Dosloužila Vám stará baterie a nevíte kam s ní? Do běžného komunálního odpadu určitě ne. Než hodíte baterii do koše, zamyslete se nad důsledkem Vašeho jednání. Komunální směsný odpad neprochází tříděním. To, co doma vyhodíte do koše, se odveze na skládku nebo rovnou do spalovny.
Jaké to má důsledky? Obrovské!
Baterie totiž obsahuje zdraví škodlivé látky od rtuti, přes kadmium až po olovo. Tyto látky se při skladování mohou uvolnit (a také uvolňují) do půdy a z půdy mohou prosáknout až do spodních vod. A spodní vody jsou často zdrojem pitné vody. A…dále už je to určitě všem jasné.
Stejně tak, při spalování komunálního odpadu je teplota v pecích tak vysoká, že se stejné látky uvolňují do ovzduší. A ovzduší…. Ano, přesně tak, tím že baterii vyhodíte do koše, přispíváte k tomu, že jsou vzduch a voda toxické.
Recyklace baterií má nesporně pozitivní přínos. Tím přínosem je zpětné využití surovin použitých v baterii.
Recyklace baterií totiž omezuje zátěž životního prostředí spojenou se získáváním a zpracováním materiálů potřebných k jejich výrobě. A nejen k výrobě baterií.
Materiály získané z recyklace baterií lze využít v nástrojářství, elektrotechnice, ale dokonce i v kosmetice (v případě baterií s obsahem zinku).
Pro jistotu je na většině baterií uvedený symbol přeškrtnuté popelnice, aby zvýraznila fakt, že baterie do popelnice nepatří.
Jak se ekologicky zbavit baterií? Snadno
Osobně
Použité baterie, pro které již nemáte využití můžete přinést do naší kanceláře na adrese:
NTB CZ s.r.o.V Lukách 1003
538 03 Heřmanův Městec
K předání baterií k recyklaci můžete také využít červených kontejnerů ve Vašem okolí. 
Můžete také využít jiných sběrných míst v rámci Rema systému, české neziskové společnosti, která zajišťuje sběr a recyklaci elektroodpadu, baterií a akumulátorů.
Baterie můžete odevzdat i v každé prodejně, kde se prodávají baterie a elektrozařízení. V těchto prodejnách zpravidla najdete sběrné nádoby společnosti Ecobat. Přehled všech takto vybavených prodejen najdete přímo na stránkách společnosti Ecobat.
Tříděním baterií můžete začít už u Vás doma. Objevte Ecocheese! Designovou krabičku Ecocheese, pro ukládání použitých baterií v domácnosti, si můžete zdarma objednat přímo na webových stránkách Ecocheese.
Poštou – zdarma
Nemáte v okolí červený kontejner nebo sběrné místo? Nevadí! V rámci služby re:Balík můžete zdarma Českou poštou odeslat elektroodpad a použité baterie a akumulátory na adresu organizace Rema Sytém! Super, že?
Tak jen pro zopakování – baterky do komunálního odpadu NE! Do červených popelnic nebo na sběrná místa – ANO!
Největší skládky odpadu na světě
Odpad patří k největším problémům moderního světa. Na nepříliš velké planetě Zemi totiž aktuálně žije přes sedm miliard lidí. Některé skládky jsou proto viditelné už z dálky a stávají se koloritem i rizikem zdejšího prostředí.
Obří skládky pojmou miliony tun odpadu ročně
Po celém světě lze nalézt velké množství obrovských skládek, a to napříč světadíly, neboť lidstvo aktuálně produkuje cca 1,3 miliardy tun odpadu za rok! Mnoho z těchto skládek existuje (i vzhledem k počtu obyvatel) v jižní a jihovýchodní Asii, tedy v zemích, jako je Indie, Čína či Hongkong. Největší skládka v této oblasti a jedna z největších celosvětově se ovšem nachází jinde – v Jižní Koreji. Na tzv. skládku Sudokwon (mapa, foto), jež byla založena v roce 1992, přibyde každým dnem 18 až 20 tisíc tun odpadu, což činí cca 6,3 milionu tun ročně!
zdroj obrázku: ecogreenglobe.com
Pozadu nezůstává ani africký kontinent. V nigérijském Lagosu, mimochodem v jednom z největších měst Afriky, kupříkladu můžeme nalézt skládku Olusosun (mapa, foto).
Ta se rozrůstá o 9000 tun odpadu denně, a to včetně velkého množství nebezpečného elektronického odpadu, jenž sem putuje z rozvinutých zemí. Místním lidem tak např.
při požáru hrozí závažná zdravotní rizika jako onemocnění dýchacích cest či rakovina.
Další obří skládky leží na obou amerických kontinentech. Mezi největší patří ta v Bordo Poniente v Mexiku (12 tisíc tun odpadu/den), nicméně mnozí „obři“ jsou k mání i na území Spojených států amerických.
S Bordo Poniente je např. srovnatelná skládka v Puente Hills v Kalifornii.
Na tom ostatně není nic podivného, neboť USA jsou největším producentem odpadu světa – vznikne jej zde 620 tisíc tun denně, to znamená 713 kg na osobu za rok!
Jedna z největších skládek světa ovšem překvapivě „nekrášlí“ suchozemskou krajinu…
Velký pacifický odpadkový pás
Mezi největší a „nejoriginálnější“ skládky světa patří tzv. Velký pacifický odpadkový pás, jenž se nachází v blízkosti Havajských ostrovů (mapa, foto).
Samozřejmě že v tomto případě by měl být výraz „skládka“ v uvozovkách, neboť se nejedná o prostor pro ukládání odpadu vytvořený člověkem.
Obrovské množství odpadků na mořské hladině o velikosti Španělska je výsledkem působení Severopacifického subtropického víru. Nicméně producentem tohoto smetí zůstává člověk.
Paradoxem je, že se Velký pacifický odpadkový pás nachází v mořské přírodní rezervaci, kterou vyhlásil bývalý americký prezident Georg W. Bush. To, že se v této části rezervace mořským živočichům nežije právě nejlépe, asi netřeba zdůrazňovat. Dle určitých propočtů by přitom vyčištění pásu trvalo zhruba pět let!
zdroj obrázku: worldnewsdailyreport.com
Pro srovnání – jak je na tom Evropa?
V rámci starého kontinentu takováto „mamutí smetiště“ nenalezneme, i tak lze nicméně obyvatelům části Říma zvané Malagrotta jen těžko něco závidět. Zdejší skládka je totiž zřejmě největší v EU (4 až 5 tis. tun odpadu/den). V evropském měřítku je pro zajímavost ročně vyprodukováno 503 kg odpadu na osobu.
Zakončíme-li naše toulky doma, kde každý z nás průměrně vyprodukuje 308 kg odpadu za rok, „vítězství“ získává skládka v pražských Ďáblicích, na kterou aktuálně přibývá 100 tis. tun odpadu ročně (cca 275 tun denně).
To v kontextu předešlých „monster“ není sice tak hrozné, přesto se je alespoň občas dobré zamyslet nad tím, zda všechny věci, které kupujeme, nezbytně potřebujeme.
Pochopitelně je zároveň velmi důležité odpad třídit!
zdroj obrázku: .A.S.A.
Hazard se zdravím v podobě starých zářivek, baterií i počítačů: Jaký nebezpečný elektroodpad doma Češi skladují? – Společnosti REMA
Topná tělesa s azbestem, jedovaté
látky z chladicích či klimatizačních jednotek, oxid olovnatý
v součástkách z počítačů nebo toxické těžké kovy z baterií. To
je jen stručný výčet chemických nebezpečí, kterými nás i životní prostředí
ohrožuje nesprávně vyhozený nebo uskladněný elektroodpad či baterie.
I přesto,
že Češi třídí vysloužilá elektrozařízení čím dál zodpovědněji, velké množství
elektroodpadu stále skladují doma. Přitom starých baterií, které vám leží
v šuplíku a teprve po „vytečení“ končí nesprávně v koši se směsným
odpadem, se lze díky různým podpůrným projektům zbavit velmi snadno, rychle a
zdarma.
Podle dat Eurostatu
z roku 2016 činil v České republice podíl třídění elektroodpadu asi
46 procent.
Dle statistik společnosti REMA Systém, kolektivního systému
pro odběr vysloužilých zařízení, Češi v roce 2018 vytřídili 16 672
tun elektroodpadu, což oproti roku 2017 představuje nárůst zhruba 9 procent.
Ačkoliv
se tedy Češi v třídění vysloužilého elektra zlepšují, stále jich celá řada
elektroodpad vyhazuje do komunálního odpadu nebo zbytečně skladuje doma. A co
víc, tento elektroodpad v sobě velmi často obsahuje zdraví či přírodě
škodlivé látky.
Jedy v žárovce,
monitoru, toneru či klimatizaci
Téměř poloviční
množství vytříděného elektra tradičně zabírají velké domácí spotřebiče jako
pračky, myčky či sporáky. Vzhledem k velikosti těchto zařízení nemají lidé
tendenci vyhazovat je pohodlně do popelnic, jako se tomu může často stát u
menšího elektra.
„V koši například často končí malá zařízení jako žárovky,
zářivky či výbojky a také baterie a akumulátory. Všechno to jsou ale bohužel
příklady nebezpečného elektroodpadu, respektive elektroodpadu, který
v sobě obsahuje toxické látky,“ uvádí David Vandrovec, ředitel
společností REMA.
V bateriích a akumulátorech se například nacházejí zejména těžké kovy
rtuť, kadmium a olovo. Ty mohou nesprávným skladováním baterií snadno
proniknout do životního prostředí. Rizikové látky obsahují i počítače,
kupříkladu oxid olovnatý nebo fluorescenční přísady na bázi kadmia.
Zdraví
škodlivé látky mohou rovněž unikat z chladicích nebo klimatizačních
zařízení, topných těles s obsahem azbestu, CRT displejů a obrazovek či
dalších olovnatých skel nebo skel s obsahem rtuti. Problematické jsou pak
také tonery, v nichž zůstávají zbytky tiskového tonerového prachu.
Všechny
tyto nebezpečné látky nejen poškozují životní prostředí, ale půdní a vodní
kontaminací se dostávají také do těl organismů včetně člověka, kde mohou
způsobovat vážné zdravotní problémy.
Zbavit se
elektroodpadu z domácnosti je snadné
Elektroodpad mohou lidé odevzdávat na místa jeho zpětného odběru. Pokud ale nemají možnost dopravit na určené místo například rozměrnější náklad, mohou využít služeb, které elektroodpad převezmou přímo u nich doma. „Pro svoz elektroodpadů přímo z domácností slouží náš projekt Buď líný.
Díky němu si mohou lidé objednat odvoz vysloužilého elektra o celkové hmotnosti více než 10 kilogramů, a to zcela zdarma. Pro menší množství elektroodpadu mohou také využít službu re:Balík.
Staré elektro jednoduše zabalí do krabice, založí u nás objednávku, vytisknou si speciální štítek a odnesou na nejbližší poštu, odkud jej odešlou na naše náklady,“ vysvětluje David Vandrovec. Pro podporu recyklace baterií REMA spustila rovněž projekt FamilyBox, který letos slaví již druhé narozeniny.
Do speciální designové krabice mohou lidé přímo doma vhazovat staré baterie a po naplnění FamilyBoxu ho mohou odeslat k recyklaci obdobně jako re:Balík.
Zelené firmy jdou příkladem
Své projekty pro podporu recyklace baterií a dalšího elektroodpadu obsahujícího nebezpečné látky společnost REMA ovšem necílí jen na občany, ale též na města, školy či firmy.
Pod její hlavičkou najdete projekty Zelená obec, Zelená škola a Zelená firma.
Zapojeno je do nich více než 770 obcí, 500 škol a 2 200 firem a společně se na celkovém sběru společností REMA podílejí z více než 10 procent.
V Česku ročně mizejí desítky tisíc tun nebezpečných odpadů
Životní prostředí každoročně ohrožují kvanta chemikálií a dalších nebezpečných odpadů označených lebkou se zkříženými hnáty. Místo speciálních skládek se ztrácejí neznámo kam.
Vyplývá to z informací České inspekce životního prostředí. Stát hodlá s nelegálním skládkováním zatočit výrazným snížením poplatků.
Nebezpečným odpadem může být pestrá škála věcí a látek včetně vysloužilých baterií, zářivek nebo eternitové střešní krytiny obsahující azbest.
„Systém evidence nebezpečných odpadů je v Česku na velmi dobré úrovni. Přesto se ročně ztratí několik desítek tisíc tun nebezpečných odpadů z celkových vyprodukovaných 1,7 milionu tun. Není to sice nic fatálního, ale je třeba to řešit,“ řekl Lukáš Kůs z vedení ČIŽP. O tom, kde rizikové odpady skončí, nemají státní orgány tušení.
Důvodem pro nelegální likvidaci nebezpečných odpadů je mimo jiné výše poplatků za skládkování. Za uložení tuny rizikového odpadu se platí 6200 korun. Od roku 2021 se má však poplatek snížit na dva tisíce korun za tunu. Změna by měla snížit motivaci obcházet zákonná pravidla o likvidaci nebezpečných odpadů.
Současná výše poplatku je výrazně vyšší než v řadě jiných zemí Evropské unie. Například v Rakousku se za uložení nebezpečného odpadu platí v přepočtu 760 korun. Ve Francii je to ještě méně, a to přibližně 500 korun.
„Nastavení výše stávajícího poplatku za ukládání nebezpečných odpadů na skládky mělo za cíl, aby nebezpečné odpady nekončily na skládkách, ale využívaly se vhodnějším způsobem.
Například v podobě materiálového využití nebo spalování, a to tak, aby byly odstraněny nebo sníženy jejich nebezpečné vlastnosti.
V některých případech nicméně zjistíme snahu tak vysoký poplatek obcházet,“ uvedla Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.
Z části nebezpečných odpadů typu ropných kalů se dělá takzvané alternativní palivo například do cementáren. „Zaznamenali jsme ale také případy, kdy se firmy pokusily dělat nelegálně alternativní paliva z nebezpečného odpadu například prostým přimícháním pilin a následně již nedoložily, kam nebezpečnou směs předaly,“ popsal zkušenosti ekologických inspektorů Lukáš Kůs.
Pro lepší kontrolu nakládání s nebezpečnými odpady spustil stát loni v květnu elektronický Systém evidence přepravy nebezpečných odpadů. Díky elektronizaci se podle SIŽP daří odhalovat více nekalostí.
V Česku funguje 22 skládek nebezpečných odpadů. Zpracováním těchto látek se zabývají rovněž specializované firmy. V provozovně jedné z nich v Hamru na Jezeře na Českolipsku nastal loni v listopadu po neočekávané chemické reakci výbuch. Osm pracovníků společnosti Purum bylo zraněno, jeden později v nemocnici zemřel. Policie událost vyšetřuje pro podezření z obecného ohrožení z nedbalosti.
Sledovanou kauzou loňského roku byl rovněž nepovolený dovoz 650 tun nebezpečných odpadů z Polska do Starého Města u Frýdku-Místku. Dovezené sudy obsahovaly barvy, sorbenty a rozpouštědla.
V Polsku bylo v souvislosti s případem zadrženo patnáct lidí.
V Česku policie zadržela spolupracovníka skupiny, který podle ní pomáhal Polákům vybírat v regionu místa k nelegálnímu uskladnění nebezpečného odpadu.
Za používání výrobků z odpadu padla pokuta 3,5 milionu korun
Hlídky na silnicích, kolabující nemocnice. Dozvíte se s námi více! Ivana Vitovská
Na skládce nebezpečných odpadů v Lodíně používala firma nelegálně výrobky z odpadů. Porušila zákon a dostala pokutu 3,5 milionu korun.
Na skládce nebezpečných odpadů v Lodíně používala firma nelegálně výrobky z odpadů. Porušila zákon a dostala pokutu 3,5 milionu korun. Foto: ČIŽP | Foto: Deník / Ivana Vitovská
Pokutu 3,5 milionu korun uložili inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Hradce Králové společnosti FCC HP, s.r.o., která na své skládce nebezpečných odpadů od ledna 2016 do dubna 2019 používala bez povolení výrobky z odpadu.
Podle mluvčí ČIŽP Radky Nastoupilové šlo přibližně o 95 880 tun výrobků. Firma se proti rozhodnutí ČIŽP odvolala k ministerstvu životního prostředí. Úřad však její odvolání zamítl a sankce nabyla právní moci
Přečíst článek ›
„Odpady, které se na skládky přijímají kvůli technickému zabezpečení, se běžně používají například k překryvu nově uložených odpadů, aby se zabránilo jejich úletům, nebo k tvorbě obvodových nebo dělicích hrázek mezi jednotlivými sektory skládky,“ uvedl ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové Lukáš Trávníček.
Vysvětlil, že v Lodíně nešlo o výrobky, ale o odpady, které byly pouze vyvedeny mimo režim zákona o odpadech, a společnost navíc za jejich „nákup“ dostávala od dodavatelů zaplaceno. „To se naprosto vymykalo běžné obchodní praxi,“ řekl.
Přečíst článek ›
Množství výrobků použitých k technickému zabezpečení skládky se navíc nezapočítávalo do hranice 20 procent odpadů na skládce, které mohou být podle zákona osvobozeny od poplatku za ukládání odpadů. Při překročení tohoto množství je nutné odvádět poplatek za uložení odpadu a tvořit finanční rezervu pro rekultivaci a asanaci skládky.
„Společností FCC HP, s.r.o. tak nebyla při používání těchto výrobků na skládce v Lodíně vytvářena finanční rezerva, ani vybírány poplatky,“ dodal Lukáš Trávníček.
Přečíst článek ›
Audi A4 servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v CZ Land Rover Range Rover Sport nové vozidlo, servisní knížka Renault Megane první majitel, koupeno v CZ, nehavarované Opel Astra nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, předváděcí vozidlo, v záruce Ford Ranger první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Ford Fiesta servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Ford Mustang první majitel, koupeno v USA, nehavarované + PRODAT AUTO
BATERIE
Na to, jak funguje baterie, přišel jeden italský sadista, když žábám trhal stehýnka. Jmenoval se Luigi Galvani.
Jiný italský chytrák (Alessandro Volta) pak tento jev popsal a dal tak základ tomu, čemu dnes říkáme baterie (akumulátor) a co obsahuje v podstatě každá elektrická pitomost, která nesaje elektřinu ze zásuvky.
Bohužel od dob italských vědátorů se věda vzmohla jen na prodlužování životnosti tohoto 200 let starého nápadu. (Ve skutečnosti však až 2000 let starému nápadu, soudě podle vykopávky prastaré „galvanizační vázy“ pocházející z okolí Bagdádu.
) Tak nebo tak, díky tomu nám zůstávají ročně tuny a tuny vybitých baterií. A co s nimi, že? Nejlépe vyhlásit Mezinárodní den recyklace baterií (je stanoven na 9. září, kdy se narodil podivín Alessandro Volta). V České republice se zpracování baterií v současnosti věnují dva kolektivní systémy a tři zpracovatelé.
Baterie jsou materiálově náročné hračky. Porovnáme-li množství použitých materiálů a životnost, dojdeme k závěru, že se jedná o velmi neefektivní zdroj energie. Jak ekonomicky, tak ekologicky.
Jelikož jsme ještě na nic lepšího nepřišli, jejich spotřeba a tím i vyrobené množství se neustále zvyšují. Většina baterií nemá dlouhou životnost. Každá se dříve či později vybije a stává se nepříjemným odpadem.
A jen část z tohoto množství se dostane ke zpracování a recyklaci. Teoreticky se baterie na skládce může rozkládat až 500 let.
Baterie mají tzv. zápornou hodnotu. To znamená, že jejich sběr a recyklace stojí víc, než dokáže vydělat
Jelikož se předpokládá, že se dvěma vybitými monočlánky nikdo ke sběrné krabici nepoběží, lze doporučit doma použité baterie skladovat v uzavíratelných nádobách z tvrdého plastu, kovu nebo skla (z baterií někdy může vytékat hydroxid draselný). Vybité baterie by se vám doma neměly povalovat déle než půl roku. A jednou za čas baterie odnést do sběrného boxu.
V současnosti je recyklováno zhruba 45 % barerií uvedených na trh v ČR
Mnoho z nás se domnívá, že třidit lze pouze tzv. monočlánky. Není tomu tak. Do sběrných kontejnerů na baterie můžete s klidným svědomím odhodit:
- Všechny druhy monočlánků. Tužkové baterie, buřty, ploché baterie a všechny jejich brášky a sestřičky a jejich ostatní rodinné příslušníky
- Knoflíkové baterie z hodinek, ovladačů a dalších strojků
- Vyměnitelné baterie z notebooků, fotoaparátů, kamer a dalších elektro-udělátek
- Pokud je baterie součástí elektrozařízení, vyhoďte ji spolu s ním do elektroodpadu.
-
- POZOR Autobaterie odevzdávejte nejlépe do sběrných dvorů nebo v autoservisech.
K efektivní recyklaci je především třeba, aby baterií byl dostatek. Jelikož v ČR nemáme k dispozici tak velké množství sebraných baterií, je část baterií posbíraných v rámci zpětného odběru vyvážena k materiálovému využití do zahraničí. V ČR je k dispozici přes 22 000 sběrných míst. Sebrané baterie jsou následně tříděny v AVE Kladno.
Ve firmě Enviropol Jihlava se baterie vytřiďují z odevzdaného elektroodpadu. Samotné zpracování probíhá ve Španělsku (Li-on baterie), v Německu (NiMH), v Polsku (Zn+Alk) a v ČR se zpracovávají baterie olověné, Zn+Alk, a AG baterie).
Firma Nimetal zpracovává průmyslové baterie a Recyklace Ekovuk se zabývá recyklací knoflíkových baterií – zdroj: ecobat.
-
- V současné době je možné najít sběrné boxy na použité baterie (máme na mysli monočlánky a další drobný baterkový odpad) téměř ve všech prodejnách elektrotechniky, větších supermarketech, některých drogeriích nebo míst, kde se baterie prodávají.
-
V principu se dá říci, že se k recyklaci dostane pouhá třetina z baterií uvedených na trh.
V potaz je třeba brát i tu skutečnost, že mnoho baterií je odevzdáváno v rámci zpětného odběru elektrospotřebičů. Jedná se o tzv. nevyměnitelné baterie.
V současné době je podle firmy Ecobat recyklováno asi 45 % baterií, které se v ČR dostanou do oběhu. Horším zjištěním je, že 2 100 tun končí neznámo kde.
Mnoho elektrospotřebičů má baterie zabudované, abyste se k nim nedostali. Jedná se například o tablety, různá AKU nářadí a podobná udělátka, ve kterých jsou baterie součástí konstrukce, aby je nebylo snadné vyměnit, popřípadě aby je nešlo vyměnit vůbec. Velmi často se jedná i o nebezpečné lithiové články.
V takovém případě ponechte baterii v jejím oblíbeném zařízení a to celé vyhoďte do kontejneru na elektrošrot. O vyjmutí baterií z takových elektrospotřebičů se následně postará zpracovatel. A odevzdá je k dalšímu zpracování. Za rok 2014 se jich takto dostalo do spárů Ecobatu překvapivých 182 tun.
(Jedná se o celkové množství získané od zpracovatelů).
- za rok 2018 bylo sebráno 1 645 tun baterií a akumulátorů
- počet míst zpětného odběru je 22 688
- počet výrobců zapojených do systému ecobat: 1 015
- celková úroveň zpětného odběru baterií je 45 %
-
- V roce 2019 bylo sebráno více než 1700 tun baterií a akumulátorů
- (Zdroj: ecobat)
V ČR se sběrem baterií zaobírá především kolektivní systém Ecobat. Ten je od roku 2012 členem evropské asociace kolektivních systémů zpětného odběru baterií EUCOBAT. Druhým kolektivním systémem je Remabattery.
Společnost Ecobat poskytuje po celé ČR více než 20 500 sběrných boxů. Dalšími možnostmi jsou některé kontejnery na elektroodpad a samozřejmě sběrné dvory.
Použité malé baterie například z hodinek, budíčků či tzv. záložní baterie vhazujte rovněž do krabic na sběrných místech. (Tyto tzv. knoflíkové baterie obsahují do 2% rtuti. A až 15 % stříbra!)
Baterie z notebooků, telefonů a dalších udělátek
Zde máme na mysli ty baterie, které jsou součástí elektrozařízení. Jelikož veškerá elektrozařízení nyní můžete odevzdat v rámci zpětného odběru, zbavíte se spolu se strojkem i baterie.
Pokud máte pouze vysloužilou baterii, kterou jste sami vymontovali, opět můžete využít sběrných míst, vrátit ji u prodejce, kde jste koupili novou, nebo v krajním případě se zastavit ve sběrném dvorku.
Nicméně z elektrozařízení není třeba baterie odstraňovat. O to se postará zpracovatel.
Lithiové baterie
Lithiové nebo lithium-iontové (Li-ion) baterie mají prý malý paměťový efekt. Nízkou rychlost samovybíjení. Používání lithiových baterií zažívá konjunkturu zejména v dopravě. Ačkoli obsahují méně toxických materiálů než jejich olovění a Ni-Cd bráškové, nejsou zcela netoxické.
Jejich skládkování je značně komplikované, stejně jako přeprava. Pokud se dostanou mimo odpadové toky pak těžké kovy, které se z nich vylouhují, proniknou do podzemních vod a tam napáchají nepředstavitelnou zkázu. Při jejich spalování vzniká zásadní množství toxických plynů.
Jejich recyklace je tedy skutečně jediný svéprávný způsob jak se jich zbavit, když doslouží. Bohužel, míra recyklace lithiových baterií je žalostně nízká. Ačkoli svou závislost na lithiu neustále zvyšujeme, problematické je i jeho získávání.
Na rozdíl od běžných článků, pokud u lithiových baterií dojde k porušení obalu, může dojít k samovznícení. Na vzduchu lithium vydatně hoří a jeho hašení je velmi komplikované – lépe řečeno, musí vyhořet.
Autobaterie
Kovohutě Příbram jsou hlavním zpětným odběratelem a zpracovatelem autobaterií v ČR.
Autobaterie jsou cenným zdrojem olova a jeho slitin. Proto, prosím, autobaterie nevyhazujte do směsného odpadu, ale v místech k tomu určených. Ostatně, jak víme, olovo je neřád. Mimochodem autobaterie jsou v ČR recyklovány téměř stoprocentně.
Průmyslové baterie
Pod pojmem průmyslové baterie rozumíme ty baterie, které slouží především jako záložní zdroje v elektrárnách, bankách, letištích nebo nemocnicích.
Dále pak jako zdroje v zařízeních, jako jsou vysokozdvižné vozíky, elektrické dopravní prostředky. Jelikož tyto typy baterií nejsou využívány běžnými spotřebiteli, nevztahuje se na ně princip zpětného odběru.
Průmyslové baterie likviduje společnost Nimetal Tursko.
Co se může (mimo jiné) ukrývat uvnitř?
Každá baterie je svým způsobem nebezpečný odpad. A nezapomínejte, že škodlivé baterie jsou i v mobilech a dalších přenosných elektronických zařízeních, kam je sice nedáváte, ale jsou tam.
Mezi nejznámější chemikálie obsažené v galvanických článcích patří tyto skvosty:
Hydroxid draselný – je to žíravina. Sice ne tak žravá, ale dokáže poleptat například sklo.
S největší pravděpodobností je právě tím, co vytéká ze starých baterií a chutná tak slaně. Dříve se tomu říkalo louh.
Kadmium – kadmia se můžeme nadýchat nebo se jím kontaminovat z potravin pěstovaných na kadmiem zamořené půdě. Kadmium je již dva roky zakázáno v bateriích používat.
Rtuť — současné baterie obsahují skutečně jen minimum), která se může vázat na atomy síry v membránách buněk lidského těla a měnit osmoregulaci a transport sacharidů do buňky a v důsledku toho až její odumření.
Olovo – váže se rovněž na atomy síry, ovlivňuje funkci enzymů a může snižovat schopnost kostní dřeně produkovat červené krvinky. U dětí vystavených dlouhodobému působení olova se může objevit zpomalený duševní vývoj (ale to se spíše týká vodovodních trubek než baterií).
Nikl – jednoznačně zdraví škodlivý prevít. Jeho pravidelné dávky mohou být příčinou vzniku rakoviny. Mezi námi je to mutagen. Tedy látka, která je schopna negativně ovlivnit vývoj plodu (lidského). Ovšem více než to je nikl alergen způsobující kožní vyrážky.
Lithium – hovoří se o něm jako o perspektivním prostředku k uchování energie. Zatím. Tyto baterie jsou dnes pohonem mobilních telefonů, notebooků, tabletů nebo aku-elektrického nářadí. A elektromobilů.
Lithiové baterie může při nesprávné manipulaci zkratovat a způsobit požár. S lithiovými bateriemi zacházejte opatrně. Nerozbíjejte je. Sběrné boxy na lithiové baterie jsou označeny zvláštní značkou.
O patálii s (ne)recyklací lithiových akumulátorů si přečtěte ZDE.
- provádět buď oddělený sběr nebo zpětný odběr, na základě druhu baterie
- Výrobci přenosných baterií mají povinnost zřídit místa zpětného odběru v obcích s počtem nad 1500 obyvatel
- uzavřít smlouvy s každou obcí, kde jsou prodávány baterie a která o její uzavření projeví zájem zřídit místo zpětného odběru v každém prodejním místě, pokud je k tomu prodejcem vyznán
Poslední prodejci přenosných baterií
- jsou povinni odebírat baterie od konečného uživatele přímo v místě prodeje
Koneční uživatelé – tedy my
- jsou povinni předat použité baterie pouze poslednímu prodejci (tedy v obchodě), popřípadě na místo k tomu určené)
Všeobecně platí, že
- přenosné baterie z míst zpětného odběru musí být předány pouze osobě oprávněné ke zpracování nebo materiálovému využití odpadních baterií.
- Výrobci průmyslových baterií jsou povinni zajistit oddělený odběr průmyslových baterií nebo akumulátorů stejného typu jaké uvedli na trh
- Ministerstvo životního prostředí je povinno zveřejnit Seznam výrobců protože bez zápisu by němel žádný výrobce své baterie prodávat
Recyklací 100 kg baterií lze získat až 65 kg druhotných surovin, které by byly jinak ztraceny
Na celkovém množství sebraných vysloužilých baterií se podílejí odhadem ze 42% domácnosti a z 58% firmy. Ale procenta sem, procenta tam. Bohužel přenosných baterií se k likvidaci nedostává tolik, kolik by mohlo a mělo.
Zkrátka baterie jsou problematický odpad. V rámci cirkulární ekonomiky se objevila i myšlenka zálohování baterií, což by mohlo vést k zodpovědnějšímu zacházení s nimi. Zálohování by mohlo pomoci snížit nejen poškozování životního prostředí, ale i návratu cenných surovin zpět do oběhu.
Vysloužilé baterie v Česku musejí přijmout všechny prodejny, které prodávají nové baterie, bez ohledu na značku, velikost a množství. Odevzdávat se mohou i ve sběrných dvorech a mobilních sběrnách nebezpečných odpadů.
Zdroje: Ecobat, Wikipedia, časopis Odpady, Odpadové fórum, Enviweb
Graf Ecobatu ukazuje kovy, které lze recyklací baterií získat.
- Článek o zaostalosti legislativy v oblasti rizik spojených s lithiovými bateriemi je přímo TADY.
- Kolektivní systém Ecobat má stránky ZDE.
- Výroční zpráva společnosti Ecobat za rok 2019 je k nahlédnutí ZDE.
- Zajímavý článek o problematice třídění a recyklace baterií je ZDE.