Hrozí při umělém oplodnění zdravotní problémy?

Stát se chystá vyčlenit více peněz na umělé oplodnění. Ministerstvo zdravotnictví podporuje návrh lékařů, aby se zvýšil počet pokusů hrazených ze zdravotního pojištění a zvedl se věk, do něhož by na ně žena měla nárok, o čtyři roky. Důvodem je posouvání rodičovství do stále vyššího věku a rostoucí cena výkonů asistované reprodukce.

Klíčovější než nastavení parametrů, kdy a jak využívat metod umělého oplodnění, je ale vytvořit takovou společenskou atmosféru, která by motivovala ženy, aby měly děti dříve, myslí si Helena Máslová. V Centru psychosomatické péče se zabývá ženským zdravím a reprodukcí v psychosomatických souvislostech.

Mluví se o prodloužení věku, do kterého ženám na umělé oplodnění přispívá pojišťovna, až na 43 let. Má to z medicínského hlediska smysl?

S posunutím věkové hranice nemám problém. Nemám pocit, že by 43letá žena byla nutně biologicky degradovanější než žena 39letá. Takhle reprodukce nefunguje. Jsou ženy, které jsou ve 45 letech v lepším zdravotním stavu než některé v 35 letech.

Je u nás umělé oplodnění užíváno v rozumné míře?

To, jestli se mají ženy posílat na umělé oplodnění po půl roce, roce nebo dvou letech neúspěšné snahy o otěhotnění, mi připadá jako detail na celé té katastrofě, která se tu děje. Přijde mi hrozné, že si ženy někdy poprvé vzpomenou na dítě třeba v 38 letech.

Nehledě na to, že i když se to podaří a všechno dopadne dobře, tak tyto čtyřicetileté ženy zažívají kumulovaný stres, kdy mají malé dítě, do toho jim třeba umírá rodič, bojují o udržení si nějaké práce či partnerství a již nejsou tak mladé a plné sil, ale jsou extrémně vyčerpané.

Takže ačkoliv by u nich v tomto okamžiku mělo vypuknout ono očekávané štěstí, tak se vlastně nedostavuje.

Není až tak vzácné, že tyto vyčerpané ženy po několikaletém martýriu s umělým oplodněním, porodu a nevyspání onemocní závažnou chorobou. Pokud to odnese jen štítná žláza, tak z toho ještě vyvázly dobře.

K péči o děti nepotřebujeme jen materiální komfort, jak si mnozí myslí, ale především psychickou a fyzickou odolnost.

Uvědomují si ženy dostatečně rizika odkládání mateřství spojená s využíváním asistované reprodukce?

To, že ženy nejsou dostatečně informovány a že si myslí, že podstoupit umělé oplodnění je jako koupit si housku na krámu, je skutečně pravda.

Pro mnohé ženy je procedura umělého oplodnění velmi nepříjemný zážitek, který se dá někdy kvalifikovat i jako psychické trauma.

V určitých případech je bohužel komplikováno závažnými zdravotními problémy, které vznikly v rámci hormonální stimulace či umělého potlačení imunity.

Je třeba zmínit riziko hyperstimulačního syndromu, předčasného selhání vaječníků, vzniku cukrovky a v neposlední řadě je u disponovaných pacientek vystavení hormonální zátěži spojené s rizikem karcinomu prsu.

To, že je informovanost o rizicích asistované reprodukce nízká, by ale nemělo vést k tomu, aby se umělé oplodnění nějak omezovalo, nebo aby na něho byly uvalovány restrikce. Jde o účinnou pomoc ženám v beznadějné situaci neplodnosti.

Mnohem víc by se ale mělo pracovat na motivaci žen, aby otěhotněly v mladém věku pokud možno spontánně. To by měla být nejen role státu, ale i praktických gynekologů.

Jak by se toho mělo dosáhnout?

Myslím si, že by zde mělo existovat společenské klima, které by motivovalo ženy začít se zabývat otázkou reprodukce podstatně dříve, než je tomu nyní. Většinový postoj, který se ve společnosti prosazuje, tedy že je žena do 30 let příliš mladá nebo sociálně nezralá, mi nepřipadá úplně normální.

Myslím si, že bychom se měli vrátit k tomu, že biologicky je žena k mateřství nejzralejší po dvacítce. Měl by se zkrátit interval mezi prvním pohlavním stykem a prvním porodem, který je dnes neúměrně dlouhý – i dvacetiletý. Je to prostor, kdy snadno vznikají gynekologické problémy, které nakonec těhotenství komplikují nebo úplně znemožňují.

• O jakých změnách ve financování umělého oplodnění se uvažuje, aby se zlepšila jeho dostupnost?
• Proč se stala Česká republika jednou z bašt asistované reprodukce a láká klienty ze zahraničí?
• Kolik stojí dítě ze zkumavky a kolik přispívá zdravotní pojišťovna?

Největším podnikatelem v oblasti asistované reprodukce je od loňska ministr financí Andrej Babiš. Proč se i v případě této investice mluví o střetu zájmů?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu a iPhonu.

Postoje lidí k asistované reprodukci, jak se někdy početí dítěte „ve zkumavce“ nepřesně říká, často kolísají mezi dvěma póly. Je to nebezpečné, nezdravé, nerozumné, nevhodné, ostuda – to jeden z nich. Je to normální, bez problémů, jednoduché řešení, snadná náhrada běžného početí, říká druhý. Ani jeden z těchto postojů, jak už to u extrémů bývá, není správný.

Asistovaná reprodukce – a v širším smyslu slova i medicínská léčba neplodnosti obecně – by totiž měla přicházet až poté, co pár vyčerpá tradiční postupy k vylepšení plodnosti. Jestliže totiž partneři a jejich vztah nejsou v pořádku, nemusí kýžené otěhotnění mít šťastný konec. Dokládají to i čísla z Velké Británie.

V této zemi, která má šestkrát víc obyvatel než Česko, podle statistik každý rok jdou desítky žen na potrat poté, co počaly po umělém oplodnění. Důvodem obvykle není zdravotní problém – jde spíš o ženy, kterým se rozpadl vztah, a nechtějí si proto dítě nechat.

Na druhou stranu, pokud tradiční metody selžou a potvrdí se zdravotní problémy u některého z partnerů, není důvod se umělého oplodnění bát. Většina obav, které rodiče mívají, se nezakládá na pravdě.

V oblasti asistované reprodukce odborníci používají několik termínů, které lidé často zaměňují. Jejich význam je ale různý. Asistovaná reprodukce je zastřešující termín, kterým se označují léčebné postupy a metody používané při neplodnosti a sterilitě.

Nejjednodušší metodou, k níž odborníci většinou přistupují jako první, je intrauterinní inseminace (IUI). Při ní se ženě v době ovulace (obvykle podpořené hormony) vloží spermie přímo do pochvy.

Tento zákrok, který není nijak invazivní, může vést k otěhotnění až v 10 procentech případů.

„Děti ze zkumavky“ se rodí po léčbě IVF (zkratka pro oplodnění in vitro). Při této metodě lékaři nejdříve ženě stimulují funkci vaječníků, poté odeberou vajíčka, dohlédnou na jejich oplodnění spermií a vzniklá embrya poté vloží ženě přímo do dělohy (opět za současné hormonální stimulace).

Pokud muž nemá kvalitní pohlavní buňky, může se použít také metoda ICSI, při níž lékaři spermii přímo vloží do vajíčka. A lékaři toho už dnes umějí ještě mnohem více.

Například odebírají muži spermie přímo z varlat, pokud je nemá v ejakulátu, nebo embryu, které má příliš pevný obal a špatně by se zahnízďovalo v děloze, jeho slupku umějí otevřít (takzvaný asistovaný hatching).

Náš tip: Podrobnosti o postupech, které se při asistované reprodukci používají, najdete na stránkách www.stopneplodnosti.cz.

Na druhou stranu by nebylo správné tvrdit, že asistovaná reprodukce je zcela bezpečná a bez rizika. Některé ženy trpí v důsledku podávání hormonů takzvaným hyperstimulačním syndromem, při němž se vaječníky výrazně zvětší a pacientce se v břišní dutině hromadí tekutina. Hrozí to především mladším ženám s poruchami ovulace a polycystickými vaječníky.

Někdy ženu upoutá na několik dní na nemocniční lůžko, problémy obvykle za několik týdnů odezní. Hrozí také torze neboli přetočení vaječníku, což je akutní problém, který se řeší operativně. Při odběru vajíček se také může do břišní dutiny zavést infekce (je to ale velmi vzácné) nebo může dojít ke krvácení.

Při oplodnění ze zkumavky roste i riziko mimoděložního těhotenství. Ženy po umělém oplodnění také častěji čekají více než jedno miminko: kromě případů, kdy jsou do dělohy zavedena dvě embrya (víc už se nedoporučuje), pochopitelně také může jít o dvojčata jednovaječná.

Vědci se pochopitelně intenzivně zabývají tím, jestli děti vzniklé z umělého oplodnění nejsou při srovnání s ostatními poškozené. Konkrétní důkazy zatím chybějí.

Pokud se pro asistovanou reprodukci rozhodnete, musíte se připravit na to, že vás bude stát hodně peněz. A to i v případě, že vám léčbu zaplatí pojišťovna – ta hradí čtyři cykly stimulace a oplodnění ve zkumavce a tři přenosy embrya do dělohy, a to ženám do 40. roku věku; ženy, které už na to nárok nemají, musí počítat s 50 až 60 tisíci na každý cyklus.

Hormony, které žena musí také užívat, už pojišťovny nehradí a jejich cena se pohybuje v řádu několika tisíc za cyklus. V případě, že je třeba vpravit spermii přímo do vajíčka, je zákrok dražší asi o osm tisíc, při odběru spermie přímo z varlat se akce prodražuje o dalších zhruba deset tisíc.

Připlácí se také za prodlouženou kultivaci embryí, která umožní vybrat ta kvalitnější, za zmrazení embryí pro případné další cykly oplodnění i za asistovaný hatching, vždy několik tisícovek. Doplácí se i na hormonální stimulaci při IUI. S pěticifernou částkou musíte počítat v případě, že je třeba udělat genetické vyšetření pohlavních buněk, například při ICSI.

I když si před léčbou každý rozmýšlí, jaké procedury a výdaje ho čekají, když se podaří počít a porodit zdravé miminko, rodiče vědí, že to stálo za to.

Detaily najdete v srpnovém vydání měsíčníku Zdraví.

Kristina PROCHÁZKOVÁ

FOTO: Shutterstock a archiv redakce

Umělé oplodnění hrazené pojišťovnou – kolik stojí a na co máte nárok

Neplodnost začíná být v současné společnosti čím dál tím víc diskutované téma. Díky pokroku v oblasti reprodukční medicíny i novele zákona o umělém oplodnění mají tisíce lidí šanci stát se šťastnými rodiči. Po finanční stránce se ale jedná o velmi nákladnou léčbu. Kolik stojí umělé oplodnění a jaké jsou možnosti jeho uhrazení pojišťovnou?

Kdo má nárok na IVF hrazené pojišťovnou v roce 2020?

Dobrá zpráva je, že na úhradu umělého oplodnění zdravotní pojišťovnou má nárok většina dospělých žen. V případě diagnózy oboustranné neprůchodnosti vaječníků mohou výkon podstoupit ženy od 18 do 39 let. Ženy, které tímto onemocněním netrpí, mohou využít zdravotní pojištění od dosažení 22 let, přičemž horní věková hranice zůstává stejná jako v prvním případě.

Je třeba ale počítat s tím, že pojišťovny nehradí kompletní výkon v plné výši, pouze jeho část. Zbytek léčby si musí klienti doplatit sami.

Obvykle se jedná o léky pro hormonální stimulaci, doplňkové výkony, úkony zvyšující šanci na oplodnění a otěhotnění nebo laboratorní vyšetření. Doplatky se pohybují v řádech tisíců korun a mohou se vyšplhat zhruba až na 20 000 korun.

V případě, že si zájemce o asistovanou reprodukci platí výkon sám, cena jednoho kompletního cyklu vychází kolem 50 000 korun. 

V některých případech pojišťovna uhradí dílčí částku a někdy je celá finanční zátěž na klientech. Konkrétní výše úhrady závisí na cenících jednotlivých zdravotních pojišťoven. Každá solidní klinika má na svých stránkách ceník jednotlivých úkonů a cenu individuálního výkonu se dozvíte během konzultace.

Kolik cyklů IVF pojišťovna uhradí?

Podle novely zákona o umělém oplodnění mají ženy nárok na tři cykly umělého oplodnění a za určitých podmínek na čtyři cykly. Čtyři cykly mohou být provedeny pouze v případě, že během předchozích výkonů bylo do dělohy ženy umístěno pouze jedno embryo. Další cykly je samozřejmě možné podstoupit, ale zájemci si je musí zaplatit kompletně sami.

Přenos jednoho embrya se tak jeví jako vhodná volba z několika důvodů. Zdravotní pojišťovna uhradí o jeden zákrok více, čím se zvýší šance na úspěšnost umělého oplodnění. Umístěním jednoho embrya se také eliminuje možnost vícečetného těhotenství.

Výjimku pak představuje metoda intrauterinní inseminace (IUI), což je jeden z nejzákladnějších způsobů umělého oplodnění. Jedná se o nejméně invazivní zákrok, při kterém se laboratorně vybrané spermie aplikují během ovulace přímo do dělohy. Tento výkon hradí zdravotní pojišťovna v plné výši. Navíc je možné tento zákrok podstoupit až šestkrát každý rok. 

Možnosti komerčního pojištění

Některé pojišťovny nabízejí možnost komerčního připojištění asistované reprodukce, které slouží jako doplněk k běžnému zdravotnímu pojištění. Je ale třeba počítat s tím, že zde platí přísnější pravidla pro vyplacení pojistného. Obvykle se jedná o:

• nižší věkovou hranici, do které je možné umělé oplodnění podstoupit
• nutnost mít sjednané pojištění určitou dobu před zákrokem
• jasně stanovený rozestup mezi jednotlivými cykly

V nabídce komerčního pojištění asistované reprodukce pak mohou být hrazeny také další záležitosti. Jedná se například o porodní či poporodní komplikace, narození vícerčat a další. Naopak nevýhodou komerční pojištění je fakt, že ho není možné sjednat samostatně, ale bývá součástí životního pojištění nebo připojištění závažných ženských onemocnění.

Řezáčová: Dárcovství vajíček není bez rizika. Ženy riskují paradoxně vlastní neplodnost

Co musí splňovat žena, která chce darovat vajíčka? V České republice je to jasně definované: musí to být žena do 35 let a musí být naprosto zdravá. To znamená, že musí úspěšně projít interním vyšetřením, gynekologickým, psychologickým a genetickým. Pak ji můžeme zařadit do dárcovského programu.

Takže nemusí nutně už být matkou? V ideálním případě by měla, protože samozřejmě dárcovství vajíček není bez rizika. Sama dárkyně totiž jednou může mít problém s tím, že nebude moct mít děti. Je tam riziko zánětu, krvácení z vaječníku, což může vést k operaci a tomu, že o něj přijde.

Paradoxně to tedy může skončit tak, že sama dárkyně se jednou na kliniku asistované reprodukce vrátí, ale v opačné roli – jako pacientka, která má problém s početím. Takže je dobré, když už má vlastní děti, nicméně podmínkou to není a zdaleka v současnosti dárkyněmi nejsou ženy s rodinou.

Většinou jsou mladé, bezdětné a takové, které vlastní rodinu zatím ani neplánují.

Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven

Číst článek

Když žena projde všemi vyšetřeními a je zařazena do programu, co se děje dál? Potom ji hormonálně připravujeme. Mluvíme o takzvané řízené ovariální hyperstimulaci, kdy vlivem hormonů na jejích vaječnících doroste větší počet folikulů, což jsou dutinky, ve kterých zrají vajíčka.

Když je dostatečný počet, tak se provede odběr vajíček. Ten se provádí v celkové narkóze vpichem přes postranní poševní klenbu pod ultrazvukovou kontrolou. Vajíčka pak musí vyšetřit embryolog. Aby mohla být darovaná, musí být kvalitní, zralá a mikroskopicky naprosto v pořádku.

Pak se oplodní spermiemi, vznikne embryo a to zavedeme příjemkyni do dělohy.

Vraťme se k té hormonální stimulaci, jak dlouho to trvá? Záleží na tom, jaký cyklus se zvolí. Většinou je to na 14 dní.

A bez ní by to nešlo? Zdravá žena během jednoho cyklu uvolní jedno vajíčko a to je málo. Principem asistované reprodukce je to, že hormonální přípravou přinutíme vaječníky, aby tam dozrál větší počet vajíček. V ideálním případě 10 až 15.

Jde všechen materiál od dárkyně k jedné příjemkyni? Záleží na tom, kolik vajíček se podaří získat. Dobrým zvykem je, aby příjemkyně dostala aspoň šest vajíček. Takže když jich dárkyni odebereme třeba 16, tak je můžeme použít pro dvě příjemkyně. Někdy se ale stane, že jsou celkem jen tři, tak příjemkyni řekneme, že budou oplozená jen tři, protože jich dárkyně víc neměla.

Kolikrát za život je možné darovat vajíčka, kolikrát to tělo vydrží? Z mého odborného hlediska myslím, že by žena neměla darovat vajíčka víc než třikrát v životě. Odborná společnost asistované reprodukce se domnívá, že hranice je někde na pěti. Nicméně nikde to není přesně dané.

Tady navíc neexistuje registr, který by evidoval, kolikrát už žena darovala. A často jsou to mladé dárkyně, které se domnívají, že kompenzace, která se dnes pohybuje mezi 25 až 30 tisíci, jim stojí za to, aby ten výkon opakovaly víckrát. Mohou přecházet z centra do centra, kterých je u nás 49.

Tím, že není žádná evidence, může žena opakovat cykly asistované reprodukce nekontrolovaně a riskovat vážný problém.

Umělé oplodnění pro svobodné i lesbické páry. Francouzský parlament jedná o bioetickém zákonu

Číst článek

Můžete být konkrétnější? Asi nejvážnějším rizikem je takzvaný ovariální hyperstimulační syndrom. Je to komplikace, kterou vytváříme tím, že nutíme vaječníky k činnosti, která jim není vlastní.

Tím, že na vaječnících vzniká velký počet folikulů, které rostou a v nich zrají vajíčka, tak důsledkem může být porucha propustnosti cév. A když uniká plazma z cév, tak se zahušťuje krev a hrozí embolie.

Může to taky způsobovat poruchy ledvin nebo jaterní funkce a v důsledku vést k velmi závažnému ohrožení života až smrti.

Stává se to často?Ovariální hyperstimulační syndrom 3. stupně evidujeme asi v půl procentech případů, takže velmi málo. Je to tím, že v celé řadě případů tomu umíme předcházet. Víme, že vyšší riziko je u velmi mladých žen, to znamená do 30 let. V takových případech lékař připraví postup, kdy dárkyně dostává léky, které samy o sobě riziko syndromu snižují.

Jsou tam ještě nějaká další rizika?Ano, například krvácení do břicha z vpichů na vaječníku, které tam děláme, abychom odsáli tekutinu s vajíčky. Krvácení může vzniknout buď hned po odběru vajíček, nebo i za několik hodin. Může dojít ale i ke krvácení i z cév, které jsou kolem vaječníků.

Otec 49 dětí. Nizozemský lékař vyměňoval při umělém oplodnění zkumavky, potvrdily testy DNA

Číst článek

A to je pak chyba lékaře při operaci nebo je to něco, co neovlivní a s čím musí vždy počítat?Každý odběr vajíček znamená krvácení z vaječníků. V naprosté většině ale ustává rychle a ta krevní ztráta je minimální.

Pak jsou ale případy, kdy krvácení z vaječníků může být pozvolné, pomalé a pochází třeba z jednoho nebo dvou vpichů na vaječníku. V důsledku toho může být krevní ztráta veliká, ale velmi pozvolná, která se projeví třeba až za tři nebo čtyři hodiny po odběru. Do té doby žena nemusí nic poznat.

Problémy pak můžou nastat až doma, v noci nebo i druhý den, kdy může začít kolabovat, může ji bolet břicho a podobně.

Takové komplikace jsou v Česku jak časté?Já mám v počítači pacientky, které k nám přišly jako dárkyně a krvácely. Mám je tu evidované, že měly komplikace.

Ale my jsme jen jedno zařízení z mnoha, která mezi sebou takové informace nesdílí, čili není možné říct, kolik komplikací a jakého typu v Česku ve skutečnosti je.

Jediná situace, kdy spolu centra komunikují, protože zkrátka musí, je, když se u nějakého dítěte projeví genetická komplikace.

Ve chvíli, kdy se narodí dítě s vrozenou vývojovou vadou a zjistí se, že je z darovaného vajíčka, tak je povinností center, aby informovala ta ostatní. Každé eviduje své dárkyně pod kódem, protože dárcovství je anonymní, ale pod tím kódem se dá vyhledat pacientka, ta dárkyně, a my se musíme vzájemně informovat, aby ji nikde nepřijali.

Jenomže než se takové dítě narodí a genetická vada se projeví, tak ta konkrétní dárkyně za sebou může mít několik zákroků…To ano.

A na to se nepřijde při testování ještě před odběrem vajíček, jak jsme o tom mluvily?Ne, protože těchto vad je celá řada. My děláme testy na vrozené vývojové vady, které jsou časté a méně časté. Například vrozená hluchota nebo cystická fibróza. Pak jsou vady vzácné, kterých je hrozně moc a zjistit je předem není v našich silách.

Lze to vyšetřit, když se vada objeví. Genetik je schopen to rozklíčovat. Dárkyni pak je nutné o tom informovat. Většinou jdou na vyšetření i členové její rodiny, protože to bývají dědičná onemocnění. Mohou ale být tak vzácná, že se u nich nemusí projevit a ti lidé jsou jen nosiči. Dárkyně to musí vědět.

Ve chvíli, kdy by ale s takovým vědomím šla znovu darovat vajíčka, tak by se dopustila protizákonného jednání.

Jak je to s dárcovským programem tady v Ústavu pro péči o matku a dítě?U nás už prakticky nefunguje.

Loni jsme ještě měli jednu dárkyni, nakonec jsme ale její vajíčka nepoužili, protože nezareagovala na hormonální stimulaci.

My totiž máme nízké dávky hormonů tak, abychom neriskovali komplikace typu ovariálního hyperstimulačního syndromu. Tahle dárkyně byla poslední, předloni jsme měli ještě tři.

Čím si to vysvětlujete?Tím, že my dárkyním dáváme za ušlý zisk 20 tisíc. To už je dnes malá částka. Také tady nemáme koordinátorky, které by dárkyně sháněly. Když jsem začínala, bylo to jednodušší. Žena, která potřebovala darované vajíčko, si rovnou přivedla i dárkyni. Aby nebyla porušena anonymita, tak jsem dárkyně akorát mezi sebou měnila. Bylo to hezké a smysluplné.

Umělé oplodnění bolí hlavně psychicky, připouští koordinátorka z centra asistované reprodukce

S početím dítěte má problém až 20 procent párů. Pro většinu z nich je neúspěšné snažení o miminko frustrující záležitostí a odhodlat se k návštěvě centra pro asistovanou reprodukci také nebývá jednoduché. V zásadě by do něj měl ale zamířit každý pár, který se o otěhotnění pokouší déle než rok, potvrzuje Nina Aderito.

Umělé oplodnění je citlivé téma, a asi také proto je s ním spojena celá řada mýtů. „Největší klišé je, že umělé oplodnění je zdarma,“ začíná výčet těch nejčastějších bývalá koordinátorka. „Za jeden pokus o IVF pár zaplatí přibližně 20 tisíc korun. Zdravotní pojišťovny přispívají na čtyři pokusy, pokud si žena nechá zavést pouze jedno embryo.“

„Další mýtus je možná to, že k oplodnění nepotřebuji partnera, že stačí přijít s tím, že chci miminko. Stává se to naštěstí minimálně, ale tu a tam někdo takový přijde,“ pokračuje Aderito.

Po 42. roku věku ženy dávají lékaři dvě procenta šance na porod zdravého dítěte. Ideální věk pro otěhotnění je 20 až 25 let. Nina Aderito

Bolest duše je nejhorší

Častá je také domněnka, že umělé oplodnění je snadné a nebolestivé. Klientka ale musí počítat s aplikací injekcí s hormonálními léky, narkózou při odběru vajíček, ale také s psychickou bolestí. „Ta je u umělého oplodnění nejhorší,“ upozorňuje.

„Nejhorší je frustrace z nejistého výsledku. Dáte do toho úplně všechno – srdce, peníze, čas i svoje tělo, ale nikdo vám nezaručí, že nedojde k potratu, že se plodu nic nestane a že dojde k úspěšnému porodu. Je to trnitá a bolestná cesta.“

I na mužích záleží

Sedavé zaměstnání a vyhřívané sedačky, to je největší problém, pokud jde o mužskou neplodnost. Roli hraje i stres nebo nevhodná strava, říká Nina Adreito. Problematický je ale také třeba notebook na klíně, dodává.

Odběr spermatu je pro muže choulostivá záležitost. Kliniky jim k tomu poskytují dostatek soukromí, ale sperma může klient přinést i z domova. Musí to ale být do hodiny po odběru a sperma by mělo mít po celou dobu teplotu těla.

Co vás čeká na klinice?

Pár projde nejprve kompletním zdravotním screeningem, který by měl odhalit prvotní příčinu neplodnosti, například neprůchozí vejcovody, problematický spermiogram, věk… Na jeho základě lékaři určí nejvhodnější další postup.

Nejjednodušší metodou asistované reprodukce je inseminace, tedy zavedení odebraného spermatu do dělohy. Jde o jednoduchý, rychlý a nebolestivý zákrok, který celý hradí zdravotní pojišťovna. Jeho nevýhodou je poměrně malá úspěšnost.

Metoda IVF (In vitro fertilizace) neboli oplodnění ve zkumavce spočívá v odběru pohlavních buněk rodičů (vajíček a spermatu) a jejich spojení mimo tělo v laboratorních podmínkách.

Před odběrem musí žena podstoupit hormonální stimulaci, díky níž se z vaječníku uvolní víc vajíček najednou. Samotný odběr probíhá v lokální nebo celkové anestezii a trvá asi 15 minut.

Po spojení se spermií odborníci kultivují vajíčko ve zkumavce a zhruba po pěti dnech vyberou jedno až dvě nejlépe se vyvíjející embrya, která zavedou do dělohy. Ostatní embrya zamrazí pro další možné použití.

Když se umělé oplodnění nepodaří, bývá zklamání párů obrovské. Měli by být proto předem dobře informovaní, aby věděli, které varianty mohou nastat. Někteří si totiž mohou myslet, že jakmile podstoupí umělé oplodnění, budou mít automaticky miminko.

Jak funguje dárcovství vajíček nebo spermatu? Může si pár vybrat dárce podle svých představ o miminku? A mohou rodiče sledovat vývoj embrya ve zkumavce? Poslechněte si celý rozhovor v aplikaci mujRozhlas.

Umělé oplodnění zvyšuje dle studie riziko nádoru. Nepotvrdilo se to, oponuje lékařka

Umělé oplodnění podstupuje čím dál více žen. Loni Češky absolvovaly celkem 39 tisíc cyklů, což je o zhruba tisícovku více než v předchozím roce. Onkologové ale varují, že tato terapie není bez rizika. V jejich ordinacích přibývá pacientek, které umělé oplodnění podstoupily.

Na zvýšené riziko vzniku neinvazivních nádorů prsu poukazuje také nedávná rozsáhlá britská studie. Reprodukční centra ale na svých stránkách ženy uklidňují, že hormonální stimulace žádné negativní dopady na organismus nemá. „Rozhodně není pravda, že ženám nějaké informace zatajujeme,” říká v rozhovoru pro Aktuálně.

cz Kateřina Veselá, ředitelka brněnského centra Repromeda.

Onkologové upozorňují, že v jejich ordinacích přibývá pacientek, které prošly umělým oplodněním (IVF). Vaše centrum ale na svých stránkách tvrdí, že tato hormonální stimulace nemá negativní dopady na organismus. Proč?

Ačkoliv se nechci onkologů nijak dotknout, mají bohužel obecně horší znalosti z oblasti reprodukční medicíny a jsou zatíženi svým pohledem na svět. Mít onkologické onemocnění je samozřejmě jedna z nejhorších věcí, která může člověka potkat, nicméně někteří onkologičtí lékaři přistupují k pacientovi velmi protektivně, aniž by mu umožnili vlastní rozhodnutí.

My se zabýváme tímto problémem velmi podrobně a žádné podobné riziko potvrzené nebylo. Je důležité si uvědomit, že hladiny hormonů, které v těhotenství vznikají, jsou mnohonásobně vyšší než jakékoliv hladiny hormonů, kterých dosahuje žena při hormonální stimulaci před umělým oplodněním.

V těhotenství ale jde o přirozené hormony, které vyplavuje tělo postupně. Při hormonální stimulaci dostávají ženy najednou velkou dávku hormonů, které jsou vyráběny uměle.  

IVF centra podávají v rámci stimulace vaječníků hormony gonadotropiny, což je peptidová látka, která se velmi rychle odbourává. Zatímco dříve se podávaly dvakrát denně, dnes už jen jednou denně. Pro zdravou ženu tedy jednorázová stimulace vaječníků opravdu nepředstavuje zvýšenou zátěž. Pro její organismus může být mnohem větší problém neléčená neplodnost.

Před vlastním umělým oplodněním si žena píchá injekce s vysokými dávkami umělých hormonů, které stimulují vaječníky, aby vyplavily co nejvíce uzrálých vajíček. Mezi poměrně běžné vedlejší účinky patří otoky, přibírání na váze nebo bolesti břicha.

Pokud se ženě nepodaří díky umělému oplodnění otěhotnět, opakuje celý cyklus znovu. Podle onkologů může opakovaná hormonální stimulace před IVF vést k vyššímu riziku vzniku rakoviny.

„Přestože jednorázové krátkodobé zvýšení hodnot hormonů v ženském těle nemusí být tolik zatěžujícím, mnohonásobné opakování této metody se však může chovat biologicky již velmi odlišně a vícečetné hyperstimulace v rámci IVF jako rizikový faktor mohou působit,“ poznamenává onkolog Tomáš Svoboda z FN Plzeň.

Některé ženy ale podstupují kvůli neúspěšnému umělému oplodnění hormonální stimulaci opakovaně. Výjimkou nejsou ani ženy, které podstoupily stimulaci osmkrát nebo i vícekrát za život. Neexistuje žádná medicínská hranice, která by počet cyklů omezovala. Ani tyto ženy nevarujete před tím, že opakovaná stimulace může znamenat zvýšenou zátěž pro organismus?

Pracovala jsem téměř deset let na brněnské klinice a strávila jsem nějakou dobu i na onkologickém oddělení. Na brněnské onkologické klinice se před časem prováděla velká studie a nezjistilo se, že by hormonální stimulace měla výrazný vliv na zdraví žen.

Ovšem je tu výjimka, některé ženy mají genetické predispozice nebo kvůli svému zdravotnímu stavu mají vyšší riziko vzniku onkologického onemocnění. Například žena, která je neplodná proto, že má endometriózu, má primárně zvýšené riziko určitých typů nádorů, například vaječníků.

Tato žena přichází do centra asistované reprodukce s tím, že si s sebou už určité riziko přináší. Já se zabývám řadu let celostní medicínou a vím, že farmakologická léčba může být obecně problematická.

Ale mnohem větší rizika než léky spatřuji v tom, co máme v životním prostředí, v půdě nebo ve stravě.

Podle vás tedy nehraje při hormonální stimulaci ženy roli ani její genetická zátěž, ani její věk, ani počet cyklů, které v rámci této stimulace podstoupila?  

Genetická zátěž pochopitelně roli hraje. Jsou ženy, v jejichž rodě se vyskytují dědičné dispozice ke vzniku nádorových onemocnění. Řada z nich bohužel také díky tomu zhoubným nádorem onemocní. Ostatní jmenovaná rizika žádná velká studie neprokázala.

Loni vyšla v Británii nová rozsáhlá studie (viz box níže), která ale určitá rizika dokládá. Britští výzkumníci sledovali celkem 250 tisíc žen, které podstoupily umělé oplodnění v letech 1991−2010.

Budete mít zájem:  Jak správně užívat zelený ječmen?

Závěry studie uvádějí: „Studie u žen po IVF nepotvrdila vyšší riziko děložního hrdla nebo invazivní rakovinu prsu, ale ukázala o 15 procent vyšší riziko neinvazivního nádoru prsu.

“ To je sice ohraničený nádor, který se dá operovat, ale pokud není včas odhalen a léčen, může začít metastázovat.

Musíme mít dostatečné klinické znalosti a také schopnost v těchto vědeckých a statistických datech číst a porozumět jim. Jinak bychom se mohli dopustit vážné systémové chyby a označit něco za následek IVF a hormonální stimulace, což ale ve skutečnosti s vlastním provedením IVF souvislost nemá.

Konkrétně se to týká například endometriózy. Ve studii se zvýšené riziko týkalo především pacientek s endometriózou a také těch, které vůbec nerodily.

Pro srovnání je vhodné si vzít jako skupinu ženy, které byly léčeny výhradně pro mužský faktor neplodnosti, tedy ony samy byly po reprodukční stránce v pořádku.

U těchto žen žádné zvýšeného riziko karcinomu vaječníku ve studii nalezeno nebylo, což je velmi podstatná informace.

A není stejně podstatná informace i ta, že sledované ženy měly o 15 procent vyšší riziko vzniku neinvazivního nádoru prsu?

Jak už jsem říkala, je potřeba brát zjištění v celkovém kontextu. Někdo má k výskytu nádorů genetické dispozice a o zvýšeném riziku pro určitý typ onemocnění se rozhoduje ještě předtím, než se člověk narodí.

Nerada bych, abychom hormonální stimulaci před IVF démonizovali. Žena, která je neplodná a která nerodila a nekojila, má obecně vyšší riziko rakoviny prsu.

A centra reprodukční medicíny se snaží ženám pomoci otěhotnět.

A rozhodně není pravda, že ženám nějaké informace zatajujeme. Starší pacientky například upozorňujeme na to, že mají vyšší riziko chromozomových vad embryí.

Takových pacientek se bohužel u nás vyskytuje čím dál více, průměrný věk žen, které k nám přicházejí, je nyní už 39 až 40 let.

Je proto důležité, aby podstoupily preimplantační diagnostiku embryí, abychom jim neimplantovali patologické embryo. 

Některé ženy udivuje, že se IVF centra zajímají jen o to, zda v pořádku donosily dítě a porodily. Jejich zdravotní stav pak už centra reprodukční medicíny dále nesledují. Proč tomu tak je?

Monitorovat zdravotní stav ženy po IVF není náplní práce pracoviště reprodukční medicíny, pacientka je dále průběžně sledovaná u svého gynekologa. Podstupuje pravidelná gynekologická a od určitého věku i mamografická vyšetření.

Existuje národní onkologický registr i registr asistované reprodukce a je možné tyto oba registry teoreticky propojit.

Protože ale žádné studie neukázaly, že by toto riziko bylo zvýšené, neuložil stát centrům asistované reprodukce toto kritérium sledovat.

Nebylo by příliš efektivní, aby stát vynakládal finanční prostředky na něco, co nemá konkrétní přínos. Pokud stát do budoucna usoudí, že to bude efektivní a zřídí takové propojení ze zákona, bude se to provádět.

Máslová: Ženy často potřebují koučink k vysazení antikoncepce, vrchol plodnosti obětují kariéře

25:39

Česko patří mezi země s nejvyšším počtem neplodných párů, zažili jsme také propad porodnosti na světové prvenství, u nás jde o epidemii neplodnosti. | Video: dvtv

Umělé oplodnění: stát jej chce nově hradit i čtyřicátnicím

Do novely zákona o veřejném zdravotním pojištění vepsalo, že mají pojišťovny napříště zaplatit umělé oplodnění právě i čtyřicetiletým Češkám. Doposud byla věková hranice nastavená o rok níž. Starší ženy si musely výkon zaplatit samy. Mezi odborníky se ale kvůli tomu rozhořela ostrá debata.

U starších žen totiž úspěšnost metod umělého oplodnění klesá. Otěhotnět se podaří sotva zlomku zájemkyň. „Co naopak prudce stoupá, je riziko, že bude mít jejich miminko nějakou vrozenou vadu. A také náklady, které kvůli tomu utratí zdravotní pojišťovny,“ vysvětluje nelibost části lékařů poslanec a současně gynekolog Bohuslav Svoboda (ODS).

Ve vyšším věku totiž prý žena potřebuje mnohem silnější dávky hormonů na podporu růstu a dozrávání vajíček. „Celý proces se proto pořádně prodraží,“ řekl Svoboda. Za počinem ministerstva proto vidí hlavně silnou lobby center, která se umělým oplodněním zabývají. 

Přečíst článek ›

Podobně se vyjádřil také viceprezident České lékařské komory Zdeněk Mrozek. „Neustále tady slyšíme, že pojišťovny nemají peníze ani na život zachraňující stavy lidí s rakovinou. Přesto se nyní ministerstvo rozhodlo vydat desítky milionů korun za oplodnění žen, které už překročily čtyřicítku a které by si výkon mohly klidně zaplatit samy,“ řekl Mrozek. 

Také podle něj mohou stát za rozhodnutím ministerstva hlavně zájmy soukromých kli-nik. Jením z největších hráčů v tomto oboru je totiž centrum reprodukční medicíny z portfolia společnosti Hartenberg Capital, která je ve svěřenském fondu premiéra Andreje Babiše (ANO). 

Mluvčí resortu zdravotnictví Gabriela Štěpanyová ale takové motivace popírá. Ministerstvo podle ní jen podpořilo návrhy řady odborníků – gynekologů, genetiků, demografů či zástupců pojišťoven. Návrh je navíc teprve v připomínkovém řízení.

Přečíst článek ›

„Prodloužení hrazené léčby o jeden rok skutečně není medicínsky ani ekonomicky nikterak zásadní,“ zastal se ministerstva také gynekolog Pavel Darebný z pražského Ústavu pro péči o matku a dítě.

Jen čtyři pokusy

Současné znění zákona přiznává ženám nárok na hrazené umělé oplodnění jen do 39. narozenin. Pojišťovny jim ale zaplatí jen tři pokusy o početí.

Pokud lékaři přenesou do těla ženy jen jedno embryo, přispějí jim pojišťovny až na čtyři pokusy. „S nižším počtem embryí se totiž sníží i riziko komplikací, které se pojí s vícečetnými těhotenstvími.

Ta jsou problematická pro maminku i pro dvojčátka,“ vysvětlil šéf Kliniky reprodukční medicíny Zlín David Rumpík.

• Umělé oplodnění
• Jak jsou ženy při umělém oplodnění úspěšné?
• (Zdroj: ÚZIS, data za rok 2015)

Ženy do 36 let 22 procent žen je při pokusu o umělé oplodnění úspěšných (otěhotní 1445 žen z 6526 žen).Ženy ve věku 35 až 39 let 14 procent žen je při pokusu o umělé oplodnění úspěšných (otěhotní 824 žen z 5820 žen).Ženy nad 40 let 3,6 procenta žen je při pokusu o umělé oplodnění úspěšných (otěhotní 84 žen z 2322 žen). Přečíst článek ›

Umělé oplodnění v ČR: Západní luxus za východní ceny

Problémy s početím řeší stále více párů. A nejen v Česku. K nárůstu zájmu o umělé oplodnění přispívá stále vyšší věk prvorodiček. Co je pro jedny problémem, je pro druhé zajímavý byznys. V Česku je už celkem 42 center asistované reprodukce.

Umělé oplodnění, přestože je částečně hrazeno pojišťovnami, je skvělý byznys. „V atraktivnosti pro tzv. „medicínské turisty“ se totiž Česko řadí k absolutní špičce.

To je dáno nejen vysokým, v podstatě ,západním‘ standardem služeb, ovšem poskytovaných za ,východní‘ ceny, ale v oblasti umělého oplodnění i příznivou liberální legislativou,“ komentuje Miroslav Svoboda, vedoucí partner oddělení finančního poradenství společnosti Deloitte.

Ceny asistované reprodukce | infografika Blesku Nejvyšší koncentrace center asistované reprodukce je v Praze (celkem 13), druhá nejvyšší pak v Brně, kde jich je 6. Rozmístění klinik v celé ČR je na mapě. Přestože pojišťovny hradí základní výkony u tří cyklů mimotělního oplodnění s přenosem embryí, není umělé oplodnění zcela zdarma.

ČTĚTE VÍC: VŠE O ZÁMĚNĚ EMBRYÍ NAJDETE ZDE

Platí se například hormonální stimulace, laboratorní vyšetření a případně také použití jiných metod oplodnění. Platí se také za nadstandard v soukromém zařízení. Úhrada je možná nejvíce třikrát za život, nebo čtyřikrát, bylo-li v prvních dvou případech přeneseno nejvýše 1 lidské embryo vzniklé oplodněním vajíčka mimo tělo ženy.

Centra asistované reprodukce v ČR | infografika Blesku

Do tohoto limitu tří nebo čtyř pokusů se nezapočítává pouhé zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, které je druhou metodou umělého oplodnění.

„Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté v souvislosti s umělým oplodněním, jde-li o formu mimotělního oplodnění ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů od 18 let do dne dosažení 39. roku věku,“ říká Mgr.

Oldřich Tichý z Všeobecné zdravotní pojišťovny. „Ostatním ženám pak od 22 let do dne dosažení 39. roku věku,“ dodává.

Umělé oplodnění v číslech

• 20–25 % párů v ČR se potýká s neplodností.
• V roce 2013 bylo evidováno více než 27 000 případů umělého oplodnění. V roce 2007 byl tento počet 17 000.
• Okolo 25 let je podle lékařů nejlepší věk pro většinu žen pro početí prvního dítěte.
• 28 let je průměrný věk prvorodiček. Od roku 1989 stoupl o více než 5 let. Právě vyšší věk žen, v němž mají první dítě, přispívá k nárůstu zájmu o umělé oplodnění.
• Největší zájem o asistovanou reprodukci mají ženy mezi 30. až 39. rokem. Nejmenší zájem nastává mezi 39. a 40. rokem, zčásti k tomu přispívá věková hranice pro úhradu ze zdravotního pojištění. Po uplynutí 39 let věku si totiž žena hradí léčbu sama.
• V roce 2013 se v Česku narodilo po umělém oplodnění IVF (in vitro fertilizace, tedy oplodnění ve zkumavce) celkem 2393 dětí, z toho 1857 matkám do 34 let, 976 matkám ve věku 35 až 39 let a 106 dětí starším ženám.
• V ČR funguje 42 center asistované reprodukce.