Kadeřávek je nejotužilejší zelenina, listy můžeme sklízet i v zimě - Úvod

Rubrika: rss-feed, Zahrada

Ani v zimě zahrada tak docela nespí. Dokonce nám může poskytnout pravidelný přísun vitamínů ve formě čerstvé zeleniny.

Mezi zeleninou se totiž najdou otužilci snášející větší či menší mráz, který jim může přidat na chuti a křehkosti. Pod ochranou sněhové pokrývky či krytem ze slámy během holomrazů se na záhoncích bude dařit kořenové zelenině. Společnost jí mohou dělat zimní cibuloviny.

Zpestření představuje listová zelenina v čele s rekordmankami v otužilosti, kapustami. Lehce pod bodem mrazu vydrží v části svého vegetačního období na zahradě také špenát. Celou zimu pak můžeme jídelníček doplňovat rychlenou čekankou.

A mezi zimní zeleninou se najde i dietní příloha – topinambury.

otužilou zeleninou je i pastinák

Petržel nebo pastinák

Tyto dva druhy kořenové zeleniny jsou si vzhledově velmi podobné, proto je i v obchodech často najdeme pod nesprávným označením. Jaký je v nich rozdíl? Petržel zahradní je rostlina dvouletá. V prvním roce vytváří přízemní růžici listů a v hlavním kořenu shromažďuje zásoby, aby v následujícím roce nasadila na květ a plod.

Pastinák setý, lidově pastiňák, patří mezi vytrvalé byliny, dorůstá až metrové výšky. Má mohutnější kořen, což je první indikátor pro rozeznání od petržele. Jiná je i jeho vůně a chuť. Je více štiplavá a současně nasládlá. Dá se říct, že pastinák v sobě spojuje chutě všech tří základních kořenových zelenin, tedy petržele, mrkve a celeru.

Dalším rozpoznávacím znamením je část, kde z kořene vyrůstá nať. U pastináku tvoří prohlubeň, naopak u petržele je vystouplá. Obě zeleniny obsahují vitamíny a stopové prvky, ani jedna zelenina se však nedoporučuje jíst ve velkém množství.

Zejména petržel může být nebezpečná pro těhotné ženy díky obsahu apiolu a myristicinu, které mají na jednu stranu prokazatelné léčivé, konkrétně močopudné účinky.

Na pěstování mají obě rostliny podobné nároky, a lze je na záhonech pěstovat pod ochranným krytem i v zimě. Pastinák je odolnější, nevadí mu ani vyšší polohy, není náchylný k rzivosti.

Vhodnější je pěstování v hrůbcích, půda musí být dobře a hlouběji zrytá, prohnojená kompostem, nikoli přímo chlévskou mrvou. Rostliny sázíme do řádků na vzdálenost 30 cm.

Příliš hustou výsadbu musíme po vzejití protrhat.

kapusta je nejodolnější zimní zeleninou

Hadí mord

Expresivní pojmenování pozapomenuté vytrvalé zeleniny vychází z pověry, podle níž kořen rostliny strčený hadovi do tlamy dokáže obávaného plaza usmrtit. Současný název černý kořen je odvozen od charakteristického povrchového zbarvení kořenu, pro nějž se pěstuje.

Vyséváme ho na jaře nebo v prázdninových měsících rovnou do volné půdy, která musí být hluboko zrytá a kyprá, do řádků na vzdálenost 30 až 40 cm a do hloubky 3 až 4 cm. Při srpnové výsadbě můžeme počítat s úrodou od zimy až do jara.

Vzrostlá zelenina smí zůstat v záhonu přes zimu, podle pěstitelů to kořenu jen prospěje, zlepší chuť, kterou lze popsat jako nasládlou i trochu trpkou. Černý kořen lze vysévat ještě v listopadu, na sklizeň si však počkáme až do roku příštího. Nepřáteli mu jsou přemokření a hraboši. Vzhledem k délce a křehkosti kořene musíme při sklizni použít dlouhé rycí vidle.

Vysoký obsah inulinu předurčuje tuto zeleninu pro diabetiky, vhodná je také jako součást diety při dně a dalších revmatických chorobách. V kuchyni má kořen mnoho využití syrový i tepelně upravovaný. Listové výhonky se zpracovávají jako špenát.

Při zimní sklizni růžičkové kapusty neotrháváme postupně růžičky, ale odřezávámecelý košťál

Zimní pórek

Odrůdy zimního póru, hovorově pórku, mají mohutnější vzrůst. Vysévají se na záhon v březnu a dubnu, předpěstované sazenice můžeme sázet později.

Vzdálenost jednotlivých rostlin v řádku je zhruba 10 cm a hloubka zasazení 3 cm, nicméně abychom docílili křehké bílé cibule a stvolu nakopčíme kolem sazenic zeminu. Vzrostlé pórky můžeme sklízet postupně celou zimu, pokud se ovšem nestřídá mráz a tání, jehož následkem rostliny zahnívají.

Oproti cibuli má pór více bílkovin a vitamínu B1 – thiaminu. Obsahuje rovněž vitamín C, B3 – niacin a beta-karoten. Používá se jak v syrovém stavu, tak ve všech kuchyňských úpravách.

Staročeský ošlejch

Vytrvalá rostlina s archaickým jménem, nověji označovaná sečka nebo zimní cibule, pochází z jihovýchodní Sibiře, tudíž se o její odolnosti mrazu netřeba rozepisovat. Dokonce i pod sněhem dokáže pomalu narůstat.

Drobnější cibulky vytvářejí trsy s bohatou natí, která dorůstá do více než půlmetrové výšky. Právě ta je účelem pěstování. V Asii se stvoly vybělené za pomoci přihrnuté zeminy používaly jako chřest. Rostlina je neobyčejně bohatá na vitamín C.

Prvotní je výsev, následně se množí dělením trsů, kdy vždy několik cibulek vysadíme do sponu 50×25 cm na záhon se sušší, lehčí až středně těžkou půdou.

Správně uskladněná zelenina nám vydrží aždo jara

Tři podoby kapusty

Nejotužilejšími zástupci zeleniny jsou kapusty, a to klasická hlávková, růžičková i méně známý kadeřávek. První dva druhy snášejí teplotu 12 °C, ale zejména růžičkové kapustě vadí teplotní šoky.

Je-li mrazivá zima bez sněhu, je pro její jakost vhodnější již prosincová sklizeň, jinak může zůstat na záhonech až do února. Oproti běžné sklizni v zimě ořezáváme celý košťál s růžičkami. Pro zimní pěstování v nepříliš optimálních podmínkách se doporučuje kapusty vyrýt a přesadit do hlubokého pařeniště.

Mráz naopak přidává na chuti třetímu druhu, kadeřávku. Labužníci jej schválně nechávají takzvaně přejít mrazem.

Židovské brambory

Zimní jídelníček můžeme obohatit touto dietní přílohou nahrazující, jak lidový název napovídá, brambory. Řeč je o hlízách slunečnice topinambur, v anglosaských zemích známé jako jeruzalémský artyčok.

Za účelem vyšší zimní sklizně se vyplatí vyrýt celé rostliny a přesadit je do větších kontejnerů nebo polyetylenových pytlů umístěných tentokrát v chladné světlé místnosti nebo nevytápěném skleníku.

Hlízy obsahují pro diabetiky příznivý polysacharid inulin, a též vitamíny A, B1, B2, C a D.

Text: Zuzana Ottová Foto: Shutterstock

Zimní zelenina

Ke každé venkovské chalupě patří stromy, okrasné listnaté nebo ovocné. Tvoří kostru předzahrádek i zahrad, dodávají harmonii, navodí klid a pohodu.
Přísně vzato lze nože rozdělit na ty do kuchyně a na ostatní, určené spíše do kapsy. Dobrý nůž je každopádně skvělý pomocník a v extrémních případech nám zachrání život.
Dekorativnější můstek patří spíše k jezírku, skromnější lávka se hodí k potůčku. Důležité je, aby svou velikostí a tvaroslovím odpovídaly typu zahrady. K zahradnímu jezírku nebo vodoteči patří různé typy můstků, podesty a terasy vybíhající…

Ve třetím pokračování o řezu peckovin vám doporučíme, jak postupovat při řezu třešně a višně. U peckovin se musíme zaměřit na tyto zásahy řezem: 1. Řez po výsadbě Při výsadbě stromku třešně postupujeme stejně jako…
Krásně upravená zahrada a okolí chaty nebo chalupy jsou chloubou jejich majitelů. K tomu patří samozřejmě také trávník, který po zimě vypadá zuboženě. Potřebuje první pomoc i pravidelnou péči. Sluníčko vás táhne na chatu nebo…
Přestože ořechy máme spojené především s pečením cukroví a obdobím Vánoc, jejich použití v kuchyni je mnohem širší. Kromě vynikající chuti se navíc ořechy pyšní také blahodárnými účinky na naše zdraví.

Pustili jste se do rekonstrukce chalupy a hledáte vhodnou krytinu podlah do celého interiéru? Ve starých staveních se využíval kámen, dřevo nebo dlažba. Dnes máme i jiné možnosti.
Aby rostliny dobře prospívaly, musejí mít kyprou půdu. Proto ji musíme pravidelně obdělávat a provzdušňovat. Nejjednodušším prostředkem jsou ruční kultivátory a motyčky. Kyprá půda dovoluje vodě a vzduchu dostat se ke kořenům, které vstřebávají potřebné…

Chcete svůj byt proměnit některým z pastelových odstínů, nebo zvolíte barvu roku odrážející světové trendy? Hlavní ale je, abyste se doma cítili dobře. https://www.peknebydleni.cz/

Mohutné trsy zápleváku vytvářejí velké množství květů, podle odrůdy si můžete vybrat zlatý, oranžový, červený a cihlový odstín. Vysoké rostliny potřebují kolem sebe dostatečný prostor a místo na plném slunci s půdou bohatou na živiny. https://www.floranazahrade.cz/
Bílé, růžové a fialové květy vřesu patří k ozdobám podzimu, podobně jako zářivě rudé šípky. Obojí lze úspěšně využít k výrobě přírodních dekorací, a navíc je můžete krásně zkombinovat. https://www.casopis-rozmaryna.cz/
Bělotrn modrý, kterému se také říká kulatý bodlák, roste běžně na loukách, ale pěstuje se i jako okrasná trvalka. Kvete od července do září, a tak si ještě ne zcela rozkvetlé modrofialové květy nezapomeňte nasušit,… https://www.casopis-rozmaryna.cz/

Budete mít zájem: Bez odpadu: 8 tipů, jak použít zbytky potravin

Zelenina do mrazu

Pokud volíme správnou skladbu zeleniny na zahradě, rozhodně vybíráme i druhy, které se na podzim nemusí sklidit. Naopak, zůstanou v zemi a můžeme je sklízet postupně až do jara příštího roku. Mezi zeleniny, které jsou v našich podmínkách schopné přezimovat, patří zimní pórek, kadeřávek, růžičková kapusta a pastinák.

Kadeřávek můžeme sklízet i v době silných mrazů, pouze s uříznutými kousky budeme zacházet opatrně. Je známo, že kadeřávek chutná nejlépe až po přejití mrazem. Ve zmrzlém stavu jsou však listy křehké, proto dáváme pozor, aby se nemačkaly.

Je dobré je přenést ze zahrady například v košíku a nechat pomalu roztát, tak předejdeme jakémukoliv poškození. Při sklízení se vyplatí odřezávat pouze vrcholky stonků a košťály ponechat na stanovišti.

Tak se dočkáme druhé sklizně, protože velmi brzy na jaře obrazí a křehké výhony jsou vítanou a chutnou ranou zeleninou. Vydrží sice kruté mrazy, ale jeho listy značně trpí zimním sluncem, pokud navíc nenapadne sníh.

V takovém případě je vhodné zakrytí pomocí několika větévek chvojí. Při sklizni kadeřávku v zimním období se vyplatí sklízet jen olistěné vršky rostlin, aby mohly košťály zase obrazit.

Kadeřávek u nás není ještě tak známý (Zdroj: Ludmila Dušková)

Mladé výhony jsou nenahraditelným zdrojem vitamínů a minerálních látek právě v období, kdy hrozí nebezpečí jarní únavy. Kadeřávkové výhony se dají po důkladném omytí konzumovat i syrové, kdy poskytují nejvíce cenných látek pro lidský organismus.

Vynikající jsou i vařené, kdy výborně nahrazují kapustu ať již v polévce či jako součást masových pokrmů. V současné době je v sortimentu hned několik odrůd, které se liší vybarvením a tvarem listů. Mezi zelenolisté patří např. odrůdy Kadet a Kaprál, jako novinka je kadeřávek s úzkými listy, který dostal název Slavičí jazýček.

Z červenolistých odrůd je pro zahrádkáře nejvhodnější Scarlet s intenzívně vybarvenými listy.

Pórek

Všichni jistě víme, že také pórek výborně přezimuje a čerstvě sklizený třeba v lednu je rozhodně chutnější než ten, který skladujeme ve sklepě. Pro úspěšné přezimování se však vyplatí poskytnutí dobré ochrany před silnými mrazy. Pokud chceme pórek sklízet po celou zimu, musíme se postarat, aby půda nezmrzla příliš rychle ani příliš hluboko.

Toho lze úspěšně dosáhnout nastýlkou z listí nebo slámy. Jako vynikající se ukazuje i přihrnutí zeminy k rostlinám, tak, aby byla zakryta celá konzumní část až po listy. Takto ošetřený pór neutrpí žádné škody a je po ruce celou zimu.

Mezi nejodolnější odrůdy patří Elefant, z nových pak Arkansas a Winner, který se vyznačuje sytou zelenou barvou a poměrně dlouhou konzumní částí, která je 20-25 cm.

Pórek má téměř všestranné využití (Zdroj: Ludmila Dušková)

Růžičková kapusta

Růžičková kapusta patří mezi nejcennější zeleniny v zimním období. Vydrží i silnější mrazy a jednotlivé růžičky postupně podle potřeby odebíráme z nadzemní části. V sortimentu je několik odrůd, pro drobné pěstitele je vhodné odrůda Závitka, která snese mrazy až do -15 °C. Rostlina je vysoká kolem 100 cm, s větší vrcholovou částí.

Růžičky jsou tmavě zelené, hustě nahloučené, určené k postupné sklizni. Mezi nové odrůdy patří Dolores F1, odrůda hybridní, která dosahuje výšky až 125 cm. Růžičky jsou sytě zelené, menší odolné silnějším mrazům. Pro příští sezony je pro pěstitele připravována také růžičková kapusta fialové barvy. Zatím je vedena jako novošlechtěná bez názvu odrůdy.

Bude jistě zpestřením zimního sortimentu a doplňkem odrůd zelených.

Růžičková kapusta je vhodná do polévek (Zdroj: Ludmila Dušková)

Pastinák

Také pastinák můžeme bez obav ponechat na záhoně celou zimu, na rozdíl od kořenové petržele, které se mu velmi podobá. Koncem února je však nutné kořeny vyrýt, protože pastinák je dvouletá rostlina a již brzy zjara by začal tvořit květní stvoly, a tím by došlo k jeho znehodnocení. Pastinák je uznávaný především v západní Evropě, u nás patří k opomíjenějším druhům.

Pěstuje se již 3000 let. Před příchodem brambor do Evropy se využíval k jídlu jako vařená příloha, k přípravě polévek, kaší, nebo společně s ostatní kořenovou zeleninou k dušení masa, zvěřiny a ryb, ale také k léčení revmatismu, plynatosti a neuróz. Má také močopudné účinky, ale v současné době je využíván pro tyto účely pouze v lidovém léčitelství.

Vysokou výživnou hodnotu kořenům dodává obsah bílkovin a třikrát větší obsah cukrů než má např. mrkev. Ze všech kořenových zelenin má pastinák největší obsah vitamínu C, dále vyniká obsahem draslíku, vápníku, fosforu a aromatických silic. Chuť kořenů je mírně nasládlá, kořenitá. Petrželi ale musíme přiznat jemnější chuť a vůni.

Na rozdíl od jemnější petržele, poskytuje pastinák více než dvojnásobné výnosy.

Pastinák je zaměnitelný s kořenovou petrželí (Zdroj: Ludmila Dušková)

Pastinák je rostlina málo variabilní, proto se setkáme pouze se dvěmi u nás povolenými odrůdami. Ta starší se jmenuje Dlouhý bílý a byla povolena již v roce 1946.

Nová odrůda Bielas, byla povolena v roce 2002 a vyniká kratším stejnoměrným kořenem a bílou barvou. Odrůda je cenná především pro možnost pěstování v těžších a vlhčích půdách.

Velmi kvalitní kořen poskytuje při pěstování na hrůbcích.

Kadeřávek můžeme sklízet celou zimu

Kadeřávek, po staročesku jarmuz, latinsky Brassica oleracea L. var. Acephala, je brukvovitá zelenina velmi podobná okrasné kapustě.

Rozlišujeme dva druhy – kadeřávek pravý, který se vysévá na jaře do hlubokých rýh a v létě se přesazuje na stanoviště s rozestupem 60 cm mezi jednotlivými rostlinami. Jeho listy začínáme sklízet v polovině zimy.

Sibiřský kadeřávek se vysévá přímo na konečné stanoviště v druhé polovině léta. Tento druh začínáme sklízet až na samotném konci zimy.

Zdroj: shutterstock.com

Vitaminy obsažené v kadeřávku

Díky své chuti i vysokému obsahu cenných látek předčí i rychlenou zeleninou.

Jeho listy sice nemají tak výraznou chuť ani aroma jako zelí nebo kapusta, ale zato konzumací syrovém stavu můžete doporučenou denní dávku vitaminu C překročit až 3x. Výtečný je v salátech, ale také v různých zeleninových pokrmech.

Přidáte-li jej nasekaný do polévky, získá výraznou oříškovou chuť. Kromě potřebného „céčka“ dodá porce kadeřávku denní dávku vitaminu A, dále obsahuje vitaminy skupiny B a E.

Na jaké neduhy kadeřávek zabírá

Kromě výše uvedených látek obsahuje ještě isothiocyanáty, které působí proti rakovině zažívacího ústrojí. Kadeřávek prokazuje úspěchy v podpoře léčby srdce po infarktech. Dokáže mírnit příznaky osteoporózy a konzumace mladých syrových listů se doporučuje na léčbu ledvinových onemocnění.

Zdroj: shutterstock.com

Čerstvý kadeřávek je nejchutnější

Abyste kadeřávek měli celou zimu po ruce, můžete jej vysadit do okenního truhlíku, nebudete tak pro něj muset běhat pokaždé na zahradu. Má rád kyprou humózní půdu. Neměli byste zapomínat na zálivku, má totiž v oblibě neustále přiměřeně vlhkou půdu.

Do truhlíku jej vysévejte už v březnu, do záhonu v zahradě ho dejte začátkem dubna. Vzejde v průběhu 5 dnů až 1 týdne. Obvyklá doba sklizně přichází po 90 až 130 dnech od vysetí.

Pokud pěstujete spíše smíšené kultury, dobře se snáší s řepou, špenátem a rajčaty.

Kadeřávek je naprosto nejlepší zimní zelenina

Kadeřávek: Jak pěstovat kudrnatou kapustu a užívat si čerstvých vitaminů i v zimě Kadeřávek, kterému se říká i kadeřavá či kudrnatá kapusta, je díky své otužilosti a odolnosti naprosto ideální zimní zelenina. Jeho šťavnaté listy se na zahradě sklízejí od zimy až do jara, takže když ho pěstujeme, máme spoustu čerstvých vitaminů i v době, kdy je jiné zeleniny dost málo. Vypijeme-li v zimě jednu sklenici šťávy z několika čerstvých listů kadeřávku, dostaneme do sebe až trojnásobnou doporučenou denní dávku přírodního vitaminu C. A to je bomba, ne? Listy kadeřávku jsou křehké, křupavé, šťavnaté a mají specifickou kapustovou chuť. Poradíme vám, jak kadeřávek úspěšně pěstovat, jak ho co nejlákavěji upravit a prozradíme, proč a jak prospívá zdraví. Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

Budete mít zájem: Vyvarujte se přibírání v době okolo přechodu (v menopauze). Jak?

Kadeřávek (Brassica oleracea L.) má vysoký obsah vápníku, hořčíku, draslíku, fosforu a železa, vitaminů A, C, E, betakarotenu, kyseliny listové a vlákniny. Podobně jako brokolice a další košťálová zelenina obsahuje kadeřávek tzv. isothiocyanaty, látky, zásadně přispívající k prevenci vzniku nádorových onemocnění. Dusičnany a dusitany v kadeřávku omezují rozsah a míru poškození srdce, zejména po prodělaném infarktu vedou k rychlejšímu zotavení. Díky vysokému podílu vápníku je konzumace kadeřavé kapusty skvělou prevencí proti osteoporóze a pomáhá při všech potížích spojených s řídnutím kostí. Vysoký obsah vlákniny čistí střeva a působí proti zácpě jako přírodní projímadlo. Kyselina listová zaručuje, že je to přímo ideální zelenina pro těhotné nebo pro ženy, které chtějí otěhotnět. Kadeřávek také celkově posiluje imunitním systém a působí proti stresu a únavě. Vypijeme-li v zimě jednu sklenici šťávy z několika listů kadeřávku (stačí rozmixovat a dolít vodou), dostaneme do sebe až trojnásobnou doporučenou denní dávku přírodního vitaminu C!

Kadeřávek (Brassica oleracea L.) celkově posiluje imunitním systém a působí proti stresu a únavě

9 pravidel pěstování kadeřávku

Kadeřávek je vyšlechtěný z brukve zelné. Rozlišujeme kadeřávek pravý, který se vysévá na jaře a v létě se přesazuje na záhon, a sibiřský kadeřávek – ten se vysévá přímo na záhon v druhé polovině léta. Listy kadeřávku pravého mohou být více či méně zkadeřené, sibiřský kadeřávek má listy spíše ploché a mírně zvlněné.
Kadeřávky se nejlépe pěstují na propustných, středně těžkých až těžkých hlinitých půdách, důkladně vyhnojených a spíše zásaditých. Zhruba dva týdny před výsadbou pravého kadeřávku nebo výsevem sibiřského přidáme na záhon kompost nebo granulovaný hnůj.
Kadeřávek se pěstuje jako následná plodina, takže pro výsev nebo výsadbu využijeme volné plochy po raných kedlubnách, salátech, hrášku nebo česneku.

Semena pravého kadeřávku vyséváme v polovině jara do hloubky asi 1 cm, vzrostlé sazeničky vyjednotíme na 8 cm, aby měly dost místa a sílily.

V létě je přesadíme na záhon ve sponu přibližně 60 x 60 cm. Pravidelně zaléváme, dokud pevně nezakoření.
Sibiřský kadeřávek vyséváme přímo na záhon až ve druhé polovině léta. Pokud ho vysejeme dříve, příliš bujně poroste a zbytečně veliké listy většinou nepřežijí zimu. Vyséváme do řádků vzdálených 45 cm do hnízd po 3 až 4 semenech v rozestupech 40 cm.

Po vzejití z každého hnízda necháme jen tu nejsilnější sazeničku.
Záhon s kadeřávkem často kypříme a odplevelujeme, občas rostliny přišlápneme, aby se ve větru nekymácely a nevyvrátily. Pokud nejsou stabilní, zapíchneme ke každé pevnou oporu a kadeřávek k ní přivážeme.
Listy sklízíme postupně – znalci zásadně až po prvních mrazících, kdy prý teprve dostávají tu pravou chuť. Nejprve vykrojíme střed rostliny, abychom podpořili růst čerstvých výhonů. Kadeřávek můžeme sklízet celou zimu. Listy pravého kadeřávku se odřezávají zhruba od poloviny zimy, sibiřského průběžně koncem zimy nebo až dojde pravý.
Čerstvé listy kadeřávku zabalené do fólie vydrží v chladničce čtyři dny! Chceme-li si kadeřávek uskladnit, zamrazíme ho. Před zmrazováním spaříme listy krátce horkou vodou, pak rychle zchladíme studenou a necháme dobře oschnout.
Jakmile kadeřávek vykvete, tak rostlinu vyryjeme.

Kadeřávek sklízíme postupně – znalci zásadně až po prvních mrazících, kdy prý teprve dostávají tu pravou chuť

Co asi děláme špatně, že nám kadeřávek chřadne

Povlaky bílých teček na spodních listech

Většinou v suchém a teplém počasí kadeřávek napadají molice, ale nikdy se jim nepovede úrodu úplně zničit. První pomocí je zeleninu důkladně omýt silným proudem vody, můžeme několikrát po sobě opakovat.

Molice (a taky mšice) odpuzuje lichořeřišnice větší, postřik z listů odhání od zeleniny škodlivý hmyz: asi 100 g čerstvě utržených listů zalijeme litrem studené vody, zakryjeme a necháme 2 dny macerovat.

Scedíme a kadeřávek postříkáme.

Kadeřávek můžeme sklízet celou zimu, sníh a mráz mu nevadí

Kadeřávek v kuchyni

Listy kadeřávku jsou křehké, křupavé, šťavnaté a mají specifickou chuť. Vždy použijeme jen měkké zelené části, tuhý řapík a bílá žebra odstraníme. Při tepelné úpravě stačí povařit listy zhruba 10 minut v mírně osolené vodě nebo 15 minut v páře, pak listy necháme okapat a nadrobno nasekáme nebo umeleme.

Skvěle se hodí při přípravě vývarů, pyré, zeleninových směsí a nejrůznějších studených a teplých salátů. Kadeřávek je výborná alternativa zelí nebo špenátu jako příloha k masu, do těstovin, zapečených pokrmů, můžeme ho přidat do mletého masa a udělat třeba karbanátky. V zimních mrazivých dnech je nejlepší hustá polévka.

V podstatě se dá kadeřávek používat stejně jako kapusta, a tak s klidným svědomím v receptech můžeme nahradit kapustu kadeřávkem a naopak.

Kadeřávek se skvěle hodí mj. pro přípravu polévek, pyré, příloh, různých salátů

Doporučené odrůdy kadeřávku

Halbhoher Grüner Krauser

Raný a výnosný polovysoký kadeřávek. Odrůda je odolná k vybíhání do květu a vyznačuje se velkou odolností k mrazům. List je zelený, úzce eliptický, silně zkadeřený, křehký a jemný.

Kadeřávek: odrůda Halbhoher Grüner Krauser

Kapitan F1

Hybrid vyniká výbornou mrazuvzdorností, snáší teploty až do –15 °C. Rostlina je 70 cm vysoká, rozložitá, odolná proti vyvracení. Listy jsou středně zelené, silně zkadeřené. Nejlépe přezimují kompaktní rostliny z přímých letních výsevů.

Směs barev

Směs složená z odrůd se zeleným a zelenofialovým bublinatým silně zkadeřeným listem. Polopozdní odrůdy jsou odolné k vybíhání do květu a velmi odolné k mrazům, snášejí teploty až –15 °C. Osivo ve směsi je barevně odlišeno, barva semen odpovídá barvě listů.

Kadeřávek: Směs barev je složená z odrůd se zeleným a zelenofialovým bublinatým zkadeřeným listem

Scarlet

Polopozdní až pozdní odrůda. Rostlina je vysoká 80–120 cm. Zelenofialové listy jsou bublinaté, silně zkadeřené. Po prvním mrazíku jsou listy sytě modrofialové. V zimě na sněhu vynikne jejich dekorativní vzhled.

Lenka Valjentová

Mohlo by vás taky zajímat:

Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

Čerstvá domácí zelenina v zimě: kadeřávek na záhoně i na talíři

05. 12. 2017 | Doba čtení 5 minut

Kdo pěstuje kadeřávek, má po ruce čerstvou zeleninu po celou zimu. Občas je i ke koupi a stojí za vyzkoušení, na rozdíl od dovážené a rychlené zeleniny je plný chuti i síly. Připravíte z něj salát, přílohu i polévku.

Mladé listy jsou chutné i syrové, do salátu a na obložené chleby. Kadeřávek je však oblíbený především v teplé kuchyni, jako zdravá, nízkokalorická a přitom lahodná příloha, součást polévek i zapečených směsí. Chutná i těm, kteří vůni kapusty dvakrát nemilují…

Zelený a fialový kadeřávek vypadá na záhoně dekorativně Zdroj: Shutterstock.com / Del Boy

Nejotužilejší zelenina

Kadeřávek je chutná a zdravá domácí zelenina Zdroj: Shutterstock.com / saschanti17

Kadeřávek se vysévá se již v druhé půli jara. Přes léto utěšeně roste, na podzim zesílí a teprve v zimě na vás čekají kadeřavé listy, které skvěle zpestří jídelníček v chladném období roku.

Listy můžete odřezávat postupně od poloviny zimy až do jara, lepší je začít od spodních. Nejchutnější jsou až po příchodu mrazů. Na jaře často vyraší ještě další várka lístků. Kadeřávek vydrží více než růžičková kapusta nebo zimní pór.

I jemu však prospěje za bezmrazých dní zálivka, aby nežíznil, a také ochrana před prudkým střídáním teplot, které mu může ubrat na kvalitě. Stačí, když ho lezce přehodíte chvojím nebo netkanou textilií.

Pokud míváte na zahradě tolik sněhu, že je obtížné hledat na záhoně zeleninu (byť zimní zelenině sněhová poduška svědčí) můžete kadeřávek pěstovat ve skleníku. Sazeničky lze předpěstovat venku, a na záhoně nebo v květináčích, a na podzim ho na uvolněné místo pod sklem přesadit.

Pokud nemáte kadeřávek na záhoně, zakoupit ho můžete na farmářských trzích a proniká i do dalších obchodů.

Kadeřávek tělu prospěje

Zkadeřené, sytě zelené nebo velmi atraktivním, tmavě fialové listy (podle odrůdy) obsahují štědrou dávku vitamínů, včetně celého komplexu „béček“, který působí tak blahodárně na psychiku i pleť. Rovněž minerální látky, antioxidanty, vlákninu a samozřejmě kyselinu listovou díky kadeřávku získáte. Obsahuje také isothiocyanáty – látky, které mohou přispět k prevenci rakoviny.

Fialová odrůda kadeřávku ozdobí pokrmy Zdroj: Shutterstock.com / Quanthem

Kudrnaté listy v kuchyni

kadeřávek v kuchyni Zdroj: Shutterstock.com / Crisp

Nejvíce vitamínu C získáte z čerstvého kadeřávku, ať už v salátu, nebo smoothie.

Ale není třeba se vzdávat ani tepelně upraveného, protože zasytí, přitom obsahuje minimum kalorií a mnoho prospěšných látek zůstane i tak zachováno.

Listy můžete přidat do těstovin nebo rizota místo špenátu, můžete je využít do dušených i zapékaných zeleninových směsí, hodí se k masu i dýním.

Základní příprava

Odřízněte tuhé řapíky i silnější bílá žebra.
Omyté listy pár minut povařte v malém množství mírně osolené vody, nebo listy ponechejte 5-10 minut v páře. Kadeřávek se nerozvaří ani při delším vaření, ale čím kratší je tepelné zpracování, tím zůstane zdravější i chutnější.
Uvařené listy sceďte a nasekejte nadrobno.

Nakonec je promíchejte s trochou olivového oleje nebo lehce orestujte na kousku másla a dochuťte pepřem či bylinkami. Troška vinného octa zvýrazní chuť.

Čerstvý salát z kadeřávku

Mladé, najemno pokrájené listy jsou chutné i syrové, případně je můžete jen krátce blanšírovat, nebo promíchat se solí a citrónovou šťávou, pomačkat a nechat chvíli uležet.

Salát pak můžete připravit pouze z nich, nebo je smíchat s čínským, syrovým hlávkovým nebo kysaným zelím, další blanšírovanou zeleninou, ledovým salátem, mrkví, cibulkou, přidat uvařené vajíčko. Osvědčená je kombinace s olejovou zálivkou s citrónem nebo vinným octem a hořčicí.

Labužníci si pak připravují kadeřávek s teplou zálivkou z olivového oleje, třeného česneku, ančoviček, napůl uvařených žloutků a citrónové šťávy.

Zahrada centrum – vše pro vaši zahradu

Postřik měďnatými přípravky aplikujeme těsně před rašením. Zvlášť důležité je načasování při ochraně broskvoní před kadeřavostí, kterou způsobuje houba palcatka broskvoňová (Taphrina deformans). Rozvoj choroby začíná v době, kdy součet hodin teplejších než 7 °C od začátku ledna přesáhne 100 hodin. Proto je důležité sledovat aktuální vývoj počasí, aby bylo možné postřik aplikovat v optimální dobu. Jako orientační pomůcku pro určení vhodného času na předjarní postřik broskvoní používají někteří zahrádkáři lísku či angrešt. S postřikem začínají, když začne líska kvést či angrešt rašit.
Když roztaje sníh, vyhrabeme z trávníku odumřelá stébla trávy a mech. Za pomoci vertikutačních hrábí provedeme důkladné provzdušnění trávníku – vertikutaci. Pokud nemáme vertikutátor či speciální hrábě, pomůže trávník provzdušnit i zapichování vidlí a mírné zakývání. První sekání trávníku bychom po zimě měli provádět až tráva vyroste 8 a více centimetrů. Nůž bychom měli nastavit na nejvyšší pozici. Pokud je trávník zamechovaný, pomůže vápnění, nejlépe dolomitickým vápencem (pokud jsme tak již neučinili v minulých měsících).

V březnu sklidíme zbývající zeleninu pěstovanou pod sněhem, tedy růžičkovou kapustu, kadeřávek, pór. Růžičková kapusta – nejotužilejší košťálovina Kdy a jak sklízet zeleninu v zimě Kadeřávek, kadeřník či jarmuz
Důkladně přihnojíme reveň (rebarboru). Tato rostlina spotřebovává živiny intenzivně a rychle. Na každý m2 se doporučuje přidat asi 20 kg kompostu. Rebarboru důkladně zalijte, aby se živiny rychle a snadno dostaly ke kořenům. Reveň – ranná zelenina v roli ovoce
V méně teplých oblastech vysazujeme naklíčené brambory až tehdy, když je půda vyhřátá na minimálně 6 °C. Zakořeňování zkracuje vegetační dobu přibližně o 4 týdny. Proto sadbu zakoupíme v dostatečném předstihu. Při narašení sadby se vytvoří klíčky o délce kolem 5 mm. Narašování trvá přibližně 3 týdny, potřebná je teplota alespoň 8 °C a vhodný je přístup světla. S předklíčením začínáme asi 6 týdnů před termínem výsadby. Na světlém místě se při 10-12 °C utvoří postupně silné, rozvětvené, zelené klíče. K zakořeňování využijeme přepravky s pevným dnem. Předklíčenou sadbu brambor zasypeme 7-10 dní před výsadbou směsí rašeliny a kompostu, kterou udržujeme přiměřeně vlhkou. Hlízy vytvoří kořínky, s kterými je sázíme. Takto získáme sadbu pro nejranější sklizeň.

Česnek nepěstujeme tam, kde bezprostředně před ním rostly brambory, rajčata, pór nebo cibule. Na stejné místo česnek nesázíme dříve než za čtyři roky. Pokud se chceme vyhnout nebezpečí napadení česneku houbomilkou česnekovou (Suillia univittata), počkáme s výsadbou na začátek března. Výsadba je na jaře možná až do května, ale zbytečně dlouho bychom pak čekali na úrodu. Při jarní výsadbě sázíme stroužky pouze do hloubky 5 cm.
Pokud jsme tak již neučinili v únoru, zastřihneme vysoké okrasné trávy, které u nás na zimu usychají či zatahují (např. ozdobnice čínská, třtina ostrokvětá). Při stříhání dáváme pozor na rašící pupeny. Střih provádíme přibližně 10 cm nad zemí. Z nástrojů se nejlépe hodí ruční plotové nůžky nebo ostrý srp. K zastřižení můžeme využít i běžné zahradní nůžky. Pak nám práce zabere více času a energie.
Počátkem vegetace, nejlépe, když začnou jahodníkům rašit středová srdéčka, aplikujeme vhodné organické hnojivo. Velmi dobře působí zkvašené slepičince (prodávají se v granulované či tekuté formě) či kravský hnůj. Na trhu jsou nejen hnojiva určená na drobné ovoce, ale i přímo pro jahody. Kromě hnojiv s čistě organických jsou na trhu i dvousložková hnojiva, která kromě organické složky obsahují také složku minerální.

Co nejdříve dokončíme řez listnatých keřů a živých plotů. Zvýšenou pozornost věnujeme ptákům, kterým v této době začíná hnízdní období. Hloubka řezu se odvíjí od bujnosti růstu konkrétních keřů. Při řezu živých plotů udržujeme kónický tvar, tedy plot stříháme tak, aby měl širokou základnu, která se zužuje směrem vzhůru. Jedině tak získáme plot odspodu hustý. Střih v této době vynecháme u časně kvetoucích keřů s narašenými pupeny, jako jsou forzýtie (lidově zvaná zlatý déšť), štědřence nebo šeříky. Ty prořežeme až po odkvětu.
Přibližně od poloviny března můžeme otužilé druhy letniček vysévat přímo na květinové záhony. Vhodné jsou tyto druhy: vlčí mák (Papaver rhoeas), koukol polní (Agrostemma githago), černucha damašská (Nigella damascena), sluncovka (Eschscholzia), šater (Gypsophila), drchnička (Anagallis), měsíček (Calendula) a chrpa (Centaurea). Aby letničky na záhonech vynikly, vyséváme je ve větších skupinách. Sluncovka – národní květina Kalifornie Měsíček lékařský – nenáročný a vděčný Černucha – víc než obyčejná letnička
Za příznivého počasí můžeme v březnu sázet cibuloviny, které kvetou v létě. Do propustné půdy sázíme montbrécie, mečíky a lilie. Při poklesu teplot je vhodné cibule citlivé na mráz přikrýt.

Balkonové rostliny, které jsme nechali přezimovat, seřízneme, přesadíme a přihnojíme. Umístíme je na světlé místo.
Je nejvyšší čas shrabat listí, pokud ještě od podzimu zůstalo ležet na trávníku. využití spadaného listí
Pokud jsme na zimu zabalili hortenzie, odstraníme tuto ochranu v druhé polovině března. Nejpozději v květnu by hortenzie měly znovu obrazit.

Koncem března odstraníme prkna, která jsme v ovocném sadu využili na ochranu kmenů.
Dokončíme zimní řez stromů, a to především průklest ovocných druhů – jádrovin. Řez provádíme v bezmrazých dnech. Nejprve vyřežeme nemocné nebo zastíněné větve. U mladých stromů formujeme korunu, starší jabloně a hrušně můžeme též zmladit.
Cibuli šalotku (též nazývanou množilka či ošlejch) vysazujeme z předpěstované sadby v březnu do řádků vzdálených 20 – 25 cm. Vzdálenost v řádcích volíme 10 – 15 cm. Sázíme tak hluboko, aby vrcholky cibulek byly těsně pod povrchem půdy. Podobně jako cibule vyžaduje i šalotka hodně slehlou půdu. Proto je vhodné záhon připravit v předstihu. Šalotka – rady pro snadné pěstování

Zatímco většina konifer výrazný řez těžko snáší, tis červený (Taxus baccata) představuje výjimku. Tisy dobře regenerují a snášejí, je-li nutný, i hluboký řez. Nejvhodnější termín pro takový zásah je v březnu. V této době můžeme ořezat nejen vrcholky, ale lze také výrazně zkrátit i boční větve. Vždy je důležité mít na paměti, že tis je jedovatý. Proto nikdy nenecháváme ořezané větve ležet na prostoru, kde se pohybují děti či zvířata. Tis červený – keř krásný i zákeřný