Které kmeny Borelie jsou nebezpečné?
U nás jsou 4 kmeny borelií, které mohou člověku a zvířeti způsobit vážnou nemoc s celoživotními následky, pokud se nezjistí a neléčí v raném stádiu:
- Nejběžnější z nich je Borrelia burgdorferi sensu stricto. Následují Borrelia afzelii, Borrelia garinii a nedávno objevená Borrelia spielmanii.
Příznaky a léčba Lymské boreliózy
Příznaky boreliózy jsou různé. V prvopočátku infekce může jít o bolestí hlavy, kloubů, zad, silnou únavu a stavy podobné chřipce. Základním znakem je červený flek na kůži „erythema migrans“, který vždy upozorní na boreliózu.
Flek se však neobjeví u každého člověka, který se nakazil boreliózou (to je můj případ), a tudíž na boreliózu nepomýšlí jak samotný nemocný, tak v mnoha případech i lékaři. Z toho plyne, že řada lidí má lymskou boreliózu, aniž by to tušili.
Dlouhodobě neléčená borelióza přechází do chronické neuroboreliózy, která může poškodit nervovou soustavu. V tomto stádiu se projevuje podobně jako epilepsie, roztroušená skleróza a jiné neurologické, imunitní, kloubní, svalové a oční choroby.
Může jít o různé silné bolesti, závratě, brnění, křeče, slabost, pády, zhoršené vidění, bolest oka/očí s poruchami vizu, obrnu lícního nervu, mrtvění určité části těla, strnutí šíje atd., a k tomu se mohou přidružit alergické potíže, bušení srdce, revmatoidní artritida, vyrážka, problémy s močovým měchýřem, ledvinami, střevy či ženské problémy.
Zdravotních neduhů způsobených boreliózou je strašně moc a mnohdy jsou kombinované. V průběhu let, kdy není borelióza léčená, se postupně přidávají další a další potíže a dochází k totálnímu rozkladu a devastaci organismu.
“ Nejen člověk nemocný boreliózou takto trpí, ale i pes má řadu podobných zdravotních neduhů.“
Před cca 20-ti a více lety, býval takto postižený pacient mnoha lékaři považován za hypochondra, neboť procházel řadou vyšetření (mnohdy nepříjemných, jako např. EMG, lumbální punkce, Evokované potenciály VEP, SEP atd., to je moje vlastní zkušenost) a výsledky byly většinou atypické, nejasné, abnormální…
Zkrátka neprokázaly typickou chorobu, na kterou ukazovaly příznaky pacientů s boreliózou.
Mnoho pacientů nakonec bez jakékoliv léčby (nebo špatné léčby), skončilo v psychologické či psychiatrické ordinaci, neboť jejich urputné a dlouhodobé zdravotní potíže, doprovázené již i špatným psychickým stavem, byly nejspíše psychosomatické!!!
“ Přitom stačilo udělat krevní test na borelie a pacient by byl během pár dní zdráv po přeléčení silnými antibiotiky. „
Bohužel, před lety se na tuto infekci, pokud se neobjevil flek, moc nepomýšlelo, pacient dlouhodobě trpěl, v mnoha případech byl práce neschopný, skončil v invalidním důchodu a jsou i výjimky, kdy nemocný zemřel.
K přeléčení a vyléčení došlo třeba náhodou až po několika letech, když pacient bral nitrožilně a dlouhodobě antibiotika na nějakou vážnou infekci nebo náhodou na borelii pomyslel některý z dlouhé řady lékařů, jejichž rukama pacient za roky prošel. (Má vlastní zkušenost: 5 let trvalo, než napadlo jednoho osvíceného doktora z mnoha, udělat mi elisa test na protilátky v krvi. Byly tam…
To byla úleva… A léčba mohla po letech utrpení začít. Pomohly mi imunoglobuliny a cefalosporinová antibiotika LENDACIN, aplikovaná po 14 dní do zadní části, no víte jaké…).
Domácí test na boreliózu aneb sláva moderní době
Dnes se naštěstí nemusíte spoléhat jen na lékaře a čekat až se rozhodne vám udělat test.
Dnes si můžete svobodně rozhodnout o svém zdraví sami a otestovat sebe, svého psa i celou rodinu, s pomocí testu na borelie pro domácí použití, který je stejně jednoduchý, jako když si měříte teplotu nebo děláte těhotenský či diabetický test.
Domácí testování zkrátka zvládne každý doma, na chalupě nebo na dovolené, a to pokaždé, když si klíště přinesete na sobě vy, děti nebo váš pes z procházky v parku, ze sběru hub v lese, z travnaté pláže u vody, z vlastní zahrady…
K dispozici máte dnes tyto druhy domácích testů na lymskou boreliózu:
- MIRATES test je určen pro sebetestování k prokázání protilátek proti bakteriím borelia ve vaší krvi.
- BEAPHAR test aVeroval® test, kterým lze jednoduše testovat klíšťata, která odstraníte z kůže lidské i zvířecí.
Diagnostika lymeské boreliózy: Co může zkreslit výsledky?
Boreliózu si většina z nás spojuje s kulatou červenou skvrnou v místě přisátí klíštěte. V některých případech ale onemocnění probíhá bez jakýchkoliv kožních příznaků. Jak se tedy dá borelióza zjistit?
Potvrdit podezření na lymeskou boreliózu pomocí krevních testů má různá úskalí. Běžně užívané metody jsou v některých případech nepřesné, a přestože kontrola ukáže negativní výsledek, pacient může být nakažen. Tzv. falešně negativní výsledky má až 30 % pacientů. Jaké jsou příčiny?
- Krevní vyšetření proběhlo příliš brzo po nákaze a v těle se ještě nestihly vytvořit protilátky.
- Pacient se nakazil takovým kmenem borelií, který nelze pomocí testů odhalit.
- Imunitní systém nereaguje na infekci tvorbou protilátek, rozbory krve tak boreliózu nemohou potvrdit.
Dvoustupňové testování
Dva nejpoužívanější krevní testy – ELISA a Western Blot – patří k nepřímým metodám. Vyhodnocuje se při nich přítomnost protilátek, nikoliv infekce samotné.
Někteří odborníci doporučují provádět nejdříve jednodušší test ELISA a až podle jeho výsledků přistoupit k Western Blot. Jiní tvrdí, že vhodnější je rovnou provést test Western Blot.
Více než polovina pacientů v chronickém stadiu nemoci má totiž při testu ELISA negativní výsledky, zatímco Western Blot potvrdí pozitivitu.
Bez záruky
Nepřesnosti však mohou provázet i krevní test Western Blot. Různé laboratoře používají různé metody a kritéria při zpracování a vyhodnocení vzorků krve.
Jednomu pracovišti tak může vyjít pozitivní nález, zatímco z jiné laboratoře bude mít pacient negativní výsledky. Obecně mají testy význam nejdříve 4–6 týdnů po nakažení, aby se mezitím stihly v těle vytvořit protilátky.
Přesný postup ovšem stanoví lékař podle stavu pacienta a na základě příznaků a obtíží.
Co potvrdí infekci?
- Krevní test PCR. Je považován za poměrně přesný, pokud se v krvi nachází DNA z borelií. I zde ale vzniká množství falešně negativních výsledků.
- Kultivace. Probíhá na speciálním materiálu v laboratoři, v případě borelií je ale velmi obtížná.
- Vyšetření mozkomíšního moku. Zkoumá se hladina protilátek a bílkovin v této tělesné tekutině, která obklopuje mozek a míchu.
Přestože lymeskou boreliózu lze léčit antibiotiky, nejlepším opatřením zůstává prevence.
Tedy hlavně důkladná ochrana před klíšťaty a jejich odstranění co nejrychleji po přisátí.
(pak)
Zdroj: https://www.lymedisease.org/lyme-basics/lyme-disease/diagnosis/
Objednejte se na očkování právě teď
Lymská borelióza
V minulém článku jsem se zaměřila na autoimunitní onemocnění a jedno z mnoha tipů pro vás, které jsem zmiňovala bylo, abyste se nechali vyšetřit na borrelie. Právě tato spirochéta může být jedním z příčin „spuštění“ autoimunit.
Co je Lymská borelióza?
Lymská borelióza je onemocnění způsobené baktérií Borrelia burgdorferi, které přenášejí klíšťata, v podezření z přenosu je i krev sající hmyz, jako komáři nebo muchničky. V porovnání s klíšťovou encefalitidou se v Česku vyskytuje v daleko vyšším počtu.
Infekci nepřenáší pouze dospělá klíšťata, ale i jejich mladší vývojová stádia, kterých si mnohdy ani nevšimneme. Životní cyklus klíštěte totiž zahrnuje tři stadia: larvu, nymfu a dospělé klíště. Z vajíček se vylíhne larva, která je velmi malá.
Měří asi 0,7 mm a má jen tři páry nohou. Larvu na těle často objevíme až když je nasátá krví a místo už začíná svědit, což je obvykle dva dny po přisátí. Napitá larva vypadá jako kulatá špendlíková hlavička a často je považována za stroupek.
Snadno ji seškrábneme nebo oholíme aniž jsme ji postřehli, což vede k případům onemocnění boreliózou takzvaně bez klíštěte.
Lymskou boreliózu přenášejí klíšťata na člověka i na zvířata. Bakterie borelie přežívají ve střevě infikovaného klíštěte a v okamžiku přisátí klíštěte k postiženému se přemísťují do slinných žláz klíštěte a pak do těla postiženého. Přenos bakterie vyžaduje delší čas, proto je riziko infekce vyšší, čím delší dobu bylo klíště přisáto.
Prevalence borelií u českých klíšťat
V roce 2017 státní zdravotní ústav (SZÚ) provedl analýzu klíšťat z pražských parků a lesů, aby zjistil prevalenci borelií a zjistili, že čtvrtina klíšťat je infikována.1
Projevy nemoci
Po přisátí infikovaného klíštěte je typickým projevem onemocnění lymskou boreliózou zarudnutí v okolí místa, kde bylo klíště přisáto tzv erithema migrans. Toto zarudnutí má většinou přesně ohraničený tvar s bílým bodem ve středu.
Dalšími příznaky je horečka, malátnost, únava a nevolnost. U části postižených se nemoc může vyvinout až do zánětu kloubů, šlach, kožních problémů nebo může lymská borelióza napadnout i nervovou soustavu postiženého.
Stádia se klasifikují do třech fází.
- stadium – Erythema Migrans vykazuje cca 25% postižených, v tomto stádiu působí ATB velmi efektivně.
- stadium – Bolesti kloubů, svalů, únava, nechutenství, stěhující se artritida a menigitida.
- stadium – Těžké neurologické symptomy, silná únava, oslabení paměti, silné bolesti, deprese a psychózy.
Mezi 2. a třetím stádiem mohou proběhnout léta nebo i desetiletí. Proto je těžké spojit původ nemoci s hmyzím kousnutím. Vidíme vždy akutní stresory, které vedou k probuzení infekce do vážného stavu.
V časných fázích se může vytvořit tzv. boreliový lymfocytom, který není až tak známý, což je tuhá papula či uzel, který se nachází zejména na ušním boltci, prsní bradavce, nosním křídle či skrotu. Dalším symptomem je diseminovaná kožní forma lymské boreliózy, která se projevuje mnohočetnými červenými skvrnami. Počet skvrn kolísá od dvou po desítky.
Vzhledově se neliší od lokalizované formy erythema migrans, pouze jejich rozměry bývají většinou menší. Kloubní potíže se mohou objevit již krátce po nákaze. Zpočátku jde jen o subjektivní stesky na migrující artralgie, fyzikální nález na pohybovém aparátu je normální.
Objektivně zjistitelný kloubní zánět – lymská artritida – vzniká za řadu týdnů a měsíců po infekci.
Další možná úskalí spojená s LB
O čem se mluví již méně jsou tzv. koinfekce, což jsou další bakterie nebo paraziti, kteří mohli být přeneseny přisátím klíštěte. Klíšťata jsou do značné míry zatížena spoustou různých patogenů. Existují tedy specifické infekce, na které je třeba nezapomínat (Ehrlichioza, babesioza, bartoneloza, Riketsiosa, Mykoplasma, Toxoplasmoza, tularemie, viry apod).
Jak diagnostikovat?
Zlatým standardem českých laboratoří je tzv. ELISA test (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay), Tato metoda je založena na jednoduchém principu vazby mezi antigenem a příslušnou protilátkou, tedy se měří hladina protilátek proti boreliím.
Bohužel stanovení diagnózy je velmi kontroverzní a to, že nemáte dle ELISA testu zvýšené protilátky ještě neznamená, že borelie nemáte a také množství zvýšených protilátek ještě neznamená, že průběh nemoci je horší než u těch s nízkými hodnotami.
Posuzování změny hladiny protilátek v různých odběrech je bezcenné.
Dnes je známo přes 300 různých kmenů boreliózy s přes 100 známými imunologicky relevantními antigeny. Borelie neustále tyto antigeny mění.
V prvních šesti až osmi týdnech po infikování neprobíhá v organizmu prakticky žádná tvorba protilátek.
Na tomto místě se doporučuje LTT-Eli-spot test, který může být pozitivní již po 14 dnech po kontaktu. V této době jsou IgM protilátky stále ještě negativní.
Přesnějším testem je tzv. Western blot (také znám jako imunoblot), který se ve většině případů dělá, jen když je ELISA test pozitivní. Oproti metodě ELISA je Western blot sice časově náročnější a dražší, ale citlivější.
Existuje vyhláška upravující diagnostické postupy pro lymskou boreliózu a kterou by lékaři měli respektovat (přece jen se jedná o vyhlášku, ne o zákon). Případně si ji můžete vytisknout zde (strany 4050 – 4052) http://www.szu.cz/uploads/sb103_10_1_novela.pdf a předat vašemu ošetřujícímu lékaři. Důležitou informací v této vyhlášce je, že pokud jste měli přisáté klíště a jevíte symptomy boreliózy, lékař může nasadit antibiotickou léčbu bez toho, aniž by měl pozitivní laboratorní testy. Laboratorní vyšetření se v diagnostice erythema migrans rutinně neprovádí, výjimkou jsou klinicky nejasné stavy. Léčba se zahajuje na základě klinického zhodnocení a bez zbytečného odkladu. Pak také říká, že v klinicky sporných případech by měl lékař použít právě Western blotu k potvrzení infekce. Tedy pro vás to znamená, že tento test můžete vyžadovat! Ideálně Sérologické testy nemohou poskytnout informace o délce trvání nákazy, aktivitě a závažnosti infekce, účinku léčby ani o prognóze onemocnění. Jejich opakování po léčbě a při následné dispenzarizaci je většinou neúčelné, posuzování změny titrů protilátek v různých odběrech je bezcenné.
Další důležitou informací pro vás je, že pokud jste byli, nebo jste infikováni boreliemi, nedoporučuje se darovat krev, ani kostní dřeň po dobu nejméně dvou let!
Jak Lymskou boreliózu řeší klasická medicína?
K léčbě se využívá škála antibiotik a léčba trvá mezi 14-28 dny dle klasifikace fáze nemoci. Problém však nastává, pokud se nemoc neidentifikuje včas a borelióza přechází do tzv.
pozdní fáze, která se může projevovat nejrůznějšími symptomy.
Tím, že je velmi oslaben imunitní systém, vidíme například v testech střevního mikrobiomu přemnožené bakterie, plísně, či parazity, se kterými si zdravý imunitní systém lehce poradí.
Mnohdy antibiotická léčba pomůže ze začátku, symptomy se však vrací a člověk se cítí hůře.
Tzv. Post-Lyme Disease Syndrome (PLDS) je mnohými zpochybňován a těmto lidem jsou předepisovány antidepresiva a jsou posíláni k psychologům.
Jak tedy řešit PLDS?
Tohle je velmi dobrá otázka! Co víme je, že v těchto stádiích antibiotická léčba není účinná, a navíc velmi oslabuje již tak oslabenou imunitu.
Zde je třeba se zaměřit na to, jaká je skutečná příčina toho, že infekce přešla do PLDS, která již nelze účinně léčit antibiotiky a trvá déle než šest měsíců. Zdá se, že může souviset s následujícími faktory:
- Sníženými buněčnými funkcemi a ochranou
- Oslabenou imunitou
- Systémovými bakteriálními infekcemi (koinfekcemi)
- Environmentální faktory včetně expozice plísním a parazitům
Může se jednat pouze o jeden z výše uvedených faktorů anebo více. Odpovědí tedy logicky je, posílit imunitní systém natolik, aby si s chronickými formami poradil.
Pro každého budou intervence samozřejmě vypadat jinak. Zde máte několik několik tipů:
- Zjistěte, zda máte výše zmíněné koinfekce. Pokud například z testů identifikujete kandidu, ze střevního mikrobiomu určité parazity, zaměřte se primárně na ně.
- Zaměřte se na protizánětlivou stravu, plnou antioxidantů a omega 3 nenasycených mastných kyselin (tmavě listová zelenina, kvalitní tuky, fermentované potraviny, vývary z masa a kostí, potraviny bohaté na hořčík!) Omezte obiloviny, veškeré průmyslově zpracované potraviny, pečivo, trans tuky, uzeniny, alkohol, průmyslově zpracované cukry (ovoce je v pořádku, pokud netrpíte kandidózou).
- Exprese genů (viz můj článek o nutrigenomice) může také hrát roli při tom, jak daný jedinec bude na lymskou boreliózu reagovat. Jedinci s určitými geny, jako jsou HLA DRB1 15, DQ 6 nebo jiné HLA geny, mohou být mnohem citlivější na neurotoxiny. Mezi tyto neurotoxiny patří plísně, houby, toxiny produkované bakteriálními infekcemi, těžké kovy, látky znečišťující životní prostředí, toxické látky z kosmetiky, hygienických prostředků, z vody apod. Zde doporučuji identifikovat všechny možné toxické látky, které by mohly oslabovat imunitní systém.
- S bodem 3 pak úzce souvisí podpora detoxikačních mechanismů těla. Samozřejmě, že detoxifikujeme neustále, každopádně problém nastává, pokud máme detoxikační mechanismy přetíženy, což je v dnešní době velmi běžné. Důležitá je tedy podpora detoxikačních systémů těla a to zejména jater, kde rozdělujeme dvě fáze. Pro podporu obou fází mohou být velmi účinné části bylin a jejich extrakty, jakými jsou například semena ostropestřce mariánského, kořen pampelišky, lékořice a dále také N-acetylcystein, podporující tvorbu guatathionu.
Dále detoxikační mechanismy můžete podpořit teplými koupelemi v epsomské soli. Pokud vám nedělají dobře koupele, můžete si v epsom soli namáčet alespoň chodidla.
Pokud identifikujete vetší zátěž těžkými kovy, určitě se do detoxifikace nepouštějte sami, je dobré chelatační protokol provést se zkušeným lékařem!
Některé nové výzkumy poukazují na výhody éterických olejů při boji s boreliemi.
Vědci z Johns Hopkins University zjistili, že mezi 34 esenciálními oleji testovanými při různých koncentracích proti Borreliim, tři se projevily s podobnou nebo lepší účinností než antibiotická terapie.
Těmito třemi oleji jsou: oregánový olej (konkrétně karvakrol), dále skořicový olej a hřebíčkový. I když se jedná o data in vitro (buněčná kultura), výsledky jsou velmi slibné.
Dalšími vhodnými prostředky při eliminaci Borelióry mohou být, po důkladné detoxikaci hlavně toxických kovů a glyfosátu, artemisia anua, cistus incanus, samento (kočičí dráp), křídlatka, ozonizované oleje podle Dr. Steidla, stevia a propolis.
Základní prevencí je pak co nejvíce snížit riziko přisátí klíštěte pomocí výběru vhodného oblečení, používáním repelentů a dalších ochranných pomůcek.
Zdroje:
Bludy kolem léčby boreliózy: měsíce na antibiotikách i testování klíšťat
„Borelióza dostala od některých skupin nálepku, že jde o onemocnění, které se nedá léčit, je devastující, musí být léčeno dlouhodobě a opakovaně,“ shrnuje rozšířené mýty Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, tropických a parazitárních nemocí Nemocnice Na Bulovce.
„Lymeská borelióza přitahuje zájem z řady důvodů, přičemž k těm nejdůležitějším patří to, že jde v naší populaci o relativně časté onemocnění, které někdy mívá asymptomatický průběh, což v diagnostice a léčbě komplikuje situaci.
Dalším důležitým faktorem je dlouhý průběh infekce, která primárně trvá týdny a měsíce, aniž by se dalo říct, že je to něco mimořádného,“ uvádí docent Dušan Pícha z Kliniky infekčních onemocnění 2. LF a Nemocnice Na Bulovce.
Lymeská borelióza je onemocnění vyvolané bakterií rodu Borrelia burgdorferi. Nákazu přenášejí klíšťata, která musí být přisáta alespoň 24 hodin, aby k infekci mohlo dojít.
Je také nutno zdůraznit, že zdaleka ne všichni, kdo chytí infikované klíště, se skutečně nakazí – k přenosu dochází zhruba u pěti, maximálně u 20 procent lidí, u ostatních si s problémem poradí imunita.
To je také důvod, proč odborníci nedoporučují nechávat klíště testovat.
„Některé laboratoře provádějí vyšetřování klíšťat na přítomnost borelií a virů vyvolávajících klíšťový zánět mozku.
Obecně toto není odborníky doporučováno, protože jen na základě zjištění, že je klíště nakažené, nelze usuzovat, že infekce byla přenesena na člověka, a tudíž to neznamená automaticky nutnost antibiotické léčby jako u prokázané lymeské boreliózy.
U klíšťového zánětu mozku se ani žádná preventivní opatření dělat nedají, tato virová infekce nemá specifický lék. Zde je naopak na místě předcházet nemoci bezpečným a účinným očkováním,“ uvádí k tomu Česká lékařská společnost s tím, že tato vyšetření nehradí pojišťovna, ale musí si ji zájemci uhradit sami.
Stejně tak zbytečné je preventivní nasazování antibiotik. „Nedoporučujeme to. Kdybychom to hnali do extrému, pak při každé infekci, a to nejen klíštětem, bychom se měli bránit antibiotiky, antivirotiky či dalšími léky, které jsou či budou k dispozici. Tak to nefunguje.
Člověk je součástí přírody a má v sobě spoustu bakterií, které potřebujeme ke zdravému životu. Užívaná antibiotika nejsou specificky cílená na boreliózu, ale ovlivňují i další biologické vybavení.
Jestliže budeme bakterie potlačovat například dlouhodobou antibiotickou léčbou, můžeme se vystavovat i kritickým situacím,“ zdůrazňuje Hana Roháčová.
Nasazovat antibiotika? Až když se objeví skvrna
Pacient by měl ovšem nepochybně zbystřit, pokud se mu během čtyř až pěti týdnů objeví v místě přisátí klíštěte skvrna na kůži (tzv. migrující erytém) – právě ta je typickým projevem boreliózy. Nutno ovšem podotknout, že se nevyskytuje u všech pacientů.
Některé v prvním stadiu choroby trápí nespecifické příznaky, jako je zvětšení uzlin, únava či bolest svalů a kloubů. Když se ale objeví skvrna (která později může v některých případech sama zmizet), je na místě rychle navštívit lékaře a nasadit antibiotika.
Choroba jinak může v dalších stadiích postihnout nervový systém (neuroborelióza se vždy prokazuje vyšetřením mozkomíšního moku), klouby a pohybový aparát, kůži, vzácně oko či srdce.
Protože jsou ale borelie velmi dobře zadaptovány na vnitřní prostředí člověka, neexistují smrtelné septické případy.
„Existuje mnoho klinických forem infekce, přičemž si musíme uvědomit, že jen některé z nich jsou charakteristické pouze pro boreliózu. Diagnóza založená na klinických příznacích je tedy možná jen u menší části případů,“ přibližuje docent Pícha.
Problém také je, že imunitní odpověď vyvolaná infekcí je málo intenzivní – specifické protilátky se tvoří velmi pomalu a složení bývá různorodé. „Z toho vyplývá, že laboratorní testy mají variabilitu a je nutné ověřovat více metodami.
Dnes už je standardní dvoustupňová sérologická diagnostika,“ vysvětluje Dušan Pícha s tím, že diagnostika vychází z důkazu specifických protilátek, a to většinou testem ELISA, přičemž v případě pozitivity se doporučuje ještě konfirmační test Western blotting (odborná doporučení ohledně diagnostiky v Česku najdete zde, americká doporučení zde).
Pozitivní test nemusí nutně znamenat boreliózu
Pozitivita protilátkového testu ale automaticky nemusí znamenat nemoc. Může za ní stát paměťová protilátková odpověď, tedy že se člověk s infekcí již dříve setkal a imunitní systém nákazu bez rozvoje onemocnění zlikvidoval (stejně tak po léčbě tyto protilátky nezmizí). Protilátky tak ve finále najdeme u 10 až 20 procent populace.
„Pokud na podzim přijde rodina, že chce odebrat protilátky proti borelióze, protože měli v létě klíště, ale nic jim není, tak to nemá žádný smysl. Je to irelevantní.
Dojde pak jen k tomu, že v okamžiku, kdy někdo řekne: vy asi máte infekci, protože máte protilátky, tak si člověk pomyslí, že nakažený bude, protože ho včera trochu bolel kloub a předevčírem hlava. Psychosomatika hraje u většiny lidí velikou roli.
Proto se snažíme mluvit s lidmi pozitivně a ne je uvrhnout do toho, že mají nějakou ošklivou nebo dokonce neléčitelnou chorobu,“ vysvětluje primářka Roháčová.
„Pokud lidé chtějí získat informace o této infekci, důrazně doporučujeme obrátit se na kvalifikované odborníky. Rozhodně nedoporučujeme řídit se informacemi poskytovanými neověřenými zdroji, které mohou být velmi zavádějící a mohou vést k psychické traumatizaci pacienta,“ apeluje ČLS JEP.
Pozitivní test na protilátky ovšem může znamenat i jinou věc – totiž projev nespecifické reakce organizmu na odlišné onemocnění. „Někteří pacienti mají Western blotting pozitivní a myslí si, že mají boreliózu, ale ona to borelióza není.
Je celá řada autoimunitních neurologických onemocnění, jako je roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc či epileptické syndromy, ale pacienti si takovou závažnou diagnózu nechtějí přiznat a chtějí mít jen boreliózu, která by se léčila antibiotiky,“ popisuje Lenka Krbková, přednostka Kliniky dětských infekčních nemocí LF MU.
Méně je někdy více
Ani o dalších aspektech choroby toho testy moc neprozradí. „Neexistuje laboratorní test, který by prokazoval délku trvání infekce, závažnost ani prognózu. Neexistuje ani test, který by jednoznačně prokázal vyléčení.
Pozitivita průkazu protilátek prokazuje pouze předchozí kontakt s nemocí, samotné opakování testů nepřináší informaci o vyléčení ani o opětovné infekci – s výjimkou, kdy protilátky přešly do negativity a znovu se objevily pozitivní.
Navíc všechny testy mohou za určitých okolností fungovat nestandardně – existují falešně pozitivní i falešně negativní výsledky. Proto ve sporných případech vždy rozhoduje klinická úvaha lékaře, zda léčit či neléčit,“ shrnuje docent Pícha.
Léčba antibiotiky by přitom vždy měla vycházet z klinických projevů plus výsledků laboratoře. „Protilátky nejsou nemoc, ty neléčíme,“ zdůrazňuje Lenka Krbková. Proti boreliím byla testována všechna možná antibiotika, přičemž většina z nich více či méně funguje. V doporučeních dnes mají některé státy na prvním místě širokospektrý penicilin, další amoxicilin či doxycyklin.
„Délka léčby je 14 dnů s rozmezím 10 až 21 dnů. Například slovinská studie zjistila, že u doxycyklinu podávaného na léčbu migrujícího erytému není žádný rozdíl mezi 10 a 15denním podáváním.
Intravenózní terapie je určena na závažnější, diseminovaná stadia, přičemž i tady je délka léčby 14 dnů s rozmezím 10 až 21 dnů, maximální trvání je 28 či 30 dnů, což je například u závažných kloubních postižení.
Opakování léčby není indikováno s výjimkou nové infekce – u léčby postboreliového syndromu, což jsou nespecifické příznaky trvající déle než šest měsíců po standardní léčbě antibiotiky, nebyl dlouhodobý efekt prokázán. Americký Národní institut zdraví uspořádal tři velké studie a žádná z nich neprokázala dlouhodobý efekt.
V roce 2015 také v Nizozemí proběhla studie a ani ona efekt nepotvrdila. Naopak dlouhodobá léčba má pro pacienta určitá nebezpečí, jako je snížení imunity, úmrtí na jinou infekci, žlučníkové komplikace, zánět střev a podobně.
K tomu jsou tu obecné problémy antibiotické terapie, jako jsou alergie, fotosenzitivita, zažívací problémy a podobně. Pokud tedy pacient po standardní léčbě má příznaky nadále, léčí se jednotlivé příznaky jinými léky. Prognóza je přitom velmi dobrá a jen velmi malé procento pacientů přechází do závažnějších forem,“ popisuje Lenka Krbková.
Chronická forma je přitom v centru zájmu hlavně v USA (psali jsme zde). Doposud se totiž ví jen málo o jejích příčinách – jen pro zajímavost, tento měsíc se v zahraničních médiích objevily zprávy z pozůstalosti Willyho Burgdorfera, který v roce 1982 našel původce boreliózy.
Burgdorfer měl původně v hledáčku jiného adepta – takzvaného švédského agenta (dnes Rickettsia helvetica). V jeho zkoumání chtěl sice pokračovat, nakonec mu ale tato bakterie sešla ze zřetele a nakonec se na ni pozapomnělo.
Nyní se však dostává zpátky na světlo – je totiž možné, že právě ona stojí za chronickou formou boreliózy, případně se na ní může podílet dohromady s borelií. Na tomto málo probádaném poli tak čeká výzkumníky ještě řada práce.