Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Původně přijatelný návrh však byl znehodnocen přijetím pozměňovacího návrhu poslankyně Adámkové a dalších. Ten zužuje rozsah náhrad újmy tak, že poškození nebudou mít nárok např. na bolestné. Více o tom jsme psali ZDE. Nyní vám přinášíme tři právní pohledy na tuto změnu zákona.
Očkováním postižené dítě si bolestné nezaslouží
3. 12. 2019, advokát Ondřej Strava
Po letech odborných i veřejných debat byl schválen návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Jeho znění vzešlé z dolní komory parlamentu nicméně vyvolává rozpaky. Poslanci návrh na poslední chvíli upravili tak, že už postiženým nenahrazuje celou újmu, ale jenom její část.
Oslabili také koncepci, díky níž bylo usnadněno dosud složité prokazování nároku. Návrh nyní putuje do Senátu. Jak se k němu senátoři postaví, bude otázkou příštích týdnů.
Co by při svých úvahách měli vzít v potaz?Újmu mohou způsobit nežádoucí účinky vakcínÚjma na zdraví způsobená očkováním má neobvyklou povahu. V kontextu přijímaného zákona nejde ani tak o újmu, kterou způsobila vadná vakcína či nevhodná aplikace, ale jde především o vážné nežádoucí účinky vakcíny bezvadné.
Jaké nežádoucí účinky přicházejí v úvahu? Podle vyhlášky předkládané Ministerstvem zdravotnictví spolu s návrhem zákona se jedná např. o encefalopatii (dysfunkce mozku), chronickou artritidu nebo těžkou alergickou reakci (anafylaktický šok).
Jejich důsledkem může být dočasné nebo celoživotní postižení či dokonce smrt. Výskyt takovýchto následků očkování odhaduje důvodová zpráva přiložená k návrhu na asi osm případů ročně.Zákon náhradu újmy způsobené očkováním neupravuje
Občanský zákoník platný do roku 2014 povinnost nahradit újmu za nežádoucí účinky očkování uvaloval na poskytovatele zdravotních služeb, tedy zpravidla pediatry.
Nový občanský zákoník obsahuje ustanovení použitelná v případě vadných vakcín nebo jejich nevhodné aplikace. Náhradu újmy způsobené nežádoucími účinky očkování už však neupravuje.
Tento stav je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a byl kritizován i Ústavním soudem, který vládě doporučil, aby mechanismus náhrady újmy uzákonila.
Náhradu újmy by měl nově hradit stát
Návrh zákona ve znění navrženém vládou stanoví, že osobě poškozené povinným očkováním nebo jejím blízkým nahradí újmu stát.
V případech vyjmenovaných nežádoucích účinků, které se objeví krátce po očkování, pak není potřeba dokazovat, že byly následkem očkováním. Tato souvislost se naopak předpokládá (tzv. domněnka příčinné souvislosti).
Tím je řešen důležitý právní problém, kdy souvislost nežádoucího účinku s provedeným očkováním se obvykle dokazuje jen velmi obtížně.
Vláda by hradila majetkovou i nemajetkovou újmuRozsah náhrady by byl dle vládního návrhu stejný, jako stanoví občanský zákoník u jakékoli jiné újmy na zdraví. Stát by hradil nemajetkovou újmu, tedy bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Zároveň by poskytoval újmu majetkovou, tedy náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného a náhradu za ztrátu na výdělku.
V případě smrti očkovaného nebo velmi těžké újmy na jeho zdraví by pak stát vyplatit náhradu útrap jeho blízkým.
Profesorka Adámková navrhuje odškodnění zúžitPři projednávání zákona v Poslanecké sněmovně k němu podala pozměňovací návrh poslankyně prof. Věra Adámková. Návrh doplňuje do zákona tzv. nezávislou odbornou komisi, která by měla posuzovat složité případy.
Vzhledem k tomu, že komisi má ustavovat Ministerstvo zdravotnictví a že jejím předsedou má být vždy zástupce ministerstva, lze o její nezávislosti úspěšně pochybovat. Tím spíše, že by to bylo právě ministerstvo, které by případné náhrady vyplácelo.
V úvahu přichází i obava, že tímto nástrojem může být oslabeno užívání domněnky příčinné souvislosti popsané výše.
Mnohem výraznější a jen málo odůvodněnou změnou je nicméně zúžení rozsahu poskytovaných náhrad. Tam, kde původní znění mluvilo o majetkové a nemajetkové újmě, vyjmenovává pozměňovací návrh jejich jednotlivé složky: ztížení společenského uplatnění a náklady spojené s péčí o poškozeného. Cíleně přitom opomíjí bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku.
Důvodová zpráva i projev navrhovatelky jsou nejasné
Důvodová zpráva k zúžení uvádí pouze tolik, že „návrh (…) směřuje k tomu, aby se odškodňovaly jen trvalé následky povinného očkování v podobě náhrady ztížení společenského uplatnění.“ Zúžení přitom se závažností následků nijak nesouvisí. Ani v rozpravě na plénu Sněmovny navrhovatelka změnu neodůvodnila lépe.
Mimo jiné uvedla, že: „Takže naopak se domnívám, že tento zákon myslí i na duševní útrapy, myslí i na rodiny těch postižených a že rozhodně není zúžením, že to bylo tedy ne úplně správně pochopeno..
“ Od jejího kolegy poslance Bohuslava Svobody pak zaznívá, že „to definování té věci vlastně není zúžení, je to vlastně vytažení toho, co je nejvýznamnější a nejdůležitější.“
Je vhodné odepřít postiženým dětem bolestné?
Pozměňovací návrh profesorky Adámkové vzala Sněmovna za svůj v části týkající se nezávislé komise i v části týkající se zúžení rozsahu odškodnění. Následně byl návrh zákona schválen jako celek. Nyní přísluší projednat jej Senátu. Jednou z možností, jak na návrh může reagovat, je jeho vrácení Sněmovně s návrhem na schválení v původním rozsahu odškodnění.
Vzhledem k zanedbatelným rozpočtovým dopadům obou variant by ve hře měla být především úvaha mravní.
Tedy: je správné odepírat dětem postiženým očkováním náhradu za vytrpěné bolesti? Je správné jim v dospělosti odepírat kompenzaci, pokud kvůli trvalým následkům očkování vydělávají méně, než by jinak mohli? Slovy občanského zákoníku, je takové omezení v souladu se zásadami slušnosti?
Zdroj: https://ondrejstrava.cz/pravni-stanoviska/ockovanim-postizene-dite-si-bolestne-nezaslouzi/
Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním aneb jak se dobré úmysly mění v noční můry
12. 12. 2019, advokát Tomáš Doležal
Když Ministerstvo zdravotnictví v dubnu předložilo po dlouhých letech čekání návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, všichni zajásali.
Po relativně vzrušených diskusích na LRV (Legislativní rada vlády) došlo k sjednocení názoru na to, co je vhodné odškodňovat a bylo – v zájmu zachování jednoty a předvídatelnosti – navrženo použít formulaci vycházející z OZ -včetně definičního vymezení rozsahu náhrady újmy. Ustanovení navrhovaného § 2 tedy znělo:
„Rozsah náhrady újmy
Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb), (dále jen „očkovaný“) majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou povinným očkováním. Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“
Při hlasování Poslanecké sněmovny se ovšem může stát cokoliv. V rámci projednávání návrhu zákona pak bylo přijato několik pozměňovacích návrhů, včetně návrhu prof. MUDr. Adámkové. Tento návrh zněl:
„(1) Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb, (dále jen „očkovaný“) ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.
(2) Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“
V rozpravě pak paní profesorka svůj návrh odůvodnila jako potřebu rozšíření rozsahu náhrady újmy, a nikoliv zúžení, jak jí bylo vytýkáno:
„Čili není to zúžení, jak to bylo chápáno v tom prvním slova smyslu, ale je tam ještě to, že my naopak dáváme i té domácnosti, která by se o toho postiženého starala, což je samozřejmě velmi zatěžující, a bylo-li by to tu na dlouhou dobu, a doufám, že těch případů bude opravdu velmi málo, tak to víceméně může tu rodinu naprosto devastovat jako funkční celek. Čili není to zúžení, je to naopak myšlení z praxe i na ty stavy, které se státi mohou a na které pak ta rodina peníze nemá, opravdu nemá.“
A zde je kámen úrazu – i přes proklamované dobré úmysly navrhovatelky, je zřejmé, že původní znění bylo výrazně širší. Termín majetková a nemajetková újma je totiž výrazně širší. Stačí letmé nahlédnutí do OZ pod rubriku Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení a zjistíme, že vše co je v pozměňovacím návrhu zmíněno tam je, a současně je tam i řada dalších věcí – bolestné a další nemajetkové újmy. V rovině majetkové újmy opět dochází ke zúžení – nejsou zmíněny různé peněžité dávky.Je smutné, že se v rámci přijímání návrhů zákonů setkáváme s takto flagrantní neznalostí stávající právní úpravy. Je také smutné, že v době klesající proočkovanosti jde Poslanecké sněmovna směrem zužujícím původní rozsah odškodnění. Určitě nebylo cílem zákonodárce nároky tříštit a nutit poškozené se části nároků domáhat soudně (což zákon v pozměněné podobě činí).
- Nezbývá než doufat, že Senát návrh zákona v této podobě změní a vrátí ho do původní podoby.
- Zdroj: https://zdravotnickepravo.info/zakon-o-nahrade-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim-aneb-jak-se-dobre-umysly-meni-v-nocni-mury/
Sněmovna nesmyslně omezila rozsah náhrady újmy způsobené povinným očkováním
19. 12. 2019, Liga lidských práv
Poslanecká sněmovna schválila koncem listopadu návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Byl by to pozitivní krok, pokud by zároveň nebyl schválen i nekoncepční a nesmyslný pozměňovací návrh, který omezuje rozsah náhrady újmy.
Dalším nedostatkem zákona je to, že nepamatuje na náhradu újmy vzniklé v „hluchém“ období, které nastalo s účinností nového občanského zákoníku a v kterém odpovědnost nenese výslovně nikdo.
Liga lidských práv od počátku sleduje vznik návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který Ministerstvo zdravotnictví roky připravovalo pod tlakem stížností před Evropským soudem pro lidská práva a výzvy Ústavního soudu. Návrh zákona jsme pomáhali připomínkovat spolku Rozalio, se kterým spolupracujeme.
Když po dlouhých odborných diskuzích a připomínkách do Poslanecké sněmovny dorazil obstojný návrh zákona, zasáhli do něj poslanci přijetím pozměňovacího návrhu poslanců ANO Adámkové, Farhana, Janulíka a poslance ČSSD Běhounka, který výrazně omezuje rozsah náhrady majetkové a nemajetkové újmy.
Pozmeňovací návrh tak vypouští například náhradu bolestného a zužuje i další majetkovou a nemajetkovou újmu, například ušlý výdělek. Expert na zdravotnické právo Tomáš Doležal označil pozměňovací návrh a jeho odůvodnění za „flagrantní neznalost právní úpravy“. Rovněž advokát Ondřej Strava pozměňovací návrh kritizoval jako nedostatečně a zmateně odůvodněný.
Podle všeho navrhovatelka Adámková ani nevěděla, co přesně navrhuje a jaké to bude mít dopady.
Zásadním nedostatkem zákona je ovšem i to, že nepamatuje na odškodnění těch, kterým vznikla újma v období od účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014) do budoucí účinnosti odškodňovacího zákona. Jak je ostatně uvedeno i v důvodové zprávě, starý občanský zákoník upravoval objektivní, tedy i nezaviněnou, odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu způsobenou vakcínou. Tato odpovědnost ale nebyla do nového občanského zákoníku převzata, tudíž od 1. 1. 2014 odpovědnost za vzniklou újmu nenese nikdo. Ovšem podle Úmluvy o biomedicíně má stát závazek zajistit spravedlivou náhradu újmy způsobené lékařským zákrokem a měl by tedy svou legislativou pokrýt i toto mnohaleté „hluché“ období.Právě v tomto období došlo v důsledku očkování k ochrnutí poloviny obličeje nezletilého Honzíka z Jihomoravského kraje, kterému Liga lidských práv zajišťuje právní služby. Soud žalobu na náhradu újmy zamítl právě z důvodu, že podle něj stát za újmu kvůli neexistenci odškodňovacího zákona nenese odpovědnost. Proti tomu jsme podali odvolání a nyní čekáme na rozhodnutí odvolacího soudu.
Právně vadný návrh zákona nyní bude projednávat Senát, který jej může vrátit k projednání do Poslanecké sněmovny s návrhem na schválení v původním rozsahu odškodnění a s návrhem na stanovení účinnosti zákona zpětně tak, aby se vztahoval i na případy újmy vzniklé po 1. 1. 2014.
- Zdroj: https://llp.cz/2019/12/snemovna-nesmyslne-omezila-rozsah-nahrady-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim/
Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním dostal ve Sněmovně zelenou a míří k podpisu prezidenta republiky
5. 3.
2020
Návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním z dílny Ministerstva zdravotnictví, jež vrátil Senát Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, včera schválila v širším senátním znění Poslanecká sněmovna. Na základě pozměňovacího návrhu dochází k rozšíření odškodnění o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Návrh nyní míří k podpisu prezidenta republiky.
Návrh zákona, který Sněmovna schválila na konci loňského roku ve třetím čtení představuje právní úpravu, která odpovídá na dlouhodobý požadavek odborné i laické veřejnosti.
Cílem tohoto návrhu zákona je řešit nepříznivý právní stav, který neobsahuje žádný právní titul, na základě kterého by se osoba, které vznikla újma na zdraví v důsledku povinného očkování, mohla úspěšně domoci odškodnění této újmy.
Současně návrh upravuje i nárok osoby blízké na náhradu újmy za její duševní útrapy při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví jí blízké osoby, jež podstoupila povinné očkování.
„V rámci projednávání tohoto návrhu na půdě Senátu došlo k přijetí pozměňovacího návrhu, v jehož znění Senát návrh zákona Poslanecké sněmovně vrátil.
Tento pozměňovací návrh rozsah náhrady újmy rozšířil tak, že vedle „ztížení společenského uplatnění“ byla doplněna o „vytrpěné bolesti“ a „ztrátu na výdělku“, pokud dojde následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.
S tímto návrhem včera souhlasila i Sněmovna,“ vysvětlil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Újmu na zdraví, která je důsledkem podstoupení povinného očkování, odčiní stát, který uložil povinnost nechat se naočkovat a tím přispět k budování kolektivní imunity populace v České republice, která je významným předpokladem účinné prevence šíření infekčních nemocí, a tedy ochrany veřejného zdraví v České republice.
„Přesto, že případů újmy způsobené povinným očkováním je minimum, nelze je zcela vyloučit. Považuji proto za velmi důležité, abychom dotčeným rodinám pomohli. Odškodnění by také mohlo otupit hrany a přinést záruky těm, kteří se očkování obávají. Pevně věřím, že také přispěje k větší míře proočkovanosti,“ dodal ministr.
Odškodnění bude vypláceno podle předlohy do půl roku od doručení žádosti, v případě, že není chyba na straně očkujícího lékaře nebo výrobce vakcíny. Maximální výše náhrady není stanovena.
Ministerstvo zdravotnictví je připraveno postupovat podle občanského zákoníku a podrobnosti stanovit prováděcí vyhláškou, ve které bude definovat k jednotlivým druhům očkování typickou újmu a dobu, ve kterém nastává, a to na základě odborného medicínského posouzení. Jedná se o standardní model, který se užívá v zahraničí.
Ministerstvo se na něm shodlo s odbornými společnostmi i občanskými sdruženími. Při posouzení složitých případů bude v rámci posuzování žádosti pomáhat odborná komise.
Výše zmínění prováděcí vyhláška byla včera schválena vedením Ministerstva zdravotnictví. Vyhláška stanoví následky povinného očkování spočívající v újmě na zdraví, u kterých je na základě odborného medicínského poznání pravděpodobné, že nastanou, včetně doby, ve které tyto následky po provedení daného povinného očkování nastanou.
Odbor komunikace s veřejnostíIng. Gabriela Štěpanyová, tisková mluvčí, tel.: 224 972 167, e-mail: [email protected]
Detaily ze zákona o očkování na covid: počítá se i s případným odškodným
Ministerstvo zdravotnictví má hotový návrh zákona, který upravuje okolnosti očkování proti nemoci covid-19. V pondělí ho odsouhlasila vláda. Podepsáni jsou pod ním jak premiér Andrej Babiš, tak ministr zdravotnictví Jan Blatný.
I kdyby se jeho schvalování zdrželo, stát počítá s tím, že v prosinci nakoupí první balík vakcín pro 5,5 milionu obyvatel. Vakcíny tedy nakoupí stát, fakticky s nimi ale vůbec nebude nakládat.
Dodávky očkovacích látek bude přebírat distributor, který je předá jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče, a ti je podají zájemcům o očkování.
Distributor má vzejít z výběrového řízení, zaplatit to mají pojišťovny.
Projděte si to nejdůležitější ze zákona o očkování proti onemocnění covid-19. Nejedná se však zatím o detailní očkovací strategii, ta je před dokončením a projedná ji vláda v pondělí.
Podle návrhu zákona mají na očkování nárok všichni pojištěnci, takže v praxi všichni občané České republiky. Návrh ale obsahuje možnost určení prioritních skupin, pokud by látky nebylo dost, případně vázla její distribuce. V tom případě by se mohli dříve dočkat například senioři, návrh zákona ale prioritní skupiny nijak nevymezuje.
„V první fázi dodávek hrozí, že nebude po několik měsíců dostatek dodávek očkovací látky pro všechny pojištěnce,“ píše se v důvodové zprávě. Pokud tento problém nenastane, bude se smět okamžitě očkovat každý, kdo o to projeví zájem.
Případnou újmu způsobenou očkováním má stát odškodnit podobně jako při povinném očkování. Chce tím přesvědčit obyvatele, aby se očkování nevyhýbali.
„Stát nahradí osobě (…) újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem (…), došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění,“ píše se v návrhu.
Česká republika se zavázala už v prosinci zaplatit objednávku za 1,72 miliardy Kč. V této ceně jsou zahrnuty dávky pro celkem 5,5 milionu osob od různých výrobců.
Ceny očkovací látky od konkrétního výrobce není podle vlády možné s ohledem na obsah smluv zveřejnit, měly by se ale pohybovat v rozmezí od 2 do 15 eur za jednu dávku, tedy asi 50 až 400 korun.
Aplikace očkovací látky bude hrazena podle ceny výkonu očkování, která v roce 2020 činí 223,2 Kč.
Vakcíny nakupuje stát na základě kolektivní smlouvy Evropské unie.
Pojišťovny následně proplatí skutečně použité vakcíny, navíc proplatí poskytovateli zdravotních služeb i samotný výkon, tedy v podstatě píchnutí injekce.
Stát potom s nespotřebovanými vakcínami může dál nakládat, konkrétně je prodat ostatním státům EU, následně státům Evropského hospodářského společenství a potom případně i někomu dalšímu.
V Evropské unii zatím žádná vakcína schválena nebyla. Žádost o registraci vakcíny podala 1. prosince firma Pfizer s německou společností BioNTech a také americká Moderna.
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) zahájila jejich zkoumání. V případě společné vakcíny firem Pfizer a BioNTech by mohly být všechny dokumenty hotové do 29.
prosince a podklady pro očkovací látku firmy Moderna do 12. ledna.
Takovou informaci už návrh zákona neobsahuje. Národní strategii očkování proti covidu-19 má ministerstvo představit vládě do 7. prosince. Podle mluvčí Kláry Dolákové resort plánuje proočkovat 65-70 %, tedy asi dvě třetiny dospělé populace.
Masového použití vakcíny proti covidu-19 plánuje stát dosáhnout s pomocí informační kampaně. Na přímou otázku ministerstvo neuvedlo žádné restrikce pro neočkované ani výhody pro ty, kdo se očkovat nechají.
„Ministerstvo zdravotnictví počítá s komunikační kampaní, která bude mít za cíl podpořit zájem o očkování proti onemocnění covid-19. V současné době intenzivně probíhají přípravy a definuje se také forma kampaně,“ uvedla pro Seznam Zprávy Doláková.
Cestovní „covid pass“ je projekt, o kterém se v tuto chvíli jedná na úrovni Evropské unie a podílí se na něm také Světová zdravotnická organizace. Princip by spočíval v tom, že kdo se nechá očkovat, získá potvrzení, díky kterému bude moct cestovat v rámci EU bez omezení.
„Momentálně probíhá mezi státy diskuze a definuje se přesné fungování a forma projektu, a to včetně oprávnění, které držitel tohoto ‚covid pasu‘ získá,“ uvedla mluvčí.
Návrh zákona schválen: Stát chce následky povinného očkování odškodňovat
Ve Velké Británii funguje již od roku 1979 zákon, který povoluje odškodnění po poškozeních z očkování bez nutnosti „jít“ přes soud.
Odškodnění lze získat po očkování proti těmto nemocem: záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky, tuberkulóza, haemophilus nákazy typu B, meningitida typu C a další.
Více v našem Odškodnění za očkování? Jak to chodí v Británii. U nás se o podobném zákonu jen dlouho hovořilo, nic zásadního se však nezměnilo.
Zákon ještě musí posvětit Parlament
Jsou tomu bezmála dva roky, co Poslaneckou sněmovnou neprošly pozměňovací návrhy v rámci novely zákona o specifických zdravotních službách. Rodiče dětí vážně poškozených očkováním zákonný nárok na odškodnění od státu nezískaly. Teď, o dva roky později, návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním vláda Andreje Babiše schválila a předloží jej k posouzení Parlamentu.
Podle starého občanského zákoníku nesli právní odpovědnost za újmu na zdraví vzniklou v důsledku povinného očkování poskytovatelé zdravotních služeb. Z nového občanského zákoníku ovšem tato povinnost vypadla. Česká republika je navíc jednou z mála zemí, kde odpovědnost za újmu na zdraví vzniklou v důsledku povinného očkování nenese stát, což bylo opakovaně předmětem kritiky.
Napravujeme dluh z minulosti
Vláda schválila návrh zákona ministerstva zdravotnictví, který přináší zcela novou možnost odškodnit ty osoby, kterým vznikla újma na zdraví v důsledku povinného očkování.
Pokud stát s cílem předejít šíření infekčních nemocí a budovat kolektivní imunitu české populace stanovuje zákonnou povinnost očkovat se, měl by také na sebe vzít odpovědnost za případnou újmu na zdraví a poškozené odškodnit.
„Napravujeme dluh z minulosti. Tento zákon byl mými předchůdci dlouho slibován, ale nikdy nebyl dotažen do konce. Dnes se nám to podařilo. Věřím, že pomůže „otupit hrany“ a přinést záruky těm, kteří se obávají očkování, a také přispět k větší míře proočkovanosti, která v tuto chvíli klesá,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Zákon nyní zamíří do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Podmínkou odškodnění je žádost, kterou poškozený, nebo jeho zákonný zástupce, podá spolu s dalšími podklady na ministerstvo zdravotnictví do tří let od doby, kdy vznikla újma.
„Každý případ bude posuzován jednotlivě, bude se využívat odborných znaleckých posudků, nahlížet do zdravotnické dokumentace a bude-li potřeba multioborového posouzení, svolá se odborná komise,“ přiblížil nové možnosti ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s tím, že podle odhadů odborníků se bude jednat o jednotky případů ročně. Poškozený, který nebude spokojen se závěrem ministerstva, má právo obrátit se na soud.
„Výše případného odškodnění bude individuální a bude se odvíjet od míry zdravotní újmy.
Zákon odkazuje na stejná pravidla, jaká se používají již dnes podle občanského zákoníku, kde je nejvyšší částka u ztížení společenského uplatnění přibližně deset milionů korun.
Považujeme za správné stejnou újmu na zdraví odškodnit stejně, ať je způsobena povinným očkováním, chybou lékaře, dopravní nehodou, nebo násilným přepadením. Proto odkazujeme na občanský zákoník,“ doplnil ministr Vojtěch.
Soudci s některými zdravotnickými odborníky – lékaři i právníky – připravili metodiku odškodňování, kterou doporučil používat i Nejvyšší soud. Fakticky jde o to, že se konkrétně u každého poškozeného posuzuje jeho zdravotní stav a jeho omezení jednotlivých funkcí, činností nebo uplatnění ve společnosti.
Příčinná souvislost s očkováním nemusí být prokázána, co dál?
Újma na zdraví musí být pravděpodobným důsledkem povinného očkování, ale nemusí být prokázána příčinná souvislost mezi očkováním a újmou na zdraví.
Ministerstvo zdravotnictví vydá k zákonu prováděcí vyhlášku, ve které bude definovat k jednotlivým druhům očkování typickou újmu a dobu, ve které nastává, a to na základě odborného medicínského posouzení.
Jde o standardní model užívaný v ostatních zemích a ministerstvo se na něm shodlo s odbornými společnostmi i občanskými sdruženími.
Žádná Pandořina skříňka. Senátoři vrací do zákona o odškodnění újmy způsobené očkováním bolestné a ztrátu výdělku
„Dvacet dva let dělám soudního znalce a nikdy jsem nepsal posudek na ztížení společenského uplatnění bez bolestného,“ prohlásil předseda senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Lumír Kantor (nestraník), když předkládal svým kolegům z výboru ke schválení svůj pozměňovací návrh k návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.
Podle původního návrhu tohoto zákona tak, jak byl předložen českému parlamentu vládou v dubnu loňského roku ke schválení, měl stát osobu, která se podrobila povinnému očkování, odškodňovat obecně za „újmu majetkovou i nemajetkovou“.
Při pohledu do občanského zákoníku tento termín zahrnuje náhradu za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nebo za účelně vynaložené náklady na péči o zdraví a osobu poškozeného a jeho domácnost.
Z obav z příliš širokého výkladu takto definované újmy však poslanecká sněmovna – na návrh skupiny poslanců v čele s předsedkyní poslaneckého zdravotnického výboru Věrou Adámkovou (ANO) – nakonec zákon upravila tak, aby se odškodňovaly „pouze“ případy ztížení společenského uplatnění, jinými slovy trvalé následky povinného očkování, a to včetně úhrady nákladů na péči o zdraví a osobu poškozeného a jeho domácnost. Z takto formulovaného ustanovení tedy „vypadl“ nárok na odškodnění za vytrpěnou bolest a za ztrátu výdělku (psali jsme o tom zde).
„My jsme skutečně po diskusi v poslanecké sněmovně doznali, že tak, jak byl rozsah újmy v zákoně prvotně formulován, mohli bychom opravdu nakonec odškodňovat naprosto nezávažné stavy jako bolest v rameni. A ministerská komise by mohla být zahlcena případy posuzování příčinné souvislosti s očkováním u bolesti hlavy,“ vysvětloval senátorům náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
S vyloučením bolestného a ztráty na výdělku z rozsahu újmy, kterou lze odškodnit, však Kantor zásadně nesouhlasí. Podle něj se o žádné otevření „pandořiny skříňky“ požadavků na odškodnění nezávažných a krátkodobých komplikací jako teplota či bolest hlavy nejedná.
Proto na včerejším jednání senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku navrhl obě situace do verze zákona schválené poslanci doplnit. „Pokud dojde k paréze brachiálního plexu, nemusí to při správné péči ze strany rodičů skončit trvalými následky.
Nedojde tedy ke snížení společenského uplatnění, ale dítě přece může dostat bolestné,“ uvedl Kantor a upozornil, že o stejnou věc ho v dopise požádala i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.
„Není nám jasné, proč by to nejen postiženým dětem ale i dospělým mělo být odepřeno,“ dodal.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ještě během jednání výboru Kantorův pozměňovací návrh nakonec podpořil, ale s upřesněním, že se musí jednat o případy „zvlášť závažného ublížení na zdraví očkovaného“. Tedy tak, aby se výklad rozsahu újmy nemohl rozšířit i na širší spektrum možných stavů. „Detailněji to pak ještě vymezíme metodikou,“ přislíbil ministr Vojtěch.
Ano nezávislé komisi
Senátní výbor naopak podpořil poslanecké doplnění návrhu zákona o vznik nezávislé odborné komise, která by posuzovala složité případy. I v tomto případě se jedná o pozměňovací návrh předložený již zmíněnou skupinou poslanců v čele s Adámkovou.
Podle ministra Vojtěcha návrh zákona představuje doposud chybějící právní titul k tomu, aby se v případě, že dojde k újmě na zdraví v důsledku státem předepsaného očkování, mohla poškozená osoba úspěšně domoci odškodnění.
Přímá souvislost s očkováním se nebude muset prokazovat u následků, které se vyskytnou v určitém časovém období od aplikace vakcíny v případech, které vymezí prováděcí vyhláška.
Bude se jednat o případy jako anafylaxe nebo anafylaktický šok, branchiální neuritis, encefalopatie nebo chronická artritida.
Ministerstvo se přitom odvolává na odborné poznatky, podle nichž jsou tyto následky, vyskytnou-li se v určitém čase po očkování, velmi pravděpodobně důsledkem reakce organismu na podání konkrétní očkovací látky. V ostatních případech bude nutné příčinnou souvislost prokázat a v tom může sehrát významnou roli právě ona nezávislá odborná komise.
Kromě samotné osoby poškozeného bude stát také odškodňovat osoby blízké za „duševní útrapy“, dojde-li následkem povinného očkování ke smrti nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.
Ministerstvo bude odškodnění vyplácet do půl roku od doručení žádosti, pokud chybu neudělal očkující lékař nebo výrobce vakcíny. Maximální výši náhrady zákon nestanoví, ministerstvo chce postupovat podle občanského zákoníku. Předpokládá se, že celková výše náhrad nepřesáhne 100 milionů korun ročně. Neúspěšní žadatelé se budou moci obrátit na soud.
Podle náměstka ministra zdravotnictví Prymuly těch skutečně závažných případů trvalého poškození může být tak pět do roka, ale úmrtí jsou opravdu raritní „Já osobně neznám takový případ, který by byl kauzálně spojený s očkováním,“ uvedl Prymula.
Spolu s tímto zákonem chce ministr Vojtěch řešit i odpovědnost ve chvíli, kdy dítě povinné očkování nepodstoupí (tj. z jiného důvodu než kvůli kontraindikaci). „V dnešním zákoně o ochraně veřejného zdraví je sankce až deset tisíc korun, když dítě povinné očkování nepodstoupí.
A teď je v poslanecké sněmovně ve druhém čtení novela tohoto zákona, podle níž by neočkované děti neměly být přijímány nejen do státních předškolních zařízení, ale i do soukromých dětských skupin a podobných zařízení,“ řekl ministr (psali jsme o tom zde). Připustil však, že zřejmě kývne na poslaneckou úpravu návrhu tak, aby se netýkal škol v přírodě.
Tam podle něj vyrážejí poměrně uzavřené kolektivy, které jsou spolu celý rok a jsou tedy po celou tuto dobu vystaveni stejnému prostředí.
Tím však plány ministra nekončí. „To, s čím chceme začít hned teď, a včera jsme to řešili s řediteli zdravotních pojišťoven, je, že pojišťovny začnou uplatňovat regres vůči rodičům, kteří se rozhodnou bez důvodu nedat své dítě očkovat a to pak danou chorobou onemocní.
Došli jsme k závěru, že i podle stávajícího zákona už dnes mohou zdravotní pojišťovny náklady na léčbu po těchto rodičích vymáhat. Případ tetanu v Brně před několika měsíci (přečtěte si zde) byl poslední kapkou.
Jako stát chceme nést odpovědnost, pokud dojde v důsledku povinného očkování k nějakým následkům, ale na druhou stranu musí odpovědnost nést i ti, kteří se dobrovolně rozhodnou, že své dítě očkovat nenechají,“ dodal ministr.
Helena Sedláčková
Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním: Blýská se na lepší časy?
Poslanecká sněmovna v březnu tohoto roku přijala zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Po dlouhém očekávání se tak stát přihlásil k odpovědnosti za újmu na zdraví, která může v souvislosti s očkováním nastat a narovnává tak vztah mezi ochranou veřejného zdraví a základními právy jednotlivce. Jde však o vhodnou právní úpravu?
Stát přebírá odpovědnost
O nutnosti přijmout odškodňovací právní úpravu povinného očkování [1] se diskutovalo minimálně od roku 2012, kdy byl přijat občanský zákoník, který pozměnil koncepci právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů, nemocnic).
Podle nové právní úpravy totiž poskytovatelé zdravotních služeb odpovídají pouze za zaviněné porušení právních povinností, což pro poškozeného znamená, že musí vždy prokázat, že újma nastala v příčinné souvislosti s provedeným očkováním.
V tomto nastává „kámen úrazu“, neboť je z právního i medicínského hlediska v praxi velice obtížné (ne-li nemožné) s jistotou prokázat, že očkování tou či kterou vakcínou vedlo skutečně ke konkrétní újmě na zdraví.
Stát tak na jedné straně vyžadoval povinné očkování pod hrozbou sankce,[2] na straně druhé zde reálně neexistoval mechanismus, kterým by se případní poškození domohli efektivní nápravy. Na tuto nerovnost upozornil i Ústavní soud, který v obiter dictu k nálezu sp. zn. Pl.
ÚS 19/14 uvedl, že je namístě, aby legislativa zvážila úpravu odpovědnosti státu za újmu na zdraví způsobenou očkováním. Opětovně se Ústavní soud k potřebě přijetí odškodňovací právní úpravy vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. I.
ÚS 1253/14, v němž uvedl, že „jde o úkol, jehož se ve světle lidskoprávních dokumentů a standardů nelze zříci.“
Domněnka příčinné souvislosti
Odškodnění újmy na zdraví je podle schváleného zákona založeno na tzv. objektivní odpovědnosti státu. To znamená, že stát přebírá odpovědnost za újmu na zdraví bez nutnosti zkoumat příčinnou souvislost mezi provedeným očkováním a vznikem újmy. Jedná se o model, který je běžný v celé řadě zemí, kde byl podobný mechanismus vytvořen.
Uvedené však neznamená, že by stát plánoval odškodit jakoukoliv újmu na zdraví, která po očkování vznikla. Zásadní je totiž ustanovení § 3 zákona, které zakotvuje tzv. domněnku příčinné souvislosti:
„Jedná-li se o újmu na zdraví, kterou prováděcí právní předpis stanoví jako pravděpodobný následek daného povinného očkování a tento následek nastane po provedení daného povinného očkování v době stanovené tímto prováděcím právním předpisem, má se za to, že újma na zdraví byla způsobena povinným očkováním.”
Návrhovatel zákona zde našel zjevnou inspiraci v odškodňovacím modelu Spojených států, který je založen na výčtu typických nežádoucích účinků daných vakcín a doby, kdy se tyto nežádoucí účinky projeví.
Zjednodušeně řečeno, pokud se újma na zdraví projeví vyjmenovanými vedlejšími účinky v předepsané době, má poškozený bez dalšího na odškodnění nárok. Pokud se projeví jinými nežádoucími účinky nebo v jiné době, poškozený nárok na odškodnění ztrácí.
Zákon však stanoví, že pokud ministerstvo náhradu újmy nepřizná, nebo ji nepřizná v požadované výši, je poškozenému zachována možnost domáhat se náhrady újmy u soudu.
Vedle samotného zákona bude velice významný text prováděcího právního předpisu (vyhlášky Ministerstva zdravotnictví).
Pokud vyhláška stanoví seznam nežádoucích účinků široce a k tomu nastaví poměrně dlouhé lhůty, v nichž k těmto nežádoucím projevům dojde, bude mít poškozený poměrně velkou naději, že na odškodnění podle tohoto zákona dosáhne.
Na druhou stranu, pokud vyhláška vymezí seznam nežádoucích účinků úzce (například jen na ty, které lze očkování bezesporu přičítat) a k tomu nastaví krátké lhůty, je pravděpodobné, že se řada poškozených ocitne mimo rámec odškodňovacího systému.
Jak moc závažná musí být újma?
Oproti původnímu návrhu zákona, který obecně zakotvil odškodnění majetkové i nemajetkové újmy (tak jak je chápáno občanským zákoníkem), § 2 zákona pojednává již jen o odpovědnosti za zvlášť závažné ublížení na zdraví očkovaného.
Omezení rozsahu náhrady škody se setkalo s kritikou nevládních organizací, zejména spolku Rozalio a Ligy lidských práv.
Ta ve svém prohlášení uvedla, že zvlášť závažné ublížení je pojem, který není nijak definován a je navíc judikaturou vykládán poměrně přísně.
Toto znění tak fakticky vede k tomu, že celá řada poškozených, včetně těch, kteří utrpěli závažnou újmu na zdraví (ale nikoliv zvlášť závažnou), zůstanou zcela mimo odškodňovací schéma.
Zpětná náhrada škody?
Návrh zákona počítá s odškodněním újmy na zdraví pouze u těch poškozených, u nichž k újmě došlo po nabytí účinnosti zákona.
Nepřipouští tedy odškodnění újmy, ke které došlo v době od nabytí účinnosti občanského zákoníku a do nabytí účinnosti tohoto zákona.
Tuto skutečnost kritizuje Liga lidských práv, která uvádí, že „stát tak porušuje svůj závazek z Úmluvy o biomedicíně zajistit spravedlivou náhradu újmy i těm, kterým újma vznikla v tomto přechodném období.“
Závěr
Po letech diskuzí se stát přestane zříkat své odpovědnosti na poli povinného očkování a tuto odpovědnost promítá do konkrétního legislativního řešení. Schválení zákona je tedy bezesporu krok správným směrem.
„Vadou na kráse“ však zůstává uvedený § 2, který z okruhu odškodnění vylučuje celou řadu poškozených, včetně těch s vážnou újmou na zdraví. Dle mého názoru by bylo žádoucí tuto chybu nejbližší možnou novelou napravit.
Ministerstvo zdravotnictví dále stojí před velkou výzvou, jak správně koncipovat vyhlášku, která uvede odškodňovací mechanismus v život. Je pravděpodobné, že tvorba vyhlášky bude ještě podrobena široké odborné debatě.
Poznámky
[1] Povinné očkování je zakotvené v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášce č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Za odmítnutí očkování hrozí pokuta až do výše 10 000 Kč.
Zdroje
Zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním
Liga lidských práv, Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním byl schválen, ale ani těžká újma na zdraví nemusí být odškodněna, 5. března 2020 (https://llp.cz/blog/2020/03/zakon-o-nahrade-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim-byl-schvalen-ale-ani-tezka-ujma-na-zdravi-nemusi-byt-odskodnena/)
Rozalio, Rozhodnuto – poškození očkováním mají nárok na odškodnění v plné šíři , 4. března 2020 (http://rozalio.cz/nase-projekty/legislativni-zmeny-v-systemu-ockovani/1432-rozhodnuto-poskozeni-ockovanim-maji-narok-na-odskodneni-v-plne-siri)
Keelan, J; Wilson, K. Designing a No-Fault Vaccine-Injury Compensation Programme for Canada: Lessons Learned from an International Analysis of Programmes, University of Toronto, 2011 (https://munkschool.utoronto.ca/wp-content/uploads/2012/07/Keelan-Wilson_NoFaultVaccine_CPHS_2011.pdf)
US Health Resources and Services Administration, Vaccine Injury Table (https://www.hrsa.gov/sites/default/files/vaccinecompensation/vaccineinjurytable.pdf)
Fotografie
Ilustrační foto, autor: Amanda Mills, USCDCP, 25. srpna 2016, zdroj: Pixnio, CC 0, editace: ořez.
odškodnění Archivy – Liga lidských práv
Poslanecká sněmovna dnes v prvním čtení projednala návrh zákona na odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem.
Zákon posunula do druhého čtení významnou podporou 77 hlasů z 98 přítomných a odsouhlasila také jeho projednání v organizačním výboru ve zkrácené lhůtě.
Po roce a půl od předložení návrhu zákona tak vrátila sterilizovaným ženám i mužům naději na přijetí zákona ještě v tomto volebním období.
Přijetím zákona Česká republika odškodní závažné zásahy do lidských práv obětí jako je právo na tělesnou a duševní integritu, soukromý a rodinný život a také lidská důstojnost. Na mezinárodním poli je Česko dlouhodobě terčem kritiky za neodškodnění obětí. Naposledy zástupce českého státu vyzvala Komisařka pro lidská práva Rady Evropy Dunja Mijatović ve svém dopise.
Hlavní předkladatelka návrhu profesorka Helena Válková dnes upozornila na časovou naléhavost projednání zákona, který čekal rok a půl ve sněmovně na první čtení. Oběti jsou ve vysokém věku a mnohdy špatném zdravotním stavu a odškodnění nepočká. Z původních odhadovaných 7000 obětí se odškodnění dočká jen asi 400 z nich.
Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života.
Vrcholné soudy ČR se shodly na nutnosti přiznat za tyto závažné zásahy do osobnostních práv náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Zároveň se však oběti protiprávních sterilizací, po otevření tohoto tématu ve společnosti, již nemohly efektivně domoci odškodnění soudní cestou, neboť jejich nároky byly promlčeny. Přijetí zákona je tak jedinou cestou, jak může český stát napravit tyto staré, ale závažné křivdy.
Za organizace:
Sandra Pašková, Liga lidských práv
Elena Gorolová, spolek nedobrovolně sterilizovaných žen
Gwendolyn Albert, Romea
Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití
Ruben Pellar, historik a překladatel
Poslanecká sněmovna včera schválila senátní pozměňovací návrh k zákonu o náhradě újmy způsobené povinným očkováním a zákon teď postupuje k podpisu prezidentu republiky.
Co je potřeba o zákonu vědět?
- Poslanecká sněmovna nejprve přijetím pozměňovacího návrhu okleštila rozsah náhrady újmy, o čemž jsme informovali v prosinci 2019.
- Senát se to sice snažil napravit, ale namísto návratu k původnímu znění, že se hradí majetková a nemajetková újma, zvolil výčet náhrad: bolestné, ztráta výdělku, ztížení společenského uplatnění a účelné náklady na péči.
- Kromě toho Senát omezil náhradu pouze na „zvlášť závažné ublížení na zdraví očkovaného“, což je pojem, který není nijak definován, ale je Nejvyšším soudem vykládán velmi přísně. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, pod tento pojem nelze podřadit ani těžká vnitřní zranění, po kterých osoba upadla na 3 týdny do bezvědomí a byla 6 měsíců upoutána na lůžku bez možnosti pohybu, což orgány činné v trestním řízení vyhodnotily jako těžkou újmu na zdraví. Podle Nejvyššího soudu musí být následky natolik vážné, aby osobu vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění.
- Zákon nepamatuje na odškodnění těch, kterým újma vznikla v „hluchém“ období od zrušení starého občanského zákoníku (od 1. 1. 2014) do účinnosti tohoto projednávaného zákona. Starý občanský zákoník objektivní odpovědnost za následky očkování ukládal poskytovatelům péče a nový občanský zákoník tento typ odpovědnosti nepřevzal. Stát tak porušuje svůj závazek z Úmluvy o biomedicíně zajistit spravedlivou náhradu újmy i těm, kterým újma vznikla v tomto přechodném období.
Další informace ke schválenému zákonu najdete ve zprávě spolku Rozalio a průběh legislativního procesu a všechny dokumenty na stránkách Poslanecké sněmovny zde.
Chlapeček byl zcela zdravý, když byl ve věku 4 měsíců očkován druhou dávkou hexavakcíny. Na druhý den si jeho matka všimla nepatrného nedovírání očička, po týdnu mu ochrnula celá polovina tvářičky.
Vzhledem k tomu, že podle odborných lékařů jde o důsledek očkování, rodiče chtějí pro svého synka spravedlivou kompenzaci trvalých následků, ale také kompenzaci za vynaložené náklady související s dosavadní léčbou.
„Podle starého občanského zákoníku nesl odpovědnost za nežádoucí účinky očkování lékař, i když při aplikaci vakcíny nepochybil. Nový občanský zákoník tuto tzv. objektivní odpovědnost zrušil, ale zároveň nebyla výslovně přenesena na stát, čímž vznikla nepřijatelná situace, že se k odpovědnosti nehlásí nikdo.
Domníváme se, že odpovědnost státu vyplývá z obecných právních ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti, z práva na ochranu zdraví i z mezinárodních úmluv.
Stát očkování nařizuje jako povinné bez možnosti volby, tak také musí nést odpovědnost za jím způsobené negativní důsledky,“ uvádí k případu advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu zastupuje.
Ústavní soud už od roku 2015 volal po tom, aby byl v Česku přijat zákon o odpovědnosti státu za újmu na zdraví vzniklou povinným očkováním. Návrh zákona předložila vláda až na jaře 2019. Zákon č.
116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, byl přijat o rok později na jaře 2020, ovšem v problematickém znění.
S ohledem na dobu účinnosti tohoto zákona se možnost odškodnění na Honzíka nevztahuje.
Podniknuté kroky
Tiskové zprávy k případu a mediální ohlasy
Poslanecká sněmovna schválila koncem listopadu návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním.
Byl by to pozitivní krok, pokud by zároveň nebyl schválen i nekoncepční a nesmyslný pozměňovací návrh, který omezuje rozsah náhrady újmy.
Dalším nedostatkem zákona je to, že nepamatuje na náhradu újmy vzniklé v „hluchém“ období, které nastalo s účinností nového občanského zákoníku a v kterém odpovědnost nenese výslovně nikdo.
Liga lidských práv od počátku sleduje vznik návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který Ministerstvo zdravotnictví roky připravovalo pod tlakem stížností před Evropským soudem pro lidská práva a výzvy Ústavního soudu. Návrh zákona jsme pomáhali připomínkovat spolku Rozalio, se kterým spolupracujeme.
Když po dlouhých odborných diskuzích a připomínkách do Poslanecké sněmovny dorazil obstojný návrh zákona, zasáhli do něj poslanci přijetím pozměňovacího návrhu poslanců ANO Adámkové, Farhana, Janulíka a poslance ČSSD Běhounka, který výrazně omezuje rozsah náhrady majetkové a nemajetkové újmy.
Pozmeňovací návrh tak vypouští například náhradu bolestného a zužuje i další majetkovou a nemajetkovou újmu, například ušlý výdělek. Expert na zdravotnické právo Tomáš Doležal označil pozměňovací návrh a jeho odůvodnění za „flagrantní neznalost právní úpravy“. Rovněž advokát Ondřej Strava pozměňovací návrh kritizoval jako nedostatečně a zmateně odůvodněný.
Podle všeho navrhovatelka Adámková ani nevěděla, co přesně navrhuje a jaké to bude mít dopady.
Zásadním nedostatkem zákona je ovšem i to, že nepamatuje na odškodnění těch, kterým vznikla újma v období od účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014) do budoucí účinnosti odškodňovacího zákona.
Jak je ostatně uvedeno i v důvodové zprávě, starý občanský zákoník upravoval objektivní, tedy i nezaviněnou, odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu způsobenou vakcínou. Tato odpovědnost ale nebyla do nového občanského zákoníku převzata, tudíž od 1. 1. 2014 odpovědnost za vzniklou újmu nenese nikdo.
Ovšem podle Úmluvy o biomedicíně má stát závazek zajistit spravedlivou náhradu újmy způsobené lékařským zákrokem a měl by tedy svou legislativou pokrýt i toto mnohaleté „hluché“ období.
Právě v tomto období došlo v důsledku očkování k ochrnutí poloviny obličeje nezletilého Honzíka z Jihomoravského kraje, kterému Liga lidských práv zajišťuje právní služby. Soud žalobu na náhradu újmy zamítl právě z důvodu, že podle něj stát za újmu kvůli neexistenci odškodňovacího zákona nenese odpovědnost. Proti tomu jsme podali odvolání a nyní čekáme na rozhodnutí odvolacího soudu.
Právně vadný návrh zákona nyní bude projednávat Senát, který jej může vrátit k projednání do Poslanecké sněmovny s návrhem na schválení v původním rozsahu odškodnění a s návrhem na stanovení účinnosti zákona zpětně tak, aby se vztahoval i na případy újmy vzniklé po 1. 1. 2014.
Obvodní soud pro Prahu 2 v úterý 19. 3. zamítl žalobu 4letého Honzíka z Jihomoravského kraje, který podle svých ošetřujících lékařů utrpěl trvalé ochrnutí poloviny obličeje v důsledku očkování hexavakcínou.
Rodiče chlapce pro něj za tyto zdravotní následky chtěli získat finanční zadostiučinění, ale podle soudkyně Ivany Hercíkové chybí právní úprava, která by upravovala odpovědnost státu za újmu na zdraví způsobenou povinným očkováním.
Podle posudku ošetřujícího dětského neurologa Milana Vacušky, který byl předložen soudu, je očkování hexavakcínou vysoce pravděpodobná příčina postižení chlapce – levostranné parézy lícního nervu těžkého stupně. Očkování koreluje se vznikem potíží a i přes provedená vyšetření nebyla jiná příčina odhalena. S tímto závěrem se shoduje i lékařská zpráva z Kliniky dětských infekčních nemocí Fakultní nemocnice Brno.
Žalované Ministerstvo zdravotnictví v řízení předložilo vyjádření předsedy České vakcinologické společnosti Romana Prymuly (současný náměstek pro zdravotní péči), že příčinná souvislost mezi očkováním a vakcínou Infanrix Hexa a obrnou lícního nervu je naprosto nepravděpodobná a prakticky ji můžeme vyloučit.
Toto tvrzení ve svém posudku odmítl ošetřující neurolog s tím, že neodpovídá medicínskému poznání a odkázal na odbornou literaturu, která uvádí toto postižení jako vzácnou komplikaci po očkování proti hepatitidě B, což je složka hexavakcíny.
Ostatně i příbalová informace k hexavakcíně obsahuje informaci, že ochrnutí může být vzácným nežádoucím účinkem.
Nicméně zdravotní stránka sporu v soudním řízení vůbec řešena nebyla, neboť soudkyně dospěla k názoru, že současná právní úprava odškodňování neumožňuje.
Advokátka zastupující chlapce Zuzana Candigliota v řízení poukazovala na právní názor profesora Iva Telce vyjádřený v článku „Spravedlivá náhrada újmy způsobené veřejným očkováním“, podle kterého sice v ČR není speciální právní úprava odškodňování, ale odpovědnost státu lze dovodit z obecných zákonných ustanoveních.
Soudkyně ovšem vyjádřila názor, že to tak může posoudit odvolací soud a pokud ten dospěje k závěru, že tady odpovědnost státu je, pak bude žaloba chlapce věcně projednána. Po dohodě s rodiči bude po doručení rozsudku podáno odvolání.
Ani připravovaný odškodňovací zákon by Honzíkovi nepomohl
Soudkyně Hercíková také při odůvodnění rozsudku uvedla, že vyšla spousta článků o tom, že v jiných zemích odpovědnost za následky očkování existuje. Také poukázala na to, že o přijetí speciálního odškodňovacího zákona se mluví už řadu let, ale dodnes zákon nebyl přijat.
„Skutečně se už delší dobu připravuje zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, ovšem všechny verze návrhu, které jsem četla, počítají s tím, že se odškodnění bude poskytovat pouze za újmu vzniklou po dni účinnosti zákona.
Na základě tohoto zákona by tedy Honzík odškodnění získat nemohl,“ upozorňuje advokátka Zuzana Candigliota.
Podle ní by bylo vůči poškozeným spravedlivé, aby nový zákon upravoval odpovědnost státu za újmu vzniklou už od roku 2014, kdy přestal platit starý občanský zákoník, který svěřoval objektivní odpovědnost za újmu vzniklou očkováním poskytovatelům zdravotních služeb. Tak by nevzniklo časové období, během kterého odpovědnost nenese nikdo.
Advokátka kritizuje konflikt zájmů náměstka Prymuly v případu
Advokátka chlapce Zuzana Candigliota také v řízení upozorňovala na konflikt zájmů zpracovatele vyjádření ve prospěch Ministerstva zdravotnictví – Romana Prumuly. Ten se krátce po jeho zpracování za Českou vakcinologickou společnost stal náměstkem ministra.
„Právník ministerstva sice na jednání argumentoval, že pan Prymula není v konfliktu zájmů, protože se stal náměstkem až poté, co sepsal vyjádření ve prospěch ministerstva, ale to je nesmysl – z hlediska důvěryhodnosti není o nic méně problematické to, že někdo nejdříve koná ve prospěch ministerstva a pak na ministerstvu dostane funkci.
Navíc je skandální, že vyjádření ignoruje medicínské poznatky a je hrubě zkreslené.“ uvádí advokátka, které už Prymula v minulosti vyhrožoval žalobou za to, že upozorňovala na jeho konflikt zájmů.
Liga lidských práv už před sedmi lety upozornila v analýze Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama na konflikt zájmů a na vazby Romana Prymuly a České vakcinologické společnosti na výrobce vakcín.