Někteří lidé během pandemie pečlivě dezinfikují povrchy či každý předmět přinesený ze supermarketu, jak ale ukazují nejnovější studie, dělají to zbytečně. Možnost, že se člověk nakazí virem po kontaktu s kontaminovaným povrchem, se totiž podle expertů přeceňuje.
V počátcích koronavirové pandemie se věřilo, že virus zůstává na površích desítky hodin a jakýkoli kontakt s předmětem, kterého se dotkl infikovaný člověk, může mít fatální následky. Lidé tak dezinfikovali vše, čeho se dotkli, a čety uklízečů ve městech čistily zábradlí, lampy, tramvaje i autobusy. Podle nejnovějších výzkumů takový přístup ale vůbec není nutný.
K tématu
Hassan Vally – epidemiolog z australské univerzity La Trobe – míní, že přenos infekce z povrchů už není takovým strašákem jako dřív. Riziko nákazy při manipulaci s kontaminovanými předměty určitě existuje, podle Vallyho se ale odvíjí od řady faktorů.
„Rád bych upozornil, že nejdůležitější je stále mytí rukou a dodržování osobní hygieny,“ řekl pro The Guardian. „Není nutné mýt každý povrch dvacetkrát za den, základem jsou čisté ruce a sociální distanc. Když jste nemocní, měli byste zůstat doma, abyste zastavili šíření viru. Infekce z povrchu určitě není nemožná, ale to riziko je relativně malé,“ doplnil.
Dezinfekce je platná v nemocnicích
Koronavirus se nejčastěji šíří pomocí kapének, malých infikovaných částic, které se dostávají do vzduchu, když člověk vydechuje, smrká nebo prská.
Pokud tedy například nakažený zakašle přímo na nějaký předmět, například mobil, a někdo jiný se stejného předmětu do dvou hodin dotkne, riziko nákazy se zvětšuje.
Ve chvíli, kdy ale nakažený jen prošel kolem inkriminovaného předmětu, možnost infekce je podle expertů malá.
Vally se domnívá, že používání rukavic a pravidelná dezinfekce prostor dává smysl v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních. Že se to vyplatí i jinde, si lidé podle něj mysleli kvůli špatně interpretovaným vědeckým studiím, které testovaly šíření viru v laboratorních podmínkách.
Názor, že riziko přenosu viru z povrchu je nízké, má zastánce i v Česku. Tuzemští vědci zjišťovali výskyt koronaviru například na tlačítkách ve výtazích, madlech na eskalátorech, klikách na toaletě nebo třeba na nákupních košících a vozících v nákupním centru v Olomouci. A podle experta na molekulární genetiku Omara Šerého koronavirus nikde nenašli.
„Infikovat se nemohl z povrchu nikdo. Prošlo tam mnoho tisíc lidí za den a schválně se tam neuklízelo. Uklízečky přišly až po naší večerní návštěvě, takže výsledek pokládám za velmi relevantní,“ popsal pro CNN Prima NEWS výzkum Šerý.
Na vozíky si vezměte rukavice nebo si dezinfikujte ruce, radí hygiena. Jak o ně pečují jednotlivé řetězce? | Domov
Praha V obchodech může být během aktuálního čtvrtého stupně protiepidemického systému PES i nadále maximálně jeden člověk na 15 metrů čtverečních. Obchody se s tímto opatřením vypořádávají různě, do většiny z nich nemůže zákazník vejít bez označeného košíku či vozíku. Ale jak často řetězce košíky dezinfikují a kde můžete nakoupit i bez nich?
„Počet nákupních košíků a vozíků jsme omezili a zákazníky prosíme, aby do prodejen vstupovali optimálně jednotlivě a pouze s nákupním košíkem nebo vozíkem,“ uvedla pro Lidovky.cz Renata Maierl, mluvčí řetězce Kaufland.
  |
Kaufland není sám, kdo vyžaduje dodržování vstupu s košíkem kvůli regulaci počtu nakupujících. Každý z nás však zná pohled na košík či vozík, ve kterém leží množství použitých igelitových sáčků, a představa, že madlo držela v ruce desítka lidí před námi, není také příjemná – za pandemie o to víc.
Hygienické stanice doporučují nákupní košíky a vozíky, tedy zejména držadla a madla co nejčastěji mýt a dezinfikovat.
„Pokud při nákupu používáme rukavice nebo si důsledně před a po vydezinfikujeme ruce a ruce nedáváme při nákupu do úst, je pak riziko přenosu nákazy tímto způsobem minimální,“ uvedla tisková mluvčí středočeské hygienické stanice Dana Šalamunová.
„Vozíky a košíky čistíme dezinfekčním prostředkem několikrát denně, abychom zákazníkům zajistili konstantně bezpečné hygienické prostředí,“ uvedla mluvčí Kauflandu. Navíc pravidelnou dezinfekci nákupních košíků a vozíků každý večer po uzavření obchodu zajišťuje i externí firma.
Sledovat další díly na iDNES.tv
Využití omezeného počtu košíků nebo vozíků požaduje i Billa či Lidl. „Dezinfekce vozíků a košíků je prováděna podle interních směrnic společnosti lihovou rozprašovací dezinfekcí několikrát denně,“ uvedla manažerka řetězce Dana Bratánková. V obchodech Penny, kde také platí podmínka vstupu jen s košíkem či vozíkem, zaměstnanci dezinfikují madla v průběhu celého dne.
V Tescu regulují zákazníky jinak. „Na některých obchodech zákazníky počítáme pomocí systému kamer u vstupu a u pokladní zóny,“ řekl mluvčí Tesca Václav Koukolíček s tím, že na zbylých prodejnách zaměstnanci evidují zákazníky pomocí tabletů. Madla vozíků prý dezinfikují pravidelně, ideálně po každém nákupu.
Aktuální doporučení pro dekontaminace nákupních vozíků v souvislosti s onemocněním COVID-19, SZÚ
19. březen 2020
| Centrum epidemiologie a mikrobiologie
Každý z nás chodí do obchodů nebo obchodních řetězců a své vybrané nákupy vkládá do nákupních košíků a vozíků různých velikostí, ale i různé kvality čistoty. Mikroorganismy jsou přítomny kdekoliv kolem nás, včetně našich rukou a oblečení a mohou být přítomny i na předmětech zdánlivě čistých.
Aktuální doporučení:
- Bakteriální a jiné znečištění nákupních košíku včetně madel a sedaček pro děti bylo potvrzeno v několika testech. Na povrchu košíků byly nalezeny koliformní baktérie, viry a stopy tělních tekutin. Za nejvíce ohroženou skupinu obyvatel, která přichází do kontaktu s kontaminovanými povrchy veřejných ploch jsou považováni staří lidé, děti a osoby s oslabenou imunitou. V prevenci se kromě samozřejmého mytí rukou vodou a mýdlem nabízí kryty na držadla nákupních košíků, látkové kryty sedátek pro děti a sanitace samotných nákupních košíků.
- Nejdůležitější primární prevencí přenosných chorob je dodržování běžné hygieny (mytí rukou.) Spotřebitelům je možné doporučit postupy individuální dezinfekce, které snižují riziko přenosu infekčních agens (dezinfekční ubrousky, prostředky zabraňující kontaktu rukou s držadly nákupních košíků).
- Obchody by měly mít vypracované postupy dekontaminace nákupních vozíků, zvláště umístěných ve venkovních nechráněných prostorách.
- Madla nákupních vozíků pravidelně dezinfikovat otřením virucidním přípravkem.
- Omezit aplikaci postřikem pro možnost vzniku infekčního aerosolu.
- Nákupní košíky do ruky hlavně čistit mýdlem otřením a dezinfikovat držadla.
- Pokud to lze, v ideálním případě nákupní vozíky čistit vapkou co nejteplejší vodou, minimálně 1x za týden (případně mycí linky na vozíky). Při mytí vzniká aerosol, je nutné pracovat v dostatečné vzdálenosti od lidí a s použitím osobních ochranných prostředků.
- Nákupní vozíky nejlépe umístit venku pod stříškou.
- Pomůcky používané k úklidu a dezinfekci po ukončeni práce vyprat, vyčistit a usušit.
- Zákazníci by měli ukládat do nákupních vozíků zboží zabalené do neprosákavých obalů a ukládat je tak, aby nedošlo k jejich poškození, propíchnutí, prasknutí, vysypání či vylití.
- Po vybalení zboží doma, je nutné linku/stůl, kde je zboží z tašek vykládáno, otřít a vydezinfikovat.
- Nakoupené zboží by se mělo konzumovat až po umytí rukou.
- Děti by se neměly vozit ve vnitřní části vozíků, pouze na sedačkách.
- Zvířata do košíků nepatří.
- Do vozíků nedávejte hole a další zdravotnícké pomůcky, dětské koloběžky, odstrkovadla a další hračky a předměty, které se dotýkaly země.
Problém s čistotou nákupních košíků není nový. Přečtěte si článek z roku 2006:
Fabiánová K, Melicherčíková V. Krátké sdělení týkající se bakteriální kontaminace rukojetí nákupních košíků. Zprávy CEM (SZÚ Praha). 2006;5(5):204-5.
Každý z nás chodí do obchodních řetězců a své vybrané nákupy vkládá do nákupních vozíků různých velikostí, ale i různé kvality čistoty. Výhod poměrně levného nákupu, a to výrobků různého druhu a typů pod jednou střechou, využívá velká část populace.
Své útočiště a možnost „levného občerstvení a ohřátí se“ zde nachází i řada nepřizpůsobivých občanů. Velkoplošný úklid je ve většině případů zabezpečován velmi kvalitně.
Systém vstupních rohoží a přístupových cest maximálně omezuje možnost zavlečení bláta a nečistot do obchodů, během pracovní doby úklidové stroje zametají a čistí nečistoty, aby se zabránilo prášení.
Jak to ale vypadá s nákupními vozíky? Většinou se skladují v krytých prostorách ve vnitřních prostorách obchodů, někdy ale jsou ve venkovním prostředí, minimálně chráněném před povětrnostními vlivy. Systém vratných mincí nebo kolků zabezpečuje, že zákazníci vozíky vrací na stanovená místa a nenechávají je volně na parkovištích, případně nejdou z ruky do ruky zákazníků.
Většinou se do košíků vkládá zboží v obalech, ale může se stát, že se něco rozbije, rozlije, rozsype a pak to pochopitelně odnese nejen podlaha, ale i nákupní vozíky. Tam, kde jsou vybudovány obchody před delší dobou, můžeme vidět nákupní vozíky špinavé jak zevnitř, tak i jejich madla, barvy se vytrácejí, kryty se odlupují.
Položili jsme si následující otázky a hledali na ně odpovědi ze zahraničních zdrojů:
1. Kdo se zabývá znečištěním nákupních vozíků, respektive veřejně používaných zařízení?
2. Čím jsou tyto předměty znečištěny a bakteriálně kontaminovány?
3. Která skupina obyvatel je nejvíce ohrožena?
4. Existuje konsensus k dané problematice?
13.2.2006 byla v The Korea Times publikována zpráva, že na prvním místě v bakteriálním znečištění veřejně užívaných zařízení jsou držadla nákupních košíků. (1) Zprávu zveřejnila Chung Zun-chee, vedoucí The Korea Consumer Protection Board v Soulu.
Podle jejich výzkumu na držadlech nákupních košíků nalezli v průměru 1 100 CFU/10 cm2 (CFU – colony forming units – množství kolonií životaschopných mikrooganismů).
Mezi mikroorganismy, které na běžně užívaných veřejných zařízení nalezli, byl i Staphylococcus aureus.
Pravděpodobně první zprávy o kontaminaci nákupních košíků se na internetu objevily již v roce 2000 v 7NEWS REPORTS. (2) Dr.
Richard Miller, Department of Microbiology and Immunology, Univerzita Lousville, Kentucky, USA, předpokládá znečištění nákupních košíků (například syrovým masem a zeleninou) a z toho plynoucí možnost následné kontaminace potravin určených k přímé konzumaci. Za další zdroj možného přenosu infekce (infekčních agens) na nákupní košíky považuje dr. Miller ruce, ústa a dětské pleny.
Kontaminaci dětských sedaček v nákupních košících prostřednictvím znečistěných plen předpokládá i dr. Debra Huffmann. Při testování povrchu nákupních košíků zjistila na třetině sledovaných sedaček koliformní baktérie. (5)
Andrea Fontaine z Foods Reasearch Laboratories nalezla na povrchu testovaných nákupních košíků koliformní baktérie, stafylokoky, plísně a kvasinky shodně s testem provedeným Inside Edition, USA. (2, 4)
Velkou studii zabývající se výskytem virů a baktérií na povrchu předmětů frekventovaných veřejností provedla v letech 1999-2003 dr. Kelly Reynolds, Enviromental Research Laboratory, Dpt. of Soil, Water and Enviromental Science, Univerzita Arizona, USA. (3).
U jednotlivých vzorků ve studii byla provedena analýza a v různém zastoupení detekována přítomnost koliformních baktérií, bílkovin a biochemických markerů, svědčících pro přítomnost krve, hlenu, slin, potu a moči.
Třetím nejvíce znečištěným povrchem byla podle této studie držadla nákupních košíků (21 % testovaných držadel bylo kontaminováno tělními tekutinami).
S cílem zjistit, jak se baktérie z nákupního košíku dostávají k nakupujícímu a dítěti posazenému v košíku, byl povrch košíku natřen neviditelným fluorescenčním markerem. (4) (Jakýkoliv kontakt s markerem je viditelný v tzv. černém světle – měkkém UV záření).
Při podobném testu s fluorescenčním značením veřejně používaných ploch bylo kontaminováno 86 % exponovaných osob a 82% testovaných si marker na svých rukou odneslo během několika hodin až domů. (3) .
U dítěte sedícího v nákupním košíku byly stopy po markeru nalezeny na ústech, očích a čele, podobně jako u jeho matky. (4)
Za nejvíce ohroženou skupinu obyvatel, která přichází do kontaktu s kontaminovanými povrchy a hrozí jí riziko infekce jsou považováni staří lidé, děti a imunokomprimovaní jedinci. (2, 4)
Jako základní prevence přenosu infekčních chorob obecně se mimo jiné doporučuje (ve shodě s doporučením WHO) důkladné mytí rukou mýdlem pod tekoucí, pokud možnou teplou vodou. (7, 1)
Možností, jak omezit riziko přenosu infekčních agens z nákupních košíků na spotřebitele, je více. Spotřebitelům jsou nabízeny nasazovací kryty na držadla nákupních košíků, které by měly chránit spotřebitele samotné i ostatní nakupující před kontaktem s infikovaným povrchem. (8, 9, 11).
Malým dětem, které obvykle sedí v nákupním košíku, je věnována obzvláště velká pozornost. Mnoho výrobců nabízí rodičům ke koupi přenosné látkové kryty na dětské sedačky nákupních košíků. (5, 6).
Nakupujícím se dále doporučuje otření držadla nákupního košíku antibakteriálním ubrouskem (5) a pro obchodní řetězce sanitace samotných nákupních košíků (4, 10).
Závěr a doporučení:
Mikroorganismy jsou přítomny kdekoliv kolem nás, včetně našich rukou a oblečení a mohou být přítomny i na předmětech zdánlivě čistých. Člověk žije v koexistenci s baktériemi celá tisíciletí a běžné dávky baktérií posilují a stimulují lidský imunitní systém. (12)
Bakteriální a jiné znečištění nákupních košíku včetně madel a sedaček pro děti bylo potvrzeno v několika testech. Na povrchu košíků byly nalezeny koliformní baktérie, viry a stopy tělních tekutin.
Za nejvíce ohroženou skupinu obyvatel, která přichází do kontaktu s kontaminovanými povrchy veřejných ploch jsou považováni staří lidé, děti a imunokomprimovaní jedinci.
V prevenci se kromě samozřejmého mytí rukou vodou a mýdlem nabízí kryty na držadla nákupních košíků, látkové kryty sedátek pro děti a sanitace samotných nákupních košíků.
Ze zpracovaných materiálů vyplývá, že nejdůležitější primární prevencí přenosných chorob je dodržování běžné hygieny (mytí rukou.) Spotřebitelům je možné doporučit postupy individuální dezinfekce, které snižují riziko přenosu infekčních agens (dezinfekční ubrousky, prostředky zabraňující kontaktu rukou s držadly nákupních košíků).
Obchody by měly mít vypracované postupy dekontaminace nákupních vozíků, zvláště umístěných ve venkovních nechráněných prostorách.
Zákazníci by měli ukládat do nákupních vozíků zboží zabalené do neprosákavých obalů a ukládat je tak, aby nedošlo k jejich poškození, propíchnutí, prasknutí, vysypání či vylití.
Nakoupené zboží by se mělo konzumovat až po umytí rukou. Děti by se neměly vozit ve vnitřní části vozíků, pouze na sedačkách.
Při své další činnosti se chceme zaměřit na to, jak to vypadá s mikrobiálním osídlením nákupních vozíků v našich podmínkách. Také se zaměříme na to, jak často a kdo provádí čištění, případně dezinfekci a servis nákupních vozíků. Pokud se dobereme nějakých zajímavých informací, rádi se o ně podělíme dalším sdělením.
Vycházeli jsme z následujících zdrojů:
1. http://times.hankooki.com/service/print/Print.php?po=times.hankooki.com/lpage/2006
2. www. thealthyhandle.com/custom.em?pid=115573
3. Reynolds KA, Watt PM, Boone SA, Gerba CP : Occurrence of bacteria and biochemical markers on public surfaces. Int J Environ Health Res. 2005 Jun;15(3):225-34
4. http://www.babyalacart.com/insideEdition.shtml
ROZHOVOR: Za dva tři měsíce bude mít Evropa infekci pod kontrolou, říká imunoložka Zuzana Bílková
Už stovky lidí v Česku se nakazily nebezpečným koronavirem. Celá republika je v karanténě a nikdo nedokáže říct, jak tato situace bude dlouho trvat. S infekcí bojuje celý svět. A lidé se ptají, kdy vir z Wuchanu porazíme.
„Jsem přesvědčená, že za dva až tři měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství lidí, kteří jí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již masivně nešířil,“ říká prof. Zuzana Bílková z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.
Jak dlouho se bude vir mezi lidmi šířit?
Domnívám se, že to bude do té doby, dokud nebude dostatečný počet osob, které už onemocnění prodělaly nebo měly to štěstí, že jejich imunitní systém infekci dokázal včas rozpoznat a eliminovat.
Jakmile bude takových jedinců v populaci více jak 70 – 80 %, tak se šíření infekce začne zpomalovat. K úplnému zastavení šíření infekce však dojde, až když bude „promořenost“ větší jak 95 – 98 %.
Ve stejném principu funguje v populaci i očkování.
A to?
Jakmile máte proočkovanost v populaci větší jak 95 – 98 %, jsou chráněné i osoby, které nebyly nebo nemohly být očkovány. Můžeme tedy tento model přenést i na tuto situaci. Jakmile bude k dispozici vakcína, zvýší se razantně počet tzv. imunizovaných jedinců a tím se šíření infekce zastaví.
Imunologická paměť, která po prodělání choroby nebo vakcinaci vzniká, se u různých infekčních agens liší, jiná je u opouzdřených bakterií, jiná u retrovirů, jiná u koronavirů, ale obecně lze říci, že prodělání choroby nebo vakcinace nás chrání před opětovnou infekcí.
Toto platí i v případě infekce koronavirem SARS-CoV-2.
Může být vůči viru odolnější ten, kdo je očkovaný proti chřipce?
Určitě ne. Vakcína proti chřipce obsahuje pouze specifické antigenní struktury, které iniciují tvorbu specifických protilátek a paměťových buněk, které budou reagovat v případě infekce na přítomnost pouze virových částic chřipkového viru. Proto se naděje upírají k nové vakcíně vyvíjené proti SARS-CoV-2.
Co už nyní víme o viru? V čem je specifický?
Jeho jedinečnost vidím ve schopnosti se šířit. Jak naznačují empirická data a první vědecké studie, virus šíří i jedinci bez klinických příznaků, tzn. ještě před propuknutím onemocnění.
Domnívám se, že je již dnes mezi námi mnoho jedinců, kteří šíří infekci nevědomky, nemají totiž žádné příznaky nákazy. Jejich imunitní systém je totiž schopen zareagovat včas a účinně a k propuknutí onemocnění u nich nedojde vůbec.
Proto je tak důležité, aby všichni lidé nosili na veřejnosti roušku nebo respirátor a chránili tak tím sebe i své okolí.
Jaká jsou podle vás skutečná čísla nakažených, když ne všichni se nechají testovat?
Čísla, která se průběžně dozvídáme, jsou čísla otestovaných osob s pozitivním výsledkem. Tzn., že tato čísla souvisí s testovací kapacitou v daném regionu, s dostupností testů pro všechny osoby, tedy i pro ty, kteří netrpí klinickými příznaky.
Občas se v médiích objeví informace, že reálná čísla infikovaných osob (nejen těch s příznaky) jsou určitě o jeden až dva řády vyšší. Já bych se dokonce vzhledem k povaze tohoto viru přikláněla k variantě o dva řády vyšší.
Což ale neznamená, že by byla vyšší smrtnost nebo závažnost klinických projevů, než je tomu doposud.
Zmírní výskyt viru teplejší klima?
Nedomnívám se, že by vyšší teploty s příchodem jara nějak zásadně ovlivnily šíření infekce v populaci. Pro růst viru je optimální teplota těla, tedy 37 °C. Na to se všechny viry během své evoluce adaptovaly. Co však viru vadí nejvíce, je sucho.
Jakmile se snižuje vzdušná vlhkost, jakmile dochází k rychlému vysychání kapének na površích, tak se výrazně snižuje doba přežití virových částic, a tedy i infekčnost prostředí, ve kterém se běžně pohybujeme. Svítí-li navíc na tyto povrchy přímé sluneční záření, doba přežití se pak také snižuje.
Není to až tak účinkem samotného UV zářením, ale spíše rychlejším vysycháním.
Jak dlouho vir přežije?
Doba přežití virových částic v jakémkoliv prostředí je od 2 hodin až do 15 – 20 hodin. Proto je důležitá důsledná hygiena a ošetření povrchů dezinfekčním prostředkem. Větrání uzavřených prostor k tomu patří také.
Dokážeme po nějaké době s virem normálně žít?
Ano, tak jako žijeme v „souladu“ s mnoha dalšími patogenními viry nebo bakteriemi. V tomto případě je však rozdíl v tom, že naše populace nový virus nezná a musí se nejprve na něj takzvaně adaptovat. Univerzálnost našeho imunitního systému je obdivuhodná.
Z pohledu populační biologie lze konstatovat, že imunitní systém člověka je schopen reagovat, rozpoznávat a účinně zasahovat proti všem infekčním agens, které vznikaly nebo vznikají v průběhu existence lidského rodu a dokonce vyvíjí účinnou imunitu proti všemu, co vznikne třeba i uměle, v molekulárně genetické laboratoři kdekoliv na světě.
Jen pozor, toto musíme vnímat z pohledu celé populace. Někteří jedinci jsou díky genetické variabilitě více odolní, někteří zase konkrétní infekci odolávají hůře, mají horší průběh onemocnění a v některých případech infekce může skončit smrtí. K tomu všemu se ještě přidávají u starších osob tzv.
komorbidity, další onemocnění, kterými infikovaný jedinec v tu chvíli trpí a pacientův imunitní systém oslabují. Je potřeba si uvědomit, že i některé terapeutické postupy (např. ozařování, cytostatika, dlouhodobé podávání imunosupresiv u transplantovaných osob) tzv.
„bojeschopnost“ imunitního systému výrazně oslabují.
Ráda bych v tomto kontextu ještě připomněla, že v době před antibiotiky a antivirotiky probíhala v populaci přirozená selekce.
Jedinci se slabým imunitním systémem se většinou nedožívali reprodukčního věku, již v dětství na infekce umírali a tuto „nevýhodu“ nemohli dalším generacím předat.
Tato přirozená selekce již dlouho po několik desetiletí nefunguje, proto je dnešní populace k infekcím vnímavější.
Objevily se názory, že děti se virem neinfikují tak rychle. Můžete informaci potvrdit, nebo vyvrátit?
Zde nejde ani tak o rychlost, ale o tzv. susceptibilitu. Citlivost k infekčnímu agens. Virus jako buněčný parazit vstupuje do tzv. permisivních buněk, kde se pomnoží a nové částice uvolněné z první napadené buňky se šíří dál do okolních buněk. Vstupní branou pro koronaviry obecně je slizniční tkáň. Virus SARS-CoV-2 napadá hlavně sliznice horních a dolních cest dýchacích.
Do organismu se ale může dostat i přes sliznice očí nebo trávicího traktu. Aby mohl virus do buňky vůbec vstoupit, musí najít na jejím povrchu specifické receptory. Pomocí těchto receptorů se korona virové částice přimkne těsně k membráně buňky a vyleje obsah virové částice do buňky. Do buňky tak vstupuje mj.
i RNA molekula, která nese genetickou informaci pro tvorbu nových virových částic.
Co ze statistik vyplývá?
Čísla o věkovém rozložení infikovaných a nemocných jsou jasná. Děti jsou jednoznačně infekcí postiženy mnohem méně. U dětí i mladých je průběh onemocnění většinou mírný.
Víte, proč tomu tak je?
To ještě nevíme, proč počet dětí s prokázanou infekcí ve srovnání s dospělou populací je tak malý. Je tu několik teorií.
Jedna z nich je, že jejich buňky slizničního epitelu u dětí nemají tolik těch specifických receptorů, a proto se virus nedokáže tak snadno do buňky dostat a pomnožit se.
Další teorie je, že dětská populace je více promořena běžnými typy koronavirů, které se v dětském kolektivu snadno šíří, a proto jejich imunitní systém dokáže lépe a efektivněji na infekci reagovat.
Závažné průběhy u starších jedinců nad 70 let souvisí tedy zase s imunitou?
Ano. To může souviset s aktivitou imunitního systému, která ve stáří pomalu klesá a imunitní systém není schopen na přítomnost virových částic reagovat včas. K tomu musíme přičíst i další přidružená onemocnění, která jsou pro tuto věkovou kategorii typická a infikovaného jedince oslabují.
Lidé s jakými onemocněními jsou více ohrožení a proč?
Nejvíce ohroženi jsou staří lidé. Imunitní systém s věkem přirozeně slábne. U starších jedinců se také vyskytují další choroby, které daného jedince v boji s touto infekcí znevýhodňují. Jsou to tzv. komorbidity. Je-li někdo léčen ozařováním, cytostatiky, jeho imunitní systém je velice oslaben.
Terapie nádorů je totiž cíleně zaměřená na rychle se dělící buňky (typická vlastnost nádorové buňky), ale těmi jsou i buňky imunitního systému a tyto jsou v rámci terapie nádorů decimovány také. Jakákoliv infekce, která u takto léčeného jedince propukne, může být smrtelná.
Další velkou skupinou pacientů jsou pacienti, kteří jsou léčeni tzv. imunosupresivy, tedy léky cíleně tlumícími aktivitu imunitního systému. Jsou to pacienti s transplantovanými orgány.
Jejich vlastní imunitní systém se snaží vypudit cizorodou tkáň a jen díky imunosupresivům transplantovaný orgán v těle příjemce přežívá a funguje. Samozřejmě tito jedinci jsou k infekcím náchylnější.
Pacienti s autoimunitními chorobami jsou také léčeni imunosuresivy. Autoimunita je stav, kdy vlastní imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáň, např. ledviny, plíce, krevní buňky a jiné. Aby se těmto patologickým projevům zabránilo, je nutné hyperreaktivitu imunitního systému utlumit. Dnešní imunosupresiva však tlumí imunitní systém jako celek a takto léčený pacient infekcím hůře odolává.
Čím by mohli občané přispět kromě doporučených opatření k větší hygieně?
Opravdu zásadní je hygiena rukou, pravidelné a opakované mytí rukou, precizní dezinfekce povrchů, kde se lidé nejčastěji dotýkají rukama. Tam patří např. nákupní vozík v obchodu, vlastní peněženka, obal na karty, klíče od auta, držák v autobuse MHD, kliky dveří ve veřejných prostorech apod., tj. všechny povrchy, u kterých nemáme kontrolu nad tím, zda byl nebo je povrch kontaminován.
Proto se doporučuje vždy po návštěvě jakéhokoliv prostoru, kde se pohybují nebo již dříve pohybovali lidé, provést okamžité ošetření rukou a povrchů ve vašem okolí (např. platební karta, peněženka, klíče od auta, volant auta, kliky u dveří bytu, domu) desinfekčním prostředkem na bázi lihu.
Informace, které se k nám z médií dostávají o tom, jak a jaké roušky, respirátory nosit, jsou často matoucí. Čím se chránit?
Ještě před měsícem se na mne nevybíravým způsobem obořila paní magistra v lékárně, když jsem chtěla koupit roušky, že to je zbytečné a že mne to stejně neochrání.
No a nyní se, již zcela oprávněně dozvídáme, že když není respirátor FFP3, tak musíme vzít za vděk nižšími typy respirátorů nebo rouškami a kdo nemá, ať si doma vyrobí roušku provizorní. S tím naprosto souhlasím.
Jakákoliv mechanická překážka, která zabrání nebo omezí šíření kapének s virovými částicemi do vzduchu a na povrchy, je lepší než nic nedělat. Virus se šíří kapénkami, které uvolňujeme do prostředí, při kýchání, kašli, ale také při obyčejném rozhovoru.
Kdo by měl roušky nosit povinně?
Roušky by měli povinně nosit osoby, které pociťují příznaky choroby, ale i jedinci, kteří se cítí zdraví. Inkubační doba je u infikovaných jedinců i několik dní a v tu dobu nošením roušky lze významně zabránit šíření infekce v populaci.
Co bychom neměli naopak přehánět?
Je to jednoduché, dodržovat doporučená hygienická opatření, nestydět se nosit na veřejnosti roušku, i kdyby byla doma vyrobená tzv. na koleně a vyzývat ostatní k podobnému chování.
Já sama mám zkušenost, jak se mi rodina ještě před pár dny smála, že to s těmi opatřeními přeháním. Dnes máme doma hned v předsíni na skříňce dvě lahvičky s dezinfekcí na ruce, aby si každý při příchodu vydezinfikoval ruce.
Máme tam také balíček roušek, aby nikdo nezapomněl, až půjde ven, si roušku nasadit.
Více udělat nelze. Důležité je přijmout tuto pandemii jako realitu i se všemi následky, které to může přinést. Svojí důslednou ochranou ale můžeme snížit riziko i pro ty, kteří jsou jakýmkoliv způsobem oslabeni a hrozí jim závažný průběh onemocnění. Solidární chování je nyní na prvním místě.
Nemůže sterilní prostředí naopak tělu uškodit?
Za těchto okolností ne. Vím, kam vaše otázka směřuje. Existuje tzv. hygienická teorie. Imunitní systém dětí a celé naší generace, která již od malička vyrůstala v prostředí s omezeným výskytem patogenů a za vyšších hygienických standardů, je méně odolný k infekcím.
Do této souvislosti se dává i vyšší výskyt patologických reakcí imunitního systému. Těmi jsou např. alergie nebo autoimunitní choroby.
Jejich výskyt prokazatelně v populaci stoupá a souvislost může mít právě ta přílišná hygiena a malá míra „trénovanosti“ našeho imunitního systému v dětství a v dospívání.
Lékaři doporučují zvyšovat svou imunitu tak, že budeme jíst potraviny, které jsou bohaté na vitamíny. Ale zachrání nás, že najednou budeme zodpovědnější ke svému tělu?
Okamžitá změna ve způsobu stravování má sice efekt jen omezený a pozvolný, ale začneme-li nyní brát alespoň vitamín C, určitě tím nic nezkazíme. Předávkování nehrozí. Samozřejmě různorodá a hodnotná strava tento efekt podpoří.
Proč většina nebezpečných virů pochází právě z Číny?
Jistě to souvisí s hygienickými a stravovacími návyky místního obyvatelstva. Každodenní kontakt lidí s živočišnými tkáněmi, které mohou být promořeny viry, na něž se lidský organismus doposud neadaptoval, vede k zvýšenému riziku přenosu na lidi.
V populaci v tu chvíli neexistuje žádná sdílená ochrana a virus se šíří bez omezení.
Jako molekulární biolog se také zamýšlím, zda je náhoda, že první výskyt onemocnění COVID-19 byl zaznamenán v oblasti Wuchanu, kde byl před několika roky otevřen státní virologický ústav.
Poradí si lidstvo s virem z Wuchanu?
Tento dotaz přesahuje rámec mých znalostí, znalostí z oboru imunologie a molekulární biologie. Otázka spíše směřuje do oblasti filozofie a evoluční biologie. Přesto si ve zkratce troufám říci, že ano, poradí. Možná za cenu určitých ztrát, nejen počtem úmrtí, ale i ztrát ekonomických.
Na druhou stranu tato „zkouška“ může lidstvo posunout dál, pomůže nám si uvědomit, co je v životě důležité a co je již nadbytečné a dalo by se říci jen náš „rozmar“. A možná to přinese i nový pohled veřejnosti na význam západního zdravotnictví, na výdobytky vědy a konkrétně např. na prospěšnost vakcinace proti mnoha různým chorobám, jichž jsme si již přestali bát.
Je zřejmé, že jen osobní zkušenost a bezprostřední hrozba dokáže lidem otevřít oči.
Co uklidňujícího byste řekla lidem v souvislosti s šířením koronaviru?
Jsem přesvědčená, že za 2 – 3 měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství jedinců, kteří infekcí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již tak masivně nešířil.
Věřím, že se do té doby budou dokončeny klinické zkoušky antivirotika Remdesiviru a že pacienti s těžkým průběhem budou tímto lékem již léčeni. Jeho netoxičnost již byla prokázána, což výrazně zkrátí dobu schvalování.
Zhruba do roka by mohla být vyvinuta i účinná vakcína.
Prof. RNDr. Zuzana Bílková, Ph.D. (*1965)
- Působí na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice
- Vystudovala obor Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
- Věnuje se vývoji nových imunoanalytických a separačních metod mj. na principu mikrofluidních systémů či biosenzorů pro stanovení diagnosticky významných analytů.
- 2002 roční studijní pobyt na Institutu Curie v Paříži (Francie).
- V roce 2005 habilitovala v oboru Analytická chemie (FChT UPa) a v roce 2015 v oboru Lékařská imunologie (LF UK, Praha).
- 2005 – 2015 vedla Katedru biologických a biochemických věd. V současné době působí jako garant 2 zdravotnicky zaměřených studijních programů a vede výzkumnou skupinu imunochemie a imunoanalýzy.
- Od roku 2007 se podílela na řešení celkem 5 mezinárodních projektů (FP6, FP7, Horizon 2020) na pozici koordinátor výzkumu za ČR.
- Od roku 2015 působí jako externí člen Vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se sídlem Hradci Králové.