Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Masák, holubinka či ryzec. I zkušený houbař si může tyto druhy hub splést s jiným druhem, často jedovatým. Houbařská sezona je právě teď na vrcholu a v lesích lze najít velké množství druhů. Jak poznat jedlé houby a nesplést si je s jedovatými? Server Lidovky.cz připravil manuál.

Houbaři mohou nyní najít téměř všechny druhy hřibovitých hub, rostou také třeba holubinky nebo pečárky, ale je třeba si dát pozor na jedovatou pečárku zápašnou. Právě jedovatých hub se vyskytuje také dost, například pestřec, muchomůrky, vláknice nebo pavučince.

Holubinka trávozelená a muchomůrka zelená

Nejčastěji najdete holubinku trávozelenou pod břízami, roste ale také pod smrky, v parcích, i na lesních cestách. Má bílý křehký třen, až 10 centimetrů velký zelený klobouk, který je uprostřed nahnědlý. Stejně jako ostatní holubinky má skvělou chuť.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Muchomůrka zelená je naše nejjedovatější houba. Má na svědomí převážnou většinu úmrtí. Roste zhruba v listnatých stromech ve stejnou dobu jako holubinka trávozelená. Zbarvení klobouku může být zelené, ale i bělavé, někdy i nažloutlé.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Jak je rozpoznat? Holubinka nikdy nemá prsten ani pochvu vespod třeně. Ta se u muchomůrky lidově nazývá kalichem smrti. Základním poznávacím znakem je však spodní třeň, který obepíná pochva jako punčocha.

Muchomůrka růžovka a muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka růžovka alias masák je jednou z našich nejchutnějších hub. Klobouk je v mládí polokulovitý, později plochý, dorůstá průměru 4 až 20 centimetrů. Bílé lupeny při poranění zrůžoví, stejně jako ostatní místa při napadení hmyzem. Roste ve všech lesích od začátku jara do podzimu.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Muchomůrka tygrovaná má klobouk velký zpravidla 4 – 12 cm v průměru, bývá šedohnědý nebo žlutohnědý, dužina je bílá. Patří mezi prudce smrtelně jedovaté houby, vyvolává mykoatropinovou otravu. Roste v listnatých lesích a parcích, především v teplejších oblastech.

Jak je rozpoznat? Masáka poznáte od muchomůrky tygrované díky prstenu. Masák jej má rýhovaný, muchomůrka tygrovaná hladký.

Ryzec smrkový a ryzec kravský

Ryzec smrkový najdete od konce léta do listopadu ve smrčinách nebo na okrajích lesů a lesních potoků. Má oranžový klobouk s tmavými kruhy, starší houby mají na klobouku zelené fleky. Chuť má kořennou, nejlepší je upečený na kmínu či naložený do octa.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Ryzec kravský je na klobouku nápadně chlupatý, načervenalý a se světlejšími pruhy. Může být široký až 13 centimetrů. Roste nejčastěji pod břízami a ve světlých lesích. Roste ve stejný čas jako ryzec smrkový. Vyvolává silné průjmy a zvracení.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Jak je rozpoznat?Ryzec smrkový roní červené mléko, ryzec kravský bílé.

Liška obecná a hlíva olivová

Liška obecná je jedna z nejoblíbenějších a nejchutnějších hub. Roste v jehličnatých lesích, pod smrky. Klobouk má žlutý nebo oranžovohnědý, na okrajích zprohýbaný, dužninu bílou. Nejlepší je ve smetanových omáčkách a polévkách.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Hlíva olivová se nejčastěji vyskytuje v teplejších oblastech, na kmenech či pařezech listnatých stromů, obvykle ve větších trsech. Nálevkovitý klobouk je oranžový či hnědavý, dužnina tuhá a žlutá. Způsobuje lehké otravy, většinou spíše žaludeční potíže, které samy odezní.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Jak je rozpoznat? Liška obecná vyrůstá ze země na rozdíl od hlívy olivové, která vyrůstá v trsech ze dřeva.

Hřib kovář a hřib satan

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Hřib kovář roste brzy z jara. Nejvíce ale v létě a na podzim. Najdete ho ve všech typech lesů, nejvíce ve smrčinách a hlavně v podhorských oblastech. Má tmavohnědý až hnědočerný sametový klobouk, dužnina je žlutá, po poranění intenzivně modrá. Třeň je červená.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Hřib satan roste jen vzácně, najdete ho především v teplých listnatých lesích, pod buky, duby, lípami, břízami a habry. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužnina je bílá až bělavá, na řezu slabě modrá. Za syrova je prudce jedovatý, vyvolává silné žaludeční a střevní potíže. Protože jde o vzácnou houbu, je třeba ho chránit a nesbírat.

Jak je rozpoznat? Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny. Hřib satan má na třeni červenou síťku.

Čirůvka májovka a závojenka olovová

Čirůvka májovka roste běžně od dubna do června na travnatých místech (louky, parky, okraje cest). Třeň je dlouhý 5-10 cm, klobouk je zbarvený bíle až nažloutle, polokulovitý, o průměru 5-10 cm, na spodní straně má bílé lupeny, uspořádané tak hustě, že připomínají listy zavřené knihy. Typická je lehce moučná vůně.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Závojenka olovová je jedovatá, může být i smrtelně. Projevy otravy se objevují zhruba za dvě hodiny a trvají až tři dny. Závojenka olovová má klobouk bělavý až našedlý, se zaobleným hrbolem, okraj vždy podvinutý. Lupeny spíš řídké, lehce žlutavé, později narůžovělé. Třeň je kyjovitý a ve stáří dutý. Dužninu má závojenka bělavou, která se nemění ani při poranění, s moučnou vůní.

Jak je rozpoznat? Čirůvka májovka má husté lupeny, bělavé až krémové a roste v jiný čas než závojenka olovnatá.

Vytápění – 2. stránka – Nazeleno.cz

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

V souvislosti s možnostmi ovládání systémů vytápění v rodinných domech často slyšíte termín ekvitermní regulace. Co přesně tento způsob řízení činnosti kotle znamená?

číst dál “Co je to ekvitermní regulace vytápění a jak vám ušetří peníze?”
Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Chladnější dny jsou tady a s nimi i nutnost začít topit. Máme pro vás několik praktických tipů pro úspornou regulaci topení.

číst dál “Topná sezóna je tady. Jak regulovat topení pro co největší úsporu nákladů?”
Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Topná sezona začíná. Je proto nejvyšší čas na kontrolu topení nebo případné úpravy celého otopného systému. Včasnou kontrolou kotle, rozvodů, termostatů i radiátorů totiž předejdete možným poruchám. Chytré technologie vám pak pomohou s úsporami energií. Ušetří klidně i čtvrtinu ročních nákladů na topení.

číst dál “Je čas topit. Zkontrolujte kotel i komín a zapojte chytré technologie”
Aktuálněčíst dál
Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Konec léta je nejvhodnějším obdobím pro údržbu a drobná zdokonalení topení. S dobře fungujícím a vyladěným topením totiž můžete během zimy ušetřit nezanedbatelnou částku na energiích. Máme pro vás několik tipů, na co při údržbě topení určitě nezapomenout.

číst dál “Jak připravit topení pro novou sezónu a v zimě se neotrávit a nevyhořet”
Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Kondenzační kotel je nejúčinnějším zařízením pro vytápění a ohřev vody. V porovnání se starším plynovým kotlem může znamenat snížení provozních nákladů až o třetinu. Kondenzační kotle ale mají i svá úskalí. Jak se jim vyhnout, a na co dát pozor při jejich instalaci?

číst dál “Měníte plynový kotel? Co vás čeká a na co si musíte dát pozor?”
Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Každý, kdo touží po energetické samostatnosti, začne dříve nebo později využívat sluneční energii. Možností je hned několik: solární kolektory, fotovoltaické panely nebo Trombeho stěna. Ukážeme vám, jak funguje a jak si vyrobit jednoduchý solární kolektor.

číst dál “Trombeho stěna. Vyrobte si geniálně jednoduchý solární kolektor”

Ruční štípání dřeva je velice zdlouhavé a fyzicky náročné. Finský vynálezce Heikki Karna přišel s nápadem, jak sekání dřeva zrychlit a hlavně usnadnit. Díky speciální konstrukci sekery má být možné rozsekat celý špalek na úhledná polínka za pouhou jednu minutu. Můžete se přesvědčit ve videu.

číst dál “Zázračná sekera promění špalek v polínka během minuty”
Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Ve špatně provedených rozvodech teplé vody nebo nesprávně provozovaných zásobnících se může množit nebezpečná bakterie legionella. Ta představuje život ohrožující riziko hlavně pro seniory, malé děti a pro lidi s oslabeným imunitním systémem. Počet  nakažených v Česku roste.

Budete mít zájem:  Byznys s esenciálními oleji. Proč nelze doporučit tzv. pocitovou aromaterapii

číst dál “Nebezpečí číhá ve sprše. Pozor na legionelózu”

Vytápění interiéru pomocí klimatizace je v poslední době poměrně atraktivní. Má však i své nevýhody. Klimatizační zařízení způsobuje nevhodný teplotní profil v místnosti, kdy je u stropu značně vyšší teplota než u podlahy. Tepelný komfort rovněž snižuje i proudění vzduchu z vnitřní jednotky.

číst dál “Jaké jsou výhody a nevýhody vytápění klimatizací?”

Vinohradské Grosseto je dobrá italská volba

Vnitřní trakty pražských činžovních domů skrývají často netušeně hezké prostory. Z Michle a exkluzivní zahrádky Magické zahrady se Gurmán přesunul na Vinohrady. Pizzeria Grosseto tu totiž v jedné ze svých poboček na rohu Francouzské a Rumunské ulice, respektive na náměstí Míru, v létě otevírá také zahradu, přesněji dvorek.

Posezení pod kaštany tu připomíná spíš nějaký stylový hostinec než pizzerii. Ale kaštanovou romantiku bohužel narušuje to, že ne zcela zdravé stromy, ze kterých padá listí i v létě, jsou pod korunami zajištěné sítí. Zahrádka by si také zasloužila víc zeleně, kterou těžko nahradí pistáciově nahozená zeď.

Na druhou stranu je tu však klid, nedolehne sem hluk aut ani blízkých tramvají a když všude jinde praží slunce, je tady příjemný chládek.

Restaurace: Pizzeria Grosseto
Lokace: Francouzská 2, náměstí Míru, Praha 2 – Vinohrady
Typ: Italská kuchyně Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Do vnitřní části vinohradského Grosseta chodím docela často a vlastně nikdy jsem nebyla zklamaná. Jídlem, pitím ani obsluhou.

Při své předposlední návštěvě jsem ochutnala pizzu s liškami z aktuální nabídky – ta rozhodla, že nazrál čas na zařazení Grosseta do rubriky Gurmán.

Byla totiž opravdu nesmírně dobrá a pozorovat šikovného pizzaře, jak si s ní při přípravě pohazuje ve vzduchu, byl zážitek.

Hlavní rozdíly mezi vnitřní restaurací a zahrádkou jsou dva: venku je mnohem horší obsluha a všude se kouří (uvnitř je restaurace rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou část). S kouřením nemusí být při dobrém odhadu směru proudění vzduchu tak velký problém. S obsluhou je to o něco horší.

Při poslední návštěvě náš stůl obsluhoval jeden číšník a dvě servírky.

Je to sice lepší, než kdyby si nás nikdo nevšímal, museli jsme zas ale na totožné otázky odpovídat opakovaně (třeba co si ještě dáme, když už jsme u někoho jiného předtím požádali o účet).

Jejich stálé kroužení kolem stolů bylo až trochu znervózňující. Ačkoliv jsme si ve dvou objednali každý jen jeden chod, nepřinesli nám jídlo dohromady. Při větší objednávce bych to pochopila, ale takto…

O chvíli déle jsem se tedy mohla věnovat ošatce chleba s bylinkovým máslem, který tu jako předkrm a příkrm dávají. Bílý chléb s opečenou kůrkou je výborný a čerstvý, máslo pokojové teploty. Dobře se roztírá a není nijak výrazně ochucené, takže chuťové buňky před jídlem spíš jen příjemně naladí. Čtěte více: Pizzeria Franko – požitek z pravé italské kuchyně

Objednali jsme si Calzone primavera (za 120 korun) z aktualit na jídelním lístku – tedy malou pizzu plněnou mozzarellou, gorgonzolou, prosciuttem crudem, rukolou, cherry rajčátky, parmazánem a bazalkou.

A také Risotto ai funghi porcini – italskou rýži Carnaroli s hříbky, zjemněnou máslem a sypanou parmazánem (za 165 korun). A zapíjeli jsme červeným Lambruskem (dvě deci za 44 korun); původně jsme si sice chtěli dát bílé, ale to v nabídce neměli.

Čtěte více: Plechárna a její sestry – gastronomická chlouba jižní Moravy

Malá pizza, která je prý spíše předkrmem, naprosto stačila na střední hlad. Na dva kusy rozpůlená kapsa z pizzového těsta byla hojně naplněná slibovanými ingrediencemi.

Zelenina byla naprosto čerstvá, což mám ostatně ve vinohradském Grossetu mnohokrát vyzkoušené.

Dát si tu cokoliv s čerstvou zeleninou je dobrá volba, z poslední doby si vybavuji třeba ochutnaný grilovaný kozí sýr servírovaný na hnízdě z mladého špenátu a rukoly – to je lahůdka (Insalata di spinaci e formaggio, za 185 korun).

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Risottu by nebylo co vytknout, kdyby nebylo trochu mdlé chuti, což zcela nezachránil ani parmazán. Navíc nám misku se sýrem odnesli hned s prvním vyprázdněným talířem, takže jsem ho na zbytku rizota musela oželet. Čtěte více o houbách na serveru Vitalia.cz: Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte! Parkování: vzhledem k lokalitě s problémy a placené
Kouření: ano i ne
Platba kartou: ano
Vhodné pro obchodní schůzku: ano, v restauraci, je-li plno, však může být docela hluk, zahrádka je mnohem klidnější; jí se tu však velmi dobře

Naše návštěva v Grossetu se neobešla ani bez vtipné historky. Když mému spolustolovníkovi spadl na zem nůž, za mými zády se sice promptně ozval pokyn vyměň pánovi nůž, číšník však bleskově odnesl můj čistý nůž a nahradil ho novým. Byl tak rychlý, že jsem ani nestačila zareagovat. Ale…sveďme to na nesoustředěnost z horka.

Nicméně si z venkovní návštěvy vinohradského Grosseta odnáším jedno poučení: lepší je tu – přes poměrnou příjemnost zahrádky – chodit do vnitřní části restaurace. Jde jim to tam prostě nějak lépe od ruky. I když trochu teatrální interiér s výmalbou architektury a připomínající zalidněnou italskou piazzu (náměstí) nemusí sedět každému.

Grosseto má otevřeno denně od půl dvanácté do 23 hodin a stůl je možné si rezervovat. To je také doporučeníhodné zvlášť v exponovaných hodinách kolem oběda nebo večeře.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Hodnocení

Ačkoliv moje poslední návštěva vinohradské Pizzeria Grosseto proběhla s výhradami a zasloužila by si tak tři Gurmánské hvězdičky, při hodnocení musím přihlédnout ke svým předchozím vynikajícím zkušenostem. Personál je tu běžně velmi profesionální, od uvedení hosta ke stolu, přes obsluhu, až po placení. S jídlem jsem byla vždycky spokojená. Proto celkově hodnotím restauraci čtyřmi Gurmánskými hvězdičkami.

Rostou. Pozor, ať se neotrávíte!

Čtyři hvězdičky – v rámci hodnocení se jedná o nadstandardní zisk hvězdiček. Vyjadřuje, že ačkoliv je sledovaná restaurace/kavárna ve své kategorii na nadstandardní úrovni, je u ní stále zjevný potenciál ke zlepšení, hodnotitelé zaznamenali drobné, ačkoliv nijak závažné, nedostatky.

Velký test nemrznoucích směsí: Pozor, ať se neotrávíte metanolem!

Kapalina do ostřikovačů patří v tomto období k nejčastějším věcem nakupovaným motoristy. Seženete ji nejen u čerpacích stanic či v prodejnách autodílů, ale za vůbec nejnižší cenu i v supermarketech.

Vyrazili jsme do terénu a na různých místech republiky nakoupili devět druhů s hodnotou –20°C na obalu. A nechali jsme si je otestovat v laboratořích SGS.

V největší certifikační společnosti, pod niž dnes patří i bývalý Ústav paliv a maziv.

Mrazuvzdornost zajišťuje alkohol

U nemrznoucích směsí je nejdůležitější, aby tekla i v mrazech. Toho bývá dosaženo alkoholem, který zároveň účinně odmašťuje a výborně myje. Největší spotřeba zimních směsí do ostřikovačů paradoxně nebývá při tuhých mrazech, ale v teplotách kolem nuly, kdy sníh taje a ostatní auta vám posílají slanou břečku na čelní sklo.

Tak na co -20°C? Pokud přes noc kapalina v nádržce, ale třeba i hadičkách a tryskách zmrzne, přes den již neroztaje. A také za jízdy na právě ostříknutém skle bývá teplota citelně nižší, než je teplota okolí. A jelikož se líh vypaří rychleji než voda, již při teplotách kolem minus deseti se na čelním skle objeví krátce po ostříknutí bílý povlak ledu.

Tvrdost vody

Hospodyňky vědí, že v měkké vodě bez minerálů se lépe pere a podobné je to s omýváním čelního skla. Na skle vznikají kvůli kamínkům či prachu mikroskopické trhliny, do nichž se voda vpíjí.

Budete mít zájem:  Mladí chtějí tříhodinový oběd

A když se v nich usadí vodní kámen, je za čas výsledkem sklo, přes nějž je zejména v protisvětle velmi špatně vidět.

Minerály, nejčastěji vápník a hořčík, se usazují i v čerpadle, hadičkách a ústích trysek, které pak po čase hůře rozprašují.

Složení směsi

Aby nezamrzla do –20 ºC, musí směs do ostřikovačů obsahovat kolem třiceti procent alkoholu. Samotné mrazuvzdornosti nevadí, když je to jiný alkohol než líh. Metanol je však jedovatý a kapalina jej obsahující musí plnit zvláštní legislativní podmínky, vyšší alkoholy včele s isopropanolem zase nevábně páchnou.

Etanol = líh

Pro použití v alkoholických nápojích je zatížen velmi vysokou spotřební daní 285 Kč na litr. Je jasné, že koupě technického lihu za 20 Kč/l, odstranění denaturačního činidla a prodej za ceny běžné u alkoholických nápojů, aniž by byla odvedena daň, je jedním z nejvýnosnějších oborů organizovaného zločinu.

Škodí i výpary metanolu

Je to vysoce toxická látka, která do roku 2010 pro výrobu směsí do ostřikovačů prakticky nepřicházela v úvahu. Nyní je při dodržování určitých bezpečnostních pravidel povolena. Metanol se ale do organismu může dostat nejen ústy, ale i přes kůži a plíce.

Hned pod čelním sklem přitom bývá u dnešních aut vstup vzduchu do topení a klimatizace a při použití ostřikovače bývají výpary z něj uvnitř vozu běžně cítit.

Rozhodně ne všechny vozy si umí ve chvíli, kdy používáte ostřikovač, automaticky přepnout na vnitřní cirkulaci.

Isopropanol pěkně zapáchá

V lihařské terminologii se mu říká přiboudlina a při výrobě pálenky zase úkapy a dokapy. Je to odpadní alkohol, který se pro nevyhovující chuť, zápach a možnou toxicitu vylévá a z mnoha zdrojů ho lze koupit velice levně.

Jakmile se ale na skle zahřeje a začne vypařovat, umí páchnout nesmírně odpudivým způsobem. Zhruba jako hnijící maso.

Že si hned tři výrobci v našem testu dovolí polovinu lihu nahradit odpadním alkoholem, to pro nás bylo největším překvapením testu!

Etylenglykol je rychlejší než voda

Po nastříkání na sklo se líh vypařuje citelně rychleji než voda, takže hrozí opakované zamrzání. Vypařování lihu zpomaluje právě etylenglykol. Jeho přídavek tak prospívá schopnosti kapaliny udržovat sklo bez námrazy. Když je ho v kapalině moc, zanechává na povrchu mastné šmouhy.

Jak dopadlo testování nemrznoucích směsí, se podívejte do fotogalerie pod článkem!

Závěr: Vyplatí se připlatit si

Férová cena, za niž vám ještě někdo může prodat kvalitní kapalinu z měkké vody a opravdového lihu, začíná zhruba na 30 Kč za litr – to když koupíte větší, třeba pětilitrové balení.

Kapaliny ze supermarketů přitom bývají levnější, ale všechny tři, které jsme pro náš test zakoupili, byly vyrobeny z odpadního lihu s páchnoucí přiboudlinou.

Dvě ze supermarketových směsí byly navíc z tvrdé »kohoutkové« vody, která časem citelně zhoršuje průsvitnost čelního skla.

A zatímco sítě čerpacích stanic většinou odmítají směsi do ostřikovačů s jedovatým metanolem, české hypermarkety evidentně nemají problém s tím, aby se v košíku vedle rohlíků ocitl kanystr s jedem. A pak třeba v komoře, na dosah dětí.

Redaktoři testovali: Dá se to pít?

Na čerpací stanici PapOil jsme v průběhu přípravy materiálu objevili zajímavou kapalinu Alycol od maďarského koncernu MOL s nápisem 100 % Metanol Free na obalu. Napadlo nás ochutnat. A byli jsme nesmírně překvapeni, že se opravdu pít dá! Žádná dobrota to sice není, ale kdo si v hospodě dokáže objednat zelenou, vypije maďarskou směs do ostřikovačů úplně bez problémů.

Povzbuzeni úspěchem ochutnáváme český produkt Sheron, v němž dle SGS také není metanol. Jenže to jsme neměli dělat, doteď slintáme a odpliváváme. Líh zde je denaturován bitrexem, nejhořčí látkou na světě!

„Složení denaturačních činidel zpravidla určuje legislativa země, kde se znehodnocování lihu pro pitné účely uskutečňuje,“ vysvětluje Luděk Drha, ředitel společnosti DF-Partner. Aha, maďarská legislativa je vůči nemajetným notorikům evidentně podstatně vstřícnější než česká.

Tak dopadly testované směsi

Autor: Blesk

laSaponaria Archivy

Léčivý rituál. Zelené bahýnko. Ať už máte o henně představy jakékoli, poradíme vám, na co dát při výběru přírodní barvy pozor a jak rozpoznat kvalitu. Dozvíte se, jaké odstíny rostlinná barviva na hřívách svedou a kde jsou jejich limity. Bojíte se složité aplikace a čurbesu? V článku najdete i návod, se kterým přírodní barvení svedete…

Celý článek →

Vlasy jsou ozdobou. Proto si je asi každý člověk přeje mít krásné, bohaté a zdravé. Běžné šampony v sobě ale často skrývají pochybné až nebezpečné látky, které mohou dráždit nebo dokonce způsobovat alergie. Jak na zdravé mytí vlasů a přírodní péči o ně? Na to všechno se dneska pozorně podíváme. Jak vypadá alergie na šampon…

Celý článek →

Krajinu pokryl vytoužený sníh, děti radostně bobují a staví sněhuláky, dospělí se kochají a pleť? Té dávají zima, mráz, vítr a rozdíl teplot mezi vytopeným domovem a chladivým venkem na frak. Jak pečovat o pleť v zimě?  Co trápí pleť v zimě Vítr a mráz ji vysušují, teplotní změny ji vyčerpávají. Kůže rychleji stárne a…

Celý článek →

Každý rok se na Vánoce prodají tuny kosmetických produktů. Mýdla, voňavky, šampony, krémy proti vráskám, šminky, olejíčky, odličovací vodičky a nejrůznější mastičky rostou pod stromečky jako houby po dešti. Stejně jako u hub ale platí, že ne po všech vám bude dobře a že ty krásně barevné mohou být nebezpečné. Pojďme Ježíška trochu vzdělat! Co…

Celý článek →

Léto v plném proudu znamená také hejna hladových komárů a útoky mlsných klíšťat. Nejčastější složkou běžných repelentních přípravků je ale Diethyltoluamid (DEET), zemědělský pesticid. V repelentních postřicích je často obsažený ve 100% koncentraci 1. Co jiného tedy použít proti otravnému hmyzu?  Inspirujte se v přírodě V Matce přírodě najdete spoustu rostlin a látek, které hmyzu…

Celý článek →

Tuhé šampony nejsou žádná horká novinka. Trochu vizionářsky s nimi před více než deseti lety přišla nejmenovaná britská značka a v české verzi dostaly geniální název “šampuk”. Pak se nad nimi na pár let zavřela voda a připluly zase zpět na vlně zero waste. Protože málokterý produkt je tak úžasným představitelem ekologické a bezodpadové kosmetiky…

Celý článek →

Turisté, cyklisté, horolezci a vodáci jsou v létě v plné polní. Stany praskají ve švech. Jak to udělat, abyste přírodě nezkřivili ani stéblo? Dnes se podíváme na eko produkty, které můžete používat v kapradí i v lesní tůni. Eko mýdla & eko šampony Po celém dni v přírodě dá člověk za sprchu nebo koupel cokoli….

Celý článek →

Dneska jsme si pro vás připravili přehled zdravých opalováků. V článku najdete také video recenzi ekologických opalovacích krémů Eco Cosmetics a laSaponaria od naší síťařky Nai. Pohodlně se položte do lehátek, nasaďte sluneční brýle a čtěte. Jak si vybrat opalovací krém Tuhle otázku si klade asi každý, komu záleží na vlastním zdraví a na stavu…

Celý článek →

V prvním díle jsme se podívali na to, co dětská pokožka potřebuje, čím ji utírat, mazat a jak o ni pečovat. Dneska se podíváme na další témata – na ekologické plenky a jak zatočit s opruzeninami. Eko pleny Ne každý rodič má čas, prostor a chuť na bezplenkovou metodu nebo praní látkových plen. Co dělat,…

Budete mít zájem:  Hladové potraviny: Po kterých jídlech máme ještě větší chuť jíst?

Celý článek →

Děti jsou to nejcennější, co máme. Proto se o ně staráme, jak nejlépe víme a umíme. Přejeme si, aby byly zdravé, šťastné a spokojené. Jsou citlivé a jejich kůže také. Jak se o miminka, batolata a větší děti starat přírodně a ekologicky? Co potřebuje dětská pokožka Aby ji žádná škodlivá chemie nepřekážela v přirozeném fungování….

Celý článek →

O chovu činčil: Jídelníček

Činčily jsou hlodavci a jejich strava je v lecčem srovnatelná s krmením křečka či morčete. Také je lze ale srovnávat s králíky, kterým jsou vzdáleně podobné, ač králík sám hlodavec není.

Naprostým základem činčilí stravy je tak dostatek sena a čisté vody. Seno by měla mít činčila k dispozici neustále v libovolném množství, přičemž je potřeba dbát o to, aby bylo čisté, suché a bezprašné.

Nejkvalitnější sena jsou luční či horská s vysokým obsahem bylin a pestrostí travin.

Jelikož jde o hlodavce, lze mezi základní krmivo zařadit i vhodnou směs, případně kvalitní granule. Směsi můžou mazlíčka zaujmout pestrostí chutí, hrozí ale, že bude vybírat jen nejoblíbenější kousky a my budeme velkou část hmoty vyhazovat jako nesežranou. To částečně řeší granule nebo pelety, které jsou lisované ze sjednocené, mleté stravy.

Ať už se rozhodneme pro směsi nebo pro granule, obecně platí, že nejsou vhodné ty, které mají příliš vysoký obsah olejnatých semen, příliš mnoho kousků sušeného ovoce a podobně. Takové krmivo může sloužit jen jako doplňkové, pokud nechceme přivodit činčile obezitu a zdravotní problémy.

Kromě toho je vhodné stravu doplňovat v malé míře dalšími pochutinami. V případě zeleniny je jistější dávat sušenou, u čerstvé musíme mít jistotu, že nenadýmá, není zapařená, shnilá a podobně. Vhodný je salát nebo kousek mrkve. Ovoce obsahuje hodně cukru, jako příležitostný pamlsek ale poslouží dobře.

V době vegetační aktivity je dobré doplňovat jídelníček vhodnými bylinkami a rostlinami, činčily mají rády pampelišky, mátu, tymián, jitrocel a další jedlé byliny. V případě trhání v přírodě si ale dávejme dobrý pozor, ať si zvířátko něčím nechtěně neotrávíme. Opět platí, že nebezpečné jsou rostliny zapařené či plesnivé.

V obchodech se prodává velké množství různých dropsů a jiných pamlsků, trh je ale neuvěřitelně přesycen nevhodnými výrobky. Dávejte si pozor na takové, které obsahují cukr, jsou lepené vaječným bílkem či mají zvláštní obsah tuků. Pro zdraví činčil je vhodné vybírat jen přírodní, většinou obsahující zeleninu a trochu sušeného ovoce bez konzervantů a barviv.

Činčilám neustále dorůstají zuby, které potřebují obrušovat hryzáním. Nejvhodnější jsou za tímto účelem dobře vybrané větvičky, které nejenom že slouží k hryzání, ale můžou činčilám i chutnat a obsahovat i zdravé látky. S vhodnými dřevinami ovšem opatrně – vždy si najděme, zda nemají nebezpečné složení, jedovatých je totiž v přírodě překvapivě mnoho.

Obecně jsou bezpečné větve ovocných stromů (ale pozor, ořešák ne!), břízy, lísky, topolu a podobně. Pro zažívání není překvapivě vhodný bez černý, dub či šeřík, vyloženě jedovaté jsou pak túje, tisy, akáty, zlatý déšť, rododendrony a další.

V případě potřeby jde jídelníček doplnit minerální kostkou, při nemocích po poradě s veterinářem i vitamínovými doplňky.

Ještě na závěr zdůrazněme, že vodu musí mít činčily vždy k dispozici a často měněnou. Zopakujme ale, co zaznělo minule: činčila se nesmí namočit. Její hustý kožíšek by při promáčení usychal neúměrně dlouho a hrozily by tak nemoci a plísně, navíc i vzniklý stres z nepohody by se těžce podepsal na zdraví zvířete. Vodu proto těmto huňatým mazlíčkům vždy podáváme z napáječky a nikdy ne z misky.

Jak se vyhnout plesnivění chleba

Jak moc škodlivá je plíseň na chlebu? Je pravda, že když se objeví první viditelné známky plísně na povrchu chleba, tak vnitřek už je houbou prorostlý? Panika není na místě. Z drobných zelenavých ostrůvků na kůrce chleba se nikdo neotráví. Přesto je dobré si na ně dát pozor a naučit se chléb dobře skladovat.

Příspěvky Meteoru 4. 11. 2017 01:21 Emoce a psychopati 09:10 Objev hrobky Tutanchamona 13:20 Zakázaný výzkum lidského vajíčka 23:20 Město chobotnic 32:35 Jak křemík porazil germanium 46:35 Jak se plíseň šíří chlebem?

Předem je třeba opravit zásadní omyl. Tedy představu, že chleba plesniví zevnitř a povrchové plísně už jsou jen „třešinkou na dortu“. Je to přesně naopak.

„Chléb vychází z pece, ve které se peče až na 180 stupňů, zcela sterilní. Veškerá kontaminace, která má za následek plesnivění, je povrchová. Dochází k ní v průběhu zpracování v pekárně a v obchodě nebo doma při krájení,“ uvádí v Meteoru mykolog Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Chleba do sáčku, nebo do utěrky?

Aby se plísně rozrostly, potřebují vzdušnou vlhkost alespoň 80 procent. Klíčové je tedy chléb uchovávat v suchu. Doporučuje se zabalit ho do čisté, suché a vyžehlené utěrky. Je to vhodnější, než dávat chléb do mikrotenového sáčku, kde se může zapařit.

„Někdy dokonce lidé chybně dávají chleba do ledničky, kde změnou teploty uvnitř sáčku dochází ke kondenzaci vlhkosti. I při běžných ledničkových teplotách se pak plíseň může rychle rozrůstat,“ upozorňuje Miroslav Kolařík.

Chleby, které vydrží déle, obsahují různá éčka, která zajišťují větší trvanlivost. Běžné pečivo je neškodné jen den až dva dny. A jak skladují chleba doma u Kolaříků?

„Máme vyzkoušeno, že když bochník zabalíme do suché bavlněné utěrky a umístíme jej do chlebníku, tak nám vydrží. Ani čtvrtý den není chleba plesnivý, nedrolí se a kůrka zůstává stále vláčná. Sáček je také možné použít, ale ideálně perforovaný a do dvou dnů by se měl takto skladovaný chleba sníst. I málo viditelné bílé mycelium už tam může být a po dvou dnech bujet“.

Jen pro představu, penicilium (zelená plíseň) může za jeden den vyrůst o přibližně 2 mm. Zpočátku se projevuje její bílé mycelium, které nemusíme ihned poznat od zamoučnění. „Když už to zelená, tak už jsou tam spory a houba je rozrostlá i dovnitř. Chleba už je v podstatě toxický,“ pokračuje mykolog.

Chlebová zahrádka

Zajímalo by vás, co vlastně všechno může žít „na chlebě“? Nejčastěji jde o zástupce rodu penicilium (česky štětičkovec) a aspergilus (známý také jako kropidlák). Typickou chlebovou houbou je také neurospora crassa, oranžová plíseň, která roste až jeden cm denně. Je rozšířená na chlebech zejména v západních zemích.

Jedovatý, ale ne smrtelně

Trochu plesnivý chleba asi snědl každý z nás, ať už omylem, protože si plísně nevšiml, anebo záměrně, protože si odkrojil nazelenalou kůrku a u zbytku doufal, že je jedlý. Při běžných dávkách pár soust takového chleba by se nám nemělo nic stát, uklidňuje Miroslav Kolařík.

Pokud bychom snědli větší množství plesnivého chleba, může se nám udělat nevolno, můžeme zvracet, mít bolesti břicha a podobně. Nic fatálního to není, na pozoru bychom přesto měli být a především chléb dobře skladovat.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.

Související příspěvky

Upalování čarodějnic kvůli chlebu?

Batman hledá Supermana aneb američtí netopýři v ohrožení

Poškozuje klimatizace zdraví?

autoři: Petr Sobotka , Leona Matušková

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *