Chlamydiové infekce umí být celkem zákeřné, protože mají velmi podobné klinické příznaky s ostatními infekcemi. Jejich diagnostika bývá obtížná, z tohoto důvodu jejich počet narůstá. Většina populace má tyto infekce spojené především se sexuálním přenosem a následnou nákazou, ale v současnosti dominují infekce dýchacího traktu, očí, případně dochází k následnému postižení jiných orgánů. Chlamydií existuje mnoho druhů. Významné druhy napadající člověka jsou Chlamydia trachomatis a Chlamydia pneumoniae. Chlamydia psittaci je především zvířecí patogen, ale s možností přenosu na člověka.
Přenos chlamydií
Na prvním místě zde patří uvést nechráněný pohlavní styk, kterým se přenáší především Chlamydia trachomatis. Tato infekce reprezentuje první místo v pohlavně přenosných chorobách. Ne všechny typy této bakterie je možné získat sexuálním přenosem.
Další cestou nákazy je stejně jako u chřipky kapénková infekce. Bránou vstupu jsou sliznice úst a nosohltanu, nebo oční spojivka. K přenosu může dojít dotykem, prsknutím, mluvením a přímým kontaktem.
Nezřídka se lze nakazit přes kontaminované předměty (ručníky, použité ložní prádlo, společné sprchy ve veřejných bazénech, snížená hygiena v domácnostech), jídlo, nebo dokonce i hmyz. Nakazit se může i novorozenec během porodu, pokud je matka infekční.
Existují i případy, kdy se nakazili oční lékaři při vyšetřování infikovaných pacientů. Chlamydia psittaci se přenáší kontaminovaným trusem (koně, kozy, ovce, prasata, kočky, atd.), peřím (ptáci) nebo kontaminovaným prachem.
Klinické projevy chlamydiové infekce
Postižení urogenitálního ústrojí
Původcem onemocnění je pouze Chlamydia trachomatis. K nakažení dochází nechráněným pohlavním, análním i orálním stykem s infikovaným jedincem. Nejvíce ohroženou skupinou jsou lidé ve věku 15-30 let. Tato infekce je nejčastější příčinou neplodnosti mužů i žen. Inkubační doba je 1–3 týdny.
Rizikové faktory jsou nedodržování zásad bezpečného sexu a udržování sexuálního kontaktu s více partnery. Ve většině případů probíhá infekce bezpříznakově. U více než 90 % žen s postižením močové trubice se infekce neprojeví. 75 % žen a asi 50 % mužů s postižením pohlavního ústrojí jsou také bez příznaků onemocnění.
Pokud se přeci jen některé symptomy projeví, jsou u mužů a žen odlišné.
MUŽI – u mužů se infekce projevuje zánětem močové trubice. 40 – 50 % všech zánětů je způsobeno právě přítomností chlamydií. Pokud se infekce projeví, prvními příznaky jsou pálení a bolestivost při močení, někdy se může vyskytnout vodnatý výtok z močové trubice.
Příznaky se podobají lehké formě kapavky, proto je terapie primárně vedena vůči kapavce. V případě neúspěchu léčby je dobré vyšetřit přítomnost chlamydií. Inkubační doba je 10–20 dní. Pokud nedojde k včasné léčbě, mohou nastat komplikace. Infekce prostupuje z močových cest do prostaty a následně přes chámovody k varlatům a nadvarlatům.
V některých případech dochází i k zánětu konečníku. Zánět je velmi bolestivý a může vyústit až v neplodnost.
ŽENY – sliznice pochvy u žen je proti chlamydiím odolná, proto infekce prostupuje až na děložní hrdlo. Projevy většinou nejsou nikterak výrazné, a proto často dochází k podcenění zdravotního stavu.
Především se vyskytuje výtok (neurčitý, hlenovitý až hnisavý), bolestivost při pohlavním styku, krvácení v průběhu cyklu a rovněž jako u mužů svědění a pálení při močení. Postižen může být také vnější genitál výskytem puchýřků. U žen postihují chlamydiové infekce většinou zároveň děložní hrdlo i močovou trubici.
Pokud se infekce včas nezaléčí, postupuje infekce přes dělohu na vejcovody a na vaječníky. Takovéto postižení se označuje jako hluboký pánevní zánět, který se projevuje silnou bolestí v podbřišku, zvýšenou teplotou, popř. poruchami menstruačního cyklu.
Komplikacemi neléčené infekce jsou neplodnost, jejíž výskyt je častější než u mužů, možné mimoděložní těhotenství, potrat nebo předčasný porod. Infekce děložního hrdla může být jedním z faktorů pro vznik karcinomu. V některých případech dojde při porodu k přenosu na novorozence.
Vstupní branou jsou především spojivky očí a nosohltan. Ve 40 % případů onemocní novorozenci pár týdnů po porodu chlamydiovým zánětem spojivek a u 10 % z nich se po dvou nebo i více týdnech rozvine novorozenecký zápal plic, který může být až smrtelný.
Plicní onemocnění
Nejčastějším původcem chlamydiové infekce dýchacího aparátu je Chlamydia pneumoniae. Počet onemocnění v průběhu posledních let neustále stoupá. Inkubační doba je zde poměrně dlouhá (3-4 týdny) a po jejím uplynutí nastupují příznaky velmi pozvolna.
Často proběhnou jako běžné chřipkové onemocnění nebo infekce horních či dolních dýchacích cest. V průběhu cca 1–4 týdnů dochází k postižení horních cest dýchacích (rýma, zánět nosohltanu, zánět paranazálních dutin, případně zánět středního ucha) a poté následují symptomy zánětu průdušek nebo zápalu plic.
Dominantním znakem je dráždivý kašel, u více než 50 % pacientů se objeví bolest hlavy, slabost a únava, pocení nebo zvýšená teplota. Horečka se vyskytuje málokdy. Obtíže přetrvávají celé týdny po začátku onemocnění. Někteří pacienti nemusí mít příznaky žádné, nebo jen mírné a stávají se tak přenašeči.
Chlamydie jsou schopné přežívat v organismu několik let nebo i celoživotně. Mají schopnost šířit se do dalších orgánů a následně pak může docházet k reinfekcím. Pokud se často vracejí stejné obtíže (angíny, škrábání v krku, záněty dutin, dráždivý kašel, únava, atd.
) pravděpodobně se jedná o chlamydiovou infekci. Až 80 % lidí má v sobě přítomné chlamydie.
Trachom a venerický lymphogranulom – v současnosti se jedná o exotická onemocnění, která se v našich podmínkách již nevyskytují. Vzhledem k vysokému cestovnímu ruchu zde jisté riziko stále je.
– Trachom je následek chronické oční infekce. Pokud se infekce často opakuje, dochází k jizvení spojivky a následné slepotě. Nemoc se stále vyskytuje v rozvojových oblastech tropů a subtropů, kde jsou zdrojem nákazy především malé děti.
– Venerický lymphogranulom se v ČR od roku 1991 již nevyskytuje, ale nelze vyloučit import z jiných zemí. Jedná se o velmi infekční onemocnění přenosné sexuálním stykem, které se projevuje malým, nebolestivým „uzlíkem“ na genitáliích.
Zánětlivý proces cestuje do mízních uzlin v okolí genitálií, kde dochází ke zhnisání. Zhnisané dutiny často praskají a vytvářejí píštěle, ze kterých uniká zbarvený sekret.
Kromě charakteristického postižení mízních uzlin mívají pacienti horečky nebo zimnice, pociťují bolesti svalů a kloubů, trpí nechutenstvím.
Komplikace chlamydiové infekce
Pokud infekce není rozpoznaná včas nebo vůbec, velmi často dochází k nepříjemným komplikacím. Infekce se šíří dál po těle a napadá další orgány. Reaktivní artritida je jedním z následků infekce. Jedná se o zánět kloubů, který postihuje klouby dolních končetin (kolena, kotníky). Onemocnění vzniká v intervalu 3–4 týdny po infekci a jeho průběh může být někdy prudký.
Pozdní léčba infekce dýchacích cest může vyústit v astma nebo chronickou obstrukční plicní nemoc. Možný je částečný podíl na vzniku plicního karcinomu. Rovněž se lze setkat s infekčním zánětem spojivek, který může vyústit až v slepotu.
Smutným případem je i výše zmíněná sterilita u mužů i žen. Vzácně se objeví akutní zánět srdeční svaloviny, zánět mozkových blan. Někdy může dojít dokonce k rozvoji autoimunitního onemocnění jako např.
roztroušená skleróza, postižení štítné žlázy, chronický únavový syndrom atd.
Diagnostika infekce, vyšetření u lékaře
Málokdy se v praxi setkáváme s tím, že přítomnost chlamydií odhalí praktický lékař. Nejčastěji tuto záležitost řeší specialisté (gynekolog, urolog, plicní lékař), ke kterým přicházíme se symptomy infekce. V posledních letech zaznamenala diagnostika velký pokrok.
V prvé řadě odebere lékař vzorek ze sliznice, kde se předpokládá výskyt chlamydií. Jako biologický materiál pro testování slouží výtěr z nosohltanu, vzorky z průdušek a plicních sklípků získané laváží („výplachem“), stěry z močové trubice a gynekologických cest, odběry ze spojivkového vaku.
Vyšetřovat lze i moč, krev, případně ejakulát. Existují dvě metody pro zjištění přítomnosti bakterií. V případě přímé metody se dokazuje přímo přítomnost chlamydie. Odebraný vzorek se přenese na vhodné medium a zašle se na testování do laboratoře.
Při diagnostice nepřímé se zjišťuje přítomnost specifických protilátek. K testování se používá ELISA test a mikroimunofluorescenční test.
Léčba chlamydiové infekce
Základem k úspěšnému řešení onemocnění je správná diagnóza, důkladné laboratorní testování a klinické zhodnocení. Je namístě určit druh chlamydie, rozsah infekce, místo (případně místa) postižení.
K přeléčení se používá dostatečně dlouhá antibiotická léčba (2-3 týdny v případě akutní infekce, až 8 týdnů při chronické infekci), kterou vždy vede lékař. V případě postižení genitálií je nutné přeléčit oba (všechny) sexuální partnery.
Je však potřeba mít na paměti, že chlamydie nejsou bakterie (i když jsou k nim řazeny), proto nemusí být antibiotická léčba vždy účinná a může trvat několik měsíců i celá léta. Součástí je také léčba analgetiky, antimykotiky, imunomodulancii (léky působící na činnost imunitního systému) a rehabilitace.
Jako podpůrnou léčbu lze užívat současně s antibiotiky i enzymatické preparáty (Wobenzym®, Phlogenzym® atd.), které dle studií účinnost antibiotické léčby zvyšují. Někteří pacienti využívají poznatky z tradiční čínské medicíny, homeopatie nebo akupunktury.
Jak se lze chránit
Na prvním místě je nutné uvést používání ochrany při sexuálním styku. Dodržování základních hygienických pravidel patří k neméně významným faktorům.
U starších lidí je důležité mít pod kontrolou chronická onemocnění (diabetes, vysoký krevní tlak atd.), která zhoršují prognózu akutní infekce.
V neposlední řadě je důležité posilování imunitního systému správnou životosprávou, dostatkem tekutin, případně vhodnými doplňky stravy.
V případě prevence i jako součást léčby byl prokázán příznivý účinek u betaglukanů. Jedná se o přírodní látky, které dokážou podporovat přirozené obranné reakce organismu proti bakteriálním a parazitárním onemocněním. Je na místě volit co nejkvalitnější přípravek s vysokým obsahem čistých glukanů.
Se správnou volbou vám pomůže váš lékárník. Pozitivní efekt byl popsán i u podávání vitamínu C. V neposlední řadě lze zmínit přípravek PM Chlamydil®Extra, který se skládá ze směsi bylin, propolisu a selenu.
Nejenže pomáhá zvyšovat účinek antibiotik během léčby, ale po jejím skončení detoxikuje organismus.
V závěru bych chtěla podotknout, že je důležitá informovanost pacientů, preventivní činnost a osvěta. Chlamydiové infekce jsou častým jevem. Vzhledem k drahé diagnostice, která se běžně neprovádí, jsou málokdy rozpoznány.
Infekce pak přecházejí do chronické formy, ze které mohou plynout i velmi závažné komplikace, většinou nevratné.
Běžně prováděná vyšetření ani u chronických pacientů chlamydie neodhalí, protože se neprojevují běžnými známkami zánětu a nebo se k nim přidruží jiný bakteriální původce, kterého lékaři považují za prvotní zdroj obtíží. Klíčový krok k úspěchu je správná diagnóza a volba správného léčebného postupu.
Pokud máte podezření na přítomnost chlamydií nebo vaše chování bylo „rizikové“, je nutné svěřit se ošetřujícímu lékaři. Ten na základě popsaných projevů zvolí další postup. Ať tak či onak, je nutné své zdraví chránit, protože chlamydie umí být velmi zákeřné.
- PharmDr. Jana Hovorková
- Lékárna Hronov
- Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
Přepadá vás opakovaně kašel a rýma? Příčinou můžou být plicní chlamydie — mojeambulance.cz
Je to už několikátý týden, co neustále pokašláváte a trpíte bolestmi v krku? Kašel se vás drží zuby nehty, nebo se po zjevném uzdravení zase rychle objeví? V tom případě může jít o infekci způsobenou plicními chlamydiemi.
Hodně lidí si ji plete s chřipkou, nicméně léčba plicních chlamydií je o něco náročnější. Jak úspěšně vyzrát nad touto nemocí?
Co si představit pod pojmem „plicní chlamydie“?
Plicní chlamydie jsou ze všech druhů chlamydií v lidské populaci nejrozšířenější. Během posledních let roste počet akutních i chronických onemocnění v souvislosti s infekcí Chlamydia pneumoniae. Jde o onemocnění respiračního traktu, nicméně existují i chlamydie mimo respirační.
K první infekci většinou dochází mezi 5. až 18. rokem, která asi jen v 10 % případů proběhne jako atypický zápal plic. Opakované infekce jsou poté dost časté. Chlamydie totiž dlouhodobě přežívají v buňkách imunitního systému a jsou zdrojem přetrvávajících infekcí.
S jakými příznaky se u plicních chlamydií setkáváme?
Infekce se přenáší kapénkovou cestou. Inkubační doba trvá 10 až 21 dní.
Většina respiračních infekcí vyvolaných zmíněnou bakterií jsou bez příznaků, nebo se objevují pouze minimální příznaky.
Obvykle postihují dolní dýchací cesty (zánět průdušek nebo zápal plic), méně často jsou i původcem infekce horních dýchacích cest (zánět nosohltanu nebo vedlejších nosních dutin).
Mezi počáteční projevy onemocnění, které trvají zpravidla několik dnů až týdnů, patří rýma, bolest v krku, chrapot nebo malátnost. V některých případech se objevuje i horečka doprovázená kašlem a mírným vykašláváním.
Jak úspěšně vyléčit plicní chlamydie?
Respirační infekce se rutinně léčí antibiotiky. V posledních letech je však k dispozici řada přesvědčivých důkazů o tom, že antibiotika nezlepšují výsledek léčby, neurychlují uzdravení člověka a nezabraňují komplikacím u většiny infekcí horních dýchacích cest.
Účinná léčba infekcí horních cest dýchacích (u jinak zdravých jedinců bez jiného závažného onemocnění) správně spočívá pouze v podávání symptomatických přípravků, mezi které patří léky proti bolesti, zánětu a ke snížení teploty.
Je třeba pacientovi na lůžku.
Léčbu antibiotiky musí lékař v případě chlamydiové infekce pečlivě zvážit a přihlédnout k intenzitě obtíží. Tato forma léčby se doporučuje pouze u závažnějších forem infekce, a to především při postižení dolních cest dýchacích.
Jakým rizikům se člověk v případě neléčení vystavuje?
Neléčené nebo pozdě diagnostikované chlamydiové infekce vyvolávají komplikace jen vzácně, a to zejména u pacientů, kteří trpí dalším onemocněním.
Mezi rizika řadíme například infekční nebo reaktivní artritidu, tedy postižení kloubů. Vzácně se objevuje i zánět srdečního svalu (akutní myokarditida).
V některých případech dochází i k zánětům očních spojivek.
Děkujeme MUDr. Janě Binarové za rozhovor.
Příznaky a léčba plicní chlamydie
- Plicní chlamydie se přenáší kapénkovou infekcí.
- Bakterie Chlamydia pneumoniae, která plicní chlamydii vyvolává, způsobuje také zánět středního ucha.
- Jedním z příznaků plicní chlamydie je zimnice.
- Nemocní pociťují nepříjemný tlak na plicích.
- Nemoc se může projevovat také bolestí hlavy.
- Rizikovou skupinou jsou staří lidé a malé děti. Nemoc je nebezpečná také pro lidi s oslabenou imunitou.
Plicní chlamydie je zákeřné onemocnění způsobené bakterií Chlamydia pneumoniae, která žije uvnitř buněk. Kromě atypického zápalu plic způsobuje i další nejen respirační onemocnění. Existují náznaky periodicity výskytu onemocnění v populaci, nicméně počet onemocnění v průběhu posledních let neustále stoupá.
V humánní medicíně se zabýváme především dvěma druhy chlamydií: Chlamydia trachomatis a Chlamydia pneumoniae, které jsou lidskými patogeny.
Chlamydia trachomatis (CTR) je nejčastějším sexuálně přenášeným bakteriálním patogenem na světě a je původcem pohlavních chorob.
Chlamydia pneumoniae
Bakterie Chlamydia pneumoniae (CPN) jsou původcem plicní chlamydie a jsou specifické v tom, že vegetují a množí se uvnitř buněk dýchacích cest. U většiny lidí přežívají v latentní formě a čekají na správnou chvíli, kdy na organismus zaútočit. Nejčastěji se tak děje v období, kdy je organismus oslabený.
Jelikož si bakterie neumí samy vyprodukovat energii, tahají ji ze samotných buněk nemocného jedince. Bakterie jsou buď samotnou buňkou vyloučeny, nebo se množí tak dlouho, dokud buňka nepraskne a bakterie se tak dostanou dále do organismu.
Cesta přenosu plicní chlamydie je buď kapénkovou infekcí při kýchání, prskání či kašlání za pomoci jemných kapének slin, nosního sekretu či chrchlů, nebo přímým přenosem. Inkubační doba nemoci činí 1-3 týdny.
Příznaky a projevy chlamydie
Plicní chlamydie je onemocnění, které je většinou bezpříznakové, tedy nijak se neprojevující. Když se ale onemocnění projeví, objeví se u nemocného tyto příznaky:
- Dráždivý kašel
- Kýchání
- Zimnice
- Pocení
- Bolest hlavy
- Únava
- Tlak v oblasti průdušek a plic
Chlamydia pneumoniae je ze všech druhů chlamydií v lidské populaci nejrozšířenější a způsobuje v prvotní fázi kromě atypické pneumonie – zápalu plic (jak název sám napovídá) i onemocnění jako je:
- Zánět středního ucha
- Zánět nosohltanu
- Bronchitidu
- Zánět spojivek
V pokročilé fázi, kdy je bakterie plicní chlamydie roznesena do celého těla a může tedy napadnou mnoho dalších tkání, hrozí nebezpečí vzniku závažných onemocnění jako je: astma, artritida, Alzheimerova choroba, sinusitida, a další.
Léčba plicní chlamydie
Nebezpečí této nemoci tkví v jejím nesnadném diagnostikování kvůli podobnosti s jinými infekcemi (chřipka, angína, zánět průdušek) a asymptomatickým a atypickým příznakům. Většinou až poté, co se vyvrátí možnosti výskytu všech podobných nemocí, se lékař uchýlí k vyšetření krve, kde se rozpozná větší výskyt chlamydií v krvi.
Zahájí se léčba antibiotiky obvykle ze skupiny makrolidů a tetracyklinů.
Léčba se může podpořit volně dostupnými prostředky jako Chlamydil a Chlamydil Extra, který blahodárně působí na obranyschopnost organismu a slouží jako očistná kúra od širokého spektra bakterií a virů v lidském organismu. V 95 % případů dochází k úspěšnému uzdravení pacienta. U zbylých 5 % procent se léčba táhne delší dobu.
Rizika neléčení plicní chlamydie
Rizika neléčení nemoci jsou velká. Příznaky nemoci se zhoršují, nakažený trpí bolestmi a vyčerpaností. Infekce postupně napadá i vnitřní orgány a svaly.
Pacient je pro své okolí velice nakažlivý, a pokud se infekcí nakazí dítě nebo starší osoba se slabším imunitním systémem, můžou být ohroženi na životě. Při zanesení infekce do oka, může dojít až k oslepnutí.
Výskyt bakterie v populaci
Z dostupných výsledků zkoumání se zdá, že původce plicní chlamydie není v populaci pořád přítomen. Existují náznaky určité periodicity výskytu – každé 2-3 roky se zaznamenává vyšší výskyt nakažených.
Chlamydie
Infekce bakterií Chlamydia trachomatis patří mezi nejrozšířenější pohlavní choroby. Trpí jí až 15 % sexuálně aktivní populace. Napadá pohlavní orgány a přenáší se primárně nechráněným pohlavním stykem. Velmi vzácně může k nákaze dojít ale i používáním stejného prádla, ložního prádla, ručníků nebo ve společných prostorách, jako jsou sauna, bazén, společné sprchy apod.
Příznaky
Většina nákaz probíhá asymptomaticky, tedy bezpříznakově. Pokud se ale projevuje, u žen je to výtokem, svěděním, bolestí při pohlavním styku a občas také lehkým krvácením mezi periodou, bolestí v podbřišku či pálením při močení.
Prvním vodítkem můžou být bolestivý vřídek na genitálu, zduřelé mízní uzliny v tříslech nebo horečka a zimnice. Pokud je onemocnění dlouhodobě neléčeno, může dojít k infekci děložního čípku, dělohy a vaječníků.
Neléčená infekce chlamydiemi může vést k neplodnosti.
pohlavní orgány, dýchací cesty, plíce
U mužů jsou projevy podobné – bolest a pálení při močení, časté močení malého množství moče. Komplikací může být zánět nadvarlete – epididymitis.
Chlamydie mohou napadat i dýchací ústrojí. Chlamydia pneumoniae je jedna z nejčastějších a zároveň nejnebezpečnějších infekcí. Přenáší se kapénkovým přenosem (kýcháním, kašláním apod.
) a nebezpečná je zejména, protože se těžko rozpoznává, je totiž lehce zaměnitelná s jinými infekcemi. Lékaři na ni musí pomýšlet téměř vždy, protože má podobné symptomy jako obyčejné nachlazení, chřipka, angína či zánět průdušek.
Vyvolává takzvané atypické pneumonie – tedy zápaly plic.
Projevuje se škrábáním v krku, dráždivým kašlem, častou únavou, bolestmi hlavy, zimnicí a pocením.
Léčba
U chlamydií se nespoléhejte na babské rady, ale raději se již při prvním podezření svěřte do péče lékařů, předejdete tak závažným komplikacím a dalšímu šíření vysoce infekčního onemocnění.
Léky
Jedinou ověřenou léčbou při potvrzení infekce chlamydiemi je okamžité nasazení antibiotik. Ta sice infekci úplně nevyléčí, ale zahubí a utlumí většinu zárodků, a usnadní tak organismu, aby se s nimi vypořádal. Antibiotika se zpravidla berou tři týdny a je nezbytné je dobrat celá.
Po dobu léčby Chlamydia trachomatis se zdržte pohlavního styku, a to až do úplného vyléčení, zpravidla týden po dobrání antibiotik.
Vyšetření
Pokud máte podezření na chlamydie po nechráněném pohlavním styku, obraťte se na gynekologa (ženy), případně urologa (muži). Ten provede stěr poševního čípku, u mužů stěr ústí močové trubice, a pošle jej na rozbor. Je třeba vyšetření obou sexuálních partnerů, aby se zabránilo dalšímu šíření infekce.
Vyšetření na plicní chlamydie se provádí testem vzorku krve.
závisí na rozsahu a formě onemocnění
Prevence
Jedinou prevencí je chráněný pohlavní styk. Zvláště při časté změně sexuálních partnerů používejte latexové kondomy. Dbejte na intimní hygienu a používejte jen vlastní ručníky.
V případě infekce plic, kdy je vyvolavatelem chlamydia pnemoniae, je prevencí omezení pobytu v místech s vyšší koncentrací obyvatel, samozřejmou podporou je zdravá životospráva a dostatek pohybu na čerstvém vzduchu.
Chlamydiové infekce v kostce, SZÚ
25. leden 2006
| MUDr. Ljuba Janečková
V humánní medicíně mají hlavní význam Chlamydia trachomatis (CTR) a Chlamydia pneumoniae (CPN), které jsou lidskými patogeny. Chlamydia psittaci (CPS ) – je primárně zvířecí patogen s možností přenosu na člověka.
Chlamydie jsou obligatorní intracelulární parazité, které jsou podobné gramnegativním bakteriím ( mají obě nukleinové kyseliny a stavba buněčné stěny je podobná jako u ostatních G-bakterií ).
Rod Chlamydia má 4 nejrozšířenější a známe druhy :
- Chlamydia trachomatis (CTR)
- Chlamydia pneumoniae (CPN), dle nové klasifikace Chlamydophila pneumoniae
- Chlamydia psittaci (CPS) , novější název Chlamydophila psittaci
- Chlamydia pecorum (CPC)
V humánní medicíně mají hlavní význam Chlamydia trachomatis (CTR) a Chlamydia pneumoniae (CPN), které jsou lidskými patogeny. Chlamydia psittaci (CPS) – je primárně zvířecí patogen s možností přenosu na člověka.
Chlamydia trachomatis (CTR)
je nejčastějším sexuálně přenášeným bakteriálním patogenem na světě, a je původcem pohlavních chorob (STD- Sexual Transmitted Disease ). Dle WHO každoročně vzniká asi 500 milionů nových případů STD , a co je zarážející , že přibližně 90 milionů těchto infekcí je připisováno Chlamydia trachomatis.
Nejvíce ohroženou skupinou jsou mladí lidé jak mužského tak i ženského pohlaví , a to nejvíce ve věkových skupinách 15 – 30 let. Je nejčastější příčinou neplodnosti u žen i u mužů. Urogenitální chlamydiové infekce často probíhají ve formě tzv. postgonokokového zánětu.
Cervikální chlamydiová infekce je v současné době považována za jeden z rizikových faktorů pro vznik karcinomu děložního hrdla ze skvamózních buněk ( Squamous Cell Carcinoma – SCC). V dospělosti může CTR způsobovat akutní nebo subakutní folikulární konjunktivitidu, která může progredovat v keratitis punctata.
Ophthalmia neonatorum je také komplikací u dětí narozených infikovaným matkám.
Chlamydie trachomatis se přenáší vaginálním, orálním i análním stykem .
Inkubační doba: 1.-3. týdnů.
Rizikové faktory: nedodržování zásad bezpečného sexu a udržování kontaktu s více sexuálními partnery.
Onemocnění u člověka, která jsou způsobená Chlamydia trachomatis:
| Sérotypy | Onemocnění |
| A, B, Ba, C | Trachom |
| L1 – L3 | Lymphogranuloma venereum |
| D – K ( 18 sérotypů ) | Urogenitální a oční infekce |
Lymphogranulom venereum a trachom se v naších podmínkách nevyskytují.
Trachom je následek oční infekce. O trachomu se jíž psalo v Egyptě a v Čině před několika tisíc lety a i teď je trachom hlavní příčinou preventabilní slepoty.
Dle WHO v endemických oblastech trachomu ( rozvojové země v oblasti tropů a subtropů ) žije asi 500 milionů lidí, a asi 150 milionů z nich má aktivní infekci. Hlavním rezervoárem jsou malé děti.
Často opakované infekce vedou k jizvení spojivky a časem i k úplné slepotě.
V ČR se mohou eventuálně vyskytnout pouze importované případy.
Venerický limphogranulom ( lymfogranuloma venereum ) – je velmi infekční onemocnění, které se přenáší především sexuálním stykem a původcem je bakterie CTR – sérotyp L1-L3.
V ČR se již od roku 1991 venerický lymphogranulom nevyskytuje, ale nelze vyloučit importování z jiných státu díky cestovnímu ruchu.
Toto onemocnění je časté v tropických a subtropických zemích (Asie, Afrika, Jižní Amerika).
Prvním příznakem onemocnění je malá, nebolestivá papula nebo uzlík na genitálích. Zánětlivý proces postupuje do mízních uzlin v okolí genitálií ( u mužů tříselních a u žen spíš častěji pánevních ).
Poté dochází ke zhnisání těchto uzlin, které mohou vytvářet abscesy a perforovat, (vznikají píštěle, ze kterých vytéká zbarvený sekret). Zánětlivé změny mohou pokračovat dál do okolních tkání, což může přivést k proktitidě (zánět konečníku ), zúžení konečníku a jiným komplikacím.
Kromě lokálních změn jsou charakteristické i jiné symptomy jako zimnice, horečka, bolestí hlavy, svalu, kloubů , může být i nechutenství, zvracení atd.
Přenos: přímý kontakt z infikovaným sekretem nemocných lidi, nejčastěji pohlavním stykem.
Inkubační doba : 7 až 21 den.
CTR sérotypy D – K – jsou původci zánětu urogenitálního traktu u mužů a žen, ale mohou postihnout i oční spojivky, eventuálně i faryng . U mužů je nejčastěji postižena močová trubice (uretritidis), nadvarlata (epididimitis), rekta (proktitis) a oční spojivky ( conjunktivitis). Jestliže je infekcí postižena spojivka oka, uretra i klouby, mluvíme o Reiterovém syndromu .
Těhotné ženy s infekcí CTR mají vysoké riziko předčasných porodu, časté jsou poporodní pánevní záněty, a u novorozenců se může vyskytnout novorozenecká konjunktivitida nebo i novorozenecká pneumoniae.
Ale asi 50% mužů a 80% žen jsou asymptomatických, proto je to vážný zdravotní problém , jelikož asymptomatické a neléčené osoby mohou přenášet tento patogen na další osoby (sexuálně přenosné onemocnění ! ).
Pozdní následky – komplikace se mohou projevovat u žen jako PID ( zánětlivé pánevní onemocnění ) s následnou tubární sterilitou nebo mimoděložními těhotenstvími, časté jsou spontánní potraty nebo i předčasné porody.
Urogenitální chlamydiové infekcí usnadňují šíření HIV, jelikož pacienti s chlamydiovou infekcí mají větší vnímavost k HIV. Jedním z faktorů možnosti vzniku cervikální neoplazie se připisují také časté infekce CTR.
Klinické projevy chlamydiové infekce, vyvolané sérotypem D – K:
U mužů: Uretritida ( zánět močové trubice ), nebo urethritis non-gonorrhoica.
Asi 40-50 % uretritid u mužů je vyvolané CTR ( sérotypy D-K). Inkubační doba je 10-20 dnů. První příznaky onemocnění jsou pálení a serózní, jen zřídka nažloutlý, hnisavý výtok různé intenzity. Dále si pacienti stěžují na svědění a bolestí v močové rouře.
Tyto příznaky jsou obdobné jak u lehké formy gonorey ( kapavky). Současný přenos gonorey a chlamydiové infekce způsobuje u 50% infikovaných tzv. postgonoroickou uretritidu. Ta je důsledkem eliminace gonokoků penicilinem, který je neúčinný proti chlamydiím.
4-7 dnů po léčbě gonorey může dojit k chlamydiové uretritidě . Při pozdní léčbě , event.
při neléčených případech mohou nastat komplikace ve formě epidimitis ( zánětu nadvarlat ), které se charakterizuje zduřením varlete, zánětem prostaty anebo proktitidou (zánět konečníku ) se strikturami a píštělemi.
U žen začíná většinou chlamydiové onemocnění genitálu purulentní cervicitidou ( zánět cervixu ) s hrozbou vzestupné infekce na endometrium, kdy může vzniknout salpingitida, peritonitida, následkem kterých může být sterilita nebo extrauterinní gravidita.
Symptomy chlamydiové cervicitidy ( zánět děložního hrdla ) jsou nespecifické a málo vyjádřené.
Jen polovina všech infikovaných si stěžuje na hlenohnisavý výtok, může být krvácení v průběhu cyklu, někdy pálení a svědění při močení. Chlamydiová infekce většinou postihuje endocervix a uretru současně. Pacientky se stěžují jen na nucení na močení, polakisurii a dysurii ( uretrální syndrom ).
Endometritida ( zánět sliznice děložní ), která se charakterizuje výtokem, bolestmi v podbřišku a zádech , poruchami menstruálního cyklu, může být zvýšená teplota atd .
K zánětu dochází většinou šířením z jiných části pohlavního ústrojí (zejm. z pochvy) nebo po některých chirurgických výkonech, potratech či porodu.
Doprovází ho výtok ,bolesti, poruchy menstruálního cyklu , zvýšená teplota, sexuální obtíže .
Při šíření infekce ascendně může vzniknout i chlamydiová salpingitida ( zánět vejcevodů ). Jejich postižení je jako při akutní adnexitidě typicky doprovázeno horečkou, palpačním nálezem na adnexech, leukocytózou a zvýšenou hodnotou FW.
Lehké bolesti v podbřišku s občasnými subfebrilijemi a nepatrným palpačním nálezem svědčí spíše o chlamydiové etiologii, než o salpingitidě vyvolané jinými bakteremi. Gonoroická salpingitida je často doprovázena infekcí chlamydií.
Při akutní salpingitidě jsou v 50% případů v cervixu anebo v uretře chlamydie, ale jen v 20% gonokoky.U partnerů žen s akutní salpingitidou se vyskytují chlamydie v uretře až v 70 % případů.
Občas za porodu dochází k přenosu chlamydií na novorozence. Vstupní bránou infekce jsou spojivky očí a nosohltan. 1 až 2 týdny po porodu onemocní asi 40% novorozenců chlamydiovou konjunktivitidou, a asi u 10% z těchto případů se po 2.týdnech života nebo trochu později rozvijí novorozenecká pneumoniae.
Výjimečně může vzniknout perihepatitida , která byla doposud pokládána za typickou pro gonoreu, a je stejně často způsobena chlamydemi. Laparoskopicky se zjišťuje fibrinózní membránu na povrchu jater s nepatrnou zánětlivou reakcí jaterního parenchymu.
Pacientky si stěžují na náhlé silné bolesti pod pravým žeberním obloukem a někdy u pravého ramena, ale často – bez sympromů. Podobné nálety a následné srůsty je možno nalézt i jinde v peritoneální dutině, zvláště okolo apendixu ( periapendicitis ) .
Tito stavy jsou znamé pod názvem Fitzův-Hughův-Curtisův syndrom ).
Chlamydia psittaci ( CPS )
– je primárně zvířecí patogen s možnosti přenosu na člověka. Agens se vyskytuje u ptáků (papoušci, holubi atd.) a savců (skot, ovce, kozy, koně, prasata, kočky atd.). Může způsobit lidská onemocnění probíhající pod obrazem atypické pneumoniae (ptačí kmeny ) anebo placentitidy (savčí kmeny).
Prozatím jediná chlamydiová infekce, která podléhá povinnému hlášení.
Cesta přenosu : nejčastěji kontaminovaným trusem nebo peřím.
Chlamydia pneumoniae (CPN)
– je ze všech druhů chlamydií v lidské populaci nejrozšířenější. Během posledních let je zvýšen počet akutních i chronických onemocnění , které dávají do souvislosti s infekcí CPN. Jsou to onemocnění nejen respirační traktu, ale i mimorespirační.
- Onemocnění u člověka , způsobených Chlamydia pneumoniae: rhinitis, sinusitis, otitis media, pharingitis, bronchitis, pneumoniae, astma bronchiale, konjunktivitis, artritis ( reaktivní artritida), erythema nodosum, meningoencefalitida atd.
- Již několik let se uvažuje o potenciálním uplatnění CPN při vzniku ischemické choroby srdeční, roztroušené skleróze, Aishajmerové choroby atd.
- Cesta přenosu : kapénková infekce nebo přímým kontaktem.
Inkubační doba: 1.-3. týdny.
Většinou k primoinfekci dochází mezi 5. až 18. rokem života, která asi v 10% proběhne jako atypická pneumoniae. Reinfekce jsou dost časté.
Chlamydie mohou dlouhodobě perzistovat v makrofázích, které mohou být vektorem šíření patogenu , a následně zdrojem persistentních infekcí.
Pravděpodobně agens není pořad přítomen v populaci, existují náznaky periodicity – každé 2 – 3 roky je vyšší incidence , která se střídá každých 4 – 5 let s nízkou incidencí onemocnění vyvolaných chlamydií. Z literatury jsou známé i epidemie pneumonií
( v Seattlu 1990-1991, v Finsku – 4 epidemie CPN v letech 1957-1985 ve vojenských posádkách ). Většinou infekci prodělá celosvětově dospělá populace jednou anebo i vícekrát za život.
Největší procento zjištěných druhově specifických protilátek proti Ch. pneumoniae je ve věkových skupinách nad 20 let. Promořenost dospělé populace je dle některých autorů 60-80%.
Neléčené nebo pozdě diagnostikované chlamydiové infekce mohou vyvolat komplikace
( infekční nebo reaktivní artritidy , vzácně může vzniknout i akutní myokarditida ). V některých případech C.pneumoniae může byt původcem konjunktivitid ( záněty očních spojivek ), lumbosakrální meningoradikulitidy , infekční endokarditidy nebo i meningoencefalitidy.
Používané laboratorní metody diagnostiky
- Detekce rodově i druhově specifických protilátek:
- 1). MIF ( mikroimunofluorescenční test, druhově specifický test )
- – anti Chlamydia pneumoniae IgG, IgA, IgM
- – anti Chlamydia trachomatis IgG, IgA, IgM
- – anti Chlamydia psittaci IgG, IgA, IgM
- 2).
ELISA test ( rodově specifický test )
- – anti Chlamydia IgG, IgA, IgM
- Přímý průkaz Chlamydia pneumoniae ( CPN ) a Chlamydia trachomatis ( CTR ):
- 1). Přímý průkaz DNA Chlamydia trachomatis a Chlamydie pneumoniae
- 2).
Detekce antigenů CPN a CTR imunofluorescenčním testem ( IF test )
- Průkaz DNA Chlamydia trachomatis metodou PCR ( Cobas Amplicor, Roche):
- Vyšetřovací materiál:
| Moč | Do ster. nádobky 10-15 ml z prvního proudu ranní moči, | Skladování při 2-8°C, transport do 4 dnů. |
| Výtěry: konjunktivální | Štětička se vloží do sterilní zkumavky s 1 ml PBS | Transport do lab. do 24 hodin |
| endocervikální | (při 2-8 °C ) | |
| vaginální | event. skladovat při – 20°C. | |
| uretrální | ||
| nasofaryngeální | ||
| Sperma | Do ster.zkumavky 5-10 ml | 2-8°C do 24 hodin. |
| Výpotek | Do ster.zkumavky 5-10 ml | 2-8°C do 24 hodin. |
| Sérum , plná krev (experim.) | 3-10 ml nesrážlivé krve do ster. zkumavek | Transport do lab . při norm.teplotě – do 24 hod. Event. skladovat při +4°C max. 48 hodin. |
Průkaz DNA Chlamydia pneumoniae metodou PCR ( neakreditovaná metoda ): Vyšetřovací materiál:
| Krev | Odebírá se 3-10 ml nesrážlivé krve do odběrových kontejnerů (např.Vacutainer nebo Sardstet) | Transport do laboratoře při normální teplotě , pokud možno do 24 hod. V případě nezbytnosti skladovat při |
| +4 °C max.48 hod. | ||
| Ostatní tělní tekutiny: | ||
| – Sputum | Odebírá se 1 ml do sterilních dobře uzavíratelných kontejnerů | Transport do lab. při norm.teplotě do 24 hodin. |
| – BAL | V případě nezbytnosti skladovat při +4°C max.5 dní, nebo při –20°C. | |
| – Likvor | ||
| – Oční tekutina | ||
| – Plodová voda | ||
| Výtěry: | Štětička se vloží do ster. zkumavky s 1 ml PBS | Transport do lab. při 2-8°C ,pokud možno do 24 hodin, event. skladovat při –20°C. |
| – nazofaryngeální | ||
| – konjunktivální | ||
| Biopsie,autopsie | Vzorek tkáně cca 0,5 cm3 se vloží do suchého ster. kontejneru. | Transportuje se do lab. na ledu do 24 hod., nebo se mrazí na suchém ledu a transportuje zmražený při –20°C. |
| Jehlová biopsie nebo biopsie z endoskopu | se vkládá do sterilní zkumavky s 0,5 ml PBS | Transportuje se do lab. na ledu do 24 hodin. |
Diagnostika infekcí C.pneumoniae se opírá hlavně o sérologická vyšetření ( detekce rodově a druhově specifických testů ). Poznámka: Protilátky IgM ( bez současné pozitivity IgA a/nebo IgG ) jsou většinou považovány za přímoinfekci.
U některých dospělých osob mohou dlouhodobě přetrvávat IgM protilátky v rodově i druhově specifických testech ( často i s současnou pozitivitou IgA a IgG protilátek), příčinou může být dle některých autorů vysoká aktivita probíhající chronické infekce nebo intenzivní reinfekce, ale nelze vyloučit i nespecifitu.
Přítomnost protilátek třídy IgG bez klinických příznaků je považována za sérologický obraz prodělané infekce .Důležitá je dynamika protilátkové tvorby – k jejímu zjištění je nutné vyšetření alespoň dvou sér: první na začátku onemocnění a druhý asi po 2 – 3 týdnech.
Eventuálně i třetí vzorek – rekonvalescentní za 4 – 6 týdnů od počátku onemocnění. V prvních 6 – 8 měsících věku života je třeba počítat s možnosti přítomnosti transplacetárně přenesených protilátek ( pouze IgG !).
Pro detekci antigenu C.pneumoniae se používá imunofluorescenční test ( používají se druhově specifické monoklonální protilátky ).
Přímý průkaz DNA C.pneumoniae metodou PCR se používá prozatím spíš k výzkumným účelům.
U akutních infekcí , vyvolaných C.trachomatis metodou volby je přímý průkaz agens z klinického materiálu ( viz. tab.)
Průkaz protilátek proti druhově a rodově specifickým antigenům C. trachomatis je na místě u déletrvajících infekcí, zvláště při podezření na systémovou nebo ascendentní nákazu , při nepřítomností chlamydií v dolních urogenitálních cestách ( při použití přímých metod průkazu DNA C.trachomatis metodou PCR ).
Léčba chlamydiových infekci:
- Proti chlamydiím nejvyšší účinnost vykazují :
- 1. tetracykliny
- 2. makrolidová ATB
3. fluorované chinolony 2. a 3. generace
U pacientů s prokázanou infekcí Ch.trachomatis je důležitá současná terapie všech sexuálních partnerů.