Kam zmizel můj doktor? Co dělat, když přijdete o lékaře

Dříve to byly jen Měcholupy,teď je to rozšířené na dolní a horní. Korecký         Dobrý den chtěl bych se zeptal jak vzniklo příjmení Korecký? Děkuji za odpověď. Bohumil Čechmánek z Topolné na Uherskohradišťsku tehdy podle dostupných informací během druhé světové války zamířil na Slovensko a.

Soud hledá stodvacetiletého muže. Bohumil Čechmánek z Topolné na. Adriana Glosrová Křížová         Dobrý den, hledám pana Andreje Iljušku, prosím zda má někdo na něj kontakt budu moc ráda když mne kontaktujete na email: Adriana.

Inzeráty prodej rodinny dum 2+1 vintirov radonic

Glosrova seznam. MOBIL,   draha juráčková         8. Kdo určuje jaká jména budou tištěna v kalendářích? Jirka Tauš         7. Hledám ing Pavla Šubrta, ročník , původním bytem v Žichlínku. Nevím, kde bydlí nyní. Prosím nechť se mi ozve na mail jiri.

Inzeráty prodej rodinny dum 2+1 vintirov radonic

Zobrazit všechny nabídky práce: Rochus spol. Výuka u lektorky: Staré Topolná hledam muze ulice Michalská. Jako jeden Ostrožská Lhota. Zobrazit všechny nabídky práce: Kon-takt – Nabídky práce: Uherské Hradiště. Aktivovat Premium za 1 Kč. Angličtinu učím již sedmým rokem!

Vhodné pro OZP Tyto pracovní nabídky byly shromážděny z internetových stránek zaměstnavatelů či agentur, které specifikují, že dané pozice jsou vhodné pro osoby se zdravotním postižením OZP V žádném případě to ale neznamená, že pracovní nabídky bez tohoto topolná hledam muze jsou pro OZP nevhodné. Získejte rychlé odpovědi od personálu a předchozích hostů zařízení Topolská Hospoda.

Dětí Milan, Martin a Julie. Kateřina         1. Moc se mi to líbí a budu se sem dívat pořád je to mooooc fajn   Ing. Václav Hyliš         Hledám kamaráda z mládí bydleli jsme v Praze na Vinohradech. Pokud by je někdo znal, prosím o info na email bernsdorf seznam.

Atheneus         Asi i jeho to moc bolelo. Letos zemřel, tak snad si to se svým otcem, mým dědou, „tam nahoře“ vyříkal a odpustil mu.

To příjmení dostal asi prapředek z důvodu, že mohl být tesař nebo něco takového si myslím Také jsem se měla geneticky po dědovi a otci Janovi jmenovat Krovová.

Ale osud zamíchal karty tak, že i otec nar.

Byla to vážně divná doba – děda Krov z Humpolce byl donucen rodinnými okolnostmi si babičku Marii nevzít prý měl sestry, co musel vyplatit věnem, a proto si musel vzít bohatou ženu, kterou ani nemiloval Ale mít někoho rád, chodit s ním, a pak se vykašlat na vlastního syna a ublížit tak i dalším generacím Mrzí mne to, otce to poznamenalo na celý život, a mne i mé blízké též Lidem, potažmo mužům často chybí zodpovědnost, a pak se tyto důsledky nesou i do dalších generací potomků, o které nebylo s láskou postaráno.

Nevím ani, jaké geny mohl po něm zdědit můj syn, je to prostě zvláštní nepoznat svého biologického dědu. Dobrý den, na těchto stránkách se to nedozvíte, ale pokud to potřebujete zjistit pro konkrétní písmeno, tak Vám tu informaci rád dám. V případě písmena A je to příjmení.

Speed Dating neboli rychlé rande: seznámení pro nezadané

Mám kalendář z roku a už tam má Radislav svátek Dobrý den, zařazení jmen jde pouze do úrovně oblastí. V případě Hrádku nad Nisou je to Liberecko. Maximů tam najdete Dobrý den, neznáte někdo význam slova Sivok? Dobrý den, hledám příbuzné – sourozence – Danu a Miroslava Lexovi z Plzně, případně jejich potomky.

Za každou zprávu moc děkuji. Maxim         9. Chtěl bych upozornit že v městu Hrádek nad Nisou.

  • Cirkvice Night Club – Sex Seznamka??
  • Cirkvice Night Club: Amaterska Seznamka Na Sex..
  • jeneč gay seznamka;

Žije jeden Maxim. Tudíž já. Děkuji za oprávnění chybičky a přidání jména. Contents: Křesťanská seznamka pro evangelíky, katolíky i charizmatiky Seznamování se na internetu Napsali nám:. Divadelní podzim je tady.

Kam zmizel můj doktor? Co dělat, když přijdete o lékaře

Užijme si ho. Mini svět i vy si ho zamilujete. Tamagotchi je interaktivní virtuální zvířátko, které se bude vyvíjet na různé způsoby podle toho, jak se o něj staráš. Můžeš si s ním hrát, krmit ho. O vedená u Krajského soudu v Brně. Věříš v Boha? Máš zájem poznat nové lidi ve tvém regionu?

Jsi komunikativní? Dáváš přednost o sobnímu setkání před internetovým chatováním? Pak  přijď na minutové Speed dating rande pro věřící, poznej další křesťany a rozšiř si okruh svých známých. Regiony, kde funguje seznámení pro křesťany:.

  • Výsledky voleb pro obec Vřesová – Volby | .
  • Semifinálové kvarteto doplnil Nymburk.
  • hledam muze dalovice;
  • Noví gymnazisté z Lovosic se poznávali v Opárenském údolí.
  • Recent Updates.

CZ seznamuje věřící lidi všech denominací. Pro změnu velikosti fotografií, jasu, kontrastu, saturace, vyvážení, ořez apod. Sportovní zájezdy a výlety. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Objedná-li si Člen účast, je povinen včas dorazit. Po tomto vyznamenání přišlo ještě jedno. A konec konců si může použít i tuto seznamku A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo.

To znamená, že jsem ji naprogramoval tak, aby moji pozornost ke svému provozu nepotřebovala. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo 15 let, vystudoval medicínu a stal se lékařem. Kromě toho máte možnost březolupy krestanska seznamka fotografii k inzerátu kdykoli později položka menu “ Upravit inzerát „.

No tak, kde březolupy krestanska seznamka máš? Agentura má právo Členovi sdělovat informace: – o změnách v čase nebo místu konání Akcí, na kterých si Člen rezervoval účast, – související s jeho členstvím či Osobním profilem, – o poskytovaných či nových službách, o způsobu využívání Portálu, o výjimečných událostech.

Praktická lékařka zemřela, co teď mají dělat její pacienti?

Kvůli nečekanému úmrtí praktické lékařky Věry Šindelové stojí v Bruntále dva a půl tisíce pacientů před problémem: kdo je nyní ošetří, kdo vypíše recept nebo neschopenku?

„Zdravotnické zařízení zesnulé lékařky zaniklo, jelikož neexistoval žádný jeho pokračovatel. A je jen na pacientech samotných, pro jakého doktora se rozhodnou, vysvětlil další místní praktický lékař, Jan Vaněk mladší.

Možnosti jsou dvě

„Ještě za života paní doktorky Šindelové jsme byli domluveni, že až jednou půjde do penze, převezmu její pacienty. Bohužel, všechno dopadlo úplně jinak. Platí nabídka, aby se pacienti lékařky Věry Šindelové zaregistrovali do naší ordinace,“ řekl Jan Vaněk mladší.

Je zde ještě jedna okolnost: Krajský úřad Moravskoslezského kraje pověřil právě Jana Vaňka k držení všech zdravotních karet pacientů a kartotéky zesnulé lékařky.

Pacienti tedy nyní mají dvě možnosti: buď se zaregistrují u lékaře Jana Vaňka, nebo to zkusí někde jinde. K jinému praktickému lékaři jim pak Jan Vaněk pošle zdravotní dokumentaci. Po Bruntále sice funguje více praktických lékařů, vesměs ale nové pacienty už nepřibírají.

Jen do konce února

„Pacienti Věry Šindelové se mají možnost registrovat u nás,“ zopakoval Jan Vaněk a dodal: „Jsou to jediní pacienti, které se chystáme registrovat. Pacienty dalších kolegů momentálně nepřijímáme. Rozmyslet by se měli pacienti nejpozději do konce února, ať se to rozlouskne.

Nemůžeme skladovat karty těch, kteří nechodí k lékaři třeba i deset let. Nikdo nikoho samozřejmě k ničemu nenutí, ale lidé by si měli své záležitosti dát do pořádku.“

Majitelem zdravotní karty je kraj

Podle vyjádření praktického lékaře Vaňka se mnoho lidí, kteří v těchto dnech navštěvují jeho ordinaci v ulici Požárníků, mylně domnívá, že si zdravotní kartu a dokumentaci mohou vzít. To ale ze zákona nejde.

Majitelem zdravotnické dokumentace je pro obyvatele bruntálského okresu Krajský úřad Moravskoslezského kraje. A právě on pověřil převzetím dokumentace zesnulé lékařky ordinaci Jana Vaňka.

„Za normální situace to funguje tak, že když se pacienti přeregistrují od jednoho lékaře ke druhému, karta ze zákona zůstává u lékaře, k němuž docházel v roce 2013. Nový lékař má právo získat pouze výpis ze zdravotní dokumentace.

Pacient nemá ze zákona nárok kartu držet, pouze lékaři mohou požádat o předání zdravotnické dokumentace, kterou předáme, ale jen jemu, ne pacientovi,“ doplnil Jan Vaněk.

Město žen: Dotek milého — Česká televize

00:00:02 Haló, haló?
Teď ne, Tome, máme rodinnou večeři.

00:00:05 Rozuměl bys, mít děti.

00:00:08 Syn Bryce je u námořnictva
a Haylee na právech.

00:00:12 Jsme sousedy 12 let.
Znáš mě vůbec?

00:00:15 Tohle se pro mě nevyvíjí nejlíp,
takže jedno všeobecné promiň.

00:00:19 Bryan ale zaslouží dík
za službu vlasti.Bryce.Bryce.

00:00:25 Hezky se vy dva sbližujete.

00:00:28 Řekla jsem pěkná rodinná večeře.
Nemohli jste prostřít?

00:00:33 Co večeře „na pračlověka“?
Nebude nádobí.Rolety.

00:00:41 Nech mi taky!
Umyli jste si aspoň ruce?

00:00:45 Ó, královnička vědět chce,
kdo má ručky umyté.Nežvaň.

00:00:49 Ty nežvaň.
Teď je to rodinná večeře.

  • 00:00:52 Česká televize uvádí
    třetí řadu amerického seriálu
  • 00:00:55 MĚSTO ŽEN
    „Dotek milého“
  • 00:00:58 Nepárej se s tím tak,
    nemám moc času.
  • 00:01:01 Budeme s Ellie a Laurie
    chystat seznam hostů na svatbu.
  • 00:01:04 Já myslel, že večer budeme spolu.
  • 00:01:07 Co jsme se zasnoubili,
    nemáš kvůli té svatbě čas.

00:01:10 Chceš nám pomoct?
Podáš mi brambory?

00:01:13 Tak se mi líbíš.
Spláchneš to sosem? No vidíš.

  1. 00:01:17 Trave, vypadáš unaveně.
  2. 00:01:19 Jestli chceš jet večer do školy,
    musíš vypít spoustu kofeinu.
  3. 00:01:23 Dám ti k němu na pak
    prášky na spaní.
  4. 00:01:26 I když si vážím tvé nezdravé rady,
    je mi skoro dvacet.

00:01:30 Nemusíš se starat.
Dobře, přestanu.

00:01:32 Chci říct,
budeš si brát tady Veličenstvo,

00:01:35 měla bys mít v hlavě jen svatbu.

00:01:38 Mít v hlavě jen svatbu.
To je hezký, jo.

  • 00:01:47 Nečumte.
  • 00:01:49 Já bych chodila
    s klukama bez nohou.
  • 00:01:52 No co, o jednu nechutnou věc míň.

00:01:55 -Chceš říct, že nemám nosit žabky?-Ne! Proboha, ano!

00:01:59 Ty snad máš samý palce.

00:02:02 Teď jsem šéf já, brácho!
Naše nová hra, víš?

  1. 00:02:08 Když ten druhej nekouká,
    trefíš ho, máš navrch a jsi šéf.
  2. 00:02:13 Říkáme tomu šéfbal.
  3. 00:02:15 Jestli někdo trefí míčem mě,
    tak ho do něj celej narvu!

00:02:20 -Klid, šéfbal je jen pro mužský.-Nic už není jen pro mužský.

00:02:24 Rallye, doutníky,
dokonce ani čůrání ve stoje.

00:02:28 -Jak to, že tohle?-Hmm.

00:02:31 Co děláte v mým domě?
Promiň, Jules došlo víno.

00:02:35 Á, zeleninka!
A hele, buřty do mýho kazeťáku.

00:02:39 Ellie, já viděla Andyho nohy.
Je mi to tak líto.

00:02:44 Nikdo mě nechápe.
Ó, bože!

00:02:47 Stejně široký jako dlouhý.
Já vím!Je to…

00:02:52 Tady je moje děvče. Dej mi pusu.
Přežiješ.Miluju tě!

00:02:58 Právě tě zasklila.Zbožňuju Ellie,
i když je kapku odtažitá.

  • 00:03:03 A pak, když mi chybí cit,
  • 00:03:06 dokážu své potřeby uspokojit
    i mimo manželství, rozumíš?
  • 00:03:12 Park pro psy, víš?

00:03:15 Ó, miluju tě!
Tohle potřebuju, to je ono!

00:03:19 To lechtá! Jsem ženatej, víš?
Hele, prsten.

00:03:23 Jsi nějak zticha.
Pořád ještě se mi nechce mluvit.

Budete mít zájem:  Spotřeba nealkoholického piva raketově roste. Češi vedou žebříčky

00:03:27 A nechat si šéfovat jo?

00:03:32 Teď šéfuju já!
Jo, moc fajn hra.

00:03:36 -Hej, synku, nedáš si šéfbal?-Nejde to, musím do školy.

  1. 00:03:43 Mají tam slet ekologicky
    uvědomělý kočičky.
  2. 00:03:48 Třeba mi tady macho pes získá
    nějaký fair trade kalhotky.
  3. 00:03:52 Na kolej, jeď!

00:03:58 Zvládne to?Jo, zvládne.
Je to můj vlastní návrh.

00:04:02 Pes tahač?
Žádám o patent.

00:04:06 Když jsme dnes večer sami dva,
co jen tak posedět u televize?

00:04:10 Tady, nahoře, to je fuk.
Škemráš o sex?Jo, ale moc mile.

00:04:15 Promiň, musím dostat hosty
pod stovku.Ale…

00:04:19 Jo, je to otrava,
ale bude to stát za to.

00:04:22 Naše svatba bude báječná
a moc sexy.

00:04:26 Pořádně to o svatební noci
rozjedem, viď?To ano. Možná.

00:04:31 Ze svateb bývám grogy. Vydrž.

00:04:36 Směješ se mi? Můj život
je tvá budoucnost, příteli.

00:04:40 Osamělá pouť k hrobu.
Jako muž přehlížený.

00:04:44 Má jen starosti se svatbou.

00:04:47 Žádná ženská
nemůže přehlížet pravdu.

00:04:50 Tys nazval svý tělo pravdou?
Nazval. A nikoli ironicky.

00:04:54 Graysone, pravdo,
nevymlouvej se na svatbu.

00:04:59 Nejsi pro ni první.
Vsaď se, že ani v první pětce ne.

00:05:03 „Pravda“ je v první pětce.
Á, vida, její telefon.

00:05:07 Tak jo,
koukneme se na rychlou volbu, ne?

00:05:10 Jednička, Travis.
To se dalo čekat. Dvojka…

00:05:14 Ahoj, Ellie, to jsem já.
Teď Graysonovi… Haló?

00:05:18 Zavěsila. To ona často.
Na trojce táta.

00:05:21 Čtyřka, Wayneova vinotéka.
Tu bych čekal výš.

00:05:25 Tady jsi, číslo pět.
Máš pravdu, spletl jsem se.

00:05:29 Jo, jsi pátý nejdůležitější člověk
své budoucí ženy. Gratuluju.

00:05:34 (TELEFON)
Zlato, dej mi to.

00:05:37 To bude vinotéka. Haló?

00:05:41 Cože?

00:05:43 Dobře, budu tam hned.
Travis měl nehodu, je v nemocnici.

00:05:50 Tak chutná moc.

00:05:53 Co?

00:05:58 Váš syn měl ošklivý pád.
Utrpěl drobnou lebeční zlomeninu.

00:06:02 Je však při vědomí
a mozek neotéká, bude v pořádku.

00:06:05 Až ho převezou na pokoj,
můžete k němu.

00:06:09 Říkal taky „v pořádku“?
Pokud jo, můžu dýchat.

00:06:12 Řekl „v pořádku“.
Tak sláva.

  • 00:06:15 Jules,
    Trav bude potřebovat ještě CT.
  • 00:06:18 Tome, je hezký, žes přišel,
  • 00:06:21 ale co kdybys tohle
    nechal na doktorech?

00:06:24 Já jsem doktor.
Jsem tady hlavní neurochirurg.

00:06:28 Vy jste nevěděli, že jsem lékař?
Jistě, věděli.

00:06:31 Doktor Gazelian na pohotovost!
Tome, tak se hned neurážej.

00:06:35 Teď mě volali.
Copak vy nevíte, jak se jmenuju?

00:06:38 Ovšemže víme, jak se jmenuješ.
Tak to řekni.

00:06:42 Teď jste to slyšeli,
je to pár vteřin.

00:06:45 -Giddygalafanaka?-Gabba-gabba-hey?

00:06:48 Gazoinks.
Podle tebe jsem Tom Gazoinks?

00:06:51 Měla jsem těžkej den.
Neprojde mi to dneska?Jo.

00:06:55 A můžu mít dál vztek na ně?
Do toho!

00:06:58 Ty! Ty! Ty!

00:07:01 Můžete k synovi.
Moc vám děkuju.

00:07:05 Moment. Já z toho Travise dostanu,
ale potřebuju vaši pomoc.

00:07:09 Všichni víme,
jak je citově labilní.

00:07:12 Nechal školy kvůli holce, která,
v tom se shodneme, nebyla nic moc.

00:07:16 To ne. Nebyla jako ty.
To žádná z nich.

00:07:21 Takže, až budeme u něj,
mohli byste se pozitivně vyladit?

00:07:25 Šťastný tváře, šťastný řeči.

00:07:33 Šťastný tváře, šťastný řeči.
Tak jo.

00:07:39 Jsem ráda, že jsi v pořádku.
Praskla mi lebka.

00:07:43 Ve škole to tak šlapalo,

00:07:46 a teď najednou trčím
v tomhle děsným špitále.

00:07:49 To je konec! -Jo, to je.
Z nemocnic jde strach.

00:07:53 Šťastný řeči.Z tvýho pokoje ne!
Je tu tolik knoflíků a trubiček.

00:07:59 A možná tu ještě nikdo neumřel.
Budu radši mluvit jen já.

00:08:03 Zrovna teď je to zlý,
ale já ti pomůžu.

00:08:07 Navíc budeš mít co vyprávět.
Máš frakturu lebky.

00:08:11 Pro holky budeš pěknej drsňák.
To je pravda.

00:08:14 Já byla na vejšce
na raněný vysazená.

00:08:17 Když měl kluk jizvu,
nebo o prst míň,

00:08:20 hned jsme na to vlítli.
Zlatý nemorální časy.

00:08:24 Chybí ti to?
My tě klidně bereme.

  1. 00:08:27 Už vidím,
    jak z holek padaj kalhotky,
  2. 00:08:29 jen co si představěj, jak mě
    můj pes táhne na skateboardu,
  3. 00:08:33 já uvidím motýla a řeknu:

00:08:35 „Cože? Co dělá monarcha
na Floridě?“ Řach!

00:08:38 Tak to pozměň.
I Grayson má jizvu.

00:08:41 Říkal,
že je to z bouračky na motorce.

00:08:44 Pověz jim, jak to bylo?
Já nechci.Dělej!

00:08:47 Spálil jsem se o kulmu.
V devadesátých, no co?

00:08:51 Páni, hezoun měl trvalou.
Vidíš, už jsi veselejší.

00:08:54 Bože, je to moje vina.
Zatracenej vynález psoboardu.

00:08:58 Teď má život v háji.
Odveď ho pryč.

00:09:02 -Promiňte, je to strašný.-Já vím, co pomůže.

00:09:10 Vidíš je? Cítěj, jak jsi sám.

00:09:14 Pusť je na sebe.

00:09:20 Ahoj. Ještě jsi tady?
Ano. Jen se dívám, jak spí.

00:09:25 Zůstanu tu s tebou.

00:09:30 Tak jo.
Zlato, tamhle je další křeslo.

00:09:39 Copak je?

00:09:41 Víš, v poslední době
si mě zrovna moc nevšímáš.

00:09:45 Miláčku… Ztlumím trochu
monitor srdce svýho syna,

00:09:49 abych se na tebe
mohla líp soustředit.

00:09:52 Když jsem si tenhle rozhovor
představoval, šlo to líp.

00:09:56 Vedeš si dobře.
Skvělý, ty nespíš.

00:10:01 Co je? Chodívám na bruslích
přemýšlet na pláž s kazeťákem.

00:10:06 -Co?-Teď šéfuju já!

  • 00:10:21 Který z vás pitomců řekl, že tuhle
    idiotskou hru nemůžou hrát holky?
  • 00:10:25 Ty jsi teď s ní?
  • 00:10:27 Spojily nás tvý zrůdný nohy
    a spravedlnost pro ženy.
  • 00:10:32 Tak předně,
    ženský házej jako holky.

00:10:36 Občas nám ty hry kazíte. Berete
všechno moc osobně a přes city.

00:10:40 Tohle je normální klišé. Jako říct:
„Všechny blondýny jsou blbý“.

00:10:44 To ale…
Ššš! Jsme tým.

00:10:47 Fajn, hrejte. Ale jak některá
začne brečet, je po hře.

00:10:52 Jó! Kočky proti klackům!
Počkat. Kam zmizel Andy?

00:10:56 Jo! Kdo je tu šéf?

00:11:02 Tohle byla kombinace
leknutí a pokoření současně.

00:11:07 Ta mě vždycky rozpláče.
Bojuj!

00:11:11 Jo, dobrý.

00:11:14 Hrajeme dál.
Bacha!

  1. 00:11:19 Přinesla jsem ti notebook.
  2. 00:11:22 Byla jsem za učiteli,
    řekli mi, co máš dělat.
  3. 00:11:25 Bezva, úkoly ve špitále.

00:11:27 Tvůj profesor biologie,
pan Dawkins… zaujala jsem ho.

00:11:31 Za malý pomazlení
by ti dal výbornou.

00:11:34 Tu výbornou bych zvládl i sám.
A taky za pomazlení.

00:11:39 Vážně? S ním?
Mohla jsem si to ušetřit.

  • 00:11:42 Co?
  • 00:11:45 Tak tohle bych radši neviděl.
  • 00:11:49 Víš, je mi líto,
    že kolem mě skáčeš v nemocnici.

00:11:53 Měla bys myslet jen na svatbu.
Jen na to?

00:11:56 Jako že jen na svatbu.
Jen to, to, to?

00:12:00 Jo, jo, jo, jo!
Jen to, to, to!

00:12:03 Fajn, to stačí.
Jasně.

00:12:06 Jak to, že to s Travisem
tak dobře zvládáš?

00:12:09 Já šílím,
i když si Stan jen odře koleno.

00:12:12 Je to tak, a to ani nemám děti.
Možná máš.

00:12:15 Mohla jsi nějaký vytrousit
při tom svým „běhání“.Jsme tým.

00:12:20 Vy dvě byste to zvládly taky.
To jsou mámy v krizový situaci.

00:12:24 Podržíme rodinu,
a když je po všem, sesypeme se.

00:12:28 Už se nemůžu dočkat
tý ubrečený usoplený fáze.

00:12:32 Na úplný zhroucení.
Jo, hotovo!

00:12:35 Co je to?
Pomsta.

00:12:44 Šéf jsem tu já.

00:12:54 Kde jsi, zlato? Tady tě mám.
Dobrý? Pusu nechceš?

00:12:59 Ano. Možná. Nevím. To je fuk.
No tak se připrav.

00:13:08 To není fér.

00:13:11 -Jsi rád, že už jdeš?-Jo, to teda jo.

00:13:15 Jsme vám tak vděční,
doktore Gazeliane.

00:13:18 Pamatuješ si to.
Ovšem, navždycky.

00:13:22 Zkus to zopakovat.
Nemám chuť.

00:13:25 A ty, Travisi,
zpátky do školy a do života,

00:13:29 jako by se nic nestalo.

00:13:31 A tady máš přilbu.
Běžné opatření u podobných úrazů.

00:13:35 Nechceme v těch místech riskovat
další trauma. Jen na pár měsíců.

00:13:39 Tobě to ale moc sluší.

00:13:44 Ach jo, vypadám úplně debilně.
Ne na přilbovým mejdanu.

00:13:49 Mám tě moc rád, synku.
Bobby, zvedni hledí.

00:13:54 -Mám tě rád, synku.-Vy jste ale vážně prdlí.

00:13:59 Tohle je věrná kopie přilby,

00:14:02 kterou měla Amélie Earhartová,
když vymyslela aeroplán. -Nee.

00:14:06 -Když jí ukradli dítě?-Vedle.

00:14:09 Mně ta jezdecká přilba
zvyšuje sexappeal. Sleduj.

  1. 00:14:14 Proč mi tohle
    starší ženský dělají?
  2. 00:14:17 Jen se tě snažíme
    vrátit do školy veselejšího.
  3. 00:14:21 Tohle jsem si chtěl schovat
    pro poslední dobrořečení, ale co.
  4. 00:14:25 Jules Kikki Cobbová,
    byla jsi skvělou mámou.
  5. 00:14:29 Odpočívej v pokoji.
  6. 00:14:32 Nemůžu se dočkat, až umřu.

00:14:36 Díky, příteli. A víte co?
Chci vám poděkovat za přízeň

00:14:41 a vyjádřit naději,
že zase přijdete. A brzy.

00:14:49 Žadonil jsi u cizího člověka
o trochu citu?

00:14:53 Přestaň, ty příšero. Beng!

00:14:58 Proboha, co to se mnou je?
Čert ví. Jo, ještě krk.

00:15:04 Nech toho, jsi divnej!

00:15:07 Hele, ženský jsou teď u Jules,
ale mají všechny přilby.

00:15:11 Takže musíte mířit na kozy. -Já nehraju, jsou zlý.

00:15:15 -Co? Ale ne, nejsou.-Vážně? Vyhrň košili.

00:15:19 Au!My do toho jdeme.
Se mnou nepočítej.

00:15:24 Mrzí mě, že tě zklamu. Je mi to moc, moc líto.

00:15:28 Brácho?
Jen mlč.

00:15:33 Je po všem, jede do školy.
Výborně, supermámo.

00:15:37 Takže se můžeš konečně sesypat
a předvést všechno, cos slíbila.

00:15:42 Rozbíjet talíře, oholit si hlavu.
To bych nikdy neudělala.

00:15:47 Ne s těmahle ušima. Vypadala bych
jako ty opičky s činely.

  • 00:15:51 Plác, plác, plác!
  • 00:15:54 Nevím, jestli je to tím,
    že je Travis starší,
  • 00:15:58 nebo já moudřejší,
    ale teď se nepotřebuju sesypat.

00:16:03 Smůla. A já se tak těšila.

00:16:06 Nikam. Velkej Carl
je pro chvíle dobrý i zlý.

00:16:10 Já jedu.
Frajere, ta přilba patří na hlavu.

00:16:13 Jo, ale jedu na kolej
a vypadám v ní dost praštěně.

00:16:17 Nemůžu ji nosit pořád.
Ale klid, dám si pozor. Mír.

00:16:24 Jej! Teď to přijde.
Já ti nerozumím.

00:16:30 Nenávidím se.
Já přece bejval chlap!

00:16:34 Musíš mít radost,
když mě tak vidíš.To teda mám.

  1. 00:16:38 Nabídneš někomu svý srdce,
    a on se stáhne.
  2. 00:16:42 Že jsem se nepoučil
    z romantických filmů.
  3. 00:16:45 V manželství se nemůžeš
    se svými city uzavřít.

00:16:48 Tím jsi zazdil to svý první.
Neříkal jsi, co cítíš.

00:16:52 Hodiny jsi předstíral,
že spravuješ toaster,

00:16:55 aby ses vyhnul další němé večeři.
Jak to? Tehdy jsem tě vůbec neznal.

00:17:00 Někdy jsem si brával židli
před tvý okno.

Budete mít zájem:  Pošlete své ratolesti do squashové školy

00:17:03 Měl jsi tehdy dobrý vlasy.
Díky. Líbilo se mi to.

00:17:07 Jenže Jules to radši takhle…
Jsem ubohej.

  • 00:17:10 Nech toho,
    já dolejzám za cizíma čoklama.
  • 00:17:14 Řekl bych, že jako chlapi
    toho tak moc nechceme.
  • 00:17:17 Aby ke mně byla milá, když to chci,
    a nechala mě být, když to nechci.
  • 00:17:21 Jo, jako s dětmi.
  • 00:17:23 Tak ať se ke mně chová
    jako k děcku!

00:17:26 Když cit chceme, ignorujou nás.
Když o něj nestojíme, přiběhnou.

00:17:30 Jde o to nevypadat nešťastně.
Ty se tak tváříš pořád.

00:17:33 Neříkám, že jsem to zvládl.

00:17:35 Měl bys všem ukázat ta plátna,
co si maluješ v pokoji.

00:17:39 Proč mě špehuješ?
Proč máš takový talent?

00:17:42 -Takže tys měla o mě strach?-Já měla příšerný strach.

  1. 00:17:46 Jednou jsem málem
    umřela v lunaparku.
  2. 00:17:49 Škrtil mě takovej
    mechanickej medvěd.
  3. 00:17:52 Když po nich totiž hodíš kelímek
    se šťávou, rupne jim v bedně.
  4. 00:17:56 Sice to moc nedává smysl,
    ale nakonec ho museli zastřelit.
  5. 00:18:00 Ukážeme Laurie, kdo tady šéfuje.
  6. 00:18:08 Co?

00:18:11 Měl bys lebku vejpůl.
Mami, je to jen měkkej hadrák.

  • 00:18:16 Připoutat, startujeme.
  • 00:18:18 Tenhle hadrák ztělesňuje
    všechno špatný na světě,
  • 00:18:22 co by tě mohlo kdy potkat.
  • 00:18:24 Takže jedna praštěná nehoda
    tě dokáže rozhodit?

00:18:28 Je mi skoro dvacet, víš?
Přestaň už se o mě pořád bát.

00:18:32 To nemůžu, ty pitomče!
Nikdy se o tebe nepřestanu bát!

  1. 00:18:36 A až ti bude osmdesát
    a já budu všem tvrdit,
  2. 00:18:39 že mně je devadesát
    a projde mi to,
  3. 00:18:42 v noci nebudu moct spát
    v domově důchodců,
  4. 00:18:45 kde spolu budeme žít,
    a budu čekat, až přijdeš.

00:18:49 -Brečí. Takže jsme vyhráli šéfbal.-Jo, ale teď ne.

00:18:53 Travisi, i když už jsi velký,
nic se nemění.

00:18:57 Jen ti už nemůžu dál říkat,
co máš dělat. Jen poprosit.

  • 00:19:02 Takže prosím, prosím,
  • 00:19:06 nos tu idiotskou přilbu,
    ať můžu spát.
  • 00:19:20 Já vím, že jste všichni rodiče,
    ale víte, z čeho mám u dětí strach?
  • 00:19:26 Stan slíbí,
    že nebude běhat přes silnici,
  • 00:19:29 a Trav, že bude nosit přilbu.
  • 00:19:32 Ale když jsou z dohledu,
    nikdy nevíte, na čem jste.
  • 00:19:43 Proč to nefunguje?

00:19:50 Ahoj. Co máš v plánu?
Zase tu „hlavu plnou svatby“.

00:19:54 Další host na seznamu?
T. Gazelian? Kdo to jenom je?

00:20:01 Vydrž. Sedni si zpátky.
Přestaň špehovat!

00:20:06 Nebuď nešťastnej.
Nech ji, přijde k tobě.

00:20:20 Posuň se.

00:20:31 Titulky: Veronika Červínová,
Česká televize 2013

O dobrém umírání

Představte si, jak to asi proběhne, až bude umírat někdo z vašich blízkých, dejme tomu maminka. Bude to nejspíš na některou z civilizačních chorob, možná rakovinu.

Po dlouhé léčbě vám lékař řekne, že už pro ni bohužel nemůže moc udělat a zbývá jí přibližně měsíc života.

Budete vědět, jak jí ulehčit poslední dny? A budete na ni mít čas? V každém případě na to zůstanete sami, taková je běžná praxe.

Teď si ale představte, že by vám někdo na ten měsíc nabídl pomoc přibližně pěti lidí, profesí podle vaší potřeby. Například psychologa, sociálního pracovníka, fyzioterapeuta, duchovního a právníka.

Každý den byste mohli kohokoliv z nich využít při pomoci o maminku a ona samozřejmě také. A ani by to nebylo drahé, možná dokonce zadarmo. Té druhé možnosti se říká paliativní péče. Je dostupná, ale zatím se o ní málo ví.

I proto si o ní dnes povídáme. A pošlete to dál.

Vaši klienti jsou tedy lidé, kteří vědí, že umírají, je to tak?Paliativní péče je péče o pacienty s vážnou nebo nevyléčitelnou nemocí, která je ohrožuje na životě. Ale nejsou to umírající pacienti ve smyslu poslední tři dny života.

Tak posledních kolik?Mně by se líbilo, kdyby první péče v určité podobě začala už v momentě diagnózy. To znamená například pokud pacientovi lékaři diagnostikují nádorové onemocnění s metastázami. Praxe ale je, že se k nám dostanou až tak měsíc, čtrnáct dní před smrtí.

Možná ale, kdyby se k vám dostali dřív, vzali byste jim naději. Každý ví, že paliativní péče je pomoc při umírání.To je právě to. Veřejnost má pocit, že paliativní péče začíná, až když všechno ostatní selhalo.

Ve světě je to jinak a naším cílem je, aby to tak bylo i u nás. Provázet pacienta celým tím těžkým obdobím léčení nějaké chronické, život ohrožující nemoci, a pokud se uzdravení nepovede, dovést ho až do konce. Celé to chce mnoho taktu.

Samozřejmě, že hned nepřijdeme za pacientem s otázkou, jakou si přeje rakev.

Co mu tedy řeknete, s čím přijdete?V momentě, kdy se člověk začne léčit s vážnou nemocí, ať už je to rakovina, srdeční selhání, demence nebo třeba roztroušená skleróza, měl by za ním přijít náš tým nebo někdo z týmu a říct: „Dobrý den, my jsme z paliativní péče a společně s vaším lékařem se budeme starat o to, aby vám bylo během léčení co nejlíp.“

Vy máte nějakou základnu, z které vyrážíte do různých nemocnic, nebo jak to vlastně funguje?To také, ale spousta sester a už i lékařů s námi spolupracuje přímo v nemocnicích a samozřejmě v hospicích.

Náš cíl je, aby takto vzdělaných odborníků bylo co nejvíc v samotných nemocnicích. V Německu nebo v Anglii je to běžné. U nás je to úplné novum. Ale naštěstí je o tento obor mezi lékaři čím dál větší zájem.

Sami se totiž často trápí tím, jak mluvit s těžce nemocnými pacienty, jak jim to vůbec oznámit.

Říkáte tým lidí. Můžete popsat, co konkrétně pro mě uděláte, když si vás najmu?Pokud bychom mluvili o péči domácího hospice, jako je třeba Cesta domů, se kterou spolupracuji tady v Praze, bude nás nejdřív zajímat, jak svou nemoc zvládáte nebo nezvládáte a jak jsou na tom vaši nejbližší příbuzní.

Každé pondělí se kvůli vám a dalším klientům sejde tým dejme tomu pěti až sedmi lidí a budeme si povídat o vaší situaci. Dobrovolník může přijít s tím, že u vás seděl celou noc, a poví nám, co jsme třeba my ani doktoři nevěděli.

Sestra navrhne zvýšit vám dávku léků proti bolesti, ale sociální pracovník namítne, že za vámi má přijet dcera z Ameriky, kterou jste dvacet let neviděla, a že by bylo lepší pár dní s tlumícími léky počkat, abyste ji mohla plně vnímat, a dáme vám na výběr.

Někdo navrhne přibrat do týmu právníka, protože si nevíte rady s poslední vůlí… a tak dále. Prostě se o vás i o vaši rodinu budeme starat po všech stránkách.

Jedna paliativní pranostika říká, že člověk umírá stejně, jako žil.

Jeden by se na to pomalu těšil… Takový servis musí být drahý. Kolik?Domácí hospicová péče není bohužel hrazená ze zdravotního pojištění, a tak si hospice musí peníze někde shánět samy. Část od té rodiny (většinou si hospice berou dvě stě až pět set za den).

S tím, že většina toho nákladu, který se pohybuje někde kolem dvou tisíc na den, si hospice shánějí na darech, grantech, dotacích a podobně. Některé neberou od rodiny vůbec nic, protože v jejich regionu by to byla pro klienty příliš silná bariéra. Připomínám, že délka té péče je většinou dva tři týdny života, takže dohromady je to opravdu pár tisíc.

Ale i kdybyste neměli vůbec žádné peníze, stejně se obraťte na hospic, často se dá alespoň vyjednat sleva. Většinou když rodina vidí, jak velkou úlevou pro ně naše péče je, říká: škoda, že jsme o vás nevěděli, najali bychom si vás daleko dřív. Kromě naší stránky Centrum paliativní péče doporučuju podívat se na stránku Umirani.

cz, je to portál velmi informačně nabitý – kromě adres hospiců tam najdete bezplatnou poradnu, kam je možné zavolat nebo napsat e‑mail a poradit se o čemkoli, co by vás nebo příbuzné trápilo.

Jak se chová člověk, který ví, že za pár týdnů umře? Poznal jste lidi, co se s tím vyrovnali?Jedna paliativní pranostika říká, že člověk umírá stejně, jako žil. Smrt není nic, na co bychom se těšili, ale zároveň víme, že to stejně jednou přijde. Takže do určité míry se s tím dokáže vyrovnat řada lidí.

Ale moje zkušenost je, že člověk stejně vždycky do poslední chvíle doufá, že se ještě něco najde. Že se stane zázrak nebo se objeví nějaký nový lék. A pro nás je důležité, aby i ten, který doufá v zázrak (nebo aspoň v to, že se ještě dožije narození vnučky), byl zároveň schopný s námi mluvit o tom, jak si přeje, abychom se o něj starali, pokud se ten zázrak nestane.

Aby dokázal vybalancovat popření na jedné straně a vyrovnání na druhé straně.

Já bych asi hodně brečela…Jasně, brečí oni, rodina a občas i my. Není nutné hrát, že je všechno v pořádku, že se vlastně nic neděje a že vás zachráníme od všech úzkostí a obav.

Ale je důležité, abyste věděla, co se děje. Považoval bych za velmi nešťastné, kdyby se člověk dozvěděl pravdu až dva dny před smrtí. Z různých průzkumů vyplývá, že zhruba osmdesát procent nemocných si to přeje vědět.

Zároveň by ale měl mít člověk možnost si vybrat.

Ale jak to udělat? Když se mě doktor ve chvíli, kdy pozoruje výsledky mého CT, zeptá, jestli chci znát pravdu, rovnou se složím. Jak to mají lidem říkat?Jedna taková šikovná metoda je, že se vás na to zeptá už v momentě, kdy vás posílá na nějaké vyšetření.

Když přijdete za lékařem s tím, že vás někde bolí, tak už ve chvíli, kdy vás posílá na CT, by měl říct: „Pošlu vás na cétéčko, jsem přesvědčen, že to nic vážného nebude, ale kdyby bylo, jak byste si přála, abych o tom s vámi mluvil? Někdo je radši, když u toho má manželku, někdo to chce slyšet naplno, někdo to nechce slyšet vůbec. Co vy?“ Pak by ho měl nechat chvíli uvažovat. Vy pak řeknete třeba: „No, pane doktore, trochu mě teda děsíte, ale když už o tom mluvíme, tak já bych teda radši bez manžela, protože on by se složil.“ Ale pokud začne lékař s tím, že je všechno v pořádku, a pak dostanete špatné výsledky, je pro něj daleko těžší to téma otevřít.

I když člověk umírá, může zažívat radost.

Děkuju, že jsem to stihla

O čem si chtějí povídat ti, kdo vědí, že před sebou nemají žádnou dlouhou budoucnost?Často od nemocného slyšíme, jak ho dráždí, když kolem něho všichni chodí jako hromádky neštěstí, pláčou, opečovávají ho. Řešte s ním to, co předtím.

Když stavíte dům, tak ho určitě zajímá, jak to pokračuje. Má sice nevyléčitelnou nemoc, ale není to tak, že by už chtěl jen čekat na smrt. Pořád má nějaké svoje plány.

Budete mít zájem:  Divoký ocet je výborný na posílení imunity

I když má před sebou třeba jen měsíc života, může si ještě zajet na chalupu, zajistit rodinu, vyřídit hypotéku, opravit vztahy.

Ale co když někdo chce jen čekat na smrt?Pokud někdo upadne do apatie, snažíme se mu z ní pomoct, ale ne vždycky se to podaří. Kdybyste mi řekla, že fakt nechcete, tak vás k životu nepřitáhnu, ani kdybych byl nejlepší psycholog na světě. Pokud vy sama nebudete chtít, moc se o to snažit nebudu, budu respektovat váš postoj. Apatie ale není zase tak častý problém.

I člověk, který umírá, je velmi slabý a nemůže být už nijak aktivní, dokáže zažívat radost. Když ho navštíví rodina, když si může promluvit s přáteli, když má možnost se podívat na film, který měl rád, nebo když mu někdo předčítá jeho oblíbenou knížku, tehdy si řekne: Jo, díky, to bylo prima. Je to sice na houby umírat ve třiceti letech, ale jsem rád, že jsem to ještě stihl.

Říkal jste, že se snaží opravit vztahy. Trápí to hodně umírajících?Velmi často jim jde o to něco odpustit nebo aby někdo odpustil jim.

Proto se náš sociální pracovník zajímá velmi intenzivně o pacientovo rodinné pozadí, jestli tam má nějakou křivdu nebo potřebu něco narovnat.

A pokud víme, že ano, tak se často vysoko nad rámec běžných povinností snažíme mu toho člověka najít, což po těch letech nebývá vůbec lehké.

Kromě vztahů, co jsou naše další poslední velká témata?Jednak je to potřeba zachování důstojnosti. Pak je pro umírající důležitý pocit, že jsou pořád nějak užiteční. Také se ptají, jak bude jejich nemoc probíhat. Potřebují vědět, na co se mají nachystat.

Bude mě to bolet, budu na vozíku, budu ležet v posteli, budu moct chodit, je to nakažlivé, budu muset mít nějaké hadičky… Zároveň je pro každého důležité vědět, že ať to bude jakkoli, my u něj budeme a pomůžeme mu s tím, aby netrpěl, aby mu bylo nejlépe, jak to bude možné.

Ještě mě napadá jedna věc, která to všechno propojuje: potřebuje mít možnost si nějakým způsobem tyhle věci upravovat a rozhodovat.

Do kamenného hospice se jezdí cestou poslední. Jak moc člověka deprimuje vědomí, že je tam napořád a zároveň nakrátko?Když se tam dostane, bývá to pro něj obrovská úleva.

Velmi často se tu poprvé vyspí, protože nemá bolesti, které ho do té doby trápily. Může si o svém životním příběhu s někým povídat, protože tady na něj mají čas.

A konečně mu tu někdo vysvětlí, co ho asi čeká, a zároveň ho ujistí, že na to nebude sám. Bohužel u nás umírají v hospicích jen asi dvě procenta lidí.

Proč? Kde končí ti ostatní?Protože hospice nejsou začleněny do hlavního proudu zdravotnického systému. Naprostá většina lidí skončí v nemocnicích a v LDN. Bohužel.

Je to škoda, když je o pět kilometrů dál hospic, který má volná lůžka, a ten člověk by tam mohl ležet, akorát o něm neví.

Proto je náš klíčový úkol pracovat na větším propojení a spolupráci nemocnic, hospiců a center paliativní péče.

Můj táta taky umíral v nemocnici. Když jsem jednou ráno přišla, ležel na zádech, kalné oči nehybně upřené ke stropu, ruce měl propletené jako k modlitbě. Dýchal, ale nehýbal se, nereagoval, nemrkal.

Po patnácti minutách mu sestra sáhla na krkavici a přikryla mu obličej. Myslíte, že věděl o tom, že tam jsem?Otázka by spíš měla být, jak moc je důležité pro vás, že jste tam byla. Případně proč tolik potřebujete zjistit, jestli o vás věděl.

Nevím, jak to máte vy, ale většina lidí by mi řekla, že to pro ně důležité bylo.

Samozřejmě, je pro mě zásadní, že jsem ho mohla při tom přechodu držet za ruku.

Jen se pořád ptám, jestli to věděl…Řada pacientů si v komatózním stavu dobře uvědomuje, co se kolem nich děje, ale jestli je to případ vašeho tatínka, to vám nikdo nepoví. Beru to spíš ze strany těch, kdo žijí.

Spousta lidí o tohle poslední rozloučení přijde. Sedí vedle postele třeba celou noc, pak si odskočí domů převléknout se a během té hodiny jejich příbuzný zemře. A oni si to pak zbytečně vyčítají.

Říká se, že umírající dokonce chce, aby si ten dotyčný odskočil, protože tím, že u něj sedí, mu brání v odchodu…Ano, říká se to. Jenže my doopravdy nevíme, kam a kdy odchází vědomí.

Proto musí být náš přístup praktický: důstojnost člověka má být zachována až do posledního momentu.

Takže i ve chvíli, kdy začne pacient chrčet, upadat do kómatu, má delirium nebo je duchem nepřítomen, pořád se k němu chováme a pořád na něj mluvíme, jako by přítomen byl. My totiž nevíme, kde v tu chvíli je.

Je pravda, že většina lidí chce umřít doma?Podle různých průzkumů vychází, že osmdesát procent lidí si přeje zemřít doma v kruhu rodinném. Ale to je průzkum veřejného mínění. Představte si, že jste zdravý člověk, nakupujete v supermarketu, někdo vám telefonuje a zeptá se vás, kde chcete umřít.

Nebudete nad tím moc přemýšlet a řeknete doma. Jenže realita je pak třeba jiná. Když jste nemocná, víte, co to s sebou nese, vidíte, jak je to těžké pro vaše nejbližší, kteří musí chodit do práce. Nebo třeba bydlíte sama v pátém patře bez výtahu a nemáte potřebu trávit tam své poslední chvíle.

To je vlastně pravda. Takový osamělý člověk se možná do té nemocnice vyloženě těší.Přesně tak. Milerád bude někde, kde se o něj personál postará a kde nebude sám.

Naším úkolem není dostat za každou cenu všechny domů a vyřešit vztahy s jeho blízkými, ale spíš se snažit porozumět jeho životnímu příběhu a respektovat jeho vidění světa, nic mu nevnucovat.

Snažit se pochopit, co je pro něj důležité a jak by se měl ten závěr jeho života odehrát.

Jak umírají děti

Vygooglovala jsem si o vás, že jste studoval psychologii v Brně a v Anglii, byl jste na různých stážích všude možně po světě a získal jste několik stipendií. Jste tedy mladý muž se slibnou budoucností.

Proč jste ji spojil zrovna s umíráním?Lidé mají občas představu, že za sebou musím mít nějaký silný příběh. Že mně třeba umírala babička ve špatných podmínkách a já od té doby vedu křižáckou výpravu proti zlým zdravotníkům. Ale tak to není.

Spíš mě během studia oslovila existenciální psychologie.

A to je?Je to přístup, který považuje za důležité několik základních témat v lidském životě, jako je svoboda, zodpovědnost nebo právě smrt.

Její autoři říkají, že každý z nás se musí s těmito věcmi nějak vyrovnat, protože jsou to kořeny našich problémů i našich radostí. To mi dávalo smysl. Asi tak ve druháku jsem začal přemýšlet, jestli to někdo používá v praxi.

A tak jsem se přihlásil na Slovensko na dvouletý vzdělávací program do dětského hospice Plamienok.

To jste si dal rovnou dvojitou nálož. Umírající, a ještě k tomu děti. Jak vám bylo, když jste tam přišel poprvé?Když si vybavím svou první návštěvu v rodině, tak to byl pro mě samozřejmě velký šok.

Byl to těžký příběh rodiny, kterým už zemřelo jedno dítě a druhé bylo od narození velmi těžce nemocné a umíralo.

Odnesl jsem si odtud především setkání s těžkým životním osudem jedné rodiny, ale taky intenzivní zkušenost, jak výrazně jí můžete pomoct. A to je moje hlavní motivace.

Je u profesí, jako je ta vaše, důležitá víra v Boha?Je tu řada lidí, kteří mají nějakým způsobem respekt vůči transpersonálním záležitostem. Spoustu kolegů je, stejně jako já, věřících.

Ale jestli mi víra pomáhá v mé práci nebo jestli tam hraje nějakou klíčovou roli, to bych si nedovolil tvrdit. Určitě bych neřekl, že tuhle práci dělám proto, že jsem věřící nebo že bych chtěl lidem pomáhat.

Nějaká taková motivace tam možná bude, ale já mám spíš zájem o to téma jako takové. Ještě to řeknu z druhé strany. Občas lidé říkají, že aby tuhle práci člověk mohl dělat, musí být věřící. Že musíte věřit, že smrt je dvojtečka, a ne tečka za životem.

Já v to osobně věřím nebo doufám, ale zároveň se to v mé práci nesmí nijak projevit. Považuju za velmi neprofesionální, kdyby paliativní tým nějakým způsobem podsouval své hodnotové rámce do rodiny klienta.

Mezi hospicovými pacienty mohou být i děti. Vědí, co je smrt? A je vhodné se s nimi o ní bavit?Děti o smrti dost přemýšlí, však se také často vyskytuje v pohádkách. A bavit se s nemocným dítěte musíme – jinak se nedozvíme, čeho se obává, co mu běží hlavou, z čeho má strach.

Dítě není hloupé, vidí, že Pepíček, který má tu stejnou nemoc, už nemá žádné vlasy a vedle Franta zmizel a najednou si jeho plačící rodiče přišli pro hračky. Z hlediska našeho přístupu k pacientům je odlišnost mezi nemocným dospělým a dítětem hlavně v tom, že je to nepoměrně těžší pro jeho rodinu.

Je tam velký pocit nespravedlnosti a otázka proč.

Děti moc neupadají do deprese. Nemají představu budoucnosti, o kterou přijdou.

Otázka proč… Co odpovídáte rodičům, když se vás zeptají?Odpovím asi takhle: „Já nevím. Pro mě je to stejně nepochopitelné jako pro vás. Kdyby to bylo moje dítě, nevěděl bych, co bych dělal. Ale můj úkol je být tu s vámi a snažit se vám pomoct, jak budu schopen.

“ Ta rodina ale ví, že na tu otázku žádná logická, uspokojivá odpověď neexistuje. Musí si na to nějak odpovědět každý sám. Někomu pomáhá spirituální cesta, jiný si zase řekne – holt je to genetika, s tím se nedá nic dělat, ale všichni se snaží poslední chvíle tomu dítěti co nejvíc zpříjemnit.

Aby mělo možnost si užít zbytek života aspoň trochu v radosti. A toho lze dosáhnout.

Je rozdíl mezi dítětem, dejme tomu předškolního a školního věku, a puberťákem?Velký. Malé děti tolik neupadají do deprese, protože ještě nemají představu budoucnosti, o kterou přijdou.

U adolescentů se to láme, protože těm už to dochází. Puberťák už ví, že nebude mít nikdy holku, utečou mu taneční, nebude slavný. A může to vidět jako velkou křivdu, stejně jako jeho rodina.

Tady už se deprese objevuje, stejně jako u dospělých.

Mysli na smrt

Myslíte, že by člověk měl na smrt myslet, i když je zdravý?Já říkám Carpe diem, ale zároveň Memento mori. (Užívej dne, ale zároveň Mysli na smrt.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector