Většina milovníků hub chodí do lesa na svoje oblíbené druhy převážně v letních měsících a hlavní houbařské žně pro ně nastávají koncem měsíce září.
Houby jsou organismy vlhkomilné, proto jejich densita i diversita závisí na nasákavosti terénu a aktuálních srážkových podmínkách. V posledních letech bývalo léto i září velmi suché, a mnoho houbařů si stěžovalo, že letošní úroda hub byla mizerná.
Přitom s nástupem října se obvykle zvyšují i denní úhrny srážek a v lesích přibývá hub houbaři často opomíjených, ale zato o to chutnějších.
Na sklonku podzimu již rapidně ubývá nejvíce sbíraných hřibovitých hub, nejčastěji se ještě setkáme s hřibem (suchohřibem) hnědým, hřibem strakošem, obvykle roste i hojně klouzků (obecný, sličný, zrnitý, kravský …
), najdeme i některé druhy kozáků a křemenáčů. Z tzv. pravých hřibů občas nalezneme hřib smrkový, borový, dubový …, ale pouze za příznivých srážkových podmínek.
Zato přibývá hub typicky podzimích, ať už rostou ve spadaném listí, hrabance nebo na pařezech.
Koncem září se začneme hojně setkávat s různými druhy čirůvek, ať už je to čirůvka fialová, dvoubarvá nebo zelánka. Všechny se výborně hodí do polévek i omáček. Tradičně najdeme lehce poznatelné pařezové houby jako např. šupinovku kostrbatou nebo václavku smrkovou.
Tyto houby jsou velmi hojné a hodí se spíše do směsí v menším množství. Ve smrčinách nalezneme též jeden z pravých ryzců, ryzec smrkový, který je výborný k nakládání do octa.
Musíme si dát pozor na jeho záměnu s jedovatým ryzcem hnědým, který však bezpečně poznáme podle typické vůně maggi.
Téměř za každého počasí najdeme v lese některou z holubinek, které jako jedinou skupinu hub můžeme i směle ochutnat. Pokud je její chuť příjemná, nemusíme se bát dát ji do košíku. V kuchyni jsou výborné zejména hulubinka mandlová, nazelenalá, černající nebo namodralá.
V hrabance a spadaném listí najdeme některé druhy jedlých strmělek, zvláště pak strmělku mlženku, strmělku přehrnutou nebo strmělku anýzku, kterou už z dálky poznáme podle výrazné anýzové vně. Tyto veskrze silně aromatické stmělky je lépe používat do směsí v menším množství, pokud nechceme, aby naše bramboračka voněla po perníku.
Dále se určitě potkáte s drobnými fialovými nebo oranžovými houbičkami, lakovkami. Obě, jak lakovka ametystová, tak obecná, jsou výborné do polévék a směle nahradí lišky, ba je i předčí. Z méně známých druhů lišek roste hojně také liška nálevkovitá s hnědým kloboukem a žlutým třeněm, ta však obvykle začíná až v polovině října.
Na pařezech už z dálky svítí různé odstíny žluté, většinou se bude jednat o vynikající třepenitku makovou nebo jedovatou třepenitku svazčitou. Od sebe je rozpoznáme podle barvy lupenů (maková je má světlé, šedobílé, svazčitá žluté až zelenohnědé).
V připadě nejistoty můžeme i ochutnat kousek klobouku, třepenitka svazčitá je typicky hořká. Na pařezech listnáčů však rostou i další vynikající houby, zejména opeňka měnlivá, která je výborná do omáček nebo pod maso.
Najdeme zde i různé druhy penízovek, šupinovek nebo třeba hojnou štítovku jelení.
V podzimním lesním substrátu se daří také četným druhům penízovek, nejčastěji se setkáme s penízovkou kuželovitou, dubovou nebo máslovou. Všechny jsou výborné do polévek i omáček. Zakrátko začne růst i výborná a léčivá penízovka sametonohá, na kterou můžeme vyrazit i za sněhu kolem Vánoc. Jeji léčivé účinky jsou prokázány a experimentuje se s ní i jako prevence proti rakovině.
Na kmenech listnáčů poroste až do pozdní zimy výborná hlíva ústřičná, na bezech najdeme boltcovitku řečenou Jidášovo ucho.
Jak je vidět, houbařská sezóna ještě zdaleka nekončí a příroda nám umožňuje dopřát si své oblíbené houbové jídlo prakticky po celý rok.
Martin Čechura, Ekocentrum Tymián, o.s.
Na jižní Moravě přibývá otrav houbami
23. 6. 2013 20:00, autor: lsr
Jižní Morava – Počet lidí, kteří se na jihu Moravy otrávili muchomůrkou tygrovanou, možná brzy překročí pomyslnou hranici třiceti. Důvodem bývá záměna jedlé muchomůrky růžovky nebo lidově masáku za jeho jedovatou příbuznou. Často také rostou zaměnitelné houby v těsné blízkosti a mykologové tak vyzývají k velké opatrnosti při sběru hub.
Houbaření je jedna z nejrozšířenějších kratochvílí v České republice. Pro třicet houbařů z jihu Moravy ale mohl být pokrm z vlastoručně nasbíraných hub jejich posledním jídlem – spletli si totiž jedovatou muchomůrku tygrovanou s jedlou muchomůrkou růžovkou.
„Otravy muchomůrkou tygrovanou jsou v posledních čtrnácti dnech opravdu velmi časté. Když spočítám počet otrávených osob, tak už jich na jižní Moravě je alespoň pětadvacet.
To ještě samozřejmě nepřijdeme na všechny, protože otrava muchomůrkou tygrovanou má specifický průběh a mnoho lékařů už tuto otravu dokáže rozpoznat bez naší pomoci,“ řekl vedoucí brněnské mykologické poradny Vladimír Antonín.
Vladimír Antonín mluví o otravách muchomůrkou tygrovanou
- Sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Některé mladé plodnice mohou být jen těžko rozpoznatelné.
- Při sběru hub si důkladně všímáme všech znaků. Druhy, které mají nebezpečné jedovaté dvojníky, vyjmeme vždy ze země celé a neodřezáváme jen klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné houbu naporcovat.
- Dáváme pozor na děti, jestli houby neochutnávají. Mnoho jedlých druhů hub je za syrova jedovatých. Pro malé děti jsou navíc houbová jídla nevhodná pro jejich těžkou stravitelnost.
- Zvláště opatrní musíme být při sběru hub k jídlu v zahraničí. Tamní houby mohou být velmi podobné našim druhům. Pravděpodobněji se ale bude jednat o druhy místní, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.
- Pokud si chceme rozšířit repertoár konzumovaných druhů, nejprve se naučíme dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé, a jedovaté druhy. Pokud si nejsme jisti, zaneseme houby do mykologické poradny. Je nutné studovat živé plodnice, ne pouze poslat fotografie. Snímky nezachytí mnoho důležitých znaků, jako např. vůni, chuť či lepkavost.
Zdroj: Česká mykologická společnost
Zaměnitelné muchomůrky rostou v létě každý rok, ale letošní počet otrav je nezvykle vysoký. „V červnu jsou otravy muchomůrkou tygrovanou vždy. Letošní vyšší počet je zřejmě způsoben tím, že je na jižní Moravě velmi málo hřibovitých hub a houbaři se tak specializují na muchomůrku růžovku. Ta se pak může zaměnit za tygrovanou,“ doplnil Antonín.
Dalším důvodem většího počtu otrav je i nepozornost při sbírání hub. Muchomůrky různých druhů totiž mohou růst blízko vedle sebe. „Když se houbař podívá na první houbu, tak už ty další bere šmahem a už to moc nekontroluje,“ shrnul Antonín.
- Jedovaté houby nejsou červivé nebo okousané od plžů. Plži a hmyz mají značně odlišný metabolismus než lidé a toxiny škodící člověku mohou pro ně být neškodné.
- Jedy v houbách se zničí vařením. Řada jedlých hub je za syrova jedovatá, ale po tepelné úpravě (doporučujeme minimálně 20 minut varu) jsou jedlé – například čirůvka fialová, hřib koloděj, muchomůrka růžovka. Nebezpečné jedovaté druhy ale obsahují termostabilní toxiny, tj. jedy, které se varem neničí.
- Jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené. Toto lze říci o téměř neškodné muchomůrce červené, ale nikoliv o smrtelně jedovaté muchomůrce jízlivé či pavučinci plyšovém.
- Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná. To je holý nesmysl, žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.
- Jedovaté houby poznáme podle chuti. Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme.
Zdroj: Česká mykologická společnost
Jedovatých hub přibývá. Při otravě nepijte mléko ani alkohol, varuje lékař
Formulář pro opuštění okresu. Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat Renáta Večerková
Nevolnost, zvracení, průjmy. To jsou příznaky otrav houbami.
„V extrémním případě dochází až k poškození jater,“ uvedl vedoucí lékař interní metabolické JIP KNTB Zlíně Ilja Ryšavý. I když mají houbaři v těchto dnech žně, na zlínské interně se setkali jen s jednou mírnou otravou.
„Nepřišlo se ale na to, o jakou houbu se jednalo,“ sdělil lékař.
Muchomůrka červená | Foto: DENÍK/Karel Rozehnal
Houbám se daří zejména ve vyšších polohách. Hojně prý rostou hřiby smrkové, neboli praváci. Tolik hub jsem dlouho neviděl,“ potvrdil dobré podmínky mykolog Jiří Polčák. „Začínají se však rozjíždět houby jedovaté,“ varuje Polčák.
Muchomůrek tygrovaných je prý plný les. Lehce ji lze zaměnit za takzvaný masák, neboli muchomůrku růžovku. Nejčastěji si podle slov odborníka lidé pletou žampiony s pečárkou zápašnou. Ta prý způsobuje přibližně polovinu případů otrav. „Od léta do podzimu rostev zahradách, na pastvinách i krajích lesů,“ uvedl Polčák. Při úpravě na pánvi zežloutne a vydává nepříjemný štiplavý zápach.
Přečíst článek ›
Nejnebezpečnější houbou v Česku je muchomůrka zelená. „7-13 hodin od požití vyvolá úporné zvracení a průjmy,“ uvedl Ryšavý. Pak se prý může pacientovi dočasně ulevit. „Za 24-36 hodin ale může dojít k závažnému poškození jater a ledvin s velkým rizikem smrti,“ doplnil.
Naštěstí se prý za 7 let práce v nemocnici s život ohrožující otravou houbami nesetkal. Jako první pomoc při podezření na otravu houbami doporučuje internista Ilja Ryšavý vyvolat zvracení nebo se mu alespoň nebránit. Vhodné je pak vypít půl litru až litr hodně vylouhovaného černého čaje. „Nesmí se pít mléko ani alkohol!“ varuje.
Postižený by měl čajem zapít větší dávku živočišného uhlí. „Ideální je zhruba 25 g, což je několik desítek obvyklých tablet,“ vysvětlil Ilja Ryšavý.
Mykologický rozbor
Po příjezdu do nemocnice je podle lékaře Ryšavého nejdůležitější důkladně zjistit, zda se nejedná o otravu muchomůrkou zelenou. „Pokud nemáme k dispozici pacientem přinesenou houbu nebo třeba i vzorek připraveného jídla, odebírají se vzorky zvratků, případně průjmu,“ vysvětlil.
Vzorek se pak akutně odesílá na mykologický rozbor. „Pacient dostane podpůrnou léčbu infuzemi. Pomocí krevních odběrů se hlídá vnitřní prostředí, případně se i v nemocnici podává k zapití relativně velké množství živočišného uhlí,“ přiblížil.
Přečíst článek ›
Většinou jde pacient za několik dní domů.
„Při otravě muchomůrkou zelenou to ale může skončit několikaměsíční hospitalizací a transplantací jater,“ doplnil Ilja Ryšavý s tím, že obecně platí, že čím dříve (1 – 3 hodiny po požití) se projeví příznaky intoxikace, tím větší je šance, že otrava bude probíhat mírně, bez ohrožení života. „Spoléhat se na to ale nedá,“ varuje. Ročně bývá na Zlínsku několik otrav houbami. „Odhaduji tak 2 až 4 pacienty,“ uzavřel Ryšavý.
Doporučení odborníků* Sbírat jen houby, které bezpečně známe.* Nikdy nekonzumovat houby zapařené nebo nedostatečně tepelně upravené.
I jedlé houby se tak stávají nestravitelné, vyvolávají příznaky otravy.* Neochutnávat syrové houby, zejména ne před dětmi.* Pečlivě hlídat při sběru malé děti.*Houbové jídlo dětem nenutit.
I nezávadné je pro ně špatně stravitelné. Při otravě je dítě více ohroženo než dospělý.
* V případě podezření na otravuje zavolat na linku toxikologického informačního centra – 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02 . Nejlépe je poslat přes mobil fotografii požité houby.
Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
26.9.2019
Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v I Peugeot 308 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Audi A6 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v D Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v D Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v D + PRODAT AUTO Opel Meriva 1.4 Turbo, ČR,1.maj Ford Focus 1.6TDCi 85kW,Navi,PDC,Serviska Volkswagen Caddy MAXI 1.9 TDI 77 kW 7Míst Serv Peugeot Boxer ACTIVE 3500 L3H2 165 MAN6 2,2 Seat Ibiza 1,2TSI, LED, SUPER STAV, SPLÁT Škoda Superb 2,0 TDi 140kW DSG 4×4 L&K ČR 1 Renault Clio 1.5 dCi, Tempomat Hyundai i20 1.1 CRDi, ČR,1.maj, Serv.kniha + PRODAT AUTO
Otrav z hub přibývá. Pozor na špatnou úpravu
Ilustrační foto
Foto: Luděk Fiala, Novinky
„Mezi nejčastější ‘pravé‘ otravy houbami patří požití muchomůrky tygrované. Ve většině případů to není příliš nebezpečná otrava, ale její příznaky mohou být velmi nepříjemné,“ popisuje Novinkám Hana Farná z Toxikologického informačního střediska (TIS).
Muchomůrka tygrovaná.
Foto: Daniel Kvasnička, Novinky
Otrava muchomůrkou tygrovanou nastává už po půl hodině až dvou hodinách. Projevuje se slzením, sliněním, kolikovitými bolestmi břicha, zúžením zornic, vzrušivostí. Otrávení lidé mohou mít také zrychlený tep, nízký tlak, halucinace, křeče, popřípadě pak mohou upadnout i do kómatu.
Někde je hub na koše, jinde vůbec nicDomácí
Muchomůrku tygrovanou by si houbaři mohli splést například s muchomůrkou šedivkou či růžovkou zvanou masák. Na rozdíl od muchomůrky tygrované mají ale obě houby rýhovaný prsten.
Muchonůrka růžovka zvaný masák.
Foto: Daniel Kvasnička, Novinky
V českých lesích mohou lidé naleznout i smrtelně jedovaté houby, jako je například muchomůrka zelená. „Velice mladou muchomůrku zelenou si sběratelé hub pletou většinou s mladými pečárkami, v dospělejším stádiu s holubinkami se zelenou barvou klobouku,“ komentuje pro Novinky mykolog Daniel Kvasnička.
Muchomůrku zelenou ale lidé poznají podle kalichu. „Stačí houbu vydloubnout celou i s bází (nohou v zemi), kde u muchomůrky zelené vidíme tzv. ‘kalich smrti‘,“ radí mykolog.
Muchomůrka zelená.
Foto: Daniel Kvasnička, Novinky
Podle Farné by pak lidé neměli sbírat lesní žampióny. „Jen mykolog se může spolehnout, že je nezamění s muchomůrkou zelenou. Zrovna tak nesbíráme nízké bedly, protože i ty obsahují podobné toxiny jako muchomůrka zelená,“ vysvětluje.
Otrava touto houbou může vést až k úmrtí. „Další možností je nutnost transplantace jater. Toxiny obsažené v tzv. faloidních houbách, jako je muchomůrka zelená, totiž vedou k selhání jater a ledvin,“ uvádí lékařka z TIS. Otrava se pak projevuje nejdříve po sedmi hodinách úporným zvracením a průjmy.
Češi sestavili celosvětový atlas rozšíření hubVěda a školy
Kromě muchomůrek tygrovaných a zelených si lidé pletou i prudce jedovatou čepičatku jehličnanovou a opeňku měnlivou. „Čepičatka jehličnanová roste sice až někdy k podzimu, ale nezkušený houbař ji zamění, zejména když rostou na jednom ztrouchnivělém dřevu obě, opeňka i čepičatka,“ vysvětluje mykolog Kvasnička.
Opěnka však podle něj roste ve velkých trsech, příjemně voní a má třeň pokrytou malými šupinkami. Čepičatka pak roste ve skupině 2-6 plodnic, nevoní a třeň má tmavě hnědou barvu s bílým velem, tedy povlakem, který v mládí obklopuje celou houbu.
Čepičatka jehličnanová.
Foto: Daniel Kvasnička, Novinky
Velmi časté jsou podle Farné i otravy tzv. modrajícími hřiby, a to zvláště při nedostatečném tepelném zpracování. „Jejich toxiny ale působí jen v trávicím traktu. Pokud se předejde následkům ztráty tekutin a elektrolytů, nezpůsobí trvalé poškození,“ popisuje.
Jedním z hřibů, na který by si měli dát sběratelé pozor, je hřib satan. Ten si lidé podle Kvasničky nejčastěji pletou s hřibem kovářem. Hřiba satana ale houbaři poznají podle válcovitého červeného třeně, nahoře se pak mění do červenožluta.
Po deštích více spodní vody v zemi, píce i hub. Méně kůrovceDomácí
„Neustále řešíme i nepravé otravy z hub špatně skladovaných, zkažených, nedostatečně tepelně upravených, popřípadě syrových,“ varuje dále lékařka z TIS. Houbaři by tedy neměli ochutnávat syrové houby a měli by hlídat své děti, aby samy nějakou houbu neochutnaly.
5 jedovatých hub, které se pletou s jedlými. Naučte se lehký trik, jak je rozlišit
Pokud si spleteme hřib dubový se hřibem smrkovým, nic se nestane, protože se v obou případech jedná o jedlé houby.
Pak jsou ale houby jedlé a velmi chtné, které se však snáze zamění za druhy prudce jedovaté.
Přitom by byla škoda některé druhy nesbírat jen kvůli strachu a neznalosti – jedná se totiž kolikrát o opravdu chutné houby a takové masáky nebo lišky je škoda z houbařských košíků vyškrtnout.
Vždy bychom si měli být stoprocentně jisti, co za houby sbíráme.
Muchomůrka růžovka a muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) nazývaná růžovka nebo také masákje, jak již bylo řečeno, velmi chutnou houbou. Bohužel je však zaměnitelná s prudce (až smrtelně) jedovatou muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina).
Základním znakem je límeček neboli prstýnek pod kloboučkem. Ten mají obě dvě, ale muchomůrka růžová má límeček vroubkovaný. Jsou to rýhy podobné těm, jako jsou ze strany na minci. Muchomůrka tygrovaná má límeček vždy hladký.
Pokud je tedy límeček hladký nebo si nejste jistí, nikdy houbu neberte! Dalším kritériem je, že by měla mít růžovou nohu (třeň) a klobouk, ale často tomu tak není – podle stáří houby a místa výskytu. Růžovka roste ve všech lesích od začátku jara do podzimu.
Pozor: Určit musíte každý exemplář, protože obě muchomůrky rády rostou dohromady.
Muchomůrka růžovka s detailem prstenu. Prsten je v mládí přitisknut k lupenům, od nichž získává rýhovaný otisk.
Klíč k rozlišení růžové a tygrované muchomůrky:
Základním znakem je límeček neboli prstýnek pod kloboučkem. Ten mají obě dvě, ale muchomůrka růžová má límeček vroubkovaný. Jsou to rýhy podobné těm, jako jsou ze strany na minci. Muchomůrka tygrovaná má límeček vždy hladký. Pokud je tedy límeček hladký nebo si nejste jistí, nikdy houbu neberte.
Někdy se může stát, že muchomůrka tygrovaná vyroste společně se skupinou růžovek!
Povšimněte si hladkého, nerýhovaného prstenu.
Holubinka trávozelená a muchomůrka zelená
Holubinka trávozelená (Russula aeruginea) je skvělá jedlá houba, houbaři vyhledávaná, potřebuje však důkladnou tepelnou úpravu, jinak může způsobit žaludeční potíže.
Muchomůrka zelená
Mnohem horší by však bylo, kdybyste si ji spletli s muchomůrkou zelenou, prudce jedovatou houbou. V případě otravy je pravděpodobnost úmrtí 40 – 50%. Holubinka má bílou křehkou nohu (třeň), velký zelený klobouk, uprostřed nahnědlý. Muchomůrka zelená má klobouk také nazelenalý, ale i bělavý či nažloutlý.
Holubinka trávozelená
Klíč k rozlišení holubinky trávozelené a muchomůrky zelené:
Holubinka nikdy nemá prsten ani pochvu vespod nohy. Naopak muchomůrka zelená má pochvu, lidově nazývanou kalich smrti (viz obrázek).Nejdůležitější je tedy se podívat, zda vespon nohy (třeně) je pochva, která vypadá jako punčocha.
Liška obecná a hlíva olivová
Kdysi dávno byly lesy plné lišek, rozuměj houby lišky obecné, pak se ale v 80. átých letech asi v souvislosti s kyselými dešti staly vzácností.
Dnes se lišky do našich lesů opět vracejí, což je dobře, protože to je výborná houba, hodí se do omáček, na nakládání, na sušení. Je to vizuálně velmi výrazná houba, přesto je možné si ji splést, a to s hlívou olivovou.
Liška má žlutý nebo oranžovohnědý klobouk, na okrajích zprohýbaný, dužninu bílou.
Liška obecná (Cantharellus cibarius)
Hlíva olivovámá také oranžový klobouk, někdy až hnědavý, tvar má jako nálevka. Naštěstí není těžce jedovatá, jen mírně, často jsou důsledkem její konzumace jen žaludeční potíže.
Hlíva olivová (Omphalotus olearius)
Klíč k rozlišení lišky obecné a hlívy olivové:
Liška obecná vyrůstá ze země, hlíva olivová, vyrůstá v trsech ze dřeva.
Ryzec smrkový a ryzec kravský
Právě na konci léta začíná růstryzec smrkový, který má kořeněnou chuť a můžete ho naložit do octa nebo si upéct na sádle a kmíně.
Ryzec Smrkový
Má oranžový klobouk s tmavými fleky, starší exempláře mají na klobouku fleky zelené. Naproti tomuryzec kravskýje na klobouku výrazně chlupatý, načervenalý a má světlé kruhy. Při jeho požití můžete dostat silný průjem a zvracení.
Ryzec kravský
Klíč k rozlišení ryzce smrkového a ryzce kravského
Ryzec smrkový při poranění roní mléko v barvě čerstvě nastrouhané mrkve a ryzec kravský mléko bílé.
Hřib kovář a hřib satan
Hřib kovář je výborná houba, kterou však musíte pořádně tepelně upravit, jinak je mírně jedovatý. Má hnědý klobouk, červeně zrnitý třeň (nohu), červené ústí rourek na spodní straně klobouku. Když kousek odkrojíte, řezná plocha zmodrá. Roste zejména v kyselých půdách v jehličnatých lesích.
Hřib kovář
Hřib satan je vzácná houba a na rozdíl od hřiba kováře roste v listnatých lesích, což ale k jejich rozlišení samozřejmě nestačí. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužnina je bílá až bělavá, na řezu slabě modrá. Za syrova je prudce jedovatý. Dříve některé atlasy hub uváděly, že po tepelné úpravě je jedlý, ale dnes je veden jako jedovatá houba.
Zvláště jedovaté satany houbaři z neznalosti často jedí
Klíč k rozlišení hřibu kováře a hřibu satanu
Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny. Hřib satan má na třeni červenou síťku a má bílý až našedlý klobouk.
Hřib kříšť se snadno splete s „modrákem“, Foto: Creative Commons
Pozor, hřib kovář si můžete splést i s jiným modrákem, a to hřibem kříšťem, který je mírně jedovatý a velmi hořký. Hřib kříšť má šedobílý klobouk a citronově žluté ústí rourek a horní část třeně, která směrem dolů přechází v červenou.
Mohlo by vás zajímat:
Roste méně hřibů. Houbaři sbírají jiné a otrav přibývá | Zdraví
PRAHA Hřiby teď v lesích moc nerostou. Houbaři se proto soustřeďují na jiné druhy hub. Důsledkem toho dochází častěji k otravám.
Smaženici z hřibů si podle mykologů v těchto týdnech nepřipravíte. Ačkoli je v lesích dostatek vláhy a příznivá je i teplota vzduchu, hřibovité houby příliš nerostou. Houbaře to však neodradí. Místo vytoužených hřibů si z lesa odnášejí na smaženici nebo řízky jiné pochoutky – křemenáče, lišky, ryzce, ale velmi často i mnoho druhů jedlých holubinek a sbírají se i masáky. Častěji teď houbaři nacházejí i žampiony, které rostou mimo les. Při sběru těchto hub ale dochází podle odborníků často k záměně jedlé houby za jedovatou a přibývá proto lidí, kteří se houbami otráví.
Masák zrůžoví, muchomůrka tygrovaná ne Například muchomůrku růžovku neboli masáka si houbaři pletou s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovanou. „Zatímco růžovka se vlivem stáří, poranění či otlačení zbarvuje do růžova až červena, muchomůrka tygrovaná zůstává bílá,“ popisuje zásadní rozdíl mezi oběma houbami mykolog Alois Vágner.
Holubinka zelená zase nemá ani prsten, ani pochvu, přesto si ji někteří houbaři pletou s muchomůrkou zelenou. Ta je vůbec nejjedovatější houbou, která u nás roste. Méně zkušení houbaři zaměňují muchomůrku zelenou také za bedlu nebo žampion. Žampion i holubinka přitom mají na rozdíl od jedovaté houby zabarvené lupeny a nemají pochvu. Nejčastěji se ale podle mykologa Aloise Vágnera lidé otráví konzumací žampionu zápašného. Vzhledem k tomu, že kvůli této houbě dochází zpravidla jen k mírné otravě, mnoho lidí ani nevyhledá lékaře. „Existuje u nás přibližně kolem šedesáti druhů žampionů. Platí přitom jednoduché pravidlo: pokud vyndáme houbu celou a ze spodu začne žloutnout, pokrm z ní rozhodně nepřipravujeme,“ radí Vágner.
Ročně otrávených jsou stovky
Kolik přesně lidí se každoročně houbami otráví, nikdo neví. V Česku totiž neexistuje žádná ohlašovací povinnost a počty otrav se neevidují. Přesto odborníci odhadují, že jich ročně může být okolo čtyř set, smrtí z toho skončí asi čtyři. Letos se houbami dosud přiotrávilo přibližně 150 lidí. Na národní referenční laboratoř pro jedovaté houby a rostliny při Ústavu soudního lékařství a toxikologie se obrací denně kolem šesti až deseti lékařů, kteří se u svých pacientů setkali s otravou houbami. Jestli pacient zemře, nebo se ho podaří zachránit, závisí na druhu a na množství snědených hub a také na tom, jak brzy je otrava zjištěna. Například otrava muchomůrkou zelenou se často projeví až po deseti hodinách průjmem. Postižený tak už mnohdy ani zdravotní potíže nespojuje s tím, že jedl houby. K lékaři chodí většinou lidé, kteří zvraceli dvě hodiny po požití hub. V těchto případech se ale jedná jen o lehké otravy. Nejhorší jsou otravy, které se projeví až v době, kdy jsou zasažena játra. Nejvíce nebezpečné jsou proto také některé druhy pavučnic. Příznaky otravy se totiž projevují za dva až čtyři dny, kdy už pacientovi přestávají fungovat také ledviny. Houby, které rostou ve znečištěných oblastech, mohou navíc obsahovat i těžké kovy. U jedlých hub to ale podle odborníků nevadí. Zažívacím traktem procházejí rychle, a škodliviny se tak nestačí vstřebat. Těžké kovy samy o sobě tedy otravu nezpůsobí.
Některé houby mohou vyvolat rakovinné bujení Pozor bychom si ale měli dávat na houby, které sice nezpůsobí pravou otravu, ale ze kterých se ukládají do těla látky, které mění genetický základ buněk.
Při častější konzumaci pak mohou takové látky vyvolat i rakovinné bujení. Podle Vágnera se jedná hlavně o líhu srostlou, která roste zejména na podzim, strmělku všehrnulou či čechratku černohuňatou.
Pokud si nesme jisti, měli bychom houbu raději vyhodit – a rozhodně neochutnávat.
Jedovaté houby jiného než hřibovitého druhu totiž mohou způsobit otravu i při pouhém ochutnání. A zapomínat bychom neměli ani na to, že je také důležité houby správně skladovat. Vopačném případě si můžeme způsobit rovněž zdravotní problémy. A co dělat v případě, když omylem sníte jedovatou houbu a udělá se vám nevolno? Podle odborníků byste se měli snažit vyvolat zvracení, sníst živočišné uhlí a vypít co nejvíce tekutin. V žádném případě to ale nesmí být alkohol nebo mléko. „Alkohol se totiž stejně jako většina jedů odbourává v játrech. Kombinace alkoholu s jedy játra rychleji poškodí,“ vysvětluje nutriční terapeutka Tamara Starnovská. Kvůli mléku zase mohou vymizet příznaky otravy, jako je zvracení nebo průjem, neboť mléko dokáže toxiny částečně odbourat. Otrava organismu se ale nezastaví a může se projevit až později, kdy už budou zasaženy orgány. Hlavně u dětí hrozí i stav bezvědomí. Kromě dostatečného přísunu tekutin je důležité také přivolat lékařskou pomoc, pro stanovení vhodné léčby je třeba přinést k lékaři i vzorek požitých hub.
Mykologové varují houbaře. Objevilo se více jedovatých hub
Kde se nacházíte: iROZHLAS.
cz / Zprávy z domova | Související témata: houby mykologie politika
Podle předsedy mykologické společnosti Jaroslava Landy by si lidé měli dát pozor hlavně na naši nejjedovatější houbu: „Muchomůrky zelené se teď objevily.
To je jedna z nejnebezpečnějších našich hub. Před čtrnácti dny se poměrně hodně rozrostly závojenky. To jsou poměrně nebezpečné houby. Poměrně hodně rostou vláknice, kde je hodně druhů, ty snad ale houbař vynechává.“
Jiné druhy hub se naopak začnou z českých lesů vytrácet. „Začalo ubývat některých druhů holubinek, ryzců nebo hřibů a začaly by přibývat některé jiné skupiny hub, ale ne nějak výrazně,“ dodává Landa.
Houbaři mohou vyrazit i na výstavu hub
Česká mykologická společnost také připravila pro tento víkend velkou výstavu hub v Praze v areálu Vysoké školy umělecko – průmyslové. Na exponáty se mohou lidé podívat vždy od deseti do osmnácti hodin. Letošní ročník výstavy má pro návštěvníky i jednu novinku.
„Oproti dřívějším výstavám, které jsme pořádali většinou později na podzim, bude tato výstava trošku zvláštní tím, že tam budou i některé letní druhy, které obvykle už na podzimní výstavě chybějí.
Konkrétně mám na mysli muchomůrku zelenou, což je velice nebezpečná houba, kterou jsme nemohli vystavovat, tak tentokrát tam určitě bude,“ slíbil vědecký tajemník České mykologické společnosti Jan Borovička.
Návštěvníci si také mohou přinést na výstavu svoje vlastní, nasbírané houby. Odborníci jim pak poradí s jejich určením.
Nejčtenější
Koronavirus, Petr Kellner, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Olympijské hry 2020 Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová
Doporučujeme
Otrav houbami přibývá, lidé často holubinku zamění s muchomůrkou zelenou
Donesli si domů množství hub, a protože je nezvládli zpracovat hned, uložili je do lednice. I když šlo o jedlé druhy, když je po několika dnech zkonzumovali, dostali silné zažívací potíže.
Případ rodiny, která skončila v Uherskohradišťské nemocnici, není ojedinělý. Letos už tady ošetřili patnáct lidí, kteří se otrávili houbami.
„Naštěstí šlo vždy o takzvané nepravé otravy, tedy požití hub, kterou jsou sice jedlé, ale mohou způsobit zažívací potíže doprovázené dlouhodobým zvracením či průjmem,“ vysvětlila mluvčí nemocnice Dana Lipovská.
Houbaři často doplácejí právě na špatnou úpravu či skladování svých úlovků.
Mírná intoxikace? Téměř denně
Závažnější případy už letos v srpnu řešili v Nemocnici Valašské Meziříčí. Tři pacienti měli otravu prudce jedovatou muchomůrkou zelenou.
„Šlo vždy o záměnu za holubinku,“ informoval primář interního oddělení Petr Zajíček.
Téměř denně se zdejší lékaři starají o pacienty s mírnou intoxikací.
„Největším nebezpečím je těžké poškození funkce jater, které může skončit i smrtí. To je typické pro otravu muchomůrkou zelenou. Jiné druhy hub mohou významně ovlivnit funkce nervové soustavy a psychiku,“ upozornil Zajíček.
Holubinky se oproti muchomůrce výrazně liší tvarem
K nárůstu otrav přispívá výborná houbařská sezona. Díky vhodnému počasí jsou lesy plné nejrůznějších druhů hub.
„Lidé často posbírají modrající hřiby, jako je kovář či koloděj. Ty ale vyžadují poctivou tepelnou úpravu, musejí se minimálně dvacet minut dusit. Ne všichni to dělají,“ zmínil Marek Smetana z mykologického kroužku Nivnice.
Častou chybou je podle něj i konzumace alkoholu po požití hub.
Samostatnou kapitolou je sběr holubinek. Přesto, že v okolí roste několik jedlých a velmi chutných druhů, další jsou nejedlé či dokonce jedovaté.
„Sbírat se dá například holubinka namodralá či nazelenalá. Barva klobouku a třeně je tu sice podobná jako u muchomůrky zelené, ale tvarově jsou tyto druhy úplně odlišné,“ popsal Smetana.
Sběr holubinek doporučuje jen zkušenějším houbařům, kteří dovedou poznat, co dají do košíku.
Kontakt na poradny lze najít na internetu, houby jim přineste
Pokud si člověk přesto není jistý, ve Zlínském kraji je hned několik míst, kde mu odborníci pomohou druh určit.
„Mykologické kluby najdete na internetu. Lepší je zavolat a přinést houbu osobně. Z fotky ji totiž poznáme jen v sedmdesáti procentech případů,“ doplnil Smetana.
Pokud se stane, že člověk houby neznámého původu pozře, je nutné co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc.
„Ideální je vzít s sebou zbytek houby či zvratky k mykologickému vyšetření,“ nabádá internista Uherskohradišťské nemocnice Pavel Bednařík.
Pacienta většinou čeká výplach žaludku a požívání absorpčního uhlí. Méně závažné případy zůstávají dva dny v nemocnici na pozorování, závažnější pak delší dobu.