Téma: Rodina
Milenky/milenci versus manželky/manželé
Dana Beňaková, věk: 60 let
1600
x přečten
Toto téma je sice věčné, ne vždy však vděčné. Ač tito všichni dokážou život pořádně zamíchat, bez nich byl život nebyl životem, ale jen pouhou pustinou.
Milenky /milenci versus manželky /manželéZvláštní. Slýcháme, jak se lidé chlubí manžely či manželkami, ale už ne milenci či milenkami. No vážně, slyšeli jste někdy někoho, že by se vám pochlubil, že tohle je jeho milenec nebo milenka? Asi sotva, nejspíš vůbec ne.
Pokud to chtějí udělat, používají označení přítel či přítelkyně, čímž ale myšleno, že ti dva „spolu už něco mají“, tedy jsou vlastně už milenci. Zřejmě proto, že postupem časuslovo milenec/milenka dostalo trošku jiný význam, spíše ten nepěkný, hanlivý.
Dnes, když se řekne milenec nebo milenka, tak to nutně musí být někdo, kdo někomu s někým zahýbá, tedy koná něco nepatřičného. Jenže – čím a jak se stalo, že toto označení, toto slovo získalo spíše pohrdlivý, hanlivý význam?Milenci nutně nemusí být a povětšinou ani nejsou manželé.
Naopak, u manželů se tak nějak přímo i vyžaduje a předpokládá, že jsou zároveň též milenci. Tedy abych to upřesnila, vzájemní milenci, nikoli že každý z nich má někde ještě jiný „zástoj“.Milenci a milenky jsou nebo mohou být dvojího druhu. Opravdu. Jedni jsou ti tzv.
„dobří“ – prostě milenci bez toho, že by překročili nebo překračovali jakákoliv společenská tabu. Pak jsou také milenci, kteří tato tabu překračují, někdy on, někdy ona, někdy oba zároveň. Prostě každý z nich někomu že zahýbá, někoho podvádí. Takovým se ale spíš než milenec nebo milenka říká „bokovka“.
A co s manželi či manželkami? Taky to není až tak úplně jednoznačné. Manželství jsou šťastná, nešťastná, z lásky, formální…Jak že to tedy je ve vztahu manžel/manželka versus milenec/milenka? Povětšinou to jenom těžko jde dohromady.
No představte si – manželé + milenka, manželé +milenec – rozhodně to není pro žádného ze zúčastněných až taková že slast, což teprve když se to provalí. Existují i manželství, kdy ona má ještě bokem milence a on zase milenku. Někdy dokonce i po vzájemné dohodě. Prostě každý toho svého.
No jo, ale proč pak ti lidé spolu vlastně jsou?Ale ani pouze milenci to nemají vždy jednoduché. Dva, ona a on, spolu chodí, žijí, táhnou to spolu a najednou se provalí, že on je ale už dávno ženatý nebo naopak ona zase vdaná. Koho odsoudit, milence či milenku, nebo naopak manžela či manželku? To si musí každý ze zúčastněných srovnat sám se svým svědomím.
Pak je tu ještě další věc, či zajímavost.Na manžela či manželku si občas ponadáváme. Slyšeli jste, že by někdo nadával na milenku či milence? Tedy tu svou nebo toho svého? Manželé, i pokud manželství nefunguje, mají různé důvody spolu i nadále zůstat, a taky zůstávají. Milenci ne. Ti si buď vyhovují, nebo se rozcházejí.
Lepší? Horší?A úplně nakonec:Manželi či manželkami jsme nebo se stáváme i oficiálně, úředně, lidově řečeno „máme na to papír“. Platilo a i ještě platí – „co bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Někdo se toho drží, jiný ne a každý pro to jistě má své pádné důvody. Na milence či milenky žádné papíry neexistují, nejde o žádný úřední vztah.
Taky proto kdo chce, čistě teoreticky ale někdy i prakticky, může mít těch milenek čimilenců hned několik najednou. S manželi či manželkami to takhle nejde, jedině s těmi bývalými, to ano, těch může mít člověk i vícero. No jo, může, ale potom se to o něm tak nějak věřejněví, kolik že těch bývalých má, či spíše měl. To má zase „úředně v papírech“. S milenci nebo milenkami tohle nehrozí. Ti se úředně neevidují. Přesto se tak nějak „divně“ kouká na člověka, který měl těch „úředních partnerů“ vícero, stačí tak dva, tři… Na člověka, který sice má úřední záznamy v tomto směru prázdné, v dokladech například stále svobodný, na toho, byť milenců či milenek vystřídal nespočet, na toho společnost hledí daleko lépe.
Alespoň ta starší generace.
Hlas lidu – hlas boží. Jak se vám fejeton líbil? Kolik % fejetonu udělíte? 10% – 20% – 30% – 40% – 50% – 60% – 70% – 80% – 90% – 100%
Satelitní televize bez kompromisů, zábava pro celou rodinu, více než 70 programů
6 kanálů za super cenu
Čeho všeho se muži vzdají kvůli milence?
Britský server Daily Telegraph v průběhu uplynulého měsíce realizoval průzkum, do kterého se zapojilo 900 respondentů – ženatých mužů. Cílem bylo zjistit, co všechno dokážou muži obětovat a vymyslet, aby mohli být co nejdéle (a pokud možno co nejtajněji) se svou milenkou a co z toho vlastně mají.
Co přináší milenka do života muže?Ne každý muž dokáže být ženě věrný po celý život, přestože jde o ženu „jeho srdce“, kterou si vybral. Někteří dokonce tvrdí, že přesto, že si našli milenku, svou ženu stále velmi milují.
Pro některé je milenka symbolem věčné mládí a zdrojem pohody, když na ně doma čekají i povinnosti a už docela „okoukaná“ manželka. Jiní si milenku „pořídí“ kvůli zpestření, jinak chatrného milostného života.
Nebudeme posuzovat ani odsuzovat – vždyť nejen muži dokážou být nevěrní, viďte – podívejme se raději na konkrétnější výsledky průzkumu.
- Chvilky štěstí na úkor rodinyVětšina ženatých mužů, kteří již milenku mají, jsou ochotni a schopni vzdát se mnoha důležitých věcí a dokonce i několika oblíbených činností proto, aby s ní mohli být co nejdéle, respektive co nejčastěji.
- Ženatí muži tráví s milenkou mnohem více času, než se předpokládalo, a to samozřejmě na úkor své vlastní rodiny.
Čeho jsou tedy ochotni se vzdát?Tak třeba peníze – taková milenka taky něco stojí… Avšak jen jedno procento „zkoumaných“ uživatelů je ochotno vzdát se společného večera s milenkou, kvůli tomu, že by tak ušetřili nějaké peníze.
Šestnáct procent mužů by se raději obešlo bez nového auta jako bez milenky, patnáct procent by raději odložilo plánovanou úpravu domu a stejný počet mužů by klidně obětoval předplatné na fotbalové či jiné sportovní události. Dalších jedenáct procent uvedlo, že by se kvůli milence vzdalo členství ve fitness – vždyť nakonec, zasportovat si v posteli s milenkou je přece jen příjemnější.
Deset procent by pak kvůli milence odložilo koupi nového mobilního telefonu a šest procent by dokonce kvůli milence obětovalo i plánovanou dovolenou.
Začal za vás šetřit? Podezřelé!Jednou ze známek toho, že váš manžel zřejmě „kuje pikle“ s jinou ženou je šetření tam, kde to dříve nebylo obvyklé.
Například pokud jste byli zvyklí chodit jednou za týden na společnou večeři do luxusnější restaurace a v poslední době se z tohoto rituálu stává jen občasné povyražení zredukované na jeden večer v měsíci, je pravděpodobné, že to nebude jen tak.
Přestal s vámi chodit na kulturní akce? Už vás nebere na koncerty, do divadla, do společnosti? Možná potřebuje peníze, investovat do setkání s milenkou, proto mu zkrátka nezbývá na vás. Plat má přece pořád stejný, ne? A uživit z něj rodinu a ještě jednu dámu navíc není zřejmě snadné.
Není milenka, jako milenkaŽeny, které se stanou milenkami ženatých mužů, musí počítat s tím, že každý takový „ženáč“ má i svou rodinu. Většinou jsou připraveny na to, že budou s dotyčným jen jistý krátký čas.
Pravděpodobně počítají s tím, že se zřejmě jejich drahý své rodiny nevzdá (zároveň však doufají v pravý opak), možná proto si chtějí dopřát trochu luxusu, který tedy od milence očekávají. Vždyť když s nimi nežije, ať alespoň obohatí jejich život o jistou dávku pohodlí-dary jistě žádná nepohrdne.
Samozřejmě, existují i ženy, které se bohatému ženáči doslova nalepí na tělo a dokážou z něj neuvěřitelným způsobem cucat peníze – a je spodivem, že se vždy najdou muži, kteří se takto vysávat nechají.
Samozřejmě, jsou i ženy, které do mileneckého vztahu spadnou úplně nevinně, a možná ani nevědí o tom, že dotyčný má už jednu dámu doma (a navíc pár dětiček k tomu). V takovém případě je podle odborníků vhodné, rychle ze vztahu vycouvat – zejména, pokud nemáte čas a chuť na chvilkové hrátky.
Navíc v případě, že vám nový milenec zatajil tak důležitou informaci, jako je jeho manželka a rodina, je téměř jasné, že s ním nemůžete počítat na celý život. Také se nabízí to, že takovýto nenapravitelný lhář bude klamat znovu a znovu.
A třeba začne podvádět svou milenku s jinou milenkou…
Sara Hartleyová, vedoucí průzkumu serveru Daily Telegraph se na toto téma velmi zajímavě a obávám se, že pravdivě vyjádřila slovy: „Muži, kteří mají nějakou milostnou aféru, řeší v mnoha ohledech z psychologického hlediska velmi podobné situace jako muži, kteří jsou závislí na hazardu.“
Připraveno v espolupráci s diva.sk
Proč se ženy rozvádějí a muži jen zahýbají?
Nevěra ženy mívá skutečně fatálnější důsledky. Ne vždy ovšem obstojí tradované zdůvodnění, že muž je nevěrný především tělem, zatímco žena duší (někdy by mne docela zajímalo, jak ta duše vlastně vypadá a kde sídlí!). Příčiny odlišností tkví v něčem jiném.
Odlišné důsledky případného rozvodu pro ženu a pro muže
Nevěrná žena se často chová rozvodově radikálněji než nevěrný muž. Dokonce i tam, kde jsou v manželství děti; často právě tam. Je téměř jisté, že je i po rozvodu získá do péče. S tím souvisí i větší pravděpodobnost, že jí zůstane byt.
Zvýšená pohotovost podváděných mužů volit krajní řešení
Běžný muž je tvor ješitný a tím i snadno zranitelný. Jeho reakce na partnerčinu nevěru jsou podstatně dramatičtější. Hledá řešení především rychlá, a tak zpravidla i destruktivní. Nejúčinnějším lékem přitom paradoxně bývá jen a jen prosté působení faktoru času. Pokud muž dokáže zvolit zdvořilý odstup, výrazně zvýší šanci na záchranu manželství.
Právě trpělivosti se mu většinou jaksi nedostává. Podváděné ženy se chovají méně radikálně. Možná proto, že pro ně manželova nevěra nepředstavuje tak masivní společenskou stigmatizaci. Možná proto, že snáze získávají neformální podporu a pochopení okolí.
Možná proto, že do hry vstupuje i prostá ženská rivalita – proč by to té druhé měla vše tak usnadňovat?
Muž je tvor v zásadě konzervativní a nerozhodný
Běžný muž se vyhýbá změnám. Jen zřídkakdy dává popud k výraznějším inovacím (stěhování, adaptace bytu apod.). Podobně přistupuje i k novému vztahu. Ze všeho nejraději by jej měl jen „na přilepšenou“. Hlavně aby si nemusel zvykat na nějaké změny!
Absence vhodných reakcí na straně podváděného muže
Podváděné ženě doporučují i odborníci postupy, které by v mužském provedení asi nebyly účinné. Od péče o vlastní zevnějšek, návštěvy kadeřnice či kosmetičky, přes drobné radosti typu „nový svetřík“ až po snahu o udržení bezporuchového chodu domácnosti.
Muže časem třeba jeho fascinace novým vztahem přejde a zůstane.
Podváděný muž, předvádějící se ale se zářivým přelivem na zbytku kadeří a v nových apartních slipech, či muž, mávající od žehlícího prkna na rande odcházející manželce, nepředstavuje zrovna imponující ideál.
Jistě, nemáme to snadné, pánové. Co tak někdy zkusit alespoň ten zdvořilý odstup a trpělivost?
Věřit, nebo nevěřit?
„Gauner je to! Chudák Eva, má s ním dvě děti, za Pavla by snad i dýchala a on si klidně najde jinou. Ještě ke všemu takovou couru…“ – „Pavel že má nějakou ženskou? No konečně! Vždyť ta jeho si o něco podobného koledovala už dávno.
Pořád jen Pavlíku sem, Pavlíku tam, běda však, když si Pavlík chtěl rozhodnout taky něco po svém.“ – „Tak tohle bych od něj fakt nečekal. Stejně je to ale frajer! Pořídit si milenku o 15 let mladší.
Teda, klobouk dolů!“ – „Tohle se prostě nedělá! Jednou se oženil, děti si pořídil a teď chce všechno zbourat? V každým manželství to někdy zaskřípe, rodina ale není holubník. Nemůže přece myslet jen na sebe!“
Není prý nevěra jako nevěra! Nejen to! Jak jste právě mohli postřehnout, i názory na ni se mohou podstatně lišit. Záleží na úhlu pohledu, na našich normách či zkušenostech. Samozřejmě také na sympatiích, které nás vážou k jednotlivým aktérům oněch smutných příběhů. A v neposlední řadě i na normách daného společenství.
Jsou kultury, v nichž se dodnes za nevěru kamenuje, jsou jiné, kde je považována za jev téměř obdivu hodný. Aby všem zmatkům nebyl konec, přicházejí se svou troškou do mlýna i etologové, zabývající se vývojem živočišných druhů. Usilovným studiem dospěli k poznání, že člověku by byla vývojově vlastní tzv. sukcesivní monogamie.
Tedy série navazujících monogamních vztahů. Teorie nepochybně zajímavá, pro mnohé i lákavá. Má však přinejmenším tři slabá místa.
Jednak jen obtížně řeší otázku stabilního prostředí pro děti, jisté problémy by při její aplikaci vznikaly i v otázkách majetkoprávních, a navíc by se nám ještě více než dnes někde hromadily opuštěné stárnoucí ženy.
Nevěra a důvěra nejsou jen pojmy se shodným slovním základem. Jejich propojenost je hlubší. Každá nevěra je hlubokou ranou partnerské důvěře. Nejen to! Přílišná nedůvěra, spojená často s nadměrnou kontrolou, může nevěru vyprovokovat. Tak jako není kouře bez ohýnku, není ani nevěry bez příčiny.
Některé z nich mohou být povýtce osobnostní. Zvýšený sklon k promiskuitnímu jednání nacházíme u lidí s výrazně sníženým sebehodnocením, hledajících v mimomanželském vztahu jakési sebepotvrzení.
S podobným jednáním se však můžeme setkat i u do sebe zahleděných „narcisů“, u věčných nespokojenců či u jinak životně a partnersky neposedných jedinců, pro něž je změna čímsi jako drogou. Některým typům nevěr lze zas porozumět pouze v kontextu partnerského vztahu.
Zvláště nevěrám „kompenzačním“, tedy těm, kdy v novém vztahu hledáme cosi, co ve stávajícím postrádáme. Jak již řečeno, muži hledají obdiv a uznání, někdy také doma odepíraný sex.
Ženy pak spíše duševní porozumění, vzájemnou komunikaci, případně pocit, že je tu někdo, kdo je bere vážně a nesnižuje jejich důstojnost. Roli mohou sehrát i faktory situační, často ve spojení s alkoholovým opojením. Pokud se sejdou osobnostní, vztahové i situační příčiny, pak už lze nevěru považovat za „jev téměř jistý“.
Vliv situačních faktorů sám o sobě nebývá naštěstí až tak významný. Zbylé dva můžeme ovlivnit. První partnerským výběrem, druhý tím, jak se ve vztahu budeme projevovat. Zároveň bychom se však po signálech případné nevěry neměli příliš pídit.
Někdy jsou ovšem, bohužel, samy o sobě tak průkazné, že je již nelze ignorovat. Co pak? V první řadě bychom měli potlačit tendenci k unáhleným ultimátum. Účinné nebývají ani silácké výroky, ani usilovná snaha získat si partnerovu přízeň pofňukáváním, škemráním či nákladnými dary.
Inspiraci byste možná měli raději hledat v některých z bodů následujícího desatera:
1. Čím méně informací, tím lépe! Nevyzvídejte; pokud má partner sám tendenci o své nevěře mluvit, tak podobné debaty raději odmítejte! 2.
Neseďte doma jak tichá či hlasitá výčitka! Snažte se soužití i pro sebe alespoň trochu otevřít! Vraťte se k někdejším koníčkům a vztahům s přáteli! 3. Dopřejte si drobné radosti! 4. Nesabotujte běžný rodinný provoz! 5.
Zapomeňte na případná odvetná opatření typu oko za oko! 6. Do problémů nezasvěcujte děti, rodiče, přátele, známé! 7. V rámci možností nepřerušujte ani intimní soužití! Nevynucujte si blízkost, pokud ji partner nenabízí; neodmítejte, pokud by i vám byla milá! 8.
Jinak udržujte alespoň zdvořilý odstup! 9. Zvažte ultimátum „s perspektivou“ (chápu, že vše nemůžeš vyřešit hned, chci a jsem s to nějakou dobu počkat, řekni mi, kolik času potřebuješ)!
10. Neostýchejte se hledat vnější odbornou pomoc!
Snad bych měl přidat ještě jeden bod. Nevěra může být i šancí! Šancí na nový začátek ve vztahu, který již pomalu vyhasínal. Někdy si až v mezní situaci uvědomíme, že nám vztah za trochu toho úsilí stojí. Přál bych vám, abyste k tomu poznání nic podobného nepotřebovali!
Druhá míza
Druhá míza! Údajně „Pyrrhovo vítězství pomateného ducha nad chřadnoucí hmotou“. Nebo také počínající stařecké pošetilosti nad neúprosnými přírodními zákonitostmi. Zároveň i vděčné téma hospodských, kavárenských či pavlačových debat.
Pokud se do nich náhodou zapojí obě pohlaví, pak nastává celkem zákonitý proces. Diskutující se okamžitě rozdělí na „žalobce“ a „advokáty“.
Usedne-li na lavici obžalovaných muž, do něhož vjela na prahu důchodového věku ona prazvláštní partnerská neposednost, stává se pro přítomné dámy velice lákavým soustem. Často dokonce právě pro ty, které by si něco podobného také docela rády dopřály.
Jen mít odvahu, jen kdyby bylo s kým! Přítomní muži (zvláště jsou-li nablízku jejich životní souputnice) jen těžko potlačují projevy závisti a uchylují se alespoň ke konstatováním typu „ale ona si za to taky tak trochu může sama“.
Jejich sympatie pro roztomilé projevy druhé mízy však rychle mizí, pokud by měla kolovat žilami některé z příslušnic údajně slabší poloviny lidstva. Pak je přece každému jasné, jaká je to „poběhlice“, určitě ji jen „pálilo dobré bydlo“, je trapná, směšná a „bůhvíčím myslí“. Tedy za předpokladu, že vůbec myslí, o čemž by se prý dalo jistě s úspěchem pochybovat.
Pravda, nejen z historie a z literatury jsou známy případy lidí, kterým se podařilo projít oním složitým životním obdobím, aniž by je démon druhé mízy nějak výrazněji zasáhl. Přesto však jde o jev, jenž se v populaci vyskytuje jistě v množství větším než malém. Popisovaná droga se skládá ze tří základních substancí: osobnosti „konzumenta“, životní situace a vztahu se stávajícím partnerem.
Rizikové osobnostní faktory
Emoční nezralost. Emočně nezralí jsou postiženi jakousi těžko nasytitelnou potřebou permanentní zamilovanosti. Nadměrná vztahová čipernost je zřejmě provázela i předchozími životními etapami; v kombinaci s rizikovými situačními faktory může však mít v období druhé mízy poněkud dramatičtější podobu.
Porucha sebevědomí, ješitnost, případně narcismus. Nový vztah zde funguje jako prostředek potvrzení vlastní hodnoty, případně sebelásky.
Osobnostní psychopatologie, nadměrně zvýšené sexuální libido apod.
Rizikové situační faktory
Životní bilancování a pocit zavírajících se vrátek. Pro mnohé z nás nebývá taková inventura zrovna radostná. Máme pocit, že bychom měli ještě něco podstatného změnit. Kdy jindy než teď? Jak jinak než s novým partnerem?
Prázdné hnízdo. Děti odcházejí a rodina jako by tak ztrácela jednu ze svých základních funkcí.
Zákonité oslabení vzájemné fyzické přitažlivosti.
Infekce aneb Příklady táhnou. Přítel Franta se sebral a šel za hlasem svého srdce. Věrka dokázala opustit toho svého páprdu a jak krásně si užívá s novým partnerem! Věrka s Františkem se mění ve zdatné osvětové pracovníky. Přece nebudou nikomu vykládat, že se jim taky někdy docela zasteskne. Ať v tom nejsme sami! Nebojte, nebudete!
Zasažení náhlým úspěchem. Zadařilo se v práci, dostali jste přidáno, bohatý bezdětný strýček už konečně patřičně skonal? Ať tedy všichni vidí, jak jsme si polepšili. Obměna šatníku a vozového parku bývá mnohdy pouze tím prvním krokem, teprve nový partner pak může být onou pravou třešinkou na dortu našeho úspěchu.
Rizikové vztahové faktory
Druhá míza jako důsledek nespokojeného manželství. Až dosud jsme vše jen trpně snášeli – především kvůli dětem. Teď snad už máme právo na kousek toho štěstíčka!
Oko za oko. Mnozí z nás fungují jako „muzea křivd“. Hezky si v sobě schraňujeme veškerá protivenství, která jsme museli snášet. Konečně přišla chvíle slastné odplaty!
Pokus oživit vztah. Máte pocit, že už o vás nestojí? Nemá zájem o sex, ani o jiné projevy blízkosti? Co tak pošimrat alespoň jeho žárlivost? Krátkodobě může jít dokonce o pokus úspěšný; přesto se mi bůhvíproč připomíná v této souvislosti název jednoho filmu. „Trhala fialky dynamitem“ se jmenoval.
Bylo vám čtyřicet, padesát? Děti odrůstají? Přátelé se rozvádějí? Ingredience druhé mízy hrozí, že by mohly vytvořit směs až příliš výbušnou? Máte se jen tiše modlit a trpně vyčkávat? Není už vlastně pozdě? Nebyl by nějaký návod, jak toto riziko alespoň trochu snížit? Možná by jej ti bystřejší z vás mohli nalézt v následujících odstavcích.
- Muži, které jejich ženy opouštějí
- Muži neimponující, malicherní mentoři
- Muži despotičtí, žárlivci a agresoři
- Muži prosazující nadměrně uzavřené soužití (často jednostranně – pro ženu, zatímco oni si užívají tolik volnosti, co jen hrdla i jiné orgány ráčí)
- Muži systematicky ignorující partnerčiny potřeby a očekávání
- Muži nepoučitelní, sexuální barbaři, loudilové a neobratní sexuální kutilové
- Ženy, které jejich muži opouštějí
Ženy extrémně obětavé, kráčející životem pod heslem „vše pro rodinu“. Časem začínají poněkud splývat s bytovým zařízením. Hle, tu lednička, tam křeslo, zde manželka, támhle pohovka, vše vždy tak hezky na svém místě!
Ženy kompetentní a výkonné. Jejich partneři se vedle nich mají doslova jak v bavlnce. Pro ně pak, byť i pouze hraná slabost a bezradnost v provedení jiné ženy představuje velice silné afrodiziakum.
Včelí královny. Pro ně jako by partnerský vztah byl jen nutným prostředkem naplnění mateřské touhy. Pokud muž řádně splnil svou biologickou funkci, bývá neprodleně odstaven do pozice trpěného trubce.
Ženy frigidní či jinak „kastrující“.
Druhá míza. Pro někoho strašák, pro jiného lákavá představa. Nic se ale zpravidla nejí tak horké. Mnohdy stačí troška shovívavé trpělivosti. Většina podobných sokolíků se po čase s poněkud polámanými křidélky docela ráda vrací do původního hnízda.
Potlačíte-li přirozenou potřebu pořádně jim ten návrat osladit a nabídnete raději něco jejich oblíbeného zobu, budete možná za čas na vše vzpomínat jako na docela nevýznamnou epizodu. Lecčemu lze i předejít. Přiměřeně otevřeným soužitím, prostorem pro společné i pro vlastní koníčky.
Také ty vytahané tepláky by se snad měly stát spíše jen tichou připomínkou vaší někdejší účasti na posledním všesokolském sletu než každodenní domácí róbou.
Nevěra bolí, ale dá se zvládnout. Jak na to? | Žena.cz
Jedním z nejčastějších důvodů k rozchodu nebo k rozvodu je paralelní milenecký vztah jednoho z partnerů. I když tomu svému bezvýhradně důvěřujete a nemáte vůbec důvod ho z nevěry podezírat, je dobré být připravena.
To, že vás podvádí, většinou snadno poznáte. Váš partner bude totiž jako vyměněný. Najednou dbá na své oblečení a hygienu, odbíhá do koupelny psát esemesky, bývá často na služebce. Jen na skutečně otrlých a zkušených záletnících nic nepoznáte.
(Ne)vtipná otázka – proč nevěra vzniká?
Příčiny nevěry jsou různé. Může vzniknout náhodně. Muž potká fascinující a neodolatelnou ženu a zblázní se do ní. Nebo si chce dokázat, že má na to někoho sbalit. Důvodem může být i pomsta partnerce a často i to, že to doma v posteli neklape.
Když to zjistíte…Je to šok a pořádně velký!
Hlavně pro ty, které se s nevěrou partnera zatím nesetkaly. Co dělat? Určitě jste toho plná a potřebujete se vybrečet a vypovídat. Tady vám pomůže kamarádka. Vyvarujte se toho, že na záletníka okamžitě vše vybalíte, budete křičet, hysterčit a vyčítat. Ještě horší je řešit to před dětmi. Pokud vám to duševní stav dovolí, postupujte takto.
Nechte aspoň dva až tři měsíce zdánlivě vše při starém. Jen nenápadně zařiďte, aby doma vše klapalo na jedničku a ten váš si uvědomil, o co by přišel. Jenže on je možná tak mimo, že si toho všimne opravdu až za nějaký čas, protože je milenkou a hlavně sexem s ní úplně posedlý. Trochu víc na sebe dbejte, vyražte si aspoň jednou týdně s přítelkyní na víno.
Neseďte doma a netopte se v slzách ani v alkoholu.
Pokud by vám bylo hodně zle, svěřte se odborníkovi. Na nějakou dobu vám mohou pomoci prášky na uklidnění nebo na spaní. Věnujte se sportu, nákupům, jeďte na výlet.
Pokud ani po delší době milenecký vztah vašeho muže neodezní, a vy se s tím nesmíříte, budete muset problém začít řešit. Výhoda je teď na vaší straně. Už budete klidnější a přistupovat k tomu můžete s chladnější hlavou.
Řešení bývají nejrůznější, záleží na dohodě mezi partnery. Důležitý je i společný majetek, děti, firma.
Zuzana: Na jeho milenky jsem si časem zvykla
„Manželovi se podařilo rozjet úspěšný podnik a po několika letech se nám začalo velice dařit. Ale jak to bývá, s postavením a penězi přišla první nevěra. Měli jsme spolu dvě děti a za sebou 10 let manželství,“ vypráví Zuzana (40).
„Když jsem se dozvěděla o té první milence, myslela jsem si, že to nepřežiju. Ale snažila jsem se nedat najevo, že něco vím. O to víc jsem slídila v jeho kapsách, mobilu a samozřejmě jsem nacházela drobné důkazy: účet z hotelu, paragon na značkový náramek, erotické esmesky. Bylo mi z toho blbě.“ Po nějaké čase Zuzana zjistila, že je po všem. Ale brzy se objevila jiná.
„Tentokrát už jsem to zvládala líp. A asi po měsíci jsem si s manželem promluvila. Řekla jsem mu, že vím i o té první. Překvapilo mě, jak se mu ulevilo, že je to venku.
Řekl mi, že mě má rád, miluje děti a pokud na tom nebudu trvat, rozvádět se nechce. Ale na rovinu mi řekl, že nemůže zaručit, že se aférky nebudou opakovat.“ Zuzana byla v šoku.
Čekala, že jí manžel bude slibovat, že už nikdy žádnou milenku, ale to ne. Prostě jí nelhal a nechal jí, ať se s tím vyrovná.
„Prožila jsem děsných 14 dní. Pak jsem si ale uvědomila, že se s tím dá žít. Dohodli jsme se, že jeho milenky nikdy nebudou zasahovat do běhu rodiny, všechny svátky a dovolené bude muž trávit se mnou a dětmi. A jak to funguje? Docela dobře.
Ekonomicky jsme zabezpečení, manžel je milejší než kdy jindy a já jsem se s tím naučila žít. Má sice občas bokovky, ale na prvním místě je rodina.“ I Zuzana už měla milence a nebrání se tomu.
„Musím říct, že když jsem se se vším srovnala, trochu to přebolelo, mi manželství s vyloženýma kartami na stole připadá fér.“
Jitka: Nulová tolerance
Na rozdíl od Zuzany jsou ale i ženy, které nevěru vůbec netolerují. „Já už jsem se jednou kvůli manželovým záletům rozvedla a vím, že to nebudu tolerovat nikdy. Ani kvůli dětem ani kvůli penězům,“ tvrdí rozhodně sedmatřicetiletá Jitka. „Když jsem manželovi na milenku přišla, zhroutil se mi svět.
A city k němu odumřely. Prostě jsem se přes to nemohla přenést. Přestože on poměr ukončil, byly jsme i v manželské poradně, nemohla jsem s tím žít a podala žádost o rozvod.“ Dnes má Jitka druhého manžela a přiznává, že je velmi podezíravá.
„Vím, že je to špatně, ale kdybych se zklamala i tentokrát, zase to neskousnu.“
Sára: Úlet jsem odpustila. A tajně oplatila!
„Mě manžel podvedl klasicky na firemním večírku s kolegyní. Byli oba opilí,“ vypráví osmatřicetiletá Sára. „Asi bych se nic nedozvěděla, kdyby manželova spolupracovnice nechtěla z úletu na jednu noc vykřesat vztah.
To můj muž nedovolil a ona mi poslala anonym. Byla jsem, jako když do mě udeří blesk. Když jsem mu mail ukázala, vše přiznal. A já se ptala, co dál? Muž se omlouval, nechtěl, abych od něj s oběma malými dětmi odešla.
„
Sára vzala rozum do hrsti a zůstala. Ze začátku se nevyhnula častým výčitkám, neměla chuť se s ním milovat. Vždy si představila, jak to dělal s tou druhou.
Dnes už je to pryč, dokonce i ona sama měla krátkodobý poměr, o kterém se její partner nedozvěděl.
„Přiznávám, že ten románek s mým trenérem z fitka byl trochu natruc, ale pomohl mi se s problémem nevěry vyrovnat,“ uzavírá svůj příběh Sára.
Vstoupit do galerie | 9 9 zabijáků sexu – seznamte se!
Vstoupit do galerie | 12 Krása hmyzu – třeba jim odpustíte…
Vstoupit do galerie | 20 Soutěž ukončena! Vítěze vybírejte už v pondělí!
Video Mohlo by Vás také zajímat: Dvořák může vést ČT jen pár měsíců. Policie byla psychologické divadlo, říká Rožánek | Video: Michael Rozsypal
Když zahýbá žena | Noviny
Obvykle se říká, že k nevěře tíhnou víc muži než ženy. Je to ale pravda? Není to spíš tak, že ženská nevěra je daleko větší tabu? A jaký je vůbec rozdíl mezi takzvanou ženskou a mužskou nevěrou? Ženy prý potřebují nejdřív cítit lásku a teprve pak svolí k sexu. Není to ale jen mýtus?
Začalo to před dvěma lety,“ vypráví mi kamarádka Erika (45), vdaná žena a matka dvou dospívajících dětí. „S Tomášem, který pracuje ve stejné firmě, jsme se sice znali už delší dobu, ale nepřišli jsme spolu moc do kontaktu.
Až po jednom podnikovém večírku, kde přeskočila jiskra, jsme se sešli v téhle potemnělé kavárně.
Několik hodin jsme si povídali a pak už to šlo samospádem,“ vzpomíná Erika, asistentka ve velké obchodní firmě, na začátek svého mimomanželského vztahu.
Navzdory tomu, že i třiačtyřicetiletý Tomáš byl zadaný, nedokázali se vzájemné přitažlivosti ubránit.
„Úplně se mi proměnil život – je barevný! Chodíme na procházky kolem Vltavy, sbíráme šípky, čteme si dekadentní romány, popíjíme v levných barech, pomáháme si při problémech se stárnoucími rodiči a milujeme se, jak jen to je možné,“ svěřuje se Erika.
Radost ze vztahu zkrátka přebila výčitky svědomí. Otázka, co bude dál, se ale vrací neustále: má opustit manžela, změnit život a zkusit to s milencem „naostro“?
Stejné dilema řeší miliony žen na celém světě. Protože muži jsou sice statisticky větší záletníci, ale ženská nevěra také není zanedbatelná. A často má horší následky než ta mužská.
„Podle zkušeností ze své poradny bych řekla, že ženy a muži jsou nevěrní zhruba v poměru 30:70,“ říká psycholožka Tamara Cenková a dodává, že v záletnictví patří Češi k nejaktivnějším ve světě.
„Nevěra se pro mnoho lidí stala součástí života. Považují ji prostě za zpestření stereotypu. A pak je tu ještě druhá skupina – ti, kteří se nechtějí rozvádět kvůli majetku či dětem.
V takových manželstvích pak bývá nevěra tiše tolerována.“
Otázka ovšem je, jestli udávaný poměr 30:70 odpovídá realitě.
Do výsledného poměru může totiž výrazně zasahovat jedno tabu, které má velmi tuhý kořínek a drží se i v dnešní emancipované společnosti: na ženskou nevěru se lidé dívají úplně jinak než na mužskou.
Zatímco o muži nevěrníkovi se řekne, že je to chlapák, žena je poběhlice. A tak se není čemu divit, pokud se k nevěře tak snadno nepřizná.
„K tomu, aby se ženy nevěry dopustily, potřebují většinou lásku. Nejdříve se do partnera zamilují, a až později jsou schopny nevěry. Pak tu ale máme ještě notorické nevěrnice, které mají osobnostní poruchu,“ míní psycholožka.
Není to tak úplně pravda. Existuje množství žen, které k sexu lásku nepotřebují. Představa, že žena čeká na ideálního prince, jemuž se bude vrhat zamilovaně k nohám, patří do červené knihovny a s realitou nemá nic společného. Ano, jsou ženy, jako je Erika, které jsou doma citově frustrované a zanedbávané a svoji situaci řeší milencem, který jim snáší modré z nebe. Často tomu říkají láska.
Dokonalý manžel Pak jsou ale i ženy, které si na nic takového nehrají. V nevěře nehledají nic jiného než vybočení ze stereotypu. Nic jim nechybí – manžel je miluje, stará se o rodinu, dokonce i sexuální život je oba uspokojuje.
Z takové ženy vyzařuje spokojenost a sebevědomí, což působí jako vábnička na ostatní muže. Oslovují ji, nabízejí se jí a je jen otázkou času, kdy jejich nabídkám podlehne a …
zachová se stejně jako muž, spadající do oněch odhadovaných 70 % záletníků. Je nevěrná.
Takzvaná mužská a ženská nevěra je totiž mýtus. Nic takového neexistuje. Za určitých podmínek se muži i ženy chovají stejně. Jako manažerka Jana (35). „Mám doma takzvaně ideálního manžela, kterého mi kamarádky závidí. Ale nemůžu si pomoct. Chybí mi prvek dobrodružství, napětí, nebezpečí.
Vím, že všechno tohle je jen krátkodobé poblouznění způsobené hormonální bouří, která dřív nebo později odezní, ale přesto do toho jdu,“ říká Jana a dodává: „Z mé nevěry těží paradoxně i manžel. Ze vztahu s milencem mám tolik energie a chuti na milování, že manžel v tomto směru rozhodně nestrádá.
A už mi nevadí ani ponožky pohozené na zemi a jsem schopná tolerovat i jeho posmrkávání u večeře.“
Co výčitky svědomí? Jana jimi netrpí. „Po celou dobu našeho manželství jsem to já, kdo táhne rodinu. Vymýšlím aktivity, plánuju dovolenou, a dokonce ji většinou i platím. Manžel je nejraději takzvaně v klídku a moje nároky na změny a akčnost ve vztahu nechápe. Tak co bych si měla vyčítat?“ vysvětluje Jana.
Výčitky nemá ani Erika. Za projektanta Josefa je vdaná už téměř dvacet let a je vidět, že při našem povídání na něj moc nemyslí.
„Mezi mnou a Tomášem prostě přeskočila jiskra. A tak jsem si řekla: Proč bych ji měla dusit? Proč bych se těch pocitů měla vzdávat, odříkat si je? Taková láska se neodmítá. Třeba je to naposled,“ vyznává se ze svých citů Erika. „Připadám si pořád jak v sedmém nebi.
Problémy se samy házejí za hlavu, a když je mi doma úzko z toho, že mě manžel uráží a ponižuje, už mě to tolik nebere. Tomáš mi také zvýšil moje zborcené sebevědomí. Klidně si teď dovolím vzít halenku s výstřihem, i když se mi moje jedničky ve čtyřky neproměnily,“ žertuje.
„Taky mě oslovuje jménem, zatímco pro manžela jsem jen ,Hele…‘ “
Pro Eriku bylo nejdůležitější, že k Tomášovi může vzhlížet, ale zároveň od něj to samé – obdiv a lásku -dostává zpět. „Byla jsem citově na dně, bez lásky, bez pohlazení, bez radosti.
Můžu za to, že moje volba za mlada nebyla správná, že až čas mi přivedl do cesty toho pravého? Někdy mě hříšně napadá, že mě manžel svým chováním k Tomášovi doslova dohnal,“ přemýšlí nahlas Erika.
Smrtící maličkosti Náboj, který na začátku soužití dodává vztahu sílu, trvá většinou jen omezenou dobu. „Závidím všem, kterým ten původní plamen vydrží. Ženám, jejichž manžel se nezmění k nepoznání,“ povzdechne si Erika. „Můj muž třeba začal na stará kolena skrblit.
Vybírá mi ten nejlevnější kartáček na zuby a při nákupu mi vyměňuje dražší jogurt za levnější, ale sebe neošidí. Musím si věci kupovat na zapřenou, a pak ještě lhát o ceně,“ svěřuje se.
Odcizení mohou přitom způsobit i zdánlivé maličkosti. Třeba to, že jeden z partnerů o sebe i po letech manželství dbá, a druhý naopak. „Pořád se snažím vypadat dobře. Hodiny dřu v posilovně a odpírám si při jídle.
Josef se po příchodu z kanceláře svalí na gauč a jediný sport, který provozuje, je chůze z obýváku do kuchyně k ledničce a zpět,“ stěžuje si Erika. „To Tomáš jezdí na kole, chodí plavat a každé ráno hodinu běhá.
“
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Navyklé a lehce předvídatelné chování spolu s ustálenými postupy „akce“ jsou také velkým zabijákem kvalitního sexu. „Mám jednoho takového strašáka – Josefovu noční košili od maminky. Když k tomu přidám jeho vytahané tepláky, je definitivně po erotice. A pokud výjimečně dojde na sex, je to už léta podle stejného scénáře.
Když ráno odejdou děti, řekne: Pojď zpátky do postýlky! A tak mu vyhovím, abych to měla za sebou,“ pouští se Erika na tenký intimní led. „Definitivní tečkou za naším vztahem ale je, že mi přestal vonět. Někdy usne neumytý a vůbec mu to nevadí. Před nedávnem jsem si koupila parfém s tím, že ho třeba nalákám k následování.
A víte, co mi řekl? ,Fuj, čím ses to proboha nastříkala?‘ To byl konec.“
Zdá se, že Eričině manželství už není pomoci. Jak ale bude se svým milencem postupovat dál, si není jistá. Ví jen, že stávající situaci už dlouho nevydrží.
„Začínáme plánovat společnou budoucnost, samozřejmě s vědomím, že to nebude bez problémů. Radikální řezy ale bereme jako nutnou daň, pokud chceme svůj vztah legalizovat.
A i kdyby se tak nestalo, jedno vím určitě: takovou lásku jsem ještě nikdy nezažila,“ tvrdí Erika.
Zároveň ale připouští, že otevřená je i druhá možnost – že zůstane s manželem. „Nevylučuji, že se může stát, že se rozchod s Josefem z nějakých důvodů neuskuteční, Člověk nikdy dopředu neví, co se stane.
Pak bych asi se svým manželem zůstala a do smrti vzpomínala na Tomáše,“ pokyvuje hlavou Erika. Svůj život – pokud by se vyvíjel tímto směrem – přirovnává k filmu Madisonské mosty s Meryl Streepovou a Clintem Eastwoodem.
Ani jeho hlavní hrdinka se nerozvedla, ale po celý zbytek života na svého milence myslela.
- Kdykoli se Erika na tento film dívá, vidí samu sebe.
- Jak z toho ven?
- Příběh by ale mohl mít i pozitivní vyústění.
Říká se totiž, že nevěra může někdy fungovat jako záchrana vztahu: manžel se „probudí“, uvědomí si, co dělá špatně, a začne se víc snažit. Psycholožka Tamara Cenková ale na takové happy endy moc nevěří.
„Podobný příběh jsem párkrát ve své poradně slyšela, ale obecně si myslím, že každý, který zatouží po jiném partnerovi, by měl především přemýšlet, jakou změnu potřebuje současný vztah a jak ho oživit. Často se také stává, že si lidé vybírají stejného partnera jako toho, kterému jsou nevěrní. A tak snad je jednodušší na vztahu zapracovat, než od něho utíkat.
Každá nevěra totiž říká: něco mi ve vztahu chybí – a je jedno, zda je nevěrný muž, anebo žena. A pokud se na nevěru přijde, vždy je jeden z partnerů poškozený a ve většině případů ztrácí víru v toho druhého,“ varuje psycholožka.
Co tedy Erice v dané situaci radí? Jak z toho všeho ven? Má se rozvést a vzít si milence? Nebo se má snažit manželství udržet?
„Eričin mimomanželský vztah už je v běhu. Tady ukáže život, zda s manželem zůstat, nebo ne. Ale těm, kteří přemýšlejí nad svým vztahem a pomýšlejí na milenku nebo milence, bych ráda řekla: vzpomeňte si na to, proč jste se do současného partnera zamilovali, a pokuste se do vztahu vnést nové prvky. Vztah je jako oheň: když nepřikládáme polínka, uhasne.
Ovšem je tady ještě další věc: k tomu, aby vztah byl dlouhodobě životaschopný, je fajn, když chtějí oba. Pokud bude na oheň přikládat pouze jeden z partnerů, brzy se unaví. Cítíte-li tedy, že jste nespokojeni, mluvte o tom. A teprve když nebude odezva, začněte hledat jinde. Nejsem zastánce toho, že vztah musí fungovat na úkor jednoho z partnerů. To je nejkratší cesta k nemoci těla…
k té nejhorší…,“ uzavírá psycholožka.
Prostě přeskočila jiskra. Proč bych ji měla dusit? Proč bych se těch pocitů měla vzdávat? Taková láska se neodmítá. Třeba je to naposled…