To, že by děti měly velkou část dne trávit venku, je obecně známý fakt. Proč je to ale tak moc důležité?
V čem dětem hraní si venku pomáhá?
1. Zlepšuje fyzický vývoj
Cvičení, sport a aktivní hra pomáhá dětem ve fyzickém vývoji a schopnostech, jako rovnováha, flexibilita, hrubá i jemná motorika.
Studie ukazují, že při venkovní aktivitě děti spálí daleko víc kalorií a také víc posílí svaly a kosti.
Navíc pobyt venku na sluníčku pomáhá získávat vitamín D, který je pro nás všechny tak důležitý a který mimo jiné snižuje pravděpodobnost chronických onemocnění.
2. Uklidňuje a zlepšuje psychiku
Každá fyzická aktivita vyplavuje endorfiny, tzv. hormony štěstí. Děti se tak při hraní a sportování venku cítí dobře. Navíc pobyt venku pomáhá odbourávat stres, který můžou pociťovat i děti (vážně to není problém jen dospělých!). Stresující pro děti může být cokoliv ve škole, školce, ale i doma. Pobyt venku jim tak pomůže utéct od každodenní rutiny.
3. Poznávání světa okolo nás
Co je pro děti víc, než poznávat a objevovat svět okolo nás? Všechno o čem si spolu doma povídáte, co se učí ve škole a školce, můžou děti na vlastní oči poznávat a taky zkoušet venku. Možnost to všechno vidět, cítit a zažít, dává dětem širší rozhled a snadnější prozumění tomu, co už někdy slyšeli nebo viděli na obrázku. Získají tak větší souvislosti.
4. Pobyt na čerstvém vzduchu
Čerstvý vzduch je základem pro zdraví.
Pro ty, co bydlí ve městě, může být někdy problém dostat se do přírody jako takové, ale pobyt v přírodě a na čerstvém vzduchu je pro dětský organizmus opravdu důležitý.
Nemusíte ale jet hned někam do lesa :). Stačí zajít do nejbližšího parku nebo na dětské hřiště. Rodiny, co bydlí v rodinném domku si pak můžou svoje vlastní hřiště postavit třeba na zahradě.
Značka Wickey nabízí krásná a cenově dostupná dětská hřiště, která jsou vyráběná z kvalitního dřeva. Mrkněte na jejich stránky (odkaz níže), kde najdete velký výběr hřišť různých velikostí i v různých cenových relací. Díky impregnaci, která dřevo chrání proti povětrnostním podmínkám, už není nutné dřevo natírat. Obecně je jakékoliv dětské hřiště Wickey cenově dostupné.
5. Zlepšuje zrak
Různé výzkumy ukazují, že pobyt venku na přirozeném světle je pro oči daleko lepší, než při umělém světle doma. Při pravidelném pobytu venku je daleko nižší pravděpodobnost vzniku krátkozrakosti. A to nemluvím o tom, jak negativní vliv na oči má každodenní koukání na obrazovky (televizní, mobilní, počítačové).
6. Pomáhá si vytvořit sociální vazby
Děti by se měly učit, jak se chovat ve společnosti ostatních dětí/lidí. Neměly by být izolované. Společné a organizované sporty učí děti, jak spolupracovat a fungovat v týmu. Ale i neorganizované hraní si venku děti mezi ostatními učí, jak spolu vycházet, jak komunikovat a hrát si společně.
7. Zlepšuje funkci imunitního systému
Rodiče z toho většinou nadšení asi nejsou, ale děti milují hlínu, bahno, písek, kaluže, no prostě všechno, co dokáže pěkně zašpinit. Nelámou si s tím úplně hlavu a jednoduše dělají to, co je pro ně nejzajímavější.
Poznávají tím svět. Děti tím, že se špíně a bakteriím nevyhýbají, budují svůj imunitní systém. Naopak ty děti, které žijí v tzv.
sterilním prostředí jsou podle různých výzkumů daleko víc v pozdějším věku nachylné k různým nemocem.
NOMÁDI: Nejlepší věci jsou zadarmo. V kempu za čtyři roky přespali jednou
Cestování, svoboda, flexibilita, nové chutě a vůně, poznání nových míst, nocleh neznámý, překvapení, změna, snídaně v přírodě, grilování se západem slunce, jen my dva … to vše mimo jiné symbolizuje náš způsob cestování ve stylu „vanlife“.
Jsme cestovatelské trio: Evča (1984), Tom (1982) a Fiat Scudo (2008) – rádi trávíme dovolené objevováním nových míst a v našem „Scudym“ křižujeme s koloběžkami na palubě Evropu. V autě jezdíme i spíme zároveň – je to taková verze osobního „miniobytňáku“. Chceme předat dál naše zkušenosti a dodat kuráž sobě i druhým v plnění menších i větších snů…
Už pár let zpátky jsme filozofovali, že bychom měli využít naše úspory, sebrat odvahu, dát výpověď a vypravit se na x-měsíční cestu nějakou předělanou dodávkou nebo campervanem.
Nakonec jsme si řekli, že nejprve vyzkoušíme, zda nám tenhle typ cestování bude vůbec vyhovovat a hledali jsme větší osobák, který využijeme jak na cesty, tak do běžného provozu.
A tak jsme v prosinci 2015 koupili ojetý Fiat Scudo (delší verze L2H2, tehdy najeto 145 000 km, cena 245 000 korun) a po úvodním servisu a pár drobných úpravách jsme mohli brzy vyrazit za prvním dobrodružstvím.
  |
Ze začátku jsme jen zatmavili okna, položili koberec, vyndali jsme 2. a 3. řadu sedaček a místo nich jsme v podstatě jen vložili a připevnili dřevěnou konstrukci na spaní (skládací konstrukce, která slouží dodnes; rozměry 140 x 200 cm; 2 matrace z Lidlu). Náklady na tuto základní předělávku činily ca. 6 – 7 000 korun.
A hned o Velikonocích 2016 jsme vyrazili směr Švýcarsko a Itálie zjistit, zda nákup Scudyho nebyl krok vedle. Od té doby jsme prozkoumali další desítky úžasných zemí, věhlasných i méně známých míst a najeli jsme ca. 90 000 km a této investice nelitujeme.
Postupně také sbíráme odvahu podniknout v budoucnu nějakou delší cestovatelskou expedici, teď jsme ale ještě normální pracující pár a na cesty vyrážíme jen v rámci dovolených.
Scudy má tu výhodu, že je „nenápadný“ osobák, a tak jsme i občas přespali na parkovišti v centru měst (např. v Edinburgu přímo pod hradem). Od dubna do října máme auto připravené na cesty, ale i přesto slouží k běžnému každodennímu používání. Po zbytek roku funguje již plně jako normální vůz a zvládne odstěhovat nejednoho příbuzného, nebo přepravit 8 lidí do moravského vinného sklípku.
Naše cestování většinou zahrnuje základní kostru, kam se chceme podívat a co určitě nevynechat, ale pak vše upravujeme podle situace, nálady a počasí.
Spousta našich výprav je taková rychloochutnávka, protože během dovolené máme jen minimum času a chceme nakouknout a nasát atmosféru na vícero místech, a tvoříme si tak itinerář na naše další budoucí výpravy.
Podívali jsme se zatím zejména po Evropě, i když během naší nejdelší expedice do Gruzie jsme zavítali až do Asie.
Turecko – svítání v Göreme (Kappadokie), 2018.
Albánie – průzračné moře na jihu Albánie, Palase beach, 2019.
Vzpomínáme na naši první 14 denní vanlife dovolenou ve Skotsku, nezapomeneme ani na nádherné Norsko s misí dojet za půlnočním sluncem až na Nordkapp.
Rádi se vracíme do dechberoucí Albánie, příjemně nás překvapilo Rumunsko, a stejně tak se vždy těšíme i na třídenní dovolenou v Německu nebo na Šumavě.
Letos jsme si dali rychlý třítýdenní okruh Španělskem + Portugalskem po stopách míst se seriálu Game of Thrones a opět jsou to země, které si zaslouží delší poznávání. Snažíme se také podnikat kratší výlety a prodloužené víkendy po ČR a sousedních zemích.
Hodně nás okouzlil Balkán, výpravy na východ a už zmiňovaná Gruzie – a to vše díky krásné nedotčené krajině, minimu zákazů, skvělému jídlo a dobrosrdečnosti místních. Do Gruzie jsme se vydali v květnu 2018 jakožto na netradiční svatební cestu. Během 24 dní jsme najeli asi 9000 km a vrátili jsme se nadšení s nespočtem zážitků.
Nejprve jsme byli očarováni Tureckem – prozkoumali jsme Istanbul ve dne i v noci a spali jsme na placeném parkovišti asi 10 minut chůze od Modré mešity, což byla také nevšední zkušenost.
Naprosto úchvatná je však turecká Kappadokie, kde jsme si za rozbřesku užívali pohled na stovku balonů vznášejících se nad údolím kolem městečka Göreme.
Místní krajina je tvořena bizarními skalními útvary a sopečnými usazeninami. Tehdejší obyvatelé do lávové vyvřeliny vytesali celé domy, kostely a kláštery či podzemní chodby.
Kappadokie je tak skvělým místem pro spoustu zážitků a prozkoumávání netradiční krajiny s nádechem historie.
Gruzii jsme pak projeli křížem krážem a tahle země umí turistům nabídnout opravdu vše: úžasné hory s množstvím výletů a pohledem na kavkazské pětitisícové masivy, historické památky, středověké vesničky, zachovalé kláštery a pravoslavné kostely, jeskyně, skalní města, moře, výtečné jídlo, skvělé víno a také nevídanou pohostinnost místních obyvatel. Gruzie jako stát na pomezí jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie v sobě skloubí prvky obojího. Po celou dobu jsme se cítili bezpečně a je neskutečné vidět, jak se celá země a infrastruktura rychle proměňuje.
Fiat Scudo – prostor na spaní, lůžko 140×200 cm (2018).
Turistický ruch tu rok od roku vzrůstá a např. u symbolu Gruzie, u Kostela Nejsvětější trojice (Gergeti, Stepancminda), je nyní parkoviště a na příjezdové cestě asfalt.
A přitom tehdy (1,5 roku zpátky) tu byla pouze možnost jít pěšky, vlastnit pořádný offroad, anebo podpořit místní „podnikavé taxikáře“a vydat se na kopec s jejich roztomilou a hbitou čtyřkolkou Delicou (Mitsubishi 4×4).
V Gruzii jsme byli okouzleni také skalním komplexem ve Vardizii, vychutnávali jsme si vynikající červené víno jak ve vinárně se živou hudbou v Tbilisi, tak ve vinařské oblasti Kachetie.
Ve Tbilisi jsme také vyzkoušeli místní sirné lázně a nejvíc nám učarovaly regiony v horách Svanetie (Mestia, Ushguli) a Kazbegi (Stepantsminda, hora Kazbeg). Bohužel do oblasti Tušetie (vesnička Omalo) jsme se nedostali, jelikož v květnu byla cesta po zimě ještě neprůjezdná – o důvod víc proč se do Gruzie ještě jednou vrátit, tentokrát s pohonem 4×4.
Rádi bychom doporučili také bližší destinaci: místo s úchvatnými horami, termálními prameny a jedním z nejlepších koupání v celé Evropě – jedná se o Albánii.
Moře v oblasti pod Vlorou (od Palasë až po Ksamil) je azurově čisté, každá pláž je jiná, a tak si každý turista přijde na své.
Vznikají tu nové plážové resorty, ale najdete tady také menší nebo zapadlé pláže, kde jste mimo sezonu v podstatě sami (my jsme tu byli dvakrát a vždy v září).
Spali jsme u pláží s výhledem na moře, snídali či grilovali se západem slunce a nemělo to prostě chybu.
Albánské hory nám také učarovaly – jeden rok jsme se vydali do horského údolí Theth a byli jsme rádi, že jsme offroad cestu my i Scudy přežili, ovšem ta krásná příroda a nádherná panoramata za to stála.
Následující rok jsme však přijeli do hor zcela jinou cestou z Černé Hory, nová silnice se zařezávala do skalních masivů a byl to ráj pro milovníky horských zatáček a serpentin.
Zemí, kam určitě ještě zavítáme, je Norsko. Je to ráj pro cestovatele, motocyklisty i karavanisty. Jedním z důvodů, proč Norsko navštívit, je jednoznačně nádherná příroda, čarokrásné fjordy a fascinující půlnoční slunce v létě, či polární záře v zimě.
Třešinkou na dortu je pocit bezpečí, krásné silnice, množství parkovišť a míst na free camping.
Cesta na Nordkapp, tedy na nejsevernější bod pevninské Evropy dosažitelný autem, je sice dlouhá, ale zpříjemní vám ji úchvatně měnící se krajina, zážitky z trajektů, překročení polárního kruhu a setkání se soby a losy.
Turecko – skalní útvary v Kapadocii, 2018.
Albánie – vodopád v národním parku Theth, 2018.
Můžete navštívit známá místa jako Preikestolen a Trolltungu, ale doporučujeme sjet i k neznámým městečkům a malým fjordům, které budete mít jen sami pro sebe. Rozhodně byste neměli vynechat ani Lofoty – jsou nepopsatelně krásné v jakémkoli ročním období. Z Nordkappu jsme se vraceli zpět Finskem se zastávkou u Santy Clause a pak zpátky Pobaltím, které má také rozhodně co nabídnout.
Oproti prvním kilometrům jsme postupem času výbavu Scudyho rozšířili o gril, sprchu, WC apod. I když během cestování Skotskem jsme nic z toho neměli, tak to byla perfektní dovolená se spaním na divoko po celou dobu.
Obecně platí, že sprchu totiž můžeme vyřešit v kempech, na benzinkách, někdy jsme si zašli do fitka nebo na plavečák… V Gruzii nám teplou sprchu a nocleh nabídl místní „taxikář“, co nás vezl na výlet, a když zjistil, že za deštivé chladné noci chceme spát v autě, trval na tom, že musíme pohovořit a zůstat jako kamarádi pod jeho střechou (a to nejen tehdy, ale pozvání platí i kdykoli v budoucnu, jak pro nás, tak pro naše děti).
Snažíme se cestovat low-costově a někdy i ze zvědavosti zjišťujeme ceny ubytování v daném místě. V Norsku nebo Švýcarsku jsme se více stravovali z vlastních zásob, jinde vše kombinujeme a ochutnáváme místní speciality.
Na východě pak převažuje pravidelná návštěva restaurací, bister a pekáren.
Dodnes vzpomínáme na famózní turecké snídaně, nepřekonatelný gruzínský chléb a chačapuri, nebo na ohni grilované čerstvé maso se zeleninou v Albánii a Turecku, ještě jednou chceme ochutnat gironský dezert xuixo nebo si dát na jihu Španělska skvělé tapas k pivu a vínku…
Na tomto druhu cestování se nám nejvíc líbí ten pocit svobody a že prozkoumáme velké množství míst a jsme flexibilní. Když se nám někde líbí, zůstaneme déle, když má víc dní pršet, změníme trasu apod.
Spíme sice v autě nejčastěji „na divoko“, ale když je potřeba, jdeme do kempu (zatím jen jednou) nebo si můžeme najít i ubytování (nepřízeň počasí nebo zdravotní neduhy). Často se nás ostatní ptají, zda nemáme ponorku, nebo se necítíme stísněně.
Naopak – tenhle způsob cestování náš vztah v dobrém prověřil a víme, že jsme jeden pro druhého parťákem do nepohody.
Černá Hora – černé jezero v Durmitoru, 2019.
V autě zároveň jen jedeme a spíme – jinak jsme celý den venku na čerstvém vzduchu a objevujeme. Sami také nejsme – potkáváme další cestovatele a podobné dobrodruhy. Skoro všude narážíme na Čechy. J Jsme také přesvědčeni, že nejlepší věci jsou zadarmo a tento druh cestování nás utvrdil, že toho tolik nepotřebujeme a k radosti a štěstí stačí opravdu málo…
Pokud vás zajímá také malebné Slovinsko, říjnová cesta Rumunskem nebo více o Norsku, případně pak okruh po pyrenejském poloostrově, nebo hledáte jinou inspiraci či máte otázky, tak mrkněte na naše FB stránky, nebo nám napište – rádi odpovíme, případně zajdeme na cestovatelské pivko. Přejeme vše nejlepší do nového roku, hodně lásky a zdraví, šťastné kilometry a radost nejen na cestách! One life – live it!
Zlatohorský treking
Předně, aby tato informace nezapadla mezi ostatní, děkujeme partnerům, protože nám hodně pomáhají. Studio-4 s.r.o., Skauti Zlaté Hory, Svaz žen Zlaté Hory, paní Jarka Patáková, KOFOLA – p. Musila, Edel – p. Svozil, Palírna pod Lipou – p. Žáček, Banot – p.
Kuča, Selská pekárna – p. Štencl, Hotýlek u Pekina – manželé Mokří, Těžba dříví – p. Koryťák, Zlatý Chlum – p. Lyach, Sokolovna – p. Klemoš, Rosťa Kamler, paní Neugebauerová, Město Zlaté Hory – starosta Rác, MKZ Zlaté Hory p.
Čarnogurská, Kostka Koloběžky,
Tygodnik Prudnicky – Andrzej Dereń, Jídelna ZŠ
Velmi všem Vám turistům děkujeme za překvapivě hojnou účast i o volebním víkendu. Pro nás je 761 rekordní počet, který nám udělal radost, ale přivodil i některé kotrmelce. Naše kotrmelce začaly, když docházely tiskoviny (ani rezerva nezachránila tak velký meziroční nárůst počtu turistů). Díky velké snaze statečných dam u evidence, které svou improvizací mnohé zachránily, jsme skoro vše vyřešili. Nicméně, některé resty zůstaly a dámy musely vyslechnout i rozhořčené komentáře účastníků … 🙁 K naší smůle kotrmelce v nárazu větru udělala i nebohá časomíra, která se svalila a ještě převrátila. Snad ji dáme do kupy, protože je suprová a jediná na světě. Kotrmelec se zprovozněním vybitého auta, které mělo vyzvednout už trochu prochladlé skautíky a jiné drobnosti, už nestojí za řeč. Věříme, že turistům se kotrmelce vyhnuly, i když k nim někteří možná na hřebeni a na vytěžené Větrné neměli ve větru daleko. Myslíme, že to je hezká ukázka toho, jak i za slunečného dne musíme mít vždy přibalenu bundu.Pro ty, co místy bloudili.
Nedá se nic dělat, buď trasu znám (a i místní ve vykáceném lese měli problém), protože jsem nešel poprvé nebo se musím orientovat, jak to jde. Domácí příprava, turistické značky, mapa, náš popis tras, GPS (souřadnice jsme zveřejnili), hodí se i kamarád, který ví kudy jít. Buďme šikovní a nebojme se válčit s orientací v terénu.
Pro ty, kdo přišli pozdě, zavíraly se před nimi kontroly, v cíli na ně už nikdo nečekal a byli ochuzeni o občerstvení.
Vyjděte včas, nepodceňujte délku trasy, zvolnit můžete spíše v závěru, nebo příště zvolte kratší trasu. Jdete-li mezi posledními, může se i stát, že na vás nezbydou pamlsky, protože např.
jako letos bylo turistů více, než se čekalo. Když budete mít pocit, že byste chtěli vrátit startovné, klidně se ozvěte.
Mimo extra časy běžců, které si můžete vyčíst ve výsledcích, bychom chtěli zmínit ještě jednoho hrdinu. Malinký Peťka Odstrčilík, sotva 5 let (!), dokončil trasu 25 km a ještě měl sílu se usmát na fotografa. Zvládl to i proto, že vyšel včas, šel totiž noční, takže ve 3:00 hod byl u píchaček s mapou v ruce!!! Hezký výkon jeho i jeho doprovodu.
Jistě i tento výkon ‚malého hrdiny‘ bychom neměli opomenout. Zdenda měsíc 17ti letý zlatohorský turista dokázal s chlapama vyšplhat na MontBlanc, aby na ledovec připíchnul náš plakát 4810m vysoko (foto níže). Pohyb v takových nadmořských výškách pro teenagery není vhodný, horští vůdci je odmítají.
Ani zvolená taktika výstupu s přenocováním ve výšce 4360 m n.m. nebyla vůbec lehká, kde téměř do půlnoci Zdenda roztápěl sníh, aby skupina měla druhý den co pít. Pohyb po suti, na skále, po ledovci a na uzounkých exponovaných hřebenech zvládal i přes únavu statečně. Naštěstí ani žádná z trhlin jej neukradla, kámen netrefil a byl plnohodnotným členem výpravy.
Ještě že má z těch zlatohorských kopců natrénováno 🙂
Jiných zajímavých příběhů bylo mezi vámi plno, a proto jsme také všichni venku, abychom něco zažili. No ještě jeden příběh se k nám donesl. Vyšly si dvě maminky s dětmi na pětku (první ročník jen tak na zkoušku).
Šly zvesela s kočárkem, trošku bloudily, na jedinou kontrolu na trase přišly po limitu, takže děti byly bez odměny a ani malování se skauty neměly. Mamince se roztrhl batoh, ztratila peněženku s doklady a kartami (když smůlu, tak pořádnou) maminka naběhala dalších 5 km ve snaze peněženku najít…
V cíli bylo ještě otevřeno, takže diplom děti mají a při úklidu se nakonec i peněženka našla (tři dny si ale maminka bez dokladů prožila). Příště prý půjdou 15 km… 🙂
Dost bylo povídání. Těšíme se na shledanou 🙂
Výsledky
Fotogalerie Treking 2018
8.10.2018
Kdo čekáte na číslo kolik Vás v tu krásnou sobotu šlapalo na našich pochodech, tak si držte klobouky.Bylo Vás strašně rekordních 761 turistů (maximální účast byla doposud 593 v roce 2016). Náš letošní ‚kvalifikovaný‘ odhad to předčilo téměř o 40% (co by za to některé volební okrsky daly).Dnes tedy pouze toto číslo a fotky které jsme zatím sehnali. Jsou zde v galerii a přidáme ještě další. fotogalerie Treking2018
Potvrzeno! Matky si musí aspoň jednou ročně odpočinout od dětí! Co jinak hrozí?
Popravdě, k tomuto závěru nepotřebuji žádné vědecké důkazy či studie. Jako matka tří dětí, dnes již odrostlejších, moc dobře vím, že bez toho, že bych aspoň několikrát za rok zmizela z jejich dosahu, bych možná ani nepřežila. Je to trošku nadsázka, ale realita je taková. Matky s dětmi potřebují taky jiný stimul, ne jen mateřství. A zde je důvod proč.
Vědci zjistili, že mozek žen se změní, jakmile se žena stane matkou, a to v doslovném slova smyslu.
Podle výzkumů se čtyři měsíce po porodu zmenšuje v mozcích matek množství šedé hmoty, zejména v oblastech zpracování sociálních signálů a reakcí na ně. To prý znamená, že mozek matek je mnohem víc specializovaný pro potřeby dětí.
Studie byla zveřejněná v časopise Nature Neuroscience. A to nejsou jediné změny, ke kterým dochází v okamžiku, kdy se žena stane matkou na plný úvazek.
Jistě, jakmile jsou malé děti, stanou se ohniskem všeho dění a na potřeby matek už zbývá méně času. Ovšem to není důvod, proč by matky měly zapomenout na sebe sama a na svůj odpočinek. Mohlo by se zdát, že je to barbarství, opustit na chvíli svoje děti a dát si pauzu, ale vůbec to tak není. Matky nejsou špatné, když touží po odpočinku bez dětí.
Únava z celodenní péče o děti a rodinu vede ke stresu a špatné náladě, která ovlivňuje celkovou atmosféru v rodině. Dovolená matky je tedy dobrá volba nejen pro matku samotnou, ale pro celou rodinu. Bude pak zvládat snadněji povinnosti kolem dětí, bude se častěji smát, bude odpočatá, plná síly a taky bude samozřejmě ráda, že je opět se svými dětmi.
Podle průzkumu, na který nedávno upozornil sever televizní stanice Fox News, mají pro sebe americké matky denně pouze 32 minut, a čas na svoje vlastní potřeby moc nezbývá. A půl hodina denně opravdu moc není. To nestihnete ani kadeřníka, pedikúru, nabarvit si vlasy nebo zajít na kafe s kamarádkou.
Když jsem měla syny hodně malé, připadalo mi jako zázrak, když jsem mohla na chvíli vypadnout ven a být sama. Buďme upřímné – své děti milujeme bezpodmínečně, ale někdy jsme z nich unavené. Podle odborníků je tedy dobré odjet aspoň jednou za rok na dovolenou – bez dětí. Bude to mít pozitivní vliv na všechny vztahy v rodině.
Popravdě, když jsou naši blízcí daleko, začneme jim chybět a budou si nás více vážit. Rodina začne oceňovat to, co pro ni matky dělají a netrpělivě čeká na její návrat.
V důsledku toho se mění postoj k povinnostem z „musí“ na „chtít“ a další snídaně pro děti bude připravená s radostí, protože nám to na dovolené chybělo. Čas odpočinku je i příležitost pro mámu, aby se zaměřila sama na sebe a přemýšlela o to, co chce.
Kdy naposledy jste přemýšlela o stavu své mysli, a ne o tom, zda dítě nepotřebuje novou hračku/boty/čepici/koloběžku?
Starostlivá máma se stará i sama o sebe! To samozřejmě neznamená, že utratíte rodinný příjem za nové šaty a luxusní dovolenou na Maledivách.
Jednoduše si jen vezměte pár dní volno a přestaňte být na chvíli jen matkou, která myslí na to, co je potřeba doma udělat. Mámy si zaslouží dovolenou. A nemusíte se stydět za svou touhu na chvíli být bez dětí.
Nic se jim nestane, postará se o ně partner nebo babička. Mimochodem – už jste někdy někam vyrazila bez dětí?
Jaké zásady by měli rodiče dodržovat? Podívejte se na VIDEO:
10 zásad dobrého rodiče • VIDEO: Maminka / video Adam Balažovič
6 důvodů, proč je super mít mámu jako nejlepší kamarádku
Foto: George Rudy, Shutterstock.com
Rodiče si nevybíráme, ovšem pokud máte to štěstí, z vaší mámy se může v dospělosti klidně stát nejlepší kamarádka. Za předpokladu, že o to obě dvě stojíte a to křehké pouto mezi sebou neustále posilujete.
Je to klika, když se v dospělosti z vaší mámy stane zároveň i nejlepší kamarádka, nicméně pravidlem to rozhodně není. Dokonalé partnerství matky s dcerou se stalo předobrazem třeba pro seriál Gilmorova děvčata.
Lorelai a Rory si říkaly takřka vše, trávily spolu volný čas, ale zároveň k sobě byly upřímné, což někdy může být pěkně nepříjemné. Obě ženy, byť je dělil generační rozdíl, a také pozice rodičovské autority, dokázaly být nejlepšími kamarádkami.
A co vy, také je vám máma nejbližší přítelkyní? Pokud ano, pak vám tyto situace budou dobře známé.
Pokud máte kamarádský vztah, tak od své mámy pravděpodobně nikdy neuslyšíte „Ty se mi ani neozveš, nic o tobě nevím,“ protože jste v neustálém kontaktu. Je pro vás naprosto přirozené jí říkat, co se vám zrovna v životě děje, sdílet s ní radosti i smutky.
Její číslo je pro vás k dispozici dvacet čtyři hodin denně, sedm dnů v týdnu a jako jedna z mála přijme váš hovor i o půlnoci. Zároveň také ctí heslo „Neříkej to tátovi“, což v případě otce často neplatí. Zvláštní, že tátové jsou často větší drbny než matky.
Kamarádi jsou tu od toho, abychom si za nimi chodily pro rady, když samy tápeme.
Máma je v tomto směru něco jako super kamarádka – možná, že potají absolvovala kurzy u děda Vševěda, protože snad není situace, se kterou by si neporadila.
Týká se to i těch, do kterých jste se dostaly vlastním zaviněním a zasloužily byste spíše na holou. Máma je prostě řešení v situacích, kdy si ani táta neví rady.
Můžete od sebe bydlet na míle daleko a vídat se kvůli vzdálenosti jen jednou za čas, nicméně když už se potkáte, mnohdy působíte jako sestry. A to nejen díky fyzické podobě, ale hlavně proto, že máte podobný vkus.
Až se příště sejdete jedna v pruhovaných šatech a druhá v pruhované halence, můžete se jen ujistit, že k sobě máte opravdu blízko. Výhoda je, že v případě nouze si můžete navzájem půjčovat oblečení (pokud tedy sedí velikost).
Propojenost je jasná!
Foto: Roman Samborskyi, Shutterstock.com
V dospělosti se z mámy může stát kamarádka do pohody i nepohody
Určitě to znáte. Voláte mámě, abyste jí řekla, zda se nemůžete někdy v nejbližší době potkat, a ona dříve, než to stačíte vyslovit, vyhrkne to samé. Mámy mají prostě několik super schopností.
Jednou z nich je i to, že dokážou číst myšlenky. Můžete jí tvrdit, že jste sebevíc v pořádku, a ona ví, že nejste. Stejně tak moc dobře ví, co vám udělá radost, co vás štve a podobně.
A s kým jiným byste měly sdílet telepatii než se svojí nejlepší kamarádkou, tedy mámou?
V nejlepší kamarádce byste měly mít vždycky také oporu. A máma bývá ten člověk, který se vás snaží přesvědčit o tom, že nic není nemožné a že vy zvládnete vše, co si jen zamanete.
Pokud jde o něco naprosto nereálného, pak vás, aniž byste to poznaly, dokáže odklonit k jinému tématu, které vám bude bližší a nehrozí případné vyhoření.
V případě, kdy si nedáte říct, bude vás i tak podporovat a stát za vámi.
Nemusí to být ani tolik let zpátky, co jste si pod pojmem dovolená s matkou představily neuvěřitelnou nudu. Pokud máte s mámou kamarádský vztah, pak postupem času dojdete k tomu, že je to vlastně moc fajn. Pravděpodobně vás totiž budou lákat stejné či podobné věci, a tak nehrozí žádná větší kolize.
Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.
Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.