Fitzpatrickova škála

Řada lidí se celý rok těší na léto a horké dny, kdy sluníčko řádně prohřeje jejich pokožku. Téměř každému také trochu opálení sluší, vypadá vyvětraně a většinou zdravěji. Navíc se i opalováním, stejně jako pohybem, produkují endorfiny – hormony „dobré nálady.“ V minulosti byla „in“ spíš alabastrová pleť a otázkou je, zda se nevrátí zpátky do módy..

Opalování, čili proces, při kterém kůže absorbuje ultrafialové paprsky a reaguje na to tvorbou melaninu, nevyhovuje totiž zdaleka každému. Někteří lékaři byli ještě donedávna přesvědčeni o tom, že určitá dávka opalování je prospěšná a dokonce tvrdili, že lidské tělo mírnou dávku UV záření potřebuje. Vycházelo se z toho, že ultrafialové záření podporuje vznik velice potřebného vitaminu D.

I když vitamin D skutečně v kůži v závislosti na pobytu na slunci vzniká, přece jenom studie z poslední doby nejsou tak jednoznačně pro opalování. Tvrdí totiž, že záleží také na tom, jak dlouho se na slunci „opékáme“. Rychlost vzniku vitaminu D závisí hlavně na přítomnosti melaninu, proto se optimální délka opalování liší podle typu kůže.

Fitzpatrickova funkční škála

Existují různé způsoby rozlišení tzv. fototypu, většinou se shodují ale na základních kategoriích. Největším rizikem je slunce pro lidi s nejsvětlejší pokožkou, kteří mají světlé či rusé vlasy a pihy, a kteří se na slunci lehce spálí.

Ti tvoří typ 1 a 2 na známé Fitzpatrickově stupnici fototypů, kterou vytvořil už v roce 1975 harvardský profesor Thomas Fitzpatrick.

Lidé, na něž tento popis sedí, by měli vždy používat krém s vyšším ochranným filtrem a měli by vyhledávat spíš stín než přímé slunce.

Mnohem méně omezení mají pak lidé, kteří zapadají do kategorie fototypů na druhé straně Fitzpatrickovy škály (tj, mají tmavou pleť, obvykle tmavé oči a vlasy a snadno a dobře se opalují). Ti jsou totiž mnohem méně ohroženi sluncem a různými onemocněními, včetně rakoviny kůže.

Střed škály pak tvoří typ 3. a 4., mezi něž zapadají lidé, kteří se celkem dobře opalují a málokdy spálí – ti by měli vycházet na slunce s krémem s ochranným faktorem, i když postačí nižší.

Měli by ovšem vyhledávat stín v poledních hodinách a zhruba tři hodinky, kdy slunce stojí nejvýš, by měli trávit ve stínu.

Opalování ale není jen pohromou pro vaši pleť; může být dokonce prospěšné pro léčbu některých kožních chorob, zejména lupénky a dermatitidy. Ani v těchto případech by se to ale nemělo s opalováním přehánět. Kůže je totiž velice důležitou bariérou chránící organismus. Paprsky UV záření jsou po nějaké době absorbovány do DNA buněk tvořících horní část pokožky.

Někdy jsou slyšet i názory, hlásající, že je lepší se předopálit, neboť potom bude naše kůže dostatečně „tmavá“ k tomu, aby nás překvapilo spálení při delším pobytu na slunci.

A skutečně některé studie dokazují, že opálená kůže do určité míry před dalším poškozením chrání. Je důležité zdůraznit, že pouze pokud se jedná o sluneční paprsky, nikoli o opálení v soláriu.

Opálit se tedy před pobytem u Středozemního moře v soláriu není nejlepší nápad.

Jsou vůbec solária bezpečná?

Obhájci solárií tvrdí, že přístroje jsou ke kůži šetrnější než slunce, neboť produkují spíše záření UVA. Ale s bezpečností UVA to není zcela pravda, neboť toto záření proniká do větších hloubek a má tím větší možnost k poškození buněk DNA. Je sice pravda, že u solárií existuje nižší pravděpodobnost toho, že si spálíme kůži, ale bohužel existuje o to větší riziko.

Z údajů WHO vyplývá, že každým rokem je na světě diagnostikováno 232 tisíc případů melanomu a další 2 miliony případů rakoviny kůže jiného typu. Sluneční záření je přitom odpovědné za zhruba 65 procent těchto případů.

Musíme si pamatovat, že i když se budeme opalovat řekněme hodinu, tak na sluníčku budeme podstatně déle. Musíme totiž připočítat dobu kdy jdeme na pláž, několik cest do vody či k bazénu, cestu zpátky…

I když ne každé opalování končí rakovinou kůže, je faktem, že dlouhodobé opalování vede k „fotostárnutí“ kůže, což v podstatě znamená postupný rozklad kolagenu v kůži, který se projevuje vráskami a ztrátou elasticity pokožky.

Pokud tedy nechceme vypadat jako indiánská babička, musíme opalování přece jenom omezovat obzvlášť v denní době, kdy to opaluje nejvíc. I u opalování totiž platí to, co u mnohého dalšího: všeho s mírou.

Sluníčko, popojdi maličko

Slunce je středem a zároveň jedinou hvězdou naší planetární soustavy. Je asi 330 000 krát těžší než Země a představuje 99,8 % hmotnosti celé sluneční soustavy. Podle dosavadních znalostí je odhadováno, že je staré asi 4,6 miliardy let, což z něj dělá hvězdu ve středním věku.

Na „padesátníka“ je ale stále čilé a v plné síle, jeho termojaderný fúzní výkon čítá cca 4 x 1026 Wattů (štěpný jaderný výkon Temelínu je cca 2,16 x 106 W). Pouhá 0,45 miliardtina z této energie je zachycena Zemí. I tak zdánlivě málo je vlastně dost na „pohánění“ všech procesů na Zemi.

Na Slunci jsou závislé počasí, teplota, příliv a odliv moří a oceánů (ano, i na Slunci, nejen na Měsíci). Slunce udržuje vodu v kapalném stavu, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin, umožňuje nám a dalším tvorům vidět, existovat. Je alfou omegou. Je vším.

Bez Slunce by Země byla jen kusem ledového temného zmrzlého šutru. Nic by nebylo.

Pro starověké Řeky a Římany byl Apollón božstvem medicíny, léčení a světla.

A každý den, od pradávna, dob kdy se lidská noha vůbec poprvé dotkla povrchu Země a ještě dříve, si to bájný ohnivý vůz Apollonův brázdil po modré obloze přinášeje Zemi životně důležité světlo a teplo. Jenže stejně tak, jak dokázal léčit, přinášel i nemoci.

A současná vědecká obec sdílí takřka identický názor. A sice kde UV paprsky mohou mít jak prospěšný vliv na naše zdraví, dokážou být i zhoubné. Otázka je, co převažuje nad čím.

UVR

Slunce emituje elektromagnetické (EM) záření, které se táhne napříč prakticky celým EM spektrem. Zemská atmosféra funguje něco jako filtr a propouští na povrch jen část.

A sice viditelné spektrum, část ultrafialového (UVR), infračerveného (IR) a radiového záření. Čili celá diskuse pro a proti opalování se točí hlavně kolem UVA a UVB záření.

Svazek obou typů se nazývá UVR (z anglického Ultraviolet Radiation, pozn. red.).

Něco kolem 96 % z UVR, který se dostane na povrch Země, je UVA záření. To dokáže proniknout hluboce do pokožky, kde může nepřímo způsobit poškození DNA za pomocí vytváření hydroxylových a kyslíkových radikálů. UVB je zodpovědné za opálení.

A taktéž vede k možnému poškození DNA, což může nepřímo mít za následek vznik rakoviny kůže. Obě formy záření akcelerují stárnutí pokožky a mohou poškodit kolagenní vlákna. Vlákna, která jsou zodpovědná za pružnost, pevnost, správné navlhčení kůže a soustavné ponoření jejích buněk.

Následkem stárnutí nastává deficit kolagenu, což je např. příčina tvorby vrásek.

Leč to zní strašidelně, podle zprávy [2] Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2006 choroby z nadměrného vystavování se UV záření jsou z hlediska „DALY“ metodiky zodpovědné v pouhém 0,1 % z celého globálního břemena onemocnění populace.

DALY je statistická determinanta, která měří břemeno počtu ztráty roků života v důsledku zdravotního onemocnění a omezení či smrti. Výraz pochází z anglického Disability-Adjusted Life Year. Jen pro srovnání: nejvyšší DALY (37 %) má soubor infekčních a parasitických chorob, jako jsou AIDS, TBC, malárie apod.

, různé druhy průjmu a infekcí horních dýchacích cest. 12 % procent zaujímají zranění – především pak ty ze silničních dopravních nehod. A například kardiovaskulární příhody (infarkt, mozková mrtvice) se podílejí na celých 10 %. Prof.

Robyn Lucas, spoluautorka zprávy a epidemioložka z National Center of Epidemiology and Population Health in Canberra, vysvětluje: „Většina onemocnění spojených s nadměrným vystavováním se UV záření mají sklon být spíše benigní (nezhoubná).

Více se vyskytují u starší populace hlavně kvůli delším časovým intervalům mezi  ‚ozářením‘ a manifestací nemoci nebo v součtu zvyšující se doby, kdy je tělo záření vystaveno. Anebo kombinací obou.“ Z toho vyplývá, že tato onemocnění (včetně maligního melanomu) představují relativně velmi nízké „břemeno“ v našich životech navzdory jejich častějšímu výskytu.

Ta samá zpráva [2] dále dodává, že znatelně mnohem vyšší břemeno mají na svědomí choroby, které bývají úzce spojeny s velmi krátkým časem vystavení těla UV paprskům.

Toto zahrnuje především choroby spojené s muskuloskeletární systémem (klouby a svaly), různé druhy autoimunitních onemocnění, jako je například roztroušená skleróza či rakovina. Vyšší šance k jejich rozvinutí má především populace žijící ve vyšších zeměpisných šířkách.

Vše nasvědčuje tomu, že velkou roli v tomto faktoru hraje hladina vitamínu D a pravidelný cyklus slunečního světla (den) a tmy (noc).

V tom aby se čert vyznal, že?

Melatonin a serotonin

Člověk je denním tvorem. Ve dne, jehož vládcem je slunce, bdíme, tvoříme, žijeme své životy. V noci spíme. Jsme tak naprogramováni.

Pro mnohé z nás jsou sluncem zalité dny časem výletů k vodě, procházek a túr v přírodě anebo prostě lenošením u vody či na zahrádce. Každý má to své a z drtivé většiny nás spojuje, že s koncem dne uleháme do postele.

Naprosto přirozené chování, jež je pro nás důležitější, než by se na první pohled zdálo.

Významnou roli tady totiž hraje hormon melatonin, který je klíčovým hormonem ovlivňujícím denní rytmy lidského organismu. Správná hladina melatoninu také zastává důležitou funkci v obraně proti infekcím, zánětům ale i rakovině.

Studie [3] z roku 2011 dokonce potvrdila, že melatonin výrazně pomáhá jako efektivní antioxidant (už i při nízkých koncentracích) při uvolnění volných radikálů způsobeném UV zářením.

To znamenaná, že je účinným pomocníkem při potlačení poškození pokožky při její expozici slunečnímu světlu.

Jakýsi předchůdce melatoninu je serotonin, hormon, který je v mírně vyšších koncentracích zodpovědný za naší dobrou náladu a zklidněnou, avšak soustředěnou mysl. Serotonin je produkován během dne a na melatonin se transformuje jen díky dobrému spánku v ideálně temném prostředí.

Oba hormony jsou správně produkovány a balancovány pouze za předpokladu dodržování pevného denního cyklu. Čili je důležité, aby člověk začínal den se světlem podobným tomu slunečnímu – prakticky celá šířka viditelného spektra – a na takovém světle strávil co nejdelší čas. A uléhal v co nejlepší tmě.

A právě tady může nastat problém, pokud vezmeme v úvahu, že lidé tráví dny čím dál více v uzavřených prostorech s minimálním kontaktem se slunečním světlem. K tomu navíc i rádi zůstáváme vzhůru dlouho po soumraku.

To zcela logicky způsobuje imbalanc mezi oběma hormony. V Důsledku mohou nastat poruchy spánku (v krajních případech i insomnie), premenstruační syndromy u žen, nevyrovnanost, špatná soustředěnost a zvládání stresu.

Vitamín D

Vedle potravní cesty si naše tělo dokáže vitamín D syntetizovat za pomocí fotosyntetické reakce spuštěné při expozici UVB záření. Efektivita závisí na počtu fotonů, které dokáží proniknout hluboko do pokožky.

Tu lze zmírnit mazacími ochrannými prostředky, oblečením, vrstvou tělního tuku a v neposlední řadě také koncentrací kožního pigmentu, melaninu.

Čili melanin je naší pokožkou přirozeně vytvořený ochranný filtr, jež nás před UV zářením taktéž chrání. Ale pozor! Jen do určité míry.

Tvorba a distribuce „déčka“ je poměrně složitý proces. Podle Dr. Michaela F.

Holicka, profesora z Bone Health Care Clinic z Boston University Medical Center, však obecně platí, že vitamín D je nezbytný pro udržení vápenatého a fosforového séra v těle na optimální hladině.

Ta podporují většinu metabolických funkcí, neuromuskulárních (nervosvalových) přenosů a mineralizaci kostí. Při nedostatku vitamínu D se například špatně formují kosti a například u dětí to může způsobit křivici.

Každý ve své kůži

Pro většinu bělochů průměrně platí, že pouhá půl hodina na letním slunci může iniciovat uvolnění až 50 000 MJ (1,25 mg) vitamínu D do oběhu (MJ je mezinárodní jednotka pro množství účinné látky založená nikoli na naměřeném biologickém působení nebo účinku.

Užívá se ve farmakologii a lékařství pro vitamíny, hormony, léky, vakcíny, krevní produkty a podobné biologické látky, pozn. red.). Efekt slábne na cca 20 000 – 30 000 MJ u lidí se snědší pokožkou, jako jsou například Hispánci.

A u jedinců s velmi tmavou pokožkou, mezi které patři například původní obyvatelé Afriky, hodnoty padají až na 7 000 MJ.

Protože intenzita UVB záření klesá se zvyšující se zeměpisnou šířkou, blednutí pokožky je evoluční přizpůsobení, které dovolilo optimální přežití v klimatických podmínkách chudých na UVR.

Proto se tedy při naší letní túře po irských kopcích pohoří Wicklow můj kamarád Daniel (Ir jako řemen) s prvním letním slunkem totálně přismahl. Zatímco já jsem z toho vyšel celkem v pohodě. Druhý den, když jsme se potkali, nebylo pro mne vůbec jednoduché přestat se smát, zatímco on trpěl jak zvíře.

A v následujících dnech ještě více, kdy ho hojící se spálená kůže nesnesitelně svědila. Protože Daniel celý život žije v irském severnějším podnebí, kde je slunečních paprsků po celý rok relativně poskrovnu a jeho geny z keltské větve Europoidní rasy určují typ jeho pokožky 1, v jeho případě je koncentrace melaninu poměrně nízká.

Takže se nám kluk trochu „chytl“.

Tak jak teda?

V tom aby se čert vyznal, že? Kde je ta hranice? Kdy už je moc a jak moc je málo? Dá se vůbec vyřknout nějaký verdikt?

I když jsou benefity z opalování zřejmé a vědecká obec pomalu začíná, řekněme, „otáčet“, je pořád důležité brát na vědomí reálná rizika.

A tak je prakticky nemožné něco takového obecně definovat a podle dosavadních poznatků prostě nelze formulovat nějaké univerzální doporučení. Opalování má zjevně pro náš organismus spoustu blahodárných účinků.

Vědci i lékařská obec by se dokázali shodnut i na tom, že svým významem široce překonává rizika. Jenže pořád musíme brát na vědomí, že i přes tato fakta dokážou být paprsky Apollónova vozu velmi zákeřné.

Všechno se liší od jedince a především my sami si musíme poskládat vlastní schéma vytvořené na základě životního stylu, typu pokožky, podnebí, v kterém se právě nacházíme a vlastních zkušeností. Kde životní styl je pravděpodobně tím nejvlivnějším prognostickým determinantem.

Je též nezbytné si uvědomit, že na spálení od sluníčka (erytému) není vůbec nic zdravého. Při delším pobytu venku se doporučuje použít nějakou ochranu (vyhledání stínu, zahalení oděvem, opalovací krém) už při UV indexu 4 (některé zdroje to doporučují už při UV indexu 3).

Pokud požíváte opalovací krém, určitě je rozumné se vyhýbat komerčním výrobkům s určitými chemickými látkami, které mohu v případě dlouhodobého používání nadělat pěknou neplechu. Když můžete, sáhněte raději po nějaké zdravější alternativě. Na trhu jich je spousta.

Jen tak pro zajímavost – herec a improvizátor Jaroslav Dušek, který je znám pro svůj alternativní životní styl, krémy proti opálení nepoužívá vůbec. Myslím si, že tohle také není úplně nejšťastnější řešení.

I přes současné paranoidní zprávy o tom, jak je slunce strašně nebezpečné, bychom se ho neměli vzdávat za každou cenu. Ona se totiž tato paranoia v uplynulých několika dekádách stala jakýmsi divným trendem. Na sluníčku bychom se především měli cítit dobře a ne se ho hystericky bát. Užívejte léta!

Reference a námět:

[1] Mead, M. Nathaniel. „Benefits of Sunlight: A Bright Spot for Human Health.“ Environmental Health Perspectives 116.4 (2008): A160–A167. Print.

[2] Solar ultraviolet radiation: Global burden of disease from solar ultraviolet radiation Environmental Burden of Disease Series, No. 13, WHO, 2006.

[3] Kleszczyński, Konrad, Lena H Hardkop, and Tobias W Fischer. „Differential Effects of Melatonin as a Broad Range UV-Damage Preventive Dermato-Endocrine Regulator.“ Dermato-endocrinology 3.1 (2011): 27–31. PMC. Web. 1 July 2017.

Fitzpatrickova škála je číselná klasifikace odstínu lidské pokožky. Vlastní typ pokožky lze jednoduše zjistit podle Fitzpatrickova bodového testu.
V komerčně vyráběných krémech lze narazit na toxické látky, jako jsou například: Oxybenzon, Octinoxate, Retinyl palmitát a Parabeny (butyl-, ethyl-, methyl-, and propyl-). Je moudré se jim vyhnout. (Autor: Nikitabuida – Freepik.com)
Apollónův vůz někdy působí romanticky (Autor: RRK)

Aký ste fototyp? – Top Fashion

Termín fototyp sa často používa v súvislosti opaľovaním a slnečnou ochranou. Podľa správnej kategorizácie by sme mali lepšie pochopiť, ako sa naša pokožka správa na slnku a tým zároveň predísť neželanému spáleniu a ďalším negatívnym vplyvom UV žiarenia. Viete, aký ste fototyp?

@hannaschonberg

Slovo fototyp definuje znám Fitzpatrickova škála, ktorú v roku 1975 vyvinul Thomas B. Fitzpatrick, dermatológ pôsobiaci na Univerzite Harvard. Na tejto škále klasifikoval základné typy pleti a ich reakcie a správnanie na slnečnom žiarení.

Typ 1

Do tejto kategórie patria ľudia s veľmi svetlovou pokožkou a svetlými očami, napríklad modrými, sivými a zelenými a zároveň svetlými vlasmi ako blond alebo ryšavými. Tento typ sa na slnku takmer vždy spáli, tvoria sa mu pehy a opáliť sa nedokáže.

Typ 2

Svetlá pokožka so svetlými modrými, sivými alebo zelenými očami a prirodzenou blond farbou vlasov. Na slnku sa len veľmi ťažko opáli, častokrát sa však spáli a po vystavení UV žiareniu sa vo väčšine prípadov na nej tvoria pehy.

Typ 3

Svetlá pokožka so zlatistými podtónmi, svetlohnedými alebo orieškovo hnedými očami. Prirodzená farba vlasov je tmavá blond alebo svetlohnedá. Na pokožka môžu po vystavení na slnku vznikať pehy, dokáže sa opáliť, ale aj spáliť.

Typ 4

Snedá, olivová pokožka a prirodzene tmavšie vlasy, typicky tmavohnedé. Na slnku sa nezvykne takmer vôbec spáliť a netvoria sa na nej ani pehy. Rýchlo sa dokáže opáliť aj pri krátkom vystavení na slnku.

Typ 5

Tmavá pokožka, tmavohnedé až čierne vlasy a tmavohnedé oči. Rýchlo a takmer okamžite sa opáli, netvoria sa na nej pehy a takmer nikdy sa nespáli.

Typ 6

Prirodzene hlboká, tmavá pokožka, vlasy aj oči. Opaľuje sa do veľmi tmavého odtieňa, nespáli sa, nevznikajú na nej pehy.

Na čo si dať pozor?

Typ 1 – 2 sú najzraniteľnejšie typy pretože ich pokožka tvorí najmenej melanínu, ktorý sa stará o ochranu pokožky. Sú tak náchylné na rýchle predčasné starnutie a iné problémy pokožky. Používať by mali minimálne ochranný faktor SPF50 a limitovať svoj pobyt na slnku vždy, keď je to možné.

Typ 3 – 6 si dokážu so slnečným žiarením poradiť o čosi lepšie vďaka vyššej produkcii melanínu, no to však neznamená, že je pokožka chránená. Dôkladná ochrana v podobe SPF je preto stále nevyhnutná. Minimálny ochranný faktor by mal byť 30 a vyhýbanie sa slnečnému žiareniu v najrizikovejšom čase od 11 do 16 taktiež.

Foto: Adobe Stock

Methoxsalen – Methoxsalen

Methoxsalen (také zvaný xanthotoxin), prodávané pod značkou Oxsoralen mimo jiné je a lék používá se k léčbě psoriáza, ekzém, vitiligo, a nějaký kožní lymfomy ve spojení s vystavením pokožky UVA světlu z lamp nebo slunečního záření.

Methoxsalen upravuje způsob, jakým kožní buňky přijímají UVA záření, údajně očistit nemoc. Dávka je dodávána v 10 mg tabletách, které se užívají v množství 30 mg 75 minut před a PUVA (psoralen + UVA) světelné ošetření.

Úrovně expozice PUVA jednotlivých pacientů byly původně stanoveny pomocí Fitzpatrickova stupnice. Škála byla vyvinuta poté, co pacienti prokázali příznaky fototoxicita po perorálním požití methoxsalenu s následnou terapií PUVA.

Chemicky patří methoxsalen do třídy organických přírodních molekul známých jako furanokumariny. Skládají se z kumarin ročně s furan. Může být také injikován a použit lokálně.

Přírodní zdroje

V roce 1947 byl z rostliny izolován methoxsalen (pod názvem „ammoidin“) Ammi majus, biskupská tráva.[2]

V roce 1970 Nielsen extrahoval 8-methoxypsoralen ze čtyř druhů rodu Heracleum v rodině mrkve Apiaceae,[3][4] počítaje v to Heracleum mantegazzianum a Heracleum sphondylium. Dalších 32 druhů rodu Heracleum bylo zjištěno, že obsahují 5-methoxypsoralen (bergapten) nebo jiný furanokumariny.

Biosyntéza

Biosyntetická dráha je kombinací shikimate cesta, která produkuje umbelliferona mevalonátová cesta.

Syntéza umbelliferonu

Umbelliferon je a fenylpropanoid a jako takový je syntetizován z L-fenylalanin, který je zase produkován shikimate cestou. Fenylalanin je lyzován na kyselina skořicová, následován hydroxylace podle skořicová 4-hydroxyláza poddat se Kyselina 4-kumarová. Kyselina 4-kumarová je opět hydroxylována skořicovou / kumarátovou 2-hydroxylázou, čímž se získá kyselina 2,4-dihydroxy-skořicová (kyselina umbellic) následovaný rotací vazby nenasycené vazby sousedící s karboxylová kyselina skupina. Nakonec intramolekulární atak z hydroxylové skupiny C2 'na skupinu karboxylové kyseliny uzavře kruh a vytvoří lakton umbelliferon.

Syntéza methoxsalenu

Biosyntetická cesta pak pokračuje aktivací dimethylallylpyrofosfát (DMAPP), produkovaný cestou mevalonátu, za vzniku karbo-kationu štěpením difosfátů. Po aktivaci enzym umbelliferon 6-prenyltransferáza katalyzuje C-alkylaci mezi DMAPP a umbelliferonem v aktivované poloze kolmo k fenolu, čímž se získá demethylsuberosin. Poté následuje hydroxylace katalyzovaná enzymem marmesinsyntázou marmesin. Další hydroxylace je katalyzována psoralen syntáza poddat se psoralen. Třetí hydroxylace enzymem psoralen 8-monooxygenáza vede k xanthotoxolu, po kterém následuje methylace prostřednictvím enzymu xanthotoxol O-methyltransferáza a S-adenosyl methionin za vzniku methoxsalenu.[5]

Rizika a vedlejší účinky

Pacienti s vysoký krevní tlak nebo historii játra problémy jsou vystaveny riziku zánětu a nenapravitelného poškození jater i kůže. Oči musí být chráněny před UVA zářením. Mezi vedlejší účinky patří nevolnost, bolesti hlavy, závraťa ve vzácných případech nespavost.

Methoxsalen byl také klasifikován jako Karcinogen IARC skupiny 1 (je známo, že způsobuje rakovinu), ale je rakovinový pouze v kombinaci se světlem – UVA zářením.[6]

Kulturní aspekty

Autor John Howard Griffin (1920–1980) použil chemikálii ke ztmavení pokožky, aby vyšetřil rasovou segregaci na americkém jihu. Napsal knihu Černý jako já (1961) o svých zkušenostech.[7]

Viz také

• Fitzpatrickova stupnice
• Afamelanotid

Reference

1. ^ „Uvadex“. Správa terapeutického zboží (TGA). 13. prosince 2019. Citováno 25. srpna 2020.
2. ^ Fahmy IR, Abu-Shady H (1947). „Ammi majus Linn .; farmakognostická studie a izolace krystalické složky, ammoidinu“. Quarterly Journal of Pharmacy and Pharmacology. 20 (3): 281–91, diskuse 426. PMID 20273299.
3. ^ Nielsen BE (1970). Kumariny deštníkovitých rostlin. Kodaň: Dánská královská farmaceutická škola. Citováno Mitchellem a Rookem (1979).
4. ^ Mitchell J, Rook A (1979). Botanická dermatologie: Rostliny a rostlinné produkty škodlivé pro pokožku. Vancouver: Greengrass. str. 692–699.
5. ^ Dewick PM (2009). Léčivé přírodní produkty: biosyntetický přístup (3. vyd.). John Wiley & Sons. 161, 164–165.
6. ^ „Známé a pravděpodobné lidské karcinogeny“. Americká rakovinová společnost.
7. ^

Čo je Fitzpatrick Scale?

Klasifikácia toho, koľko slnka môže vaša pokožka vydržať

Fitzpatrickova stupnica (známa tiež ako Fitzpatrick test na zistenie pokožky alebo fotometrovú stupnicu Fitzpatrick) bola vyvinutá v roku 1975 dermatológiou Harvard Medical School Thomasom Fitzpatrickom na klasifikáciu pleti v súvislosti s ich toleranciou na slnečné svetlo. To je dnes používa veľa zdravotníckych profesií, aby určili, ako pacient bude reagovať na ošetrenie tváre.

Praktici tiež používajú stupnicu na určenie toho, do akej miery je pravdepodobné, že osoba dostane rakovinu kože.

Kde sa hodíte na škatuľku Fitzpatrick?

Fitzpatrick škála obsahuje šesť rôznych druhov a farieb pleti vzhľadom na ich toleranciu voči slnku:

typ	Vlastnosti	charakteristika
ja	bledá biela koža červené alebo blond vlasy modré oči | pehy	vždy horí, nikdy nie
II	bielu alebo čestnú pleť červené alebo blond vlasy modré, orieškové alebo zelené oči	zvyčajne spaľuje, sťažuje obťažovanie
III	krémová biela alebo čestná pleť žiadne oko alebo farbu vlasov	postupne tans, niekedy má mierne popáleniny,
IV	svetlo hnedá koža	tans ľahko, zriedka spáli
V	tmavo hnedá koža	veľmi ľahko, veľmi zriedkavo horí
VI	hlboko pigmentovaná tmavo hnedá	veľmi ľahko taniera, nikdy nespája

Ako zodpovedne používať stupnicu

Váhy poskytujú referenčný bod, ktorý ľudia môžu využiť na získanie lepšieho náhľadu na to, koľko vystavenia slnku zvládnu. Cieľom je poskytnúť všeobecné, nie individuálne usmernenie a nemala by sa používať ako náhrada návštevy vášho dermatológa alebo poskytovateľa primárneho zdravotníctva.

Nakoniec neexistujú žiadne tvrdé alebo rýchle pravidlá, pokiaľ ide o „správne“ množstvo vystavenia slnku človeku. Zatiaľ čo mierka naznačuje, že čierna koža nikdy nespáli, vieme, že to príležitostne robí. Jednoduchá pravda je, že aj tie najtmavšie tóny pleti sú náchylné na poškodenie slnkom a že rakovina kože sa vyskytuje u ľudí s farbou.

Kým ľudia s relatívnou vrstvou kože majú určite väčšiu pravdepodobnosť vzniku malignity, odporúčajú sa ľudia všetkých farieb používať opaľovací krém , v ideálnom prípade na dennej báze. Je jednoducho nesprávne navrhnúť, aby osoby s tmavšou pleťou, či už afroamerické, latinskoamerické, blízkovýchodné alebo ázijské, ju nepotrebujú.

V skutočnosti sú ľudia z farebných skupín vystavení riziku určitého typu rakoviny nazývanej akrálny lentiginózny melanóm, ktorý nie je priamo spôsobený vystavením ultrafialovému (UV) žiareniu. (Bol to typ, ktorý zabil v roku 1981 reggae hviezda Bob Marley)

Akrálny melanóm je geneticky odlišný od iných foriem rakoviny kože a objavuje sa predovšetkým na bezsrstých častiach tela, ako sú dlane, chodidlá chodidiel a pod nechtami a nechtami. Zatiaľ čo nadmerná expozícia UV žiarením nemusí zapríčiniť malignitu (vzhľadom na to, že tieto časti tela sú menej vystavené slnečnému žiareniu), môže to zhoršiť.

Slovo z

Bez ohľadu na to, aký je váš ras alebo etnický pôvod, je dôležité venovať pozornosť všetkým zmenám, ktoré vidíte na koži. Ak nájdete akékoľvek znepokojujúce krtky , vady, škvrny, bolesť alebo inú kožu týkajúce sa zmeny, neváhajte ihneď kontaktovať svojho lekára.

• Zatiaľ čo slnečné svetlo rozhodne má svoj podiel na pozitívnych zdravotných výhodách (napríklad umožnenie tela produkovať vitamín D ), nadmerná expozícia môže často spôsobiť viac škody než dobrého.
• Udržujte pokryté alebo v tieni čo najviac a používajte ochranný krém ako súčasť každodennej rutiny starostlivosti o pleť.
• > Zdroje

• > Fitzpatrick, T. „Platnosť a praktickosť slnečných reaktívnych typov kože I > až VI.“ Archív dermatológie. 1988, 124 (6): 869-871.
• Liu, L .; Zhang, W .; Gao, T .; a Li, C. „Je UV etiologickým faktorom akrálneho melanómu?“ Journal of Exposure Science a Environmental Epidemiology. November / December 2016; 29: 539-545.

Víte jaký máte fototyp pleti?

Fototypy

Rozdělení pleti podle reakce na ultrafialové záření …

Fitzpatrickova škála fototypů je numerické klasifikační schéma barvy kůže, které vyvinul v roce 1975 Thomas B. Fitzpatrick, dermatolog z Harvardu. Jeho první snahou bylo vyvinout škálu, která by dokázala předpovědět reakci pleti podle její barvy na osvícení ultrafialovým zářením.

Byla nutná inovace

Původní schéma rozvinul zejména na základě barvy pleti a očí, nicméně když se ukázalo toto schéma jako zavádějící, nahradilo jej právě schéma vyvinuté na základě reakce kůže na sluneční záření, které bylo navíc rozšířené o další typy kůže.

Fototyp je dán intenzitou pigmentace (množstvím a rozvrstvením melaninu v kůži) a je hodnocen podle toho, jak kůže reaguje na vystavení jarnímu či časně letnímu polednímu sluníčku. To záleží na pigmentaci kůže a barvě očí a vlasů. Obvykle platí, čím má člověk světlejší kůži, vlasy a oči, tím je číslo fototypu nižší a tím je méně odolný vůči slunečnímu záření.

Fitzpatrickova škála zůstává i v současnosti částečně funkčním nástrojem pro dermatologický výzkum pigmentace pleti.

Pleť se rozděluje na šest typů, od nejsvětlějšího po velmi tmavý.

Von Luschanova metoda se využívá částečně dodnes, ale rozdělení je pouze do 4 základních fototypů …

Původní rozdělení kůže na:

• Velmi světlý Bílý, keltský typ (bodové ohodnocení 0-6 bodů, odpovídá Fototypu I.)
• Světlý Evropský typ (bodové ohodnocení 7-13 bodů, odpovídá Fototypu II.)
• Lehký střední Evropský typ s tmavou pletí (bodové ohodnocení 14-20, odpovídá Fototypu III.)
• Tmavý střední Typ „s olivovou pletí“ (bodové ohodnocení 21-27, odpovídá Fototypu IV.)
• Tmavý Hnědý typ (bodové ohodnocení 28-34, odpovídá Fototypu V.)
• Velmi tmavý Černý typ (bodové ohodnocení 35-36, odpovídá Fototypu VI.), (zdroj Medaprex)

Současné rozdělení fototypů

• Fototyp I Lidé s velmi citlivou pokožkou. Mají bledou pleť, často posetou pihami, světlé oči a nazrzlé až zrzavé vlasy. Velmi rychle se jim spálí citlivé oblasti jako uši, nos, dekolt či víčka. Doporučená doba slunění je 5 až 10 minut.
• Fototyp II Lidé s citlivou pokožkou, která zrudne a jen občas přejde do hnědé barvy. Mají světlou pleť (někdy s pihami), blonďaté až hnědé vlasy a oči barvy šedé, modré či zelené. Zde je doporučená doba opalování 10 až 20 minut.
• Fototyp III Lidé s normální pokožkou, která na sluníčku jen někdy zrudne a hnědne dobře. Mají světlehnědou barvu pleti (žádné pihy), tmavě blonďaté až kaštanově hnědé vlasy a oči barvy hnědé nebo šedé. Pokožka po opálení má většinou bronzovou barvu. Doporučené doba opalování je 20 až 30 minut.
• Fototyp IV Lidé s pokožkou odolnou proti slunečnímu záření. Téměř nikdy nezrudne a snadno hnědne. Mají hnědou až olivovou pleť (žádné pihy), tmavě hnědé až černé vlasy. Doporučená doba slunění může být až 45 minut.

Faktory ovlivňují fototyp

• Genetické dispozice Typ pleti je dán geneticky a jedném z mnoha aspektů celkového vzhledu, zahrnuje také barvu očí, vlasů
• Reakce na slunění Způsob, jakým pleť reaguje na ozáření sluncem, je důležitým faktorem
• Vztah k opalování Jak často se opalujete

Více informací ZDE …

Fototypy

Rozdělení pleti podle reakce na ultrafialové záření

Fitzpatrikova škála či Fitzpatrickův test typu kůže/Fitzpatrickova škála fototypů je numerické klasifikační schéma barvy kůže, které vyvinul v roce 1975 Thomas B. Fitzpatrick, dermatolog z Harvardu. Jeho první snahou bylo vyvinout škálu, která by dokázala předpovědět reakci pleti podle její barvy na osvícení ultrafialovým zářením.

Byla nutná inovace

Původní schéma rozvinul zejména na základě barvy pleti a očí, nicméně když se ukázalo toto schéma jako zavádějící, nahradilo jej právě schéma vyvinuté na základě reakce kůže na sluneční záření, které bylo navíc rozšířené o další typy kůže. Fitzpatrickova škála zůstává i v současnosti funkčním nástrojem pro dermatologický výzkum pigmentace pleti.  Pleť se rozděluje na šest typů, od nejsvětlějšího po velmi tmavý.

První byl Von Luschan

Před Fitzpatrikovou se využívala pro určení typu pleti Von Luschanova chromatická škála, kterou do své škály Fitzpatrick částečně zahrnul. Chromatická škála sestává ze 36 skleněných matných destiček, jejich barevný odstín se porovnává s odstínem kůže, ideálně v oblasti, která není vystavena slunečnímu záření.

Škála se využívala zejména pro klasifikaci odstínu pleti v závislosti na rasové klasifikace populace na rozdíl od Fitzpatrikovy škály, která se zabývá právě reakcí pleti na slunění. Von Luschan rozděluje kůži na velmi světlý či bílý, „keltský“ typ (bodové ohodnocení 0-6 bodů, odpovídá Fototypu I.

), světlý „evropský“ typ (bodové ohodnocení 7-13 bodů, odpovídá Fototypu II.), lehký střední či „evropský typ s tmavou pletí“ (bodové ohodnocení 14-20, odpovídá Fototypu III.), tmavý střední či typ „s olivovou pletí“ (bodové ohodnocení 21-27, odpovídá Fototypu IV.), tmavý či „hnědý“ typ (bodové ohodnocení 28-34, odpovídá Fototypu V.

) a velmi tmavý či „černý“ typ (bodové ohodnocení 35-36, odpovídá Fototypu VI.).

3 faktory, které ovlivňují, jaký máte fototyp:

• Genetické dispozice – typ pleti je dán geneticky a jedném z mnoha aspektů celkového vzhledu, zahrnuje také barvu očí, vlasů, apod.
• Reakce na slunění – způsob, jakým pleť reaguje na ozáření sluncem, je důležitým faktorem
• Vztah k opalování – jak často se opalujete?

Šest kategorií dle Fitzpatricka

Typ I

Na slunci se vždy spálí, nikdy se neopaluje. Jeho nositel mívá bledou pleť, blond či zrzavé vlasy, modré oči a pihy.

Typ II

Na slunci s e obvykle spálí, opaluje se minimálně. Jeho nositel mová světlou pleť, blond či zrzavé valsy a modré, zelené ři oříškové oči.

Typ III

Někdy se na slunci mírně spálí, rovnoměrně se opaluje. Jeho nositel mívá krémově bílou pleť, jakýkoliv odstín vlasů i očních panenek.

Typ IV

Na slunci se spálí zřídka, vždy se opaluje dobře a jeho nositel má středně tmavou pleť, vlasy i oči.

Typ V

Velmi zřídka se na slunci spálí, velmi rychle a snadno se opaluje a jeho nositel má tmavou pleť, vlasy a oči.

Typ VI

Nikdy se nespálí, ani se nikdy neopálí. Jeho pleť je vysoce pigmentovaná v odstínu tmavě hnědé až nejtmavší hnědé.