ne všechny byly tak malé. A jak známo, v Římě žil přibližně milion lidí již před prvním století př.
n. l. A jak se takové město krmilo? Odpověď je skrytá v tom, čemu já říkám „dávné potravinové míle“.
Řím měl přístup k moři, což mu umožnilo dovážet jídlo z velkých vzdáleností. V dávných dobách šlo o jediný způsob, jak to udělat, protože bylo velmi obtížné převážet jídlo po cestách, které byly špatné. A samozřejmě se jídlo rychle kazilo.
A tak Řím vedl efektivně válku na místech jako bylo Kartágo a Egypt proto, aby dostal své pracky na jejich obilné rezervy. A vlastně by se dalo říct, že výboje Říma byly vskutku takovým dlouhým, protáhlým, ozbrojeným nákupním tažením.
– Vlatně – zbožňuji jeden údaj, prostě se o něj s vámi musím podělit: Řím dovážel ústřice z Británie v jednom období. Myslím, že je to úžasné.
Řím utvářel své provincie svou chutí k jídlu. Zajímavé však je, že v dobách před průmyslovým věkem se odehrála ještě jiná věc. Když se podíváme na mapu Londýna ze 17. stol., uvidíme, že mu obilí připlouvá po Temži, podél spodní části této mapy. Proto se trhy s obilím nacházely na jihu města. A na cestách, které od nich vedly nahoru do Cheapside, což byl hlavní trh, se také prodávalo obilí.
A když se podíváte na jméno jedné z těch ulic, Chlebová, je vám jasné, co se tam před 300 lety odehrávalo. A stejné to samozřejmě bylo s rybami. Ryby samozřejmě přicházely také po řece. Stejně jako obilí.
A samozřejmě, že Billingsgate, byl známý londýnský rybí trh, který tam fungoval až do poloviny 80. let 20. století. Což, když se nad tím zamyslíte, je vskutku mimořádné.
Všichni tam tak postávali s mobily, které vypadaly jako cihly a kolem
A to je další věc spojená s potravou ve městech: Jakmile potraviny jednou někde zakoření, jen zřídka se stěhují jinam. S masem je to úplně jinak, protože zvířata mohou dojít do města po svých. Proto hodně londýnského masa přicházelo ze severozápadu, ze Skotska a Walesu.
A tak zvířata přicházela a zastavovala na severozápadě města, a proto se Smithfield, velmi známý londýnský trh s masem, nacházel tam. Drůbež přicházela ze západní Anglie a podobných míst ze severovýchodu. Teď se trochu cítím jako když předpovídám počasí.
Nicméně, Drůbež přicházela, s nožkami chráněnými celtovinou až se dostala k východnímu konci Cheapside, kde je prodávali. Proto se tomu místu říká Drůbeží.
A když se podíváte na mapu města postaveného před průmyslovým věkem, rozlišíte potraviny, které do něj přicházely.
Dokonce vidíte, jak bylo město fyzicky utvářeno potravinami i podle jmen ulic, které vám hodně napoví. Původní Páteční ulice byla tam, kde se v pátek kupovaly ryby. A navíc si ji musíte představit plnou jídla.
Protože ulice a veřejná prostranství byly jedinými místy, kde se jídlo kupovalo a prodávalo.
A když se podíváte na Smithfield roku 1830, dojde vám, že by bylo velmi obtížné žít v takovém městě a nevědět, kde sehnat jídlo. Pokud jste měli nedělní oběd, pravděpodobně vám už tři dny bučel nebo mečel venku pod okny. Takže je vidět, že Londýn byl organickým městem, součást organického cyklu. A o 10 let později se všechno změnilo.
Toto je obrázek Velké západní železnice z roku 1840. A jak vidíte, někteří z prvních cestujících byla prasata a ovce. A tak najednou tato zvířata už na trh nehnali. Poráželi je mimo zrak a mysl někde na venkově.
A do města je dopravovali po železnici. A to vše změnilo. poprvé je možné budovat města vskutku jakékoliv velikosti a tvaru, kdekoliv. Města bývala omezována geografií. Své potraviny získávala velmi složitými fyzickými způsoby.
A najednou byla města od polohy osvobozena.
Jak vidíte z těchto londýských map, po 90 letech od příchodu vlaku se mění z malého prskance, který bylo celkem snadné nakrmit nahnanými zvířaty apod.
, do velkého lomozu, který by bylo velmi těžké nakrmit jen tak pěšky, ať už by to byla zvířata nebo lidé. A to byl samozřejmě jen začátek. Po vlacích následovala auta. A ta znamenala skutečný konec tohoto procesu.
Došlo ke zcela konečnému uvolnění města od jakéhokoliv zdánlivého vztahu s přírodou.
Bylo to město prosté zápachu, nepořádku a jistě i zbavené lidí. Protože nikoho už by nenapadlo jít pěšky tak daleko. Protože když se chtěli najíst, nastoupili do auta, jeli do nějaké krabice na předměstí, vrátili se s nákupem na týden a řešili, co s tím vlastně budou dělat. A to je skutečně okamžik, kdy se náš vztah k jídlu a městu zcela změnil.
Jídlo bývalo středobodem, jádrem společenského setkávání se ve městě a na periferiích. Bývalo společenskou událostí nakupovat a prodávat jídlo. Nyní je to anonymní. Dříve jsme vařívali.
Dnes jen přidáme vodu, vajíčko, pokud pečete koláč nebo tak něco. Nečicháme k jídlu, abychom zjistili, že je v pořádku. Jen si přečteme zadní nálepku na balíčku. A nevážíme si jídla. Nevěříme mu. Místo abychom mu věřili, se jej bojíme.
A místo abychom si jej vážili, vyhazujeme jej.
Jedna z největších ironií současných potravinových systémů je, že místo slíbeného zjednodušení to celé ztížili. Tím, že je možné budovat města kdekoliv, nás vlastně odcizili od našeho nejdůležitějšího vztahu, což je ten, který máme s přírodou. A také jsme díky nim závislí na systémech, které mohou doručit jen ona, a které, jak jsme viděli, jsou neudržitelné.
Takže, co s tím provedeme? Nejde o novou otázku. Již před 500 lety se na to sám sebe ptal Thomas More. Zde je titulní obrázek k jeho knize Utopia.
Šlo o soubory polo-nezávislých městských států pokud to zní vzdáleně povědomě, na vzdálenost jednodenní chůze, kde byl každý v zásadě posedlý zemědělstvím a pěstoval na zahrádce zeleninu a jedl místní jídlo spolu s ostatními apod.
A myslím, že byste mohli namítnout, že jídlo je nosným principem uspořádání Utopie. I když More to nikdy tak nepopsal.
A zde je další velmi známá utopistická vize Zahradní město od Ebenezera Howarda. Stejná myšlenka. Soubor částečně nezavislých městských států.
Malé kaňky městského prostředí s ornou půdou kolem, propojené s ostatními železnicí. A opět, jídlo se zdá být nosnou myšlenkou jeho vize. Dokonce to bylo postaveno, ale nemělo to nic společného s Howardovou vizí.
A problém s utopickými myšlenkami je právě ten, že jsou utopické.
Utopie byla slovem, které Thomas Moore užíval velmi volně. Šlo o žert. Protože z řečtiny má dvojí odvození. Může znamenta dobré místo, nebo žádné místo. Protože je to ideál. Věc představivosti. Nemůžeme toho dosáhnout.
A já to považuji za koncepční nástroj pro uvažování o hlubokých problémech lidského obydlí, který to dělá málokdy užívané.
Proto jsem vymyslela alternativu, Sitopii, ze starověké řečtiny „sitos“ znamená jídlo a „topos“ znamená místo.
Myslím, že v Sitopii již žijeme. Žijeme ve světě utvářeném jídlem a pokud si to uvědomíme, můžeme jídlo používat jako opravdu mocný nástroj – koncepční nástroj, nástroj designu, abychom utvořili jiný svět.
Pokud bychom se do toho pustili, jak by Sitopia vypadala? No, myslím, že nějak takto. Prostě jsem musela použít tento snímek. Už kvůli výrazu toho psa.
Nicméně, jde o jde o jídlo jako střed života, střed rodinného života, oslavu jídla, užívání si jídla, čas, který mu lidé věnují. To je čím by mělo být jídlo v naší společnosti.
Ale takových scén nedosáhnete, pokud nebudete mít takovéto lidi. Mimochodem, mohl by to být i muž. Jde o lidi, kteří o jídlu přemýšlejí, kteří myslí napřed, plánují, kteří se dívají na regál se syrovou zeleninou a dokonce ji rozpoznají. Takové lidi potřebujeme.
Jsme součástí společenství. Protože bez takových lidí nemůžeme mít takováto místa. To jsem vybrala schválně, protože tam je muž, jak si kupuje zeleninu. Nícméně – společenství, trhy, kde se potraviny pěstují lokálně. Je to dostupné. Je to čerstvé.
Jde o součást společenského života města. Protože bez toho nemůžeme mít takováto místa, kde jídlo je pěstováno lokálně a je součástí krajiny a ne jen hrou s nulovým součtem bůh ví kde, u kterého čerta. Krávy s rozhledem, pařící se hromady kompostu.
které v zásadě celou věc propojují.
A toto je komunitní projekt, který jsem nedávno viděla v Torontu. Je to skleník, kde dětem říkají vše o jídle a kde si pěstují vlasní potraviny. Toto je rostlina, která se jmenuje Kevin, anebo to možná je rostlina, která patří Kevinovi. Nevím. Nicméně, takovéto projekty, které se pokouší o náš návrat k přírodě, jsou velmi důležité.
Takže Sitopia, je pro mne skutečně o tom, jak se na to díváte. Jde v podstatě o rozpoznání, že Sitopia už v malých střípcích všude existuje. Kouzlo je v tom připojit se, užívat jídlo jako způsob, jak se dívat. A pokud to uděláme, přestaneme se na města dívat jako na velké metropolitní kaňky jako je tato.
Uvidíme je spíše takto, jako součást produktivní organické soustavy, které jsou nevyhnutelně součástí, symbioticky propojené. Ale samozřejmě ani toto není skvělý obrázek. Protože potřebujeme přestat získávat jídlo takto. Potřebujeme více přemýšlet o trvalé kultuře. Proto si myslím, že tento obrázek jen shrnuje způsob myšlení, který potřebujeme.
jako znovuvytvoření konceptů kterými jídlo formuje naše životy.
Nejlepší obraz o tomto, o kterém vím je 650 let starý Je od Ambrogio Lorenzettiho 'Alegorie dobré vlády' o vztahu města a venkova a jeho poselství je velmi jasné: Pokud se město bude starat o venkov, venkov se bude starat o město.
A tak se chci zeptat, co by asi Ambrogio Lorenzetti namaloval kdyby ten obraz maloval dnes Ja by taková alegorie dobré vlády vypadala dnes? Myslím totiž, že je to naléhavá otázka kterou si musíme položit a začít na ni odopovídat. Víme, že jsme to, co jíme, musíme si uvědomit, že svět také je to, co jíme.
Ale když uchopíme tuto myšlenku, můžeme užít jídlo jako nástroj k tomu vytvořit lepší svět. Děkuji vám. –
Jak nahradit kalorická jídla z koupališť zdravějšími variantami
Oblíbený langoš je kalorickou bombou. Foto: Profimedia.cz
Pokud chcete zůstat zdraví a štíhlí, předem si naplánujte, co budete jíst a jaké jídlo si zabalíte s sebou.
„Samozřejmě není nutné, abyste se drželi striktně zdravého způsobu stravování, ale pamatujte, že čím více odbočíte od svého klasického jídelníčku, tím těžší bude návrat do reality.
Přebytek kalorií sice můžete částečně spálit vhodně zvoleným sportem, ale pokud budete baštit celé léto na koupališti smažené hranolky, vaší postavě to neprospěje.
Burger běžné velikosti průměrná žena spálí za hodinu běhu nebo hodinu a půl kruhového tréninku,“ upozorňuje trenérka Kateřina Hollerová z fitness centra pro ženy Contours.
Zkuste se tedy alespoň zaměřit na zdravější varianty jídel ze stánků. Většina stánků na koupalištích má například v nabídce hamburgry, což je potravina, po které se dá dokonce úspěšně hubnout. Jenže není hamburger jako hamburger.
„Hamburger připravený z kvalitního masa, celozrnné housky, s minimem dresinku a s dostatečným množstvím zeleniny představuje vcelku plnohodnotný pokrm. Stejně tak domácí hranolky,“ vysvětluje nutriční specialistka Monika Bartolomějová ze Světa zdraví.
Ve stánku na koupališti ovšem obvykle dostanete tu méně zdravou variantu – tučné maso, rychlé cukry z bílého pečiva, dresink (cca 970–1250 kJ). Chcete-li si hamburger ze stánku přesto dát, snězte pouze polovinu pečiva, vynechejte dresink a objednejte si porci salátu navíc. Dostatečně se napijte čisté vody.
V případě hranolků požádejte o to, aby vám je nesolili, a pokuste se vysát přebytečný tuk z oleje papírovým ubrouskem. Pokuste se nesníst celou porci, 100 g smažených hranolků obsahuje přibližně 1220 kJ.
Vynechte kečup a tatarku. Pokud si nedokážete hranolky bez soli a kečupu ani představit, vyměňte je za grilované maso s pečivem, najdete-li tento pokrm v nabídce.
Hlavním problémem jídel ze stánků na koupalištích je způsob jejich přípravy. Co se týká langoše, jde o skutečnou kalorickou bombu.
„Tučné, smažené kynuté těsto à la langoš, v lepším případě jen s česnekem, v horším případě s tatarkou a pořádnou dávkou sýra, obsahuje 500–1000 kalorií. Dietnější varianta této pochoutky neexistuje, snad jen omezení přísad, proto bych jej z jídelníčku zcela vypustila,“ radí Monika Bartolomějová.
Sýr je možné připravit i ve zdravější variantě, ale bez smažení, což vám ve stánku na koupališti neudělají.
„Cokoliv komerčně smaženého je kalorická bomba. Smažený sýr je vysoce kalorický. Obsahuje zhruba 1047 kcal. Kromě toho při smažení vznikají látky, které ve vysokých koncentracích poškozují nervový systém v těle,“ varuje Bartolomějová.
| Jak se ubránit chuti na nezdravé potraviny |
Kateřina Hollerová je o něco shovívavější. Podle ní je fajn se občas odreagovat, přestat v hlavě počítat kalorie, uvolnit se a prostě si jídlo vychutnat.
„Na množství smažených pokrmů si však dejte pozor. Lepší variantou je burger. A na čím dál více místech lze zakoupit i grilovaný hermelín. Samotný sýr je sice tučný, ale není tam navíc tuk ze smažení ve strouhance. Dejte si ho se zeleninou bez pečiva,“ doporučuje trenérka.
Milovníky zmrzliny asi nepotěší informace, že polovina šálku zmrzliny může obsahovat až 380 kilokalorií a 22 g tuku. Některé druhy zmrzliny mohou mít dokonce až 720 kalorií a 28 g tuku. Podle nutriční specialistky se však zmrzlinové pochoutky nemusíte zcela vzdávat.
„Zmenšete porce nebo raději volte tvarohové zmrzliny, sorbety či ovocné dřeně, které mívají pod 150 kalorií na porci,“ radí Bartolomějová.
| Jak dlouho tělu trvá, než spálí kalorie z nezdravého jídla |
V tom nejlepším případě dejte přednost vychlazenému ovoci nebo zelenině. „Na koupalištích se začínají docela často objevovat jahody nebo kousky melounu,“ upozorňuje Hollerová.
Neslazená voda je k dispozici snad všude a kromě toho, že po ní nepřiberete ani deko, dokáže i nejlépe zahnat žízeň. Vyhněte se slazeným nápojům. Nepodceňujte kalorie v nich obsažené.
„Sladké, perlivé nápoje, energetické nápoje, ovocné šťávy nebo pivo mohou mít i 150 kilokalorií. Pozor si dejte i na různé ovocné smoothies, mléčné koktejly a míchané studené kávy, které mohou obsahovat energie ještě mnohem více. Už pouhý půllitr těchto nápojů může obsahovat tolik energie jako vydatný oběd,“ upozorňuje odbornice.
Podle Kateřiny Hollerové tělu neuškodí ani jedno malé vychlazené pivo. Varuje však před tím, aby se vám pití alkoholu nezvrhlo.
„Ke zchlazení organismu je nejlepším drinkem čistá voda a několik temp v bazénu. Výborná je i čistá voda se šťávou z citronu. Pokud máte rádi sladké pití, můžete přidat trochu medu. Voda s citronem je osvěžující a chutná lépe než přeslazené limonády,“ uzavírá téma trenérka.
| Může se vám hodit na Zboží.cz: |
|