Reiterův syndrom – příčiny, příznaky i léčba

Reiterův syndrom je dnes již málo používaný název pro jednu z forem reaktivní artritidy, což je onemocnění projevující se bolestmi a otoky kloubů, které je vyvoláno reakcí organizmu na infekci jinde v těle, zejména v trávicím, vylučovacím (močovém) nebo pohlavním ústrojí.

• Reaktivní artritida nejčastěji postihuje kolenní a hlezenní kloub a často jsou současně postiženy také oči, kůže a močová trubice (urethra).
• Jako Reiterův syndrom se dříve označovala forma reaktivní artritidy, která se projevovala zánětem a otokem kloubů, očí a močové trubice.
• Reaktivní artritida je poměrně vzácné onemocnění a u většiny lidí potíže časem odezní, a to většinou do 12 měsíců od doby, kdy se poprvé objeví.

Příznaky

Příznaky reaktivní artritidy se nejčastěji objeví zhruba jeden až čtyři týdny po propuknutí infekčního onemocnění, které reaktivní artritidu spustilo.

Mezi nejčastější příznaky Reiterova syndromu patří:

• Bolest a ztuhlost kloubů: nejčastěji postiženými klouby při reaktivní artritidě jsou kolenní a hlezenní klouby a také klouby nohy a ruky. Někteří pacienti si stěžují také na bolesti bederní páteře a SI skloubení.
• Zánět spojivek (konjunktivitida):  u mnoha pacientů s reaktivní artritidou se rozvíjí také oční záněty, zejména zánět spojivek.
• Onemocnění močového (vylučovacího) ústrojí: časté močení, nepříjemné pocity pálení a řezání při močení a zánět prostaty či krčku děložního mohou být také jedním z příznaků reaktivní artritidy.
• Entezitidy (entezopatie): záněty postihující šlachové a svalové úpony ke kosti (entezitidy) jsou dalším častým doprovodným příznakem reaktivní artritidy.
• Otoky prstů na rukou a nohou: u některých lidí jsou jedním z příznaků reaktivní artitidy otoky prstů na rukou a nohou. Otoky jsou často tak velké, že se prsty podobají malým „buřtíkům“.
• Kožní onemocnění: Reiterův syndrom může postihnout i kůži. Mezi nejčastější příznaky patří různé formy dermatitid a vyrážek na dlaních a ploskách nohou a boláky v ústech.
• Bolest bederní páteře: bolesti jsou obvykle horší v noci a ráno těsně po probuzení.

Kdy vyhledat lékaře?

Pokud v průběhu několika týdnů po průjmovém onemocnění či infekci močového ústrojí zaznamenáte některý z výše uvedených příznaků reaktivní artritidy, vyhledejte lékařskou pomoc.

Příčiny

1. Reaktivní artritida je nepřiměřená reakce organizmu na infekci v těle, zejména pak na infekce trávicího, vylučovacího a pohlavního ústrojí.
2. Někdy mohou být příznaky infekčních onemocnění, která reaktivní artritidu spouští jen velmi mírné nebo žádné a pacient si tak ani nemusí být vědom toho, že nějakou infekci prodělal.

3. Reaktivní artritidu způsobuje řada různých mikrobů, zejména bakterií a virů.

4. Mezi nejčastější původce reaktivní artritidy patří:

• Chlamydie
• Salmonely (například Salmonella enteritidis, původce salmonelózy)
• Shigelly (například Shigella dysenterie, původce shigelózy neboli bacilární úplavice)
• Yersinie
• Kampylobakter (například Campylobacter jejuni, původce kampylobakteriózy)
• Klostridie (zejménaClostridium difficile)

Reaktivní artritida není nakažlivá, nicméně baktérie, které vyvolávají infekční onemocnění spojená s rizikem reaktivní artritidy se mohou přenášet pohlavním stykem (např. Chlamydie) nebo kontaminovaným jídlem (například Shigelly nebo Salmonely).

Naštěstí se Reiterův syndrom rozvine jen u velmi malého procenta lidí, kteří se s výše uvedenými bakteriálními infekcemi setkají.

Rizikové faktory

Mezi faktory, které zvyšují riziko reaktivní artritidy patří například:

• Věk: nejčastěji se reaktivní artritida vyskytuje u dospělých osob ve věku 20 až 40 let
• Pohlaví: reaktivní artritida postihuje stejně často muže i ženy, nicméně u mužů je vyšší riziko reaktivní artritidy v reakci na pohlavně přenosné choroby.
• Dědičnost: některé genetické poruchy a onemocnění jsou spojeny s vyšším rizikem reaktivní artritidy (jedná se například o rizikovou alelu HLA-B27, která je spojena i s dalšími revmatologickými chorobami).

Prevence

• V některých případech není prevence reaktivní artritidy možná (pokud máte například rizikovou alelu HLA-B27, máte vyšší riziko, že dostanete Reiterův syndrom).
• Stejně tak máte vyšší riziko v případě, že se Reiterův syndrom vyskytuje ve vaší rodině (například u rodičů nebo sourozenců).
• Vzhledem k tomu, že reaktivní artritida je často způsobena bakteriálními patogeny v potravinách, jako jsou Shigelly, Salmonela, Yersinia nebo Kampylobakter (Campylobacter) je důležité dodržovat zásady správné hygieny při přípravě a skladování potravin.
• Stejně tak je důležité chránit se před pohlavními chorobami, protože Chlamydie a další bakteriální původci pohlavně přenosných chorob jsou častými „původci“ reaktivní artritidy.
• Proto je vhodné se před pohlavně přenosnými chorobami chránit například používáním kondomu.

Diagnostika

Součástí diagnostiky reaktivní artritidy je fyzikální vyšetření a odběr anamnézy, laboratorní vyšetření krve, punkce nitrokloubní (synoviální) tekutiny a vyšetření zobrazovacími metodami.

Fyzikální vyšetření a odběr anamnézy

Fyzikální vyšetření je zaměřeno na odhalení známek postižení kloubů (otok, teplá a červená kůže, bolest, omezení hybnosti, apod.), kůže (vyrážky – exantémy) nebo očí (zčervenání očí při zánětu spojivek, apod.).

Laboratorní vyšetření krve

Z laboratorního vyšetření krve lékaři zjistí například:

• známky probíhající či v minulosti prodělané infekce
• známky zánětu
• protilátky proti některých typům artritid a revmatologických onemocnění
• přítomnost genů a alel, které zvyšují riziko reaktivní artritidy (například HLA-B27)

Punkce nitrokloubní tekutiny

V diagnostice reaktivní artritidy se využívá také punkce nitrokloubní tekutiny, při které lékaři s pomocí duté jehly odeberou vzorek nitrokloubní (synoviální) tekutiny ze zánětem postiženého kloubu a vyšetří tento punktát v laboratoři.

Punkce nitrokloubní tekutiny pomáhá zjistit:

• Počet bílých krvinek (leukocytů): zvýšený počet bílých krvinek (leukocytóza) je známkou zánětlivého postižení kloubu
• Přítomnost baktérií: přítomnost baktérií ve vzorku nitrokloubní tekutiny může být známkou septické artritidy, která může závažným způsobem poškodit kloub postižený kloub.
• Přítomnost urátových krystalů: přítomnost urátových krystalů v nitrokloubní tekutině může být známkou dny. Tato velmi bolestivá forma zánětu kloubů nejčastěji postihuje kořenový kloub palce u nohy.

Vyšetření zobrazovacími metodami

Rentgenové vyšetření bederní páteře, pánve a postižených kloubů může orientačně odhalit známky reaktivní artritidy.

Pro přesnější posouzení je možné doplnit CT vyšetření (počítačová tomografie) nebo magnetická rezonance (MRI).

Léčba

Léčba reaktivní artritidy spočívá v užívání léků na léčbu infekčního onemocnění, které Reiterův syndrom vyvolalo a také v rehabilitační léčbě zaměřené na postižené klouby.

Léky

1. Pokud je spouštěčem reaktivní artritidy bakteriální infekce, může vám lékař předepsat antibiotika.
2. Konkrétní druh antibiotik závisí na baktérii, která infekci vyvolala.

3. Mezi další léky užívané v léčbě reaktivní artritidy, mimo jiné, patří:

• Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs): některé léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých léků, jako je například indometacin, pomáhají zmírnit zánět kloubů a bolest.
• Injekčně aplikované kortikosteroidy: injekce kortikosteroidů do postižených kloubů pomáhají zmírnit zánět a obnovit hybnost v postiženém kloubu
• Topicky aplikované kortikosteroidy: tyto léky přináší úlevu při kožní vyrážce (exantému) způsobené reaktivní artritidou
• Léky na revmatoidní artritidu: podle některých studií pomáhají léky na revmatoidní artritidu, jako jsou sulfasalazin, metotrexát nebo eanercept zmírnit bolest a ztuhlost kloubů u lidí s reaktivní artritidou.

Rehabilitační léčba (fyzioterapie)

Rehabilitační léčba pomáhá zmírnit ztuhlost a zlepšit hybnost postižených kloubů při reaktivní artritidě.

Co si z článku odnést?

• Reiterův syndrom je starší název pro reaktivní artritidu, což je onemocnění charakterizované bolestí a otokem kloubů, nejčastěji v kombinaci s kožními projevy (vyrážka) a očními záněty (zejména zánětem spojivek).
• Příčinou tohoto onemocnění je neadekvátní reakce imunitního systému na některá infekční onemocnění, zejména pak na infekce trávicího, pohlavního a vylučovacího (močového) ústrojí.
• Někteří lidé také mohou být geneticky náchylnější ke vzniku reaktivní artritidy a dalších revmatologických onemocnění (například lidé s přítomností alely HLA-B27).

Fyzioterapie (rehabilitace) je nedílnou součástí léčby Reiterova syndromu (reaktivní artritidy)

Léčba reaktivní artritidy spočívá v užívání léků (antibiotika na vyvolávající bakteriální infekci, kortikosteroidy na zmírnění otoků a ztuhlosti kloubů, nesteroidní protizánětlivé léky na zmírnění zánětu kloubů a bolesti, apod.) a v rehabilitační léčbě, která pomáhá zachovat hybnost a zmírnit ztuhlost postižených kloubů.

Reiterův syndrom

Jako Reiterův syndrom se označuje artritida (tj. zánět kloubů) sdružený s nebakteriální uretritidou (tj. se zánětem močové trubice, která není vyvolána žádnou bakteriální infekcí) nebo cervicitidou (tj. se zánětem děložního hrdla), konjunktivitidou (tj.

se zánětem očních spojivek) a mukokutánními lézemi (tj. s nebolestivými vřídky na kůži i sliznicích). Reiterův syndrom se řadí mezi séronegativní spondylartropatie. Z epidemiologického hlediska je Reiterův syndrom příkladem reaktivní artritidy (tj.

syndromu charakterizovanému sterilním kloubním zánětem způsobeným mimokloubními infekcemi).

• Příčiny/rizikové faktory
• Chorobopis
• Rozpoznání/vyšetření
• Léčba
• Komentáře

Rozlišují se dvě formy Reiterova syndromu: forma přenášená pohlavním stykem a forma střevní. Forma přenášená sexuálně se vyskytuje hlavně u mladých mužů ve věku mezi 20 až 40 lety.

Většinou jde současně o infekci genitálu mikroorganizmem Chlamydia trachomatis.

U žen, dětí a starých osob je Reiterův syndrom mnohem méně častý a jedná se většinou zpravidla o jeho střevní formu vznikající po bakteriálních střevních infekcích, vyvolaných zejména bakteriemi jako jsou shigely, salmonely, yersinie nebo campylobacter.

Nezvykle častý výskyt znaku HLA-B27 až u 93 procent nemocných s Reiterovým syndromem (ve srovnání s nejvýše 15 procenty u zdravých osob) svědčí o genetické (tj. dědičné) predispozici. Osoby HLA-B27 pozitivní se vyznačují zvýšeným rizikem vzniku Reiterova syndromu po pohlavním styku nebo po expozici určitým střevním bakteriálním infekcím.

V typickém případě průběhu onemocnění Reiterovým syndromem se za 7 až 14 dní po proběhlém pohlavním styku nebo po prodělaném průjmovitém onemocnění vyvine nebakteriální zánět močové trubice doprovázený po několik týdnů zvýšenými teplotami, zánětem očních spojivek a artritidou (tj.

zánětem kloubů). Zánět močové trubice je u mužů méně bolestivý a tvoří se při ní méně hnisavého výtoku než při onemocnění akutní kapavkou, může však být spojena s hemoragickou cystitidou (tj. se zánětem močového měchýře s krvácením z jeho sliznice) nebo s prostatitidou (tj.

se zánětem prostaty). 

Zánět močové trubice a děložního čípku u žen může být mírný (provázený dysurií – tedy obtížemi při močení – a poševním výtokem) anebo nemusí vyvolávat vůbec žádné obtíže, což ztěžuje stanovení diagnózy. Nejobvyklejším postižením očí je zánět spojivek (tzv. konjunktivitida).

Bývá většinou pouze mírného stupně. Artritida (tedy zánět kloubů) je obvykle až druhým nebo třetím projevem Reiterova syndromu a může být mírná nebo těžká. Kloubní postižení bývá nesouměrné a postihuje zpravidla více kloubů.

Zasaženy jsou zpravidla velké klouby dolních končetin a také prsty nohou.

Může se objevit bolest v zádech, zpravidla pouze při těžkém průběhu onemocnění. Při Reiterově syndromu (stejně jako při ostatních séronegativních artritidách) jsou časté entezopatie (tj. záněty šlachových úponů do kostí), jako jsou například plantární fasciitida (tj.

zánět šlachy na plosce nohy), periostitida prstů (tj. zánět okostice kostních článků prstů) a zánět Achillovy šlachy. Tzv. mukokutánní léze, což jsou drobné nebolestivé vřídky, které bývají lokalizovány běžně ve sliznici úst, jazyka a glans penis (tj. na žaludu penisu tzv. balanitis circinata).

Mohou se vyskytnout i hyperkeratotické kožní léze (tj. místa se zrohovatěním změněnou kůží) na dlaních, ploskách nohou a v okolí nehtů (tzv. keratoderma blenorrhagicum). Postižení kardiovaskulární (tj.

postižení srdce a krevních cév) se zánětem aorty, nedomykavostí aortální srdeční chlopně a s poruchami vedení elektrického vzruchu v srdeční svalu se vyskytují jen zřídka.

Počáteční choroba se v typickém případě upraví do 3 až 4 měsíců, avšak 50 procent nemocných s prodělaných Reiterovým syndromem trpí i několik let opakovanými artritidami (tj. záněty kloubů) a/nebo opakovanými projevy jiných příznaků Reiterova syndromu.

Při chronickém nebo opakujícím se Reiterově syndromu se mohou vyvinout kloubní deformace, ankylózy (tj. znehybnění kloubů; v postiženém kloubu není možný pohyb), dále sakroileitida (tj. zánět sakroiliakálního skloubení, tedy křížovo – kyčelního kloubu, tj.

kloubu mezi křížovou kostí a pánví) a/nebo spondylitida (spondylitida je výraz, který označuje zánětlivé onemocnění obratlů páteře; příčiny tohoto zánětu mohou být různé, a to infekční i neifekční.

Reiterův syndrom diagnostikujeme na základě projevu periferní artritidy (tj. zánětu některého kloubu na končetinách), která je sdružena s výskytem zánětu močové trubice (tj. s tzv.

uretritidou) a/nebo zánětem děložního hrdla (tzv. cervicitidou) trvající déle než jeden měsíc.

Protože jednotlivé projevy se mohou vyskytnout v různé době, do stanovení správné diagnózy může uplynout i několik měsíců.

Akutní kapavčitou artritidu (vyvolanou infekcí gonokoky) u sexuálně aktivního mladého muže lze odlišit od Reiterova syndromu podle pozitivní kultivace gonokoků a podle rychlé odpovědi na léčbu antibiotikem penicilinem.

U nemocných s chronickou formou Reiterova syndromu může zánět kloubů a/nebo kožní léze napodobovat jiná onemocnění, jako jsou například psoriatická artritida (psoriatická artritida je chronické zánětlivé kloubní onemocnění charakterizované přítomností artritidy a psoriázy, tedy lupénky), ankylozující spondylitida (ankylozující spondylitida neboli tzv. Bechtěrevova choroba je chronické zánětlivé onemocnění pohybového aparátu, postihující v první řadě sakroiliakální kloub, tedy kloub mezi křížovou kostí a pánví, a páteř, což se projevuje postupným tuhnutím až ankylózou, tj. úplným ztuhnutím páteře) nebo Behcetův syndrom (Behcetův syndrom neboli Behcetova nemoc je systémová vaskulitida, tedy zánět krevních cév, vznikající z neznámé příčiny).

Chronická nebo opakující se forma Reiterova syndromu postihuje naštěstí jen nemnoho pacientů, ale poté je invalidizuje.

Protože Reiterův syndrom vyvolaný sexuálním stykem je často spojen s infekcí Chlamydia trachomatis, doporučuje se současné léčení pacientů a jejich sexuálních partnerů podáváním antibiotik ze skupiny tetracyklinů nebo erytromycinem (a to v dávce 500 miligramů ústy v tabletách 4x denně po dobu 10 dnů).

Zánět spojivek ani mukokutánní léze není nutné speciálně léčit, i když iritida (tj. zánět duhovky) může vyžadovat lokální aplikaci očních mastí s obsahem hormonů ze skupiny glukokortikoidů. Celkové podávání hormonů glukokortikoidů se neosvědčilo.

Ve fázi uzdravování může pomoci fyzikální léčba. U nemocných s těžkou a protrahovanou formou Reiterova syndromu lze zkusit nasadit k léčbě léky ze skupiny cytostatik, a sice lék methotrexat nebo léky ze skupiny antagonistů kyseliny listové.

Vzhledem k jejich toxicitě však u většiny nemocných trpících Reiterovým syndromem tyto léky nejsou vhodné. Dalším důvodem k opatrnosti s imunosupresivní léčbou (tj.

s léčbou tlumící obranyschopnost organizmu) je možná u postiženého jedince existence současného onemocnění Reiterovým syndromem a onemocněním AIDS.

Artritida

Jedná se o zánět kloubů, jehož příčiny bývají různé. Toto onemocnění postihuje jedince bez rozdílu věku a vyskytuje se ve všech klimatických pásmech. Nemoc může probíhat lehce nebo těžce a může postihnout jeden nebo i více kloubů. Rozlišujeme různé typy onemocnění: revmatoidní artritidu, osteoartritidu a spondylitidu.

Jiné artritidy

V případě, že artritidu vyvolá poranění, nazývá se takový zánět traumatická artritida. Poranění kloubů může být přímé – nebo nepřímé (např. poškození kolene  při jeho přetěžování). Traumatická artritida postihuje převážně muže. Nejčastěji bývají postiženy kolenní klouby a zápěstí.

Následkem úrazu kloub otéká a bolí a v některých případech dochází následkem poranění ke krvácení do kloubu. V takové situaci je nutné při místním znecitlivění odsát injekční stříkačkou obsah v kloubní dutině.

Kloub, který byl tímto způsobem ohrožen, je vždy později náchylnější ke vzniku osteoartritidy.

Septická artritida

Je vyvolána choroboplodnými zárodky, které se dostanou do nitrokloubní tekutiny. Zvláštním druhem septické artritidy je tuberkulózní zánět, který je nesmírně vzácný, výjimku tvoří postižení z rozvojových zemí.

Artritida při zarděnkách a prchavé artritidy

Objevuje se v průběhu onemocnění u dospělých. Dochází k otokům kloubů prstů, kolen a kotníků. Zánět se v průběhu několika týdnů zklidňuje. V poslední době se vyskytují často tzv. prchavé artritidy, které vznikají současně s infekčními onemocněními.

Reiterův syndrom

Tento zánět se vyskytuje  současně s infekcí a může napadnout páteř podobně jako ankylozující spondylitida a také i jiné klouby (kolena a kotníky). Předpokládá se, že se objevuje po nákaze určitými infekcemi. Může se také projevit po některých pohlavně přenosných nemocech (především, které vyvolávají chlamydie). Jestliže se zánět správně léčí, zlepší se také kloubní postižení.

Jaká je terapie?

Postižené klouby je potřeba ponechat v klidu, polohovat je v ideální poloze pomocí individuálně zhotovených bandáží, abychom předešli deformitám.

Otok kloubu lze zmírnit pomocí punkce nitrokloubního výpotku při místním znecitlivění nebo podáním protizánětlivého přípravku přímo do kloubní štěrbiny. K potlačení kloubního zánětu lze předepsat kortikosteroidy. Důležitou roli při léčbě hraje fyzioterapie.

Jedním z nejúspěšnějších způsobů náhrady kloubu je kyčelní endoprotéza. Operace vede ke zlepšení funkce kloubu a omezí deformity.

Revmatoidní artritida

Jedná se o chronické onemocnění, které postihuje především klouby, ale může postihnout také i jiné orgány jako je např. srdce, plíce, nervový systém a oči.

Revmatoidní artritida se vyskytuje jak u mužů, tak u žen, v poměru 3:1. Začíná nejvíce v době od dvacátých let života do pozdního středního věku. Může se však projevit u osob mladších nebo naopak starších.

Tato nemoc může někdy i sama vymizet, pak říkáme, že její aktivita vyhasla.

Jaká je příčina onemocnění?

Základní příčina onemocnění nebyla dosud objasněna, ale předpokládá se, že pro organismus je podstatná reakce obranných mechanismů na nějakou vyvolávající látku a snaha o její odstranění.

Imunitní odpověď vede k nahromadění buněk, které se účastní zánětlivé reakce v synoviální membráně, která z vnitřní strany pokrývá kloubní pouzdro. Enzymy, které se z těchto buněk uvolní, poškozují kosti a kloubní chrupavku a vyvolávají typické příznaky.

Bez léčby nastupují velice rychle a snadno a kloub se může lehce zdeformovat. Dalším faktorem, který ovlivňuje onemocnění je produkce revmatických faktorů a vznik revmatických  uzlíků. Revmatický faktor je protilátka, která se u jedinců trpících revmatoidní artritidou tvoří ve velkém množství.

Revmatoidní uzlíky jsou hrboly, které se mohou objevit pod kůží v okolí loktů, na hřbetu rukou a nohou. Jsou tvořeny shluky zánětlivých buněk, které se podobají těm, které se hromadí v kloubech.

Jaké jsou příznaky onemocnění?

Mezi hlavní příznaky revmatoidní artritidy patří bolest, otok a ztuhlost postiženého kloubu. Často bývají postiženy malé klouby ruky nebo nohy, např. klouby mezi články prstů rukou nebo prsty a zánártními kostmi v chodidle.

Tyto klouby  většinou onemocní mezi prvními, ale nemoc může napadnout i jiné klouby, především zápěstí, kolena, kotníky, lokty, ramena a klouby kyčelní. Charakteristickým znakem, který umožňuje odlišit revmatoidní artritidu od artritid jiného původu je symetrie postižení. Stejné klouby bývají postiženy na obou stranách těla současně.

Postižené klouby ztuhnou. Ztuhlost je nejvýraznější ráno při vstávání z postele a může trvat různě dlouhou dobu (od několika minut až po několik hodin). Ztuhlost je doprovázena pocitem malátnosti a únavou. Pacient má problémy s jemnou motorikou (dělá mu např. potíže uchopit hrne s čajem).

Potíže mohou být také u oblékání a klouby jsou velmi bolestivé. Kromě kloubních potíží se mohou objevit také potíže s očima, které jsou zarudlé a bolí.

Komplikace

U postižených se mohou rozvinout deformity kloubu, které omezují pohyb a funkci kloubu. Nemocní postižení revmatoidní artritidou mají větší sklon k infekčním onemocněním a bakteriálním zánětům plic a kloubů obzvlášť. Další komplikace mohou vyplývat z omezení funkcí kloubů.

Terapie

K terapii je potřeba přistupovat individuálně a po pečlivém zhodnocení zdravotního stavu se vybírá vhodný léčebný program, který odpovídá konkrétním potřebám.

Jestliže je choroba velmi progresivní a na kostní tkáni je patrná destrukce, přicházejí na řadu kortikosteroidy. Po nich se zahajuje léčba dalšími účinnými léky. Patří zde soli zlata v injekcích nebo penicillamin.

Zlato se podává v injekcích jednou za týden, co čtrnáct dnů nebo za měsíc. Pomocí obou těchto léků lze onemocnění zmírnit a u některých  lidí dojde i k jejímu zastavení. Tyto léky však mají mnohé vedlejší účinky mezi které patří např. jejich negativní vliv na ledviny.

Mezi další účinné léky patří protimalarický přípravek chlorochin a sulfasalzin. Jedná se o méně účinné léky než soli zlata a penicillamin, ale má mnohem méně nežádoucích účinků.

Kloubní výpotek

Při kloubním zánětu se ze synoviální blány vylučuje tekutina, která se hromadí v kloubní dutině. Tomu se říká kloubní výpotek. Jestliže je výpotek tak velký, že se kloub zvětší, bývá zapotřebí odsát jej za pomocí jehly a stříkačky.

Nemocnému to přinese značnou úlevu a zlepší se pohyblivost postiženého kloubu. Pomocí kloubní punkce lze do kloubní tekutiny vpravit léčebné látky a zmírnit tak zánět.

V některých případech se přistupuje k odstranění zanícené synoviální membrány, i když účinek této operace není trvalý a potíže se mohou po určité době opět objevit.

Kloubní deformity

Deformity kloubů lze do jisté míry zlepšit chirurgickou cestou. Pomocí operace lze napravit poškozené šlachy nebo vazivový aparát postižených kloubů. V současné době se v případě potřeby provádějí také úplné náhrady kloubů pomocí umělých kloubních náhrad. To se týká zvláště kloubů kyčelních, kolenních a malých kloubů prstů.

Fyzikální terapie

Důležitou součástí léčby revmatoidní artritidy je fyzikální léčba a ergoterapie (léčba prací). Pomocí rehabilitačního cvičení lze posílit oslabené svaly a zlepšit kloubní pohyblivost.

To zabraňuje tuhnutí kloubů a vzniku deformací. Je nutné, aby lidé, kteří jsou postiženy revmatoidní artritidou cvičili také doma.

Pokud je to nutné, jsou jim předepisovány léčebné nebo ortopedické pomůcky, které nemocnému pomáhají zvládat každodenní úkony.

Osteoartritida

Jedná se o nejtěžší formu artritidy. Obecně je nemoc známá pod pojmem „artróza“. Onemocnění může postihnout kterýkoli kloub v těle, ale některé klouby jsou tomuto onemocnění vystaveny více.

Jedná se především o velké nosné klouby, mezi které počítáme kyčle, kolena a klouby meziobratlové v bederní krajině a v krční oblasti páteře.

Osteoartritida je bolestivá a v některých případech může vést k závažnému tělesnému postižení, protože omezuje pohyblivost nemocných kloubů.

Jaké jsou příčiny onemocnění ?

Skutečné příčiny osteoartritidy nejsou známy. Převládá názor, že na vzniku nemoci má velký vliv porucha imunitního systému. Kloubní povrch je pokryt tenkou vazivovou blankou, která se nazývá synoviální membrána.

Ta představuje vak, který uzavírá kloub před okolím a který vyplňuje vazká nitrokloubní tekutina. Chrupavku tvoří síť tuhých vazivových vláken, buňky, které tvoří základní hmotu chrupavky a tekutina. Při osteoartritidě  je struktura kloubní chrupavky narušena.

Jednou z příčin osteoartrózy je přetěžování kloubu. Mezi další činitele patří opakovaná drobná poranění, deformita končetin nebo kloubu.

Průběh onemocnění

V počátku onemocnění vznikají na povrchu chrupavek vločkovité eroze, po nichž následují drobné praskliny. V chrupavce se zvýší počet buněk, které produkují základní hmotu chrupavky.

V této fázi nemusí ještě nemocný cítit vůbec žádné příznaky nebo jen velmi lehkou bolestivost a ztuhlost postižených kloubů. V dalším průběhu onemocnění dochází ke ztenčení konců kostí a postupně dochází k jejich destrukci.

Kost má na rozdíl od kloubní chrupavky regenerační schopnost.

Jaké jsou hlavní příznaky onemocnění?

Mezi hlavní příznaky osteoartritidy patří bolest. Její intenzita je různá, od tupé bolesti v postiženém kloubu až po nesnesitelnou bolest, která může učinit pacienta až nepohyblivým. Většinou se bolest zhoršuje při pohybu.

Může se vyskytnout typická tupá bolest, i když je kloub v klidu. Předpokládá se, že bolest je důsledkem poruchy ve způsobu odvádění krve z kloubu žilami. Klidové bolesti jsou způsobeny překrvením kloubu.

Kromě bolesti je u osteoartritidy charakteristická také ztuhlost (rigidita) kloubu a otok. Pohyblivost je zpravidla nejvíce omezena ráno, po probuzení. Při těžkém postižení jsou slyšitelné drásoty a vrzání postiženého kloubu.

Osteoratrididou může být postižen jeden kloub nebo hned několik kloubů. Jedná- li se o jediný kloub, pak to bývá nejčastěji některý z velkých kloubů dolních končetin (koleno nebo kyčel).

Jaké mohou vzniknout komplikace?

Vážnější problémy mohou nastat při postižení krční páteře. Tomuto stavu se říká krční spondylóza. Tento stav se projevuje bolestí a ztuhnutím meziobratlových kloubů.

Při zhoršení stavu může dojít k nadměrnému růstu kostí a přerostlé výběžky kostní tkáně mohou utlačit cévy, které zásobují krví dolní polovinu mozku. V důsledku toho vznikají závratě a krátkodobé ztráty vědomí.

Útlak nervových kořenů může vést ke slabosti až obrně svalů horních i dolních končetin.

Terapie

Kromě kloubních náhrad jsou možné operace, kterým říkáme osteotomie. Při nich se kosti na jedné straně kloubu tvarově upraví, což zlepšuje nosnost kloubu. Tato operace je prováděna především u mladších pacientů. Poslední možností je umělé znehybnění kloubu, kdy obě kosti srostou, kloub se nemůže hýbat a ani působit bolest. Řešení může přinést velkou úlevu.

Spondylitida

Za spondylitidu se označuje jakákoli choroba, která vyvolává zánět kloubů mezi jednotlivými obratli a vazy, které jsou na klouby připojeny.

Zpravidla jsou zasaženy meziobratlové klouby v dolní části páteře a klouby mezi křížovými obratli a pánevními kostmi. Zcela odlišné onemocnění páteře je spondylóza, která má spíše degenerativní charakter.

V důsledku těchto změn mohou vzniknout drobné kostěné výrůstky na okrajích obratlů (tzv. osteofyty). Ty dráždí a stlačují okolní nervové kořeny a jsou nesmírně bolestivé.

Jaké jsou příčiny spondylitidy?

Spondylitida může doprovázet řadu nemocí (např. Bechtěrevovu chorobu). Dalšími příčinami může být lupénka nebo střevní nemoci (Crohnova nemoc).

V některých případech dochází ke spondylitidě po prodělaných infekčních nemocech nebo nákazách močového a pohlavního ústrojí. Předpokládá se, že tato onemocnění vyplývají z netypické odpovědi tělesných obranných mechanismů.

Při nich se bílé krvinky shromažďují ve sliznici kloubních pouzder meziobratlových kloubů. To platí především pro ankylozující spondylitidu, při které zánět meziobratlových kloubů předchází pozdějšímu vytváření kostěných můstků mezi jednotlivými obratli.

V důsledku toho je srůst obratlových těl a ztuhnutí celé páteře. Dotyčný pak není schopen se ohnout. Děj při kterém se obratle navzájem spojí dohromady se nazývá ankylóza.

Jaké jsou příznaky?

Nejčastějším příznakem je bolest a ztuhlost v dolní části zad. Tato bolest je velmi silná po ránu a později ustupuje.

Ve vážnějších případech pacienti zaznamenávají omezení pohyblivosti páteře a bolesti hrudníku při postižení kloubů mezi hrudními obratli a žebry.

Jestliže současně probíhá také i artritida, pak se bolesti, otoky a napětí objeví také i v postižených kloubech končetin. Postižen může být kyčelní kloub, kolenní klouby nebo zápěstí a kotníky.

Komplikace

V některých případech může dojít k zánětu oční duhovky, který je doprovázen zarudnutím a bolestí oka. Tato komplikace se může vyskytnout opakovaně, a proto je nutná okamžitá léčba, aby se předešlo možnému poškození oka.

Mezi hlavní komplikace ankylozující spondylózy patří vznik deformací, jejichž povaha rozsah je zcela individuální.

Opakované záněty duhovky mohou vyústit v poruchu zraku a ve velmi vzácných případech se může rozvinout onemocnění srdečních chlopní.

Terapie

Terapie spondylózy vyžaduje úzkou spolupráci mezi lékaři a rehabilitačními pracovníky. Hlavním cílem  léčby je zmírnění zánětu, odstranění bolesti a prevence vzniku deformit. Ankylozující spondylitida reaguje na rehabilitační péči velice pozitivně. V rámci prevence zabránění vzniku ztuhlosti páteře a vzniku deformací se  používá léčebná tělesná výchova. Ta vede ke zmírnění bolesti a zlepšení pohyblivosti postiženého. Příznaky nemoci zmírňují protizánětlivé léky, které spolu s rehabilitací představují základ terapie.

Reaktivní artritida

Reaktivní artritida je neinfekční zánět kloubů, který se rozvíjí jako reakce po infekčním onemocnění lokalizovaném mimo kloub v intervalu několika dnů / týdnů. Řadíme ji mezi skupinu spondylartritid, proto je i pro reaktivní artritidu společná část projevů typických pro tuto skupinu onemocnění:

• vazba na pozitivitu HLA-B27
• častější postižení očí (uvejitida, konjunktivitida)
• častější entezitidy
• postižení kůže a sliznic (afty, erythema nodosum,…)
• změny axiálního skeletu jsou až pozdním následkem
• zvýšení sedimentace a CRP

Etiologie a patogeneze

Roli hrají genetické faktory (96 % pac. HLA-B27 pozitivních) + infekce gastrointestinálního traktu: (salmonely, shigelly, yersinie, Campylobacter  jejuni), infekce urogenitální: (Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum) a infekce respiračního traktu. Někdy bez předchozí zjistitelné infekce.

Klinický obraz

• Celkové projevy
• Zchvácenost, únava, teploty.
• Muskuloskeletální projevy

• Asymetrická mono- / oligoartritida (max. 4 klouby) s predilekční lokalizací nosných kloubů; postižené klouby bývají zarudlé + teplejší;
• Entezitidy,daktilitidy, až pohyb znemožňující prosáknutí úponů šlach na kosti (Achillova šlacha, plantární fasciitida).

1. Kožní projevy
2. Keratoderma blenorrhagicum (olupující se kůže dlaní nebo plosek podobná psoriáze) a balanitida.

3. Příznaky v oblasti UGT

Sterilní uretritida – dříve Reiterův syndrom – (artritida, uretritida, konjunktivitida aj.); oční nález může progredovat do episkleritidy, rohovkových ulcerací a hl. přední uveitidy.

Diagnostika

• Oligoartritidy nosných kloubů postihující mladší jedince v návaznosti na prodělanou infekci v UGT/GIT
• lab. vyš.: nespecif. markery zánětu v akutní fázi vysoké (FW, CRP, ELFO bílkovin), sérologie (detekce protilátek proti jedn. mikroorg.), vyš. výpotku (odlišení od septické artritidy);
• RTG: většinou negativní, občas v chronické fázi onemocnění sakroileitida;
• kompletní Reiterův syndrom: artritida + uretritida + konjunktivitida (kompletní triáda je spíše vzácná);
• nekompletní Reiterův syndrom: artritida + 1 další příznak; mohou být též entezitidy, kožní a slizniční ulcerace, periostitidy.

Terapie

Individuální, základem NSA, u těžších forem i glukokortikoidy (iniciální dávky 30–50 mg s postupným snižování; při recidivujících kloubních výpotcích intraartikulárně); ATB (při izolaci inf. agens / někdy i při pozitivní sérologii); bazální léky (při chronickém průběhu s vyšší aktivitou; sulfasalazin 2–3 g).

Prognóza

Většinou dobrá, u malé části nemocných přechod do chronicity (hrozí m. Bechtěrev).

Zdroj: https://www.wikiskripta.eu/w/Reaktivní_artritida

Bolesti kloubů

Bolest kloubů je obvykle výsledkem vyvíjející se revmatické choroby, obvykle známé jako revmatismus. Pod tímto známým termínem však existuje více než 100 chorob. Přestože se liší v léčbě, příčinách a symptomech, mají jednu věc společnou – čím dříve je správně diagnostikujete, tím větší je šance na úplné uzdravení a vedení plně nezávislého života.

Onemocnění kloubů

Onemocnění kloubů lze úspěšně bojovat a diagnostikovaná a léčená dostatečně brzy nezanechá v našem těle mnoho poškození. V mnoha případech stačí změnit svůj životní styl, omezit stimulanty, jako je káva, která vyplavuje hořčík a fosfor, a pravidelně přijímat již zmiňované potravinové doplňky složené tak, aby co nejlépe podporovaly náš pohybový systém.

Moudře komplexní doplňky, jejichž úkolem je podporovat regeneraci kostí, jsou bohaté na glukosamin a chondroitin – stavební materiály, díky nimž můžeme udržovat dobrý stav kloubní chrupavky a dostatečný přísun tekutin do kloubů. Přirozeně se vyskytují v šlachách, vazech a kloubech, což pozitivně ovlivňuje jejich účinnost a vytrvalost.

Kolagen v nedenaturované formě by měl být další důležitou složkou účinného doplňku. Proto se podílí na procesu regenerace chrupavky, zajišťuje její pružnost a brání jejímu zničení. Pro správnou syntézu pojivové tkáně, ze které jsou klouby vytvořeny, je zde také vitamin C a D, protože umožňují vstřebávání vápníku a fosforu v těle.

To jsou hlavní, ale samozřejmě ne jediné ingredience správně složených doplňků. Abychom účinně chránili náš pohybový aparát, neměli bychom se starat pouze o správné doplnění, ale také změnit životní styl na aktivnější a pokusit se snížit tělesnou hmotnost, což jej výrazně zmírní, protože umožňují tělu vstřebávat vápník a fosfor.

To jsou hlavní, ale samozřejmě ne jediné ingredience správně složených doplňků. Abychom účinně chránili náš pohybový aparát, neměli bychom se starat pouze o správné doplnění, ale také změnit životní styl na aktivnější a pokusit se snížit tělesnou hmotnost, což jej výrazně zmírní, protože umožňují tělu vstřebávat vápník a fosfor.

To jsou hlavní, ale samozřejmě ne jediné ingredience správně složených doplňků. Abychom účinně chránili náš pohybový aparát, neměli bychom se starat pouze o správné doplnění, ale také změnit životní styl na aktivnější a pokusit se snížit tělesnou hmotnost, což jej výrazně zmírní.

Populární artritida je termín používaný k popisu mnoha poruch kloubů a kostí, lékaři rozlišují více než 200 typů. O osteoartritidě a revmatoidní artritidě se však zmiňuje jako o dvou nejdůležitějších; dna nebo artritida, lupus a Reiterův syndrom zvaný reaktivní artritida.

Ačkoli nemůžeme jasně označit příčinu těchto nemocí, existují teorie, že jejich zdroje mohou zahrnovat obezitu, dědičné náklady, minulá zranění nebo dlouhé monotónní pohyby.

Revmatoidní artrida

Nejčastější muskuloskeletální poruchou je RA, což je revmatoidní artritida. Více než 21 milionů lidí na celém světě trpí touto chorobou a pouze v Polsku je to asi 400 000, z nichž dvě třetiny jsou ženy.

Existuje přesvědčení, že se jedná o nemoc, která postihuje pouze starší lidi, ale ukázalo se, že mezi lidmi ve věkové skupině mezi 30 a 50 lety je zaznamenán stále větší počet případů.

Odhaduje se, že v Polsku není každý třetí pacient schopen pracovat po 2 letech a průměrná délka života osoby s RA je kratší o 3 až 7 let, zatímco pacienti s těžkou revmatoidní artritidou mohou žít až 10 -15 let. Průběh nemoci je velmi obtížné předvídat, dokonce se říká, že kolik pacientů, tolik forem RA.

Léčba je obtížná, protože revmatoidní artritida je považována za chronické autoimunitní onemocnění, což znamená, že imunitní systém těla nesprávně rozpoznává vlastní tkáně jako cizí. Nemoc nastává během období exacerbace a remise. Napadá celé tělo a často vede k postižení nebo dokonce smrti. Největší ztráta kondice je zaznamenána již během prvních dvou let diagnózy.

Efektivní léčba vyžaduje především rušení imunitního systému. Hlavním cílem je udržet pacienta co nejdéle během remise. Okamžik zahájení vhodné léčby také hraje v léčbě obrovskou roli. Čím později je nemoc diagnostikována, tím obtížnější je její úplné vyléčení a změny ve stavech mohou být nevratné.

Dalším zvláště běžným onemocněním kloubů je degenerace známá také jako artróza, tj. Předčasné opotřebení chrupavky a postupem času také další kloubní prvky – kosti, šlachy, vazy a synovium.

Artróza pokrývá všechny tkáně a vede k změkčení, defektu kloubní chrupavky, ztvrdnutí a zahuštění kostní tkáně, tvorbě osteofytů a pseudocyst. Toto onemocnění postihuje především lidi ve stáří a středním věku, nelze ho však vyloučit v mladších věkových skupinách.

Odhaduje se, že artróza již postihuje téměř 4% lidí ve věku 18–24 let a až 85% v nejstarší věkové skupině 75–79 let, a proto se jednalo o civilizační onemocnění. Artróza se vyvíjí roky, zpočátku nevyvolává žádné příznaky.

Později se však můžeme setkat s velmi silnou bolestí kloubů, tuhost a otok, který znemožňuje provádět i ty nejjednodušší činnosti. Téměř polovina pacientů ztratí nejen možnost odborné činnosti, ale i nezávislé fungování.

Neúplná znalost faktorů způsobujících artrózu znamená, že její léčba v primární fázi spočívá pouze v potírání příznaků nemoci, a zejména ve snížení bolesti. U sekundárních onemocnění je preventivní léčba velmi důležitá, protože může výrazně minimalizovat riziko degenerativních změn nebo snížit rychlost jejich vývoje.

RA příznaky lze rozdělit na kloubní, extraartikulární a obecné

1. Kloubní příznaky RA jsou především: bolest, otok, pocit ranní ztuhlosti V období exacerbace nemoci jsou klouby oteklé a velmi bolestivé při pohybu, dotyku a v klidu. Kůže nad postiženými oblastmi je červená a teplejší než nad zdravými.

   Charakteristický je také pocit ranní ztuhlosti spočívající v obtížích s úplným prodloužením nebo ohnutím postiženého kloubu.

2. Mimořádné příznaky RA: RA může mít také příznaky z jiných orgánů nebo systémů, jako je kůže, srdce a cévy, plíce, ledviny a nervový systém.

   Gastrointestinální příznaky jsou nejčastěji komplikace agresivní farmakologické léčby.

3. Obecné příznaky: Jedním z nejčastějších obecných příznaků aktivní formy onemocnění je horečka nebo horečka nižšího stupně způsobená zánětem, který postihuje celé tělo.

   Pacienti často trpí únavou a mají sníženou schopnost vyvinout úsilí.

Nemoci kloubů jsou často doprovázeny dalšími příznaky, jako jsou:

• pocit hluboké únavy
• ztráta chuti k jídlu a hubnutí
• přetrvávající subfebrilní stav, horečka, pocení v noci
• tuhost pohybového systému

Na našem eshopu najdete několik produktů na podporu výživy kloubů.

Základem každého produktu je kolagen.