Neničíme dětem nošením v šátku páteř?

Neničíme dětem nošením v šátku páteř?Nošení dětí na těle za pomoci nejrůznějších druhů nosítek se v posledních letech stalo téměř fenoménem. Odborná ani laická veřejnost není jednotná v tom, zda jde o záležitost hodnou chvály či spíš kritiky. Z obou pólů zaznívají nejrůznější názory. Vliv nošení dětí na těle zajímá i vědce. Zabývá se jím například fyzioterapie, prenatální psychologie či neurologie. Navzdory občasným kritickým hlasům však bylo prokázáno, že nošení dětí v šátcích, babyvacích apod. napomáhá vývoji učení, získávání zkušeností, orientace nebo vývoji vlastního ega.

Výhody nošení dětí na těle

  • Rychlejší adaptaceZ neurologického pohledu usnadňuje nošení novorozenců v nosítku adaptaci novorozence na nové – cizí prostředí. Mezi širokou veřejností je známo, že dítě slyší dech a srdeční ozvy matky obdobně, jako je slýchalo před narozením. Cítí vůni specifickou pro matku. Pohyby, které matka vykonává při chůzi, jsou obdobné pohybům, které na dítě působily v době, kdy ještě bylo v pánvi matky.
  • Dokonalá imitace mámina bříškaTěsnost nosítka imituje těsnost a omezený prostor dělohy a skrčená poloha dítěte v něm je obdobná poloze dítěte v děloze.
  • Ochrana před chlademDítě je, a to je výhodou hlavně v chladnějších obdobích, zahříváno matkou a zároveň vdechuje, (v tomto případě) v šátku či baby-vaku, předehřátý vzduch. Proto není problém, pokud se budete chtít dostat ven s novorozencem i za mrazivého počasí.
  • Rychlejší motorický a citový vývojKojenci, kteří jsou nošeni v šátku, ať na boku, na břichu nebo na zádech, se podle Dr. Ernsta Kipharda z univerzity ve Frankfurtu vyvíjejí lépe, než děti, které největší část dne tráví v postýlce. To platí jak pro motorický, tak pro poznávací a citový vývoj.
  • Dokonalý rozhledK rozvoji učení dítěte, jeho zkušeností a orientace, přispívá možnost rozhledu.Oči dítěte nošeného v nosítku vidí více z okolního prostředí. Intenzivní fyzický a zrakový kontakt s matkou přispívá k vývoji citových vazeb, emocionální a nervové rovnováhy. Matka je stále v zorném poli dítěte, nic mu neomezuje obzor. Je tedy možné usuzovat, že nošení přispívá též k rozvoji inteligence dítěte.

Jak napomáhá nošení dětí jejich vývoji?

Nošení dítěte v těsném nosítku napomáhá správnému rozvoji:

Toto vzniká na principu stimulace exteroreceptorů (receptory v kůži), proprioreceptorů (receptory ve šlachách, vazech, kloubech) a vestibulámího aparátu (rovnovážný aparát), jež vedou informace do podkorových center mozku zodpovědných za řízení motoriky (hybnosti). Každá změna těžiště vede k odpovídající reflexní aktivitě svalů (posturální reaktibilita). Nošené děti vykazují mnohem lepší motorický vývoj a je zbytečná obava některých rodičů, že se nenaučí správně lézt či chodit.

NOŠENÉ DĚTI MÉNĚ PLÁČOUPozorování ve studijních pracích týmu Dr. Urse A.

Hunzikera z dětské univerzitní nemocnice v Montrealu z let 1986 a 1988 ukazují, že kojenci, kteří byli alespoň 4 hodiny denně nošeni ve vzpřímené poloze, od třetího týdne života méně plakali než děti z kontrolní skupiny.

Navíc vykazovali delší fáze bdění ve spokojené náladě. To všechno znamená výhodu pro vývoj dítěte. Také z kultur, kde jsou děti přednostně nošeny, je známo, že kojenci jsou klidnější a méně často pláčou.

Neničíme dětem nošením v šátku páteř?Co vyvolává u kojenců poruchy chování?

Novorozenec má vrozenou potřebu přizpůsobit se svému novému prostředí. Pokud necháme toto přizpůsobení pouze na něm, bez stálé přítomnosti matky, může si vytvořit chybné vzorce chování:

  • chronická podrážděnost
  • nervózní a protestující pláč
  • trhavé pohyby
  • monotónní pohupování
  • tlučení hlavičkou o zeď
  • ustrašené cucání palce
  • nepravidelné dýchání
  • přerušovaný spánek aj.

Takovýto kojenec, který je přinucen sám hledat uklidnění a zapojení se, ztrácí spoustu důležité energie, kterou by mohl využít na růst a vývoj.

Miminka by neměla zůstávat osamocena, i když je tento model ještě stále podporován některými rodičovskými „rádci“.

Výzkumy zabývající se chováním dětí opakovaně potvrzují hlubší a častější strachy dítěte spolu s poruchami chování dítěte u tohoto stylu „odděleného“ rodičovství.

Jaké děti mohou být také nošeny na těle?

  • Děti s neurologickými vadami (dětská mozková obrna s hypertonickou či hypotonickou formou, Dawnův syndrom, autismus aj.)
  • Děti s ortopedickými vadami (luxace, tj. vykloubení kyčelních kloubů či nerovnoměrný vývoj kyčelních kloubů)
  • Děti s poruchami trávicího traktu aj.
  • Předčasně narozené dětiV poslední době se začíná využívat nošení dětí i u předčasně narozených dětí. Namísto inkubátoru je jim nabídnuto 24 hodinové nošení přímo na těle matky (tzv. klokánkování). Nošené děti přibírají na váze rychleji než děti z inkubátorů a na minimum je u nich snížena možnost náhlé zástavy dýchání. Bohužel tato praxe je spíše prováděna v cizině a naši lékaři se přiklánějí ke starým osvědčeným metodám.
  • Handicapované dětiStálá stimulace nošených dětí velice prospívá i handicapovaným dětem. Dítě během nošení prochází nenásilnou formou rehabilitačním cvičením. Někdy jsou matky s novorozenci propouštěny do domácí péče a na oddělení neonatologie dochází denně na kontroly.

LUXACE KYČELNÍCH KLOUBŮJe známo, že u přírodních národů se luxace kyčelních kloubů téměř nevyskytuje.

Při již existující luxaci obvykle používáme terapii s abdukčními kalhotkami, nebo širokým zakládáním plének, která může být nošením dítěte v šátku optimálně podporována.

Neničíme dětem nošením v šátku páteř?Může nošení dětí v nosítku zabránit poporodním depresím?

Matka (částečně i otec) má vrozený instinkt chování vůči svému potomku – touha zvedat své dítě, chovat, kojit, jednoduše být neustále se svým miminkem. K ní patří i mateřská intuice, kterou některé matky mají velmi silnou, jiné jsou naprosto nejisté.

Závisí to na množství „mateřských“ hormonů – zejména prolaktinu a oxytocinu. Čím vyšší hladinu těchto hormonů žena má, tím více je schopna mateřského chování, které zpětně udržuje dostatečnou hladinu příslušných hormonů. Tyto hormony však v krvi působí pouze okolo 20 minut.

Má-li být zachováno jejich potřebné množství, potřebují být každých dvacet minut stimulovány. Pokud žena miminko nosí, je tento požadavek dokonale splněn.

Neustálý kontakt matka-dítě, časté kojení a dotyky, udržují tento biologický systém v aktivitě.

Je to pravděpodobně i jeden z důvodu, proč se poporodní deprese téměř vůbec nevyskytují u tohoto stylu rodičovství.

I v případech, kdy se vztah matka-miminko začne vytvářet později (poporodní odloučení), nebo se matce nerozbíhá tvorba mateřských hormonů dostatečně rychle, je nošení velikou pomocí.

Mýty o negativech nošení dětí

1. Poškození páteře

Nejčastějším argumentem proti nošení kojenců je obava, že se tak poškodí páteř dítěte. Podle Reginy Hilsbergové, autorky knihy „Körpergefühl“ však proti tomuto argumentu svědčí i některé zkušenosti, s nimiž se denně sekáváme.

Velká část lidí, kteří dnes sedí s poškozenými zády u ortopedů, leželi s velkou pravděpodobností jako miminka, jak se slušelo a patřilo, na zádech.

A všechny Afričanky, které se zvednutou hlavou nosí své děti na zádech, strávily samy své dětství na zádech své matky.

2. Trvalé ohnutí kostí

Mnoho lidí se zhrozí při pohledu na kulatá zádíčka dítěte, které je neseno v šátku. Kdyby takhle seděl dospělý, měl by skutečně potíže s páteří.

Ale tak, jako není třeba křivé nožičky dítěte narovnávat, aby rovně rostly, není třeba narovnávat jeho zádíčka, která byla ohnutá po celou dobu v děloze, dříve, než se budou sama napřimovat.

Názor, že díky nošení by se záda dítěte nebo jiné kosti mohly „ohnout“ nebo „znetvořit“ je dnes dávno překonaný.

Je ale třeba předejít tomu, aby se obratle dítěte stlačovaly – právě tomu však dokáže správný, pevně uvázaný šátek na nošení zabránit, neboť dítě podpírá. Navíc nožičky dítěte, které sedí v šátku dospělému na boku či na hrudníku čelem k tváři dospělého, jsou anatomicky přesně v pozici, která je optimální pro zdravý vývoj kyčlí.

ŠÁTEK NEBO KOČÁREK?Tento článek rozhodně neslouží k tomu, aby všechny maminky nutil k nošení dětí výhradně na těle. Nosítka jsou variantou, kterou můžete zvolit, je-li vám i miminku příjemná.

Zatímco jednomu miminku bude nošení v nosítku příjemné a bude v něm usínat bez sebemenších problémů, jinému se možná bude mnohem více líbit v kočárku, kde bude mít svůj vlastní volný prostor.

Máte-li tedy v okolí kamarádku, která již šátek či nosítko pro své dítě používala, zkuste si jej nejdříve půjčit od ní a vyzkoušejte si, jak vám i miminku bude tato alternativa vyhovovat. Nedejte na řeči okolí.

Pokud se vašemu miminku v nosítku líbit z nejrůznějších důvodů nebude, nenuťte ho a neobviňujte se z toho, že jste něco nezvládla. I dospělí mají pro klidný spánek různé potřeby. Zatímco jeden bude rád usínat v náruči partnera, jiný má rád pro odpočinek svůj vlastní prostor, v němž se mu lépe a svobodněji dýchá.

Další články:

Zvažujete, jaké nosítko pro sebe a své miminko vybrat? V následujícím článku vám je přiblížíme:

Literatura:

  • W. Sears, M. D., M. Sears, R. N.: The Baby Book. Little Brown and Company 1993, ISBN: 0-376-77905-9
  • další literatura u autorky

Zdroj: DIDYMOS GmbH

Publikováno v časopisu Uzlíček, číslo: 7/2007Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Kdopak to tam spinká? Nošení v šátku – Vanda Schreierová

Má dcera, která se narodila dříve než měla. A proto jsem pokládala za velmi důležité, abych ji ony dva měsíce, o které se narodila dříve, vynahradila na sobě! Tedy v šátku. Posléze jsem zjistila, že to není jenom o nahrazení „dělohy“, ale o naprosté dokonalé souhře nás dvou.

Nošení v šátku se mi zdálo jaksi moc „přírodní“, nebo zvláštní, a jak má klientka jednou řekla, prostě pro ty „květinové“ ženy. Jenže jakmile absolvovala kurz nošení a začala svého syna nosit v šátku, náhle zjistila nespočet výhod nošení. Stejně jako já.

Nošení dětí na těle se stává v poslední době doslova fenoménem.

Nemá cenu váš přesvědčovat, jak moc je to dokonalé a že to není nic alternativního. Tím, že to vyzkoušíte samy, zjistíte, že vám je fajn, a že vaše maličké miminko je najednou prostě spokojené. A vy také. Opadne stres vytvořený – už zase pláče, panebože co se mu děje? Nemá hlad? Nebolí ho něco? A podobně. Znám to!!!

Jediné, co vám mohu doporučit, je NOSIT DÍTĚ V ŠÁTKU

 

Příroda to nezařídila

Jde o to, že miminka se rodí dříve než jsou na to připravená. Příroda to tak zařídila, respektive nezařídila. Porodem nastává pro miminko velký zvrat, na který si musí zvyknout. Nervová soustava a mnoho dalších soustav (např.

Budete mít zájem:  Mražené ryby obsahují vodu i přídatné látky

trávicí) je vyvinuta cca Neničíme dětem nošením v šátku páteř?od 12. měsíce gestačního stáří miminka – tedy, když je miminko 3. měsíc na světě. Jenže takto velké miminko by jsme už neporodily, a tak příroda zařídila, že musí ven již po 9 měsících. Po 3. měsíci života miminka dozrává trávicí soustava, ustávají tzv. koliky, miminko se adaptuje (procitne), začíná usmívat, více hýbat a přetvoří se v malého človíčka, který potřebuje mnohem více než najíst a přebalit. Ony tři měsíce, kdy má za potřebí se jenom krmit, spinkat a pomazlit, je potřeba dovytvořit mu podmínky, které mělo v děloze. Tedy teplo, tlukot vašeho srdce, slyšet váš hlas, cítit pohyby vašeho těla, nebo cítit vůni vaší pokožky. Pokud zajistíte nakrmení, přebalení a nošení vašeho kojence, stane se z něj spokojenec, protože jedině tak získá to, co mu tak chybí. Blízký kontakt s osobou, ve které rostlo, jedinou věc, kterou zná! Nedivte se tedy, že když je nakrmené a vyspinkané, že pláče. Prostě mu chybíte vy. A tím, že ho necháte plakat, aby si tedy zvyklo a nerozmazlilo se, si jen zasejete semínko pro budoucí probém „Maminko, kde jsi? Já tě tu chci mít. Vždyť jsi byla pořád se mnou a najedou tu nejsi!

„Aby se stal z kojence SPOKOJENEC, je potřeba mu dovytvořit podmínky, které měl v děloze.“

Nošením si své dítě nerozmazlíte!

Naopak ukojíte jeho potřebu a ono nebude mít nutkání v pozdějším věku dožadovat se pozornosti, vyvádět lotroviny, aby strhlo pozornost. Prostě ji mělo ze začátku, a pak si velmi rádo samo „odleze“ zkoumat svět. Budete mít spokojené dítě, které má jistotu, že vy tu jste pro něj a jeho potřeby jsou vyslyšeny.
Všude, kde svůj kurz nošení dělám, maminky pochopí, že nošením si své dítě nerozmazlí. Naopak, zakóduji v něm spokojenost „do začátku“, tzv. uspokojení potřeb kojence v ranné fázi života, a tím pak mají spokojené dítě, které se nemusí dožadovat svých potřeb dlouhým pláčem.

Nošením se naladíte na své miminko a velmi rychle poznáte, kde je zrovna problém a velmi rychle ho vyřešíte.

Obě ruce volné

Tím, že si uvážete miminko do šátku, budete mít obě ruce volné a uděláte spoustu práce, kterou byste jinak odkládala na pozdější dobu. Až se konečně podaří miminko uspat.

Nošené děti méně pláčou

Při srovnání „nosících“ kultur a nenosících „kultur“ bylo zjištěno, že nošené děti méně pláčou. (Krásný článek o tom, proč africké děti méně pláčou).

Zatímco běžný denní pláč dětí v západních kulturách je počítán na hodiny, u nosících kultur se jedná pouze o minuty.

Skupina rodičů, která byla vyzvána a instruována, jak nosit své děti potvrdila, že plačtivost jejich dětí se snížila až o 43%.

Nošené děti působí velmi spokojeným dojmem a jakoby zapomněly na běžné mrzutosti. 

Nošené děti se více učí

Stanovisko České pediatrické společnosti k nošení dětí

22.8.2018

Kromě názorů odborníků ze zahraničí na nošení dětí si nyní můžete přečíst i oficiální stanovisko České pediatrické společnosti, ve kterém se mimo jiné uvádí mnoho kladných skutečností, které Vám nošení dětí přinese.

Mezi ty nejdůležitější patří kontakt dítěte s rodičem (úzká psychická vazba), děti díky bezprostřednímu ukojení jejich potřeb méně pláčou a jsou klidnější, nošení dětí má také velmi příznivý vliv na kojení, může být i prevencí laktační psychózy a poporodní deprese. Nošení také slouží jako prevence kojeneckých kolik – pokrčené nožičky, teplo a tlak na bříško zvyšují peristaltiku. Nošené děti mají větší rozhled a více impulzů, stávají se dříve nezávislými. Nošení dětí má příznivý vliv i na fyzický a psychický vývoj. Nošení dětí je i prevencí plagiocefalie (dítě nemá slehlou hlavičku od dlouhého ležení na zádech). Nošení dětí je i prevencí SIDS – je ale důležité dbát na správné zásady nošení a nosit vertikálně (ne v kolébce, ve které má dítě hlavičku přitisknutou ke svému hrudníku).

Dovolujeme si připojit malý přehled ergonomických nosítek vhodných od narození (dají se upravit i pro novorozence): 

Caboo – šátkové nosítko z elastického materiálu vhodné i pro velmi malá či nedonošená miminka, dle našich zkušeností poslouží přibližně do půl roku, pak je vhodné přejít na klasické ergonomické nosítko s polstrovanými popruhy

Storchenwiege – oblíbené šátkové nosítko, které lze upravit i na novorozence – stahování mezi nožičkami i na bocích miminka. Nosnost je 15 kg, ale dle zkušeností je pohodlné přibližně do roka, pak je dobré jej vyměnit za polstrovanější nosítko.

Monilu UNI Start – rostoucí ergonomické nosítko ušité ze šátkového materiálu s klasickými popruhy na přezku a s polstrovaným bederním pásem. Lze ho krásně zmenšit i na úplně malé miminko, je velmi měkké, pohodlné. Vydrží přibližně do roka. (Vyrobeno v Česku)

Tula FTG (Free-to-Grow) – rostoucí ergonomické nosítko s pevnějším bederním pásem a polstrovanými popruhy, dle výrobce je možné nosit od narození, dle našich zkušeností ale záleží na velikosti miminka, někomu sedne od narození, někomu sedne lépe třeba až na konci šestinedělí. Nosnost je 20kg, ale reálně vydrží cca do 1-2 let (opět záleží na velikosti dítěte)

Manduca XT – rostoucí ergonomické nosítko s pevnějším bederním pásem a polstrovanými popruhy. Dá se zmenšit mezi nožičkami, ale přesto některým drobnějším dětem sedí dobře třeba až na konci šestinedělí, pro opravdu malá miminka doporučejeme spíše Caboo, Storchenwiege či Monilu UNI Start. Nosnost je 20 kg, ale reálně vydrží do 2-3 let (záleží na velikosti dítěte)

  • Ergo Adapt – trochu tužší a polstrovanější nosítko s pevným bederním pásem, jehož součástí je i bederní opěrka vzadu. Dá se nastavit šířka podle velikosti miminka, nosnost má 20 kg, ale reálně vydrží do 1-2 let (dle velikosti dítěte)
  • Pokud chcete s nošením začít až přiblitžně od 2 měsíců, pak doporučujeme vyzkoušet (kromě výše zmíněných) i oblíbená rostoucí nosítka šitá ze šátků, vydrží Vám přibližně do 3 let:
  • Monilu UNI (Vyrobeno v Česku)
  • Lenka 4ever (Vyrobeno ve Slovensku)
  • Lenny UpGrade (Vyrobeno v Polsku)

Všechna tato nosítka můžete vyzkoušet v našem kamenném obchodě a případně si je i půjčit k vyzkoušení domů. Půjčovné lze řešit i přes eshop.

Nyní se vrátíme ke stanovisku České pediatrické komory. Ve stanovisku jsou samozřejmě zmíněna i možná negativa nošení, zejména obava z předčasné vertikalizace, se kterou se bohužel v ČR stále ještě často setkáte.

Existují lékaři a fyzioterapeuti, kteří Vám nošení budou chtít rozmluvit, existují ale i informovaní lékaři a fyzioterapeuti, kteří nošení doporučují a mají s ním i vlastní zkušenosti. Bohužel se zde stále objevují názory, že dítě má hlavně ležet a že vertikální poloha je pro malé miminko škodlivá.

Není to ale pravvda, dle studií, které byly provedeny v zahraničí, je tato obava neopodstatněná.

Navíc si musíme uvědomit, že kočárky lidstvo používá jen velmi krátké období, děti se nosily od pradávna (a některé národy nosí stále a kočárky neznaí), děti jsou k nošení od narození přizpůsobeny, a pokud by nošení dětí mělo být pro vývoj člověka jakkoliv škodlivé, tak bychom už dávno vymřeli.

Odkaz přímo na text od CPS je zde: http://www.cpsjep.cz/cz/dokumenty/Noseni_v_satku.doc

Česká pediatrická společnost

předseda: Prof. MUDr. Jan Janda, CSc.

Pediatrická klinika FN Motol

V úvalu 84, 150 06 Praha 5

telef. +420 22443- 2001, fax –2002, [email protected]

vědecký sekretář: Doc. MUDr. Oldřich Pozler, CSc.

Dětská klinika FN Hradec Králové

Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové

telef. 775685504, [email protected]

Stanovisko České pediatrické společnosti  k

nošení malých dětí v šátku či závěsu – tzv. „šátkování“ – pro a proti

Definice termínů:

Klokánkování

– angl. kangaroo mother care (KMC)- standardizovaná metoda, využívající v péči o předčasně narozené děti a/nebo děti s nízkou porodní hmotností bezprostřední kontakt mezi novorozencem a matkou (event. otcem). 

Metoda byla v 80. letech 20. století zavedena do praxe v porodním centru nemocnice v Bogotě, v Kolumbii.

Tento způsob (24hodinový „pobyt“ novorozence na matčině těle -skin to skin v prvních dnech po porodu) nahrazoval tehdy špatnou dostupnost inkubátorů.

Metoda se rozšířila především v dalších rozvojových zemích (jižní Amerika, Asie, Afrika), ale později pronikla i do zemí, kde problémem nebyl nedostatek moderní techniky (severní Evropa, USA, Kanada). 

Nošení dětí v šátku – šátkování

(angl. baby sling nebo babywearing, německy Tragetuch, Babytragen)- dnes se rychle šíří zájem o nošení dětí v šátku i u nás v ČR, existuje řada specializovaných prodejen šátků s „poradenstvím“, jak metodu používat. Početné jsou i odkazy na internetu, bohužel často převládá spíše marketingová aktivita.

Etolog a biolog Bernard Hassenstein z BRD (mimochodem čestný doktor Karlovy Univerzity v Praze, 1992) studoval chování a vztahy mládě- matka během vývoje druhů. Prapůvodně byla savčí mláďata nidikolní (vázána na hnízdo, německy Nesthocker)- sem patří např. ptáci, štěňata a koťata- jsou zcela vázána na rodiče na jednom místě.

Další typ je v němčině označován jako „Nestflüchter“ – mláďata jsou vyvinutější, schopna opustit po porodu brzy „hnízdo“ a sledovat zdroj obživy- matku (např. hříbě, tele). Jiným stadiem ve vývoji jsou další savci- opice, předchůdci primátů.

Jejich mláďata jsou po porodu fixována na matku, drží se jí za srst, ale schopnost samostatného pohybu se objevuje až po určité době. Pro taková mláďata zavedl Hassenstein v roce 1970 v němčině pojem „Tragling“ (termín v angličtině „clinging young“). U nás později Šráček a Šráčková navrhli přiléhavý český pojem „nošenec“.

Novorozenec resp. kojenec ale není schopen se matky držet, je to tedy „pasivní nošenec“.

Nošení dětí v šátku či „závěsu“

– angl. „Babywearing“ – je prastará metoda (nejen primitivní národy celého světa takto nosily, krmily a chránily své kojence i batolata). Dnes „nošení“ neslouží k náhradě inkubátoru, ale podporuje těsný vztah matka- dítě či dítě – otec. Je to i forma praktického transportu kojenců i malých dětí.

Budete mít zájem:  Výhody a nevýhody průmyslově vyráběných potravin. Co převažuje?

Zájem o tuto metodu přinesla do euroatlantické kultury americká psycholožka Jean Liedloff . Ve své knize Koncept kontinua (orig. The Continuum Concept- vydané v roce 1975) prezentovala poznatky z výchovy dětí v kmenech jihoamerických Indiánů. Podtitul knihy je „hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti.

“ Největší pozornost vyvolaly techniky nošení kojenců a malých dětí v pruzích látky nebo v závěsu. Tato metoda, u níž bohužel chybí jasné standardy, je stále populárnější i u nás. Výbor České pediatrické společnosti byl vyzván, aby k této metodě nošení kojenců a batolat zaujal stanovisko.

Následující řádky shrnují možné pozitivní a negativní vlivy nošení dětí v šátku.

Nošení dětí v šátku, „šátkování“

Příznivé skutečnosti (vycházejí ze zkušeností psychologů i samotných rodičů)

– těsný kontakt dítěte s matkou/otcem – úzká psychická vazba- snadný přístup k prsu a sání – lepší hmotnostní přírůstky (pozor ale na zvýšenou kazivost chrupu u dětí, které „neustále“ cumlají bradavku!)- zvýšená sekrece oxytocinu matky při častém dráždění prsu jako prevence laktační psychózy a poporodní deprese matky- nošené děti jsou od narození klidnější, méně pláčou- dochází k bezprostřednímu ukojení jejich potřeb (teplo, kontakt, výživa, péče a pozornost matky, event. otce)- prevence kojeneckých kolik – tlak na bříško a poloha v šátku zlepšují peristaltiku- dítě slyší matčin dech a tep, vnímá rytmické pohyby při chůzi- obdoba s obdobím před narozením – časná „socializace“ dítěte – v semivertikální či vertikální (svislé) poloze má větší rozhled a více impulzů, nošené děti se stávají dříve „nezávislými“, časně prokazují „samostatnost“ v dosahování potřeb (kojení apod.) – časnější psychický vývoj (hojné smyslové vjemy, zkušenosti, rozvoj svalového tonu a rovnováhy, časné učení) – prevence plagiocefalie (oploštělé záhlaví u dětí ležících na zádech ) 

– prevence rizika SIDS (spánek na břiše je znám jako rizikový faktor „syndromu náhlého úmrtí kojence“ – svá rizika SIDS má ale i „babywearing“- viz dále )

Možnosti nepříznivého dopadu „šátkování“:

– předčasná vertikalizace – obavy z možné deformity páteře či nevyváženého vývoje svalového napětí (pozn.

: neexistují však studie, které by toto prokazovaly- Evelin Kirkilionis z University ve Freiburgu nenašla u 200 dětí, které byly nošeny, žádné významné odchylky od běžné populace) – pozice s těsnou addukcí kyčlí ( přinožení)– riziko tendence k možnosti luxace (vykloubení) kyčlí.

Dítě by v šátku mělo mít pokrčeny nohy tak, aby úhel mezi stehenní kostí a trupem byl nejméně 90%, lépe ještě více. A přitom by abdukce v kyčlích měla být taková, aby úhel mezi stehenními kostmi byl skoro 90 stupňů.

Pak je naopak tato poloha považována za příznivou pro správný vývoj kyčelních kloubů. – rizika časných úrazů – pád rodiče s dítětem v šátku, náraz o nábytek, veřeje dveří, větší akční dosah dítěte (kamna, horká voda, výše položené předměty a pod.) 

– riziko asfyxie (zadušení dítěte) v nevhodném závěsu – předklon hlavičky, ucpání úst a nosu tělem matky nebo látkou závěsu

Omezení rizik:

– vertikální poloha až v půl roce věku – do té doby poloha šikmá – vertikální závěs se širokou oporou hýždí a stehen – „žabí“ poloha s abdukcí kyčli (roznožení – poloha mezi prsy, na boku matky) – střídání stran, na které je dítě nošeno – dostatečný prostor, kde se rodič s dítětem v závěsu pohybuje (kuchyně atd.) – pevná fixace dítěte v šátku, závěsu či sedačce (správná technika používání ) – typ závěsu, velikost a poloha dítěte musí umožnit dostatek prostoru k dýchání a volný přístup k dýchacím cestám (certifikované pomůcky) 

– a hlavně“ „přiměřená“ doba nošení dětí v řádu „několika hodin denně“, určitě nelze doporučit nošení dítěte v šátku celý den!! Nošení dětí v šátku či závěsu tedy nemůže nahrazovat spontánní pohybovou aktivitu dítěte.

Dítě reagující na okolí při smyslovém vjemu (především zrakovém) situaci prožívá a na tomto základě dosahuje svých potřeb především pohybovou aktivitou odpovídající vývojovému stupni dítěte.

Funkce svalů (zajišťující držení, včetně při vzpřímené postavě), má také vliv na normální vývoj páteře, hrudníku, kyčelních kloubů. Tato aktivita by byla při příliš dlouhém „klokánkování“ významně omezena.

Souhrn:

Moderní společnost „znovuobjevila“ nošení kojenců a malých dětí („šátkování“, babywearing, Babytragen) jako ideální metodu úzkého kontaktu dítě- rodič. Za optimální považujeme především psychický aspekt této těsné vazby, u nedonošených dětí navíc i aspekt výživový, protiinfekční a termoregulační.

Možné negativní dopady na vývoj skeletu – páteř, pánev, kyčle- sice nebyly přesvědčivě prokázány, nelze je však zcela bagatelizovat. Nesporná rizika (úrazy, zadušení) této metody však nutno brát v úvahu a správnými technikami nošení dětí je prakticky eliminovat. Z hlediska péče o dítě nejsou tedy proti nošení dětí v šátku zásadní námitky.

Je ale třeba zdůraznit, že nelze doporučovat praktikování této metody jako „celodenní nošení“, časový faktor hraje důležitou roli, určitě není vhodné nosit děti v šátku skoro celý den.

Nošení dětí v šátku či závěsu tedy nemá sloužit k cílené podpoře psychomotorického vývoje, ale je to pouze jedna z forem praktického transportu kojenců i malých dětí, který podporuje těsný vztah matka- dítě či dítě – otec, ale v v psychickém a pohybovém vývoji nemůže nahradit rozvoj spontánních pohybových funkcí.

 Zvláště u starších kojenců nebo batolat s hmotností přes 10 kg je třeba myslet i na fyzickou zátěž rodičů, kteří by dítě v šátku nosili mnoho hodin denně. za Českou pediatrickou společnost MUDr. Luděk Ryba a prof. MUDr. Jan Janda, CSc.,text přehlédli a korigovali

Doc. PaedDr. Pavel Kolář, PhD., člen výboru Společnosti pro rehabilitační a fyzikální medicínu a Doc. MUDr. Tomáš Trč, CSc., předseda České společnosti pro ortopedii a traumatologii 

Dětská fyzioterapeutka: Prosím, nepoužívejte nosítka, používejte raději šátky a děťátko si naciťte

„Doporučila bych všem, kteří chtějí miminko dávat do nosítka, aby se do stejné polohy nechali pověsit sami. A budou vědět, jaké to je pro tělo a co to tělu přináší.

Já jsem se nechala takto zavěsit kamarády horolezci, snažili se mi dát popruhy a všechno tak, jak je to u toho miminka. Ono to nejde nasimulovat přesně, jsem veliká, dětičky malinké.

Ale já jsem to vydržela zhruba 5 minut a moje tělo říkalo ne,“ dělí se o zkušenost dětská fyzioterapeutka.

Zkuste si to na vlastní tělo

K tomu, abyste si vytvořili podobný zážitek, nemusíte shánět horolezce. Podle Jany Skalové postačí sedět na barové stoličce bez opory nohou. Nebo si sednout obkročmo na židli s vysokým opěradlem, opřít se hrudníkem i hlavou a někoho poprosit, aby vás chytil pod koleny a kolena zvedl nad úroveň sedadla židle. Takto sedí děti v ergonomických nosítkách. 

„Opravdu se přikláním k tomu nosítka raději vůbec nepoužívat. Když už něco na nošení, tak šátky a jen na nezbytně dlouhou dobu, na uspání, vyvenčení psa, rychlý nákup apod. Jestliže to ta maminka umí a rozumí tomu, mění úvazy, mění polohu miminka a její děťátko má pohlazení toho pohybu ze všech stran, tak ano.

V nosítku je kolikrát i dlouhodobě, více než hodinu, jenom v jedné jediné, stále té samé poloze, a to mi přijde pro dítě opravdu málo,“ vysvětluje svůj postoj odbornice na fungování nejen dětského těla.

Jak ale upozorňuje, ani nošení v šátku nemusí být pro miminko vždycky prospěšné, ideální je pro ně horizontální pozice v postýlce nebo v kočárku.

S šátkem chůzí houpavou

„Hodně se po Plzni pohybuji pěšky, pozoruji a u nosících maminek velmi často postrádám potřebnou houpavou chůzi, aby se nádherně houpala, promiňte mi to přirovnání, jako velbloud, a to miminko se houpalo s ní.

Kolik těch maminek šoupe nohama, kolik jich dupe s tvrdým dopadem, takže i ta děťátka se otřásají, to může být obrovská zátěž na páteř, klouby i celé dolní končetiny… Částečně je to způsobeno tím, že chodíme po rovných chodnících, rovných podlahách.

Znám i děti, které jsou hodně nošené a zádíčka mají v pořádku, ale ty žijí s rodiči třeba na Šumavě, tam je nerovný terén a chůze úplně jiná, než v městském betonu,“ připomíná dětská fyzioterapeutka.

Potíže s páteří nejsou jediným neblahým následkem nesprávného způsobu nošení nejmenších dětí. „Nošené děti mívají širokou chůzi, takovou jako do rozkročení, špičky oddálené od sebe,“ popisuje Jana Skalová, „z fyzioterapeutického hlediska jde o nezacentrované nejenom kyčelní klouby. Setkávám se s tím hlavně u dětí z nosítek, u šátkovaných méně.“

Tradice nošení dětí v české kotlině

S nošením dětí se můžeme setkat nejen u domorodých národů Afriky, Asie nebo Ameriky, v minulosti bylo zcela běžné také na našem území. „Hodně jsem se zajímala o to, jak tady dřív ženy nosily děti. Neměly elastické šátky různých velikostí.

Vzaly kus pevného plátna a to miminko si na sebe přivázaly, někdy zepředu, někdy zezadu, bylo to různé.

Ale takový úvaz pevným plátnem, to nebylo nic příjemného ani pro jejich tělo,“ přibližuje svoje úvahy fyzioterapeutka, „takže i ve svém zájmu maminka nikdy nenechávala své děťátko dlouhodobě v jedné a té samé pozici.

Ta žena navíc ještě pracovala na poli, v lese, v hospodářství, potřebovala mít naprosto zdravé tělo, zdravá záda. Proto miminko chvilku nosila vlevo, pak položila, chvilku vpravo, tak jak instinktivně cítila, že je to pro oba dobré. Určitě miminko nebylo příliš dlouhou dobu v šátku, jako jsou miminka dnes.“

Vzájemná blízkost, doteky, klidné miminko bezprostředně vnímající svého rodiče a slyšící tlukot jeho srdce, snadnější kojení kdykoli je třeba. Jana Skalová dobře chápe důvody maminek pro nošení dětí.

Jako nejlepší pro začátek vidí babyvak, ve kterém má miminko více prostoru a nehrozí jeho přehřátí. „Jenom prosím, nepoužívejte nosítka, používejte raději šátky a děťátko si naciťte.

Mějte respekt k jeho zatím ještě neposílenému tělíčku, už není nadnášeno plodovou vodou, naplno na ně působí zemská tíže. Buďte pozorné a vnímejte všechny potřeby miminka.

Tak jako cítíte, že chce nakrmit nebo pohladit, ucítíte i to, že vám říká: maminko, já už z toho chci ven. Řiďte se především svým srdcem a instinkty. Když budete rozumět svému tělu, budete rozumět i tělu svého děťátka,“ ujišťuje dětská fyzioterapeutka.

Budete mít zájem:  Jaké nebezpečí představuje japonská radiace? Černobyl nehrozí

Nošení dětí

Naše miminka jsou nošenci
Lidská “mláďata” jsou svou přirozeností “nošenci”. Co to znamená? Mláďata savců se dělí na hnízdoše, běhavce a nošence. Hnízdoši se rodí se zavřenýma očima a uzavřenými zvukovody, neumí se posunovat a jsou ztěží schopni sami regulovat tělesnou teplotu.

Potřebují ochranu hnízda, kde mohou být zanecháni matkou. Jejich strava je zasytí na dlouhou dobu. Během nepřítomnosti matky se chovají tiše. Naproti tomu běhavci jsou jakýmsi zmenšeným obrazem svých rodičů, mohou svou matku zakrátko po narození následovat a potřebují být neustále v její blízkosti.

Než byl v roce 1970 profesorem Hassensteinem zaveden typ mláďat nošenců, byl člověk počítán mezi hnízdoše, což nám dnes připomíná obvyklý způsob nakládání s kojenci. Nošenci jako opice, koaly a jiní, se mohou nohama a rukama přidržovat srsti matky. To lidští kojenci nemůžou. Musí být drženi a podporováni.

Být sám znamená pro nošence totéž co být opuštěn. Nošenec pociťuje osamění jako život ohrožující stav a trpí strachem. Není tedy divu, že dítě začne plakat, je-li zanecháno samo v místnosti. Nošenec je výsledkem přizpůsobení se nomádskému způsobu života lidí. Člověk se usadil před něco více než deseti tisíci lety.

To je ale příliš krátké období na to, aby došlo k biologickému a genetickému přizpůsobení se novým životním podmínkám.

Jak je to s tou páteří?
Když se dítě narodí je jeho páteř zcela zakřivená (totální kyfóza). Toto zakřivení souvisí se správnou polohou kyčlí. Páteř se narovnává ve třech etapách a tento proces trvá asi jeden rok. Narovnání probíhá shora dolů.

Teprve správně vyvinuté svaly mohou páteř podpírat a držet. V prvních týdnech života se pozvolna narovnává krční páteř. Dítě v poloze na břiše umí zvedat hlavičku, samo ji drží, hýbá s ní a otáčí. Později to dokáže i na zádech. Narovnání sedmi krčních obratlů se v medicíně říká krční lordóza.

Dítě dále posiluje svaly, kterými se ohýbá (na hrudi a bříšku) a narovnává (na zádech). Zvolna se narovnává střední část páteře s dvanácti hrudními obratli. V ortopedii se tomuto narovnání říká hrudní kyfóza. Když už dítě umí samo sedět, je dokončeno druhé zakřivení páteře.

Dítě se naučí lézt teprve tehdy, když je páteřní chrupavka zpevněná a trénovaná a svaly jsou dostatečně silné. Svalový a páteřní trénink patří neoddělitelně k sobě. Později se dítě začíná přitahovat do stoje, pokouší se o první krůčky.

To už vyžaduje sílu a je k tomu třeba nosné podpory pěti bederních obratlů. Esovité zakřivení páteře je pomalu dokončeno. Odbornou řečí hovoříme o bederní lordóze.

Jak to jde dohromady s šátkem?
Z těchto poznatků pro nás vyplývají určitá pravidla pro vázání našich dětí. Potřebujeme šátek, který má jistou pevnost a pružnost, aby dítě pevně a stabilně podpíral a držel, ale také aby mu umožnil zůstat v “klubíčku”.

Pokud dítě usne, schoulí se v šátku do klubíčka a šátek bude nadále podpírat celá jeho záda i hlavičku jako pevná bandáž. V šátku je mimořádně důležité dbát na správné postavení kyčlí miminka. Dítě musí mít podsazený (kulatý) zadeček, kolínka mají být ve výši zadečku nebo ještě výše.

Pokud je šátek správně a pevně uvázán, měl by všechny pohyby a nárazy, které vznikají při chůzi, přenášet zpět na nosiče. Tím jsou u dítěte chráněny citlivé oblasti obratlů a plotének. Současně ale musí úvaz podpírat a chránit nosiče. Není nutno znát mnoho úvazů, abychom jejich střídáním měnili zátěž a ulevovali svalům a páteři.

Potřebujeme úvaz, ve kterém budeme dítě nosit rádi a bez obtíží. Nošení nesmí vyčerpávat. Správným, pevným vázáním je zároveň podporováno svalstvo pánevního dna, pro ženu po porodu je to vlastně rehabilitace.

Šátek je výhra pro dítě i pro rodiče.
Dětem se nošení líbí. Jsou v šátku spokojené. Spokojené dítě ale není totéž, co dítě rozmazlené. Nošením dítě nemůžete rozmazlit, stejně tak, jako je nerozmazlíte krmením. Reagujete jen na jeho přirozenou potřebu.

Z vašeho dítěte tak vyrůstá spokojený človíček, který se nemusí pozornosti dožadovat křikem. Tlukot srdce a hlas matky (nebo otce), teplo a pravidelný pohyb zajišťují pohodlí a bezpečí.

V šátku procvičuje dítě svaly i páteř, centrum rovnováhy je neustále provokováno a procvičováno, tělesné teplo nosiče podporuje látkovou výměnu, pohyby nosiče mají povzbuzující a uklidňující vliv na trávicí systém dítěte. Také pro matku je šátek výhrou. Vyhne se situacím, kdy musí dítě nechat plakat v postýlce.

Se šátkem stihne obstarat jednodušší domácí práce, zvládne nutné pochůzky. Schody, těžké dveře a dopravní prostředky už pro ni nejsou překážkou. Díky šátku rodiče prožívají své rodičovství aktivně. Mohou chodit s dítětem na výstavy, festivaly a výlety. Velmi malým dětem nevadí ani celodenní nošení.

Zprostředkujete jim množství vizuálních podnětů a dopřejete jim nepřetržitý fyzický kontakt a to je pro malá miminka ta nejpřiměřenější zábava. Děti jsou jak víme různé. Pro některé je šátek jen příjemným zpestřením k pobytu v kočárku, pro jiné je ale kočár nepřátelským územím. Právě pro rodiče takových dětí je šátek záchranou.

Šátek velmi doporučujeme tatínkům. Díky nošení si rychleji zvyknou na manipulaci s malým človíčkem, fyzický kontakt je sblíží. Mohou tak aspoň trochu dohnat náskok, který mají maminky díky devíti měsícům těhotenství a celodenní péči o miminko. Kdo viděl tatínka s miminkem v šátku, ví, jak krásný je na takovou “dvojku” pohled.

Další tipy k nošení:

– Myslete stále na to, že “kulaté” děti jsou zdravé děti. Musí být pouze dobře drženy a podpírány.
– Myslete stále na anatomicky správné postavení kyčlí, kulatý zadeček, kolínka ve stejné výši se zadečkem nebo výše.
– Nevzdávejte se: vázání šátku nevyjde napoprvé a zpočátku není perfektní. Žádný učený z nebe nespadl. Je výhodné, když vám při prvních pokusech někdo asistuje.

Podpoří vás to a dodá vám to jistotu.
– Důležité: při vázání by měl horní okraj šátku vždy sahat do dvou třetin hlavičky dítěte (jeden prst nad ouška). I když později dítě vytahuje ruce ze šátku nebo šátek sahá jen po šíji, mělo by mít dítě zajištěnu oporu při usnutí. Pokud má dítě šátek u hlavičky volný, nemáte šátek správně pevně uvázaný.

– Važte své dítě vždy jen tak, že tělíčko a hlavička jsou otočeny směrem k vám.
– Zvláště důležité je vázat pevně! Šátek musí být uvázán přesně a těsně. Jen tak může obepínat dítě jako pevná bandáž. Vyrovnává pohyby nosiče a šetří meziobratlové ploténky. Nosič nemusí svým držením těla vyrovnávat a tím se vyhýbá křečovitému držení, napětí a bolesti.

– Když je dítě uvázáno, měl by být jeho zadeček ve výši pasu nosiče. To je z hlediska těžiště těla nosiče optimální výška.
– Dítě které má doporučené široké balení kyčlí by nemělo být nošeno v kolíbce, protože v té není možné správné postavení kyčlí.

Doporučujeme klokaní úvaz na břiše nebo na boku! Po domluvě s lékařem může šátek na několik hodin nebo zcela nahradit ortopedickou pomůcku.
– Pokud dítě zpočátku v šátku pláče, je to zcela normální. Dítě cítí vaši nejistotu při vázání šátku a také si nejdřív musí na šátek a na nový pocit samo zvyknout. S přibývající zručností zmizí vaše nejistota a také pláč.

– Při vázání si s vaším dítětem povídejte. Vysvětlete mu co a proč děláte.
– Pokud dítě pláče, nevyjímejte je hned z šátku. Dokončete úvaz a choďte se svým miminkem nějakou dobu dokola. Budete překvapeni, jak rychle se dítě uklidní. Váš tlukot srdce, váš dech, vůně, blízkost, hlas a rytmus chůze dodá dítěti jistotu a bezpečí.

– V zimním období noste své dítě vždy pod bundou, abyste vyloučili podchlazení a mrznutí; tělesné teplo nosiče nelze nahradit sebevíce teplým oblečením. Maminkám se na podzim osvědčují pletená ponča, v zimě je vystřídá velká pánská bunda. Vhodné jsou také zateplené nepálské svetry, které jsou velmi pružné (koupíte v etno-obchodech).
– Neoblékejte své dítě příliš teple.

Vždy myslete na to, že má na sobě několik vrstev šátku a případně ještě vaši bundu. Pro dítě v šátku jsou kritickými místy nožičky, na které může táhnout- proto jsou důležité teplé ponožky a zateplené botičky. Dalším nechráněným místem je krk, proto doporučujeme overaly nebo mikiny s kapucou. Vyhýbejte se směsovým a umělým materiálům- děťátko se v nich potí a přehřívá.

– Pokud v chladném počasí nosíte dítě přes bundu, musí mít bezpodmínečně teplou kombinézu. Nehodí se však hladké materiály, protože na nich šátek klouže. Nevhodné jsou také kombinézy, jejichž střih nekopíruje rozkrok, protože šátek celou kombinézu nadzvedne.
– Myslete na ochranu proti slunci.

Doporučují se tenké bavlněné věci, košilka s dlouhými rukávy, dupačky nebo lehké dlouhé kalhotky, protože každý kousek dětské kůže vystavený slunci se rychle spálí.
– Hned před prvním použitím si na lem šátku přišijte značku, která vám naznačí střed. Potom vždy rychle najdete místo, kam máte umístit dítě.

– Než svůj šátek použijete, vyperte ho (bez aviváže) a po usušení jej položte na svou oblíbenou sedačku, kde ho “usedíte do měkka”. I nezkušeným se pak šátek bude dobře vázat.
– Važte své novorozené děťátko pevně do klokaního úvazu na břiše. Podpoříte tak správné držení těla a svalstvo pánevního dna.
– Noste své dítě tak dlouho, jak jen se to vám oběma bude líbit. Zpočátku to mohou být jen krátké časové úseky, ale při správném vázání neškodí ani delší čas.

– Dítě můžete v šátku nosit až do tří let, podle potřeby i déle. Na výletech, dovolené… šátek je dobrým společníkem, který navíc šetří místo. V případě potřeby je vždy po ruce.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector