Chcete vědět, kdy vyjde nový leták Lidl?
Nastavte si upozornění
Lidl leták – aktuální leták má platnost vždy od pondělí do neděle. Na AkcniCeny.cz ale najdete leták Lidl s předstihem, a to vždy ve čtvrtek.
Budete mít tak dost času vybrat si z objemného letáku zboží, které si chcete pořídit.
V akčním letáku najdete nejen slevy na klasický sortiment Lidlu, ale také na speciální nabídky zboží z limitované edice jako je například sportovní vybavení, nářadí, domácí potřeby nebo drobná elektronika.
Poslední strana letáku Lidl je vždy vyhrazená speciální víkendové akci, kde najdete oblíbené výrobky se super slevou.
Chcete vědět o novém letáku jako první? Nezapomeňte si nastavit e-mailové upozornění na nový leták Lidl.
Společnost LIDL provozuje řetězec samoobslužních prodejen, ve kterých nabízí zboží každodenní spotřeby v nejlepší kvalitě, za výborné ceny.
Mezi naše nejdůležitější podnikové zásady LIDL patří spokojenost zákazníků, kterou se snažíme docílit zejména neustálou, přísnou kontrolou kvality nabízeného zboží při zachování co nejnižších spotřebitelských cen.
I díky těmhle zásadám má naše společnost LIDL prodejny téměř ve všech zemích Evropy.
Lidl nabízí výrobky mnoha vlastních značek, které byly vyrobeny renomovanými výrobci na zakázku. V současné době zastupují více než 100 obchodních značek.
Najdete zde německá i zahraniční vína z nejlepších vinařských oblastí a vinných sklepů, sýry a mléčné výrobky, maso a masné výrobky z certifikovaných řeznictví, chlazené a mražené výrobky, čerstvé ovoce, saláty, zeleninu, kosmetiku, ale i týdně obměňovanou nabídku textilního zboží, květin, vybavení do domu i bytu, boty nebo oblečení. Je zde zastoupena velká nabídka light výrobků pro štíhlou linii – Linessa. Na různých větších baleních výrobků firmy Lidl naleznete jednoduché a přehledné tabulky – navigaci týkající se výživy. Poskytnou Vám pět nejdůležitějších informací o složení a energetickém obsahu (počet kalorií, obsah cukru a tuku, podíl nasycených mastných kyselin a obsah soli).
LIDL – značková kvalita vždy levně!
Podívejte se na nový leták Lidl, který je platný vždy od pondělí do neděle.
Prohlédněte si také slovenské letáky Lidl
Informujeme spotřebitele, kterým prodáváme výrobky nebo poskytujeme služby, že mají podle zákona č. 624/1992 Sb. právo na mimosoudní řešení spotřebitelského sporu z příslušné smlouvy. Subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2, IČ: 000 20 869 (www.coi.cz).
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.
Likvidace českého potravinářského průmyslu vesele pokračuje
9. 10. 2018 9:52:00
mohl by občanům oznámit ministr zemědělství Miroslav Toman. Žádné podstatné problémy tuzemské výroby řešit nemůže a tak opět odvážně prohlašuje, že až zjistí opakované šizení, urychleně zakáže dovoz potravin ze zahraničí…
Když se začátkem 90. let začaly v Československu stavět velké zahraniční markety, přispěly k rychlé likvidaci předlistopadových malých městských a venkovských prodejen známých pod názvy Pramen, Včela, Konzum, Jednota atd.
Spotřebitelé v Česku od Evropské unie očekávali mnohá zlepšení a jen málokdo mohl tehdy tušit, že se český stát bude muset unijnímu diktátu podřídit.
Hlavně v tom, že noví obchodníci /mezi které u nás na samém začátku patřili třeba rakouský Julius Meinl a belgická Delvita/ a později německé obchodní řetězce Albert, Kaufland, Lidl a další, si k nám začali vozit zboží od svých starých známých unijních dodavatelů a bohužel nikoliv pokaždé jen v prvotřídní kvalitě.
Jasným důkazem, že si malé Česko v unijním společenství nemůže v národním zájmu jen tak zavádět nějaké vlastní metody – bylo nedávné výstražné znamení STOP od Evropské komise /EK/ pro českou veterinární správu, která chtěla kontrolovat dovážené vepřové maso ze zemí, kde se vyskytuje africký mor prasat.
Značně rozčilená EK svévolné české opatření nedávno vyhodnotila jako zcela neoprávněné a po České republice požadovala okamžité vysvětlení. Bližší údaje jsou ve zdrojovém článku „Ministerstvo zemědělství zruší povinné kontroly dováženého vepřového masa“ viz https://ekonomika.idnes.cz/zruseni-kontroly-praseci-mor-ministerstvo-zemedelstvi-pka-/ekonomika.aspx?c=A181001_214659_ekonomika_zaz
Podle výsledku jednání potravinářské konference pořádané v září v Praze (s dlouhým názvem „Dvojí kvalita potravin z pohledu spotřebitele, zemědělce, zpracovatele, obchodníka a politika“) bude trvat ještě mnoho let než se podaří všechny členské země EU přesvědčit o nutnosti – vyrábět a dodávat na společný evropský trh pouze potraviny v totožné kvalitě. Bližší údaje jsou ve zdrojovém článku „Zájmy výrobců se odrazily v metodice testování potravin, říká europoslankyně“ viz https://zpravy.idnes.cz/dvoji-kvalita-potravin-spotrebitel-olga-sehnalova-1mg-/domaci.aspx?c=A180917_160012_domaci_mpl
Na časté výzvy místopředsedy KDU-ČSL a exministra ministerstva zemědělství /MZe/ Mariana Jurečky na adresu spotřebitelů v době Sobotkovy vlády v letech 2014-2017, aby přednostně kupovali české potraviny, si čtenáři ještě vzpomínají.
Jenže právě Jurečkovo MZe přišlo v roce 2016 s průlomovou definicí, co je „potravina české výroby“ a okamžitě tím významně přispělo k postupné likvidaci českého potravinářského průmyslu. Jako názorný příklad je možné zmínit cukrovinky.
Žádný český výrobce nemá podle zde níže uvedené definice (co je česká potravina) nejmenší šanci vyrobit kvalitní čokoládovou tyčinku s ovocnou náplní nečeského původu. A proto takové tyčinky s kokosovou náplní u nás pod názvem Margot vyrábí třeba „Orion-Nestlé“ (ke spojení české a švýcarské firmy došlo v roce 2007).
Ovšem považovat tohoto výrobce za českého mohou jen spotřebitelé málo informovaní a nebo takoví, kteří také ostatní zboží vyrobené na území České republiky automaticky považují za výrobky české (což může platit třeba pro vozy Škoda německého koncernu Volkswagen a nebo pro korejské vozy Hyundai).
Dnes je řadě našich spotřebitelů skutečnost, kdo potravinu opravdu vyrobil celkem lhostejná a zajímá je výhradně kvalita – a přitom jim může snadno uniknout, že třeba „náš národní poklad“ Plzeňský Prazdroj (založený v roce 1842) patří již celý Japoncům a nebo, že Pivovary Lobkowicz (první z jeho pivovarů Vysoký Chlumec byl založen v roce 1466) – nyní všechny patří ze čtyř pětin Číňanům atd.
Podle definice MZe musí být česká potravina zaprvé vyrobena buď na 100 procent ze surovin tuzemského původu a nebo zadruhé může obsahovat maximálně 25 procent surovin nečeského původu (což je třeba v případě čokolád, čokoládových tyčinek s ovocnými náplněmi nebo oplatků s náplněmi z kávy, kakaa a arašídů více než jasné, že kvalitní české výrobky tyto podmínky splňovat nemohou). Naši malovýrobci takové druhy nevyrábějí a byli úplně záměrně odstaveni na vedlejší kolej. Proto ani oblíbené plněné oplatky Horalky v česky potištěném obalu /občas podporované televizní reklamou/ se hezky česky pouze jen tváří, ale české vůbec nejsou, protože je vyrábí Sedita na Slovensku (Pečivárne Sereď), kde žádné české normy neplatí! Bližší údaje k pojmu „česká potravina“ jsou uvedeny na webu MZe v připojené příloze PDF. Viz http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/znacky-kvality-potravin/ceska-potravina/
Komu snad není jasné, proč k takovému opatření ze strany našeho MZe došlo, je vysvětlení docela jednoduché.
Bez investičních pobídek minulých českých vlád a bez značných finančních injekcí od zahraničních výrobců by po roce 1989 mnoho bývalých a nejen potravinářských československých národních a státních podniků navždy zaniklo.
A proto všichni, kteří se do těchto podniků v zájmu zachování výroby rozhodli investovat obrovské peníze, musí nyní přednostně vyrábět a úspěšně prodávat – a současně přitom bylo nutné se kvalifikovaně a elegantně zbavit nežádoucí konkurence…!
O bohatém výběru kvalitních potravin z ciziny v obchodech si řadoví obyvatelé předlistopadového Československa mohli dlouho nechat jen zdát – a po vstupu Česka do EU v květnu 2004, se zákazníci začali naivně těšit úplně stejně.
Navzdory velkým slibům všech našich bývalých ministrů MZe o zákazech dovozů nekvalitního zboží, se na náš trh mizerné šunty dováží vesele dál.
Ohromně silácké řeči o zákazu dovozu vedl třeba v roce 2012 exministr MZe Petr Bendl /ODS/, když byla v potravinách z Polska zjištěna falšovaná vaječná melanž a posypová sůl na silnice.
K žádnému slibovanému zákazu dovozu zatím nedošlo a i přes značnou aktivitu českých kontrolních orgánů přiváží se k nám jako do popelnice Evropy velké objemy zboží mizerné kvality (a nikoliv pouze jen polské výroby) dodnes.
Ovšem speciálně jablka z Polska s nadlimitním obsahem pesticidů se k nám po embargu do Ruska vozí „o 100 šest“ a nový pan ministr MZe Miroslav Toman /za ČSSD/ ještě vyčkává za bukem a je raději takticky stále potichu! Bližší informace jsou ve zdrojovém článku „Při opakovaném šizení potravin zakážeme dovoz, pohrozil Toman“ viz https://ekonomika.idnes.cz/toman-dovoz-sizene-potraviny-zakaz-db1-/ekonomika.aspx?c=A180824_120834_ekonomika_svob
I když vůbec nemám v úmyslu dělat zde reklamu státní instituci, spotřebitelé by se ve vlastním zájmu měli naučit celkem pravidelně sledovat na webu Státní zemědělské a potravinářské inspekce /SZPI/ informační stránky, zavedené v roce 2012, pod názvem Potraviny na pranýři. Tam je možné sledovat dovozce, výrobce a prodejce, kteří k nám z ciziny dováží a nebo v Česku vyrábí a prodávají potraviny nejakostní, falšované a nebezpečné. Bližší podrobnosti jsou na http://www.potravinynapranyri.cz
Foto u perexu: autor
Autor: Petr Šindelář | úterý 9.10.2018 9:52 | karma článku: 39.85 | přečteno: 6047x
Jsme popelnice Evropy
Zkusili jste si dát na dovolené v Itálii salát caprese? Že byla ta mozzarella nějaká mozzarelovitější, rajče chutnější a bazalka voňavější? Bohužel za to nemohly jen chuťové buňky nabuzené letní pohodou. Kvalita toho, co jíme, se ani dvacet let po revoluci nemůže měřit se západem. A můžeme si za to sami.
Ceny, které budete milovat. – Nyní ještě levněji. – S námi ušetříte,“ hlásají supermarkety a snaží se nám tak vsugerovat, že nabízejí stejnou kvalitu za stále méně peněz. Ve skutečnosti se ale v jejich regálech přehrabujeme shnilými rajčaty a hledáme nějaké alespoň poloshnilé, snídáme jogurty plné škrobu, barviv a „éček“ a místo masa se plníme namletou masokostní moučkou.
Dle odhadů Potravinářské komory je asi třetina českých spotřebitelů ochotna si za kvalitu připlatit. Jenže není kde…
Zatímco v jiných odvětvích si vyberou náročnější konzumenti i ti, co mají hlouběji do kapsy, v oblasti potravin je nabídka obchodů na kvalitativně podobné úrovni – špatné.
Mezi supermarkety vítězí od roku 2006 diskonty, které se specializují v lepším případě na zboží druhé kategorie, v tom horším nabízejí za pár korun výrobky, které se dají potravinou nazvat jen s velkou nadsázkou.
Supermarkety u nás posledních dvacet let rostly jako houby po dešti. Některé už z trhu zase zmizely – Julius Meinl, Delvita, Carrefour, Plus… Ale stále jich zbývá dost na tvrdý konkurenční boj. Řetězce se hojí ždímáním dodavatelů, těm potom nezbývá, než sáhnout na náklady. Na straně poražených kvalita.
Smetanový nanuk bez smetany
Taky máte rádi Magnum? Tak poslyšte historku, kterou mi pod podmínkou přísného utajení identity vyprávěl manažer jedné potravinářské firmy. „Kdysi dávno uvedl Unilever svou vlajkovou loď na český trh v původní receptuře – poctivé a smetanové.
Pak zkusili nanuk ošidit – mléčné tuky nahradili rostlinnými – a při zkušebních ochutnávkách s překvapením zjistili, že Češi nic nepoznali. Kokosový olej samozřejmě není nic škodlivého, ale ve smetanové zmrzlině bychom ho asi nečekali.
Celou recepturu to přitom významně zlevní.“
Podobným praktikám se elegantně říká „optimalizace receptury“ a právě ony jsou důvodem, proč nám v zahraničí leckdy chutná víc než doma. V potravinářské branži přitom neexistuje nic běžnějšího, než zahušťovat jogurt škrobem, nahradit kakao ztuženým tukem, česnekové stroužky pastou a namísto pekanových ořechů přidat do produktu ty levnější, vlašské.
„Venku by si to zákazník nenechal líbit, u nás to naopak nepřímo vyžaduje. Chce ty nejlevnější potraviny a těžko může čekat, že si za pět korun koupí uherák,“ říká mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová a přidává historku, kterou jí vyprávěl známý uzenář.
„Šunky, která by se ani šunka jmenovat neměla, protože obsahuje jen 40 % masa, prý prodají stovky tun, kdežto tu opravdovou by téměř nemuseli vyrábět.“
Salámová metoda
Dalším pojmem, který by měl každý zákazník znát, je „salámová metoda“ postupné změny. „Optimalizuje se většinou ve více krocích.
Tak například čtvrtý krok by spotřebitel vůči standardu poznal, ale vůči kroku tři už ho nepozná,“ popisuje David Perutka, marketingový ředitel Povltavských mlékáren, které vyrábí sýry Lučina nebo Sedlčanský. Zdůrazňuje přitom, že jeho firmy se to netýká.
„My se naopak snažíme lidem vysvětlovat, že stojí za to připlatit si za kvalitu.“ Že spotřebitele většina firem šidí, je podle něj naše chyba. „Dokud tam není zpětná vazba, výrobci jdou dál a dál a hledají ten bod, za který už nemůžou zajít.
Stačilo by přitom, aby ošizený produkt při zkušební ochutnávce nebo přímo v prodeji, odmítlo pouhých pět procent zákazníků, a management by se hezky rychle vrátil k původní receptuře. Jenže rozpoznávací schopnost českého konzumenta je po těch letech topinek, lančmítu a glutamanu sodného výrazně horší,“ míní Perutka.
Jak daleko zašlo ošizení nanuku Magnum, těžko říct, historka o výměně smetany za olej je stará už šest let. „Zmrzliny jsou co do složení v Evropě harmonizované,“ napsala INSTINKTu česká mluvčí firmy Unilever Andrea Jandová a slíbila podrobnější vyjádření.
To ale až do uzávěrky přes několik urgencí nedorazilo. Že například Španělé jedí jiné Magnum než Češi, je přitom patrné už z pohledu na nutriční hodnoty dostupné na webu algida.
com – španělské Magnum Classic je bohatší o 1000 kilojoulů, 3 gramy tuku a půl gramu vlákniny.
Dojídáme zbytky po Evropě
Čeští zemědělci si už od vstupu do Evropské unie stěžují, že se k nám dováží příliš zboží ze zahraničí. Bohužel ani to není dobrá zpráva pro české zákazníky. „Kvalitní věci se k nám vůbec nevozí. Dodavatelé vědí, že by to tady nikdo nekoupil. Někde se třeba vypěstuje dobré hroznové víno.
Velké trsy jdou na bohatý anglický, ruský nebo skandinávský trh a k nám se dostane jen to, co z trsů opadá,“ popisuje další oblast, ve které jsou Češi „ti vzadu“ vyhlášený pražský prodejce ovoce a zeleniny Jan Soukup. V roce 1991 začínal v Kunraticích s prodejem jahod, které se přímo na místě pěstují.
Když se rozhodl rozšířit sortiment, musel přemýšlet, kde nakupovat. „Jezdil jsem nejdřív do velkoobchodů na Žižkově a v Lipencích a kupoval tam vždycky to nejdražší.
Pak jsem se jednou ocitl v Paříži a uvědomil si, že i to nejdražší zboží, které se dá sehnat u nás, má pořád hodně daleko do světové kvality.“
Posledních asi osm let tedy vozí špičkové ovoce a zeleninu z velkoobchodu v Drážďanech. „Je to úmorné, jezdím tam osobně dvakrát týdně, rodina mě moc nevidí, ale jinak to nejde.
“ Z jeho zkušeností vyplývá, že bez nadsázky dojídáme zbytky po Evropě. „Supermarkety musí platit za odpad. Když tedy vidí, že něčeho vzali moc a už se jim to kazí, raději to odvezou zpátky do skladu.
Ten to potom prodává za cenu odpadu a kdo to tam skupuje? Čeští obchodníci.“
Když začínal, prodával provozovatel Kunratické stodoly borůvky ze Šumavy nebo meruňky z Moravy. Od domácích pěstitelů by rád bral i nyní, ale jejich výrobky neodpovídají požadované kvalitě. „Všechno se dnes šlechtí tak, aby to dobře vypadalo, aby se to nekazilo, čili z toho byly co největší výnosy, ale úplně se zapomíná na chuť,“ říká.
Dobré ven, špatné sem
Když už se u nás něco povede, v českých žaludcích to stejně neskončí. „Tak například u Mělníka se pěstuje chřest světové kvality, jenže 99 % odchází do Holandska. To samé český česnek, který je mnohem lepší než ten běžně prodávaný čínský.
Nebo maso: pasou se tu nádherná plemena býků – angus, charolais… – ale na talíř se nám nedostanou, odcházejí do Německa nebo Rakouska, protože tam jsou ochotni za ně dát víc peněz.
My místo toho chroupeme tuhé krávy,“ říká velký kritik české gastronomie, Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu.
I on tvrdí, že si za to, že jsme odpadkový koš Evropy, můžeme sami. „Teď jsme dělali test marinovaných mas na gril. Samozřejmě, že do toho ty supermarkety schovaly největší hnus, řada mas smrděla, byla v tom listerie, salmonela.
Nebo na obal napsali ´4 steaky´, navrchu ležely dva a aby dojeli gramáž, pod tím byly nudličky. Normálně si z nás dělaj´ prdel, protože vědí, že jim to nikdo na hlavu nehodí,“ zlobí se Vaněk na příliš splachovací české zákazníky.
Přispějte nám k narozeninám
Prdel si obchodní řetězce dělají i ze svých dodavatelů. Legendy o tom, co vše musí výrobce udělat, aby se dostal do regálu supermarketu, by vydaly na knihu. „Každý rok je nové jednání o obchodních podmínkách. A každý rok něco ztratíme. Dáte jim například množstevní slevu 30 %. Další rok už chtějí 31, pak 32, 33…
Když jim to nedáte, vypadnete třeba ze třetiny trhu, a to si nikdo nemůže dovolit,“ popisuje současnou praxi zástupce jedné mezinárodní potravinářské firmy. Naplno to ale říct nechce. Ať jsou praktiky řetězců jakkoli mafiánské, dodavatelům nezbývá, než jim vyjít vstříc. A mlčet. Poplatky za „zalistování“, za uvedení v letáku, zpětné bonusy, regálovné…
způsobů, jak vyždímat dodavatele, je nespočet. „Jeden z řetězců dokonce zavedl institut garantované marže – chce po dodavateli, aby mu zaručil marži třeba 35 %, ať se děje cokoli. I za předpokladu, že prodává zboží ve slevě. Prostě divoký východ,“ říká mluvčí Potravinářské komory, která na neomezenou moc řetězců upozorňuje dlouhodobě.
Vrchol drzosti podle ní loni předvedl Kaufland, když obeslal dodavatele s dopisem, že by mu měli přispět u příležitosti deseti let na českém trhu.
Samotné řetězce přitom ztěžují výrobcům situaci ještě tím, že vedle jejich zboží prodávají výrobky takzvané privátní značky, které jsou třeba o 30 procent levnější. „Že se jedná o stejnou kvalitu za nižší cenu, je jen dojem, který se řetězce snaží vytvořit.
Zadání při výrobě je přitom jasné: udělejte to co nejlevnější. A jelikož jsou potraviny už tak levné, umíte si představit, z čeho se vyrábějí ty privátní,“ upozorňuje Dana Večeřová. Především v kvalitě privátních značek je rozdíl mezi Českem a západem doslova propastný.
„Ve Francii jsou kvalitní potraviny tak drahé, že když si potom koupíte sýr feta Carrefour, tak je to opravdu pravá feta z ovčího mléka a ne šizená z kravského,“ popisuje David Perutka.
Zastoupení privátních značek se přitom u nás rok od roku zvyšuje a loňská studie agentury GfK Praha ukázala, že český spotřebitel je preferuje čím dál tím víc.
Mocný zákazník
Pokusů obrovskou moc řetězců omezit byla spousta. Podle mnohých odborníků je ale jakákoli regulace kontraproduktivní.
„Ve Francii mají takzvaný Galandův zákon, dle kterého nesmí dodavatel jít pod doporučenou cenu, to znamená stejnou cenu pro Lidl i pro malého obchodníka. Dopadlo to tak, že řetězce dostávají marži formou zpětných bonusů.
Doporučená cena je třeba deset eur, ale dodavatelé jim zpátky posílají čtyři. Stát tak vlastně řetězcům garantuje 40% marži,“ popisuje Perutka, který francouzský trh dobře zná.
Jak už bylo řečeno, větší moc než stát mají ve svých rukou spotřebitelé, Tedy podle manažerské terminologie „většinový zákazník“: jeho přáními se totiž řídí všichni výrobci i obchodníci. „Pořádáme ochutnávky, focus groups, vyhodnocujeme podněty ze spotřebitelských linek.
Sortiment i třeba chuťové profily jsou odrazem toho, co si lidé přejí,“ shrnuje například mluvčí české pobočky největší potravinářské firmy světa Nestlé Martin Walter.
Až podle tohoto pravidla přestane „většinovému zákazníkovi“ stačit shnilá zelenina, ošizené uzeniny, mléčné výrobky plné éček, a začne požadovat větší šíři sortimentu, výrobci i prodejci se prostě budou muset zlepšit. Tak si na to vzpomeňte třeba hned na příštím nákupu.
Není Kaufland jako Kaufland
„Bohatá nabídka od vlastních značek přes produkty regionálních výrobců až po značkové výrobky. Denně absolutně čerstvé zboží a kvalita za skvělé ceny,“ hlásá nabídka českého Kauflandu – mezi Čechy nejoblíbenějšího řetězce. Rozhodli jsme se ji prověřit.
Aby bylo s čím srovnávat, vypravili jsme se nejdřív do prvního Kauflandu, na který člověk narazí za západními hranicemi – v bavorském Weidenu. Tamní supermarket je o trochu větší než ten, který navštívíme o den později v pražské Michli. Předem tedy počítáme s tím, že bude mít širší sortiment. I tak na nás čeká mnoho překvapení.
První – i když tohle bylo celkem očekávatelné – přichází v oddělení ovoce a zeleniny.Pět druhů melounů, deset druhů salátů, devět druhů rajčat od obyčejných za 0,99 eur za kilo až po temně rudé keříkové krasavce za 2,95.
Čtyři druhy česneku – nejlevnější čínský, který kraluje nabídce českých obchodů, ale také lepší španělský a luxusní argentinský za bezmála šest eur za kilo. Několik druhů brambor včetně speciálních velkých, určených na grilování. Vše je k dostání také v bio kvalitě, zboží je čisté, čerstvé, z některých regálů se dokonce line vůně.
Hezkou službou zákazníkům jsou ananasy nebo melouny naporcované na menší části. Koneckonců, v Kauflandu nenakupují jen velké rodiny.
Jako Alenka v říši divů si připadáme i u regálu s čerstvými těstovinami – tam, kde u nás leží jen tortelliny nevalné kvality, mohou Němci vybírat z desítek druhů: různé typy italských těstovin plněných vším možným, ale také několik druhů knedlíčků do polévky nebo skvěle vypadající tašky plněné zeleninou a zelné či bylinkové špecle, o jejichž existenci v potravinovém univerzu jsme do toho dne neměli tušení. Podobná situace nastává později v oddělení rýže, těstovin, instantních pokrmů, ale třeba i ingrediencí na pečení nebo alkoholu – je libo portské, francouzský pernod, balkánskou rakiji nebo italský koktejl Bellini a anýzovou sambucu?
Česko: špekáčky bez masa, shnilé papriky
Naprostá většina potravin je v Německu k dispozici ve více variantách – levný, a logicky tedy méně kvalitní výrobek privátní, vlastní značky, plus dražší a lepší zboží značkové.
Tak například – sháníte-li mozzarellu, můžete si vybrat z několika druhů v rozpětí mezi Valgrande za 0,55 eur a italskou Galbani za 1,99.
To samé sýr mascarpone – domácí privátní značka za 1,39, lepší italské Galbani za 2,69.
Není ale privátní značka jako privátní značka. I ty nejlevnější výrobky si v Německu drží určitou kvalitu. Tak například klobásy, párky a špekáčky.
I to nejlacinější balení za pouhých 1,45 euro obsahuje 70 procent masa, u dražších to nejde pod 90 procent.
Zkušenost z Česka? Nejlevnější špekáčky, které stojí 61,50, tedy zhruba tolik jako v Německu, mají pouhých 27 procent masa! Jako špatný vtip vypadá také etiketa „libových párků“ se 43 procenty masa.
Krom téměř bezmasých špekáčků jsme si v českém Kauflandu mohli pořídit ještě shnilé kapie, nahnilé brambory a mrkev se zvadlou natí (a to jsme v Praze nakupovali hned po ránu, kdežto ve Weidenu až odpoledne). V biokvalitě je v Česku k dostání jen mrkev, paprika, brambory a cibule.
Skutečně srovnatelné se nám zdálo snad jen oddělení pečiva – i v českém Kauflandu je stejně jako v Německu k dostání několik druhů čerstvého chleba, baget a preclíků.
U západních sousedů má však každé pečivo uvedené i podrobné složení a důmyslnější je také systém prodeje: pečivo je schované za plexisklem, zákazník si musí každý kus vylovit vidlicí podobnou té z automatu na hračky. Má tak jistotu, že před ním na zboží sahal maximálně pekař.
V Německu bez „éček“
Po nákupu přišlo na řadu chuťové srovnání. To jsme nemohli provést v takové míře, jak jsme plánovali, protože sortiment českého a německého Kauflandu se shoduje ještě méně, než jsme čekali.
Řetězec sice staví do velké míry na vlastních – takzvaných privátních – značkách, jenže výrobky určené pro německý trh si vyrábějí Němci sami, kdežto u nás se prodává diskontní zboží převážně polské provenience.
Každá z výrobních zemí přitom evidentně „jede“ podle jiných receptů.
Nejlevnější čokoláda: Katy vyráběná pro Kaufland v Polsku za 8,90 Kč versus Alpia za 0,33 euro. Alpia chutná jako čokoláda, kdežto Katy je prostě jen sladká hmota, po které zůstává v ústech podivná pachuť.
Rozdíl je patrný i při pohledu na složení: Katy obsahuje rostlinný tuk místo máselného a navíc ještě emulgátor E 476. Obě levné čokolády obsahují méně než 30 procent kakaa.
Pro srovnání: luxusnější pochoutka švýcarské firmy Lindt je sice šestkrát dražší (v německém Kauflandu jsme ji koupili za 1,89 eur), ale také deklaruje téměř dvakrát tolik kakaa a žádná „éčka“ ani rostlinné tuky.
Nejlevnější camembert:sýr značky Vian vyráběný pro český Kaufland v Polsku(17,90 kč) měl plíseň mdlé chuti, a naopak příliš zralý a rozteklý vnitřek. Německý k-classic (rovněž privátní značka vyráběná pro Kaufland – 0,65 eur) byl chutnější a měl lepší konzistenci. Liší se i složení: „český“ camembert obsahuje víc tuku a sacharidů, německý má víc bílkovin.
Převzato z týdeníku Instinkt, s laskavým svolením autorky Lucie Jánské.
Zdroj: http://instinkt.tyden.cz/rubriky/tema/popelnice-evropy_24549.html
Lidl u nás prodává stejné zboží dráž než v Německu, stěžují si do Bruselu Poláci. Víc platí i Češi
Obchodní řetězec Lidl prodává v Polsku potraviny dráž než v Německu. Europoslanec Kosma Złotowski se proto obrátil na Evropskou komisi, aby situaci řešila. Podle Potravinářské komory ČR se jedná se o běžnou praktiku i v Česku.
Varšava, Praha – Polský europoslanec Kosma Złotowski (za vládní stranu Právo a spravedlnost) chce po Bruselu odpověď na otázku, zda je na jednotném unijním trhu férové prodávat stejné výrobky za rozdílné ceny.
Evropská komise by se podle něj zároveň měla zabývat otázkou, jestli by řetězce neměly u zboží uvádět i cenu, za kterou jej prodávají v jiných zemích EU. O iniciativě píší polská média.
Złotowski reaguje na průzkum agentury Take Task. Ta v říjnu zjistila, že obchodní řetězec Lidl prodává ve svých polských prodejnách dražší zboží než v německých. Podle europoslance může jít o nekalou obchodní praktiku, protože cenové rozdíly lze obtížně vysvětlit, když třeba náklady na pracovní sílu jsou v Polsku nižší než v Německu.
„Mezi výrobky se stejným složením a stejným čárovým kódem bylo až 70 procent položek dražších v Polsku než v obchodech stejného řetězce v Německu. V průměru byly všechny testované výrobky o 10 procent dražší,“ uvedl Złotowski.
Podle výzkumníků z Take Task jsou ceny často vyšší proto, že se stejné zboží v Polsku prodává jako prémiové, zatímco v Německu jako běžné. Největší rozdíly byly u potravin, které byly dražší ve třech čtvrtinách. Některé zboží se nicméně v Polsku prodává naopak levněji.
Lidl pro polská média mimo jiné uvedl, že nižší ceny v Německu jsou dány takzvanými úsporami z rozsahu. V Německu má řetězec téměř pětkrát víc prodejen než v Polsku, což znamená větší sílu při vyjednávání s dodavateli.
Komisja zapowiada walkę z nieuczciwymi praktykami sieci handlowych wobec klientów z Europy Środkowo-Wschodniej. Mam nadzieję, że @EUinPL zajmie się także polityką cenową @Lidl_Polska i wyjaśni dlaczego za te same produkty płacimy więcej niż np. Niemcy! https://t.co/ihPJlkI2fv
— Kosma Złotowski (@KosmaZlotowski) December 11, 2017
Mnoho specifických faktorů
Mluvčí českého Lidlu Zuzana Holá, kterou oslovil on-line deník Aktuálně.cz, nechtěla tvorbu cen polského Lidlu komentovat.
„Každá země si stanovuje nabídku nezávisle na dalších, tedy samostatně na základě poptávky a podmínek na místním trhu. Také cenová politika se odvíjí od mnoha specifických faktorů, například DPH, logistických nákladů, celkového objemu zboží a v neposlední řadě tržních podmínek daného státu,“ dodává.
Česká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD) se dlouhodobě zabývá dvojí kvalitou potravin; tedy na první pohled stejnými výrobky, které ve skutečnosti mají odlišné složení – často v neprospěch spotřebitelů v Česku a dalších postkomunistických zemích.
Na otázku, jak chce Evropská komise problém dvojí kvality řešit, stále nedostala konkrétní odpověď. „Očekávám, že se komise bude stavět rezervovaně i vůči dotazu na rozdílné ceny,“ říká Sehnalová.
Také europoslankyně Dita Charanzová (za ANO) snahu polského kolegy vítá. Spíš než ceny by ale podle ní měla Evropská komise řešit dvojí složení potravin. „Nemůžeme diktovat firmám, za kolik mají prodávat. Musí zafungovat volný trh a preference spotřebitele. Rozdílné ceny v různých zemích podle mne nelze považovat za nekalou obchodní praktiku,“ dodává.
Běžná praktika i v Česku
Různé ceny stejných potravin oproti západní Evropě jsou podle Potravinářské komory běžnou obchodní praktikou i v Česku. Například sama komora prováděla před dvěma lety průzkum u víc než dvou desítek shodných potravin v obchodech Globus a Tesco. Zjistila, že ve více než 60 procentech případů jsou potraviny v Česku dražší.
| Zboží | Cena v Česku | Cena v Německu |
| Dr. Oetker Ristorante pizza | 66,99 Kč | 73,87 Kč |
| Carte d´Or jahodová zmrzlina | 129,90 Kč | 82,11 Kč |
| Magnum Classic | 32,91 Kč | 17,13 Kč |
| Fanta pomeranč 1,5 l | 42,53 Kč | 38,17 Kč |
| Nestea Lemon 1,5 l | 36,90 Kč | 35,42 Kč |
| Coca Cola 1,5 l | 42,53 Kč | 38,17 Kč |
| Granini pomeranč 1 l | 51,90 Kč | 46,41 Kč |
| Heinz Tomato kečup | 81,14 Kč | 62,88 Kč |
| Rio Mare tuňák | 118,63 Kč | 71,12 Kč |
| Knorr Polévka s liškami | 28,79 Kč | 32,68 Kč |
| Nestlé Nesquik | 43,90 Kč | 62,88 Kč |
| Haribo medvídci | 39,80 Kč | 26,09 Kč |
| 7days croissant | 51,60 Kč | 40,92 Kč |
| m&m´s čokoládové bonbony | 59,90 Kč | 62,88 Kč |
| Rama | 43,90 Kč | 40,92 Kč |
| Kiri z tvarohu a smetany | 32,28 Kč | 40,92 Kč |
| Almette Hochland tvarohový sýr | 31,90 Kč | 32,68 Kč |
| Kinder mléčný řez | 10,90 Kč | 5,46 Kč |
| Galbani mozzarella | 29,90 Kč | 32,68 Kč |
| Danone Activia bílá | 10,31 Kč | 13,66 Kč |
| Milka mléčná | 33,90 Kč | 29,93 Kč |
| 21 položek | 1 020,51 Kč | 886,96 Kč |
| Zdroj: Průzkum Potravinářské komory ČR z roku 2015 v řetězcích Tesco a Globus. Rozdílná gramáž byla přepočtena na stejné jednotky. |
„Znamená to, že marže obchodníků jsou v nových zemích mnohem vyšší než ve starých,“ komentuje porovnání Miroslav Koberna, ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory.
Podle některých firem ale za různými cenami stojí fakt, že mnohonásobně větší objem zboží prodaný ve velkých evropských zemích snižuje výrobní náklady.
Například šéf drogerií dm pro Česko Gerhard Fischer letos Hospodářským novinám vysvětloval, že za vyššími cenami stojí například inflace, daně, zákony, politická situace nebo vývoj kurzu.
„Momentálně je v oblasti drogistického zboží v Německu zřejmě nejostřejší cenová válka v Evropě vůbec. A zasahuje i do klasických řetězců.
To tlačí na snižování cen,“ obhajoval Fischer nižší ceny v německém dm.