Hypnóza: Co všechno prozradíte v hypnóze?

zpět

Hypnóza je jako oheň – dobrý sluha, ale zlý pán. Zrovna tak stejně na ni platí i rčení, že kdo si hraje s ohněm, ten se spálí.

Pokud hypnóza pomáhá, je mocným nástrojem. Dokáže léčit neurózy, poruchy spánku, sociálních fobie, zhoršenou koncentraci, obezitu, ale i anorexii a bulimii.

Své široké uplatnění nalezne v řešení psychosomatických potíží. Často také pomáhá se závislostmi, jako jsou závislost na nikotinu, automatech, lécích a alkoholu.

Dokáže bojovat proti zvýšené impulzivitě, lehkým depresím, trémě nebo sníženému sebevědomí.

Jedním z nejrozšířenějších mýtů o hypnóze je ten, že je zkušený hypnotizér schopný zhypnotizovat kohokoli na počkání.

Další je všeobecná představa, že je hypnotizovaný plně v moci hypnotizéra, a ochotný udělat cokoli. Stejně tak není pravda, že si běžně hypnotizovaný z hypnózy nic nepamatuje, nebo že neslyší hlas hypnotizéra.

Pokud se hypnotizovaný hypnóze od začátku vědomě brání, pak hypnóza ani proběhnout nemůže.

Dalším faktem o hypnóze je ten, že hypnózy nemůže zdaleka dosáhnout každý. Studie ukazují, že celých 10-15% populace, nikdy hypnózy nedosáhne. Ostatní je možné zhypnotizovat, pokud sami hypnózu dovolí.

Nejlepší je přistupovat k hypnóze v klidu a odpočatí, ale není to nutné. Pokud je na začátku hypnotizovaný člověk neklidný, bývá po skončení klidný a vyrovnaný. Pokud přišel spíše unavený, může odcházet nabitý energií.

V hypnóze se v mozku otevírají místa a brány k věcem dávno zapomenutým. Díky tomu je možné vrátit se v čase a najít vzpomínky na dřívější události, které nebývají za bdělého stavu dostupné. Není výjimkou, že si lidé vzpomenou na události zapomenuté, nebo přímo vytěsněné.

Je možné tedy vyvolat i vzpomínky na nějakou velmi příjemnou událost, kterou dotyčný v hypnóze může znovu prožít, nebo na minulé životy. Opatrnější ovšem buďte u vyvolávání nepříjemných událostí z minulosti. Takovou hypnózu nechte raději profesionálům.

Copyright fotografie: pixabay.com

Pokračujte ve čtení:Hypnotická metoda nesprávné instrukceHypnózou do minulých životůAutohypnóza pro začátečníkyHypnotická metoda fixace očíHypnotická fraktální metodaJak na hypnózu?

Co si o tom myslíte Vy?:Nebo pokračujte třeba na:Tarot na 6 karetKlasický výklad tarotu na jednoduchou otázku.více…Milování podle znameníKrátké postřehy o znamení zvěrokruhu.více…

Hypnóza

Hypnóza je terapeutická metoda, které využívá změněného stavu vědomí. Zhypnotizovaný člověk snadněji přijímá informace podávané terapeutem.

Jaké typy problémů lze pomocí hypnózy řešit?

Uplatnění hypnózy je velmi široké: neurózy – neurastenie, různé fobie, hypochondrie aj.

, nespavost, obezita, astma, ekzém, závislosti (nikotin, lehčí formy alkoholové závislosti), impulzivita, lehké deprese, tréma, snížené sebevědomí, ale s jistou dávkou zdravé skepse třeba bolest, bradavice, alergie nebo neplodnost, kde nebyly prokázány tělesné příčiny.

Lze pracovat téměř s čímkoli – nejdůležitější je odhodlání klienta se stávající situací něco dělat. U dětí patří k typickým problémům, které jsou hypnózou ovlivnitelné, enuréza (pomočování), emoční labilita, podceňování se, bolesti bez tělesného podkladu a častá nemocnost.

Za jakých podmínek je možné provádět hypnózu i u dětí?

Obvykle se pracuje s dětmi od 5-6 let věku. Podmínkou je souhlas rodičů, resp. zákonných zástupců. První schůzka (nebo telefonický kontakt) probíhá právě s rodiči obvykle bez přítomnosti dítěte a domlouvá se konkrétně další postup. Další informace na této stránce se týkají hlavně hypnózy u dospělých – dětská hypnóza má určitá specifika.

Co je to hypnóza a hypnabilita?

Hypnóza je změněný stav vědomí, v němž je pozornost zhypnotizovaného člověka dokonale soustředěna na hypnotizéra a jeho sugesce (= instrukce; to, co říká). Hypnabilita je pak hloubka hypnózy, do níž je daný člověk schopen se ponořit. U každého je jiná. Neplatí ale vždy, že čím hlubší hypnóza, tím lepší výsledky – i méně hypnabilní klient může dosáhnout výrazného zlepšení.

Co se během hypnózy děje?

Je několik způsobů, jak hypnotický stav využít ke zlepšení situace klienta. Nejčastěji se působí přímo na daný problém. Během hypnózy se dosáhne maximálního uvolnění a jakoby očištění, takže kdo přišel nervózní, bývá po skončení seance zklidněný, a kdo přišel utlumený, bývá nabitý energií.

V hypnóze se lze také vrátit v čase a dobrat se vzpomínek na dřívější události, které nejsou za bdělého stavu dostupné (jsou jakoby zapomenuté). Lze vyvolat i vzpomínky na nějakou velmi příjemnou událost, kterou dotyčný v hypnóze znovu prožije.

Seriózní psycholové obvykle nepracují s regresí do minulých životů.

Je pro někoho hypnóza nevhodná?

Není vhodné hypnotizovat člověka trpícího závažnými neurologickými nebo psychiatrickými potížemi – ten by se měl předem informovat u svého lékaře. Překážkou je i výrazněji podprůměrný intelekt.

Kolik hypnotických sezení je zapotřebí?

Znepokojivě častá otázka.

Někdy (pohříchu ne příliš často) se podaří dosáhnout velkého pokroku velice brzy, třeba už po prvních dvou třech sezeních, někdy může práce trvat i několik měsíců – toto se týká hlavně osobnostních problémů (v USA, kde má velkou tradici psychoanalýza, byste chodili na konzultace dva tři i pět let). Takovým základem v ostatních případech je 5-10 sezení. Vždy však záleží na individuální dohodě a postupu práce. V začátcích se trochu obrušuje ostražitost klienta a hypnóza se v úvodních sezeních postupně prohlubuje.

Je hypnóza zázračná metoda?

Mnoho lidí si představuje, že přijdou za psychologem – hypnotizérem a ten se na ně nějak podívá nebo něco udělá a tím způsobí zázrak, že všechny problémy se v ten moment vyřeší. S realitou nemají tyto představy nic společného. Jestliže se např.

potíže vyvíjely několik let (jak tomu obvykle je), nelze předpokládat, že se je podaří odstranit za dva týdny. Klient je rovněž vždy aktivním účastníkem celého snažení – pro úspěch postupu se musí zapojit a dle dohody s psychologem provádět např.

relaxační nebo dechová cvičení, nevyhýbat se obávaným situacím, změnit životní styl, promluvit si o nepříjemných věcech s partnerem atp. – u každého klienta a každého typu problému je to jiné.

Pouhé pasivní vyčkávání předurčuje společnou práci psychologa a klienta k neúspěchu a je oboustrannou ztrátou času a energie. Naopak osvícený klient vědomý si faktu, že věci chtějí svůj čas, a ochotný vynaložit určité úsilí, má solidní šanci na úspěch.

Další informace o hypnóze:

:: Nikdo nemůže být zhypnotizován proti své vůli.
:: Hypnóza vedená odborníkem je zcela bezpečná.
:: Podmínkou je důvěra k hypnotizérovi.
:: Někteří lidé obávají ztráty kontroly nad situací během hypnózy.

Zapomeňte na filmy – prakticky není možné přinutit člověka dělat něco, co sám nechce nebo co je v rozporu s jeho přesvědčením. Rovněž není pravda, že v hypnóze na sebe člověk prozradí něco, co nechce.

Značná míra sebekontroly klientovi normálně zůstává.

:: Není-li zhypnotizovaný člověk z nějakého důvodu (třeba infarkt hypnotizéra) dehypnotizován (probuzen z hypnózy), přechází hypnóza v normální spánek, z něhož se po chvíli dotyčný probudí.

Do hypnózy uvedu každého, lež odhalím, říká mentalista Kroulík

Co si pod tím mám vlastně představit? Musíte se na člověka nějakým způsobem napojit, nebo přečtete myšlenky třeba kolemjdoucímu?Čtení myšlenek je potřeba rozlišit. Lidé si většinou představují, že jsem člověk, který má paranormální schopnosti.

Takhle to úplně nefunguje. Mentalista vám přečte myšlenky, protože vás dokáže pozorovat. Vidí, jak sedíte, jak držíte tužku, jak se tváříte, a podle toho může usoudit, co se vám v ten moment honí hlavou.

Existuje ještě druhá varianta, tedy že vám do hlavy „vloží“ něco, co on sám chce.

Předplatné můžete objednávat zde

Viděla jsem vaše video, kde žena myslí na jednu ze tří věcí a vy uhádnete na kterou. Přečetl jste jí myšlenku, nebo ji zmanipuloval tak, aby si ji vybrala?Na ten předmět jsem ji navedl. Pomocí mé řeči těla, mých gest, mého povídání okolo. Umění mentalisty je, aby vše působilo jakoby mimochodem. Aby vás nenápadně vedl a tahal za nitky tak, aby vaše volba byla v uvozovkách svobodná.

Jste vlastně takový manipulátor…Ano. Slovo manipulace má sice negativní vyznění, ale takhle bych na něj nenahlížel. Manipulace je i to, že někomu řekneme dobrý den.

Od člověka, kterého zdravíme, něco potřebujeme, nebo ho známe a chceme, aby byly vztahy mezi námi nějakým způsobem formovány či nastaveny. Jinak by to znamenalo, že musíme říct dobrý den a potřást rukou každému, koho potkáme na ulici. Manipulace je i výchova.

Říkáme dětem, co se smí a co nesmí. Rozdíl je jen v tom, zda manipulujete dobře, či ne.

Co je tedy přesně mentalismus?Druh kouzelnického umění. Nepoužívám ale asistentky, velké krabice ani podobné rekvizity. Specializuji se na práci s vaší myslí. Mojí prací je pozorování a mojí specializací hypnóza.

V tuto chvíli je to v České republice zejména zábava pro lidi, kteří chtějí zažít něco nevšedního a magického. Lidé si často představí známý seriál Mentalista… Tam tuto schopnost používají na odhalování zločinců. To v Čechách úplně nefunguje. Mně osobně se ale seriál moc líbí.

U FBI je skutečně jednotka specialistů zaměřených na lidské chování, kteří vytvářejí profily pachatelů. Mentalista hodně pracuje s pravděpodobností. Tedy s tím, co člověk dělá nejčastěji. Položí mu nějaké otázky a pak sleduje, jak dotyčný reaguje. To je moje práce.

A vlastně díky ní jsem se kvalifikoval na dohlížení v Paranormální výzvě. Což mě hodně baví.

O co jde?Jedná se o projekt klubu skeptiků Sisyfos, což je spolek pod Akademií věd, který vyhlásil výzvu pro všechny, kdo věří, že umějí něco paranormálního. Třeba vidět na dálku, levitovat nebo posouvat předměty silou vůle.

Týká se to čehokoli, co je pro současnou vědu velmi nepravděpodobné, ne-li nemožné. V tuto chvíli nabízíme v Česku nejvyšší odměnu na světě. Kdyby někdo uspěl, na ruku by mohl dostat tři miliony čtyři sta tisíc. U nás to funguje už sedmým rokem, předtím to bylo padesát let v Americe.

Za celou dobu se však neukázal jediný člověk, který by skutečně nějakou schopnost měl.

Co přesně je vaším úkolem?Jsem tam jako takový dohled, aby zbytek týmu, což jsou vědci, nebyl podveden. Protože finanční odměna láká, teoreticky by se mohl přihlásit někdo, kdo by je chtěl obelstít. A já jsem ten, kdo se má v tricích, fintách a podvodech vyznat a měl by ostatní upozornit v případě, že by se něco takového přihodilo.

Dokážete tedy poznat na člověku, že lže. Setkal jste se s někým, koho jste neodhadl?Vždy je možnost zmýlit se. Neříkám, že jsem stoprocentní, s praxí ale získávám lepší skóre v určování. Výhodou je, že tréninku se mohu věnovat dennodenně. Všude totiž někdo něco předstírá.

Stačí jet v tramvaji, rozhlédnout se kolem sebe a vidět různé obličeje a řeč těla každého jednotlivce. Nevýhoda je, že v tramvaji nedostanu zpětnou vazbu, zda jsem usuzoval správně. Takový pokročilejší trénink lze zažít třeba při komunikaci se svými blízkými.

Tehdy se dozvíte, jak to skutečně bylo.

Ti to s vámi musejí mít těžké. Nebojí se vás tak trochu?Moje manželka studovala na Harvardu profilování sériových vrahů, takže bych řekl, že má zkušenosti na to, aby se mě nemusela bát.

Myslím, že žijeme jako dva normální lidi. Jinak je samozřejmě nejjednodušší nelhat! Tím si ušetříte hrozně moc přemýšlení a starostí. Nemusíte si pamatovat, komu jste co řekli, protože to příště řeknete zase správně.

Nelhat znamená velké usnadnění života.

Jak tedy poznáte, že vám někdo lže? Uhýbá pohledem?To je právě mýtus. Když vám lžu, budu se vám upřeně dívat do obličeje, protože jen tak mohu vědět, jestli jste tu lež přijala. Budu se vám dívat do očí, udržovat kontakt a dozvím se, jestli přikyvujete, vrtíte hlavou, zkrátka jestli mi věříte.

Kde jste se tohle všechno naučil?S mentalismem jsem začal před patnácti lety. Nicméně postupem času jsem měl štěstí, že si mě vybral učitel, který se na sklonku života rozhodl, že mi předá svoje vědomosti.

Podle čeho si vás vybral?Těžko říct. Tehdy mi říkal, že měl víc kandidátů a několik let se rozhodoval.

Za celý život načerpal opravdu mnoho hodnotných věcí, které nechtěl předávat tak, že svoji práci třeba natočí na DVD. Nikdy moc neexhiboval.

Jednou – řekl bych na stará kolena – se rozhodl, že půjde do soutěže kouzelníků, a vyhrál. Na svém vítězném čísle mi ukazoval, jak má takové správné kouzlo vypadat.

A jak tedy?Ukazoval mi ho ve svém obývacím pokoji, zatímco jsem pil čaj. Vzal míček do ruky, kterou zavřel, a když ji rozevřel, míček v ní nebyl. Řekl mi, ať se podívám pod hrneček, který mám vedle sebe. Nadzvedl jsem ho a míček tam doopravdy byl.

Logicky přišla reakce: „To není možné! To tam bylo připravené.“ „Dobře, pojďme si to ukázat ještě jednou.“ Znovu vzal míček do ruky, velmi pomalu ji zavřel, otevřel a míček byl opět pod hrnečkem. Tak takhle vypadá kouzlo. Žádné velké entrée nebo rychlost rukou.

Všechno bylo velmi pomalé.

Profesionální mentalista a hypnotizér pochází ze Rtyně v Podkrkonoší. Je milovníkem magického umění z viktoriánské éry a ze začátku dvacátého století. Studoval Husitskou teologickou fakultu na Univerzitě Karlově. Je vítězem kategorie manipulace na mistrovství ČR v moderní magii. Od roku 2007 vede přednášky pro policii a bezpečnostní agentury na témata anatomie lži, jak číst lidskou mysl apod. „Schopnost vstoupit do hypnózy je většinou přímo úměrná inteligenci.“

Prozradil vám, jak to udělal?Samozřejmě mi ukázal, jak na to.

Nicméně mi řekl: „Je hezké nechat zmizet pingpongový míček, ale k čemu to je? Kdybych ti měl radit jako synovi, řekl bych, aby ses učil něco, co je použitelné v normálním životě.

Kdybys měl jednou dělat ředitele v nějaké firmě nebo třeba prodávat auta, všude tam můžeš použít mentalistické dovednosti.“ Tehdy mě přivedl právě k hypnóze, paměťovým technikám a řeči těla.

Začínal jste jako kouzelník?Ano, ve skutečnosti jsem v tom vyrostl. Jsem z východních Čech, z Podkrkonoší, což je vlastně kraj léčitelů. Ve vedlejším městě žil úžasný prvorepublikový hypnotizér Břetislav Kafka.

Slýchal jsem historky od tetiček a strýců o lidech, kteří údajně měli zvláštní schopnosti. Klasické kouzlení jsem ale dělat nechtěl. Hledal jsem někoho, kdo umí hypnotizovat. Jenže Kafka, který to ovládal, byl už mrtvý.

Od koho jste se tedy hypnózu učil?Od svého učitele, který ji uměl dobře. Myslím, že o něm to ale nikdo nevěděl. Tvrdil, že když okolí nic netuší, lépe se pak na hypnóze pracuje. Než jsem ho poznal, měl jsem samozřejmě hodně načteno. I v průběhu naší spolupráce jsme se snažili získat další zahraniční literaturu. Dostával jsem od něj úkoly a vždy týden na to, abych sám dohledal řešení.

Dokážete zhypnotizovat každého?Stále se diskutuje, zda se dají zhypnotizovat všichni. Možná překvapivá odpověď je, že dají. Lidi to stále trochu děsí, ale ono to není vůbec nic strašného. Schopnost vstoupit do hypnózy je většinou přímo úměrná inteligenci. Čím inteligentnější člověk je a dokáže se lépe soustředit, tím spíš se dokáže zahloubat sám do sebe a hypnózu si užít.

Všechno bylo tak tajemné. Dokonce i místo v Jindřišské věži, které Jakub vybral k našemu setkání. Celou dobu mluvil rozvážně a sledoval každý můj pohyb. I když jsem byla zpočátku nervózní, během chvíle se stres vytratil a společný rozhovor příjemně ubíhal. Doteď nevím, jestli má uvolněná nálada byla jeho dílem, nebo jsem si to jen vsugerovala. Asi na to ale jen tak nezapomenu.

A nehraje třeba roli i to, zda tomu člověk věří, nebo ne?Drobnou. Není ale nijak zásadní. Dokonce kdybyste tomu nevěřila nebo se cíleně bránila, tak o to lépe do hypnózy vstoupíte.

Často se setkávám s muži, kteří jednoznačně tvrdí: „Se mnou nic nezmůžete.“ Nemám potřebu s nimi soupeřit.

Nicméně právě takový člověk, který si myslí, že má vše pod kontrolou, většinou nemá pod kontrolou vůbec nic.

Lze ji provádět i na sobě?Určitě, a je to moc dobré. Prakticky to je jedna z věcí, kterou jsem dostal za úkol naučit se během svého tréninku. Usnout na povel. Abych si prostě lehl, řekl „spi!“ a spal. Většinou se probudím tak pět minut před budíkem a krásně odpočatý.

Chodí za vámi lidé, kteří chtějí pomoci s fobií, odbourat stres nebo trauma z mládí?Já to dokážu, ale nedělám. Nevěnuju se terapeutické praxi, to je práce lékařů, psychologů, psychoterapeutů… Takže pokud má někdo podobný problém, spíše ho odkazuji za nimi.

Druhá věc je, že kdybych někomu řekl, že to dělám, asi by mě to dost zahltilo. Po mých přednáškách, na kterých lidé vidí, že to funguje, se mi vždy přeplní e-mail dotazy. Všichni chtějí s něčím pomoct a já bych pak asi nedělal nic jiného. Jak říkám, nejsem psycholog, jsem religionista.

Moje práce jsou nová náboženská hnutí.

Na přednáškách dokážete zařídit i to, aby se do sebe dva lidé zakoukali. V osobním životě jste to sám nikdy nezkusil?Ano, tohle umím. Je to hezké. Ale myslím, že lepší je se přirozeně zakoukat. Technicky se to dá, ale všem takovým zásahům do osobního života se samozřejmě bráním.

Podle mě to není správné. Jeden čas mi chodily zprávy od lidí, že se jejich partner zamiloval do někoho jiného a jestli bych jim mohl pomoci. Chtěli si mě najmout, abych zapůsobil na jejich partnera, ten zapomněl na novou lásku a vrátil se zpět.

Vysvětlil jsem jim, že jim by se asi také nelíbilo, kdyby si mě někdo najal na ně. Můj učitel mi vždy kladl na srdce, že s rostoucím vlivem na ostatní roste i má zodpovědnost.

V osobním životě své schopnosti nevyužívám, protože díky tomu, že z praxe vím, jak je člověk velmi snadno ovlivnitelný, si o to víc cením svobodné vůle.

Jak probíhá hypnóza? Jak poznám, jestli mě dokáže někdo zhypnotizovat?

Hypnoterapie patří mezi metody psychoterapie. Umí využít duševních i tělesných schopností člověka, které terapeut vhodně usměrňuje. Přitom bere ohled na to, jakého cíle má být dosaženo.

Nemá nic společného s pouťovým předváděním kouzelnických čísel a není to ani zázračná metoda, díky které se rázem změníte v jiného člověka. Přesto ale umí odstranit řadu psychických, psychosomatických a somatických problémů, podpořit vás při životní změně a například i odnaučit kouřit.

Nakolik jste hypnabilní?

Při využití hypnózy pro léčebné účely je nezbytná spolupráce mezi hypnoterapeutem a hypnotizovaným. Proto prvním důležitým krokem po vstoupení do ordinace psychoterapeuta, který se zabývá hypnózou, je, že se domluvíte na možnostech hypnoterapie pro vaši konkrétní situaci. Měla by zapadnout do kontextu dalších léčebných metod.

Součástí úvodního setkání s hypnoterapeutem je mimo jiné určení vaší hypnability, tedy nakolik jste schopní vstupovat do hypnotického stavu.

Pro daného klienta je vyzkoušení jeho hypnability zároveň mnohdy první zkušeností a možností si takový stav vyzkoušet, „osahat“.

Zpravidla zjistí, že opravdu nejde o estrádní představení, jaké zná z filmů, ale že se jedná o zcela individuální, vnitřní prožitek.

Na základě vyhodnocení terapeutem (a samozřejmě v závislosti na pocitech klienta) pak odborník určí, jakou formou bude hypnóza probíhat. Existují totiž dva poměrně rozličné způsoby práce s hypnózou.

Dva směry hypnoterapie

„K hypnoterapii se využívá jednak tzv. klasická hypnóza a jednak tzv. ericksonovská hypnóza (nazvaná podle věhlasného amerického psychiatra Miltona H. Ericksona). V čem se liší?

Klasická hypnóza pracuje s přímými direktivními sugescemi během různě hlubokého hypnotického stavu klienta, zatímco ericksonovská se opírá o sugesce nepřímé, které probíhají během na první pohled běžného rozhovoru mezi klientem a terapeutem, kdy se pracuje pomocí metafor, příběhů či pohádek,“ vysvětluje psychoterapeutka a hypnoterapeutka PhDr. Sylvie Navarová z Centra terapeutických služeb Ceteras Profi v Ostravě. Možná teď přemýšlíte, nakolik jste hypnabilní právě vy.

Podle dostupných informací se na škále od naprosté nehypnability, tedy neschopnosti být zhypnotizován, až po hypnabilní talent nachází asi 50 procent z nás zhruba uprostřed.

„V každém případě při prvním setkání s klientem provádím zmíněnou zkoušku hypnability, kde jsou danému člověku sugerovány čtyři modality, a v následném rozhovoru vyplyne, zda některou z nich, tedy tíhu, lehkost, teplo či chlad, mohl zřetelně vnímat.

Pro mě je to vodítko, podle kterého pak řídím další terapeutické kroky,“ říká psychoterapeutka.

Jak tedy taková hypnóza probíhá? „Co se klasické hypnózy týče, klient se pohodlně usadí do křesla, při prvních sezeních se soustředí na tzv. pomocný fixační bod.

Po chvíli se mu oči pomalu zavírají a nechá se unášet mým hlasem, který ho provází při cestě do hypnotického stavu. Lidé vysoce hypnabilní ,jdou‘ do hypnotického stavu velmi rychle. Stejné je to, pokud klient hypnózu prožívá již poněkolikáté.

Pak místo fixačního bodu lze použít pouhé gesto či slovo, a to se stejným hypnotickým účinkem,“ poznamenává PhDr. Navarová.

„Jak již bylo řečeno, klasická hypnóza pracuje s přímými sugescemi, tedy pokud například toužíte přestat kouřit, přímou sugescí by v tomto případě mohlo být: ,Po cigaretě vám bude špatně, nechcete kouřit!‘ To jsou přímé sugesce.

Zatímco ericksonovské nepřímé sugesce vytvoří obraz toho, jaké to bude poté, když člověk kouřit přestane.

Budeme se tedy s klientem bavit o novém životě bez cigaret, jak tuto situaci bude prožívat, co mu to přinese a jaké hodnoty se tím pro něj v životě naplní.“

Mám se bát hypnózy?

Většinou máme různé představy, jak taková hypnóza bude vypadat, a strach, že to pro nás bude nepříjemné, že budeme opět muset projít konkrétním negativním zážitkem či situací, kterou bychom již rádi neopakovali. Jaká je pravda?

„Obvykle je hypnotický stav pojímán v pozitivním smyslu, bez negací či nutnosti procházet nepříjemné zážitky z minulosti. Občas se stává, že klienti po probuzení říkají, že je bolí hlava.

To je pro mě zpětná vazba, že jsme udělali kus práce, protože když člověk chce nějakým způsobem upravit své chování, aby se mu žilo lépe, tak s tím souvisí především úprava myšlení (tedy hlava). Pokud ho po hypnóze bolí hlava, je to znamení, že jsme dobře pracovali.

Ale stává se to zhruba u prvních třech sezení na začátku změny myšlení a přístupu k životu. Pak se již člověk postupně ,přeladí‘ spolu s tím, jak jeho problém mizí,“ vysvětluje hypnoterapeutka.

Hypnabilita je vlastnost, či dovednost?

Směr klasické hypnózy má za to, že hypnabilita je vlastnost, kterou lze rozvinout pouze do určité míry. Kdežto ericksonovský směr pojímá hypnabilitu jako dovednost, kterou můžeme pomocí tréninku a zkušeností posouvat, rozvíjet tak, aby pro nás byla užitečná.

Jak lidé reagují na hypnózu?

Reakce na hypnózu se liší člověk od člověka. „Existují tři typy reakcí na hypnózu.

Jedna z nich je pohybová, to znamená, že klient zvedá ruce, chodí, ale přitom je v hypnotickém stavu, což se v terapii využívá kupříkladu k pokynu: jakmile se vaše ruka dotkne čela, tak bolet hlavy začne ustupovat.

Druhou reakcí je hluboká relaxace, kdy se lidé ani nepohnou a upadají skoro do spánku, občas i chrápou! Není to však běžný spánek, ale hypnotický, jsme ve spojení. Někdo reaguje ztuhnutím svalů (třetí forma), což je pak využíváno právě během kouzelnických vystoupení,“ zmiňuje PhDr. Navarová.

Sugestibilita versus hypnabilita

Je zapotřebí vysvětlit rozdíl mezi sugestibilitou a hypnabilitou. Lidé, kteří jsou sugestibilní (tedy snadno ovlivnitelní), jsou v životě často zneužíváni těmi, kteří dovedou rychle odhadnout jejich slabé stránky (tzv. manipulátoři). Pokud vám někdo pro vás významný řekne, že jste neschopný, tak to  přijmete za své a zakomponujete do svého sebepojetí.

Tím vám značně klesne sebevědomí a budete se cítit méněcenný – jste tedy snadno zneužitelný, aniž byste byl zhypnotizován. Sugestibilita ale nutně nemusí souviset s hypnabilitou! Jsou lidé, kteří jsou silně hypnabilní, ale na druhou stranu odolní vůči sugescím. Tento fakt je pak zapotřebí zohlednit v terapeutické práci – tedy hypnoterapii.

Pro koho hypnóza není vhodná? Nevyužívá se zpravidla u závažných psychiatrických diagnóz (např. schizofrenie, hraniční poruchy osobnosti apod.).

Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.

Autor: Helena Míková

Category Archives: Mistr hypnózy

By David Velešínský27.9.2018články, Hypnóza, Mistr hypnózyfóbie, strach

 Stejně tak jako stres, může být i strach často ku prospěchu.  Problém nastává v okamžiku, kdy se strach stává iracionálním.

Jako například strach z temnoty.  Tento strach vám nemůže ublížit. Dokonce pokud vás někdo sleduje po tmavé uličce uprostřed ničeho, pak máte veškeré právo se bát.

  Vaše reakce k boji nebo útěku mohou být opravdu

Read More

Dr. Milton Erickson byl vynikajícím lékařem, hypnoterapeutem, stratégem. Což je všeobecně známou pravdou. A já vám dnes chci odhalit velice zábavný způsob jak Dr. Erickson vyléčil jednoho staršího gentlemana z jeho celoživotního strachu z výtahů. A co je na tom nejlepší? Že ani nemusel použít hypnózu. Alespoň ne ve svém klasickém způsobu, přestože se jedná

Read More

 Dynamická představa je forma interaktivní řízené představy. Je to snadné do té míry, že podvědomí osoby vytvoří celý obsah. Hypnotizér jen nastavuje scénu. Poté všechno nechá přirozeně se rozvíjet. Jediný úkol hypnotizéra je být katalyzátorem, a ujistit se, že podal dost návrhů, které zajistí, aby věci spontánně plynuly a rozvíjely se.  Dynamická představa je proces, který

Read More

  Jako první věc, kterou bych chtěl zmínit ještě před tím než budeme mluvit o strachu je, že:  každá emoce má svůj pozitivní účel.  Každá emoce je rozumná a racionální ve svém vlastním kontextu. Všeobecně řečeno, každá emoce má svůj vlastní účel. Je utvořena tak, aby nás určitým způsobem ovlivnila k dosažení určitého výsledku. Je

Read More

  O hypnóze dnes můžete najít mnoho informací. Ať už na internetu, v knihách nebo třeba na nějakém hypnotickém představení. Také můžete navštívit nějakého hypnotizéra, “hypnoterapeuta”. Ale jen málokdo vám prozradí co vlastně přesně dělá. Někteří si tyto informace chrání a skrývají je za magickou moc hypnotizéra a někteří ani vlastně nevědí co přesně dělají.

Read More

By David Velešínský4.10.2017Auto-hypnóza, články, Hypnóza, Konverzační hypnóza, Mistr hypnózy, Street hypnózaHypnóza, jak, kurz, realita, seminář, trans

 Co je to realita?  Jednoduchá otázka, že?  Wikipedie říká, že skutečnost je paradoxní pojem: na jedné straně by měl označovat to, co opravdu jest a nezávisí na pozorovateli, na druhé straně každý výměr toho, co je a co není skutečné, je výtvor člověka a určité kultury.  Význam slova realita a polemiku o tom co je a co

Read More

 Stále více lidí se zajímá o hypnózu, protože dnes již vědí, že hypnóza nejsou žádná kouzla nebo magie.  Informací ohledně hypnózy je opravdu mnoho, a každý si je může dohledat, což je pravdou.  S hypnózou se dnes můžete setkat nejen v knihách a filmech, ale i naživo na seminářích nebo na různých show. Je to

Read More

K čemu je dobrá hypnotická indukce? Pokud si myslíte, že je dobrá k uvedení někoho do transu, pak máte pravdu. A proč je dobré někoho uvést do transu? Pokud říkáte, že je to dobré, abychom mohli někomu pomoci, pak říkám ano. Hypnóza je opravdu silná metoda jak někomu napomoci překonat hranice problému.  Jen je zde

Read More

Mystérium hypnózy: Jak funguje a existuje něco jako imunita na hypnózu?

Hypnóza má dlouhou historii. Stav označovaný jako „chrámový spánek“ popisují už texty ze staré Indie a dobře jej znal i perský učenec a lékař Avicena, který na přelomu 10. a 11. století jasně odlišoval hypnózu od spánku.

Hypnóza může lidem pomáhat zvládat bolesti, deprese, nespavost, úzkostné stavy a dokonce může pomoci i při léčbě vysokého krevního tlaku. Je vhodná jako doplňková léčba například při ozdravných programech u obézních pacientů.

Na druhé straně se ale hypnóza neosvědčila při léčbě drogové závislosti a také při terapii alkoholiků jsou její výsledky nepřesvědčivé. 

Populární je „posilování vzpomínek“ v hypnóze, které může najít využití například při vyšetřování závažných trestných činů. Svědci nebo oběti si v hypnóze nejednou vybaví detaily důležité pro dopadení pachatele. 

Imunita na hypnózu?

O přínosech hypnózy není pochyb. O tom, co je jejím základem, jaké procesy se odehrávají v mozku hypnotizovaného člověka a jak se člověk vůbec dostane z plného vědomí do hypnózy, však psychologové a neurologové úplně jasno nemají. Někdo upadá do hypnózy velmi snadno, ale výjimkou nejsou ani lidé, kteří se zdají vůči hypnóze imunní.

K určení míry hypnability, tedy hypnotizovatelnosti jednotlivých lidí se využívají speciální testy. Jeden z nejpoužívanějších se skládá z dvanácti úloh.

V jedné je například hypnotizovaný člověk vyzván, aby předpažil. Poté mu hypnotizér řekne, že drží v ruce těžký předmět. Hluboce zhypnotizovanému člověku v tu chvíli poklesne ruka, jako kdyby skutečně třímal závaží.

Člověku, který je k hypnóze necitlivý, se ruka ani nehne. 

Většina lidí vykazuje jasné projevy hypnózy v pěti až sedmi z dvanácti úloh testu. Jen 5 % testovaných nevykazuje projevy hypnózy při žádném úkolu.

Těm nepomůže, ani když se sami usilovně snaží do hypnózy upadnout. Náchylnost k hypnóze má zřejmě dědičný základ, protože jednovaječná dvojčata se v tomto ohledu obvykle liší jen málo.

U dospělých se schopnost podlehnout hypnóze už většinou nemění.

Soustředění jako předpoklad

Tipovat si předem, kdo je dobře hypnabilní a kdo ne, bývá ošidné. Mnozí z těch, kteří se považují za snadno hypnotizovatelné, nakonec vykazují k hypnóze překvapivou odolnost.

A naopak: Lidé, kteří si myslí, že na ně hypnóza neplatí, do ní mohou upadnout velmi snadno

.

Do určité míry se dá na tuto schopnost usoudit i z toho, jak hluboce se člověk dokáže zabrat do četby, do poslechu hudby nebo do snění. 

I když to tak na první pohled možná nevypadá, člověk v hypnóze není pouhou loutkou v rukou hypnotizéra. Dokáže i nadále samostatně uvažovat, řešit problémy a řídit se při tom svými morálními zásadami.

Své jednání však nepovažuje za projev vlastní vůle. Naopak, vnímá je jako děj, na který on sám nemá žádný vliv. Například prázdná ruka poklesne zhypnotizovanému člověku pod tíhou fiktivního závaží proto, že s ní sám pohnul.

Přesto má pocit, že mu ruka skutečně ztěžkla a klesla sama od sebe. 

Mnoho psychologů a neurologů je přesvědčeno, že jádrem hypnózy je navození stavu určité rozpolcenosti: Člověk například poslechne příkaz k pohybu, aniž by si to uvědomil.

Podobně nemusí pod vlivem hypnózy vnímat bolest nebo si přestane vybavovat určitou informaci uloženou do paměti. V hypnóze tak lze vyvolat halucinace a nezvládnutelná nutkání.

Je možné vytvořit velmi přesvědčivé a živé vzpomínky na události, které člověk nikdy neprožil, a naopak potlačit skutečné vzpomínky na situace, kterých byl člověk svědkem či přímým aktérem.

Bez fantazie a na rotopedu

Někdy je hypnóza mylně považována za projev nadměrně bujné představivosti. Ve skutečnosti mohou být k hypnóze vnímaví i lidé bez fantazie. A jsou také známy případy lidí se silnou představivostí, kteří byli vůči hypnóze odolní. Potvrzují to i výsledky vyšetření, jež neurologové získali s pomocí nejmodernějších metod pro zobrazení aktivity lidského mozku. 

Pokud si člověk něco sám od sebe představuje, aktivují se mu v mozku jiná centra, než když ta samá představa vzniká jako halucinace pod vlivem hypnózy. Halucinace vyvolaná v hypnóze totiž dráždí stejná centra v mozku jako reálný zážitek. Představy vyvolané hypnózou jsou tedy zpracovávány mozkem jako skutečnost a tak je také hypnotizovaný člověk vnímá. 

Hypnózu také nelze ztotožňovat s projevy maximálního uvolnění. Vědci to prokázali experimentem, ve kterém se dařilo hypnotizovat lidi naplno uvolněné stejně dobře jako dobrovolníky usilovně šlapající na rotopedu. 

Odhalení simulanti

Jasné důkazy vyvracejí představy, že lidé upadající do hypnózy tento stav pouze předstírají. Ukázal to experiment, do něhož se zapojili jak lidé silně hypnabilní, tak i jedinci vůči hypnóze odolní, kteří byli požádáni, aby stav změněného stavu vědomí jen předstírali. Hypnotizér, který neměl nejmenší tušení o skladbě obou skupin dobrovolníků, hypnotizoval obě skupiny stejně.

Seance byla náhle přerušena simulovaným výpadkem proudu. Když hypnotizér odešel zjistit, co se děje, ukázal se mezi oběma skupinami dobrovolníků nápadný rozdíl: Zatímco „podvodníci“ rychle otevírali oči, vstávali a snažili se zjistit příčiny náhlého odchodu hypnotizéra, dobře hypnotizovatelní dobrovolníci procitali jen pomalu a s očividnými potížemi.

Lidé předstírající hypnotický stav se prozradí i na detektoru lži. Pokud odpovídá na otázky člověk ve skutečné hypnóze, reaguje jeho organismus, jako když mluví pravdu. Pokud na tytéž otázky odpovídá podvodník předstírající hypnózu, detektor lži signalizuje nepravdivé výpovědi. 

Zhypnotizovaná bolest

Velkou pozornost odborníci věnují účinkům hypnózy na vnímání bolesti. V mozku nemáme nic, co bychom mohli označit jako centrum bolesti, a proto ani neexistuje žádný „vypínač bolesti“ umístěný na jednom konkrétním místě v mozku.

Bolest se generuje jako krajně nepříjemný pocit v důsledku toho, že hned několik různých oblastí mozku reaguje na signály přicházející z podrážděných nervů v postižené části těla.

Pokud se daří hypnózou pocit bolesti utlumit, pak je na mozku jasně patrná změna v aktivitě všech center, jež se na vzniku bolesti podílejí.

Účinek hypnózy na bolest přitom nelze jednoznačně připsat placebo efektu. Když se lékaři pokoušeli pomoci pacientům od bolestí hypnózou, ačkoli byli vůči ní odolní, nebyl výsledný efekt o nic silnější než účinek tablety cukru, kterou dobrovolníci považovali za analgetikum.

U jedinců se silnými sklony k upadnutí do hypnózy však bylo tlumení bolesti hypnózou třikrát silnější než placebo efekt.

Experimenty ukázaly, že velmi výraznou schopnost utlumit vnímání bolesti hypnózou vykazuje asi 15 % populace a asi stejnému podílu lidí hypnóza na bolest vůbec nezabírá.

Ve službách zákona

Za velmi kontroverzní považují mnozí psychologové použití hypnózy k vybavení pozapomenutých vzpomínek. Přitom právě toto uplatnění hypnózy slibuje velmi cenná svědectví: Například k dopadení pachatelů bombových atentátů na kostely na jihu USA přispěla svědkyně, která si v hypnóze vybavila detail poznávací značky auta, v němž atentátníci prchali z místa činu. 

Podobně i svědek únosu mladé dívky si původně vzpomněl jen na to, že únosci přijeli v červené dodávce. V hypnóze si ale muž vybavil krajinu, kterou měla dodávka namalovanou na boku a navíc i několik nálepek na předním skle auta.

Policie nechala popis vozu odvysílat rozhlasovými stanicemi a na jeho základě dodávku poznala obsluha jedné benzínové pumpy, která neprodleně zavolala policii.

Následný zátah na dálnici pak vedl k dopadení únosců a osvobození děvčete, které bylo stále ještě zavřené v dodávce.   

V zajetí představ

Na druhé straně však existují i případy, kdy si člověk v hypnóze zafixoval vlastní představy jako vzpomínky na reálné události. Pro vytvoření takových falešných vzpomínek vznikají při hypnóze velmi příhodné podmínky.

Při vyšetřování zločinů pak mohou mít falešná svědectví vzniklá v hypnóze fatální následky.

V několika případech byli na základě takto vzniklých falešných vzpomínek obviněni naprosto nevinní lidé z velmi závažných kriminálních činů.

Známý je případ dívky, která pod vlivem falešných vzpomínek obvinila své rodiče z dlouhodobého pohlavního zneužívání a z podomácku prováděných interrupcí. Se svou výpovědí obstála i na detektoru lži. Lékařské vyšetření však odhalilo, že děvče nikdy neprodělalo potrat, a dokonce nikdy nemělo pohlavní styk. 

Lidská paměť není videokamera, která by nepřetržitě snímala veškeré dění kolem nás. A hypnóza není prostředek, jak si tyto kompletní záznamy událostí kdykoli přehrát.

Lidské vzpomínky jsou neúplné a objektivně v nich existují díry po událostech, které člověk jednou provždy zapomněl. Řada informací však v paměti uložená je, jen není možné se k nim v dané chvíli dostat. Tady může hypnóza pomoci.

Hrozí ale, že si hypnotizovaný vytvoří představu, která neodpovídá realitě, a tou pak díru v paměti zalepí.

Vzpomínky bez námahy

Za běžných okolností člověk rozezná vzpomínky vybavené z paměti od informací vzniklých v představách podle toho, jak snadno se mu vybavují. Reálné vzpomínky nám z paměti většinou vyplouvají, aniž bychom museli vynaložit zvýšené úsilí. V hypnóze si ale neuvědomujeme snahu, kterou vynakládáme.

Tak jako v hypnóze nevnímáme, že jsme pohnuli rukou, protože si představujeme, jak v ní držíme těžké závaží, neuvědomíme si ani to, že jsme si danou situaci vymysleli.

Stejně jako máme pocit, že se nám ruka pohnula úplně sama od sebe, podléháme iluzi, že nám nově vytvořené představy samy od sebe naskočily do hlavy a považujeme je za vzpomínky na reálné události. 

TIP: Drsné pokusy na lidech: Psychologické experimenty s šokujícími výsledky

Lidé v hypnóze například mnohdy velmi podrobně líčí události, kterých měli být svědky v prvních měsících po svém narození. Přitom lidský mozek není schopen v tomto období života ukládat informace do dlouhodobé paměti. Všechny tyto vzpomínky jsou proto falešné a vznikly uložením představ do paměti při hypnóze.