Které nemoci přináší obezita?

Nadváha, obezita a nemoci související se stravou (srdečně-cévní onemocnění, rakovina, cukrovka a mozkové příhody) nabývají rozměrů epidemie a rozhodující měrou přispívají k hlavním příčinám úmrtnosti a nemocnosti v Evropě. Podle Světové zdravotnické organizace (dále jen WHO) trpí nadváhou nebo obezitou více než 50 % dospělého evropského obyvatelstva.

V současné době se v odborném tisku ve zvýšené míře objevují publikace o rozšíření obezity mezi dětmi a mládeží. Ve většině evropských zemí je výskyt chlapců a dívek ve věku 10 roků obézních nebo s nadváhou vyšší než 10 %. V některých zemích jižní Evropy dosahuje počet obézních dětí i více než 30 %.

Počet dětí zasažených tímto civilizačním onemocněním na celém světě každým rokem přibývá asi o 0,5 – 1 %. Dětská obezita je o to závažnější, že její důsledky se projeví v další produktivní generaci mnohem silněji než dnes.

Zpráva WHO z roku 2005 o zdraví v Evropě analyticky ukazuje, že mnoho úmrtí a nemocí je způsobeno sedmi hlavními rizikovými faktory, z nichž šest (hypertenze, cholesterol, body mass index /dále jen BMI/, nedostatečná konzumace ovoce a zeleniny, nedostatečná fyzická aktivita a nepřiměřeně vysoká konzumace alkoholu) souvisí se stravou a tělesnou aktivitou, a proto je k těmto zdravotním faktorům nutno přistupovat souběžně ve snaze zabránit významnému počtu úmrtí a nemocí.

Zajímavá data o způsobu života českých dětí a mládeže jsou uvedeny v Národní zprávě o zdraví a životním stylu dětí a školáků1) získaná v r. 2010 od reprezentativního souboru 5686 českých dětí ve věku 11, 13 a 15 let, kdy bylo zjištěno:

Výskyt nadváhy a obezity u školáků byl u chlapců v průměru 19 % a u dívek 9 %. Nejnižší výskyt byl zaznamenán u 13letých dívek (6,9 %). Ve všech věkových skupinách chlapci výrazně převyšovali dívky ve výskytu nadváhy a obezity. Podrobnější data jsou uvedeny v následující tabulce

Stravovací návyky vytvořené v dětství často přetrvávají do dospělosti a výzkumy ukázaly, že děti trpící obezitou mají větší sklony k obezitě v dospělosti. Občané žijí v prostředí přispívajícím k obezitě, kde riziko obezity zvyšuje sedavý způsob života.

Vliv na predispozici k obezitě mohou mít genetické faktory, avšak pouze na základě genetiky nelze vysvětlit prudký nárůst obezity u dětí v posledních letech.

Obezita dětí i dospělých je výsledkem nerovnováhy mezi energií všech snědených potravin a energií vydanou všemi tělesnými aktivitami.

Tato nerovnováha je výsledkem komplexních změn životního stylu a různých společenských faktorů, které ovlivňují způsob jak se děti stravují, sportují a cvičí, tráví volný čas. Jen u malého procenta obézních dětí mohou být příčinou jejich problémů poruchy endokrinních systémů nebo jiné zdravotní poruchy.

Významnou úlohu pro osvojení správného životního stylu u dětí hrají školy a školní výuka, neboť soustřeďují převážnou většinu dětské populace. Školy jsou místem, kde děti mají být seznamovány se zásadami zdravého životního stylu a zároveň s jejich realizací.

Školy rovněž mohou zajistit pozitivní změny v dětském stravování nabídkou vhodných pokrmů ve školních jídelnách. Rovněž mohou rozvíjet tělesné aktivity v rámci zájmových kroužků a sportovních klubů.

Několik doporučení, které lze ve školách (i doma) uplatňovat v prevenci dětské obezity:

Stravování – Žádný z programů prevence obezity, které jsou zaměřeny na děti, nemůže se výhradně týkat pouze snížení energetického příjmu, neboť by mohl způsobit nežádoucí úbytek hmotnosti i u dětí, které nadváhou netrpí.

Ideální výživové programy by měly zlepšit stravu jak dětí s nadváhou a obezitou, tak i děti s nízkou hmotností, s cílem zavedením „ zdravé tj. nutričně i energeticky vyvážené“ stravy. Tyto programy by umožňovaly např.

snížení příjmu tuku, zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny, nebo omezení spotřeby sladkých nápojů a nápojů sycených oxidem uhličitým.

Sedavé činnosti – Omezování fyzické aktivity a nárůst sedavých činností jsou jedněmi z nejzávažnějších faktorů podporující epidemický nárůst obezity. Z těchto důvodů je velké množství studií zaměřeno na objektivizaci těchto vlivů a stanovení preventivních programů.

Nejúspěšnější studie byly zaměřeny na snížení počtu hodin strávených sezením. Americká studie zaměřená na sledování 8 a 9letých dětí, u kterých byla omezena doba sledování televize a účast na počítačových hrách po dobu 6 měsíců.

Při srovnání s kontrolní skupinou z jiné školy byla u dětí sledované skupiny zjištěna nižší hodnota BMI a méně podkožního tuku.

Nejsou k dispozici žádné studie, zaměřené na vliv sledování televize na starší děti, ale americká studie „Planet Health“ uvádí, že existuje přímá souvislost mezi délkou doby sledování televize a obezitou u dospívajících dívek (avšak nikoliv u chlapců) a že zkrácení doby sledování TV snižuje riziko obezity o 15%.

Fyzická aktivita ve škole – Ve školách je obtížné zařadit do programu další fyzické aktivity (doporučují se 3 hodiny tělesné výchovy), neboť představitelé škol se obávají, že by se tak negativně ovlivnila úroveň obecných znalostí.

V jedné australské základní škole bylo do rozvrhu zařazeno o 1 až 2 hodiny tělesné výchovy navíc, aniž by došlo k snížení obecných znalostí dětí. V této škole byla prokázána zvýšená tělesná odolnost dětí a zřetelný úbytek podkožního tuku ve srovnání s dětmi, které měly běžný rozvrh.

Program se zvýšeným počtem hodin tělesné výchovy byl již zaveden v 60 % základních škol v jižní Austrálii. Podobné akce se však neujaly na školách vyššího stupně, kde je vysoký tlak na úspěšné skládání zkoušek.

Fyzická aktivita ve volném čase – Pro starší děti je velmi důležitá volba zájmových činností, kdy si mohou sami volit způsob trávení svého volného času.

Jedna ze současných francouzských studií klade důraz na každodenní rekreační aktivity dospívajících dětí. Pro propagaci a podporu těchto činností byly využívány třídní diskuse a výchovné činnosti v nesoutěživém prostředí.

Již po 6 měsících se zlepšila kondice zapojených chlapců i děvčat a po 2 letech poklesl o 20 % podíl dětí s nadváhou ve srovnání se skupinou „kontrolní“.

Dostatek spánku – Jedním z klíčových výsledků studie IDEFICS2) byl poznatek, že existuje souvislost mezi délkou spánku a rizikem vzniku nadváhy a obezity. Výzkumní pracovníci stanovili počet hodin spánku od pondělí do čtvrtka jako hodnotu obvyklé doby spánku.

U dětí předškolního věku, které spí denně méně než 9 hodin, bylo pozorováno zřetelně vyšší nebezpečí vývoje nadváhy. Navíc děti navštěvující školu, které spí méně než 11 hodin, vykazují o 40 % vyšší riziko nadváhy a dokonce o 300 % vyšší riziko, pokud spí méně než 9 hodin.

Čas, který měly věnovat spánku, většinou strávily sledováním televize, nebo hraním videoher, což platilo především pro chlapce. Zajištění dostatku spánku dětí je tedy důležitou součástí boje proti dětské obezitě.

Nedávná studie na Novém Zélandu vyhodnocovala spánkové návyky celkem 244 dětí ve věku od 3 do 5 let, u kterých bylo pozorováno, jak délka spánku ovlivňuje jejich index tělesné hmotnosti (BMI). Ve výsledku se ukázalo, že každá hodina spánku navíc znamená ve věku 7 let nižší BMI o 0,49. To odpovídá zhruba 0,7 kg.

Špatná kvalita a nedostatek spánku zvyšují riziko obezity. Jeho role je totiž zásadní při vytváření mechanismů regulace chuti k jídlu a výdeje energie. Jeho nedostatek narušuje hormonální sekrece, zvláště pak inzulínu.

Snídaně dodává dostatek energie a živin do začátku dne. Pravidelná snídaně zajišťuje zlepšený příjem živin a pomáhá udržovat zdravou hmotnost těla. Zvláště je důležitá pro děti a dorost, neboť bylo zjištěno, že podporuje učení a zlepšuje školní výkony ve srovnání s nedostatečně vyživovanými dětmi.

Toto ranní jídlo je však často zanedbáváno a vynecháváno; je proto nezbytné upozornit na výhody, které pravidelné snídání přináší. Většina dětí a mládeže rychle přechází ze spánku, kdy tělo odpočívalo, do aktivního stavu, kdy se zvyšují požadavky na spotřebu glukosy ve svalech a v mozku. Snídaně prakticky přeruší klidový stav a zaktivizuje tělo i mysl.

Avšak 10 až 30 % dětí i starší mládeže v Evropě snídani velmi odbývá. V porovnání se skupinou dětí, které snídani zanedbávají, splňují snídající děti mnohem snáze výživová doporučení a vykazují vyšší denní příjem důležitých vitaminů, minerálních látek a vlákniny. Obvyklá snídaně pro děti totiž většinou zahrnuje mléčné výrobky, snídaňové cereálie, ovocné šťávy, ovoce a vejce.

Mimo to děti, které pravidelně snídají, mají rovněž většinou pozitivní návyky, včetně zvýšené spotřeby ovoce a zeleniny, a také vyšší tělesnou aktivitu.V současné době existují poznatky, že pravidelně snídající děti jsou většinou štíhlejší. Nedávné systematické zhodnocení šestnácti studií, ve kterých bylo sledováno 59.

000 evropských dětí a dorostenců, prokázalo, že u dětí, které pravidelně snídají, byly zjištěny nižší hodnoty BMI. Obdobné poznatky jsou uváděny i v dalších studiích.

1) Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků na základě mezinárodního výzkumu uskutečněného v roce 2010 v rámci mezinárodního projektu „Health Behaviour in School-Aged Children: WHO Collaborative Cross-National Study (HBSC) 2) Projekt IDEFICS (Identification and prevention of Dietary – and lifestyle – induced Health Effects in Children and infantS). http://www.ideficsstudy.eu/Idefics/, 2006

Zveřejněno: 28.5.2012

Obezita – co prozradí index BMI a proč jsou zahrádkáři méně ohrožení

29. 12. 2020 | Doba čtení 13 minut

Zdravotní komplikace, které s sebou nadváha přináší, jsou nemalé. Proto by všichni, jejichž index BMI není ideální, měli pro své zdraví něco intenzivně podniknout. Jaká zdravotní rizika obezita přináší?  

Nadváhou trpí 1,6 miliardy lidí starších patnácti let, celkem 400 milionů lidí se pak potýká s obezitou. Prognózy říkají, že v roce 2015 by mohlo být na světě už 2,3 miliardy dospělých s nadváhou a více než 700 milionů lidí trpících obezitou! Situace začíná být vážná i u dětí: s nadváhou se potýká přinejmenším 20 milionů dětí starších pěti let.

Ani Česko není výjimkou, nadbytečné kilogramy trápí podle průzkumu Všeobecné zdravotní pojišťovny každého třetího Čecha, každý pátý je pak obézní.

Definice obezity

Obezita je onemocnění, charakteristické zvýšeným množstvím tukové tkáně v organismu. Hodnocena je dle tzv. BMI, čili Body Mass Indexu.

  • Vypočteme jej tak, že vydělíme hmotnost v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech.

Tělesná hmotnost se zvyšuje především kvůli nerovnováze mezi energií přijímanou a vydávanou. Nevyužitá energie se v těle ukládá v tukových buňkách, a pokud tato nerovnováha přetrvává delší dobu, člověk začne tloustnout.

Nerovnováha v příjmu a výdeji energie může být způsobena přejídáním, konzumováním přemíry tuků, nedostatkem pohybu v kombinaci s určitým podílem genetických vloh.  

Hmotnost rozdělujeme podle BMI takto:

Index BMI – grafické znázornění Zdroj: MicroOne / Shutterstock.com

  • Podváha: BMI nižší než 18,5
  • Normální tělesná hmotnost: 18,5—24,9
  • Nadváha: 25,0—29,9
  • Obezita 1. stupně: 30,0—34,9
  • Obezita 2. stupně: 35,0—39,9
  • Obezita 3. stupně: více než 40,0

Zdravotní komplikace obezity

S ručičkou na váze se zvyšuje i zdravotní zátěž pro celý organismus, s obezitou pak úzce souvisí řada onemocnění. Záleží přitom na stupni obezity, tedy na množství tuku, a na způsobu, jakým je tuk v těle rozložen.

Vyšší riziko vzniku metabolických a oběhových komplikací obezity mají osoby s rozložením tuku převážně v oblasti břicha. Nebezpečný přitom není viditelný (podkožní) tuk, který můžeme nahmatat.

Mnohem zákeřnější je tuk vnitřní, tzv. viscerální. Usazuje se kolem orgánů a uvolňuje do těla škodlivé látky, které podporují rozvoj cukrovky a nemoci srdce.

Pro pacienty s diabetem je tedy velice důležité pravidelné sledování glykémii. Zdroj: Juan R. Velasco / Shutterstock.com

Budete mít zájem:  Aromaterapie: Šípkový olej omlazuje, sezamový chrání před sluncem

Cukrovka

Obezita je jednou z hlavních příčin jejího vzniku. Nadváha je totiž hlavním důvodem nedostatečné citlivosti těla na inzulin a tedy vzestupu cukru v krvi. Riziko vzniku cukrovky 2.

typu je u obézního člověka 53x vyšší, než u normálně vážícího člověka.

U většiny případů obézních lidí nemocných cukrovkou postačí snížení nadváhy o 10 % k tomu, aby mohl být snížen příjem léků nebo injekcí inzulinu.

Prevencí proti vzniku cukrovky a součástí léčby cukrovky je tedy snížení hmotnosti a pravidelný pohyb. I mírné snížení hmotnosti se projevuje zřetelným snížením inzulinové rezistence a celkového metabolismu.

Tělesná aktivita poskytuje dvojí užitek — hraje klíčovou roli při kontrole hmotnosti, ale také zlepšuje citlivost na inzulin a správné využívání glukózy, především ve svalech.

Metabolické a oběhové choroby

Mezi nejčastější komplikace obezity patří i závažné choroby, jako jsou ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu, ateroskleróza mozkových tepen a cévní příhoda mozková, ateroskleróza končetinových tepen nebo jiné projevy aterosklerózy a dna.

Obézní lidé mívají zvýšený krevní tlak, zvýšené hladiny nebezpečného cholesterolu v krvi a nízkou hladinu „ochranného“ HDL cholesterolu, zvýšené hladiny triglyceridů a kyseliny močové.

Měli bychom znát hodnoty svého krevního tlaku a hladinu cholesterolu. Zdroj: LeventeGyori / Shutterstock.com

Vysoká hladina tuků v krvi vede ke kornatění cév, které postihuje všechny tepny v těle, ale nejdůležitější jsou důsledky postižení srdečních a mozkových cév. Pokud se uzavře aterosklerotická věnčitá tepna, následuje infarkt (odumření) části srdečního svalu. Obézní lidé musí počítat s tím, že často bez varování přichází také mrtvice, která se nemusí dopředu nijak projevit.

Pokud ovšem obézní pacienti zhubnou, mohou počítat s příznivým účinkem, který se projeví nejenom snížením potřebné dávky léků, ale v mnoha případech i prodloužením délky života. Výrazně se sníží také riziko vzniku komplikací vyplývajících z aterosklerotických změn cév.

Problémy pohybového aparátu

Obezita významně ovlivňuje i stav pohybového aparátu.

I když nebylo prokázáno, že by nadváha přímo způsobovala degenerativní onemocnění kloubů, je jednoznačně dokázáno, že pokud se toto postižení rozvine, obezita je významně zhoršuje, přičemž rychlost změn na postiženém kloubu je obvykle přímo úměrná míře nadváhy postiženého. Jinými slovy, čím je člověk obéznější, tím rychleji u něj dojde ke zničení kloubu, který v počátku byl jen minimálně postižen a jehož stav by se u člověka bez nadváhy tak rapidně nezhoršoval.

V dnešní době je sice tento problém poměrně spolehlivě řešitelný kloubní náhradou, jako každá operace je však spojen s určitou mírou rizika pooperačních komplikací. U obézních pacientů je toto riziko ve srovnání s pacienty s normální váhou až desetinásobně vyšší.

Problémy s pohybovým aparátem na sebe nenechají dlouho čekat. Zdroj: Frances L Fruit / Shutterstock.com

Obézní pacienti jsou tak při těchto operacích daleko více ohroženi rizikem vzniku krevních sraženin v dolních končetinách (které mohou skončit nebezpečnou plicní embolií), proleženin, zápalu plic, infekcí močových cest a dalšími problémy. U obézních pacientů také dochází ke komplikacím při hojení pooperačních ran, jejichž konečným důsledkem může být rozvoj infekce totální endoprotézy, která může vést až k trvalému upoutání na invalidní vozík.

Onkologická onemocnění

U lidí s nadváhou a obezitou se prokázalo zvýšené riziko rakoviny konečníku a střev, rakoviny prsu u žen po menopauze, agresivních forem karcinomu prostaty a dalších zhoubných nádorů, například jícnu, slinivky, žlučníku nebo dělohy. Odhaduje se, že 5—10 % všech nádorů je způsobeno nadváhou a obezitou, pacienti s nadváhou a obezitou mají navíc vyšší riziko závažných komplikací při chirurgickém výkonu, chemoterapii nebo radioterapii.

Zatím se nepodařilo zcela objasnit, proč nadváha a obezita zvyšují riziko nádorů. Jisté je, že následkem nadváhy narůstá produkce inzulinu a některých dalších hormonů. Ty působí jako růstové faktory pro nádorové buňky, tedy podporují jejich růst a množení.

Dalším důvodem ke zvýšení rizika nádorů u lidí s nadváhou je zvýšená konzumace rizikových potravin, jako jsou uzeniny, živočišné tuky a smažená jídla, a naopak menší zastoupení čerstvého ovoce a zeleniny ve stravě.

Jak se bránit zdravotním rizikům?

Lidský organismus je uzpůsoben tak, aby šetřil energií a uschovával si její nadbytek na horší časy. Ovšem dnes horší časy nepřicházejí, a tak trpíme nadváhou a obezitou, která má výše zmíněné významné zdravotní dopady.

Jelikož množství a složení stravy má zásadní vliv na naše zdraví, je důležité zajímat se o to, co, kdy, v jaké kvalitě a kolik sníme. Neměli bychom přitom podléhat módním trendům nebo populárním dietám, nýbrž používat zdravý rozum. Snížením množství jídla snížíme i příjem energie, měli bychom se však také zaměřit na kvalitu toho, co jíme.

Je poctivé přiznat, že zdravější alternativy jednotlivých druhů potravin jsou ve většině případů dražší. Ovšem v levnějších, méně kvalitních potravinách přijímáme velké množství „prázdné“ energie. Navíc nižší cena potraviny je vykoupena jejím horším složením a složky, které nahrazují chybějící živiny i kvalitu potraviny, nepřinášejí našemu zdraví nic pozitivního.

Náhradou za bílkoviny jsou v nich použity mouka a tuk, kvalitnější máslo nebo sádlo pak suplují podřadné oleje, místo vhodného kořenění je pro výrobce snazší a levnější produkt přesolit…

Jak ven z tohoto bludného kruhu? Odborníci na výživu doporučují:

  1. Kupujte méně potravin, ale o to kvalitnější, soustřeďte svou pozornost zejména na maso a masné výrobky. To samé platí pro mléko, mléčné výrobky a cereálie. Kvalitnější rozhodně neznamená jen potraviny zahraniční, případně bio.
  2. Kupujete zeleninu vypěstovanou blízko vašeho bydliště, nikoliv převážnou přes půl Evropy nebo z druhého konce světa. Vraťte se k potravinám, které se pěstují v tuzemských klimatických podmínkách. Mrkev, jablka nebo ředkvičky pomohou doplnit potřebné vitaminy a v sezoně nebývají drahé.
  3. Neutrácejte bez rozmyslu za balené vody nebo slazené limonády. Ve většině míst České republiky teče z kohoutku kvalitní voda, kterou stačí ochutit citronem nebo ovocnou šťávou.  

Dobrá zpráva pro všechny zahrádkáře

Pokud chcete zhubnout, měli byste nejen snížit příjem energie, ale také se více hýbat. Pokud nepatříte k příznivcům běhu nebo zdvihání činek v posilovně, máme pro vás dobrou zprávu!

Podle studie, kterou zveřejnil na svých internetových stránkách britský Journal of Sports Medicine, prospívají zdraví lidského srdce takové aktivní koníčky, jako jsou práce okolo domu a zahrádkaření. Jejich přínos lze srovnat s návštěvou tělocvičny. Starší lidé s těmito zálibami mají prokazatelně nižší riziko infarktu a dokonce o 30 % nižší riziko úmrtí.

Důležité je, co člověk jí. Zdroj: Alexander Raths / Shutterstock.com

Lékaři sledovali 4000 osob starších 60 let po dobu 12,5 roku. Během tohoto období se účastníci studie podrobovali nejrůznějším testům a zkouškám, které zkoumaly zdraví jejich srdce, hladinu krevního cukru a další parametry.

Součástí výzkumu bylo i dotazování se na jejich stravu, kouření, konzumaci alkoholu a pohybové návyky.

Již od počátku studie bylo zřejmé, že ti, jejichž přirozená pohybová aktivita byla vysoká (a nemuselo jít právě o fanatické návštěvníky tělocvičny), měli nejmenší riziko srdečních potíží.

Měli užší pas, nižší hladinu cukru v krvi i krevních tuků. Podobně na tom byli ti, kteří udávali vysoké množství formálního cvičení.

Během studie utrpělo 476 účastníků první infarkt a 383 z nich z nejrůznějších příčin zemřelo. Výsledky prokázaly, že lidé s nejvyšší pohybovou aktivitou měli riziko vzniku infarktu nižší o 27 % a riziko úmrtí dokonce o 30 % nižší než ti, kteří se hýbali nejméně. Co z toho vyplývá?

Pokud jste starší dospělý, mohou dvě hodiny práce okolo domu nebo na zahradě nahradit hodinu intenzivního cvičení podle kardio DVD. Znamená to tedy, že se nemusíte trápit v tělocvičně, pokud zůstanete přirozeně aktivní.

Závěry studie jsou vynikající zprávou pro všechny, kdo chtějí zůstat zdraví i ve vyšším věku, ale nechtějí kvůli tomu chodit do posilovny, do bazénu nebo běhat — přirozená každodenní aktivita, jako je například zahradničení, má totiž zcela srovnatelné účinky.

Zajímavosti – Česká asociace nutričních terapeutů

Rostoucí počet lidí trpí nadváhou napříč zeměmi, které jsou součástí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), což snižuje HDP v průměru o odhadovaných 3,3 %.

Jíme více kalorií, aniž bychom více cvičili, následkem čehož zdravotní problémy spojené s rostoucím obvodem pasu zvyšují absenci v práci a snižují produktivitu.

Rostoucí míra nadváhy poškozuje naše zdraví, bohatství a pohodu, zhoršuje výsledky dětí ve škole, zvyšuje riziko nezaměstnanosti a zkracuje délku života. 

V příštích třech desetiletích si nadváha v zemích OECD vyžádá až 92 milionů životů. Nemoci spojené s obezitou a nadváhou zkrátí do roku 2050 střední délku života o 3 roky.

 Zpráva OECD analyzuje ekonomické, sociální a zdravotní dopady související s nárůstem obezity a nadváhy až v 52 zemích, včetně zemí OECD, Evropské unie (EU28) a skupiny G20.

Tento nárůst obezity je naléhavým důvodem pro zvýšení investic do opatření na podporu zdravého životního stylu a výzkumu očekávaných výdajů, efektivity a návratnosti investic při řešení tohoto rostoucího zdravotního problému na celém světě. 

Výzvy rostoucí obezity 

Více než polovina populace má nyní nadváhu ve 34 z 36 zemí OECD a téměř každý čtvrtý je obézní. Průměrná míra obezity u dospělých se v zemích OECD zvýšila z 21 % v roce 2010 na 24 % v roce 2016, takže dalších 50 milionů lidí se zařadilo mezi obézní.

I přes velkou snahu o zvládání nárůstu obezity v posledním desetiletí je třeba udělat více v oblasti sedavého životního stylu a nárůstu dostupnosti nadbytečných kalorií.

V zemích OECD došlo k téměř 20% zvýšení kalorií dostupných k spotřebě za posledních 50 let. 

Vyšší míra nadváhy a obezity přispívají k sociální nerovnosti 

Zejména děti zaplatí za obezitu vysokou cenu. Děti s nadváhou si vedou v škole méně dobře – mají horší známky, častěji ve škole chybí a obvykle i déle než děti se zdravou hmotností.

U dětí s obezitou je o 13 % méně pravděpodobné, že budou mít dobré školní výsledky, a když vyrostou, je méně pravděpodobné, že dokončí vysokoškolské vzdělání.

Děti s obezitou vykazují nižší životní spokojenost a jsou až trojnásobně častěji šikanovány, což může přispět k horším studijním výsledkům. 

V dospělosti jsou jedinci s alespoň jedním civilizačním onemocněním spojeným s nadváhou o 8 % méně pravděpodobně zaměstnáni v následujícím roce. Když mají práci, je až o 3,4 % vyšší pravděpodobnost, že budou mít absenci nebo budou méně produktivní. Dospělí, kteří jsou obézní, jsou vystaveni většímu riziku civilizačních onemocnění a nižšímu věku dožití. 

Nadváha poškozuje nejen zdraví obyvatelstva, ale i rozpočty na zdravotnictví a hospodářství 

Podle analýzy OECD od roku 2020 do roku 2050 sníží nadváha a s ní související nemoci průměrnou délku života v zemích OECD, EU28 a G20 asi o tři roky.

Budete mít zájem:  Mátový čaj a jeho účinky – na co se dá použít?

 Nárůst počtu lidí s vysokým indexem tělesné hmotnosti (BMI) stlačuje rozpočty na zdravotní péči kvůli vysokým nákladům na chronická onemocnění spojená s nadváhou, jako jsou diabetes, rakovina a srdeční onemocnění.

Země OECD vynakládají asi 8,4 % svého rozpočtu na zdravotní péči na léčbu nemocí souvisejících s nadváhou. 

Lidé s nadváhou využívají zdravotnické služby více, podrobují se častěji chirurgickým zákrokům a mají více než dvojnásobek léků na předpis než lidé se zdravou hmotností. V zemích OECD se nadváze v průměru přičítá 71 % všech nákladů na léčbu diabetu, 23 % nákladů na léčbu kardiovaskulárních nemocí a 9 % nákladů na léčbu nádorových onemocnění. 

Analýza OECD odhaduje, že léčba nemocí způsobených nadváhou stojí 423 miliard dolarů ročně na základě parity kupní síly v 52 analyzovaných zemích (OECD, G20, EU28, přistupujících zemích OECD a vybraných partnerských zemích). Péče související s vysokým BMI stojí v průměru v zemích OECD více než 200 dolarů na osobu a rok. 

Boj s nadváhou je skvělou investicí

Prakticky všechny země OECD mají národní akční plán pro obezitu a většina zemí má specifický akční plán pro boj s obezitou u dětí, jakož i národní směrnice na podporu zdravé výživy a aktivního životního stylu. Odezvu na tato opatření je však potřeba urychlit.

Analýza OECD ukazuje, že každý dolar vynaložený na prevenci obezity dosahuje až šestinásobné ekonomické návratnosti.

OECD identifikuje čtyři kategorie nástrojů pro řešení problému obezity a hodnotí účinek tří slibných „balíčků opatření“, které pomohou zemím dosáhnout lepšího výsledku a většího dopadu při řešení epidemie obezity. Mezi analyzovaná opatření patří označování potravin a jídelních lístků, regulace reklamy na nezdravé potraviny pro děti a propagace fyzické aktivity, a to i prostřednictvím lékařů a škol.

Jedním ze zjištění zprávy je, že 20% snížení obsahu kalorií v energeticky bohatých potravinách by mělo významný přínos pro zdraví jednotlivců a také celkových ekonomik. Model OECD naznačuje, že pokud by byl takový plán implementován ve 42 zemích světa, umožnilo by to eliminovat více než 1 milion případů civilizačních onemocnění ročně, zejména kardiovaskulárních chorob.

Obezita trápí stále více lidí. Jak ji léčit?

  • Obezita představuje chronické onemocnění, pro které je charakteristické, že pacient přijímá více energie, než je schopný vydat, a proto má na svém těle nadměrné množství tukové tkáně.
  • Mezi hlavní příčiny vzniku obezity patří nadměrný příjem potravy a kalorií, nevhodné složení stravy, dědičné faktory, nedostatek pohybu a spánku nebo také hormonální příčiny či působení některých léků.
  • Stupeň obezity se dá zjistit pomocí různých druhů měření, jako je například index tělesné hmotnosti (BMI), rozmístění tukové tkáně na těle pacienta, obvod pasu nebo třeba měření obsahu tělesného tuku.
  • Obezita je často spojená také s různými zdravotními komplikacemi, které zahrnují například cukrovku 2. typu, vysoký krevní tlak, kardiovaskulární choroby, nemoci pohybového aparátu nebo třeba žlučové kameny.
  • S obezitou často souvisí také psychologické problémy, protože se pacienti straní společnosti nebo zažívají posměch okolí. Proto se u nich často projeví snížené sebevědomí, straní se kolektivu a upadají do depresí.
  • Léčba obezity spočívá většinou v celkové změně životosprávy, což zahrnuje individuálně sestavený jídelníček a různá pohybová doporučení. K tomu se může přidat psychoterapie, léčba antiobeziky nebo také chirurgický zákrok.
  • Žádné drastické diety při shazování nadbytečných tukových zásob většinou nepomáhají. Stejné je to i se zázračnými přípravky, hubnoucími koktejly, speciálními pilulkami nebo čaji.

Obezita patří mezi významné zdravotní problémy naší populace a někdy je také právem označována jako epidemie třetího tisíciletí. Jedná se v podstatě o chronické onemocnění, kdy se pacientům v těle ukládá nadměrné množství tukové tkáně, což může vést ke vzniku dalších závažných zdravotních komplikací. Léčba musí být vždy komplexní a vyžaduje velké úsilí ze strany pacienta.

Definice obezity

Obezita, které se česky říká také otylost, se obvykle definuje jako zvýšené množství tukové tkáně (a tím pádem i zvýšená tělesná hmotnost). Tento stav vzniká ve chvíli, kdy člověk přijímá mnohem více energie, než je schopný vydat. Nadbytečný příjem se později projeví tak, že se nespotřebovaná energie promění v tukové buňky.

Ačkoliv si někteří lidé myslí, že obezitou trpí hlavně obyvatelé vyspělých států, v současné době rapidně přibývá případů obezity také v rozvojových zemích.

Jedná se tedy o celosvětový problém, který významně souvisí se snadnou a rychlou dostupností stravy (což zahrnuje třeba i různé sladké pokrmy a nápoje nebo také hodně slaná a tučná jídla), s leností a stále se snižující pohybovou aktivitou.

Příčiny vzniku obezity

Na vzniku obezity se obvykle podílí celá řada faktorů, nejčastěji se však jedná o kombinaci nevhodného životního stylu, genetických předpokladů a působení okolí. Vliv mohou mít také některé stresující životní situace, jako je například období dospívání (puberta), těhotenství, klimakterium, nástup do sedavého zaměstnání nebo třeba odchod do důchodu.

Co hraje roli při vzniku obezity?

  • Nadměrný příjem potravy a kalorií (přejídání)
  • Nevhodné složení stravy
  • Nedostatek pohybu
  • Nedostatek spánku
  • Hypofunkce štítné žlázy
  • Hormonální příčiny (mateřství, nadbytek estrogenů…)
  • Působení některých léků
  • Vliv rodiny a okolí

Ačkoliv při rozvoji obezity často hrají významnou roli právě genetické faktory, lékaři zdůrazňují, že tyto nechtěné vlohy ještě samy o sobě neznamenají, že pacient musí být nutně obézní. Je pouze na něm, zda sklony k obezitě podpoří špatným životním stylem, nebo se bude snažit všem rizikovým faktorům vyhnout.

Jak správně zjistit stupeň obezity?

Obezita se dělí do několika stupňů či kategorií. Existují různé způsoby, jak tento stav definovat a zjistit, zda má konkrétní člověk normální hmotnost, trpí nadváhou nebo dokonce obezitou.

Body Mass Index

Obezitu můžeme na první pohled celkem jasně poznat. Její míra se ovšem určuje hlavně podle indexu tělesné hmotnosti neboli BMI (z anglického body mass index). Abyste tuto hodnotu spočítali, je nutné vydělit tělesnou hmotnost v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech. Pro bělošskou evropskou populaci jsou výsledné hodnoty BMI definovány takto:

  • BMI 18,5‒24,9 – normální tělesná hmotnost
  • BMI 25,0‒29,9 – nadváha
  • BMI 30,0‒34,9 – obezita 1. stupně
  • BMI 35,0‒39,9 – obezita 2. stupně
  • BMI vyšší než 40,0 – obezita 3. stupně (morbidní obezita)

Index tělesné hmotnosti se ovšem dá obecně považovat pouze za statistický nástroj, který sám o sobě ignoruje velké množství dalších důležitých faktorů, jako je například stavba těla konkrétního člověka. Výslednou hodnotu je navíc nutné interpretovat také v závislosti na věku a pohlaví pacienta.

Další způsoby měření obezity

Kromě BMI jsou ovšem důležité také další faktory, jako je například rozmístění tukové tkáně na těle.

Tam totiž mohou probíhat škodlivé zánětlivé procesy, které lidský organismus ohrožují.

Nejrizikovější je nitrobřišní obezita neboli abdominální obezita, kdy dochází k hromadění tuku v břišní dutině (tzv. viscerální tuk). Takový typ postavy se poté lidově nazývá „jablko“.

Pokud se člověku tuk ukládá především na bocích a zadku, jedná se o typ „hruška“. Tento stav, který se označuje také jako gynoidní obezita, můžeme pozorovat především u žen. Lidé ho vnímají hlavně jako estetický nedostatek, jelikož nepředstavuje tak velké riziko vzniku zdravotních komplikací jako předchozí typ.

Orientačním ukazatelem obezity a nadváhy je také obvod pasu.

O obezitu se jedná ve chvíli, kdy obvod mužského pasu přesáhne hranici 102 centimetrů, u žen je tato hodnota nastavená na 88 centimetrů.

Mezi další faktory, které je nutné brát v potaz, patří třeba poměr obvodu pasu k obvodu hýždí. Dále se provádí přesnější měření obsahu tělesného tuku a tloušťky podkožních tukových vrstev.

Možné komplikace a následky

Obézní pacienti se často straní společnosti, a to buď zcela záměrně nebo nedobrovolně. S tím samozřejmě souvisí různé problémy, jako je sociální izolace, snížené sebevědomí, samota či deprese. Obezita s sebou ale navíc přináší také závažné zdravotní komplikace. Mohou se rozvinout například tato onemocnění:

Léčba obezity

Jelikož se na vzniku obezity většinou současně podílí mnoho různých faktorů, terapie musí být vždy komplexní a vyžaduje především plné nasazení pacienta samotného. Léčbou obezity se zabývá obor jménem obezitologie, kde spolupracuje celá řada lékařů, jako jsou například:

  • Ošetřující lékař
  • Diabetologové
  • Nutriční specialisté
  • Chirurgové
  • Gastroenterologové
  • Psychologové

Konzervativní léčba obezity se většinou zahrnuje celkovou změnu životosprávy, individuálně sestavený jídelníček a různá pohybová doporučení, kterými by se měl obézní pacient řídit. K tomu se přidává také podpůrná psychoterapie zaměřená na to, aby si pacient zvykl na trvalé změny životního stylu, které s léčbou obezity a redukcí tělesné hmotnosti souvisí.

Někdy lze léčbu obezity doplnit také užíváním léků, které se nazývají antiobezika. V České republice jsou dostupné dva takové léky. První z nich s účinnou látkou fentermin snižuje pocit hladu, druhý obsahuje látku orlistat a ovlivňuje trávení tuků. Je ovšem nutné dobře zvážit také nežádoucí účinky těchto léků.

U pacientů trpících 3. stupněm obezity lékaři někdy volí také chirurgickou léčbu. Jedná se konkrétně o oblast chirurgie jménem bariatrie, kde se výkony provádí laparoskopicky na žaludku nebo střevech pacienta. Nejčastěji je to bandáž žaludku, tubulizace žaludku nebo sleeve resekce.

Obezita a drastické diety

Každý z nás určitě někde slyšel doporučení na různé zázračné diety, které člověku zaručeně pomohou zbavit se tělesného tuku a opět ho dostanou do perfektní kondice. Takových „zaručených“ rad jsou plné internetové stránky, televizní vysílání i diskuse v rádiích. Obezity se ovšem nelze zbavit ze dne na den.

Žádné drastické diety, hubnoucí koktejly, speciální pilulky nebo čaje, které slibují rychlý váhový úbytek, ve většině případů nepomáhají.

Pacienti nedokáží diety držet dostatečně dlouho, mají kvůli nim ještě větší problémy a když se vrátí k původnímu jídelníčku, opět přiberou a někdy se tak dostanou na ještě vyšší váhu, než byla ta původní.

Organismus si navíc na hladovění postupně zvykne a metabolismus přizpůsobí tak, aby šetřil energii.

Obezita u dětí

Obezita se samozřejmě netýká pouze dospělých, ale stále častěji se s ní potýkají také menší i větší děti. Většinou se jedná o alimentární obezitu, kterou způsobuje nadměrný příjem energie a nedostatek pohybu.

Kromě vážných zdravotních komplikací, které může dětská obezita způsobit, je často také zdrojem psychických problémů a depresí.

Je proto nutné začít tuto situaci řešit včas a poradit se o vhodném řešení s ošetřujícím lékařem dítěte nebo jiným specialistou.

Obezita v České republice

V naší zemi trpí různou mírou obezity přibližně 30 % obyvatel. Pokud bychom ale chtěli připočítat také pacienty s nadváhou, dostaneme se u žen na 68 % a u mužů dokonce na 72 %. Tato čísla jsou velmi alarmující, mezi Evropany totiž patří náš národ mezi nejotylejší. Stejné je to i u českých dětí, kde počet obézních jedinců každoročně stoupá.

Budete mít zájem:  7 TOP zdravotních důvodů proč jíst ovesné vločky

Obezita

Zatímco mírná nadváha může být pokládána za kosmetický problém, je obezita vážným problémem zdravotním. Vedle nepřímých zdravotních nevýhod – např.

omezené schopnosti pohybu – je silná nadváha pokládána za vážnou zdravotní komplikaci: je rizikovým faktorem pro výskyt cukrovky, vysokého krevního tlaku a kornatění tepen (arteriosklerózy). Vyhlídky na přežití po srdečním infarktu a po záchvatu mrtvice jsou u obézních lidí zřetelně horší než u lidí s normální váhou.

Lidé s nadváhou nejsou v průmyslových státech ničím neobvyklým. U nás je podíl silně obézních v populaci srovnatelný s ostatní Evropou a je odhadován na 20% se stoupající tendencí. Starší lidé jsou postiženi ještě mnohem častěji, nadváhu má více než polovina všech lidí starších 50 let.

V poslední době překračují v důsledku stále se zvyšujícího nedostatku pohybu a nadbytku jídla hranice normální váhy stále častěji i děti. Bez včasného zásahu zůstane většina takových dětí i v období dospívání a dospělosti tlustá.

Obezita je ve velké většině případů – jednoduše vyjádřeno – porucha chování v oblasti příjmu potravy. Nadbytečný přísun kalorií a nedostatečný pohyb vedou k tomu, že se nespotřebovaná energie ukládá ve formě tuku. Ženy jsou postiženy častěji než muži, staří lidé častěji než mladí.

Naučené stravovací chyby

Způsoby chování související s přijímáním potravy – například význam jídla v rodině, jídelníček a četnost svačin, rituály odměn (cukroví) atd.- jsou naučené od rodičů a projevují se na dětech.

Základ ovšem pravděpodobně spočívá v jistých genetických předpokladech, jak ukázaly výzkumy rodin a dvojčat.

O roli genů svědčí také mimořádně vysoký podíl obézních v některých etnických skupinách, například u některých amerických indiánských kmenů.

Psychické příčiny

Často má obezita duševní příčiny. Psychicky podmíněná otylost může být způsobena zážitky ze ztrát, jako je opuštění rodinného domu nebo smrt rodinného příslušníka. Také přetrvávající zátěžové situace jako nešťastné partnerství, pracovní neúspěchy apod.

vedou při odpovídajícím sklonu k tomu, že se postižený přejídá. Nadbytečné jídlo slouží při tom jak k ochraně před pocity nelibosti, tak i k potlačení strachu a deprese. Mnozí obézní skutečně mají depresivní strukturu osobnosti.

Jídlo může být ovšem chápáno také jako výraz agrese proti jiným osobám nebo nevědomé sebepoškozování. U žen může otylost sloužit i k jisté ochraně ženských rodových rolí.

Vědci diskutují mimo jiné o tom, jestli patologická otylost plní kritéria psychosomatické nemoci – podobně jako touha po štíhlosti (anorexia nervosa) a nemoc s nadměrným příjmem potravy a úmyslným zvracením po jídle (bulimie).

Tělesné příčiny

Tělesné onemocnění je příčinou obezity u méně než 1 ze 100 lidí se silnou nadváhou. Patří sem zřídka se vyskytující nádory mozku (zejména hypotalamu), podvěsku mozkového (hypofýzy) a nadledvin, stejně jako nedostatečná funkce štítné žlázy (hypotyreóza).

Léky

Také léky se mohou podílet na výskytu obezity. Nejznámější je zvýšení váhy při dlouhodobém léčení protizánětlivými kortikosteroidy, které může připomínat tzv.

Cushingův syndrom s typickými příznaky rodové otylosti a kulatého obličeje. Vedlejší účinky ve smyslu „zvýšení hmotnosti“ má také mnoho další léků (inzulín, neuroleptika a mnohé jiné).

Většinou však nárůst tělesné hmotnosti představuje jen několik kilogramů a nevede k výrazné otylosti.

U lidí se silnou nadváhou je schopnost pohybu zřetelně omezena. Už při mírné námaze dochází k přetěžování srdce a krevního oběhu, které se projevuje dušností (dyspnoe), zrychleným tepem, pocením a rychlou vyčerpaností. V extrémních případech dochází k úplné nečinnosti až k neschopnost pohybu (imobilita).

Nepřiměřený přísun potravy porušuje přeměnu cukrů a tuků. To může vést k začátkům cukrovky, snížené schopnosti využívat inzulín (rezistenci na inzulín) a k metabolickému rozvratu. Vlčí hlad je zvláštní forma psychicky podmíněných poruch jídla, která často vede k nadváze.

Postižení – většinou ženy – trpí podobně jako pacienti s bulimií neovladatelnou chutí k jídlu, ale nevyrovnávají příjem kalorií jako bulimičky zvracením, nýbrž tělesným tréninkem, hladověním apod. Obezita je vysoce nebezpečná zvlášť kvůli průvodním jevům a následkům.

S ohledem na zdravotní rizika rozlišují lékaři dva hlavní vzory rozložení tělesného tuku: nebezpečnou formu postihující břicho a méně škodlivou formu postihující oblast kyčlí (častější u žen).

Extrémní nadváha má negativní následky pro téměř všechny orgánové systémy : vazy, klouby, svaly. Celý podpůrný a pohybový aparát je přepínán a dochází k bolestem zad a jiným ortopedickým onemocněním.

Často jsou přítomny známky poškození kloubní chrupavky kolenního a kyčelního kloubu (gonartróza a koxartróza), ploché nohy a nohy se zborcenou klenbou v důsledku přetížení. Lidé s nadváhou také často trpí křečovými žilami (varixy) a záněty žil (tromboflebitidou). Mezi kožními záhyby silně obézních se často tvoří záněty (mokvavé ekzémy).

Pacienti se silnou nadváhou také často chrápou a trpí poruchami dýchání ve spánku, syndromem spánkové apnoe. Zvýšeno je i riziko vzniku žlučových kamínků (cholelitiázy) a stoupnutí množství kyseliny močové v krvi (hyperurikémie), provázené často dnou. Menstruační poruchy vznikají asi ve 40% případů.

Ve výčtu negativních zdravotních následků by se dalo ještě pokračovat. Existuje např. též zvýšené riziko vzniku rakoviny žlučníku, slinivky břišní a mléčné žlázy. Zvyšuje se také nebezpečí úrazů.

Nejnebezpečnější: Nadváha se považuje za důležitý rizikový faktor pro vznik cukrovky tzv. druhého typu a vysokého krevního tlaku (hypertenze).

Při zvýšeném kornatění cév (arterioskleróze) častěji dochází i k onemocnění věnčitých (koronárních) srdečních a mozkových tepen, jehož následkem je srdeční infarkt či záchvat mrtvice.

Těmito komplikacemi je život postižených proti lidem s normální váhou zřetelně zkracován. Vedle zdravotních následků obezity se musí postižení také vyrovnat se sociálním odmítáním společnosti, posedlé ideálem štíhlosti.

Mnozí se znovu a znovu trápí dietami a léčbou hladem, většinou však bez trvalého úspěchu. Navíc se mnozí silně obézní stydí za svůj vzhled i za své pocity. Partnerské konflikty nejsou vzácné, někteří postižení se ocitají v úplné sociální izolaci.

Jako lékařská míra obezity slouží tzv. index tělesné hmotnosti (body mass index – BMI), který představuje poměr mezi váhou (v kg) a tělesným povrchem (v m2). Hodnota BMI přes 25 je označována jako nadváha, od hodnoty 30 je člověk pokládán za obézního a tím i potřebujícího lékařskou péči.

U BMI mezi 25 – 30 by mělo být rovněž započato léčení, zvlášť pokud existují průvodní onemocnění. Podle sporného, ale stále ještě užívaného Brocova vzorce (normální hmotnost = výška těla v cm mínus 100) hovoříme o obezitě, pokud je normální hmotnost překročena o 20%.

Je-li zjištěna silná nadváha či otylost, následuje pátrání po tělesných onemocněních, která mohou vysvětlit přibírání na váze (viz Příčiny a rizikové faktory).

Nenajdou-li se žádné příčiny, měl by být hledán “psychický spouštěč” přejídání, jako jsou traumatické či zátěžové situace ze současnosti i minulosti.

Při otylosti i nadváze je změna stravování alfou a omegou každé snahy o snížení váhy. Především jde o menší příjem potravy, tedy o snížení počtu požitých kalorií. U každé diety platí nemilosrdný zákon, že k hubnutí musí být vydáno více energie, než je jí přijato.

Také by však měla být zlepšena skladba potravy. Otylí jedí většinou příliš mnoho tuku. K tomu se počítají vedle tučného masa, másla a šlehačky také skryté tuky v omáčkách, salámech, hamburgerech, sýrech, chipsech, sušenkách a jiných „dobrotách“. Stejně škodlivý je i nadbytek cukrů, např. v limonádách.

Obézní by se také měli vyvarovat alkoholu. Vedle vysokého obsahu kalorií působí jeho přítomnost v těle negativně na spalování tuků. Jako „otřepaná“ všední moudrost platí nezbytnost pravidelně se tělesně pohybovat.

Nejvhodnější aktivity jsou plavání, cyklistika, běh na lyžích, tancování a mnoho jiných, především vytrvalostních sportů.

Motivace a sebedisciplína ovšem většinou nejsou nejsilnějšími vlastnosmi obézních. Motivační krizi může pomoci překonat účast na skupinových akcích. Snížení hmotnosti u silné nadváhy by mělo být provázeno dlouhodobými doprovodnými programy, jak je nabízejí některá zdravotnická zařízení, a účastí ve svépomocných skupinách.

K medikamentózní podpoře úbytku hmotnosti existují léky vydávané jen na lékařský předpis: Např. lék sibutramin potlačuje v mozku pocit hladu, lék orlistat brzdí vstřebávání tuku ze střeva. Ale pozor: Ačkoli jsou tyto lékařské prostředky pro někoho výhodné, nejsou bez vedlejších účinků, a nemohou nahradit disciplínu při jídle a pravidelný tělesný pohyb.

Pro trvalé zhubnutí jsou nejdůležitějšími faktory vytrvalost a trpělivost. Při podezření na psychicky zaviněnou obezitu by měla být uvážena psychoterapeutická péče pro jednotlivce a skupiny. Hubnutí je totiž právem považováno za postup ohrožující tělesnou a duševní jednotu. Při snižování hmotnosti může např. často dojít k vzniku psychóz a depresí.

V takových případech se osvědčila psychoterapie a tzv. behaviorální terapie (terapie chování).

U lidí s extrémní nadváhou je někdy prováděno operativní zmenšení žaludku. Moderní a šetrný postup je základem tzv. žaludečního pásu (zaškrcujícího část žaludku). K operativním zákrokům patří i odsávání tuku (liposukce).

Tato metoda – užívaná často při obezitě postihující oblast kyčlí – patří do oblasti kosmetické chirurgie a nemůže v žádném případě nahradit pro zdraví nutné zhubnutí.

U všech váhu snižujících opatření platí: zůstat realisty! O 5 až 10 kg méně za jednoroční časové období je docela dobrý výsledek.

Novinové inzeráty o „lehké cestě k vysněné postavě“ nebo vychvalované diety, při nichž můžete zhubnout, aniž byste se museli omezovat, jsou neseriózní, často i nebezpečné. Neexistuje žádný zázračný prostředek! Ani při silné nadváze není situace bezvýchodná: Již o několik kilogramů méně přináší výrazné snížení zdravotního rizika, např. rizika vzniku cukrovky.

Mnohé diety jsou spojeny s vážnými riziky včetně smrtelných komplikací. Každá dieta, která silně zasahuje do obvyklých stravovacích návyků, by měla být prohovořena s lékařem. Obézní lidé by se neměli pokoušet hubnout během těhotenství a závažného akutního onemocnění.

Včasná změna stravovacích návyků, pravidelný pohyb a případně lékařská a psychologická rada zabraňují tomu, aby se začínající lehká nadváha rozvinula v otylost.

V lidové mluvě se říká, že žrout se nenarodil, nýbrž byl vychován. Je to správné?

Do prvního roku života existuje úzká souvislost mezi psychickou vyrovnaností a potravou. V tomto období je obvykle napětí, nespokojenost či nechuť dítěte vyrovnávána nabídkou potravy. Dítě se také po jídle většinou uklidní.

Dětské signály jsou ovšem mnohoznačné a záleží na matce či blízké osobě, zda rozpozná potřeby dítěte a přiměřeně na ně odpoví, nebo se omezí jen na přísun potravy.

Z prvních „mozkových zápisů“ vzniklých ze zkušeností dítěte s potravou se staly v pozdějším chování závažnými ty, které mohou být v extrémním případě převedeny na jednoduchého jmenovatele: „Jídlo překonává problémy“. To může vyústit do přejídání.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector