Pokud už jste s námi v projektu nějakou tu dobu, asi je vám jasné, že v případě výživy většinou není tak úplně jednoduché najít na otázky jednoznačné odpovědi. Odpověď je většinou potřeba více rozvést, upřesnit a zohlednit i mnoho dalších okolností. A ani v případě minerálních vod to není jinak. Záleží, o jakou konkrétní vodu se jedná, na množství, které vypijete, na vašem zdravotním stavu, aktuální situaci, a tak jako vždy i na vašem celodenním jídelníčku.
Jaké jsou druhy minerálních vod?
Balená voda je z hlediska legislativy považována za potravinu, a proto musí splňovat požadavky na správné označování. Stejně jako u klasických potravin tedy nezapomeňte číst etikety a sledovat složení.
Přírodní minerální voda může být různě mineralizovaná, to znamená, že může mít různý obsah minerálních látek. Složení a obsah minerálních látek včetně množství rozpuštěných pevných látek je vždy uveden na obalu.
Vyhláška 423/2001 Sb. člení přírodní minerální vody z hlediska celkové mineralizace, tj. podle obsahu rozpuštěných pevných látek (RL) na:
- – velmi slabě mineralizované (obsah RL do 50 mg/l)
- – slabě mineralizované (obsah RL 50 mg/l až 500 mg/l)
- – středně mineralizované (obsah RL 500 mg/l až 1500 mg/l)
- – silně mineralizované (obsah RL 1500 mg/l až 5000 mg/l)
- – velmi silně mineralizované (obsah RL vyšší než 5000 mg/l)
- Pokud je na etiketě přírodní minerální vody uvedeno »vhodná pro přípravu kojenecké stravy«, musí splňovat limity pro kojeneckou vodu.
Jaké vody vybírat?
Pro každodenní pití lze využít slabě a středně mineralizované vody – můžete je pít bez omezení jako součást pravidelného pitného režimu a zdravého životního stylu.
Tyto vody vám mohou pomoci naplnit denní příjem některých minerálních látek, který bývá často v české populaci nedostatkový, např. vápník nebo hořčík.
Více o důležitých minerálních látkách se můžete dočíst zde. Naopak pozor je potřeba dát na obsah sodíku, jehož příjem je obvykle spíše vysoký.
Problém vysokého obsahu sodíku se však týká jen několika málo druhů silně mineralizovaných vod.
Více o složení českých a slovenských minerálních vod se můžete dočíst zde.
Silně mineralizované vody jsou vhodné jen při specifických situacích, například při velké zátěži v letním období nebo při sportu, kdy je třeba rychle tělu doplnit minerální látky (včetně sodíku), neměly by však být v běžném životě jediným zdrojem tekutin.
Zvláštní kategorií jsou přírodní léčivé vody, které pochází ze zdrojů s prokazatelnými léčivými účinky, často silně mineralizovaných. Jejich konzumaci je vhodné konzultovat s lékařem, který dokáže doporučit, jaký druh nejlépe vyhovuje zdravotnímu stavu.
Závěrem lze tedy shrnout, že minerální voda může být vhodnou součástí vyváženého jídelníčku, je však potřeba vybrat tu správnou.
Sdílet:
odborný časopis
„Chci se cítit líp, proto budu sportovat a k tomu správně pít“
Není pochyb o tom, že i tentokrát byl mezi novoročními předsevzetími pravidelný sport, nebo alespoň pravidelný pohyb.
Méně jasné už je, že nedílnou součástí pravidelné pohybové aktivity by měl být dostatečný a vhodný pitný režim, protože pracující svaly potřebují ochlazení, ale také stálý přívod živin a odvod zplodin metabolizmu.
A jen málokdo ví, že k pití před, během a po sportovní aktivitě se hodí rozdílné nápoje.
Každodenní potřeba tekutin zdravého člověka se pohybuje podle tělesné hmotnosti okolo 2 litrů (30–35 ml na 1 kg optimální tělesné hmotnosti a den).
Řídí se optimální tělesnou hmotností, nikoli aktuální, to znamená, že u osob s nadváhou a obezitou se množství tekutin spočítá na tělesnou hmotnost, kterou by optimálně měly mít. Pod pojmem tekutiny se rozumí veškeré zdroje, tedy nejen nápoje, ale i voda z ovoce a zeleniny nebo polévek a salátů.
Samotné nápoje mohou tvořit zhruba 1,2–1,5 litru na den. „Potřeba tekutin vzrůstá v teplém i studeném, ale zejména v suchém nebo větrném prostředí, zvyšuje se při sportu a pohybu obecně.
Ve všech těchto případech tělo odpařuje vodu jako možnost ochlazení organizmu a je nutné mu ji doplnit, spolu s minerálními a dalšími prospěšnými látkami. Proto není jedno, kdy a co pijeme,“ říká RNDr. Pavel Suchánek, nutriční specialista Fitbee se zaměřením na sportovní výživu a výzkumný pracovník IKEM, a doporučuje:
Méně náročné aktivity (chůze v lehkém terénu, lehké domácí práce, méně náročné sjezdové lyžování apod.) – při těchto činnostech doplňujte zejména vodu jako „médium pro chladič“, obsahující nižší množství minerálních látek.
Mezi vhodné nápoje patří kojenecké a slabě mineralizované vody (Dobrá voda), pokud se více potíte, například díky okolní teplotě, je přínosné vypít i sklenici cca 0,33 l středně mineralizované vody (Mattoni, Korunní, Ondrášovka, Il sano).
Můžete samozřejmě pít také kohoutkovou vodu, nicméně pro doplňování tekutin při fyzické zátěži nemusí být dobrou volbou, záleží na její kvalitě.
Středně náročné aktivity (těžší domácí práce, lehčí výlet na běžkách, chůze v těžším terénu, rychlejší běh v lehkém terénu aj.) – při těchto činnostech, pokud přesahují 40 minut, doplňujte nejen vodu a minerální látky prostřednictvím slabě a středně mineralizovaných vod, ale také energii. Možným doplňkem pitného režimu jsou proto i mírně slazené minerálky (do 5 gramů cukru
na 100 ml), případně izotonický nebo v teplém období hypotonický nápoj, který připravíte třeba smícháním teplého čaje ze středně mineralizované vody s trochou soli, medu a citrónu. Pokračuje-li zátěž delší dobu, pravidelně každých 15 minut doplňujte minimálně 2 dcl tekutin. Můžete přidat
i malou műsli tyčinku bez polevy. Pokud je výkon očekávaný (víte, že půjdete sportovat nebo na výlet), je vhodné zavodnit organizmus ještě před začátkem aktivity.
Po skončení aktivity pak postupně vypijte alespoň půl litru, lépe však litr středně mineralizované vody s vyšším obsahem hořčíku a draslíku (Magnesia, Mattoni, Korunní), v případě výraznější námahy i speciální regenerační sportovní nápoj.
Velmi náročné aktivity (rychlý běh na běžkách, vysokohorská turistika, velmi intenzivní lyžování na těžkých svazích atd.) – při dlouhotrvajících náročných aktivitách je velmi důležité doplňovat vodu, minerální látky i zdroje energie.
K tomu slouží izotonické sportovní nápoje s přidanými cukry a také silně mineralizované vody (Poděbradka, Hanácká kyselka, Magnesia Extra).
Ztráta vody, minerálních látek a zároveň velká spotřeba energie po delší dobu klade velké nároky na organizmus a je naprosto nezbytné doplňovat tekutiny i energii před začátkem, v průběhu i po skončení zátěže.
U intenzivních sportovních činností hrozí už po jedné až jedné a půl hodině takový stupeň dehydratace, který může vyvolat velmi těžkou únavu. Po dvou až třech hodinách může kombinace intenzivní sportovní zátěže a nedostatku tekutin ohrožovat zdraví, u oslabených jedinců dokonce život (kardiaci, diabetici). Ztráty tekutin se mohou pohybovat až okolo dvou litrů za hodinu.
- Odborné sportovní a dietologické společnosti (American Dietetic Association, Dietitians of Canada and American College of Sports Medicine) se usnesly na stanovisku, že adekvátní příjem tekutin před, během a po zátěži je nezbytný pro zdraví a optimální fyzický výkon, a doporučují:
- Před zátěží
- • 2 hodiny před začátkem zátěže 400–600 ml tekutin
- • nízký příjem tuků a vlákniny – pro rychlejší průchod potravy trávicím traktem a rychlejší přechod energie ze stravy do cílových buněk
- • vyšší příjem sacharidů
- • přiměřené množství rychle stravitelných proteinů
- Během zátěže
- • doplňování ztrát tekutin 150–350 ml každých 15–20 minut
- • přísun energie ve formě sacharidů (průměrně 30–60 g/h)
- • především v případě, kdy zátěž trvá déle než 1 hodinu nebo je provozována
- • v extrémních podmínkách (horko, chlad, vysoká nadmořská výška)
- Po zátěži
- • 450–675 ml tekutin na každý 0,5 kg ztráty tělesné váhy během zátěže
- • příjem sacharidů k doplnění svalového glykogenu a zajištění rychlejšího zotavení
- • (1,5 g/kg během prvních 30 minut, dále každé 2 hodiny po dobu 4–6 hodin)
- • příjem proteinů k zajištění přísunu aminokyselin k výstavbě a opravě svalové tkáně
Přestože to není na první pohled patrné, voda je z chemického pohledu roztok obsahující řadu rozpuštěných látek. Ty určují fyzikálně chemické vlastnosti vody a také její biologickou hodnotu.
K biologicky aktivním látkám patří zejména sodík, draslík, hořčík, vápník a sloučeniny fosforu, ale i další prvky v nízkých koncentracích, tzv.
stopové prvky nebo mikroelementy jako selen, zinek, chrom a další.
„Základním prvkem krevní plazmy je sodík, zatímco draslík a hořčík jsou součástí především nitrobuněčného prostředí. Rovnováha mezi vnitřním složením buňky, tekutinou v mezibuněčném prostoru a krevní plazmou je založena na propustnosti membrán a je udržována složitými mechanizmy.
Jen díky tomu může organizmus správně reagovat na zátěž, regulovat tělesnou teplotu, zprostředkovávat nervové vedení, umožňovat svalové kontrakce, zajišťovat tvorbu a obnovu skeletu, udržovat stálé hladiny glukózy a elektrolytů v krvi,“ vysvětluje doc. MUDr.
Pavel Těšínský, vedoucí lékař Jednotky intenzivní metabolické péče ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a předseda Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče ČLS JEP, a upřesňuje:
„Sodík (Natrium) je základní prvek mezibuněčné tekutiny a plazmy, má za úkol především udržovat osmotický tlak a acidobazickou rovnováhu. Množství sodíku je v rovnováze s množstvím tělesné vody, na této regulaci se podílí složité hormonální a nervové mechanizmy. Denní příjem a výdej sodíku a vody představuje vyrovnanou bilanci.
Proto ztráta tekutin například pocením vyžaduje hrazení nikoliv jen čisté vody, ale také solí. V souvislosti s civilizačními chorobami, například vysokým krevním tlakem, se hovoří o obecně nadměrně vysokém příjmu sodíku v potravě.
Obsah sodíku v pitné vodě i běžných minerálních vodách však nepředstavuje riziko předávkování, a to ani při užívání minerálek jako náhrady velkých tekutinových ztrát při tělesné aktivitě nebo horečce.
Draslík (Kalium) je hlavním nitrobuněčným kationtem. Svalové buňky obsahují asi 85 % celkového tělesného draslíku, jeho dalších 6 % je v játrech a 5–6 % draslíku obsahují červené krvinky.
Při katabolických pochodech, kam patří i těžká fyzická zátěž nebo nemoc, prostupují ionty draslíku z buňky do mezibuněčného prostoru a následně se zvyšuje jejich koncentrace v plazmě. Naopak při anabolických procesech, například regeneraci, se draslík vrací do buňky a jeho plazmatická koncentrace se snižuje.
Draslík se podílí na činnosti svalů včetně srdce, enzymatických pochodech zajišťujících energetiku, a také na obnově buněk a tvorbě tělesných bílkovin.
Nízká hladina draslíku v plazmě může postihovat i sportovce při nedostatečném hrazení tekutinových ztrát a je nebezpečná z hlediska svalových poruch (slabost, křeče) a poruch srdečního rytmu. Vysoká hladina draslíku zase ohrožuje život srdečním selháním a vyskytuje se u lidí se selháváním ledvin.
Hořčík (Magnesium) hraje základní roli ve zprostředkování enzymatických aktivit, uplatňuje se při tvorbě nukleových kyselin, podílí se na mechanizmu svalové kontrakce a regulace napětí stěny cév. Jeho zdrojem je především listová zelenina.
Středoevropská populace je považována za rizikovou z hlediska jeho deficitu – hořčík je součástí molekuly chlorofylu a jeho obsah v něm závisí na složení půdy. Při tělesných ztrátách tak může postupně vznikat jeho nedostatek, projevující se únavou a svalovou slabostí nebo křečemi.
Pro hrazení hořčíku přirozenou cestou jsou vhodné minerální vody s vyšším obsahem magnesia.
Vápník (Calcium) se vyskytuje ve formě vázané na bílkoviny a ve volné jako dvojmocný kation.
Jeho biologická role je dvojí – spolu s fosforem tvoří hlavní stavební látku struktury skeletu, je součástí mnohých enzymů a jeho volné ionty se uplatňují jako zprostředkovatel řady biologických procesů, např. svalových kontrakcí a srážení krve.
Tělesné zásoby vápníku jsou díky jeho obsahu ve skeletu rozsáhlé a u zdravého člověka se s nedostatkem jeho biologicky aktivní formy nesetkáváme. Pitná a minerální voda obsahuje dostateční množství vápníku pro jeho denní vyrovnanou bilanci.
Pokud tedy chcete podpořit svou výkonnost a především celkové zdraví, naučte se správně pít.
Zamyslete se nad tím, jestli se vaše celodenní aktivita skládá pouze z cesty do práce a z práce, kde sedíte celý den u počítače v přetopené místnosti, jestli si půjdete večer na hodinu zacvičit, nebo jestli strávíte den na výletě třeba na běžkách. Tomu pak přizpůsobte pitný režim a doplňujte tělu nejen potřebné množství tekutin, ale také minerální látky.“
Pitný režim
Pro hubnutí je důležité dodržovat pitný režim. Pro zdravé fungování organismu bychom měli vypít nejméně 2 l tekutin a to bez započítání kávy a čaje.
Káva a čaj, zejména černý a bylinkový působí močopudně, tím dochází větší ztrátě tekutin.
Přesto, že vypijeme denně 2-3 šálky kávy a pijeme 1l bylinkového čaje, tělo může pociťovat nedostatek tekutin. Při nedostatku tekutin se zhoršuje funkce ledvin, pomaleji se vyplavují a metabolizují toxické a škodlivé látky, je kladen to vyšší nárok na metabolismus.
Zároveň se zhoršuje elasticita kůže, daleko častěji vznikají při hubnutí strie a zároveň nedostatek tekutin podporuje rozvoj celulitidy.
Na nedostatek tekutin reaguje opět naše tělo při hubnutí jako na stresující prvek, snižuje se tedy při hubnutí spalování tuků a v daleko větší míře začínáme spalovat svalo
Pravidlo 1
Napijte se dříve, než žízeň pocítíte.
To, zdali žízeň cítíme či ne je dáno citlivostí centra žízně v hypothalamu. Zde se vyskytují jednak vrozené dispozice citlivosti reakce tohoto centra na snížené množství tekutin v těle a jednak dispozice dané věkem.
Se stářím se tato citlivost snižuje, proto někteří lidé skoro nikdy nemají žízeň , i když tělo prokazatelně trpí těžkým nedostatkem tekutin.
Pokud víte, že se ve vaší rodině ve stáří tento problém vyskytuje, o to více buďte pozorní ke svému pitnému režimu.
Pravidlo 2
Těžkých minerálek, to znamená minerálek s vysokým zastoupením minerálů nepijte denně více než 0,5l.
Někteří lidé jsou zvyklí si pravidelně kupovat minerálky typu Poděbradka, Ondrášovka, Hanácká kyselka aj. a pít 2-3l těchto minerálek za den. Pití těchto koncentrovaných minerálek opět zatěžuje funkci ledvin a pokud k tomu máme dispozice, může se tím daleko dříve projevit ledvinové onemocnění.
Pravidlo 3
Kávy a čaje (černého a bylinkového) bychom měli vypít maximálně 0,5l.
Káva a černý či bylinkový čaj působí močopudně, tekutinu tedy po vypití spíše ztrácíme než získáváme. Pokud chceme přesto pít teplé nápoje ve větší míře, je možné výše uvedené čaje nahradit čaji ovocnými či zelenými.
Pravidlo 4
Minerálky s vyšším obsahem iontů je vhodné střídat.
Každá minerálka má jiné zastoupení iontů, např. Poděbradka obsahuje především sodík a hořčík, Radenská je bohatá na vyšší zastoupení hořčíku a vápníku, Ondrášovka obsahuje vysoké koncentrace vápníku. Pítí převážně jednoho typu minerálky by vedlo k nerovnováze zastoupení iontů v organismu a ke vzniku např. ledvinových kamenů vápenatého typu.
Pravidlo 5
Denní množství 2-3 litrů tekutin musíme zvýšit, pokud vyvíjíme intenzivní fyzickou aktivitu (cvičení, běh).
Pocením při cvičení dochází k výrazné ztrátě tekutin a tím následně k dehydrataci organismu a zhoršenému odplavování toxinů.Výrazná ztráta tekutin je patrná také u lidí, kteří ve své profesi musí hodně mluvit, např. učitelé, prodavači, obchodní zástupci aj. I mluvení patří k činnostem, při kterých tělo ztrácí hodně tekutin.
Pravidlo 6
Vyhýbejte se slazeným a alkoholickým nápojům.
Většina žen přijde do poradny s tím, že si nedokáží udržet svoji váhu, i když dodržují dostatečný pitný režim, vypijí každý den 1l džusu a jedí opravdu málo. Přesto nedokáží zhubnout.
Džusy, mléko, slazené minerálky, pivo, víno a tvrdý alkohol obsahují výrazné množství kJ. Pokud tedy máme zlozvyk zkonzumovat tyt nápoje ve větší míře, je skoro nemožné si v dospělosti udržet optimální váhu. Zde je příklad.
Uvádím pro srovnání množství kJ v housce či rohlíku,
Houska 40g = 492 kJ
| nápoj 0,1l | energ. hodnota | nápoj 0,1l | energ. hodnota |
| mléko 2% t.v.s | 208 kJ | juice černý rybíz | 170 kJ |
| mléko 3,3% t.v.s | 149 kJ | pivo černé 10 | 750kJ |
| minerlní voda sl. | 104 kJ | pivo světlé 12 | 690 kJ |
| stolní voda s přích. | 88 kJ | bílé víno | 226 kJ |
| Coca-cola | 163 kJ | bílé víno 0,2 l | 452 kJ |
| Fanta | 150 kJ | červené víno | 280 kJ |
| Juice jablecný | 164 kJ | cervené víno 0,2 l | 560 kJ |
Z této tabulky je patrné, že v případě, kdy ve 20.00 hod vypijeme 2dcl červeného vína, nemusíme ani po celodenním snažení vidět úbytek na váze. Právě z nápojů často pochází velká část energetického příjmu, který se pak podílí právě na problémech s váhou. Pokud tedy pijeme ráno pravidelně 2-3dcl džusu či mléka, je dobré si uvědomit, že si právě dáváme „o housku“ více k snídani.
Jsou minerálky zdravé pro naše ledviny?
Lidský organismus denně vyloučí z těla kolem 2,5 litru tekutin. Sportem lze běžně ztratit až 1,5 litru za hodinu. Tuto ztrátu je třeba opět doplnit, aby nedocházelo k dehydrataci. Dehydratace se projevuje bolestmi hlavy, malátností, únavou a poruchami soustředění.
Dalším důvodem, proč dodržovat pitný režim, je prevence vzniku civilizačních nemocí, jako jsou onemocnění ledvin, cukrovka či obezita. Nedostatek tekutin například zhoršuje průběh kardiovaskulárních onemocnění, zpomaluje trávení, vyvolává zácpu, způsobuje záněty močových cest a pohlavních orgánů.
Doporučený denní příjem tekutin je 30–35 ml/kg ideální tělesné hmotnosti v závislosti na okolní teplotě a fyzické aktivitě. Doporučené množství tekutin bychom však neměli vypít najednou, ale v menších dávkách po celý den. Pocit žízně je prvním upozorněním těla na nedostatek tekutin.
U lidí, kteří pijí velice málo nebo často neuspokojí svou žízeň včas, může tento pocit vymizet a potřeba pití se často hlásí pocitem hladu.
Nejpřirozenějším zdrojem tekutin pro naše tělo je pitná voda – nejlépe z vodovodu, ta je kvalitní stejně, někdy i více, než balená. Mnoho lidí si kupuje vodu balenou, protože jim ta z vodovodu nechutná.
Je totiž chlorovaná, vznikají v ní pachotvorné látky a může někomu páchnout. Pachu se ale snadno zbavíme odstátím této vody – chlor vyprchá. Toto však rozhodně nemá vliv na její kvalitu. Kromě kvality nelze pomíjet ještě jeden ukazatel – cenu.
Balená voda je v průměru 40x dražší, ale rozdíl může být i vyšší.
Dalším zdrojem tekutin jsou minerální vody, zkráceně minerálky neboli vody z přírodních zdrojů.
Podle celkové mineralizace rozdělujeme minerální vody na velmi slabě (Evian), slabě (Rajec, Dobrá voda, Aquilla, Toma), středně (Magnesia, Korunní, Matonni), silně (Poděbradka, Hanácká) a velmi silně mineralizované (Zaječická, Šaratice, Bílinská, Vincentka, Mlýnský pramen). Podle chemického složení na vody uhličité, sirné, jodové a ostatní.
Je rozdíl mezi přírodní minerální vodou a minerální vodou z léčivých zdrojů. Přírodní minerální voda má prokazatelné fyziologické účinky na lidský organismus blahodárné nikoliv léčebné, jako je tomu u minerálních vod z léčivých zdrojů.
Ty běžně v prodejní síti nekoupíme, dostupné jsou při léčebné pitné kúře v českých lázních, dostupné jsou rovněž v lékárnách a jejich konzumaci je vhodné konzultovat s lékařem, který dokáže doporučit, jaký druh nejlépe vyhovuje zdravotnímu stavu.
Doporučené denní množství minerálek závisí na množství obsahu minerálů dané vody a fyzické zátěži jednotlivce. Jako hlavní část pitného režimu nejsou vhodné středně (500–1500mg/l) a silně mineralizované vody (nad 1500 mg /l rozpuštěných pevných látek) a neměli by je pít kardiaci, hypertonici ani pacienti s ledvinovými a žlučovými kameny.
Množství středně mineralizovaných vod by mělo být max. 500 ml denně a silně mineralizovaných 300 ml, protože zde hrozí díky vysokému příjmu sodíku vznik hypertenze a poruchy acidobazické rovnováhy.
Při pití silně mineralizovaných vod je nejčastějším cílem zlepšení střevní peristaltiky nebo zvýšení tvorby a vylučování moči, při které se vyloučí ve vodě lépe rozpustné soli.
Dobré je občasné střídání minerálních vod, protože každá má jiné složení, a jedině tak můžeme tělu dát to, co potřebuje, a přitom jej zbytečně nezatěžovat nadbytkem některých minerálů a přizpůsobit volbu našim potřebám.
Jak je to s konzumací sycených balených vod? Výrobci přidávají do balených vod oxid uhličitý nejen především z důvodů „chuťových“, ale také z důvodů konzervačních, protože vyšší obsah CO2 brání množení většiny bakterií. Paradoxně nadměrné množství perlivé vody může přispívat ke vzniku deficitu tekutin. Konzumaci perlivých a přírodních minerálních uměle sycených vod jako jediný zdroj našeho pitného režimu nelze doporučit.
Mgr. Kateřina Ondrušová
Oddělení léčebné výživy FN Brno
Pravidla pitného režimu: Je zdravé pít hlavně minerálky?
13. 06. 2017 | Doba čtení 5 minut
Že je v teplých dnech nutné více pít, to ví každý. Ale jaký pitný režim by měli respektovat třeba sportovci, těhotné ženy, anebo maminky při péči o potomky? A je vhodné pít balené vody? A pokud ano, jak si vybrat ty správné?
Hned na úvod si řekněme, že vypít minerálky můžete samozřejmě, kolik chcete. Pozor na žlučové kameny – přivodit ji je můžete i minerálkou. Zdroj: Wikipedia.org / George Chernilevsky
Otázkou je, jaká je ideální míra s ohledem na vaše zdraví. A odpověď je ošemetná.
Každé tělo je jiné, takže se i každé jinak vypořádá s dávkou minerálů. Ty jsou samozřejmě zdravé, ale pokud to s nimi přeženete, nebudete první, kdo skončí se žlučovými kameny.
Ty vznikají nepoměrem koncentrací soli, cholesterolu, soli žlučových kyselin a fosfolipidů (lipidy s fosforem, které jsou hlavní části buněčných membrán). Tyto látky dohromady tvoří žluč.
Jak poznáte, že jde do tuhého? Přepadne vás bolest v pravém podžebří, která vás s každým dalším záchvatem protíná až pod pravou lopatku. Sono nebo rentgen břicha pak potvrdí či vyvrátí diagnózu.
Pitím kohoutkovky také nic nezkazíte. A nebudete muset kupovat další PETky. Zdroj: Shutterstock.com / graphbottles
Minerálka je dobrá – ale nepijte ji pořád
Minerálku tedy klidně pijte dál, ale nepijte jen ji. Zachovejte poměr alespoň 50:50, ideálně ale minerálku zahrňte jen jako třetinu denního pitného režimu. U tohoto jinak zdravého nápoje dvakrát platí: Všeho s mírou. Zajímejte se také, jaký je obsah minerálních látek.
Pokud je ve vaší oblíbené minerálce vyšší, než 500 mg/l, buďte ostražití s každodenním pitím. Je důležité „ředit“ jinými tekutinami. Ostatně, i minerálky se mají pravidelně střídat. A je-li obsah minerálních látek nad 1500 mg/l, na každodenní pití rovnou zapomeňte. Takovou vodu si – nedoporučí-li vám odborníci jinak – dopřejte jen občas jako chuťovku.
Ostatně, vody s vysokým obsahem minerálů mívají i specifickou chuť, která se ne každému zavděčí.
Dospělák by měl vypít dle aktivity a počasí 20 až 40 ml tekutin na 1 kg váhy, tedy dva až tři litry denně. Miminka a batolata mají rychlejší látkovou výměnu, potřebují pravidelný přísun tekutin.
Do čtvrtého až šestého měsíce stačí mléko, poté by měla přijít na řadu i voda. Ta by měla být kojenecká – neobsahuje ionty. „Jejich ledviny nedokážou koncentrovat moč a tím vylučovat přebytečné ionty z těla,“ vysvětluje MUDr. Milan Kudyn.
Těhotné ženy ionty naopak potřebují. Ale ne v přílišném množství. Pitný režim by si měly hlídat o to více. Průměrný obsah iontů má být 300 mg / l. Kdo dále ionty potřebuje, jsou sportovci. Hořčík, sodík a chloridy totiž „vypotí“ pohybem.
Na běžné doplňování pitného režimu se doporučuje cca 289 mg iontů/l.
Nejlepší volbou v pitném režimu je pramenitá voda z prověřeného zdroje. Jenže pokud nemáte studnu s výjimečně dobrou vodou, nebo se vám za chatou neskrývá studánka, těžko se vybírá. Voda z kohoutku má dobrou kvalitu, není si však třeba nalhávat, že do „panenskosti“ má daleko.
Musí se technicky i chemicky upravovat. Mnoho lidí v honbě za čistou vodou sáhne raději po kupované. Ale i tady se dá v dobré víře spálit. Technologická úprava, filtrace či ozařování UV zářením se týká i řady balených vod. Kritéria obsahu dusičnanů a organických látek jsou přísná.
„Některé prameny se filtrují, zbavují se síry, manganu, arzenu či železa a ozařují se. Je dobré věnovat pozornost výběru, protože kvalitní přírodní vody jsou „živé“ a nepotřebují žádnou úpravu,“ vysvětluje ředitel výrobního závodu Toma Natura Pavel Vacek.
Sledovat etiketu vod se vyplatí nejen, trpíte-i zdravotními problémy. Zdroj: Shutterstock.com / Singkham
Vysoký krevní tlak? Pozor na sodík
Pro spotřebitele je zajímavou informací, že minerálky musí být z kontrolovaných podzemních zdrojů a při jejich úpravě nesmí dojít ke změně složení. Smí se tak použít jen UV filtrace, odželeznění, odsíření, a případně dosycení oxidem uhličitým.
Na etiketě minerálky i kojenecké vody najdete lokalitu, odkud je, a také složení a vynechávat by se neměly ani typ použité úpravy vody.
Složení je důležité pro ty, kteří trpí různými neduhy – například lidé s vysokým krevním tlakem by neměli sáhnout po vodě s velkým obsahem sodíku a chloridů, diabetici zase po většině ochucených vod.