Zdroj: pinterest.com
Mentální anorexie je, jak všichni víme, porucha příjmu potravy charakterizovaná úmyslným snižováním hmotnosti a strachem z nárůstu hmotnosti, i když nemocný trpí podváhou. Nejčastěji se anorexie objevuje u dospívajících dívek. Jak poznáte, že anorexií trpí vaše dítě?
Nutriční terapeut a specialista na poruchu příjmu potravy Šárka Jakešová upozorňuje rodiče, na které signály by si měli dát u svých dětí pozor, mají-li podezření, že jejich dítě trpí mentální anorexií.
První signály
Rodiče by si měli především všimnout náhlé ztráty hmotnosti. Rodiče prý většinou argumentují tím, že neviděli dceru dlouho jenom v prádle či v plavkách a tak si změny nemohli všimnout. Šok tedy většinou v těchto případech přichází na kontrole u doktora, kde se dívka svlékne.
Dlouho předtím, než začne dívka ztrácet na váze, se přehnaně zajímá o různé diety a pečlivě si hlídá složení pokrmů čtením etiket. K tomu se většinou přidá vynechání příloh, pečiva a zmenšování porcí.
Rodiče by měl upozornit i zájem o alternativní způsoby stravování, jako je vegetariánství nebo veganství. U nemocných jde často v první řadě o zhubnutí, většinou až potom jim jde o etickou stránku věci – o zvířata.
Jasnějším signálem je potom vynechávání společného jídla se slovy: „teď nemám hlad, najím se později.“ Také nošení svačin zpátky ze školy není dobrým signálem. Svačiny mohou často skončit v koši.
Izolace od okolí
Postižené dívky se také často uzavírají do sebe, většinu času stráví na internetu, kde sledují skupiny, řešící diety, hubnutí, zdravou stravu, cvičení apod.
Na sociálních sítích, jako je instagram, si pak vytvoří iluzi krásy, která předkladá vyhublé modelky, kterým se chtějí mladé dívky vyrovnat.
U dívek postižených anorexií by si rodiče také měli všimnout časté kontrolování hmotnosti na váze, klidně i několikrát za den.
Příčiny vzniku onemocnění
Porucha se objevuje často u dívek na začátku dospívání, kdy dochází i k tělesným změnám. Spouštěčem zájmu o svou postavu může být nevinná poznámka na jejich postavu ve škole od spolužáků, učitelů tělocviku, přítele nebo i samotných rodičů.
Začátek potíží může souviset i s přestupem na novou školu, kde se dívka setká s náročnějším studiem. Rodiče vyžadují perfektní výsledky a tak často dívky nemají skoro žádný volný čas. Veškerý čas po škole tráví ještě kroužky nebo sportem.
Dalším důvodem může být i rodina, ve které se nescházejí u společného jídla. Rodiče tak nemají kontrolu nad svým dítětem, nemají přehled, co jí a nejí. Hubnutí u mladých dívek může být i volání o pozornost, o kterou si jinak neumí říct.
Také je časté, že dívka začne držet dietu se svoji matkou. Diety, detoxy a různé redukční programy vidí u svých rodičů odmala, ve 14 letech pak v tom matka dceru začne ještě podporovat a dívka tak vlastně ani neví, jak má správná velikost porce vypadat nebo o čem je zdravé stravování.
Alarmující signály
Jedním z prvních je ztráta menstruace, dále potom časté průjmy, nechutenství, nadýmání, nutkání ke zvracení, bolesti břicha..
Jak to řešit?
Hlavně nic neodkládat. Když rodiče začnou vnímat změnu vztahu dívky k jídlu nebo ke své postavě, měli by se obrátit na pediatra. Ten by měl zhodnotit situaci. Podle krve, hmotnosti a proporcí by měl navrhnout další postup.
Pokud rodina prošla nějakým těžkým obdobím (rozvod, nemoci, úmrtí), měla by se dívka svěřit do rukou psychoterapeuta. Tuto pomoc by měli rodiče vyhledat i když potíže trvají déle než 3 měsíce.
Vyhledat by měli i nutričního specialistu zaměřeného na poruchy příjmu potravy. Důležité jsou pravidelné kontroly a hlavně zapojení a spolupráce ze strany rodiny.
Další 3 fotkyDalší 4 fotky 
Máte doma anorektičku aneb poznali byste, že je dcera nemocná?
O hubnutí se během dospívání pokouší snad každá dívka. Část z nich to dotáhne až k anorexii. Tahle nemoc se nevyhýbá ani chlapcům. Pro rodiče je však mimořádně těžké poznat, že právě jejich dítě je nemocné. Jiní zase dítě nevědomky svým chováním mohou právě k anorexii přivést.
Ročně se kvůli poruchám příjmu potravy léčí něco málo přes 3000 pacientů, z devadesáti procent ženy. Skoro polovinu pacientek tvoří dívky do 19 let. Jak je to možné? Někdy stačí, když rodiče nebo lidé, na kterých dívkám záleží, vedou řeči o tom, jak velký mají zadek a že by se měli více hýbat.
Pokud mají dospívající zároveň potíže se sebevědomím, může to být počátek velkého průšvihu. Anorexie či bulimie jsou totiž příznakem hlubších psychických potíží, nikoli nakažlivou epidemií způsobenou vychrtlými modelkami.
Věk ohrožených touto nemocí se stále snižuje, v praxi je možné se setkat s osmiletým dítětem s některou z poruch příjmu potravy, zároveň se s poruchami příjmu potravy potýkají dospělé a čím dál starší ženy.
Ani lékaři přitom nevědí, kolik nemocných je ve skutečnosti, protože spousta nemocných často pomoc vůbec nevyhledá, a nejsou tedy nijak podchytitelní.
„Většina klientů s poruchou příjmu potravy s aktivní léčbou otálí – v dlouhodobých průzkumech se ukazuje, že léčbu klienti vyhledávají až po 3 až 5 letech od prvních příznaků nemoci.
Porucha příjmu potravy tak často zůstává přehlížena, a to jak samotným nemocným, tak jeho blízkým okolím,“ varuje Jana Sladká, zakladatelka a ředitelka Centra Anabell, které se věnuje především dívkám s poruchami příjmu potravy.
Ona jen trochu blázní
Jinými slovy – mnoho dívek nebo mladých žen touto nemocí trpí, aniž by to jejich nejbližší okolí tušilo. Nevědí to jejich kamarádi, partneři ani rodiče. Mnozí z nich si sice všimnou, že dívka často řeší svou postavu a hubnutí, ale přičítají to tomu, že usiluje o zdravý životní styl. Případně že jsou trochu poblázněné časopisy o módě a příběhy slavných modelek. Nemocní se navíc často bojí zavítat do psychiatrické ordinace. Svůj problém zcela skrývají, případně jej řeší jen s kamarádkou.
Jak vlastně anorexii poznat? Ukazovat na ni mohou následující příznaky:
- obavy z tloušťky
- manipulace s jídlem sloužící ke snížení hmotnosti
- zkreslené vnímání vlastního těla
- člověk ztrácí zájem o přirozené aktivity – setkávání se s přáteli a vrstevníky, rodinný život, společenské aktivity a zájmy, výrazně se orientuje na výkon.
Ani když rodina odhalí, že dospívající trpí anorexií, není vyhráno, protože tyhle holky, případně kluci si budou jen obtížně připouštět, že jsou nemocní. Podle Jany Sladké je potřeba, aby se společnost, která nemocného obklopuje, stala určitou informační, ale i motivační a podpůrnou sítí.
Mám o tebe strach…
Na druhou stranu je třeba při pomoci bližnímu s poruchou příjmu potravy bedlivě volit slova. „Znamená to nabídnout pomoc, projevit zájem, neodsuzovat a nevysmívat se. Také musíme počítat s tím, že se člověk bude bránit, tvrdit, že je vše v pořádku, že se nic neděje. Klidně vyjádřete své pocity, svůj strach o něj, mluvte za sebe: Všimla jsem si, že… A mám o tebe strach. Kdybych ti mohla nějak pomoct, můžeš se na mě obrátit. Nebo: Ráda bych ti pomohla, ale nevím jak, co bys potřeboval? Vyhněte se ale sdělování formou: Ty jsi zhubl, ty nejíš, ty nejsi v pořádku… Podporujte je ve vyhledání odborné pomoci a pak oceňte i sebemenší snahu či úspěch. V každém případě se ozbrojte trpělivostí a nezapomínejte na svůj vlastní život,“ radí Dana Starostková, vedoucí poboček Centra Anabell v Praze a v Ostravě.
Mentální anorexie: Jak poznat poruchy příjmu potravy u dětí?
Foto: VGstockstudio, Shutterstock.com
Touha po dokonalosti, šikana, posměch okolí nebo tragédie v rodině. Důvody, které mohou spustit poruchy příjmu potravy. O mentální anorexii jste jistě slyšeli. Napadlo vás však, že by to mohlo potkat i vaši rodinu?
Mentální anorexie nejvíc ohrožuje dospívající dívky, ale výjimkou nejsou ani mužští pacienti či ženy středního věku. Jak postupovat, když máte strach, že by se mohla anorexie týkat vaší rodiny? Rizikové jsou děti ctižádostivých rodičů, kteří chtějí vše perfektní a na děti kladou příliš vysoké nároky, a také děti matek dietářek.
Poruchy příjmu potravy jsou vážné psychické nemoci, kromě anorexie sem patří také záchvatovité přejídání a mentální bulimie. Anorexii charakterizuje úmyslné ubývání na váze.
„Mezi typické projevy patří patologická obava z tloušťky, frustrace z postavy, podvýživa.
K tomu se přidá narušení tělesných funkcí, jako je vypadávání vlasů, zubů či ztráta menstruačního cyklu,“ popisuje expertka na poruchy metabolismu a výživy Miroslava Navrátilová z Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno.
Pokud u dítěte zaznamenáte, že hubne, nejí, vyhýbá se jídlu, vyhazuje svačiny nebo si odhlašuje obědy, zbystřete.
„Když stále hledá výmluvy, proč nejíst, často vám tvrdí, že už jedlo venku s kamarádkou nebo jídlo schovává, může se jednat o mentální anorexii,“ potvrzuje Marie Novotná, sociální pracovnice Kontaktního centra Anabell Praha.
Odmítají společná jídla, zmenšují porce, začnou být velice vybíraví, přehnaně sportují, neustále se zaobírají svým tělem (váží se, prohlížejí se v zrcadle…).
Foto: Photographee.eu, Shutterstock.com
Frustrace z postavy patří mezi typické projevy: na smrt vychrtlá dívka si stále připadá tlustá
Poměrně dlouho si nemusíte vůbec ničeho všimnout. Anorektici jsou neuvěřitelně vynalézaví, jak nemoc před světem utajit. Nechávají špinavé misky na viditelných místech (jídlo samozřejmě nesnědí), nosí volné oblečení a tvrdí, že jen chtějí žít zdravě. A když už něco pozřou, často pak hodiny cvičí, aby nabrané kalorie spálili.
Nemocným nelze věřit nic, co stran jídla tvrdí a slibují. Hrají blízkým na city, nebo je dokonce vydírají. Zdá se, že spolupracují a že se chtějí vyléčit? Nevěřte jim!
„Jedná se o pseudospolupráci, která má jediný cíl: pokračovat v mentálních praktikách i za cenu lží a podvodů, což tak potvrzuje jejich diagnózu. Pacientky se obvykle snaží ukrýt své anorektické návyky a upoutávat pozornost jiným směrem. Dochází tak k manipulaci s okolím, které nakonec často nemocným důvěřuje více než odborníkům,“ varuje Miroslava Navrátilová.
Na dítě se nezlobte, že vám lže – mluví a jedná pod vlivem nemoci. Diagnózu i léčbu proto vždy nechte na odborníkovi a na nic nečekejte. Mentální anorexie často končí smrtí, a čím dřív se podchytí a začne léčit, tím větší šance na úzdravu pacient má.
Foto: UfaBizPhoto, Shutterstock.com
Máte podezření na poruchu příjmu potravy? Vyhledejte odbornou pomoc i sami bez dítěte
Nechcete panikařit? „Je dobré být obezřetní a s dcerou o všem mluvit. Zeptat se jí, zdali ji něco netrápí nebo jestli někdo neměl ohledně její postavy či váhy poznámky, například trenér či učitel tance. Pokud nezdravé hubnutí trvá měsíc a déle, doporučuji návštěvu odborníka. Obraťte se na školního psychologa, specializovaná centra, praktického lékaře nebo psychiatra,“ radí Marie Novotná.
Diagnóza i léčba patří výhradně do rukou lékaře – ten je schopen, na rozdíl od milujících rodičů, s manipulacemi anorektiků pracovat a počítá s nimi.
Je zásadní nenechat dítě dlouho hladovět, protože nemoc devastuje celý organismus a i po případném vyléčení mohou zůstat trvalé následky (např.
osteoporóza, špatné zuby, špatný vývin dospívajícího organismu, poruchy menstruace a neplodnost).
Léčba je náročná a dlouhodobá: zesláblý organismus je nutné začít vyživovat, léčit potíže vzniklé hladověním (anémie, problémy s ledvinami, se srdcem atd.) a zároveň je zásadní psychoterapie. Jedná se o chronické onemocnění a vyléčí se ani ne polovina pacientek. Ostatním se nemoc či jiné poruchy příjmu vracejí.
- Popis – Porucha příjmu potravy, těžké psychické onemocnění. Patologický strach z tloušťky a touha po kontrole může vést až k naprostému vyhladovění a smrti. Častá je i sebevražda.
- Příznaky – Odmítání potravy, přehnané cvičení, BMI pod 17,5, u dívek ztráta menstruace, porucha vnímání vlastního těla (vyhublí anorektici si stále připadají tlustí).
- Léčba – Doplnění živin a zvýšení hmotnosti, léčba hladověním zdevastovaného těla, psychoterapie, rodinná terapie. Léčba trvá dlouho a nemusí být úspěšná.
- Mortalita – Vyšší než 10 procent.
- Prevence – Milujte děti takové, jaké jsou, nehledejte na nich chyby a nechtějte po nich, aby byly dokonalé.
Anorexie vyžaduje velké nasazení rodičů
„Jako dítě neměla Becca nikdy problémy s jídlem,“ vypráví Wendy. „Z mých tří dětí jedla nejvíce a nevyhýbala se žádném druhu pokrmů. Ale kolem dvanácti let se jídlo a její váha staly problémem.
Začala mít pocit, že je tlustá. Nejdříve prohlašovala, že chce jíst zdravě, ale postupně odmítala stále více druhů potravin a začala hubnout.
Netušili jsme nic do té doby, než začala odmítat jakékoli jídlo a její porce se stále zmenšovaly,“ říká Wendy.
„Becca se stávala ustrašenější a neúčastnila se života rodiny. Pak začala lhát. V té době jedla ve školní jídelně bez dohledu, a když jsme se jí zeptali, jestli jedla, odpovídala, že ano.
Ale všechno jídlo ve skutečnosti vyzvracela a nic nám neřekla,“ říká Wendy. Dospívající dítě může zůstat čtyři dny zavřené ve svém pokoji.
To, že se dívka trpící anorexií stahuje z okolního světa a lže, jsou příznaky typické pro tuto chorobu, uvádí profesor Erzegovesi.
Tato porucha příjmu potravy působí na mozek a postižená osoba má stále větší strach z jídla. A čím více hubne, tím je strach z jídla větší. Racionální důvody nepostačují. Mozek je vystaven mechanismu obsese. Anorektici se sice shodují v tom, že nějak jíst musejí, ale pak, když to mají učinit, prostě to nedokážou, vysvětluje profesor Erzegovesi.
„Když jsme donutili Beccu k intenzivní ambulantní léčbě, myslela jsem, že je vyléčena a že zase všechno bude v pořádku. Tehdy jsme si neuvědomovali, že její nemoc má před námi velký předstih. První měsíc si svou váhu udržela, ale pak zase začala hubnout.
Její lékař nařídil převoz do nemocnice, protože její srdeční frekvence byla příliš nízká. Okamžitě dostala umělou výživu. Tehdy jsem si řekla, že dceru musím zachránit. Když je tělo vystaveno trvalému hladovění, stává se hypermetabolickým.
Becca dostávala v nemocnici 4500 kalorií denně, ale přibrala jen půl kilogramu,“ uvádí Wendy. Přirozeným instinktem těla je vše zpomalit, aby zabránilo úmrtí. Becca přestala menstruovat. Mnohé anorektičky nemají dost vápníku, a to může nenapravitelně poškodit kosti a orgány.
Nastává i atrofie mozku a pacient má senilní demenci jako kdyby mu bylo devadesát let, podotýká Erzegovesi.
Porucha má mnoho příčin
Zásadní roli v tom, aby se anorektička ze své choroby vymanila, mají rodiče. „Po návratu z kliniky jsme se rozhodli donutit ji jíst, bez ohledu na to, kolik to zabere času. Všechno jsme kontrolovali.
Sledovali jsme ji, dokud nesnědla poslední sousto,“ uvádí Wendy. Roky se předpokládalo, že rodinné vztahy jsou příčinou poruch příjmu potravy. Není tomu tak. Porucha má mnoho příčin, říká profesor Erzegovesi.
„Dvě hodiny trvalo, než snědla tortillu s fazolkami a tofu nebo s rybou. Když poprvé snědla tři jídla za den, myslela jsem, že snad spáchá sebevraždu. Bylo to strašné.
Ale pak už se to nestalo,“ říká Wendy. Terapie má své vrcholy i pády, zejména zpočátku jsou velmi těžké momenty. Rodiče na to musejí být připraveni.
Zotavování z této choroby je velmi pomalé, trvá tři až pět let, vysvětluje Erzegovesi.
Co je možno učinit proti tomu, aby se z dcery nestala anorektička? Naši pozornost má vyburcovat to, že dcera vyžaduje „zdravé“ pokrmy a projevuje znaky přílišného perfekcionismu.
Často jde o adolescenty, kteří nezlobí, jsou zodpovědní, dobří ve škole, nikdy nepřijdou pozdě domů a nelžou. Jestliže potomek má takovéto vlastnosti a začíná stále méně vycházet ven, méně jíst a zavírat se na delší dobu v pokoji, musíme se začít ptát.
A pokud máme pochybnosti, obraťme se na odborníka, zdůrazňuje profesor Erzegovesi.
Poruchy příjmu potravy. Jak je poznat a jak je léčit?
Jídlo je odpradávna spojováno s požitkem a přežitím, bez jídla nemůže naše tělo správně fungovat. Existují však lidé, kteří prostřednictvím jídla řeší své emocionální problémy. Nemluvíme o situacích, kdy např.
po rozchodu spořádáme kelímek zmrzliny či tabulku čokolády, ale extrémní případy přejídání nebo naopak hladovění. A na tyto extrémy se v dnešním článku blíže zaměříme.
Poruchy příjmu potravy řadíme k psychickým nemocem, při kterých se člověk stává závislým na jídle, všechny jeho myšlenky se na jídlo zaměřují v kladném i negativním smyslu. Mezi poruchy příjmu potravy řadíme anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání.
Patří sem však i méně známá orthorexie (závislost na zdravé a biologicky čisté stravě) a bigorexie (nejčastěji se objevuje u sportovců, základem je dieta s vysokým podílem proteinů a minimálním množstvím tuků, mnohdy s využitím steroidů).
Důvody, proč se poruchy příjmu potravy objeví nejsou jasně dané. Obecně platí, že bývají spojovány s velkou emoční zátěží a stresem.
Mezi nejčastější příčiny patří nespokojenost s vlastním tělem a vzhledem, obavy z nadváhy, obezita, sexuální zneužívání v dětství, genetické dispozice (např. matka trpěla anorexií…), těžký rozchod/rozvod, nuda a experimentování s jídlem.
Mnohdy lidé trpící jednou z těchto psychických nemocí byli od dětství pod velkým tlakem rodiny, ve které se kladl důraz na zevnějšek a ideální váhu.
V neposlední řadě je zde také tlak okolí a médií, které propagují jakýsi ideál krásy – nejčastěji na kost vyhublé modelky a herečky. Ohroženou skupinou jsou zejména dospívající dívky, ovšem stále častěji se poruchy příjmu potravy objevují u dětí či postihují mužskou část populace.
Jak jsme již zmínili výše, jde o psychické onemocnění a jako takové je nemůžeme brát na lehkou váhu. Nemocní si zahrávají se svým zdravím, což může mít fatální následky.
1. MENTÁLNÍ ANOREXIE (anorexia nervosa)
Dnešní společnost ovládá všeobecný mýtus o tom, že čím štíhlejší budete, tím stoupáte v očích ostatních a dláždíte si tak cestu k úspěchu. Popravdě řečeno, je to cesta spíše do pekel.
Touha po dokonalé postavě bývá natolik silná, že dívka (muž/dítě) neváhá využít všechny možné i nemožné prostředky (zvracení, odmítání jídla, léky aj.), které často vyústí v obrovský problém – mentální anorexii.
Paradoxně ani dosažení ideální váhy anorektičkám nestačí, stále si připadají tlusté a ocitají se tak v nekonečném kolotoči diet a cvičení.
- Jaké jsou typické projevy mentální anorexie?
- a. zkreslené vnímání sebe sama, nespokojenost s váhou a vzhledem, anorektička se vidí tlustá, i když je její váha už pod normou
- b. kolísání nálad, změny v chování
- c. vnímání jídla jako nepřítele, úplné odmítání jídla, zvracení po jídle, vytvoření různých rituálů při jídle
- d. neustálé cvičení
- e. intenzivní strach z nadváhy
- Následky mentální anorexie
Anorexie má dopad na fyzické i psychické zdraví. Ve spojení s vysokým úbytkem váhy dochází u žen ke ztrátě menstruace, tělo se začíná pokrývat jemným ochlupením, zhoršuje se citlivost končetin, utrpí celkový vzhled (propadlé tváře, vystouplé kosti, vypadávání vlasů, zažloutlá pleť…).
Nedostatek tělu potřebných živin vede k celkovému metabolickému rozvratu, oslabuje se imunitní systém, časté jsou závratě, nízký tlak, dehydratace. Trvající nespokojenost s vlastním tělem vede k pocitům neúspěchu, zmaru, depresím, poruchám spánku, podrážděnosti, objevit se mohou také jiné psychické poruchy a závislosti.
Neléčená anorexie může skončit smrtí, tělo neunese nápor diet a nedostatek potravy.
Léčba mentální anorexie
V lehčích formách nemoci se přistupuje k ambulantní léčbě pomocí psychoterapie (kognitivně behaviorální, rodinná, skupinová či individuální). V pokročilých stádiích je nutná hospitalizace na psychiatrickém oddělení, kde se hlídá celkový zdravotní stav pacienta a dohlíží se na správné stravování, aby došlo k přírůstku na váze.
2. MENTÁLNÍ BULIMIE (bulimia nervosa)
Stejně jako anorexie i mentální bulimie se řadí mezi psychické nemoci. Průběh spočívá v nepřiměřené konzumaci jídla až do pocitu na prasknutí, po čemž následují obrovské výčitky svědomí a obavy ze ztloustnutí.
Bulimičky se chtějí snězeného jídla co nejdříve zbavit, proto se často po takovémto záchvatu přejídání nutí zvracet, používají různá projímadla, léky na odvodnění apod.
Oproti anorexii není mentální bulimie na první pohled tolik zřejmá, zatímco anorektičky jsou extrémně vyhublé, bulimičky se pohybují na hranici ideální váhy.
- Jaké jsou typické projevy mentální bulimie?
- a. záchvaty přejídání následované zvracením, dietou, přehnaným cvičením
- b. neustálý strach z tloušťky
- c. obavy jíst bez následného užití projímadel, diuretik
- d. odsuzování sebe sama po záchvatech přejídání, pocity viny
- e. neobvyklé výkyvy hmotnosti
- Následky mentální bulimie
I tato nemoc se odráží na psychickém a fyzickém zdraví. Bulimici mívají problémy s kazivostí zubů, což je spojeno s častým zvracením.
Dalšími fyzickými projevy jsou oteklé tváře, suchá kůže, náchylnost k tvorbě podlitin, ochablé svalstvo, bolestivost kloubů, ztráta menstruace, nízký tlak apod. Nezřídka trpí záněty žaludku a jícnu, žaludečními vředy, zvracením krve, zácpou a hrozí také prasknutí žaludku.
Po psychické stránce se objevují deprese a úzkosti, nízké sebevědomí, závislost na lécích, sebepoškozování, poruchy soustředění, výkyvy nálad…
Léčba mentální bulimie
V akutních formách bulimie se přistupuje k hospitalizaci, zaměřené zejména na nápravu metabolického rozvratu a také obnovení správných stravovacích návyků. V mírnějších stádiích nemoci postačí mnohdy vhodně zvolená psychoterapie v psychologické poradně, která bývá doplňována předepsáním antidepresiv, léky potlačujícími zvracení apod.
3. ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ
Různé definice charakterizují člověka trpícího touto psychickou nemocí jako někoho, jehož celý den se točí pouze kolem jídla – těší se na něj, bojí se, že se neovládne… Princip spočívá v tom, že jakmile se člověk při záchvatu žravosti pustí do jídla, není schopen přestat, a to ani v momentě, kdy už utišil svůj hlad. Skončit jej donutí až pocit nevolnosti, oproti bulimii se však nijak cíleně snězeného jídla nesnaží zbavit.
- Jaké jsou typické projevy záchvatovitého přejídání?
- a. nakupování velkého množství jídla a jeho tajná konzumace
- b. ukrývání se před společností, vyhledávání přátel se stejnou „zálibou“ v jídle
- c. proklamování přísného držení diet, ovšem bez viditelných výsledků
- d. jídlo používá jako prostředek řešení problémů či k oslavě úspěchů
- e. přizpůsobování denního rozvrhu jídlu
- Následky záchvatovitého přejídání
Neustálé přejídání vede logicky k přibírání na váze, obezitě a nemocem s ní spojených (diabetes, vysoký tlak, infarkt, mrtvice, rakovina, astma, syndrom dráždivého tračníku…). Přestože menstruační cyklus není nijak zvlášť ovlivněn, vyskytují se problémy s otěhotněním. To vše doprovází deprese, poruchy spánku, problémy s navazováním vztahů, šikana aj.
Léčba záchvatovitého přejídání
Psycholog vychází z předpokladů, které vedly ke vzniku tohoto onemocnění, zkoumá cíle, kterých chce klient dosáhnout.
Podle toho pak zvolí způsob terapie – psychoterapii, léčbu obezity, užívání léků – mnohdy pro větší úspěšnost zvolí psycholog kombinaci různých forem léčby.
Mimo psychologické pomoci je však důležitá spolupráce klienta, který musí změnit své dosavadní stravovací návyky, vést si např. deník o všem, co za den snědl apod.
Jestliže někdo z vašich blízkých, či vy samotní trpíte některou z poruch příjmu potravy, neváhejte a co nejdříve se obraťte na odbornou psychologickou pomoc. Jen tak dokážete svou nemoc zvládnout a vyléčit se.
Jak (ne)zničit svým dětem život
Velká část problémů v našem životě pramení z našeho dětství. To je jeden ze základních postulátů psychoanalýzy už od dob Freuda. A popravdě, dětství se více či méně dotýkají při práci s klienty či pacienty všechny psychoterapeutické směry.
A víte co? Ono na tom něco je. Klíčovou úlohu v dětství přitom hrají naši rodiče. Právě oni jsou pověstnými sudičkami, které vytyčí směr, kterým se bude ubírat celý náš další život – v dobrém i ve zlém.
Jak tedy (ne)zničit svým dětem život a jak se s tím pak vyrovnat z pohledu dítěte i rodiče?
Netradiční předmluva
Úvodem bych vás chtěl varovat. Tenhle text bude pro některé z vás asi hodně tvrdý. Tak tvrdý, že ve vás bude vzbuzovat emoce, a to ne nutně pozitivní.
Vím, co dokáže udělat byť jen jeden z těch výroků níže s plnou posluchárnou v zásadě vyrovnaných lidí, často psychoterapeutů, avšak rodičů. A tady těch výroků bude opravdu mnoho.
Dlouho jsem přemýšlel, jestli ho napsat nebo ne, ale poptávka po něm od lidí kolem mě nakonec převážila argumenty, proč ne. Nečtěte tento článek prosím v době, kdy se necítíte dobře nebo máte depresi.
A pokud se vás, rodičů, tento článek dotkne natolik, že ve vás vzbudí pocity ohrožení, hoďte ho klidně za hlavu s tím, že „co o tom ten cucák ví, vždyť sám nemá děti.“ Přesto se budu snažit o to, abych měl vaši plnou pozornost co možná nejdéle.
TIP: Poslechněte si náš podcast 13 hříchů rodičovství
Dítě je jednoduché, potřebuje „jen“ bezpodmínečnou lásku a přijetí
Pokud chcete pro své dítě to nejlepší, existuje v podstatě „jednoduchý“ návod – dejte mu bezpodmínečnou lásku a bezpodmínečné přijetí. Co to znamená? Milujte ho, ať je hodné, nebo zlobí, ať nosí jedničky, nebo pětky, ať vystuduje vysokou, nebo s bídou základní školu. Nic jiného od vás dítě nepotřebuje.
Ve skutečnosti je tohle pro něj cennější než iPhone, iPad, anebo bezva fotky na Instagramu, a to bez ohledu na to, jak hrubě by se mnou teď třeba vaše dítě nesouhlasilo. Jenže bezpodmínečná láska neznamená, že mu dovolíte a koupíte cokoliv, co si zrovna umane. A to ani tehdy, máte-li výčitky, že ho vidíte jen o víkendech a přes den až pozdě večer, a to ještě spící v posteli.
Ne, láska není v penězích, láska se kupuje časem a vašim jednáním.
Přijímejte a respektujte své dítě i s jeho snovým světem. Když vám ve čtyřech letech na pískovišti přinese „zmrzlinu,“ když se v šesti chce stát princeznou, když ve dvanácti chce jít studovat umění. Přijetí ale automaticky neznamená, že s ním budete souhlasit a rozhodně to neznamená, že budete sdílet jeho názory (ne, bábovičku plnou písku nemusíte sníst jen proto, že je to zrovna teď zmrzlina). To od vás to dítě vlastně ani nečeká. Respekt to je to, oč tu jde. Říct mu: „Co to meleš? Vždyť je to jen nějakej písek pochcanej od psů a žádná zmrzlina!“ či případně „Co to meleš, studovat umění je úplná hloupost, na práva půjdeš! Uměním by ses nikdy neuživil a skončil by si pod mostem jako bezďák, to chceš?“ je ale v podstatě totéž.