Kde a jak získat IT práci i v nejisté době

Obsadit pozici v IT se dnes stává noční můrou pro nejednoho personalistu, protože získávat pro firmu kvalitní programátory je u nás stále obtížnější.

Zdeňce Krejčíkové, recruitment manažerce ve společnosti CN Group, se to ale daří na výbornou, o čemž svědčí i ocenění Recruiter roku 2018 v rámci Recruitment Academy Awards.

O své zkušenosti se podělila v rozhovoru pro Newsroom StartupJobs.

 

Zdeňko, můžete mi prosím na úvod nastínit, jaké druhy pozic nejčastěji v CN Group obsazujete?

CN Group je IT softwarová společnost vyvíjející produkty na zakázku pro zahraniční klienty, a proto nejvíce obsazujeme Java, React, Angular, Node.js a .Net programátory.

Jak tedy vypadá profil ideálního kandidáta?

Značka ideál je mít pár let zkušeností s vývojem, ale to samo o sobě nestačí. Je třeba se zaměřit také na osobnost člověka. Osobnost z profilu a CV bohužel nepoznáme, takže přichází na řadu telefonický kontakt. Až poté zkoumáme hard skills.

PŘEČTĚTE SI: PRŮZKUM: Uchazeči o práci vývojáře mívají střední s maturitou, přes 10 let praxe a za prací se nestěhují

Je dnes obtížné sehnat pro oblast IT kvalitní kandidáty?

Je pravda, že obsadit pozici v IT je náročnější, že kvalitních kandidátů není moc. Ale když to srovnávám s obory, jako je třeba strojírenství, tak v IT máme jednu obrovskou výhodu – víme totiž, kde kvalitní odborníky hledat. Pozitivum komunity programátorů vidím v tom, že využívají ve velké míře sociální sítě a vytvářejí si profesní profily (LinkedIn, GitHub, Stack Overflow a podobně).

Sehnat dobrého technologa nebo strojaře je, dle mého názoru, ještě těžší. Lidé z této profesní skupiny nebývají ve větší míře aktivní na profesních sociálních sítích a takový nábor není oproti IT tolik „komunitní“. IT recruiterům stačí „jen“ napsat/natočit osobní a poutavé oslovení a kandidáta zaujmout. Je pak velká pravděpodobnost, že odpoví. Takže ano, je málo lidí, ale najít se dají.

Stačí tedy kandidáty „jen“ dobře oslovit přes sociální sítě a čekat?

Tak jednoduché to samozřejmě není. Velice dobře fungují také tzv. meetupy, na kterých lidé načerpají zkušenosti a něco se dozví. Kandidáti si potom velice dobře všímají, že vy jste ti odborníci. Zapamatují si vás a dostanou firmu do povědomí.

Jak tedy kandidáty efektivně oslovit?

Dobře funguje, když mátě nějaká fakta/důkazy a do přímého oslovení potenciálního kandidáta přiložíte odkazy na meetupy nebo videa vlastních edukativních školení. Ideální je nekončit jen u slov, ale dokázat, že to, co píšete, i opravdu děláte.

Říká se, že kandidát v IT prostuduje v průměru sedm zdrojů, než se rozhodne pro účast na pohovoru.

Takže pokud chci efektivně oslovit programátora, těch sedm zdrojů do oslovení přidám – může to být hodnocení firmy, odkazy na vaše edukativní videa, instagramový profil, kde zjistí, jaká je firemní kultura apod.

Zdeňka Krejčíková prezentuje výsledky za rok 2019. (Foto: archiv CN Group)

Existují ještě i jiné možnosti, jak se zkontaktovat s novými programátory?

Samozřejmě, my máme hodně kandidátů přes inzerci na Startupjobs. Tady je ale extrémně důležité umět dobře napsat pracovní inzerát. Je to stejné jako s přímým oslovováním. Inzerát je ve své podstatě reklamní text. Rozhodně do inzerátu nemůžu dát popis pozice, kterou mi pošle manažer.

Často nad inzeráty sedím s kolegy z konkrétního týmu a přepisujeme je do řeči těch, které chci zaujmout. Je skvělé, že do inzerce na Startupjobs můžu přidat videa, fotky a odkazy, které inzerát samotný ještě zatraktivní a opět dodá důkazy o tom, že to, co se píše, se opravdu reálně děje.

Kolik lidí se Vám průměrně přihlásí na jeden inzerát pro IT pozici?

Úspěšnost je celkem vysoká, je to v průměru tak 12 kandidátů, což je v IT docela dost, ale ne všichni jsou vhodní k pozvání na pohovor. Jedním z omezení třeba je, že jsme se rozhodli nabírat jen občany EU.

PŘEČTĚTE SI: PRÁVNÍ RÁDCE: Nebezpečné pracovní inzeráty aneb Jedno špatné slovo vám může pořádně zavařit

Jak už jste zmínila, ideální programátor už má několik let zkušeností s vývojem, najde ale i úplný junior práci v IT snadno?

Hodně firem už dává šanci i juniorům. My máme pro úplné juniory Trainee program –  tzv. CN univerzity, kam nabíráme lidi, kteří mají jen malé zkušenosti s vývojem, často se učili programovat pouze prostřednictvím online vzdělávací platformy apod.

U těchto lidí při výběrovém řízení zkouáme a vyhodnocujeme to nejdůležitější – zápal a nadšení. Programování např. v Reactu, se kterým máme nejlepší zkušenosti, se pak naučí za relativně krátkou dobu.

Z takových juniorů se stávají skvělí kolegové, protože jsou obrovsky vděční za šanci, kterou dostali. Tady bych ráda zmínila, že právě díky CN univerzitě získáváme mnoho šikovných žen – programátorek.

IT je pořád ještě obor atraktivnější více pro muže a my se to snažíme trošku změnit. Je příjemné, když náš ryze mužský kolektiv obohatí ženský element.

Snažíte se tedy cílit na ženy a přitáhnout je do IT oboru?

My přímo na ženy necílíme, ale tím, že je u nás velká flexibilita ve stanovení pracovní doby, můžeme ženám vycházet víc vstříc. Když je potřeba, mohou si u nás vzít home office, dáváme taky možnost zkrácených úvazků při mateřské či rodičovské dovolené. Některé kolegyně se nám tak vrací do práce po relativně krátké době od narození dětí – třeba už i po půl roce.

Jak přijímají muži-programátoři do týmu ženy?

Řekla bych, že dokonce týmy, kde je alespoň jedna žena, fungují lépe a i kolegové se pak v daném kolektivu k sobě chovají líp.

Ženy se začínají zajímat i o oblast IT (Foto: archiv CN Group)

Vraťme se ještě k náboru. Je něco, co při hledání programátorů nefunguje? Co vůbec nepoužíváte?

Vybírat IT specialisty prostřednictvím assessment centra není dobré. Programátoři jsou skupina lidí, pro které není AC vhodné, není to pro ně komfortní. 

Jaké benefity jsou pro specialisty v oblasti IT dnes nejzajímavější?

Na prvním místě bych zmínila možnost pracovat z domu a flexibilitu pracovní doby. U nás je na některých pozicích možné využívat home office až čtyři dny v týdnu.

Programátoři si ale hodně cení i různorodosti projektů, kterých se mohou pracovně účastnit. Nechtějí dlouhou dobu „zamrznout“ na vývoji něčeho jednostranného. Oceňují možnosti neustálého vzdělávání nebo např.

naučení se nového programovacího jazyka. Rozmanitost práce je takový druhý „benefit“, na který lidé v IT často slyší.

Prozradíte nám, jak je to s platy programátorů v ČR?

Dle dat společnosti Hays se platy backend programátorů v současnosti pohybují v rozmezí 60 000 – 140 000 Kč měsíčně. V této souvislosti se setkávám s tím, že některé společnosti musí programátory přeplácet, aby byli schopni vůbec někoho sehnat.

  Důvod je ten, že často pracují se staršími technologiemi, programátoři musejí pracně přepisovat staré kódy a práce je pak obtížná a rutinní. Naopak zase existují kandidáti, kteří spíš hledají zajímavé projekty, které je něco naučí a posunou. Jsou tedy ochotní akceptovat průměrnou mzdu vůči trhu.

Každý z kandidátů musí usoudit, co je pro něj důležitější.

PŘEČTĚTE SI: Průzkum: Startupem snů je pro uchazeče Kiwi. A nejžádanějším benefitem home office

Neformální kola pohovorů, kdy se kandidáti mohou týmu zeptat na cokoli ještě než se rozhodnou přijmout pracovní nabídku (Foto: archiv CN Group)

Dáte nám na závěr ještě tipy pro uchazeče, kteří hledají práci v IT a nechtějí se při jejím výběru spálit? Na co se mají zaměřit?

Bohužel i v dnešní době ještě někde probíhají pohovory tak, že se kandidát potká jen s personalistou a nadřízeným v zasedačce. A na základě toho se má pak rozhodovat. To ale nestačí, vlastní zkušenost a dojmy jsou nenahraditelné.

U nás v CN Group máme druhá – neformální – kola pohovorů, při kterých kandidáty seznamujeme s týmem a prostředím. Kandidát se má možnost týmu zeptat na cokoli a až na základě vlastní zkušenosti se pak rozhodne, jestli k nám nastoupí.

Redaktorka a ekonomka. Vystudovala ekonomickou žurnalistiku na VŠE v Praze. Českou startupovou komunitu vnímá jako studnici neskutečné kreativity, nápadů a pozitivní energie, a proto je to jedno z jejích nejoblíbenějších témat.

Líbí se vám tento článek? Sdílejte jej!

Příručka o hledání první práce v IT

• Příručku sponzorují:

Ještě než se začteš, jednu věc si musíme ujasnit hned. Toto není e-book. Nacházíš se na „živé stránce“, na které stále probíhají úpravy — naposledy před 10 dny. Kdykoliv tady může přibýt něco nového, takže není od věci se sem občas vrátit. Všechny změny najdeš na GitHubu, ty důležité si můžeš nechat posílat e-mailem.

A věci mohou přibývat i díky tobě! Pokud máš připomínku, vlastní zkušenost, nebo nápad na novou kapitolu, napiš na [email protected].

Předmluva

Znáš základy a máš praxi? Nastal čas zkoušet své štěstí na pracovním trhu. Jak si ale začít hledat svou první práci v IT? Jak se připravit na pohovor?

Nauč se programovat, firmy v IT berou z nedostatku lidí každého, kdo má jen zájem. Do začátku si řekni aspoň o pade.český programátorský folklór

Tyto věty slyšel v ČR asi každý začátečník — a přitom jde o nesmysly. Ano, senioři mají navrch a firmy jim nadbíhají, junioři si ale oproti tomu musí vše vydřít. Nováčci projdou úvodními kurzy a pak zjistí, že sehnat první práci vůbec není tak snadné. Místo dobrých rad se jim dostane mýtů, takže se na vypsané nabídky hlásí nepřipravení a s nerealistickými očekáváními.

Příručka o hledání první práce v IT chce situaci změnit. Ukázat juniorům, jak se kvalitně připravit na hledání své první práce, jak se zorientovat, jak projít pohovorem.

Jak vystupovat profesionálně i jako začátečník. A čím více lidí si příručku přečte, tím kultivovanější bude český trh s juniorními kandidáty.

Odpovědi na inzeráty budou relevantnější, pozitivní příběhy častější a firmy motivovanější dávat juniorům šanci.

Poděkování

Tato příručka a celý web junior.guru může existovat a zůstávat aktuální jen díky podpoře více než 21 přispěvatelů a sponzorství firem, jejichž loga tady můžeš vidět.

Doprovodná videa

Svérázný slovenský lektor yablko, autor kurzů tvorby webu pro začátečníky, natočil sérii videí o hledání práce v IT. Skvěle doplňují tuto příručku, mrkni na ně!

• Jak získat úplně první praktickou zkušenost?
• Všeobecné praktické rady, které se mohou hodit i mimo IT.
• Jak vypadají pohovory konkrétně pro programátory?

Jak dlouho je potřeba se učit programování, než je člověk připraven si začít hledat první práci? A kolik času takové hledání zabere? Tyto otázky si klade hodně lidí, ale odpověď na ně neexistuje.

Záleží na tom, jak intenzivně se věnuješ učení, jak k němu přistupuješ, jaké máš příležitosti. Někdo tomu může věnovat osm hodin každý den, takže to zvládne za týdny.

Někdo se učí po večerech a stráví s tím klidně dva roky nebo i více. Přitom ani jedno nevypovídá nic o talentu.

Raději neplánuj s ohledem na čas. Jeď si tempo, které můžeš skloubit se zbytkem svého života, a soustřeď se na to, ať umíš základní minimum. Potom si začni hledat práci.

Dva roky jsem se při rodičovské učila programovat, než jsem si začala hledat práci. Jestli tě to baví, uč se uč, čas nepočítej.Iveta Česalová, bývalá účetní, absolventka začátečnického kurzu PyLadies

Kdy je člověk připraven? Na to existuje jednoduchá odpověď: Nikdy! Každý obor v rámci IT má jiné počáteční nároky. Každá firma má na juniory jiné nároky. Možná si říkáš: „Čím více toho umím, tím lépe se mi bude hledat práce!“ Ale tak to nefunguje.

Programátoři se totiž nikdy nepřestávají učit. Od určité chvíle prostě musíš začít hledat, i když máš pocit, že toho ještě umíš strašně málo. Ten pocit se neztratí nikdy, ani dlouho po tom, co už budeš v IT pracovat. Splň základní minimum a pak si hned začni hledat práci.

Vývojář si jen s programováním nevystačí

• programování
• Různé
• Subjektivně
• vývoj

Začneme aktuálním citátem:

Také samotné IT profese se mění – IT odborníci se transformují do kombinace IT specialisty a byznys konzultanta. Například systémový specialista se stává spíše IT architektem. Programátor se transformuje do analytika, který umí programovat.

Případně musí odborníci zvládat více technologií najednou, takže jsou schopni nabídnout balíček řešení. Firmy očekávají, že za své peníze získají všestranného a velmi užitečného zaměstnance.

 – Petr Krčmář, Kde a jak získat IT práci i v nejisté době – Root.cz

Je to tak.

Bývaly doby, kdy se člověk naučil základům algoritmizace, k tomu jeden či dva programovací jazyky, a s referenční příručkou v ruce mohl zaťukat na libovolné dveře v libovolné IT firmě, tvrdit, že je programátor – a byl přijat! Jenže heroické časy solitérních tvůrců pominuly a tvorba software se stala postupně průmyslem se vším, co k průmyslové výrobě patří: s normalizovanými technologickými postupy, s ověřenými a opakovatelnými modely vývoje, postavenými nikoli na nejistých záblescích osvícení geniálního tvůrce, ale na hrubé síle mnoha průměrných…

Webový vývoj má za vývojem software obecně několik let zpoždění – a to nejen co do nástrojů a možností, ale i co do organizace práce. Ještě před deseti lety byla významná část úspěšných webů tvořena solitéry, popř. malými týmy kolem výrazného tvůrce. Během posledních let se i „webová vývojařina“ proměnila a stále víc se prosazuje týmová práce, standardizace a „zprůmyslnění“ celého odvětví.

Velkému množství webových vývojářů připadá, že jim stačí znát PHP (nebo Javu nebo ASP.NET), SQL, JavaScript, HTML a CSS – a mají vystaráno a jsou profesionálové, schopní tvořit jakékoli weby.

Pokud náhodou umí všechny tři programovací jazyky, mají absolvovaný předmět „Algoritmy a datové struktury II“ a opravdu umí programovat, mohou se snadno považovat za programátorské mistry.

Jenže ani znalost tří jazyků v praxi pomalu nestačí.

Dobrý vývojář musí totiž znát (kromě programování) spoustu věcí, které ho ve škole nikdo nenaučí a které z manuálů, referenčních příruček a učebnic programování nevyčte. Namátkou: Řešení obchodních záležitostí.

Zákonitosti návrhu uživatelského rozhraní. Reálná práce s týmovými nástroji. Analýza reálných zadání. Komunikace s ostatními členy týmu, s lidmi v reálné firmě (např.

s manažerem, s obchodníky či oddělením marketingu), se zákazníkem…

Pokud nepřemýšlíte pečlivě, můžete dospět k názoru, že programování spočívá v psaní příkazů programovacího jazyka. (Ward Cunningham)

Samosebou, každý má možnost říct: Já jsem přeci PROGRAMÁTOR, tyhle věci za mne má řešit někdo jiný, já jsem od toho, abych programoval… Ano, ale takový „programátor“ je něco jako dělník u pásu – ráno přijde do práce, osm hodin dělá to, co má v pracovní návodce, a pak jde domů.

Je dobré si takovou praxí projít, to ano, ale zůstat na této úrovni znamená, že budete pro trh práce čím dál tím méně použitelní – na vaše místo se tlačí spousta čerstvých absolventů s minimálními finančními nároky, a vaši „praxi v oboru“ bude jen stěží někdo ochoten zaplatit.

Co by měl vývojář umět?

Schopnost přesáhnout úzce vymezené hranice oboru a komunikovat i s dalšími lidmi v týmu i mimo něj se ukazuje při tvorbě webů (a software obecně) jako mnohem důležitější než to, aby PHP programátor uměl dělat webdesign, webdesignér uměl psát HTML kód a kodér znal SQL. Je fajn umět jednu disciplínu perfektně a v dalších se alespoň orientovat. Je úžasné, když je někdo perfektní hned v několika disciplínách. Ale pokud se naše schopnosti omezují jen na obory spojené s „ťukáním do klávesnice“, brzy zjistíme, že nám cosi důležitého chybí.

Schopnost organizovat práci

Pravděpodobně základní netechnická schopnost každého vývojáře. Ačkoli se hardcore programátorům může zdát, že jde o kravaťáckou disciplínu, je dobré se alespoň zorientovat v metodikách organizace práce, používaných při vývoji. Využijeme je totiž nejen při řízení týmu, ale i při uspořádání své vlastní práce.

Při učení této schopnosti můžeme začít u GTD (např. tímto blogpostem o GTD na Rootu) a u Agilních metod a technik (viz též miniseriál na Zdrojáku o agilních metodách).

Lze si prostudovat materiály o metodě Getting Real (Agilní vývoj: Getting Real). Metod pro organizování práce je mnohem víc, ale tyto patří mezi nejznámější a při vývoji software asi nejpoužívanější.

Existují i nástroje, které pomáhají v dodržování výše zmíněných metod.

Stejně jako v jiných oblastech platí i zde: Je lépe pochopit a upravit si metodiku podle svých potřeb, než bez pochopení principů pouze mechanicky aplikovat naučené poučky.

Schopnost týmové práce

Je to tak – doba geniálních všeumělů, co zvládli udělat všechno sami, pominula. Jste-li geniální všeuměl, smiřte se s tím, že v reálném světě nikdo nedokáže postavit rozumný byznysplán na tom, že vás osvítí múza. Nikdo vám neupírá právo ani schopnost přijít s něčím převratným, ale tahle schopnost je pro průmysl (a tudíž i pro trh práce) stěží využitelná, protože není předvídatelná. Pokud se s vaším géniem snoubí zároveň talent s nikým nevyjít, jste pro moderní vývoj téměř nepoužitelní.

Je to možná smutné, mnozí (včetně mne – pozn.aut.) to považují za konec romantických a báječných časů velkých hrdinských skutků, ale taková je realita.

Schopnost týmové práce se nedá naučit z žádné metodiky ani z knih. Jedinou použitelnou radou je: Buďte členy týmů co nejčastěji. Ať už jako ti nejlepší, nebo jako ti nejslabší. Když jste v týmu nejlepší, učíte se vést a inspirovat; když jste ten nejslabší, máte příležitost naučit se od lepších.

Schopnost obchodního myšlení

Není potřeba studovat ekonomii do hloubky, vystačíme si do jisté míry se „selskou logikou“ a „kupeckými počty“. Důležité je připustit si, že programování a vývoj SW není umělecká disciplína ani magie, ale řemeslo, a to řemeslo by nás mělo uživit.

Spousta programátorů jako by žila v zajetí představ, které vznikly kdysi v 60.

 letech a které se dodnes drží v některých oblastech – totiž (s trochou nadsázky) že komerce je sprosté slovo, neslučitelné se vznešeným posláním programátora, a že programátor by měl pracovat bez nároku na odměnu a svou práci dávat k dispozici zdarma pro blaho všeho lidu (nebo alespoň komunity). Jenže obchodní myšlení využijeme velmi dobře i při vývoji open source a freeware, protože v něm nejde zdaleka jen o peníze, ale především o smysluplnost konání – tedy především o to, aby směřovalo k nějakému efektivnímu uspokojení potřeb.

Jak se tedy naučit obchodnímu uvažování? Stačí si pro začátek nahradit ošklivé a komercí zavánějící slovo „byznysplán“ nějakým neutrálnějším výrazem – řekněme „plán rozvoje a rozšiřování vašeho webu pro následujících pět let“.

Kolik času chceme webu věnovat? Kolik to je v průměru na jeden den? Co je naším cílem? Jak budeme vyhodnocovat, zda se nám daří nebo ne? Jak budeme web propagovat? Kolik nám propagace zabere času? Co budeme dělat v případě, že se bude dařit? Co v případě, že se dařit nebude? Zkrátka takový jednostránkový soupis důležitých bodů, itinerář, kterého se při vývoji a provozování budeme držet. Ačkoli se v něm neobjeví ani jednou slovo „peníze“, jistě změní náš pohled na to, co děláme a jak – místo okouzlení možnostmi software a hardware začneme uvažovat nad efektivitou, nad smyslem a hodnotou práce, nad hodnotou času…

V zásadě jde o to uvědomit si, že psaní software není pro profesionála nějaká „vnitřní nutnost“, ale konání, které má nějaký účel, nějaký cíl, smysl, … a že tyto faktory nevisí ve vzduchoprázdnu, ale musí zapadat do požadavků a potřeb reálného světa. Až na výjimky totiž platí, že zákazník (nebo okolní svět) má nějaké potřeby, které chce vývojář naplnit svým konáním, a vice versa… Obchod a peníze jsou jen univerzálně dohodnutou abstrakcí pro vyjádření těchto vztahů.

Schopnost porozumět potřebám okolního světa, porozumět jazyku, kterým okolní svět o těchto potřebách promlouvá a domluvit se s ním je pro dobrého vývojáře kruciální, ať už pracuje na jakékoli pozici – podle pozice je jeho „okolním světem“ vedoucí týmu, vedení divize, vedení firmy, obchodní oddělení nebo zákazník, ale princip zůstává stejný.

… a hlavně by měl umět programovat!

Ano, to by programátor měl umět především. Ale neměl by spoléhat na to, že si vystačí jen s tím, že umí převést problém do algoritmů a zapsat je v nějakém programovacím jazyce.

Pro programátora je umět programovat nezbytné minimum a samozřejmost, asi jako je pro rybu nezbytné minimum umět plavat – s trochou zdravé provokace se dá říct, že programátor, který umí jen programovat, vlastně neumí nic.

Že je často problém sehnat programátora, který opravdu umí programovat a ne jen psát kód, je jiná věc, a je smutnou realitou, že u webového vývoje to platí dvojnásob.

Schopnosti vývojáře SW se totiž dnes pomalu začínají počítat až za hranicí práce s počítačem.

Výše uvedené dovednosti zvyšují naši hodnotu na trhu práce – a tím i šanci, že budeme dělat to, co nás baví, a budeme za to slušně placeni.

Znalost obchodu, organizace, komunikace, trhu či managementu, tedy oborů, které se netýkají přímo programování, ale s vývojem souvisí, zvýší náš náskok před ostatními mnohem víc, než znalost dalšího programovacího jazyka.

Závěrečné pravidlo, které shrnuje a doplňuje vše, co bylo výše řečeno, by se dalo vyjádřit zhruba takto: Je důležité mít na paměti, že software (nebo v našem případě web) není sám o sobě konečným cílem, ale prostředkem – a tomu přizpůsobit svoje chování a uvažování.

Informační technologie, vývoj aplikací, správa systémů, práce v IT

Praha – Holešovice + 1 další lokalita

Do 2 týdnů dostanete odpověď

Eller, s.r.o.

Praha – Krč

  Možnost občasné práce z domova

Praha – Holešovice

Do 2 týdnů dostanete odpověď

  Možnost občasné práce z domova

Control spol. s r.o.

Šenov u Nového Jičína

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

HOFMANN WIZARD s.r.o.

Jablonec nad Nisou

Do 2 týdnů dostanete odpověď

Praha – Holešovice + 1 další lokalita

Do 2 týdnů dostanete odpověď

VirtualTraining s.r.o.

Vimperk – Vimperk III

Veeam Software (Czech Republic) s.r.o.

Praha – Karlín

Do 2 týdnů dostanete odpověď

Veeam Software (Czech Republic) s.r.o.

Praha – Karlín

Do 2 týdnů dostanete odpověď

Internet-Handel s.r.o.

Praha – Modřany

Internet-Handel s.r.o.

Praha – Modřany

Thales DIS Czech Republic s.r.o.

Praha – Michle

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

NAUSUS,s.r.o.

Praha – Nusle

Shoptet a.s.

Praha – Karlín

Do 2 týdnů dostanete odpověď

  Možnost občasné práce z domova

SYNOT ICT Services, a.s.

Uherské Hradiště – Mařatice

Interplex Precision Engineering Czech Republic s.r.o.

Písek – Budějovické Předměstí

Do 2 týdnů dostanete odpověď

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

Thales DIS Czech Republic s.r.o.

Praha – Michle

  Možnost občasné práce z domova

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

Bezpečnostní informační služba

okres Hlavní město Praha

EUROSOFTWARE, s.r.o.

Plzeň – Jižní Předměstí

Do 2 týdnů dostanete odpověď

Kompan Czech Republic s.r.o.

Brno – Černovice

Košík.cz s.r.o.

Praha – Nusle

Do 2 týdnů dostanete odpověď

  Možnost občasné práce z domova

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

  Možnost občasné práce z domova

Solitea, a.s.

Brno – Lesná + 3 další lokality

  Práce převážně z domova

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

Thales DIS Czech Republic s.r.o.

Praha – Michle

  Možnost občasné práce z domova

Thales DIS Czech Republic s.r.o.

Praha – Michle

  Možnost občasné práce z domova

PROMET GROUP, a.s.

Ostrava – Moravská Ostrava

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

OHB Czechspace s.r.o.

Brno – Medlánky

PŘEDVÝBĚR.CZ s.r.o.

Podivín

Do 2 týdnů dostanete odpověď

  Odpovězte teď a budete mezi prvními

Až stát začne šetřit, budeme první na ráně, říká šéf stavební firmy

Ondřej Wachal, generální ředitel stavební firmy VW Wachal.

Stavebnictví bude první obor, na kterém se začne šetřit, varuje šéf stavební firmy VW Wachal Ondřej Wachal. Sám se chce zaměřit na zakázky v soukromé sféře, které se podle něj mají z útlumu rychleji vzpamatovat.

Podnikatel Ondřej Wachal získal letos v únoru funkci generálního ředitele po odchodu jeho otce Viliama Wachala z čela stavební firmy VW Wachal. Zakladatel firmy ale stále předsedá představenstvu společnosti.

Podnik s půlmiliardovým obratem se chce v příštích pěti letech zaměřit na zakázky v soukromém sektoru. Čeká totiž, že stát v souvislosti s výdaji na pandemii koronaviru začne po letošních volbách šetřit a stavebnictví bude jedním z prvních oborů, který přijde na řadu.

Letos slavíte 30 let od založení firmy, jak si aktuálně vedete?

Minulý rok jsme měli obrat necelých 500 milionů korun. Bylo to míň, než jsme plánovali, ale s ohledem na současnou situaci s koronavirem nám některé veřejné zakázky zrušily. Dobrou zprávou je, že máme dopředu smluveno relativně hodně práce, i na rok 2022.

 Vše ale ovlivňuje nejistota, která v odvětví aktuálně panuje. Například před více než půl rokem jsme byli vybráni pro projekt za 163 milionů v nemocnici v Kladně.

Ještě jsme ale ani nepodepsali smlouvu, protože na místě, kde máme pracovat, dnes stojí covidové centrum.

Obáváte se, že přijdete o některé zakázky?

I přestože se nám daří dobře, doba je nejistá. Obávám se, že se situace ještě výrazně zhorší po letošních volbách. V našem oboru je stát stále majoritní investor. Trochu se obávám, aby se nevrátila situace jako v roce 2008, kdy přišla krize a některé stavební projekty se opravdu odložily. Ještě horší bylo, že se v té době také přestalo plánovat.

Jaký bude mít vliv současné zadlužování státu na budoucnost ve stavebnictví? Může to ohrozit veřejné zakázky a investice?

Tak zatím se stále proklamuje, že se z krize proinvestujeme. Myslím si ale, že ať už bude po volbách u kormidla kdokoliv, bude muset začít šetřit. Je jen otázka kde. Ve stavebních projektech jsou obrovské peníze, musíme tedy počítat s tím, že je to jedna z variant.

Je to samozřejmě jednodušší než sebrat peníze například učitelům nebo zdravotníkům. Zastavení veřejných investic jednoduše tolik lidí nepostihne. Po čase si sice všimnou, že tam, kde měla být nová školka nebo domov důchodců, není teď nic, přímou změnu ale nepocítí.

Takže ano, mám obavy, že stavebnictví bude jedna z oblastí, kde se bude šetřit.

Jaký je podíl u vás mezi veřejným a soukromým sektorem?

To se dost liší rok od roku. Aktuálně v té soukromé sféře nemáme třeba žádnou zakázku. Z dlouhodobého hlediska tvoří přibližně osmdesát procent veřejné zakázky.

Chtěli bychom to trochu vybalancovat a dostat se alespoň na třicet procent soukromého sektoru. To je naše vize do příštích pěti let. V soukromém sektoru se staví i jiné stavby, třeba haly a podobně.

To se veřejného sektoru moc netýká.

Jaký typ staveb by pro vás v soukromém sektoru byl nejzajímavější?

Chtěli bychom se zaměřit právě na průmyslové haly. Staví se sice s minimální marží, ale je to zároveň rychlá práce. Byl by pro nás zajímavý také projekt nějakého sídla firmy nebo nákupní centrum. Do čeho se naopak úplně nehrneme, jsou developerské projekty.

Letos jste se po odchodu otce z funkce stal generálním ředitelem. Zmínil jste, že se hodláte zaměřit na rozvoj podnikání a investice. Jak se vám to vede v době covidu?

Nechceme být odkázáni jen na ten jeden segment výstavby. Firma je pak víc zranitelná. To je tedy můj plán na další roky, rozšířit působnost společnosti. Další můj záměr bude pak digitalizace.

Dnes máme na každé stavbě vyskládané desítky šanonů, v každém z nich pak uchováváme různé dokumenty. Všechno se neustále zakládá. Budeme se tedy snažit začít fungovat více na tom digitálním přístupu.

Čekám, že nás k tomu bude brzy tlačit také BIM (Informační model budovy, který dovolí provádět vizualizaci budovy ze všech úhlů a propojí ji s celým stavebním týmem, pozn.

redakce), který by měl být brzy povinný (klíčovým datem koncepce je rok 2022, kdy má být zavedena povinnost použití BIM pro nadlimitní veřejné zakázky na projektové a stavební práce financované z veřejných rozpočtů, pozn. redakce).

Co obecně stavebním firmám v Česku chybí? Na čem by měly zapracovat a mohla by něčemu covidová doba pomoci?

Osobně si myslím, že největším problémem je právě ta digitalizace. Stavebnictví je strašně zkostnatělý obor. Když zjistíte při rekonstrukci nějaký problém, zasekne se vám stavba, má to návaznost na mnoho dalších profesí. V případě problému jednoduše všechno stojí, často se čeká i několik měsíců, než se to přeprojektuje.

Uvedu konkrétní příklad. Ve Velvarech předěláváme kulturní dům. Během rekonstrukce jsme ale zjistili, že je v budově špatná statika. Museli jsme tedy čekat 90 dnů, než se projekt upravil. Všechno, co jsme měli předem nasmlouvané, jsme tak logicky museli odsunout. Některé firmy už pak nemají čas a nabalují se další problémy.

Dál mi tu také chybí nějaké odvážné projekty. Takové, jako byla například Kaplického knihovna, kolem které se strhla obrovská debata. Ať na to má člověk jakýkoliv názor, bylo to prostě něco, co tady ještě nebylo. Chybí mi ve veřejné sféře odvážný zadavatel, který by investoval do zlepšování prostředí kolem nás.

Šli byste do zakázky, kterou popisujete? Není to pro firmu příliš velký risk?

My nejsme ti, kdo vymýšlí projekty. Samozřejmě vymýšlíme technické prostředí na té stavbě, ale nejsme ti, co by zadávali projekt. Rozhodně jde však o risk. Našim stavařům se staví lépe běžné stavby.

V případě, že jde o něco speciálního, často musíme hledat někoho, kdo si s tím umí poradit. I přestože je to rozhodně riskantnější cesta, myslím si, že má v oboru místo.

Nám se díky tomu podařilo opakovaně získat například ocenění v soutěži Stavba roku (například depozitář pro Východočeské muzeum Ohrazenice, 2019, pozn. redakce).

V případě, že by se digitalizace posunula kupředu, co to může přinést finálnímu spotřebiteli? Může to znamenat zlevnění nebo zrychlení procesu?

Se samotným zrychlením může souviset také zlevnění, protože nás každý měsíc na stavbě stojí statisíce. Zrychlením staveb by mohlo přijít i to zlevnění. Je otázka, o kolik se to může zlevnit, protože ceny všeho ve stavebnictví stále rostou. V minulých letech to byl doslova obrovský cenový sprint.

Všichni naši subdodavatelé zdražili a my museli ceny promítnout v reakci na to také investorům. Poslední roky pro nás byly v tomto ohledu těžké. Nejhorší byl rok 2016, tam jsme měli ztrátu, poprvé v historii firmy. A stalo se to proto, že jsme podepsali zakázku s hodně ostrou cenou, doba realizace byla více než dva roky a během té doby začali subdodavatelé hodně zdražovat.

Nebyl to ale jen náš problém, i velké firmy vykazovaly stamilionové ztráty.

Jak se do zdražování ve stavebnictví promítlo období covidu? A budou služby dále zdražovat?

Všechno zdražuje, ale myslím si, že to je úplně běžné v této ekonomice. Nemyslím si, že by to mělo nějakou souvislost s covidovou dobou. Každopádně i přesto, že ceny stále rostou, nejde o tak skokový růst, jako jsme zažili před lety. Záleží samozřejmě na každém projektu individuálně.

Jak hodnotíte stavebnictví jako byznys? Je to obor, který má potenciál, dá se v něm dobře vydělat?

Myslím si, že stavebnictví je dnes byznys jako každý jiný. Jsou obory, kde se dá vydělat určitě více, například v různých technologiích nebo IT.

Stavařina je pořád dost taková rigidní, ale myslím si, že brzy přijde její revoluce, spojená s digitalizací, o které jsem se bavili. Zajímavou možností by bylo například tisknutí materiálů.

V tomto směru bychom chtěli být jedni z prvních, kdo bude moderní technologie adaptovat a zkoušet v praxi.

Ve firmě jste přes deset let. Kdyby nešlo o rodinný podnik, zůstal byste v oboru?

Nevím, jestli bych tady vůbec byl, kdyby nešlo o rodinný podnik. Je otázka, proč by mě někdo zaměstnával do stavební firmy, když nejsem stavař. Mám totiž vystudovanou ekonomku.

Ale v případě, že by se firma například někomu prodala, těžko bych v ní asi zůstal.

Měl bych pravděpodobně problém s tím, kdyby se děly nějaké změny, které by mi byly proti srsti, ačkoliv by na to měl nový majitel plné právo. Neuměl bych se s tím sžít.