Neinvazivní pomůcka, která se využívá pro podporu efektivního vykašlávání. Efekt této pomůcky byl prokázán v řadě studií – jedná se zejména o zabránění stagnace bronchiální sekrece, prevence vzniku atelektázy, snížení výskytu respiračního selhání, prevence intubace nemocného, usnadnění vykašlávání po extubaci nemocného, zvýšení maximálního nádechového tlaku, zvýšení hodnot vrcholového výdechového průtoku, snížení počtu hospitalizací a zkrácení délky hospitalizace.
Zařízení napomáhá odstraňování sekretu z dýchacích cest dodáváním pozitivního tlaku (insuflace) následovaného náhlým přepnutím do negativních hodnot (exsuflace). Rychlá změna pozitivního tlaku na negativní podpoří vysoký výdechový průtok, který simuluje přirozený kašel.
K terapii se využívá přístroj zvaný „CoughAssist E70“. Tento model má kromě běžného manuálního a automatického režimu navíc speciální funkci Cough-Trak. Díky ní je přístroj v rámci automatického režimu synchronizován s nádechovým úsilím pacienta.
Dalším specifikem přístroje CoughAssist E70 je možnost pracovat v oscilačním režimu, který se využívá pro snazší odlepení sekretu a zlepšení jeho mobilizace. Lze jej aktivovat jak v manuálním, tak i v automatickém režimu a může být nastaven při nádechu, výdechu i v obou fázích.
Výhodou je i možnost ovládání přístroje pomocí nožního pedálu v případě, kdy nelze na přístroji u nemocného použít automatický režim a terapeut potřebuje pro aplikaci masky využít obě ruce.
Podporu kašle přístrojem CoughAssist E70 lze aplikovat přes obličejovou masku nebo náustek, u pacientů s tracheostomií se aplikuje pomocí tracheostomické spojky.
Díky naší usilovné práci byl prokázán efekt pomůcky „Kašlacího asistenta“ pro pacienty s nervosvalovým onemocněním a byla započata cesta k úhradě z veřejného zdravotního pojištění. Nyní je hrazen v rámci individuálního schvalování, přičemž některé ZP hradí 70 % a některé 100 % ceny. Po zařazení do číselníku bude hrazeno ZP 70 % z ceny pomůcky.
Zdroj:
Doporučený postup pro indikaci dlouhodobé domácí léčby pomocí mechanické insuflace/exsuflace s využitím přístroje CoughAssist. Česká pneumologická a ftizeologická společnost ve spolupráci s Českou společností dětské pneumologie. Srpen 2016.
Nasazení této pomůcky předchází vyšetření ve spánkové laboratoři, které by měl Váš syn absolvovat min. 1x ročně, pokud nemá výraznější potíže, při potížích dle indikace lékaře. Přístroj je využíván pro léčbu spánkových poruch.
Jedná se o neinvazivní metodu léčby, kdy pomocí speciální masky (nosní nebo celoobličejové) je ventilátorem přiveden do dýchacích cest vzduch o přesně stanoveném přetlaku.
Velikost přetlaku je určena vyšetřením odborným lékařem ve spánkové laboratoři.
Monitoruje apnoe, hypopnoe, omezení průtoku, RERA (dechové úsilí vztahující se k probouzecí reakci pacienta), periodické dýchání a netěsnosti v okruhu pacienta. Inteligentní technologie umí vyhodnotit každý dech pacienta a následně upravit inspirační tlak, pro účinnou léčbu pacienta. Tím eliminuje snižující se a zvyšující se dechové úsilí pacienta.
BiPAP je zaveden v číselníku ZP a je hrazen v plné výši. Pomůcka je pacientovi ze strany ZP pouze propůjčena.
Domácí umělá plicní ventilace
- Domácí umělá plicní ventilace (dále jen DUVP) je metoda, kdy pomocí speciálního přístroje částečně nebo úplně nahrazujeme spontánní dýchání pacienta a to vše v domácím prostředí.
- Je určena pro pacienty, u kterých došlo k dechovému selhání, a nejsou již dále schopní trvale dýchat bez přístroje.
- Pacienti, kteří jsou závislí na umělé plicní ventilaci, byli dříve nuceni zůstat po zbytek života na ARO či JIP, ale díky DUVP mohou žít se svojí rodinou.
Pobyt doma zlepšuje kvalitu jejich života, umožňuje jejich integraci do společnosti a umožňuje jim dělat věci, o kterých by se jim v nemocnici ani nesnilo.
Snižuje se také přenos „nemocničních nákaz“.
Pacient nebo jeho zákonný zástupce na základě písemné žádosti o převzetí do domácí péče získá od zdravotnického zařízení, kde je hospitalizován „Žádost o realizaci DUPV“, kopii zasílá na příslušnou zdravotní pojišťovnu pacienta.
Tato žádost obsahuje základní údaje o pacientovi, o jeho onemocnění a jeho informovaný souhlas. Současně je potřeba získat souhlas blízké osoby, která bude pečovat o pacienta závislého na umělé plícní ventilaci.
Součástí žádosti je také psychologické vyšetření pacienta, včetně všech osob, žijící ve společné domácnosti s nemocným a posouzení sociální situace rodiny.
Rodinní příslušníci jsou odborně vyškoleni Centrem pro poskytování DUPV.
Pro schválení DUPV je rozhodující rozdíl ve finančních nákladech na péči v nemocnici a doma, což se odvíjí od diagnózy, prognózy a stavu dítěte. Na úhradě dalších nákladů na techniku se spolupodílí zdravotní pojišťovna, sponzoři nebo pacient sám.
Plicní ventilátor Monnal T50
Cena je účtována za jeden den a celková kalkulace vychází z nákladů na spotřební materiál bezprostředně související s ventilací. Dodávka spotřebního materiálu je dodávána pacientům vždy na 3 měsíce dopředu. Sortiment a množství je dán věkem a zdravotním stavem klienta. Dovoz je uskutečněn přímo do domu pacienta.
DUPV indikuje ošetřující lékař, samozřejmostí je zhodnocení i odborníky z oborů, kterým náleží základní diagnóza pacienta, především jde o pneumology, neurology, internisty a kardiology.
Ventilátor musí být doma trvale připojen na náhradní zdroj pro případ výpadku elektrického proudu. Zdroj zajistí chod přístroje po dobu 16 hodin, baterie uvnitř ventilátoru pouze na dvě hodiny.
Lékař přístroj nakonfiguruje a přizpůsobí potřebám pacienta a uzamkne nastavení tak, aby nikdo jiný nemohl změnit parametry ventilace a ohrozit pacientovo zdraví.
Zdroj:
Domácí umělá plicní ventilace, PhDr. Dana Streitová, PhDr. Renáta Zoubková, Mgr. Ivana Chwalková, vydání: první, 2012, ISBN 978-80-7464-181-7
Často se stává, že ke krizovým situacím dochází v době, kdy jste na cestách, ve vaší ordinaci je po pracovní době, nebo je váš ošetřující lékař na dovolené. V případě krizového stavu v „nevhodnou“ dobu se dostanete k odborníkům, kteří pacienta vůbec neznají a například také nemají o vzácném onemocnění, jakým je DMD, dostatečné vědomosti.
Obvyklý postup ošetřujícího personálu v případě respirační krizové situace je podání kyslíku. Pro člověka s DMD je ale podání kyslíku bez adekvátního sledování funkcí životu nebezpečné. V tomto roce již došlo k několika takovým kritickým situacím a vyžádalo si to okamžitou revizi sekce „Respirační péče“ na pohotovostní kartě pacienta v USA.
Hrozí selhání dýchacích funkcí!
Nepodávejte kyslík bez změření hodnot CO2 po skončení výdechu nebo množství CO2 v krvi pacienta. Nízká saturace hemoglobinu může poukazovat na zadržování CO2 čili pacient potřebuje pozitivní tlakovou ventilaci. V případě podání doplňkového kyslíku, prosíme o monitorování hodnot CO2. Pro pacienta může být vhodná neinvazivní ventilace!
Proč může být doplňkový kyslík pro pacienty s DMD velmi nebezpečný?
Dýchání probíhá ve 2 úrovních: je zde mechanismus dýchání jako takový a proces výměny kyslíku a oxidu uhličitého. Při nádechu dochází ke kontrakcím bránice a mezižeberního svalstva, bránice se stlačuje a hrudní koš roztahuje. Tak vzniká pod žebry prostor a plní se vzduchem.
Přitom se vzduch dostává do plic a dochází k procesu výměny kyslíku za oxid uhličitý (CO2). Kyslík pak putuje do krve a v hemoglobinu se dostává k buňkám. Svaly hrudního koše se nyní uvolňují a vzduch naplněný oxidem uhličitým odchází výdechem z těla ven. Dýchání probíhá automaticky a je řízeno dýchacím centrem v mozkovém kmeni.
Pokud má tělo nadbytek CO2 nebo se mu nedostává kyslíku, pak mozkový kmen vyšle pokyn k dýchání.Pacienti s DMD mají slabé dýchací svalstvo. Bránice se příliš dobře nepohybuje a oslabené mezižeberní svalstvo umožňuje pouze omezený pohyb žeber. S postupujícím onemocněním je proto pro pacienty těžké se zhluboka nadechnou a odkašlávat.
Ačkoliv je pak dýchání mělké, tělu se dostává dostatek kyslíku a je i odváděn dostatek CO2. Vzniká tak jemná rovnováha těchto plynů a dýchání zůstává zachováno. Pokud je přidán doplňkový kyslík, křehká rovnováha je narušena. Dýchací centrum může nabýt mylného dojmu, že tělu se dostává dostatek kyslíku, a není proto potřeba pokračovat v dýchání.
V takovém případě dochází k nárůstu množství CO2 k nebezpečným hodnotám (hyperkapnie), a to může vést k úmrtí.Existují způsoby bezpečného podávání kyslíku při sledování hodnot oxidu uhličitého. Nikdy by neměl být podáván kyslík bez současného sledování množství koncového CO2 ve výdechu – (ETCO2) nebo hodnot CO2 v krvi pacienta.
Normální hodnoty koncového CO2 po výdechu jsou 30-43 mmHg. Hodnoty nad 43 mmHg ukazují na zadržování CO2 v těle. Hemoglobin saturovaný kyslíkem krví distribuuje kyslík po těle. Pokud se v testech ukáže, že hemoglobin není dostatečně saturován, může to ukazovat na nadměrné množství CO2 v těle a nedostatečné okysličování krve.
Neinvazivní plicní ventilace (BIPAP ventilace –, pacient dýchá samovolně, podporován kontinuálním působením tlaku pomocí nazální nebo nazoorální masky; nižší tlak při nádechu, vyšší při výdechu) napomáhá procesu dýchání, okysličování a odvádění CO2.
Prosíme o zpřístupnění těchto informací v případech pohotovosti! Předání těchto informací odborníkům v situaci kritického stavu Vašeho dítěte doufáme napomůže tomu, aby bylo správným způsobem sledováno.
Dýchání – proces, který s vaším tělem dokáže zázraky
Proč má Kussmaulovo dýchání negativní vliv na organismus, stejně jako další typy dýchání, které se objevují u různých nemocí a poškození organismu: Biotovo dýchání nebo Cheyne-Stokesovo dýchání? Proč je spánková apnoe větší problém, než sis myslel, a jak s ní něco dělat? Jak to všechno řeší biohacking?
Pojďme na to! Proč je vlastně dýchání důležité?
Kyslík, který dýcháním získáváme, je nezbytný k jakékoliv tvorbě energie v těle. Naše trávení potřebuje kyslík v buňkách a jejich elektrárnách – mitochondriích. Biohacking energie tedy začíná u příjmu kyslíku neboli dýchání.
Fyziologie dýchání aneb dýchání fyzicky
Správná mechanika dýchání, jak zapojit pomocné dýchací svaly a případně také zvýšit kapacitu plic, je zásadní otázka pro naši energii. Než se ovšem budeš věnovat energetické, biochemické nebo duševní a spirituální stránce dýchání, potřebuješ nejdříve mít pevné základy ve vlastním fyzickém těle.
Těmi jsou:
Jak cvičit svoje dechové svaly?
Mou stálicí v cvičebním zásobníku “biohacking nadšence”je strečing bránice, který si oblíbila i Veronika Allister. Předáváme ho na vícedenních kempech a kurzech dechu. Jeho stručný popis najdeš v mé jednadvacetidenní výzvě na Instagramu, která probíhala minulý rok. Pokud jsi svoji bránici nikdy necvičil/a, tak to bude ze začátku trochu nepříjemné.
Když mu dáš šanci, pomůže ti pravidelné cvičení velmi rychle uvolnit ztuhlé a protestující dechové svaly a jako bonus navíc zlepší prokrvení končetin a trávení. Jo, a co jsem ještě nezmínil, stačí ho cvičit opravdu krátce, jedno kolo ti zabere při zkrácené verzi do 15 sekund, kola doporučuji 2-4.
Zní to moc dobře na to, aby to byla pravda? Vyzkoušej sám/a.
Dýchání do břicha
Dalším cvičením je pohyb svalů spodního břicha. Můžeš ho cvičit po nádechu do poloviny své dechové kapacity.
Přestaň po nádechu na chvíli dýchat a pouze pohybuj svým břichem chvíli rychle a chvíli pomalu tak, jako bys dýchal/a. Tím pro tělo zvědomíš, jak se dýchání vlastně tvoří – pohybem spodního břicha.
Podpoříš, aktivuješ tento prastarý a přirozený pohyb. Věděl/a jsi, že malé děti vůbec nejsou dechu do hrudníku schopny? Všechno u nich vede břicho.
Dechem k dlouhověkosti
Tisíciletá tradiční moudrost taoismu (který pochází z Číny) bere batole jako vzor přirozenosti a životní síly, tím pádem dlouhého života. Člověk, který se zrovna narodil, je měkký a otevřený, naopak člověk, který je na sklonku života, mívá tendenci být ztuhlý, fyzicky i ve svých názorech.
Dech se v průběhu života neustále posunuje výše a výše, od hlubokého dechu nemluvněte (taoisté mluvili o dýchání až “do pat”) ke “klíčkovému dýchání” člověka před odchodem z tohoto světa – povrchním dechem do nejhornější části plic.
Pokud chceme být co nejdéle mladí, měli bychom dýchat pořád jako ti nejmladší z nás.
Žádný medicínský startup s krevními testy nebo látkami na prodlužování telomerů nám neprodlouží život spolehlivě beze změn v nás samých – pouze pokud náš dech dává vnitřním orgánům hlubokou masáž a našemu mozku podvědomou zprávu, že jsme mladí a máme dost energie, tak můžeme žít dlouho. Déle, než si myslíme.
Od dlouhověkosti zpět k praktickým otázkám. Kdy cvičit? Zvyk je železná košile, jak se říká. Cokoliv, na co si zvykneme, nás v ní drží, v dobrém i ve zlém. Vybudoval jsem si zvyk se pokaždé, když jsem na záchodě (a pár desítek vteřin nikdo nic nechce), si udělat jedno z těchto dvou popsaných cvičení. Když tedy zrovna nedělám dřepy se zadrženým dechem ve výdechu.
Hra plynů aneb biochemie dechu
Když jsi nacvičil/a strukturu dýchání, je čas se podívat o úroveň výše, na méně viditelné, o to citelnější stránky dýchání.
Velký dech a velká ztráta
Klasická moudrost tvrdí, že bychom měli pro uklidnění zhluboka dýchat. Proč bys měl/a dělat pravý opak a dýchat jen nosem a jemně? Hlavní důležitost ve hře s kyslíkem v těle má jeho protějšek, oxid uhličitý (CO2).
Když se kyslík z okolního prostředí přes plíce a krev dostane do tkání a buněk, přemění se tam na oxid uhličitý a jde zase zpět stejnou cestou ven. Co je však pro biohacking dechu zásadní, je to, že CO2 (tedy oxid uhličitý) není jen odpadní plyn, jak nás učili ve školách. Naopak, je stejně zásadní jako kyslík, protože umožňuje kyslíku fungovat.
Jak? Tak například, když je CO2 v organismu málo, tak se cévy stáhnou a náš kamarád kyslík se nedostanete tam, kde ho potřebujeme, tedy do tkání a jejich buněk.
Tento proces najdeš vysvětlený také na našem animovaném videu s Veronikou, Vojtou a Kryštofem. Velké výdechy a vzdechy v průběhu dne (vlastně i noci, ale o tom později) mají nálepku nefunkční dechový vzorec, protože způsobují nadměrný úbytek oxidu uhličitého.
Nos vede
Proč dávat přednost nosnímu dýchání před výdechy a hlavně nádechy ústy velkou většinu dne?
Když vzduch prochází přes nosní dutiny, tvoří se další důležitý plyn, oxid dusnatý. Ten je velkým pomocníkem v otevírání dýchacích cest. Tím pádem dává dobrý základ tomu, aby se tvůj kyslík v plicích kvalitně mísil s krví a ta ho mohla následně roznést do buněk. Jeden z praktických základů, kterým se věnuje biohacking spánku, je zalepení pusy na noc.
Libor při dýchání nosem
Velká překážka pro regeneraci a kvalitní odpočinek organismu je spánková apnoe. Drobné (ale někdy velmi časté) zádrže dechu neustále stresují organismus a udržují ho v nerovnováze.
Chrápání je předstupeň apnoe ve spánku a je potřeba ho řešit, nejen protože s ním má tvůj partner problém. K zádržím dechu při spánku dochází někdy i několikrát do minuty.
Co s nimi? Změř si své dechové skóre a prodlužuj ho pomocí toho, že:
- se přes den budeš soustředit na klidné a jemné dýchání čistě nosem, nádech stejně jako výdech
- zalepíš si pusu na noc, tím omezíš možné chrápání a také dýchání ústy v čase, kdy nad ním nemáš kontrolu
- ráno a večer zařadíš na 2-5 minut cvičení jemné dýchání jen nosem. Tak jemné, že na prstu pod nosem téměř necítíš jeho vánek. Budeš mít potřebu dýchat rychleji. Odolej jí, protože právě omezením množství dechu zlepšuješ svoji biochemickou odolnost proti vyšší míře oxidu uhličitého v krvi, která ti pomůže dýchat efektivněji – dostat více kyslíku do buněk..
O různých typech dýchání jako jsou Wim Hof dechová technika nebo holotropní dýchání se dozvíš více v tomto článku.
Můžu mít více kyslíku?
Co na tuto otázku biohacking? Někteří cvičenci Wim Hof metody zastávají dnes rozšířené přesvědčení, že můžeme mít “více kyslíku” tím, že se předýcháme (hyperventilujeme). Když si nasadíš kdykoliv přes den tuto měřící pomůcku, tak zjistíš, že tvoje nasycení krve kyslíkem je blízko 99 % (neboli ve stavu normoxie – běžného, zdravého nasycení krve kyslíkem, 95-99 %).
Zkus to po pořádné hyperventilaci a zjistíš, že jsi pořád do 100 %. Nenašel jsem žádné ověřené vědecké zdroje, které by ukazovaly, že bychom mohli za normálních okolností rychlým dýcháním zvednout nasycení na 110 % a více, jak tvrdí Wim Hof na některých starších videích. Nepočítám použití hyperbarických komor nebo technologických triků, které většina z nás nemá doma.
Můžu mít větší plíce?
Čtyřnásobný šampion světa v potápění bez přístrojů a bývalý držitel světového rekordu v maximální délce zádrže dechu pod vodou měl v době nejvyššího soutěžního nasazení kapacitu plic 14 litrů. Kolik má běžný člověk? Kolem pěti.
Z toho vidíme, že kapacita plic je velmi dobře trénovatelná. V nádechovém potápění se používá způsob zvaný tlakování (pakování). Natlačíš v nádechu do plic co nejvíc vzduchu. Aby ses dostal nad svých původních 100 %, tak si přidechneš ještě více.
Byl/a bys překvapena, kolik vzduchu se dá do plic dostat i když máš pocit, že jsou plné. Ony jsou totiž zázračné pružné! Jediné, co je omezuje, je hrudní koš a svaly, které ho obklopují. Proto se jejich protahování v potápění bez přístrojů věnuje značná pozornost.Pro biohacking dechu bys na něj měl/a (nejen) pomyslet i ty.
Poznámka: cvičení pro maximální kapacitu plic se doporučuje cvičit pod dohledem instruktora. Slyšel jsem od účastníků našich kempů, kteří se zabývají potápěním bez přístrojů, že při přehánění tohoto cvičení mohou až prasknout plicní sklípky. Nicméně jsem se osobně nesetkal s nikým, kdo by tento problém měl.
Hyperventilace
Náš dech ovlivňuje náš stav a obráceně. V úvodu jsem zmínil Kussmaulovo a Biotovo dýchání. O co jde? Kussmaulovo dýchání je lékařsky popsané zvýšení frekvence dechu (hyperventilace), které je spojeno s případy silné metabolické acidózy (překyselení, objevující se také u diabetické ketoacidózy).
Organismus se snaží vyvážit překyselení pomocí dýchání – což je efektivní tah, protože 95 % pH v těle je řízeno dechem (tolik k odkyselovacím dietám). Rapidním vydechováním se snižuje míra CO2, které je, tradá… kyselé podstaty. Tělo se tedy v této krizové situaci snaží dostat do stavu respirační alkalózy (více zásaditého stavu pomocí dýchání).
Negativní následky tohoto jevu už znáš… s odcházejícím CO2 klesá možnost okysličení tkání (orgánů, mozku i svalů).
Naproti tomu Biotovo dýchání je hyperventilace s nepravidelnou kadencí a občasnými zádržemi dechu. Má chaotickou strukturu a v některých případech se objevuje u pacientů s meningitidou, encefalitidou nebo při otravách.
Cheyneovo-Stokesovo dýchání je kombinace obou předchozích, kdy víceméně pravidelnou hyperventilaci střídá apnoická zádrž. Vídáme ho jako stav neakutní například při spánku ve vyšších nadmořských výškách, než dojde k aklimatizaci.
Jako akutní stav bývá následkem poškození dechového centra v prodloužené míše, například u zranění (kdy je potřebné okamžité zajištění základních životních funkcí zraněného), anebo u aterosklerotického poškození centrální nervové soustavy, kdy k dýchání dochází při plném vědomí.
Dech a stres
Z medicíny víme, že když se u postiženého blíží akutní záchvat (panická ataka, srdeční záchvat), odráží se to na aktuálním stavu dýchání. Ovšem dýchání je silnice s dvěma proudy – jde to tam, ale i zpět.
Když ovládneš v krizové situaci svůj dech a dokážeš se ze stresových vzorců dostat do klidových, tak máš téměř vyhráno. To platí v některých případech i v akutní medicíně, ale hlavně v našem případě u mírnění stresu v běžném životě.Stres je velké téma, kterému se budeme věnovat také ve vysílání s Danielem Kosecem.
Poznámka: medicínským využitím dýchání jako prevence nebo řešení akutních stavů se zabýval Dr. Buteyko v bývalém Sovětském svazu, pro novější studie o souvislostech mezi hyperventilací a klinickými potížemi viz tento článek.
O syndromu předýchávání se dozvíš více zde. Jak pracuješ s dýcháním ty? Sdílej s námi svoje zkušenosti v biohackingové skupině.
Zázračný kyslík? Odborníci pochybují
Abychom byli živí, musíme dýchat, tedy získávat ze vzduchu kyslík, „palivo pro buňky“, a naopak se zbavovat oxidu uhličitého, „buněčného odpadu“.
Kyslík se do těla dostává vdechováním vzduchu, který je dýchacími cestami veden do plic, průdušnicí do průdušek a průdušinek a odtud do alveolů, ze kterých prochází do plicních kapilár.
V kapilárách se kyslík váže na červené krvinky, tím se krev okysličuje a následně proudí z plic do srdce a pak do celého těla. Takto krev zásobuje buňky kyslíkem a odebírá od nich oxid uhličitý.
Je proto logické, že již po objevení kyslíku v roce 1774 přišly snahy o jeho léčebné využití.
Vznikla tak oxygenoterapie, léčba kyslíkem, která se nabízí v případě nedostatečného přívodu nebo využívání kyslíku v těle.
Kyslík byl používán při léčbě astmatu, tuberkulózy, ale také moru, postupně však tato metoda upadala v zapomnění. Své renesance se dočkala až ve třicátých letech dvacátého století.
„V medicíně se dnes používá jako účinná léčba při akutních poruchách dýchání, u chronických chorob plicních nebo při otravách, tj. tam, kde jde o nedostatečné sycení krve kyslíkem,“ vysvětluje prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.
Nejúčinnější formou je podávání kyslíku v přetlakových, tzn. hyperbarických komorách, které umožňují zvýšené nasycení krve tímto plynem.
Největší význam komory mají při otravách kysličníkem uhelnatým nebo plynaté sněti, ale vhodné jsou rovněž při léčbě bércových vředů.
Regenerace za pár minut
V současnosti je stále více nabízena oxygenoterapie jako součást různých wellness programů v lázních a relaxačních centrech. Klienty však zpravidla nečeká kyslíková komora, ale přístroj s dýchací maskou nebo hadičkami. Ty se připojí k obličeji, a člověk tak vdechuje koncentrovaný kyslík. Celá procedura trvá zpravidla půl hodiny.
Po ukončení terapie by se měl člověk cítit lépe, kyslík má napomáhat celkové regeneraci organismu a zpomalovat jeho stárnutí.
Podle zastánců této metody také výrazně snižuje pocit stresu, posiluje imunitní systém při infekcích a oslabení organismu, zlepšuje energetický stav organismu a snižuje nepříznivé dopady špatných ekologických podmínek na zdraví.
Kyslík zevnitř i zvenčí
Zatímco léčba kyslíkem pod lékařským dohledem je z pohledu Jiřího Heřta dobře zmapována a používá se pouze u několika konkrétních diagnóz, oxygenoterapie jako součást wellness procedur je poskytována bez záruky, a proto se na ni dívá značně skepticky. „Léčba kyslíkem se používá v řadě jiných indikací a v četných variantách také v oblasti alternativní medicíny, resp.
způsobem pseudovědeckým se sporným efektem. Všechny takové metody spočívají na předpokladu, že dodaný kyslík zlepší mikrocirkulaci a sycení tkání kyslíkem,“ vysvětluje lékař. Podle něj je léčba kyslíkem nabízena jako léčebný prostředek k odstranění stresů, depresí nebo ke zvýšení fyzické a duševní zdatnosti.
Často je také doporučována jako relaxační metoda pro přetížené podnikatele a manažery.
„Léčba prostým vdechováním kyslíku nemá smysl žádný, protože červené krvinky mají omezenou kapacitu vázání kyslíku, která je u zdravého plně využívána.
Další přívod kyslíku ji může zvýšit jen nepatrně, pro zdraví člověka v nepodstatné míře a jen po dobu aplikace množství kyslíku rozpuštěného v krvi, nikoli vázaného v krvinkách,“ konstatuje Jiří Heřt.
Sám je přesvědčen o tom, že léčba kyslíkem v této formě má jen placebo efekt.
I přes skeptický pohled vědců na oxygenoterapii přibývá lidí, kteří si ji pravidelně dopřávají, a úměrně tomu i kosmetických a relaxačních studií, jež ji nabízejí. Cena jedné takové terapie stojí v průměru čtyři sta korun. n lh
Lidé tomu věří
„Chodím na léčbu kyslíkem pravidelně. Je to ovšem jen jedna z procedur, které si nechávám ordinovat. Většinou si nechám udělat třeba zábal bahnem z Mrtvého moře a k tomu inhaluji kyslík.
Často si také objednám kyslíkovou kúru na obličej proti akné a na zanícenou kůži. Myslím, že mi to pomáhá.
Navíc se po inhalacích cítím jako znovuzrozená,“ je přesvědčená třicetiletá Helena Nováková z Prahy.
Oxygenoterapie aneb kyslík pro domácí léčbu plicních onemocnění a dýchacích potíží
Oxygenoterapie je léčba kyslíkem. Léčba probíhá podávání kyslíku a jeho inhalací. Oxygenoterapie pomáhá nemocným s plicními i mimoplicními chorobami. Účelem je zlepšení kvality života. Léčba snižuje potřebu hospitalizace a pomáhá prodloužit dobu přežití.
Oxygenoterapie se využívá nejen u hospitalizovaných pacientů, ale je možné ji dlouhodobě aplikovat v domácím prostředí. Zrychluje se tak rekonvalescence pacienta, zlepšuje se jeho dýchání a doba přežití.
Použití oxygenerátorů se aplikuje u pacientů při přechodné hypoxemii (snížená koncentrace kyslíku v krvi) či jako prostředek proti přímému procesu stárnutí – antiaging.
DDOT – Dlouhodobá domácí oxygenoterapie
Dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT) je určena pro pacienty s chronickou respirační insuficiencí. Je vhodná pro stabilizované pacienty v domácím prostředí (nedochází-li ke zhoršení stavu subjektivních potíží ani ventilačních parametrů).
Kyslík se v domácím prostředí aplikuje zpravidla pomocí kyslíkových brýlí či masky po dobu minimálně 16 hodin denně. Pauzy by pak neměly přesáhnout 2 hodiny. Kyslíkový koncentrátor má tu výhodu, že je částečně či plně mobilní.
V domácím prostředí jej není obtížné díky optimální váze přemístit na jakékoliv místo. Mobilní (transportní) kyslíkový koncentrátor je vhodný do auta či na cesty.
Použití oxygenoterapie
Pozitivní dopad dlouhodobé domácí oxygenoterapie je prokázán celou řadou randomizovaných studií. Kyslík pro domácí léčbu pomáhá při mnoha nemocích a poruchách. Je vhodná u pacientů, kteří nevykazují dlouhodobé zlepšení při standardní léčbě chronické plicní choroby.
Je vhodná u pacientů, kteří nevykazují dlouhodobé zlepšení při standardní léčbě chronické plicní choroby.
Je aplikována u pacientů s chronickou respirační insuficiencí za účelem zmírnění hypoxemie, zlepšení metabolického stavu a zamezení rozvoje plicní hypertenze a cor pulmonale, což v důsledku vede ke snížení mortality.
Využití DDOT pro léčbu:
- Hypoxemie, hypoxie, anoxie, anoxemie,
- plicní onemocnění,
- plicní vaskulární onemocnění,
- plicní arteriální hypertenze,
- neurologická onemocnění,
- onemocnění hrudní stěny,
- těžká kyfoskolióza hrudní páteře,
- respirační insuficiencepři těžké obezitě,
- pooperační období,
- šok,
- těžká anémie, poruchy krevního oběhu, AIM,
- otrava oxidem uhelnatým,
- perinatální období,
- u sportovců pro zrychlení regenerace a zvýšení kondice
- pro rychlou rekonvalescenci po infarktu
- Indikace oxygenoterapie byla rozšířena na všechny plicní onemocnění, která jsou doprovázena hypoxemií.
Oxygenoterapie se dále používá k/ke:
- zmírnění stárnutí
- posilování obranyschopnosti
- kompenzaci negativního dopadu kouření
- léčbě nespavosti
- pomoc při nechutenství
- léčbě komplikací diabetu
- snižuje stres
- zmírňuje stav migrény
- pozitivně ovlivňuje krevní tlak
Kdy oxygenoterapii nepoužívat?
- při epilepsii
- při hypertyreóze
- po transplantaci orgánů
- při infekcích dýchacích cest a plic
Domácí oxygenoterapie může být užívána i jako prevence chorob. Jedná se o regenerační kyslíkovou kůru. Kyslík tak pozitivně působí na celý organizmus. Regeneruje, vyživuje a zvyšuje jak fyzickou, tak psychickou kondici.
Dlouhodobá domácí oxygenoterapie pomáhá pacientům vrátit se do normálního a aktivního života. Napomáhá zlepšení kvality života pacientů, snížení potřeby hospitalizace a snížení úmrtnosti.
Závislost na kyslíku. Pacienti mívají po odpojení od přístrojů strach, že se udusí
Onemocnění covid-19 napadá v největší míře plíce. Lidé, kteří mají vážnější průběh nákazy, tak často potřebují pomoc dýchacích přístrojů. Poté co se jejich stav zlepší, ale někteří pacienti dostávají strach a rozvíjí se u nich až psychická závislost na lehce dostupném kyslíku. Některé nemocnice hlásí, že kvůli epidemii koronaviru takové stavy pozorují častěji než obvykle.
Mezi jeden z příznaků onemocnění covid-19 patří dušnost, která zejména u pacientů se závaznějším průběhem nemoci může mít velmi nepříjemnou podobu. „Dušnost je jeden z nejhorších negativních zážitků, často je pro pacienta horší než bolest,“ říká Vladimír Šrámek, který vede anesteziologicko-resuscitační kliniku Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně.
„Ani tak nejde o to, že se nemůžete nadechnout tak, jako když máte cizí předmět v dýchacích cestách,“ popisuje ředitel pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Petr Arenberger.
„Spíš je to tak, že dýcháte a ono vám to nestačí. Normálně dýcháte, ale přitom máte stále nedostatek kyslíku. Jako byste dýchal něco jiného než kyslík.
Dělá se vám špatně z jeho nedostatku, ale přitom už více dýchat nemůžete,“ vysvětluje Arenberger.
Lidé s takovými problémy pak potřebují pomoc dýchacích přístrojů. V současnosti jich je podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky přes 3,5 tisíce, přitom více než 2,5 tisíce z nich vyžaduje nejmírnější formu kyslíkové podpory.
Nepříjemné pocity z problémů s dýcháním jsou u některých pacientů natolik intenzivní, že po odpojení od podpory dýchání dostávají strach. Vytváří se u nich až psychická závislost po rychle dostupném kyslíku.
Brněnská nemocnice tvrdí, že s něčím podobným se lékaři setkávali už před koronavirem u pacientů, kteří obecně měli potíže s dechem. „Při odpojování od umělé plicní ventilace se někdy nemocní bojí, že se udusí, a vyžadují sedativa. Je to dávno známá věc. Nyní s covidem, kdy je více plicních patologií, to asi vidíme častěji,“ říká přednosta kliniky Šrámek.
Podobnou zkušenost mají i v plzeňské fakultní nemocnici. „Nejčastějším důvodem je expektační úzkost z nedostatku kyslíku a rychle dostupné pomoci, možná i strach ze smrti.
Důvodem může být i trauma, které vzniklo z pocitu nedostatku vzduchu při daném onemocnění, a je to spíše zajišťující chování, aby nenastalo znovu to, co prožili,“ vysvětluje Dana Chmelařová, která vede v plzeňské nemocnici oddělení klinické psychologie.
Upozorňuje, že pacienti na kyslíkové podpoře mají tendenci reagovat úzkostněji. I při jen snížené saturaci kyslíkem tak u nich může dojít k panickému záchvatu. K podobným problémům však podle ní dochází jen u pacientů, kteří jsou na přístrojích delší dobu, u pacientů s krátkodobou podporou se podobné stavy neobjevují tak často.
Námahu přidávat opatrně
Ředitel vinohradské nemocnice proto připouští, že pro některé pacienty může být návrat do domácího léčení skutečně obtížný.
„Nedostatek kyslíku je mohl poznamenat tak silně, že když pak nemají doma kyslík, tak si mohou vyvolat podvědomou dušnost.
Je to takový podmíněný reflex, který se dá psychologicky vysvětlit,“ říká Arenberger s tím, že k tomu dochází spíše u pacientů ve středně těžkém stavu. Ti v těžkém stavu totiž bývají většinou v umělém spánku a situace tolik nevnímají.
V jím vedené nemocnici proto kladou při propouštění pacientů do domácího doléčení velký důraz na vysvětlení jejich zdravotního stavu. „Říkáme jim, že je pouštíme domů ve stavu, kdy jim stačí běžné dýchání.
Samozřejmě že si občas zakašlou, občas budou mít problém do schodů, ale to není tím, že by to plíce nezvládaly. Je však potřeba trochu odpočívat, nezatěžovat se, nejít hned na rotoped.
Musí námahu přidávat opatrně, aby zbytečně plíce nezatěžovali,“ vysvětluje Arenberger.
Sám zná lékaře, který se koronavirem nakazil a kterému při léčbě pomáhal dýchací přístroj. Když se vracel doléčit domů, pro jistotu si dýchací přístroj pořídil. „Bylo to kvůli tomu, že šel z nemocnice o trošku dříve, protože říkal, že to doma zvládne. Samozřejmě že to zvládl, ale chtěl mít jistotu, a tak měl doma kyslík. Ale byla to spíše psychologická pojistka,“ říká šéf nemocnice.
Jinak podle Arenbergera není běžné, že by pacienti doma dýchací přístroj měli. Pokud ho potřebují, je podle něj lepší, když ho využívají v nemocnici s profesionální péčí. V případě, že se pacienti pak na návrat domů necítí, je podle ředitele namístě hospitalizaci o den či dva protáhnout, aby pacient zjistil, že už skutečně k dýchání žádné přístroje nepotřebuje.
Strachu z nedostatku kyslíku se snaží předejít u pacientů i v plzeňské nemocnici, a to v rámci podpůrné terapie, ve které jim vysvětlují, na jakém principu funguje strach nebo co to je panická ataka a jak s ní pracovat. „Učíme je nejčastěji dechová cvičení a práci se zaměřenou pozorností.
Pokud je více času, tak i relaxační techniky. Součástí těchto terapií je i prostor pro ventilaci emocí, které pacienti zažívají, a empatický přístup. Potřebují zažívat pocit, že je někdo s nimi a že na to nejsou sami.
V tomto směru je samozřejmě velmi důležitá i funkce rodiny a příbuzných,“ vysvětluje psycholožka Chmelařová.