Spánkový démon má jméno – spánková paralýza

Ne, ani na deník snů jsme nezanevřeli.

Mysl, spánek nebo sny jsou naším oblíbeným tématem i nadále, a tak vám přinášíme čtvrtý díl deníku snů, ve kterém si budete moci přečíst sáhodlouhou výpověď o spánkové paralýze, která provázela pozdější pubertu jistého kluka, spolu s jeho poznatky o tomto fenoménu. Dozvíte se tak, co by teoreticky mělo zabrat a naopak, čemu se vyvarovat, pokud se náhodou ocitnete tváří v tvář čistému strachu. První tři části výpovědi nočních příběhů si můžete prohlédnout tady.

Pokud máte v paměti natolik zajímavý příběh, že se o něj chcete s námi podělit, pošlete svůj zážitek na [email protected]. Čím více si z něj pamatujete, tím lépe. Také bych chtěl zdůraznit, že kromě popisu nám můžete poslat i případné okolnosti, jimiž byl doprovázen, jako například neobvyklé/paranormální jevy, které se děly ve vašem okolí a podobně.

Čtenář si přál zůstat v anonymitě

Poprvé jsem zažil spánkovou paralýzu před dvěma lety. Tehdy jsme se přestěhovali do jiného města. Akorát jsem se rozešel s přítelkyní, a protože jsem stěhováním přišel o všechny přátele, moje puberťácká hlava to nějak neuměla zpracovat a míval jsem deprese. Asi ne v medicínském slova smyslu, ale zkrátka jsem býval velmi smutný.

A jednoho dne to přišlo. Na noc jsem si zapnul na počítači playlist s hudbou, jako obvykle, ať se mi lépe spí. Okno jsem nechal zavřené. Usnul jsem. Najednou si ležím na posteli nehybně. Nejprve jsem myslel, že jsem vzhůru, ale zdálo se mi divné, že mi nešlo se pohnout. Najednou jsem pocítil tlak na hrudi a celé tělo se mi třáslo.

Čím víc jsem se bál, tím víc jsem se třásl. Říkám si, že se musím probrat. Zkoušel jsem se dát do polohy sedu. Bylo to velmi těžké, ale podařilo se. Vzbudil jsem se vsedě. Přesně ve stejné poloze, do které jsem se snažil v tom snu dostat. Říkám si, že to byl zlý sen, musím se vyspat. Opět jsem si lehl a s chutí jsem usnul. Opět třes.

Viděl jsem celý pokoj přesně tak, jak v realitě vypadal. Slyšel jsem hudbu z počítače. Budím se opět vsedě. Písnička, kterou jsem slyšel v snu pokračovala přesně v téže vteřině, ve které hrála, když jsem se probouzel. Opět si říkám, že to byl jen zlý sen. Opět usínám. Tentokrát jsem se netřásl.

Místo toho mě to začalo na posteli točit kolem vlastní osy. Najednou jsem slyšel nějaký zvláštní sípavý hlas, který mluvil jazykem, kterému jsem nerozuměl. Instinktivně jsem si zacpal uši. Hlas jsem však stále slyšel v hlavě. Zvedl jsem hlavu. Jak jsem se točil, když jsem byl natočen tváří na okno, uviděl jsem něco děsivého.

Okno otevřené dokořán (ačkoli jsem si pamatoval, že jsem ho zavřel). Za oknem se vyjímal obrovský černý mrak podobný postavě. Už jsem se opravdu lekl. Myslel jsem jen na to, že se musím probrat. Nevím jak, ale podařilo se mi to. Říkám si, že se musím vyspat, protože ráno musím jít do práce. Zkontroloval jsem okno.

Bylo zavřené, hudba hrála, tak jsem to zkusil ještě jednou. Tentokrát jsem opět viděl pokoj tak, jak vypadal ve skutečnosti. Točení přestalo, okno bylo zavřené, hlas jsem už neslyšel. Říkám si, že konečně klid. Podívám se na zem. Přestože byla tma, rozeznal jsem v tom pološeru maličkou černou hromádku, která se nacházela vedle postele.

Byl jsem naštvaný, že nemůžu spát. Snažil jsem se nohou strčit do té hromádky, že ji snad zaženu. Nohou se hýbalo těžko. Když jsem se přiblížil k hromádce, probudil jsem se. Řekl jsem si dost a šel jsem spát do pokoje za mámou. Paralýzu jsem v tu noc už neměl, ale zdál se mi zvláštní sen.

Byl jsem na schodech před jedním penzionem v našem městě a povídal jsem si s babičkou o tom, jak zemřel můj otec. Neuměla mi odpovědět. Můj otec zemřel, když mi byl rok.

Další z nejděsivějších paralýz jsem zažil o pár měsíců později. Byl jsem už posílený o zkušenosti z předchozích paralýz a rad od lidí, kteří se s paralýzou setkali.

Také jsem se zkoušel obrátit na bibli a křesťanskou víru, což mi poradila babička. Umíte si to představit. Křížky v mém pokoji, každý na jedné stěně, jeden nad dveřmi.

do okna vyvěšen obrázek Panny Marie, Vždy zatažené žaluzie. Sám sobě jsem připadal jako magor.

Vrátil jsem se akorát ze stanování a byl jsem velmi unavený. Rozhodl jsem se, že si přečtu kousek bible a půjdu spát. Nedočetl jsem však ani jednu stranu a zmohla mě únava. Položil jsem si tedy otevřenou bibli vedle sebe a usnul jsem. Pokoj jsem vnímal tak jako v realitě. Měl jsem zavřené dveře.

Mám však na dveřích broušené sklo, tedy přes ně jde vidět obrys postavy, když za nimi někdo stojí, ale není vidět konkrétně, kdo to je. V tom snu za dveřmi stála postava. Vypadalo to, že je to moje máma. Něco mi však na tom nehrálo. Vytýkala mi totiž, jak moc utrácím za benzín. V té době jsem ještě neměl řidičák ani auto. Věděl jsem tedy, že nejde o mou mámu.

Další pro mě nepochopitelná věc byla, že ve stavu paralýzy jsem viděl vedle sebe položenou bibli, kterou jsem si tam nechal, a byl jsem schopen z ní číst. Uvědomil jsem si, že je otevřená přesně na stejné straně jako v realitě. Pomocí myšlenek jsem se postavil (nejprve jsem musel myslet na to, co chci udělat, až potom to šlo udělat. Čistě fyzicky jsem se hýbat nemohl).

Postavil jsem se a na posteli jsem uviděl něco děsivého. Ležel jsem tam já. Popadla mě panika. Lehl jsem si přesně do polohy, v jaké leželo moje tělo a myslel jsem na to, že se chci probudit. Zvedl jsem ruku abych zjistil, jestli jsem vzhůru. Pod zvednutou rukou ležela druhá ruka. Toto jsem párkrát opakoval, až jsem to vzdal.

Postavil jsem se z postele, chodil jsem po pokoji a modlil jsem se k Bohu, ať se vzbudím. Nezabralo to. Zoufalý jsem seděl na posteli a přemýšlel jsem, co udělám. Nabral jsem odvahu, myšlenkami jsem se pohyboval směrem ke dveřím. Otevřel jsem je. Šel jsem do vedlejšího pokoje. Celý byt vypadal tak, jako ve skutečnosti. Vešel jsem do pokoje, který obývá moje máma. Roztažená postel.

Na ní ležela postava, která vypadala tak, jako moje mamka. Byla však jen od pasu nahoru. Dolní část těla neměla. Pás měla však zacelený, ani stopy po krvi či ráně. Chytil jsem ji za ruce a šeptem jsem se jí zeptal (vyprávění bylo těžké): Kde je moje máma? Odpověděla: Já jsem tvoje máma. Tak ještě jednou: Kde je moje máma? Odpověď: No, ona, hodně pila, tak jsme ji museli dát na léčení.

Najednou jsem pocítil obrovský nával hněvu a adrenalinu, který jsem pocítil vůči té postavě. Pak jsem stál v tom pokoji, držíc v ruce nehybnou postavu. Už však nevypadala jako moje máma, ale jako beztvarý kus kůže. Tehdy jsem řekl: „Mé jméno je xxx (jméno si už bohužel nepamatuji). Vyhlašuji válku všem démonům!“ Podíval jsem se z okna. Pohled byl přesně takový, jako v realitě.

Viděl jsem padat všechny okolní budovy. Ne však tak, jak ve skutečnosti ale tak, jako když padá domino. Pak jsem se vrátil vedle do pokoje, lehl jsem si do postele tak, jak tam leželo moje tělo a probudil jsem se.

Tato paralýza se mi udála opět několik měsíců po té, kterou jsem dosud popisoval. V té době jsem pochopil, že křesťanství, ani modlitby mi moc nepomohou (byť většinou zabraly – úspěšnost tak nad 50 procent). Nezní možná tak děsivě, jako ty předchozí, ale mě vyděsila nejvíc. Byl jsem na koleji a měl jsem v té době na pokoji oba spolubydlící.

Spánkovou paralýzu jsem nějaký čas nezažil. Dokonce jsem už spával se zhasnutým světlem. Vlastně to bylo podobné mé první paralýze. Usnul jsem. Třes těla. Budím se. Takto se to párkrát událo, pokaždé jsem se pomodlil a opět usnul. Pak se intenzita stupňovala. Cítil jsem nějaký tlak v hlavě. To se také párkrát opakovalo a pak to přišlo.

Když jsem usínal asi podesáté, opět jsem cítil třes v hrudi, tlak v hlavě. Tentokrát však tlak povolil a já jsem cítil takový divný pocit. Zakřičel jsem, ten hlas však nepatřil mně. Vzbudil jsem se. Nevím, jestli jsem ještě spal, nebo jsem už byl vzhůru.

Pravděpodobně fantazie fungovala na plné obrátky, protože nad postelí spolubydlícího jsem uviděl černý mrak, podobný tomu z první spánkové paralýzy, jak vystoupal nahoru ke stropu pokoje a rozplynul se. Neusnul jsem, dokud se nerozednělo. Přitom jsem psal mámě i babičce, co se mi přihodilo. Tehdy mi máma poradila, ať se pomodlím k Jehovovi.

Nejsem pokřtěn, nejsem ani jehovista, ale zabralo to. Od té doby to zkouším vždy a v 90 procentech případů mi to pomohlo. Zatím jsem nepřišel na nic účinnějšího.

Ještě bych dodal, že ve většině případů jsem se budil z paralýzy s pláčem, případně křikem. Když u mě někdo spal, vždycky mi říkal, co jsem ze snu křičel a shodovalo se to s tím, co jsem v snu skutečně křičel. Vždy.

Postavy, se kterými jsem se v paralýze setkal, mluvili někdy sípavým podivným jazykem, kterému jsem nerozuměl, a když jsem si zacpal uši, ten hlas jsem stále slyšel v hlavě. Jindy se mi vysmívali, nebo dělali děsivé zvuky. Někdy mi slibovali, že mi dají pokoj, ale nikdy nedali.

Teď už křížky na stěnách nemívám, ale ani se mi už paralýza naštěstí neděje tak často.

Máma mi říkala, že otec, dokud žil, míval také děsivé sny, většinou o satanovi. Ten mu sliboval, že pokud dostane mou mámu do hrobu, získá obrovský majetek. Já si však spíš myslím, že to bylo způsobeno drogami, které bral – pervitin a toluen, nakonec se toluenem jednou předávkoval – když mi byl rok.

1) Ve spánkové paralýze je obtížné až nemožné se fyzicky hýbat. Je třeba nejprve myslet na to, co chceme udělat, a až potom to fyzicky provést. Například myslím na to, že se chci postavit a pak se postavím.2) Strach je náš nepřítel.

Čím víc jsem se během paralýzy bál, tím se situace zhoršila. Vím, že je těžké ovládnout svůj strach tváří v tvář děsivé situaci, ale čím víc ho dokážeme ovládnout, tím lépe zvládneme danou situaci. Pomáhá například smát se vůči čemukoliv děsivému místo pláče a křiku.

3) Zní to absurdně, ale z mé nejhorší paralýzy jsem se dostal následovně: Jehovah je jméno starého jak židovského boha, tak křesťanského. Když jsem ho poprosil o pomoc, zabralo to. Předtím jsem zkoušel jméno Bůh, ale nemělo to takovou účinnost.

Nejsem pokřtěný, nejsem žid ani jehovista, ale toto fakt zabralo ve většině případů. Poradila mi to máma.

Vanesa

Jednu noc jsem usínala o něco hůře než obvykle. Nad ránem kolem třetí jsem ucítila, že spím, avšak stále při vědomí jsem se ocitla před zrcadlem v kuchyni. Chvíli jsem se do něj dívala a najednou se moje tvář změnila na někoho jiného. Chtěla jsem se jí dotknout, ale nemohla jsem pohnout rukama.

Začala jsem strašně plakat a křičet na mámu, aby mi pomohla. Šla jsem za ní do druhého pokoje a ona mi začala utírat slzy.

Probudila jsem se proto, že mi neskutečně brněla noha a když jsem otevřela oči a byla jsem maximálně při vědomí, viděla jsem, že někdo stojí před skříní, tak jsem nahlas vyslovila jméno svého malého bratra, no nic.

Hned jsem chytila mobil do ruky a rozsvítila na postavu, protože jsem nechápala, proč tam stojí ve 3:34, ale nic tam nebylo. Okamžitě jsem se začala modlit. Kříž z krku dolů nedávám, ale přesně tu noc jsem si ho sundala, ani nevím proč. Byl to nejhorší pocit a stále se zimou třesu, když si na to vzpomenu. 

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.

Spánková paralýza

Postel je místo odpočinku, místo, kde by se každý z nás měl cítit bezpečně, místo, kde by každý z nás měl nabrat síly. Někdy se však postel může stát místem, kde jsme nejvíce zranitelní. Místem, kde na nás číhá spánková paralýza, která nás dokáže znehybnit a pořádně vyděsit.

Spánková paralýza, nazývaná také spánková obrna, je stav mezi bděním a spánkem. Jedná se o krátkodobý stav, kdy tělo není schopno se pohnout, stav, kdy je člověk jakoby ochrnutý. Není schopen pohnout tělem, je zachováno pouze dýchání a pohyb očí.

Tep je zpomalený a člověk vše plně vnímá. Tento stav je sám o sobě velmi nepříjemný. Navíc dotyčný prožívá přítomnost jedné či více zlých nadpřirozených bytostí, které mu chtějí ublížit.

Často se mu špatně dýchá, má pocit, jako kdyby mu ležel na hrudníku těžký kámen.

Mnozí lidé vidí stíny, jiní vidí strašlivé obličeje zlých nadpřirozených bytostí, slyší kroky, hlasy. Někteří z nich dokonce cítí, že jim tyto příšery dokonce sedí na hrudi.

Zážitky jsou různé, jedno však mají společné – dočasné ochrnutí, pocit bezmocnosti a přítomnost temných, zlých nadpřirozených bytostí, nazývaných démony nebo mimozemšťany, které chtějí dotyčnému ublížit. Tento hororový zážitek je prožíván při plném vědomí.

Může trvat několik vteřin, několik minut a údajně dokonce i jednu hodinu. Prožít tento stav je velice nepříjemné. Kdo ho jednou prožil, mnohdy se nějakou dobu bojí usnout.

Vědecké vysvětlení spánkové paralýzy

Vědci řadí spánkovou paralýzu mezi poruchy spánku. Spánková paralýza nastává při usínání nebo při probuzení během fáze spánku, kdy máme sny. Během této fáze náš mozek pracuje, tělo je však nehybné.

Tato nehybnost slouží k tomu, abychom nepřenášeli své „snové pohyby‘ do skutečnosti a během spánku se nezranili.

Pokud se v této fázi probudíme, mozek se domnívá, spíme, proto nejsme schopni pohnout svaly ani vydat hlas.

Při spánkové paralýze si mozek částečně uvědomuje realitu, není však schopen ji odlišit od snů a od obsahů podvědomí. Podle vědců jsou za ochrnutí během spánkové paralýzy zodpovědné opožděné funkce části mozku, nazývané Varolův most. Pocit tíhy na hrudi je způsobený obrnou svalů, které kontrolují dýchání, kromě bránice.

Rozeznáme dva druhy spánkových paralýz, izolovanou a opakující se. Nejčastěji se vyskytuje izolována spánková paralýza, což znamená, že se vyskytne jednou za život a trvá krátce, přibližně jednu minutu. Méně častá je opakující se spánkový paralýza, která se opakuje po celou dobu života. Může trvat hodinu a nebývá doprovázená zvuky ani vidinami příšer.

Postižený pouze cítí jejich přítomnost i hrůzu.

Asynchronie funkce Varolova mostu je příčinou, proč během REM fáze spánku, kdy se nám zdají sny, nedokážeme ovládat příčně pruhované kosterní svaly, svaly, ovládané vůlí, ani hlasivky. Vědci nám dali odpověď na pocit ochrnutí i tíhy na hrudi během spánkové paralýzy.

Nedokázali nám však dát odpověď na otázku, proč při spánkové paralýze vždy prožíváme hrůzu, proč vždy prožíváme přítomnost jedné či více zlých, nadpřirozených bytostí, které nám chtějí ublížit, bytostí, které žízní po naší hrůze a bolesti.

Vědci nám zatím nedali odpověď na otázku, proč sny mohou být příjemné, méně příjemné i hrůzné, zatímco při spánkové paralýze prožíváme vždy pouze hrůzu.

Spánková paralýza v legendách a umění

Spánková paralýza není jevem pouze současné, hektické doby, spánkovou paralýzu znali již ve starověku. Spánkovou paralýzu popisují všechny starověké kultury i přírodní národy, každá kultura má pro ni jiné jméno. V Africe je spánková paralýza známá pod názvem „čarodějnice, která jezdí po zádech ochromeného‘, v Řecku jí říkali „duch Mora‘, na Islandu „duch Mara‘.

Japonci nazývají spánkovou paralýzu „kanashibari‘, což znamená „svázaný‘ nebo „kovem upevněný‘. V Turecku je nazývána „karabasan‘, což v překladu znamená „temný lis‘. Vietnamci nazývají spánkovou paralýzu „Šedý duch‘, který podle legendy unáší oběti daleko za hory.

Ve středověku byla spánková paralýza nazývaná přítomností démonů, zlých, nadpřirozených bytostí, pocházejících z místa věčných bolestí a hrůz, které chtějí člověku uškodit na těle a zničit jeho duši. O spánkové paralýze máme nejen písemné zprávy. Někteří umělci, jako Vincent van Gogh, Henry Fuseli, Hieronymus Bosch, zaznamenali spánkovou paralýzu ve svých dílech.

Nemálo lidí, postižených spánkovou paralýzou, kteří věří na mimozemšťany, se domnívá, že viděli UFO, kteří unášejí své oběti do létajících talířů, kde na nich provádějí různé pokusy.

Jak se bránit spánkové paralýze

Kolem spánkové paralýzy panuje mnoho záhad. Jedním z důvodů je, že postižení o svých děsivých zážitcích mlčí z obavy nepochopení či posměchu. Kromě toho se snaží na svůj hororový noční zážitek zapomenout a již se k němu nevracet.

Vědci odhalili spoustu záhad, stále si však nedokáží poradit s vysvětlením jevů, které lidé zažívají ve stavu mezi spánkem a bděním.

Zatím nedokáží odpovědět na otázku, proč spánková paralýza představuje vždy hrůzný zážitek včetně přítomnosti jedné či více zlých nadpřirozených bytostí.

Rizikové faktory spánkové paralýzy

Naštěstí víme, že spánková paralýza nepostihuje každého. Známe také její rizikové faktory. Mezi faktory, které zvyšují riziko vzniku spánkové paralýzy, patří stres, únava, nedostatek spánku a odpočinku, chlad, nemoc, strach.

Nejčastěji se jedná o kombinaci více vlivů jako je chlad a nepravidelný životní rytmus, stres a nepravidelná strava či nesprávná skladba stravy a další.

Údajně riziko vzniku spánkové paralýzy zvyšuje také spaní v místnosti s velkým množstvím elektřiny, spaní na zádech a spaní na vysoko vystlaných polštářích.

Prostředky obrany proti spánkové paralýze

Naštěstí nejsme proti spánkové paralýze bezmocní, existují účinné prostředky, jak se jí bránit. Mezi ně nepatří rady typu „uvědomujte si a říkejte si v duchu, že se nejedná o skutečnost, že to jsou jen halucinace, které brzy přejdou‘.

Takovou radu může dát pouze ten, kdo nikdy nezažil spánkovou paralýzu. Během spánkové paralýzy nejsme diváci hororu, ze kterého můžeme odejít, během spánkové paralýzy jsme účastníky hororu. Vnímáme ho, jako skutečnost.

Jak se můžeme bránit tomuto nepříjemnému stavu?

Naši předkové znali spánkovou paralýzu, bránili se jí meditací a modlitbou. Tato zbraň se ukázala v průběhu staletí jako velmi účinná. Mezi další účinné prostředky patří dostatek kvalitního spánku a odpočinku, správné zvládání stresu, zdravá výživa a zdravý životní styl. Můžeme zkusit spát na zádech a dát si pod hlavu co nejméně polštářů.

Je sice dobré dodržovat pravidelný životní rytmus, avšak pro lidi, pracující na směny, zejména v třísměnném provozu to není možné. Co však může udělat každý, je dopřát si dostatek kvalitního spánku.

Pro kvalitní spánek je ideální dobře vyvětraná, nepřetopená ložnice, uklidňující barvy, alespoň hodinu před spaním nepít kávu ani čaj, necvičit, před spaním zvolnit mysl meditací, relaxací, odpočinkem, jako je posezení u svíčky, a jiné, neřešit před spaním problémy, nejíst před spaním tučná a jiná těžce stravitelná jídla ani nejíst větší množství jídla, nedívat se na zprávy, akční filmy a pořady s hororovou tematikou. Klidnému spánku pomáhá také koupel s levandulí nebo jasmínem. Nepodaří-li se vám usnout do dvaceti minut po ulehnutí, zkuste si číst nebo dělat něco jiného příjemného a spánek se po určité době dostaví.

Evžena Janovská

4 poruchy spánku, které umí vyděsit. Jak se jim ubráníte?

Spánková apnoe je poměrně častá porucha spánku, která působí docela hrozivě. Spící člověk v podstatě v určitých intervalech přestává dýchat. Zástavy dechu, tzv. apnoické pauzy, bývají delší než 10 sekund a bývá jich víc než 10 za hodinu.

Celé je to velice často provázeno chrápáním a prudkým nádechem, který je podobný tomu, když se vynoříte z vody. Tělo během spánku bojuje se sníženou zásobou těla kyslíkem. Kromě toho, že to působí dost hrozivě, může být spánková apnoe i nebezpečná.

Co pomůže?

Klíč ke zmírnění obtíží je dodržování správné životosprávy. Nekuřte, nepijte, pozor na užívání sedativ. Pokud trpíte nadváhou, snažte se zhubnout a jezte naposledy několik hodin před spánkem. U pokročilejších stadií, je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc!

Syndrom neklidných nohou

Syndrom neklidných nohou je trochu záhadné onemocnění a jen v Česku jím trpí víc než milion lidí. Příznaky se s postupujícím věkem zhoršují a mohou být mírné až nesnesitelné.

Podstata problému je popsána v samotném názvu: člověk má pocit, že nemůže uvolnit nohy, cítí v nich napětí, mravenčení, křeče a jen neustálé pohybování končetinami přináší trochu úlevy. Zřejmě to souvisí s nízkou hladinou dopaminu a s narušením mechanismu zpracování železa mozkovými buňkami.

Někdy se syndrom neklidných nohou objevuje i jako přidružený příznak některých jiných onemocnění, jako je například diabetes, selhání ledvin nebo Parkinsonova nemoc.

Co pomůže?

Pokuste se nejprve eliminovat alkohol, sůl, kofein a tabák. Zvyšte přísun železa, kupte si rozpustné magnesium, které před spaním vypijte. Úlevu vám mohou přinést i masáže nohou nebo sprchování střídavě studenou a teplou vodou. Přes den si zasportujte, ale ne před spaním. Pokud to nepomáhá, svěřte se lékaři.

Problémy se spánkem umí pořádně potrápit. Foto: istock.com

Spánková paralýza

Kdo se s ní někdy setkal, jen tak nezapomene. Opravdu jde o jednu z nejšílenějších spánkových poruch, která je provázená téměř mystickým zážitkem. Je to stav, kdy se nacházíme mezi bděním a spánkem, někdy se nazývá také spánková obrna.

Tělo není schopno se pohnout, člověk je však při vědomí. Nemůžete pohnout končetinami a trupem, zachováno je však dýchání a hybnost očima. Tento stav je provázen pocitem neskutečného děsu a těmi nejhoršími hororovými halucinacemi.

Lidé popisují atak “zlé síly”, která je ohrožuje, znemožňuje jim dýchat, sedí jim na prsou. Vidí zcela realisticky démony, duchy a příšery, přesto však vnímají každý detail místnosti, ve které se nacházejí.

Spánková paralýza je abnormální nápor nejen pro spánek samotný, ale i pro psychiku člověka, který prožitý zážitek jen obtížně zpracovává.

Co pomůže?

V první řadě vědomí, že jste se nezbláznili ani se nestali aktéry oživlého hororu a že “to” má jméno. Někdo se s paralýzou setká výjimečně při nemoci nebo zvýšeném stresu, někdo s ní žije pravidelně léta.

Vyvětrejte si ložnici, přidejte uklidňující barvy, nechoďte spát v rozrušení ani nepijte před spaním kávu. Nedávejte si pod hlavu mnoho polštářů.

Pokud spánkovou obrnu zažijete, uvědomte si, že “to” nebylo skutečné a pokuste se uklidnit.

Chronická nespavost

Odborně zvaná insomnie. Touto nejčastější poruchou spánku trpí 20–30 % populace, častěji si vybírá ženy a s narůstajícím věkem riziko nespavosti stoupá. Nemůžete usnout a pokud se to nakonec povede, probudíte se brzy a neodpočatí.

Pár nocí vydržíte, ale dlouhodobě je to teror. Dlouhodobá nespavost značně naruší pracovní, společenský i rodinný život.

Insomnie je psychicky opravdu náročná, může vést k náladovosti, pocitům úzkosti, poruchám sebekontroly, vzniku závislosti na některých látkách.

PŘEČTĚTE SI: CO NÁM ODKRÝVAJÍ POTÍŽE S NESPAVOSTÍ?

Co pomůže?

V některých případech stačí dodržovat pravidla spánkové hygieny, někdy dojde na léky. Ty si ale neordinujte sami z domácí lékárničky, vždy se poraďte s lékařem. Jinak si koledujete závislost na prášcích na spaní.

Lehčí formu nespavosti lze léčit pomocí fytoterapie, při které se využívají čaje z bylinných směsí, které mají uklidňující a uspávací účinky. Zkuste si udělat odvar z meduňky lékařská, kozlíku lékařského či chmele.

Nespavost se může odstraňovat i pomocí akupunktury nebo lázeňské léčby.

Přečtěte si také z oblasti spánku:

autor: KU

Slumber (2017)

• Po zážitkoch so spánkovou paralýzou vo svojom detstve nájde Alice (Maggie Q) v tomto obore svoje poslanie a snaží sa pomôcť osobám trpiacim týmto fenoménom. Keď narazí na rodinu Morganovcov, ktorú terorizuje démon, ktorý straší ich syna prostredníctvom paralýzy, zisťuje, že pomôcť im bude nesmierne ťažké. – Táto tematika je pre mňa osobne velmi zaujímavá. V tomto prípade sa tvorcovia až tak nesústredili na nejaké zaujímavé informácie, ale dej ma bavil a spánková paralýza bola podaná zaujímavým štýlom. Strašidelné sekvencie síce príliš nefungujú, ale vďaka neopozeraným hercom v sympatických úlohách sa mi na to pozeralo príjemne. Taktiež tomu pomáhala hudba od pána Ulasa Pakkana, ktorý ma svojou prácou zaujal už u tureckého Baskinu. Som zvedavý, kto sa to tejto témy oprie nabudúce a aký bude jeho výsledok, pretože tento fenomén podla mňa ponúka velmi vela priestoru na spracovanie a vždy si ho rád pozriem v novom príspevku do tohto žánru.(28.11.2017)
• Využiť vo filme solídnu hudbu, aby sa postarala o hororové ‚čaro‘, rozhodne nie je na škodu. Problém však nastáva v okamihu, keď je samotný doplnok snáď jediným prvkom, ktorý dokáže zaujať. Budovanie atmosféry sa teda v tomto prípade uprieť nedá a ‚Slumber‘ tak rozhodne nie je zlým, ‚malým‘ duchárskym pokusom, ktorý by vyslovene nudil. Akurát, že z hľadiska žánru neponúka nič navyše, a to je už dnes sakra málo ..(7.12.2017)
• Snaživé v budovaní atmosféry, to uznávam, no príbeh je tak hlúpy, až to budí dojem trápnosti. A to pritom námet nočnej mory mám celkom rád. V tomto prípade ma však celý príbeh už veľmi skoro začal nudiť. Kostra príbehu skrátka nikam neviedla, len na záver k tej už spomenutej trápnosti. Chýbala tomu ‚šťava‘. Podpriemer. 40/100(2.2.2018)
• Poměrně slabý horor se sympatickou Maggie Q, která slabej scénář prostě nezachrání. Spánková paralýza je tak vděčné a zajímavé téma a ono na to stejně točej takovéhle klišé blbiny. Achjo.(27.12.2019)
• Nepříliš pozorný nebo nepříliš náročný divák může být v prvním poločase celkem spokojený, pokud mu k uspokojení stačí solidní béčková duchařina. Až tak spokojený, že si dokonce může v jednu chvíli v duchu mumlat ‚No v čem je tohle výrazně horší, než třeba ty vyhajpovaný Conjuringy?‘.Ovšem po příchodu na scénu slepého, cáklého a zfetovaného dědka, jde veškerá do té doby slušná atmoška rázem do kopru a dosud spokojený divák si začne mumlat pro změnu něco jako ‚No to si snad ku.va ze mě děláte pr.el vy vypatlaní dem.nti!‘ apod. A dojem už nezachrání ani povedený závěr. Takže jediný smysl celé téhle taškařice je v tom, že se mužská část diváctva může kochat tvářičkou a postavičkou magické Maggie Q. Ovšem homouši a ženské neocení asi ani to. A víte ještě, jak se vyslovuje slovanská 'nočnica' v Hollywoodu? Noknica. Chce se mi zvracet.(19.6.2018)
• Téma dobré a Maggie Q se fakt snaží, ale s tímhle by nic neudělali ani mnohem větší jména. Režisér měl zjevně pocit, že když se jedná o spánkovou paralýzu, musí nasadit uspávací tempo a to fungovalo i u vypjatých situací. O atmosféře si člověk mohl nechat jenom zdát a zdejší bubák od svých výše postavených pekelných kolegů odkoukal jen hejbání postelí. Jeho vizualizace v závěru pak jen podtrhla lacinost i amatérské zpracování celého filmu. U debutujících režisérů mám vždy tendence přivírat oči, ale tady to nešlo. 10% za Maggie.(24.2.2018)
• Na americko-britském snímku je nakonec blbé to, že je po většinu stopáže takový nevýrazný. Chvílemi to vypadá skoro jako horor, který se inspiroval japonským, ale najednou tu není žádná scéna pořádně vyhrocená, což je škoda. Ze začátku to vypadá rozhodně o mnoho více nadějněji, než jak to nakonec dopadne. Ale i to je podoba současného hororu. Opakující se náměty a neuspokojivé provedení.(9.4.2020)
• Paralyzovaný som síce nebol, ale zaspával som.(29.3.2018)
• Mladá ambiciózní doktorka se snaží pomocí nové technologie léčit poruchy spaní a potlačovat noční můry. Jenže s příchodem nového subjektu, spíše celé rodiny se dostává na zcela jinou úroveň. Noční můra všech může začít! 15%(21.1.2018)
• Spánková paralýza. Jako námět na téma velice dobré. Film by diváky mohl poučit a zaujmout, kdyby využil toho, co se nabízelo. Mnoho lidí nemá ani povědomí o tom, co tato porucha obnáší a znamená. Bohužel potenciál byl úplně někde jinde, než samotné provedení, to už tak dobré nebylo. Ke konci už jsem se opravdu začala nudit, když se tam objevují stále nové a nové postavy, ale děj se nikam neposouvá. Na druhou stranu musím uznat, že herci prodali, co mohli, a své role zahráli velice obstojně. Za mě 40%(6.3.2018)
• odpad! Laciná píčovina plná klišé. Nástup dědka tomu navíc dodal nechtěný komediální rozměr. Dobrou noc.(22.2.2018)
• Hodně slabá záležitost, která kombinuje prvky V Zajetí Temnot, Insidious, a Inkarnace, ale která nedosahuje kvalit ani jednoho. Takže jakousi rodinu pronásleduje něco ve spánku (otci se zdá, že si pochovává vlastního mrtvého syna a pak mlátí rukama do zdi matce se zdá, že dělá někomu smoothie a strká do vidlic ruku a pak, že má slepené zuby a nemůže je odlepit a dceři se zdá, že zahradnickýma nůžkama zabíjí své plyšáky jediný syn je v relativní pohodě na něho jen něco útočí). Případ šetří doktorka, která tím byla téže kdysi postižena a přišla o syna. Jak po herecké stránce tak po dějové těžká bída (prej pode skutečné události jasně) a hororového to též moc nenabídne. Korunu tomu nasadí jakýsi dědek co se snaží být něco jak Krokodýl Dundee a vypadá, že si při účinkování něco šlehl. 20 procent za konec kdy konečně něco vidíme jinak zde není co ocenit.(30.4.2018)
• Velká škoda konce…(23.2.2018)
• Nudná hovadina ani som to nedopozeral.(16.1.2018)
• Průměrný horor s očekávaným vývojem. Nic moc inovativního sice, ale průměru dosáhne. 55%.(28.5.2018)
• Marně vzpomínám na to,co by mě na tomto snímku mělo vlastně bavit či zaujmout.Zbytečný, nudný film.(13.2.2018)
• Snímok spracováva zaujímavú tému, ale žiaľ výsledný efekt má dosť plytký príbeh. Niekedy som mal pocit, že tu nie je hlavná postava, ale iba kopec vedľajších. Po necelej polhodine som sa začal nudiť, nie je tam nič čo by ma držalo v napätí a absolútne postrádam mystérium démona, toto sa priam ponúkalo aby to bolo zapracované do príbehu. Finále snímku je dosť biedne až trápne.(10.1.2018)
• Bohužel ani ta hudba mi nepřišla nijak solidní, takže ve mně žádné ‚čaro‘ vážně nevyvolala. Taková typická tuctová atmosférická ruchovka, Tak spánková paralýza, jo? Zajímavé téma, ale mizerné zpracování.. A zase vše dle skutečné události: takže bububu. Děj to v podstatě nemá..Nepřehledný střih a fádní režie. Nezachrání to ani Miss Q…(14.1.2018)
• Zrucne natoceny lowcost horor s neokukanymi hercami. Negativom je divna postava zdrogovaneho hippies deduska, ktory do hororovej atmosky vobec nesedi.. Skoda, takto len za 3*(29.12.2018)

Únosy mimozemšťany i útoky démonů, to vše vysvětluje spánková paralýza – G.cz

Někdo je tam s vámi. Něco je tam s vámi. Něco zlého, něco, co by nemělo vůbec exsistovat a určitě by to nemělo stát hned vedle vaší postele. Je to temná postava, která si vás prohlíží, naklání se k vám, vaše srdce buší jako o závod, chcete křičet hrůzou, ale z paralyzovaného hrdla se ozve jen přidušený vzdych.

Hučení ve vaší hlavě zesiluje, ta věc vám položí ruce na hrudník a vy najednou nemůžete dýchat. Trvá to celé minuty, tlak na hrudníku sílí a vy jste si jisti, že umřete, že něco sežere vaší duši, zatímco váš partner spokojeně spí vedle vás. Pak se všechno rozzáří jasným světlem a vy se vznesete nad postel a plujete pokojem. K oknu. A pak…

Cvak. Jste vzhůru. Všechno je normální, možná se probudíte křikem a vzburcujete celý byt, ale to je jedno. Jste v bezpečí před těmi bytostmi. Jsou pryč. Právě jste prodělali spánkovou paralýzu.

Démoni pod postelí

Od té doby, co lidstvo začalo nějak smysluplněji vnímat svět kolem sebe, straší ho nadpřirozené věci, síly zla a temna, věci, které si nedokáže uspokojivě vysvětlit. Na tom se toho moc nezměnilo ani za těch pár tisíc let vývoje naší kultury, “síly zla” nás pravděpodobně napadají celou tu dobu.

V pravěku a starověku to byli zlí duchové, v křesťanstvím svázaném středověku to byli pekelní démoni, dnes to mohou být mimozemšťané, kteří vás přišli unést. Každá kultura má vlastního nadpřirozeného paranormálního strašáka. Ale projevy bývají většinou stejné. Jedním takovým je právě spánková paralýza.

Víte, když usínáte, malá část mozku zvaná Varolův most uložená až vzadu u míchy má vyprodukovat paralyzační látku, která vás má znehybnit, abyste se během snění nezabili. Pokud to neudělá, jste náměsíční a ve spánku vandrujete po okolí. Ale může být i opačný problém, Varolův most může látku produkovat i když už, nebo ještě nemá.

Proto záchvaty spánkové paralýzy přicházejí nejčastěji těsně před usnutím nebo po probuzení. Mozek vás prostě drží spoutané o trochu déle, než by měl. Reálně to trvá pár sekund, maximálně několik minut. Ale postiženému to často připadá jako věčnost. Proč? Protože častým vedlejším účinkem té paralyzační látky jsou halucinace. Příšerné halucinace.

A tady se dostáváme k těm démonům.

Vědecky vzato

Vědci rozdělují halucinace během spánkové paralýzy do tří hlavních kategorií. “Intruder”, tedy pocit cizí přítomnosti v místnosti, vědomí, že nějaký vetřelec je tam s vámi. Potom “Incubus”, něco, co se vám usídlí na hrudníku a vy máte pocit, že nemůžete dýchat.

A nakonec “Levitation”, pocit vznášení se. To vše může být doprovázeno hlasitým nekonkrétním zvukem a jasnými světly. Halucinace mohou mít i nepříjemně sexuální tón, jakože opravdu nepříjemně. Pro muže i pro ženy.

Když si tyhle věci spojíte, máte setkání čtvrtého druhu jako vyšité.

Technicky vzato je celá tahle epizoda vlastně bezpečná a drtivá většina lidí si ji jednou dvakrát za život prodělá. Lidé, kteří utrpěli těžké trauma nebo vedou “nespořádaný” život, řekněme, tím mohou trpět častěji.

Spánkovou paralýzu totiž vyvolává nepravidelný spánkový cyklus, užívání alkoholu a drog před spánkem, ale i kofein nebo energeťáky mohou vyvolat záchvat. I to je důvod, proč na ní více trpí mladí lidé.

Obecně platí, že pokud zvládnete překonat třicítku bez epizody, už jste asi v suchu. A jste náchylnější, pokud usínáte na zádech.

Existují ale i vážně strašidelné příběhy lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou chronicky. A nikdy si na to nezvyknete.

GALERIE Spánková paralýza

Nevědecky vzato

Teď už se dostáváme k tomu, proč jste tady… creepy shit. Se spánkovou paralýzou se totiž pojí i podivné fenomény, které nejsou součástí tvrdých vědeckých dat. Tak primárně, halucinace jsou si dost často podobné. Existují v nich opakující se motivy, napříč historií a napříč kulturami.

Klasickým výjevem, který postižený vidí, je “shadow person”, temná silueta člověka, který se nad vámi naklání, prohlíží si vám a sahá na vás. Může vám stisknout hrudník, sáhnout do rozkroku… Na tom by nebylo nic až tak divného, černá silueta je multikulturní klasika. Zajímavější je Hat Man. Další černá postava, ale evidentně v kabátu nebo plášti a s kloboukem na hlavě.

Oběti spánkové paralýzy vypověděly, že většinou nejde blíž, jenom postává u dveří. Nejčastějším motivem je ale Night Hag, noční čarodějnice, strašidelná stará baba.

Ta si na váš hrudník často i sedá, obtěžuje vás, šeptá vám do ucha, nepříjemně na vás sahá a jde z ní extrémní hrůza, protože zná každý váš prohřešek a každou hovadinu, za kterou se stydíte, i když jste ji dávno zapomněli.

Někteří autoři tím argumentují, že určité archetypy jsou ve všech kulturách stejné. Postavu staré ženy, které se máte bát, mají všechny kultury světa. Někteří lidé ale tvrdí, že to není archetypálními postavami v různých kulturách. Ale tím, že to doopravdy nejsou jenom halucinace. Že občas, to, co v tomhle stavu vidíte… černé postavy, démoni, duchové… že to je realita.

…

Ale to je samozřejmě pavědecký blábol, jen jsme vám to chtěli napsat, aby se vám dneska lépe usínalo. Tak dobrou noc a sladké sny.

Noční můra

Noční můra na obraze Nikolaje A. Abildgaarda

Noční můra se nazývá zlý sen, který sužuje spícího během noci. V lidové tradici ji zpodobňuje přízrak, který sedne spáči na hruď a ztěžuje mu tak spánek.

Psychologie

Noční můry jako zlé sny se dostavují během „snové“ REM fáze spánku. Po probuzení si postižený noční můru jasně pamatuje. Noční můry se vyskytují obvykle u dětí a dospělých, kteří prožili nějaké trauma.

Podobným fenoménem je noční děs, který se ovšem dostavuje v průběhu hlubokého NREM spánku, takže si jej postižený po probuzení zpravidla nepamatuje.

Původ slova

Výraz můra je odvozen od germánského slova mar, který lze přeložit jako přízrak.[1] Germáni si povšimli, že staří lidé často umírají ve spánku. Mar pro ně byla tajemná bytost, která si v noci odnese duši spícího.

S tímto slovním základem pak jazyky naložily různě – například anglické nightmare doslovně znamená noční kobyla, původní význam anglického slova mare je ovšem noční démon nebo skřet, který své oběti mučí děsivými sny.

České slovo mor a jméno slovanského zosobnění smrti Morana pochází z tohoto slovního základu, etymologickou souvislost má i výraz mráz. Slovo můra je stejného původu, neboť motýl, který létá v noci, se zdál být lidem něčím zlověstným. Výraz můra – přízrak je tedy staršího původu než můra – noční motýl.

Noční můra jako přízrak je blízká upírovi, který se staročesky označoval jako morous.[2][3]

Související články

• Spánková paralýza
• Freddy Krueger

Reference

1. ↑ LECOUTEUX, Claude. Trpaslíci a elfové ve středověku. Praha: Volvox Globator, 1998. ISBN 80-7207-118-1. Kapitola Elf a noční můra, s. 119-122. 
2. ↑ VONDRÁČEK, Vladimír.

   Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 196. 
3. ↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha: Eminent, 2011. ISBN 978-80-7281-415-2. S. 55.

    

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu noční můra ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo noční můra ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Můra (mytologie) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Autoritní data: GND: 4142018-4 | LCCN: sh85091914 | WorldcatID: lccn-sh85091914Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Noční_můra&oldid=18883744“

Spánková obrna

Existence REM fáze spánku (zkratka: rapid eye movements – rychlé oční pohyby, které tuto fázi spánku provázejí) byla objevena teprve začátkem padesátých let a minimálně dalších deset let trvalo, než vědci plně pochopili, kolik záhad tento stav mysli skrývá. Živé sny, které REM spánek provázejí, přitom nejsou ani zdaleka jeho nejzajímavějším aspektem.

Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o ‚spánkové obrně‘. Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.

Někteří lidé mají to ‚štěstí‘, že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu.

(Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.

) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.

Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky.

Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku.

Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.

U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje.

Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.

)

Zdroj: Jay Ingram – Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář