Žaludeční kyselina (žaludeční šťáva)

Stanovení žaludeční sekrece, acidity

Parietální buňky žaludeční sliznice produkují kyselinu chlorovodíkovou o koncentraci cca 0.5 mmol/l). Zdrojem vodíkového iontu H+ je voda,která je disociována membránovou hydrolýzou v součinnosti s reakcí karboanhydrázy produkující CO2. Karboanhydráza je limitujícím faktorem tvorby HCl v žaludeční sliznici. Regulace žaludeční sekrece je řízena neurohumorálně, významným faktorem je hladina gastrinu. Vyšetřování žaludeční acidity je založeno na stimulaci parietálních buněk, odběru žaludeční šťávy a stanovení obsahu volné a celkové HCl. Ke stimulaci je nejvhodnější pentagastrin, použít lze i histaminu (Lamblingův test) nebo insulinu. Hodnocení funkčního testu je však závislé na typu stimulace tj. výsledek se liší po podání gastrinu, histaminu nebo insulinu.

Provedení testu. Pacient přichází na lačno a je mu zavedena žaludeční sonda, jejíž pozici je nutno ověřit skiaskopií. Pomocí odsávačky je odčerpáván žaludeční obsah a jednotlivé porce jsou sbírány po 15 minutách, celkem 2 hodiny.

Nejprve je odebrána veškerá žaludeční šťáva na lačno – porce T0 a pak následuje sběr nestimulované, basální sekrece T60 4 x 15 minut. Po 1 hodině testu je provedena stimulace 6 µg pentagastrinu/kg váhy subkutánně (histamin podáváme jako 1% roztok v dávce 0.1 ml/10kg váhy, insulin podáváme i.v. 10-20 IU NI).

Následuje odběr dalších 4 porcí po 15 minutách – stimulovaná sekrece T120.

Laboratorní analýza žaludečního obsahu a stanovení koncentrace HCl. Ve všech porcích změříme pH, objem porce a titračně stanovíme koncentraci HCl. Titrujeme 10 ml (minimálně 5 ml) žaludeční šťávy pomocí 0.1 mol/l NaOH v přítomnosti barevného pH-indikátoru (např. diethylaminoazobenzen). V každé frakci stanovujeme koncentraci HCl, vypočítáme celkový výdej HCl a sekreční rychlost mmol HCl/hodinu. Indexy používané v diagnostice jsou označeny BAO (Basal acid output), stanoven z basální frakce T60 před stimulací; PAO (Peak acid output) stanovený průměrem ze dvou frakcí s nejvyšší koncentrací HCl a MAO (Maximum acid output) jako výsledek hodinové stimulované sekrece T120. Při insulinovém testu se stanovuje i koncentrace pepsinu jako BPO (Basal pepsin output) a MPO (Maximal pepsin output).

Referenční hodnoty testu s pentagastrinem: BAO 1-5 mmol HCl/hod, MAO 10-23 mmol HCl/hod, PAO 8-40 mmol HCl/hod. Hodnoty u mužů jsou vyšší než u žen (PAO u mužů je 11-40, u žen 8-33 mmol HCl/hod).

Po stimulaci histaminem hodnotíme celkový objem žaludeční štávy, normální hodnoty jsou 150-250 ml/2 hod a celková acidita 72-80 mmol HCl/l.

Hodnoty insulinového testu jsou u mužů BPO 32 ± 29 mg/hod, MPO 320±170 mg/hod; u žen BPO 60±81 mg/hod, MPO 170 ± 150 mg/hod.

Klinický význam. Hypochlorhydrie (hypoacidita) až achlorhydrie (anacidita) je signifikantním příznakem perniciózní anemie, podezření na malignity (karcinom žaludku vykazuje však v časných stádiích hyperaciditu i normoaciditu). Dg.významné je stanovení žaludeční acidity při Zollinger-Ellisonově syndromu, kdy prokazujeme vysokou bazální i maximální sekreci (BAO>15, MAO>60), ve více než 50% případů Zollinger-Ellisonova syndromu je index BAO/MAO > 0.60. Pentagastrinová stimulace testu je aplikovatelná i pro analýzu mucinu. Nejnovější studie používají pro stanovení hypochlorhydrie bQRT test (Blood Quininium Resin Test).

Endoskopická varianta funkčního testu. Stimulace je provedena 4 µg tetragastrinu/kg váhy subkutánně, endoskopickou sondou je odebrán 10minutová sekrece (20-30 min po stimulaci) a titračně je stanovena acidita v mEq/10min. Korelace s MAO-BAO je r=0.92, reprodukovatelnost testu CV=5.6%. Novinkou roku 2009 je také dechový test s podáním 13C-calcium carbonatu.

Reference Miyamoto S. – J Clin Biochem Nutr. 2019, Medline – link Miraglia C. – Acta Biomed. 2018, Medline – link Kim BC. – Gastroenterology Res. 2018, Medline – link Kuiper P. – Pancreatology. 2010, Medline – link Clough MR. – Eur J Gastroenterol Hepatol. 2009, Medline – link Iijima K. – J Gastroenterol. 2009, Medline – link Derakhshan MH. – J Clin Pathol. 2006, Medline – link De Martel C. – Dig Dis Sci. 2006, Medline – link Hamilton MA. – Anesth Analg. 2005, Medline – link Skoczylas T. – Dig Dis Sci. 2003, Medline – link Hayakawa T. – J Gastroenterol Hepatol. 2003, Medline – link Kalach N. – Turk J Pediatr. 2003, Medline – link Hyrdel R. – Vnitr Lek 2002, Medline – link Roy PK. – Medicine (Baltimore) 2001, Medline – link Metz DC. – Aliment Pharmacol Ther 2000, Medline – link Iijima K. – Am J Gastroenterol 1998, Medline – link Hurlimann S. – Am J Gastroenterol 1998, Medline – link

Žaludeční kyselina – co na překyselený žaludek

Žaludeční kyselina je jedna z nejdůležitějších složek organismu při procesu trávení. Od její kvality závisí zpracování přijímané potravy a zásoba organismu živinami z přijaté stravy. Přestože má kyselina žaludku v tomto ohledu pro organismus nezastupitelnou roli, často se v souvislosti s ní skloňuje nepříjemný zdravotní problém – a to překyselení žaludku.

Překyselený žaludek příznaky

Nejčastějšími příznaky tzv. zvýšené kyseliny v žaludku jsou:

• kyselá / hořká pachuť v ústech
• pálení na hrudi
• bolest za hrudní kostí
• nevolnost, nadýmání, říhání, plynatost a škytavka

Také se může vyskytnout zvýšená kazivost zubů a citlivost zubních krčků.

Proč způsobuje zvýšená žaludeční kyselina pálení

K tomuto jevu dochází následovně:

Zatímco žaludeční stěny jsou pokryty ochrannou vrstvou – sliznicí s hlenovitým povrchem tzv. mucinem, který je odolný proti působení žaludečních šťáv, jícen takovou ochrannou vrstvou nedisponuje, a proto dochází k výše zmíněným potížím právě při výstupu žaludečních kyselin do jícnu. Tento stav se zvykne označovat i pojmem pálení žáhy.

Příčiny vzniku problémů s kyselinou v žaludku

Lidé při problémech s pálením žáhy často hledají odpovědi na otázky co neutralizuje žaludeční kyselinu, nebo jak snížit kyselinu v žaludku. Zdroj problému se však nachází někde jinde. Problém spočívá v tom, že žaludeční kyselina vůbec má možnost vyjít z jejího přirozeného prostředí do jiných částí trávicího traktu, kde způsobuje pálení.

A nejčastěji k tomu dochází při dvou jevech:

1. poškození / nesprávné fungování jícnového svěrače (refluxní choroba)
2. přejedení se – obsah přeplněného žaludku “vytlačuje” žaludeční kyseliny do jícnu

Žaludeční kyselina léčba (léky na kyselinu)

Po diagnostice u lékaře obvykle dochází k předepsání léků proti tvorbě žaludečních šťáv tzv. inhibitorů protonové pumpy nebo antacid.

Na první pohled to může vypadat jako ideální řešení, avšak netřeba opomíjet, že problémem nejsou samotné trávicí šťávy, ale to, že vystupují do nesprávných částí trávicího traktu. Jejich omezením se sice dočasně zbavíme problémů s pálením žáhy, ale můžeme si způsobit mnohem horší potíže.

Omezíme tím totiž i zároveň funkci trávení (nebude nám dostatečně trávit). Potrava může dokonce začít v žaludku hnít a způsobovat další problémy spojené s nedostatečným přísunem živin do organismu.

Žaludeční kyselina první pomoc

Přinášíme vám i několik praktických tipů, jak se zbavit potíží s žaludeční kyselinou svépomocí:

• • zdravá výživa – upřednostnění rostlinné stravy; omezení živočišné stravy a cukrů, bílé mouky, mléka, kávy, alkoholu a sycených slazených nápojů
• • jíst raději více krát denně, ale menší porce
• • jíst v klidu pomalu a důkladně žvýkat
• • dbát na dostatečný přísun tekutin (min. 2 litry vody denně) – podporuje to tvorbu žaludeční kyseliny
• • podpora trávicích enzymů – pomoci mohou probiotika, jablečný ocet

Naše doporučení:

My doporučujeme tzv. mastichovú kúru pro trávicí trakt s obsahem probiotik.

Užívat po dobu jednoho měsíce, dokud nedojde k nápravě.

Získat ji můžete v certifikovaném internetovém obchodě – mastichashop.cz

Žaludeční kyselina – Gastric acid

Žaludeční kyselina , žaludeční šťáva nebo žaludeční kyselina , je trávicí tekutina vytvořená v žaludku .

Žaludeční kyselina, složená z kyseliny chlorovodíkové , chloridu draselného a chloridu sodného , hraje klíčovou roli při trávení bílkovin aktivací trávicích enzymů , které společně rozkládají dlouhé řetězce aminokyselin bílkovin .

Kyselina žaludeční je regulována v systémech zpětné vazby, aby se zvýšila produkce v případě potřeby, například po jídle. Jiné buňky v žaludku produkují hydrogenuhličitan , což je báze, která tlumí tekutinu a zajišťuje regulované pH .

Tyto buňky také produkují hlen – viskózní bariéru, která brání poškození žaludku žaludeční kyselinou. Slinivka dále produkuje velká množství bikarbonátu, a vylučuje hydrogenuhličitan přes pankreatického vývodu do dvanáctníku k neutralizaci žaludeční kyseliny přechází do trávicího traktu .

Hlavní složkou žaludeční kyseliny je kyselina chlorovodíková produkovaná parietálními buňkami v žaludečních žlázách v žaludku. Jeho sekrece je složitý a relativně energeticky nákladný proces.

Parietální buňky obsahují rozsáhlou sekreční síť (zvanou canaliculi ), ze které se kyselina chlorovodíková vylučuje do lumen žaludku. Hodnota pH žaludeční kyseliny je 1,5 až 3,5 v lumen lidského žaludku, což je úroveň udržovaná protonovou pumpou H + / K + ATPáza .

Parietální buňka uvolňuje v tomto procesu bikarbonát do krevního oběhu, což způsobuje dočasné zvýšení pH v krvi, známé jako alkalický příliv .

Vysoce kyselé prostředí v lumen žaludku způsobuje, že bílkoviny z potravy ztrácejí svou charakteristickou skládanou strukturu (nebo denaturaci ). To odhaluje vazby proteinových peptidů .

Hlavní žaludeční buňky žaludku vylučují enzymy pro štěpení bílkovin (neaktivní pepsinogen a v dětství renin ). Kyselina chlorovodíková aktivuje pepsinogen na enzym pepsin , který pak pomáhá trávení rozbitím vazeb aminokyselin, což je proces nazývaný proteolýza .

Kromě toho je v kyselém prostředí mnoho mikroorganismů inhibováno nebo zničeno, což zabraňuje infekci nebo nemoci.

Vylučování

Typický dospělý lidský žaludek vylučuje asi 1,5 litru žaludeční kyseliny denně. Sekrece žaludeční kyseliny se vyrábí v několika krocích. Chloridové a vodíkové ionty se vylučují odděleně od cytoplazmy parietálních buněk a mísí se v kanálcích.

Žaludeční kyselina se poté vylučuje do lumen žaludeční žlázy a postupně se dostává do hlavního lumen žaludku.

Přesný způsob, jakým vylučovaná kyselina dosáhne lumen žaludku, je kontroverzní, protože kyselina musí nejprve procházet vrstvou žaludečního hlenu s relativně pH neutrálním.

Chloridové a sodné ionty se aktivně vylučují z cytoplazmy parietální buňky do lumenu canaliculus. To vytváří negativní potenciál −40  –  −70 mV přes parietální buněčnou membránu, což způsobuje, že ionty draslíku a malý počet iontů sodíku difundují z cytoplazmy do kanálků parietálních buněk. 

Enzym karboanhydráza katalyzuje reakci mezi oxidem uhličitým a vodou za vzniku kyseliny uhličité . Tato kyselina se okamžitě disociuje na vodíkové a hydrogenuhličitanové ionty. Vodíkové ionty opouštějí buňku prostřednictvím antiporterových čerpadel H + / K + ATPázy .

Současně jsou sodné ionty aktivně reabsorbovány. To znamená, že většina vylučovaných iontů K + a Na + se vrací do cytoplazmy. V kanálu se vylučované vodíkové a chloridové ionty mísí a vylučují se do lumen kyslíkové žlázy.

Nejvyšší koncentrace, kterou žaludeční kyselina dosahuje v žaludku, je 160 mM v kanálech. To je asi 3 milionykrát více než arteriální krev , ale téměř přesně izotonicky s jinými tělesnými tekutinami. Nejnižší pH vylučované kyseliny je 0,8, ale kyselina se zředí v lumen žaludku na pH mezi 1 a 3. 

Mezi jídly dochází k malé kontinuální bazální sekreci žaludeční kyseliny, obvykle méně než 10  mEq / hod.

Existují tři fáze vylučování žaludeční kyseliny, které zvyšují rychlost vylučování za účelem strávení jídla:

Regulace sekrece

Diagram zobrazující hlavní determinanty sekrece žaludeční kyseliny se zahrnutím cílů léků pro peptickou vředovou chorobu (PUD) a gastroezofageální refluxní chorobu (GERD).

Produkce žaludeční kyseliny je regulována jak autonomním nervovým systémem, tak několika hormony . Parasympatický nervový systém , prostřednictvím vagus a hormon gastrin stimulovat parietální buňky k produkci žaludeční kyseliny, a to jak přímo působící na parietálních buňkách a nepřímo, prostřednictvím stimulace sekrece hormonu histaminu z enterochromaffine podobných buněk (ECL) . Vazoaktivní intestinální peptid , cholecystokinin a sekretin – všechny inhibují produkci.

Produkce žaludeční kyseliny v žaludku je přísně regulována pozitivními regulátory a mechanismy negativní zpětné vazby . Do tohoto procesu jsou zapojeny čtyři typy buněk: parietální buňky, G buňky , D buňky a enterochromafinové buňky. Kromě toho významně ovlivňují sekreci zakončení nervu vagus (CN X) a intramurálního nervového plexu v zažívacím traktu.

Nervová zakončení v žaludku vylučují dva stimulační neurotransmitery : acetylcholin a peptid uvolňující gastrin . Jejich účinek je jak přímý na parietální buňky, tak zprostředkovaný vylučováním gastrinu z G buněk a histaminu z buněk podobných enterochromafinu. Gastrin působí přímo i nepřímo na parietální buňky stimulací uvolňování histaminu.

Uvolňování histaminu je nejdůležitějším pozitivním regulačním mechanismem sekrece žaludeční kyseliny v žaludku. Jeho uvolňování je stimulováno gastrinem a acetylcholinem a inhibováno somatostatinem .

Neutralizace

V dvanáctníku , žaludeční kyseliny se neutralizuje pomocí hydrogenuhličitanu sodného . To také blokuje žaludeční enzymy, které mají svá optima v kyselém rozmezí pH .

Sekrece hydrogenuhličitanu sodného z pankreatu je stimulována sekretinem .

Tento polypeptidový hormon se aktivuje a vylučuje z takzvaných S buněk ve sliznici duodena a jejuna, když pH v duodenu poklesne pod 4,5 až 5,0. Neutralizace je popsána rovnicí:

HCI + NaHCO 3 → NaCl + H 2 CO 3

Kyselina uhličitá rychle vstřebává s oxidem uhličitým a vodou prostřednictvím katalýzy karboanhydrázy enzymů vázaných na epitelu střeva, což vede k celkové uvolnění plynného oxidu uhličitého v lumen spojené s neutralizací.

V absorpčním horním střevě, jako je dvanáctník, bude mít rozpuštěný oxid uhličitý i kyselina uhličitá tendenci se ekvilibrovat s krví, což vede k tomu, že většina plynu produkovaného při neutralizaci bude vydechována plícemi.

Role v nemoci

U hypochlorhydrie a achlorhydrie je v žaludku nízká nebo žádná žaludeční kyselina, což může vést k problémům, protože se snižují dezinfekční vlastnosti lumen žaludku. Za takových podmínek existuje větší riziko infekcí zažívacího traktu (například infekce bakteriemi Vibrio nebo Helicobacter ).

U Zollinger-Ellisonova syndromu a hyperkalcémie dochází ke zvýšení hladiny gastrinu , což vede k nadměrné produkci žaludeční kyseliny, což může způsobit žaludeční vředy .

U onemocnění s nadměrným zvracením se u pacientů vyvine hypochloremická metabolická alkalóza (snížená kyselost krve působením deplece H + a chloru ).

Farmakologie

Enzym protonové pumpy je terčem inhibitorů protonové pumpy , který se používá ke zvýšení pH žaludku (a tím ke snížení kyselosti žaludku) u onemocnění, která se vyznačují přebytečnou kyselinou. H 2 antagonisty nepřímo snižují tvorbu žaludeční kyseliny. Antacida neutralizují stávající kyselinu.

Dějiny

Role žaludeční kyseliny při trávení byla založena ve 20. a 30. letech 20. století Williamem Beaumontem na Alexis St. Martin , který měl v důsledku nehody v žaludku píštěl (díru), což Beaumontovi umožnilo sledovat proces trávení a extrakci žaludeční kyseliny, ověřením, že kyselina hrála při trávení zásadní roli.

Viz také

Reference

externí odkazy

• Parietální buňka: Mechanismus sekrece kyselin; Colorado State University

Žaludeční šťávy, důležité věci v našem těle

Jakou funkci mají žaludeční šťávy a mohou poškodit žaludek ?

Dutinou ústní přes jícen prochází strava do žaludku, kde se pozvolným rytmickým pohybem stěn mísí se žaludečními šťávami. Produkce žaludeční šťávy se pohybuje v rozmezí 1,5 – 2,5 litru za den. Složení, pH a množství žaludeční šťávy se během dne mění a je závislé na příjmu potravy.

Vysoká kyselost v žaludku je zapříčiněna obsahem kyseliny chlorovodíkové, takže i trávenina v žaludku má velmi kyselé pH 2 – 4. Žaludeční šťáva je bezbarvá tekutina, která mimo vody obsahuje i HCl (kyselinu chlorovodíkovou nebo kyselina solná), trávící enzym pepsin, chymozin, žaludeční lipázu a mucin.

Nedostatkem mucinu dochází k samonatrávení žaludeční sliznice a zapříčinění vzniku žaludečních vředů. I konzumace některých léků může zapříčinit snižování tvorby mucinu např. acylpyrin. Žaludeční šťávy se dále podílejí na tzv. pálení žáhy neboli pyrózy. Pyróza vzniká při zpětném toku kyselých šťáv do jícnu a nepříjemně ho dráždí.

Důvodem je špatný uzávěr v dolní části jícnu. Pokud však tento problém z dlouhodobého hlediska nebudeme řešit, tak si můžeme zapříčinit až nádorové onemocnění.

Zvýšenou konzumací potravin obsahující nitrosaminy (uzeniny, paštiky, uzené maso, při sušení sladu – pivo, přehnojená zelenina) si můžeme způsobit rakovinu žaludku, protože potrava působí přímo na sliznice v žaludku. Špatnými stravovacími návyky zvyšujeme produkci žaludečních šťáv a tím nám může vznikat překyselení.

Produkci šťáv zvyšujeme nikotinem – kouření, kofein – káva, koření, alkohol, látky vzniklé smažením. Lidé začínající svůj den kouřením a kávou si tedy mohu lehce přivodit žaludeční vředy. Dále nadměrná konzumace kávy, alkoholu, kouření vede k dráždění sliznice žaludku. Těžko stravitelná strava, hlavně živočišné tuky, nevhodná a nezvyklá úprava, teplota jídla, koření, může vyvolat akutní gastritidu.

• Plní velmi důležité funkce
• • bobtná a natráví bílkoviny
• • Chymozin důležitý u kojenců pro správné trávení mléčné bílkoviny a žaludeční lipázy ke štěpení mléčného tuku
• • Muciny produkované žaludeční sliznicí zabraňují žaludku před samonatrávením
• • Žaludeční lipáza působí na tukové kapénky v mléce • tvoří bariéru pro mikroorganismy a tím chrání před infekcí
• • podporuje vstřebávání železa • zabraňuje tvorbě nitrosaminů (způsobují rakovinu) • umožňuje resorpci (vstřebání) vitamínu B12
• • HCl – aktivuje enzym pepsin, který štěpí bílkovin – vytváří v žaludku kyselé pH – přeměňuje nerozpustné minerální látky na soli rozpustné ve vodě – umožňuje přeměnu neúčinného pepsinogenu na účinný pepsin – dezinfikuje – ničí viry a bakterie – usnadňuje trávení masa tím, že způsobuje bobtnání vaziva => rozpad svaloviny v žaludku na jednotlivá vlákna – zabraňuje kvašení tráveniny – umožňuje využívat železo a vitamíny z potravy
• Jak dlouho přetrvává strava v žaludku?
• • 30 min. – minerální vody, černá káva bez cukru, med, alkohol, čaj
• • 30-60 min. – odstředěné mléko, hovězí vývar bez tuku
• • 1-2 hod. – zakysané mléčné výrobky, kakao, nízkotučný sýr, vařená ryba, ovocný kompot
• • 2-3 hod. – smažená vejce, libové uzeniny, vařená zelenina a libové maso
• • 3-4 hod. – kuře, párky, celozrnný chléb, plnotučné sýry, hranolky, prorostlé maso

• 4-5 hod. – luštěniny, syrové a uzené maso • 5-6 hod. – papriky, špek, zvěřina, houby, ryby v oleji, pečené tučné maso

• více jak 6 hod. – zelí, ředkev, kachna, tučné ovčí maso

Celý článek naleznete:

http://ona.idnes.cz/k-cemu-je-hlen-usni-maz-nebo-stolice-duo-/zdravi.aspx?c=A140609_103959_zdravi_pet

Žaludeční kyselina HCL

Žaludeční kyselina není něco, co většina lidí myslí – není to překyselený žaludek. Je to jedna z nejdůležitějších součástí Vašeho trávicího systému!

Žaludeční kyselina, také nazývaná kyselina chlorovodíková (HCL), je vyráběna v parietálních buňkách, které vystýlají žaludek. Vyrábí se vždy, když se najíte.

Tyto parietální buňky používají různé minerály k výrobě kyseliny – z nichž dva nejdůležitější jsou sodík a draslík. Ph v žaludku je 1.35 – 3.5, to znamená, že je velmi kyselé, ale je regulované, aby nebylo kyselé natolik, že se žaludek poškodí.

K tomu slouží jiné buňky, které produkují hydrogenuhličitan a kyselost vyrovnávají.

K čemu je důležitá žaludeční kyselina?

Má dva hlavní úkoly: rozklad potravin a ochranu. Když sníte jídlo, je to žaludeční kyselina, která začíná rozkládat bílkoviny, většinu minerálů a připravovat klíčové živiny na další absorpci. Pomáhá také dezinfikovat potravu od nebezpečných bakterií.

Nízká žaludeční kyselina vede rovněž k slabé hladině neurotransmiterů / aminokyselin (chemických látek, které přenášejí signály z jedné buňky do druhé a hrají obrovskou roli ve Vašem zdraví).

Jak hypotyreóza a zpomalený metabolismus negativně ovlivňuje hladinu žaludeční kyseliny

Zpomalený metabolismus a hypotyreóza vedou k mnoha obtížím a zdá se, že také snižují hladinu žaludeční kyseliny. Výsledek? Vstřebávání důležitých živin a minerálů je sníženo, můžeme se setkat s nerovnováhou železa, vitamínu B 12, nebo vitamínu D. Další věc je, že nebudete mít ochranu proti špatným bakteriím, které způsobují dysbiózu a SIBO.

Nízké hladiny žaludeční kyseliny také způsobují potíže diagnostikované jako „gastritida“ – žaludek se zanítí a podráždí vzhledem k nízké žaludeční kyselině, protože potraviny v něm setrvávají příliš dlouho.

Souvisí pálení žáhy a poruchy trávení s vysokou hladinou žaludeční kyseliny? Bohužel Ne

Ukázalo se, že nízká hladina žaludeční kyseliny způsobí, že jídlo není tráveno ale kvašeno bakteriemi, takže vznikají kyseliny nepřirozené pro žaludek, které dráždí jícen.

Ten se přiotevře a malé množství kyselin uniká zpět trávicí trubicí a způsobuje pálení žáhy.

A bohužel lékaři tento problém řeší podáváním Omeprazolu nebo Helicidu anebo si to amatérsky řešíme podáváním antacid jako je Rennie, Tums apod. Tím bohužel odstraníme příznak, ale ne příčinu.

Čtěte také:  Vyrovnání mědi za pomoci ceruloplasminu pro zdraví štítné žlázy

Můžete mít dokonce průjem z nízké žaludeční kyseliny. Někteří vědci spekulují, že zánětlivé střevní onemocnění je důsledkem nízké hladiny žaludeční kyseliny.

Stárnutí a nízká žaludeční kyselina

Výzkum zjistil, že čím jsme starší, tím méně žaludeční kyseliny tvoříme.

Řešení?

Řešením je jednak začít léčit hypotyreózu, pokud se prokáže, nebo zrychlit metabolismus. Podpůrné řešení je pravidelné používání kapslí s betainem HCL, používání ostrých koření, používání jablečného octa.

Při léčbě si dejte velký pozor na to, zda nemáte vřed anebo bakterii Helicobacter pylori – v tomto případě musíte nejprve zahubit H.

pylori a vyléčit vřed a pokud toto nebude stačit na nastartování produkce žaludeční kyseliny, tak zvolit některé z výše uvedených kroků.

Zdroj: stopthethyroidmadness

Koncentrace zaludecni kyseliny

Chtěla bych se zeptat, jestli Salvie umí změřit, zda mám v žaludku dostatek nebo nedostatek žaludeční kyseliny? A jestli je tento výsledek přesný? Dozvěděla jsem se totiž, že někteří gastoenterologové toto vyšetření nedělají nedělají vůbec, a ti, co to zjišťují, nemají výsledky přesné, ale orientační.  Přeji hezký den, Tereza.

Odpovídá: EUGENIA Kuhn, naše kolegyně ze SRN:

Jedná sa o proces tvorby žaludeční kyseliny podle potřeby. Musíme si uvědomit, že není důležité množství HCl, ale její kvalita- koncentrace. Snížená kvalita se projeví v malabsorbci- špatném vstřebávání vitamínu B12. Jeho nedostatek má pak vliv na další tělesné funkce.

    Na koncentraci HCl závisí i reflux žaludeční kyseliny do jícnu.  Dostatečné množství žaludeční kyseliny vytvoří kromě jiného tlak v žaludku na oba svěrače- horní i dolní. (Sphingter). Ty se uzavřou a tak může proces trávení a zpracování potravy v žaludku probíhat.

Mladí lidé vytvářejí až 250 ml žaludeční šťávy/kyseliny za hodinu, pokud musí trávit, lidé ve věku 50-60 let mohou vytvářet jen kolem 40ml, což je málo na to, aby se vytvořil dostatečný tlak, který uzavře oba svěrače.

Tlak a koncentrace HCl jsou ovládané tělesným kontrolním systémem, který pracuje nezávisle na našem vědomém ovládání. Betain je dobrá pomůcka na podporu tvorby HCl v žaludku. Musíme myslet i na to, že potrava se zpracovává v žaludku mezi 2-9 hodinami.

Co mi nejlépe pomůže štěpit potravu a ničit patogeny? Dobrá koncentrace HCl!! Také nezapomenout, že starší lidé pijí méně tekutin, takže jich pak není dostatek na tvorbu žaludečních šťáv.  

Tady je troche více o funkci žaludeční kyseliny:

Denně vyprodukujeme cca 2-3 litry žaludeční kyseliny, která je bohatá na enzymy, obahuje vodu, kyselinu chlorovodíkovou, pepsinogen, případně pepsin, mucin a bicarbonát. K tomu se tvoří v žaludku ještě tzv. intrinsic faktor a nepatrné množstvo lipázy.

• pH hodnota (faktor kyselosti) žaludeční šťávy j mezi 1,0 a 1,5 (velmi, silne kyselá, na srovnání tolní ocet má cca 3,0-3,3 pH)
• 35% HCl má pH -1,0,                                                                                       
• 3,5% HCl ma pH 0,00,                                                                                         
• 0,35% HCl ma pH 1,0.                                                                                            
• Žaludeční šťáva má pH mezi 1,0 a 1,5 pH                                                                    
• obsah HCl v žaludku je mezi 0,35 a 0,30%                                                                

Čím vyšší obsah, tím je žaludeční šťáva kyselejší. Úloha HCl je aktivace pepsinogenu, likvidace mikroorganismů, a denaturace proteinů, přijímaných potravou.

Aktivací pepsinogenu vzniká pepsin, který působí jen za přítomnosti HCl. V kyselém prostředí je to enzym, štěpící proteiny.    

Aby žaludek nebyl napadán vlastní kyselinou, vytváří si slizniční povlak, mucin, který je tvořený mukózou, a chrání sliznici žaludku před poleptáním vlastní kyselinou a agresivními složkami, jako jsou žluč, glukokortikoidy, NSAR, etylalkohol, infekce.

V případě, že je sliznice žaludku oslabena, a žaludek produkuje méně šťávy, případně žádnou šťávu, dochází k tzv. achylii. Symptomaticky se achylie projevuje malabsorbcí a průjmem, je spojovana s i. perniciózni anemií.

Terapie achylie spočívá v dietě a dodávání vitamínu B12. 

Pokud nemáme dostatek koncentrace HCl v žaludeční šťávě, uvolňuje se svěrač na vstupu do žaludku. Svěrač oddělující jícen –oesophagus – od vlastního žaludku. Jen pokud máme dostatečnou koncentraci HCl, může svěrač otvor dokonale utěsnit.

Otevře se jen tehdy, když dostane impuls, že jídlo má být posunuto do žaludku. V případě nízké koncentrace HCl je možnost pronikání žaludeční kyseliny do jícnu a dochází k refluxu – pálení žáhy. Tekutina může být aspirovaná do plic a může způsobit zánět průdušek.

Při opakovaných refluxech může dojít ke karcinogenním změnám, hlavně jícnu.

1. Diagnostika
2. Možnost kvantitativní i kvalitativní analýzy žaludečního sekretu 
3. PENTAGASTRIN-TEST                                                                        
4. neinvazivní  – Sonographie, rentgen                                                                           
5.  a invazivní –  Gastroskopie, ERCP
6. Eugenia Kuhn

Acidobazická rovnováha

Pod pojmem Acidobazická rovnováha rozumíme soubor tělesných procesů, které zabezpečují, aby kyselé a zásadité látky v našem těle zůstaly v rovnováze.

Laická i odborná veřejnost se často ptá:

„Co se stane v těle se živou (zásaditou) vodou, když je žaludek přeci kyselý?“

Nejdříve jednoduše vysvětlíme základní metabolické jevů lidského těla.

Žaludek produkuje žaludeční šťávy nejen za účelem trávení potravy, ale i hubení všech druhů patogenů, které přicházejí do těla spolu s potravou.

Kyselost žaludečních šťáv je běžně udržována na úrovni kolem pH 2. Když konzumujeme jídlo a pijeme nápoje, zejména pak zásaditou vodu, pH prostředí žaludku se zvyšuje. Žaludek detekuje tuto změnu a žaludeční stěna začne vylučovat více kyseliny chlorovodíkové (HCl), aby se pH srovnalo zpět. Kyselost žaludku se obnoví.

V lidském těle neexistuje žádná kyselinová zásoba, buňky v naší žaludeční stěně produkují kyselinu chlorovodíkovou „na požádání“. Látky, které do procesu tvorby kyseliny v žaludku vstupují, jsou: oxid uhličitý (CO2), voda (H2O) a chlorid sodný (NaCl) nebo chlorid draselný (KCl).

• Tyto reakce můžeme zapsat chemickými vzorci:
• NaCl + H2O + CO2 = HCl + NaHCO3
• nebo
• KCl + H2O + CO2 = HCl + KHCO3
• Jak vidno, vedlejší produkt tvorby kyseliny chlorovodíkové je hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) nebo hydrogenuhličitan draselný (KHCO3), které jsou uvolňovány do krevního oběhu, a neutralizují přebytečné kyseliny v krvi.

Tím, že naše tělo stárne, stresujeme se, konzumujeme nevhodnou stravu, nesprávně dýcháme či jinak nepříznivě žijeme, se koncentrace těchto hydrogenuhličitanů snižuje a dochází k tzv. acidóze.

Je to přirozený důsledek toho, jak naše tělo hromadí více a více kyselých odpadů.

Mezi stárnutím a akumulací kyselin v těle existuje přímý vztah

Může se zdát, že zásaditá živá voda nikdy nemá možnost ovlivnit naše tělo, protože je žaludkem okamžitě neutralizována. Tělo ovšem na zásaditou vodu reaguje velmi pozitivně a to přímo úměrně její konzumaci což je možno snadno změřit pomocí pH krve, slin a moči.

Buňky našeho těla jsou mírně zásadité. Aby mohly produkovat kyselinu, musejí také produkovat zásadu, aby byla zachována rovnováha.

Jakmile se pH žaludku dostane na vyšší hodnotu pH než 4, žaludek ví co dělat, aby docílil snížení.

Nicméně pokud hodnota pH žaludku z jakéhokoliv důvodu klesne pod 2, samoregulační mechanismus v žaludku přestává fungovat.

To je důvod, proč si někteří lidé dávají na pálení žáhy jedlou sodu, která je velice zásadotvorná a uleví si tím od kyselých žaludečních plynů, bolesti a nepříznivého vlivu na sliznici jícnu.

Dalším příkladem tělesného orgánu, který produkuje kyselinu za účelem získání zásady, je slinivka.

Jakmile v těle požitou potravu v žaludku rozštěpíme, odchází do tenkého střeva. Potrava je v tomto bodě tak kyselá, že by mohlo dojít k poškození střevní stěny. Aby se tomuto zabránilo, slinivka produkuje alkalické šťávy. Tyto šťávy jsou hydrogenuhličitanem sodným, který je smíchán s kyselou směsí potravy odcházející ze žaludku.

Pro tvorbu hydrogenuhličitanů, musí slinivka produkovat kyselinu chlorovodíkovou, která jde dále do našeho krevního oběhu. Pokud pociťujeme ospalost při trávení potravy, to je doba, kdy se kyselina chlorovodíková dostává do krevního oběhu. Tato kyselina je hlavní složkou antihistaminik, a stejně jako např. při užívání léků na alergie nám tato složka způsobuje ospalost.

Zásady a kyseliny produkovány v lidském těle se musí rovnat, a proto jakákoliv nerovnováha (acidóza nebo její méně častý opak – alkalóza) je pro tělo škodlivá a dlouhodobě narušuje zdraví člověka.

Dodáváme-li při acidóze zásaditou složku do těla externě, výsledkem jednoduchý a dokonale fungující efekt obnovení rovnováhy v našem těle!

Máte problém s překyselením organismu?

Kontaktujte nás✆ 222 345 345

Pozn.: Výše uvedený text je značně zjednodušen pro snadné pochopení problematiky. Patříte-li do odborné veřejnosti, oceníte spíše tyto články:

• Poruchy acidobazické regulace
• Vybrané kapitoly z klinické biochemie

Zdroj: 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

První český zdravotnický portál

Ale jako to, že se tato agresivita neobrátí proti žaludku samotnému? Vždyť i jeho sliznice a stěny jsou tvořeny bílkovinami, které se v něm tak účinně rozkládají!

Zdravý žaludek dospělého člověka vyloučí za den dva až tři litry kyselých žaludečních šťáv, jež jsou nezbytné pro správnou funkci proteolytického enzymu pepsinu (enzymu rozkládajícího bílkovinné součásti potravy).

Zdrojem těchto kyselých šťáv jsou zvláštní tzv. parietální buňky nacházející se v nitru žaludku. Ty obsahují tzv. vodíkovo-draslíkovou protonovou pumpu, díky níž jsou schopny produkovat vysoce koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou (140 až 160 mmol/l). Výsledkem je, že lidský žaludek čekající na potravu obsahuje asi 40 ml tekutiny s průměrným pH kolem 1,8.

Žaludek sežere skoro všechno – kromě žaludkuSekrece žaludečních šťáv je důmyslně koordinována a regulována. Její první fázi (nervovou) zprostředkovává vagový nerv (o její poznání

Endoskopický pohled na dvanáctníkový vřed

se zasloužil I. P. Pavlov a podstatu si všichni pamatujeme ze školy), zatímco fáze druhá (žaludeční) je regulována protikladně působícími hormony gastrinem a somatostatinem.

Díky uvedeným reakcím tak uvnitř žaludku vzniká prostředí natolik agresivní, že si bez problémů poradí jak s potravou, tak i s vetřelci a cizorodými látkami.

Položili jste si ale někdy otázku, jak je možné, že se tato agresivita neobrátí proti žaludku samotnému? Proč žaludek nenatravuje sám sebe? Vždyť i jeho sliznice a stěny jsou tvořeny bílkovinami, které se v něm – pokud sem dorazí v podobě potravy – tak účinně rozkládají!

Odpovědět přesně nedovede ani věda zvaná fyziologie. Několik možných odpovědí přece jen nabízí.

Tak především, žlázky žaludeční sliznice neprodukují hotové trávicí enzymy, nýbrž jen jakési “polotovary” čili proenzymy.

Do žaludku jsou tedy vypouštěny nikoli přímo aktivní pepsiny, nýbrž jen neúčinné pepsinogeny. Jejich syntéza se ukončuje teprve ve styku s kyselinou chlorovodíkovou.

Právě tento systém dočasně neúčinných enzymů chrání před natrávením buňky a vývody, v nichž tyto enzymy vznikají a putují.

Na kyseliny platí hlenJsou tu však ještě nejméně dvě otázky.

Co chrání žaludeční sliznici před působením enzymů poté, co se stanou aktivními, a co před leptavými účinky velmi silné kyseliny chlorovodíkové? Na obě tyto otázky existuje jediná odpověď – je to ustavičně obnovovaná silná vrstva speciálního hlenu, který nepřetržitě vylučují četné hlenové buňky.

Tato ochrana je natolik účinná, že stačí bránit žaludeční sliznici dokonce i před silnějšími kyselinami než je kyselina chlorovodíková v lidském žaludku. Tak například žralok má ve svém žaludku kyselinu chlorovodíkovou ještě třikrát koncentrovanější a jeden druh měkkýšů má dokonce místo ní v žaludku neuvěřitelně koncentrovaný tříprocentní roztok kyseliny sírové.

Na ochraně sliznice a svaloviny žaludku proti rozkladným účinkům jeho kyselého obsahu se podílejí i další faktory – vrozená odolnost sliznice proti průniku kyseliny, bohatý krevní průtok v cévách žaludečních stěn, vylučování zásaditého bikarbonátu (hydrouhličitanu) a konečně i schopnost žaludeční sliznice rychle se regenerovat. Velmi důležitá je i schopnost sliznice žaludku syntetizovat prostaglandiny, které se na všech výše uvedených dějích podílejí. Právě přerušení nebo zastavení syntézy prostaglandinů vede k tomu, že se žaludeční sliznice poškodí.

Pokud je vše v pořádku, zůstává i navzdory kyselému pH uvnitř žaludku pH na povrchu buněk vystýlajících jeho vnitřní stěny neutrální.

Bohatý krevní průtok neustále zásobuje žaludeční sliznici látkami potřebnými k tvorbě ochranného bikarbonátu a hlenu, rychle odstraňuje kyselinu, která by do těchto míst přece jen pronikla, a dodává rovněž živiny a stavební látky pro rychlou rekonstrukci eventuálně vzniklých lokálních “havárií”.

Autor: Mgr. Jaroslav Hořejší