Rozhovor s prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů Ing. Janem Šuráněm proběhl stylově v „prezidentském“ salonku Domyno Restaurantu.
Přestože je prezidentem, můžete s ním hodiny sedět u piva, o kterém vypráví tak poutavě, že se po půlhodině přistihnete s otevřenou pusou, jak hltáte každé jeho slovo.
Nejenže je zakládajícím členem První Pivní Extraligy, je také mezinárodně uznávaným degustátorem a propagátorem piva. Zavítal k nám do Domyno Restaurantu, poručili jsme si Matušku Winter Ale a rozhovor mohl začít. Vlastně to bylo takové milé povídání u piva o pivu.
Jak je to s námi Čechy? Jsme opravdu pivní velmocí?
Co se týče českého ležáku, tak určitě ano. Ten totiž nejlépe umíme a nejvíc ho vypijeme. Loni mě ale potěšilo něco jiného.
Cestoval jsem po Evropě a zjistil jsem, že je ta naše Praha snad „nejpivnější“ město v Evropě. Máme tady nejvíce pivoték, nejvíc specializovaných restaurací a pivovarů. Tohle nemá Mnichov ani Paříž.
Snad trochu Londýn nebo Amsterdam.
Máš pocit, že se český pivař v pivu vyzná?
Běžný pivař myslím zatím ne. On se vyzná v tom svém pivu, v tom, co mu chutná. Dokáže poznat, jestli je dobré, nebo špatné. V ostatních pivních druzích se tolik neorientuje a velmi často z téhle nevědomosti či neznalosti pramení fakt, že takové pivo rychle zavrhuje.
Jak ses k pivu dostal ty?
Já jsem se v pivovaru narodil, ale do svých patnácti let jsem o pivo ani nezavadil. Když mi bylo čtrnáct a já končil devítiletku, odmítl jsem se učit. Řekl jsem, že na žádnou průmyslovku nejdu, že půjdu na učňák a budu si vydělávat. Jediný učební obor, který mě napadl, byl sladovník v Litovli.
Tam mi ovšem po půlroce došlo, jaká to byla hloupost, a šel jsem do Prahy na potravinářskou průmyslovku. Potom jsem si chtěl – pod hrozbou dvouleté vojny – co nejvíce prodloužit mládí a šel jsem na VŠCHT. Diplomovou práci jsem dělal v pivovarském výzkumném ústavu, kde mi pak nabídli práci, a já tam zůstal.
Vlastně od té doby, kdy jsem tenkrát řekl, že se nechci učit, se učím do dneška.
Dá si prezident svazu minipivovarů ještě vůbec pivo z velkého pivovaru? Jak se rozhoduješ, kam a na jaké pivo půjdeš s přáteli, s rodinou?
Dám si pivo z velkého pivovaru, protože vím, že i velký pivovar umí udělat dobré pivo.
V mém případě při volbě restaurace jednoznačně rozhoduje pivo. Jeho kvalita a pestrost nabídky. Může se mi tedy stát, že při cestě do restaurace na večeři minu jinou, kde je špičková gastronomie. Stejně jako mám rád vyváženost chutě a vůně u piva, tak to mám rád i v restauraci.
Mohou být sebelepší v přípravě pokrmů, ale když mají mizerné pivo, nejdu tam.
Jakou kuchyni preferuješ?
Miluji klasickou českou restauraci s rozšířeným výběrem piv. Tady v Domyno Restaurantu se mi třeba líbí, a když jsem koukal do jídelního lístku, určitě bych si vybral, a ten Matuška, to je povedený kousek.
Jaký je vztah mezi velkými pivovary a minipivovary? Kolik procent české produkce tvoří minipivovary? A kolik je v Praze pivovarů?
V České republice je 270 minipivovarů a dohromady uvaří 200 000 hektolitrů piva ročně. To je ale pouze 1,2 % z celkové produkce piva u nás.
Ačkoli je to malé číslo, velké pivovary velmi dobře chápou, že ti malí mají své místo na trhu. Často je totiž používají jako laboratoře a ověřují si, které druhy piva táhnou. To je ostatně vidět na tom, jak velké pivovary začaly dělat pšeničná piva nebo piva typu ALE.
Uvědomují si, že existuje stále větší skupina lidí, kteří vyhledávají právě tyto pivní druhy a styly.
Vznikají v Česku minipivovary stejným způsobem jako v zahraničí?
Ano, je to obdobné. V posledních několika letech bych dokonce řekl, že to je vlna, která běží celým světem. Začátek hledejme v Americe. Právě tam vznikají ročně stovky pivovarů.
V Anglii je dnes přes tisíc minipivovarů. Obrovský boom probíhá i v Německu. Zajímavé je, že pivovary vznikají nejen v klasických pivních zemích. Podívejme se na Japonsko, Koreu nebo Čínu. Všude vznikají po stovkách nové a nové minipivovary.
Tenhle fakt, a to je zajímavé, vede k tomu, že na trhu malinko ztrácejí velké značky. Například společnost Heineken ztratila v Severní Americe za posledních deset let 40 %! Vysvětlit to lze změnou chování spotřebitelů. Už jim nestačí jedna velká značka, jeden druh piva.
Chtějí pestrost, zábavu, a to velké pivovary nenabízejí. Jsou do jisté míry konzervativní a možná až fádní.
Jsi také tvůrcem pivních receptur. Když pracuješ na nějaké nové, čím se necháváš inspirovat?
Vždycky si nechám od zadavatele vysvětlit, jaký je jeho záměr a co od toho piva čeká. Jaký by mělo mít charakter, jak by mělo být plné, těžké či lehké, jakou preferuje hořkost a chuť.
Je to velmi zajímavá činnost. V Americe se jí říká Design of Beer. Ty to pivo vlastně designuješ. Příklad: Dávat mladým do piva nějakou bavorskou těžkou usedlejší chuť, to je dost zbytečná záležitost. Stejně tak dávat pivařům z Bavorska do piva nějaký lehký novozélandský chmel, to je taky špatně.
Jsi pořadatelem festivalu minipivovarů na Pražském hradě. Proč festival a proč tam?
Je to jediný oficiální festival piva, který pořádá svaz minipivovarů, jehož jsem prezidentem. Je to degustační přehlídka minipivovarů, která by měla nabídnout to nejlepší, co ve svazu máme.
Měla by být reprezentativní. A proč na Pražském hradě? Protože zkrátka není reprezentativnější místo než Pražský hrad. Akci to dává jistý punc a zákazníkům to signalizuje, že se nejedná o klasický pivní festival, na kterém jde o vypité množství.
U nás se degustuje, popíjí a klábosí se sládky, kteří jsou téměř vždy přítomni.
Co tě vedlo k tomu, že sis založil vlastní pivovar?
My jsme se třemi kolegy po revoluci založili PIVO Praha. To je inženýrská společnost, která navrhuje pivovary, jejich zařízení, technologie. A jeden z úkolů, který jsme tehdy měli, bylo navrhnout pro Pacovské strojírny minipivovar.
Tehdy se tušilo, že venku nějaké minipivovary existují, ale nikdo vlastně nevěděl, jak to má vypadat. První minipivovar v Čechách byla zmenšenina klasického pivovaru, která se v provozu ukázala jako absolutně nefunkční. To byl Kácov, svého času. Tak jsme pro Pacov namalovali minipivovar, ze kterého oni podle výkresů vyrobili bohužel jen mladinovou pánev.
Tu vozili po výstavách a moc se neprodávala. To je jako prodá-vat půl auta. Tak jsme na vlastní náklady nechali vyrobit celou varnu a tu dali Pacovu k dis-pozici pro výstavy, s tím, že ji později použijeme ve svém vlastním minipivovaru. Než se tak stalo, tak se šestkrát prodala, takže Pivovarský dům má varnu číslo 007.
Pivovar jsme si postavili jako takový „showroom“, aby zájemci viděli, jak to vypadá pohromadě, jak to funguje a jaká piva se tam dají dělat. Při hledání vhodného místa jsme tehdy obešli téměř celou Prahu. Já mám prolezlé všechny sklepy na Staroměstském náměstí a jsou nádherné. Ideální místo jsme ale nenašli, a tak jsme se vrátili na samý začátek, do výzkumného ústavu.
Tam byly dole sklady a prodejna sportovních potřeb. Tak jsme si to pronajali, přebudovali a od té doby už je tam 17 let restaurace a pivovar Pivovarský dům.
Pivo se točí, nebo čepuje. Jak to je?
Dříve se pivo čepovalo. Je to způsob, který známe z Bavorska. Přinesou dřevěný sud, postaví ho na stůl do takové kolíbky, z boku se narazí čep s kohoutem a čepuje se.
Když pivo přestane téct, tak se vyrazí čep nahoře, kudy se sud plní, a ten se pak samospádem vyčepuje. Tenhle způsob býval běžný do konce devatenáctého století po celé Evropě. Pak přišly krásné výčepní stolice, pivo se začalo chladit, ale do té stolice se pivo muselo nějak tlačit.
Dělalo se to pomocí tlaku vzduchu, k tomuto účelu sloužily jednoduché jednopístové kompresory s velkým kolem, které byly v každé hospodě. Když chtěl tedy hospodský podávat pivo, musel nejprve zatočit velkým kolem kompresoru.
Proto se tehdy říkalo, když chtěl někdo pivo: „Natoč si!“ Což ovšem neznamenalo, že si máš natočit pivo, ale že si máš natočit vzduch, aby mohl hostinský natočit pivo do sklenice.
Ing. Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů
Oboru pivovarnictví se věnuje přes čtyřicet let. Nejprve se učil sládkem v Litovli, poté vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze-Podskalí a dále pokračoval ve studiu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, obor kvasná chemie a bioinženýrství.
S roční přestávkou, kdy působil jako sládek v Krušovickém pivovaru, pracoval třináct let ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. Před dvaceti třemi lety založil s kolegy inženýrskou pivovarnickou společnost PIVO Praha. V současné době je rovněž spolumajitelem restaurací a pivovarů Pivovarský dům, Pivovarský klub a Břevnovský klášterní pivovar sv.
Vojtěcha.
Pro Domyno Style napsal: Milan Kabrna www.domyno.cz
Chmel | Pivní klenoty
První dochovaná zmínka pěstování chmele se v Evropě datuje roku 736 v oblasti Hallertau dnešního Německa. První použití chmele je tam však zmíněno až roku 1079. Později se chmel pěstoval také v Holandsku a Francii.
Do Velké Británie první nachmelené pivo dorazilo až začátkem patnáctého století z Holandska. V Americe se samozřejmě pivovarnictví rozmohlo s příchodem Evropanů, hlavně ve století devatenáctém. Nyní se chmel pěstuje v mnoha zemích světa. Nejlépe se mu daří v mírném pásmu jako je to naše.
Nejvýznamnější pětku producentů chmele tvoří kromě České republiky USA, Čína, Německo a Polsko.
Chmel jako surovina při výrobě piva
Jak jsme již zmínili, chmel se k výrobě našeho oblíbeného obilného nápoje používá zhruba od přelomu prvního tisíciletí. Do té doby se piva přidávaly různé jiné byliny. Dnes je již chmel téměř stejně důležitá a nenahraditelná surovina jako slad či kvasnice. Je to hlavně díky jeho obsahu alfa a beta-hořkých kyselin.
Ty první zmíněné dávají pivu typickou hořkost a ty druhé, beta-hořké kyseliny, ty zase mají na svědomí ty úžasné peprné a ovocné vůně. Každý chmel má díky šlechtění poměr těchto kyselin jiný.
A proto se třeba nějaké chmely používají na hořkost (český Sládek, americký Chinook) a některé na aroma (český Žatecký poloraný červeňák, anglický Fuggle)
Čerstvý nebo sušený?
Nejčastěji se sklizené chmelové hlávky suší, následně melou a ze vzniklého prášku se pak pod velkým tlakem tvoří malé peletky.
Ty mají tu výhodu, že jsou v nich zprůměrované látky z celé sklizně a také mají daleko větší trvanlivost (balí se totiž vakuově). Chuťové vlastnosti jsou změněny jen minimálně až neznatelně.
Někteří znalci ale tvrdí, že chuť piva z právě sklizeného a ještě vlhkého chmele nic nenahradí.
Šlechtění
Až do začátku dvacátého století byla odrůda chmele dána lokalitou, kde ji nějaký farmář objevil a kultivoval.
Avšak kolem roku 1900 se několik institucí, v čele s univerzitou Wye v Anglii, pustilo do prvního experimentálního šlechtění tehdy známých odrůd. Od té doby bylo vyšlechtěno nespočet variant, které už nemusí být omezeny geograficky.
Pořád nicméně platí, že se mezi chmely liší požadavky na obsah půdy i typ podnebí a proto například u nás převažuje odrůda Žatecký poloraný červeňák.
Odrůdy
- Zde uvádíme přehled světově nejoblíbenějších odrůd:
- Cascade – dnes již legendární klasika amerického pivovarnictví, hojně používaná hlavně ve svrchně kvašených pivech po celém světě (USA, 4,5-6 % alfa-hořkých kyselin)
- Chinook – opravdu hořká odrůda s bylinným charakterem (USA, 12-14 % AHK)
- Columbus – rovněž velmi hořká odrůda z Ameriky, vyznačuje se čistou a přímočarou hořkostí (USA, 12-13 % AHK)
Fuggle – tradiční anglický chmel, vyšlechtěný v roce 1861. Používá se pro svoje aroma v klasických anglických ejlech. (UK, 3,8-5,5 % AHK)
- Golding – pod tímto jménem můžeme nalézt více odrůd, ale ta nejslavnější, East Kent Golding se pěstuje jedině v East Kentu a vyznačuje se čistou nevtíravou hořkostí v ejlech (UK, 4-6 % AHK)
- Hallertau mf – odrůda typická svou vyrovnaností hořkosti a aroma. Používá se ve většině německých ležáků (DE, 3,5-5,5 % AHK)
- Žatecký poloraný červeňák (Saaz) – jedna z nejslavnějších odrůd, která se tradičně pěstuje v žatci a vyznačuje se ušlechtilou hořkostí vhodnou hlavně pro ležáky. (CZ, 3 % AHK)
Novinky | Pivní.info
Co se píše o pivovarech a pivu
Nové pivo Rufus z Ostravaru bude na čepu do Velikonoc
[pátek, 16. únor 2018]
[Ostravar Moravská Ostrava] 08:16 [permalink] [comments: 1]
Pardubická studentka dumá u nealko piva. Vylepší mu chuť?
[pátek, 16. únor 2018]
[Ostatní pivní dění] 08:15 [permalink] [comments: 6]
Kauza Čechmánek: pivovar měl vynášet půl milionu měsíčně
[pátek, 16. únor 2018]
[Čechmánek Zlín] 08:12 [permalink] [reaguj]
Výročí pivovaru oslaví v Litovli rokem speciálů
[pátek, 16. únor 2018]
[Litovel] 08:12 [permalink] [reaguj]
Nejlepší pivní destinace zahrnují USA, Čínu i Brazílii. Česko schází
[pátek, 16. únor 2018]
[Ostatní pivní dění] 08:07 [permalink] [reaguj]
Češi uvařili první probiotické pivo na světě, má posílit imunitu
[pátek, 16. únor 2018]
[Ostatní pivní dění] 08:07 [permalink] [reaguj]
Velikonoční ležák Master se už chystá do pivnic, prošel degustační zkouškou
[čtvrtek, 15. únor 2018]
[Asahi] 15:33 [permalink] [reaguj]
Z dražby uměleckých lahví Pilsner Urquell jde 1,7 milionu na charitu
[čtvrtek, 15. únor 2018]
[Asahi] 07:59 [permalink] [reaguj]
Zpomalení růstu malých pivovarů v USA posílá trh s chmelem dolů
[čtvrtek, 15. únor 2018]
[Ostatní pivní dění] 07:55 [permalink] [reaguj]
Studenti soutěžili v čepování piva
[čtvrtek, 15. únor 2018]
[Ostatní pivní dění] 07:24 [permalink] [reaguj]
Velikonoční várce Pilsner Urquell pro papeže požehnal biskup Radkovský
[středa, 14. únor 2018]
[Prazdroj Plzeň] 15:07 [permalink] [reaguj]
Nejprestižnějším zaměstnavatelem se podle studentů stal Plzeňský Prazdroj
[středa, 14. únor 2018]
[Asahi] 09:07 [permalink] [reaguj]
Měšťanský pivovar uvedl do prodeje novinku: dvanáctistupňový světlý ležák Klostermann
[středa, 14. únor 2018]
[Dudák Strakonice] 07:36 [permalink] [reaguj]
O Zlatou pivní pečeť se v Budějcích utká přes dvě stě pivovarů z různých koutů světa
[středa, 14. únor 2018]
[Ostatní pivní dění] 07:36 [permalink] [reaguj]
Pivovar Strakonický Dudák hlásí pokles produkce. Poškodil nás protikuřácký zákon, tvrdí vedení
[středa, 14. únor 2018]
[Dudák Strakonice] 07:35 [permalink] [comments: 14]
Pivovaru Lobkowicz Group stoupl loni objem prodaného piva a firma očekává další růst. Nejvíce se prodávala piva Rychtář a Černá Hora
[středa, 14. únor 2018]
[K Brewery Group] 07:27 [permalink] [reaguj]
Byty místo vaření piva nebo snad prodej? Fámy, říká správce vyškovského pivovaru
[středa, 14. únor 2018]
[Pivovar Vyškov] 07:22 [permalink] [reaguj]
Zelené pivo se už chystá
[úterý, 13. únor 2018]
[Starobrno Brno] 14:43 [permalink] [reaguj]
Prazdroj zná recept na rovnováhu na trhu
[úterý, 13. únor 2018]
[Asahi] 07:40 [permalink] [reaguj]
Biskup Tomáš Holub v úterý v Plzni požehná velikonoční várce piva
[úterý, 13. únor 2018]
[Prazdroj Plzeň] 07:13 [permalink] [reaguj]
Jak má vypadat správně načepované pivo, co v restauraci odmítněte a kde si můžete pivo zkusit sami načepovat
Češi jsou národem pivařů. Trendy v pití alkoholu se sice mění, ale pivní velmocí zůstáváme nadále. Ne v každé restauraci ovšem dostanete správně načepované a „ošetřené“ pivo.
Jak by to mělo vypadat? Jaká je nejčastější chyba při čepování piva? A co všechno si můžete v tomto případě v hospodě objednat? To vám na videu vysvětlí Veronika Mikésková, která byla finalistkou soutěže výčepních Master Bartender a už 10 let také školí personál v restauracích.
Pokud byste si chtěli v případě čepování zkusit to samé, co Veronika Mikésková předvádí na videu, nejbližší velkou možnost máte v sobotu 6. října na pivním festival Pilsner Fest na několika místech Plzně. Festival připomíná uvaření první várky piva Pilsner Urquell z října roku 1842.
- Letos zde své umění kromě nejlepších českých výčepních předvedou i jejich kolegové ze Švédska, Německa, Velké Británie, ale také z Jižní Koreje, Hongkongu či z Japonska.
Školy čepování pro návštěvníky na hlavní scéně festivalu na plzeňském náměstí Republiky i v samotném pivovaru povedou vítězové českého a slovenského finále soutěže pro nejlepší výčepní Master Bartender Richard Máša a Štefan Pillár společně se sládky Plzeňského Prazdroje Václavem Berkou a Vojtěchem Homolkou. Novinkou je speciální výčepní místo v areálu pivovaru, kde si každý bude moci natočit vlastní hladinku, šnyt nebo mlíko pod dohledem zkušených mistrů výčepních.
Z Prahy do Plzně pojede pro návštěvníky festivalu i speciální vlak. Ten odjede v sobotu 6. října z pražského hlavního nádraží v 10:25 a zpět do Prahy se vrací ve 23:30. Jízda je zdarma, ale kapacita je omezená, takže pořadatelé doporučují dorazit na nádraží s menším předstihem.
V ekvádorské Cuence se chodí na české pivo. Hospodu a pivovar zde založil podnikatel z Kutné Hory
Martin Smetáček začínal v ekvádorské Cuence jako stážista na radnici. Před čtyřmi lety založil s kamarády z Kutné Hory, odkud pochází, firmu, jež měla zajistit dovoz českého know-how a technologií do země. Místo vodních elektráren však skončili u piva. Ekvádorcům z Cuency teď dokazují, proč je Česko pivní velmoc.
O jihoamerický region se Smetáček zajímal už při studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze. „Latinská Amerika je ze tří rozvojových regionů nejvyspělejší a má k nám kulturně blízko. Ve 20.
století tam uteklo mnoho Čechů a všichni jsou dneska velmi úspěšní, včetně jednoho mého příbuzného.
Ten se v roce 1948 vylodil v Rio de Janeiru s jedním centem v kapse a za 40 let se stal úspěšným podnikatelem,“ popsal Aktuálně.cz.
Do jihoekvádorské Cuency se dostal poprvé v roce 2012. Tehdy pomáhal rok v poradním týmu primátora tohoto půlmilionového města. „Byla to skvělá zkušenost, ale státní sektor bývá v Jižní Americe často spojován s korupcí, takže jsem nabídku na další práci nepřijal,“ popsal Smetáček.
Rok nato tak s kamarády založil společnost South America Connections s cílem dovážet do Ekvádoru a dalších zemí kontinentu české technologie a know-how. Zadařilo se jim až v roce 2015. To zajistili obchodní cestu několika českých firem do země. Byly mezi nimi i Pacovské strojírny – jeden z hlavních výrobců pivovarnické technologie.
V Ekvádoru chybělo dobré pivo
Právě při konverzaci v hospodě nad místním pivem s názvem Pilsener tehdy přišli na to, že v Ekvádoru chybí dobré pivo. „Řekli jsme si, že když uděláme dobrý, český ležák, mohli bychom uspět,“ popsal Smetáček.
Dohodli se s dalšími zástupci českých exportérů a dva roky vznikala značka Golden Prague, kterou spoluvlastní celkem sedm lidí včetně Michala Čižíka, Radka Práška, Tomáše Fencla a dalších. Smetáček zastává pozici generálního ředitele.
Původní projekt počítal s minipivovarem v centru třetího největšího ekvádorského města, ale kvůli úředním povolením museli výrobu přesunout na okraj Cuency. „V centru města jsme nakonec udělali jenom samostatnou hospodu. Pivovar máme větší, takže můžeme plynule rozšiřovat kapacitu,“ popsal Smetáček. Vyrobit by mohli až 200 tisíc litrů piva ročně.
Smetáček přiznává, že postavit pivovar nebylo nic složitého. Horší to bylo se všemi úředními povoleními. „Dva roky jsme válčili s místními byrokraty, kteří nám házeli klacky pod nohy. A tak když nás vyhodili jedněmi dveřmi, vlezli jsme druhými. Hodně mi pomohl i český velvyslanec v Limě, protože Ekvádor spadá pod Peru. I díky tomu se nám nakonec podařilo získat všechna povolení,“ sdělil.
Interiér hospody navrhlo studio vlastněné Češkou
Pivovar oficiálně otevřeli letos na konci července. Na technologické práce dohlížel sládek Tomáš Fencl, bývalý majitel Pivovaru Lobeč, ten však musel v září odletět zpět do České republiky a vystřídal jej tak Jan Havlín. Interiér hospody v centru Cuency zase navrhovalo architektonické studio z Quita KONCEPT +, které vlastní Češka Pavla Vančurová, jež si vzala Ekvádorce.
Hospoda se nachází hned vedle soudu. „Všichni soudci po šichtě k nám chodí na pivo,“ pochlubil se Smetáček a dodal, že si zvykli dávat si malé pivo taky k obědu. Čepují zde čtyři moky – světlou devítku a jedenáctku, černou jedenáctku a IPA čtrnáctku.
Právě světlá jedenáctka je podle Smetáčka největší hvězdou Golden Prague Pubu a pije se nejvíce. „Veškerý slad a chmel si vozíme z Česka a všechno děláme tradičními českými metodami,“ přesvědčuje Smetáček.
Od otevření českou hospodu navštívilo více než 50 tisíc lidí, na pivo sem nejčastěji chodí kromě Ekvádorců také Američani. „Dělali jsme třeba Oktoberfest, kam jsme pozvali i ostatní ekvádorské minipivovary.
Během dvou dnů nás přišly navštívit asi dva tisíce lidí,“ uvedl Smetáček. Za vysokou návštěvností je podle něj nejen lahodný český mok, ale taky dobrý marketing.
„V pivovaru děláme dny otevřených dveří, lidem o pivu vykládáme, vystupujeme v televizi,“ vyjmenoval.
Ekvádorcům nechutnají párky
S čím se jim naopak moc nedařilo, bylo české jídlo. „Je moc těžké a navíc nám v Ekvádoru chybí určité suroviny. Teď máme mezinárodní kuchyni, ale pořád nabízíme i česká jídla, jako je guláš nebo utopenci. Dělali jsme i vepřová kolena,“ popsal ředitel a dodal, že návštěvníkům moc nechutnaly třeba párky.
České kuchaře však do Cuency nepřivezli, všechna jídla připravují Ekvádorci. Ti tvoří také většinu personálu. „Dohromady máme dvaadvacet zaměstnanců, Češi jsme tam momentálně dva – sládek a já. Měli jsme i českého provozního restaurace, ale bohužel to nefungovalo kvůli neznalosti ekvádorského účetnictví a zvyků,“ přiznal.
Sám Smetáček žije v Ekvádoru nyní již pět a půl roku, natrvalo se zde však usadit nechce. Do svých čtyřiceti let by se chtěl přestěhovat zpátky do České republiky. „Kulturní rozdíly jsou velmi velké. Ekvádorci přemýšlí úplně jinak než Evropani a jsou línější. Úspěšní lidé v Ekvádoru jsou potomci emigrantů většinou z Československa, Maďarska, Německa i Libanonu,“ vyjmenoval.
„V Ekvádoru si nikdo nevěří, slovo tady neplatí“
Smetáčkovi na Ekvádorcích nejvíc vadí nepřesnost a nespolehlivost. „Když se třeba s někým domluvíte, že přiveze beton v osm ráno, a desetkrát si to s ním potvrdíte, stejně jej nakonec přiveze druhý den,“ uvedl příklad. „Žijí jenom přítomností a nevidí dál než dvacet minut dopředu,“ dodal.
Dalším nešvarem země je podle něj netransparentnost. „Každý každého okrádá, to je asi všude na světě, ale v Ekvádoru si nikdo absolutně nevěří, slovo tady neplatí. Všechno musí být na papíře a s nějakými garancemi,“ vysvětlil.
Specifikem je i říkání ne. Ačkoliv Ekvádorci na něco kývnou, neznamená to hned, že s tím souhlasí nebo je věc dojednaná. „Sice řekli ano, ale mysleli ne. Často na to narážím,“ řekl Smetáček.
I přes to, že si je vědom kulturních rozdílů, které jej limitují, do investice by prý šel klidně znovu. „Kulturní rozdíly jsou určitý limit, ale i důvod toho, proč zde můžeme být rychle úspěšní. Vůbec nic bych nezměnil,“ sdělil.
Jejich pivovar momentálně zásobuje pivem i další města. „Dodáváme třeba do jednoho amerického baru v městečku Limón v Amazonii, které je od nás dvě hodiny autem,“ popsal.
O české pivo je zájem také ve městě Guayaquil či na české ambasádě v Peru. Poptávka ale přichází také z peruánských a kolumbijských hospod. Do budoucna by majitelé rádi zřídili franšízovou síť a prodávali pivo i do supermarketů v celém Ekvádoru.