Contents:
Aktivujte si odber správ kliknutím na odkaz, ktorý sme vám poslali e-mailom. Zdieľať na facebooku 0 Diskusia 7. Najčítanejšie na SME Domov 4 hodiny 24 hodín 3 dni 7 dní. Ďalšie kolo testovania bude v obciach, pozrite si, v ktorých zoznam 19 2. Koronavírus na Slovensku: Ďalšie kolo plošného testovania bude úplne dobrovoľné minúta po minúte 4 3.
Exministra vnútra obvinili z korupcie. Pred timi rokmi 2 4. Čaputová: Spoločnosť prechádza najťažšou skúškou od novembrovej revolúcie 2 5. Kočnerovho prokurátora Paloviča zbavili funkcie 1 6. Protesty v Bratislave: Fico sa prihovorí cez Facebook a potom sa uvidí 1 7. Najdôležitejšie správy dňa: Boj s covidom je ťažký, no prichádzajú aj dobré správy 1 8.
Patológ: V novembri môže na covid zomrieť štyristo ľudí, potom sa to môže zlomiť 1 9.
0 comments
Šéf polície Kovařík: Rozohnať protest nie je také jednoduché, ako sa zdá 1 V nemocniciach pribudlo skoro sto pacientov s covidom. Pozrite si grafy Foto 1. Pred timi rokmi 82 2. Koronavírus na Slovensku: Ďalšie kolo plošného testovania bude úplne dobrovoľné minúta po minúte 78 3.
Patológ: V novembri môže na covid zomrieť štyristo ľudí, potom sa to môže zlomiť 38 4. Kočnerovho prokurátora Paloviča zbavili funkcie 36 5.
Protesty v Bratislave: Fico sa prihovorí cez Facebook a potom sa uvidí 31 6. Ďalšie kolo testovania bude v obciach, pozrite si, v ktorých zoznam 20 7.
Otvárajú sa kostoly, reštaurácie zatiaľ nie. Čo sa mení od pondelka?
Affiliate program
Vylekala se, šla na testy a zjistila, že je také nakažená. Přestože se vždycky chránil a není si vědom rizikového chování, nakazil se. Člověk zkrátka nikdy neví.
V Americe je to tak, jak popisovala nedávno Tonya Graves, že když tam člověk začíná nový vztah, tak si oba partneři nejdřív zajdou na testy, že jsou HIV negativní.
Přečtěte si: Jsme promiskuitní národ, ochranu nechceme a na pohlavní choroby kašleme.
Mnohé matky se dozví, že jsou nakažené, až ve chvíli, kdy je v porodnici na HIV pozitivitu povinně testují.
Ze statistik plyne, že celkem 73 žen se dozvědělo drsný rozsudek smrti právě v okamžiku, kdy měly být nejšťastnější. A pozor: nejsou to žádné prostitutky, ale normální ženy.
Řadu z nich například nakazil manžel.
Za celých dlouhých sedmadvacet let, co se v Česku statistiky nakažených, nemocných a zemřelých na AIDS sledují, je mezi téměř dvou tisíci nakaženými u nás pouze 19 prostitutek a 73 narkomanů.
Také David Jilich z infekčního oddělení Nemocnice Na Bulovce souhlasí, že jde o nemoc lidí nikoliv na okraji společnosti, ale těch spořádaných, žijících obyčejný život. Pro něj, coby pro lékaře to překvapením není, že počet nakažených a nemocných roste.
Ostatně lékaři před tím varovali už dlouho, jen nebyli moc slyšet. Problém je, že je v Česku řada lidí, kteří o své nákaze vůbec neví. Největším rizikem i sami v ohrožení jsou dnes mladí lidé, kteří o nemoci téměř nic netuší, protože jim o ní ve škole ani doma nic neřekli.
Zkušenosti Báry Trojanové podpořil i velký výzkum Akademie věd , který zjistil, že jen 34 procent mladých lidí se chrání při sexu kondomem. A nemoc AIDS pro sebe vnímá jako hrozbu jen 63 procent mladých od patnácti do dvaceti let.
Druhou rizikovou skupinou jsou pak paradoxně právě dnešní čtyřicátníci a starší, kteří si sice prošli osvětou na základní nebo na střední škole, ale žijí ve falešném pocitu bezpečí, že jich se nemoc netýká.
Jenomže právě lidé v tomto věku často mění partnery, rozvádějí se, navazují nové vztahy a hrozba HIV nákazy se tak zvyšuje. Nemáš ještě svůj účet? Luxusní sluchátka Nokia Purity HD: stylový design pro mladé.
Tyto údaje jsou většinou nutné kvůli zdravotní pojišťovně Anonymní HIV testování Bude ti přidělen kód, pod kterým budeš vyšetřen Pokud víš o nějakém testovacím centru, které zde chybí, dej nám vědět na e-mailu info nakluky.
Kdy jít na testy? Pondělí — Úterý — Středa — Čtvrtek — Pátek — Sobota zavřeno Neděle zavřeno. Za vlády České mafie. Straka vzpomíná na svou životní sezonu pod Hlinkou. Pokus, na který se zapomnělo.
Z rybky z PET lahve je kapitální sumec albín. Další nabídky Premium. Další z rubriky Srovnání polních nemocnic: pražská je vybavenější, v Brně lépe dostupná.
Denně kouří téměř pětina Čechů, alkohol si dá 9 procent lidí, uvedla zpráva.
- SZÚ je jako žába na prameni, brání efektivní prevenci HIV v Česku;
- Česko čelí nejvyššímu ročnímu nárůstu případů HIV infekce.
- HIV v Česku ustupuje. Hrozba přichází z Východu, Rusko čelí epidemii AIDS – Naše zdravotnictví.
- Počet nakažených virem HIV v Česku rekordně vzrostl.
V Brně chtěli otestovat stovky učitelů na koronavirus, přišel jich zlomek. Nespavost, sociální fobie, sebevražedné myšlenky. Druhá vlna dopadá i na děti.
Akční letáky Všechny akční letáky na jednom místě! Druhá vlna dopadá i na děti Srovnání polních nemocnic: pražská je vybavenější, v Brně lépe dostupná Premium Bývala jsem královna diskoték, teď jezdím na traktoru, směje se vinařka. Natálie manžela urazila.
Něco mi na něm vadí, ohrnula nos i další nevěsta. Před prodejnami budou fronty, až třetinu lidí neobsloužíme, tvrdí obchodníci.
S covidem, či na covid? Neveřejné statistiky úmrtí ukazují sílu druhé vlny. Šéf Pfizeru prodal většinu svých akcií firmy. V den oznámení úspěšné vakcíny. Dcera Blaženy ze Slunce seno chodí s miliardářem starším než její matka.
Právě čtete Vláda omezila počet lidí v obchodech, žádá o nouzový stav do Popírači stojí na špatné straně historie Rouškaři jsou vítači migrantů, za nenošení se neomluvím, říká Klaus Piráti mají 21 procent, se Starosty by předstihli ANO, ukazuje uniklý model Když zlepšení vydrží, PES vrátí další žáky do škol za týden, naznačil Plaga Česko má Index rizika Premiantem je Praha, nejhorší Ústecko a Šumpersko Rok od počátku pandemie do Česka zamíří první vakcíny proti covidu Zpočátku jsem se cítil jako přítěž, líčí student, který pomáhá v nemocnici Děti do škol vracejme až v lednu, riziko třetí vlny je velké, míní viroložka Rozloží se tělo v covidovém vaku?
Majitele pohřební služby trápí opatření Laboratoře v pátek odhalily případů, opět ubylo hospitalizovaných.
Sexuálně přenosné nemoci
Sexuálně přenosné infekce jsou všechny infekce a nemoci přenášené pohlavním stykem. Postihují ženy i muže. Hlavní příčinou nákazy pohlavně přenosnou nemocí je nechráněný pohlavní styk. Některé nemoci se přenáší i z matky na plod během těhotenství nebo kontaktem s kontaminovanou krví.
Nejdůležitější ochranou před nákazou pohlavní chorobou je prevence v podobě vyhýbání se nechráněnému sexuálnímu styku s partnery, jejichž zdravotní stav vám není známý. Pravidelné preventivní prohlídky na gynekologii vám pak pomohou odhalit včas případnou infekci.
Některé infekce, jako jsou nejčastěji se vyskytující chlamydie, se u většiny žen obejdou bez vnějších příznaků, přesto mohou při neléčení mít za následek neplodnost.
Na gynekologa se rozhodně obraťte v případě, že se u vás objeví výtok z pochvy, zarudnutí či kožní změny v oblasti vulvy, svědění genitálu nebo bolesti při močení.
Pokud střídáte nebo jste v minulosti střídala sexuální partnery a měla s nimi nechráněný pohlavní styk, je na místě požádat o vyšetření na sexuálně přenosné infekce během preventivní prohlídky na gynekologii i v případě, že se u vás neprojevují žádné příznaky.
Pro úspěšné vyléčení sexuálně přenosných infekcí je nutná léčba obou sexuálních partnerů.
Nejčastější sexuálně přenosné infekce a choroby a jejich léčba
Chlamydie (chlamydiové infekce) jsou nejčastěji se vyskytující sexuálně přenosnou infekcí, která postihuje ženy i muže. Způsobuje ji bakterie chlamydia trachomatis a u 70 až 80 % žen a asi u 40 % mužů probíhá bez příznaků, což nahrává šíření infekce v populaci.
U žen infekce způsobuje záněty močové trubice a záněty děložního hrdla. Projevuje se ponejvíce pálením močové trubice, výtokem a krvácením mimo menstruaci. Při neléčení může vést až k neplodnosti. Chlamydiové infekce léčíme antibiotiky.
Je také potřeba, aby postižená klientka kontaktovala všechny sexuální partnery, kteří se od ní mohli nakazit.
Kvasinkové infekce jsou způsobené plísněmi (houbami) rodu Candida, které v případě přemnožení napadají kůži a sliznice. U žen se projevují úporným svěděním a bílým hrudkovitým výtokem z pochvy. Na kůži vulvy se mohou objevovat drobné olupující se puchýřky. Kvasinkové infekce léčíme antimykotiky, nejčastěji ve formě masti či vaginálního čípku.
HPV (human papilomavirus) neboli lidské papilomaviry jsou viry, které napadají pokožku a sliznice lidského těla. Existuje přes sto kmenů tohoto viru, které mají na lidský organismus různý vliv, případně se nijak neprojevují.
Z pohledu gynekologie jsou podstatné kmeny způsobující změny děložního čípku a genitální bradavice (zejména HPV 6 a 11) a vysoce rizikové kmeny způsobující přednádorové stavy a karcionom děložního čípku (zejména HPV 16 a 18). Nákaze HPV 6, 11, 16 a 18 lze předcházet očkováním, které je nejlepší aplikovat před dosažením věku 26 let.
Na trhu jsou ale v současné době vakcíny, které pomáhají chránit před HPV infekcí ženy až do věku 45 let.
Kondylomata (condylomata accuminata, špičaté kondylomy) jsou drobné bělavé či růžové bradavičky, které vznikají v důsledku infekce lidskými papilomaviry.
Vyskytují se na kůži a sliznicích v oblasti genitálií a během různorodých sexuálních aktivit se mohou rozšířit i na jiné části těla, například koutky úst nebo mezi prsty rukou. Tlakem, třením či zapařením dochází k narušení povrchu bradaviček, mokvání a infekci s výrazným zápachem.
Kondylomata léčíme především odstraněním bradaviček. Léčbu mohou doplnit léky posilující imunitu a antivirotika.
Trichomonádová vulvovaginitida je poměrně častou pohlavně přenosnou nemocí u žen. Způsobuje ji prvok Trichomonas vaginalis. Projevuje se pěnivým vaginálním výtokem žlutozelené barvy.
Infekci provází nepříjemný zápach, pálení v oblasti močové trubice, otok stydkých pysků a výskyt tečkovitých krvácivých míst na děložním hrdle. U mužů je infekce v naprosté většině případů bezpříznaková.
Mykoplazmata a ureaplazmata jsou bakterie, které u žen mohou způsobit zánět pochvy, močové trubice, vejcovodů nebo ledvin. Mykoplazmatické či ureaplazmatické infekce se projevují svěděním či pálením při močení a výtokem z pochvy.
Při neléčení mohou vést až k neplodnosti, v těhotenství mohou u nakažených žen způsobovat komplikace a mohou být příčinou předčasného porodu a zánětlivých onemocnění u novorozenců.
Mykoplazmatické a ureaplazmatické infekce léčíme stejně jako chlamydiové infekce antibiotiky.
Herpes (herpes genitalis) je virová infekce, jejímž původcem je Herpes virus hominis. Přenáší se kontaktem s místem postiženým infekcí. Prvotní nákaza se projevuje jako akutní onemocnění s horečkami, celkovou slabostí, zduřením uzlin a otokem a zduřením postižené části genitálu. Mohou se objevit malé boláky, které praskají a jsou velmi bolestivé (opar).
Po odeznění prvních projevů onemocnění virus dále přežívá v těle a obvykle se jednou za čas připomene výsevem oparu v oblasti genitálií nebo i v přidružených oblastech. U mnoha lidí je infekce herpes virem bezpříznaková, ale i takoví jedinci přenášejí virus dále na své sexuální partnery.
V léčbě herpes využíváme především antivirotika a dále látky podporující imunitní reakce organismu.
Závažné sexuálně přenosné nemoci
Mezi sexuálně přenosné nemoci patří samozřejmě také závažnější onemocnění. Nejznámější je virus HIV, který způsobuje nemoc AIDS.
Vyšetření krve na přítomnost viru HIV doporučujeme všem klientkám, které střídají nebo v minulosti střídaly sexuální partnery.
Než se projeví, může být virus přítomen v těle bez jakýchkoli výraznějších příznaků i několik let. V těhotenství se virus HIV přenáší z matky na plod.
Dalšími závažnými sexuálně přenosnými chorobami jsou syfilis, kapavka, venerický lymfogranulom a měkký vřed (ulcus molle). Všechna tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení.
Nejčastější z nich je kapavka (gonokoková infekce). Kapavka je sexuálně přenosná nemoc bakteriálního původu.
Projevuje se hnisavým zánětem močové trubice a může v některých případech přejít i do chronické formy.
Česko je mezi státy s největším nárůstem HIV
Odborníci vedou debatu, zda tito pacienti jsou skutečně vyléčení, či jen funkčně vyléčení, tedy v takzvané remisi, což je stav, kdy zmizely příznaky a projevy onemocnění, ale nikoli nemoc jako taková. Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.
Počet prípadov nakazenia sa HIV infekciou na Slovensku rastie
Hlavní stránka. Stalo se. Blízký a Střední východ. Vztahy a sex. Internet a PC. Hry a herní systémy. Autosalon Ženeva. Školy už o HIV nákaze nemluví. A odborníci se shodují, že právě kvůli tomu se nemoc během posledních dvaceti let tolik rozšířila.
Teď v srpnu, ze kdy jsou nejčerstvější statistiky, dokonce padl dosavadní rekord z loňska v počtu nově nakažených: 24 lidí zjistilo, že mají v těle časovanou bombu v podobě viru HIV. Jen za srpen přibylo 24 nových HIV pozitivních.
Tato nejčerstvější oficiální statistika je však podle odborníků pouze desetinou skutečného počtu nakažených lidí u nás.
Ti o své nákaze zatím ještě nevědí. A že se to může stát skutečně komukoliv, že se život v jedné vteřině převrátí naruby, dokazují i tyto příběhy. Až když spolu byli pět let, řekl jí, že je HIV pozitivní. Vylekala se, šla na testy a zjistila, že je také nakažená. Přestože se vždycky chránil a není si vědom rizikového chování, nakazil se.
Člověk zkrátka nikdy neví. V Americe je to tak, jak popisovala nedávno Tonya Graves, že když tam člověk začíná nový vztah, tak si oba partneři nejdřív zajdou na testy, že jsou HIV negativní. Přečtěte si: Jsme promiskuitní národ, ochranu nechceme a na pohlavní choroby kašleme.
Mnohé matky se dozví, že jsou nakažené, až ve chvíli, kdy je v porodnici na HIV pozitivitu povinně testují. Ze statistik plyne, že celkem 73 žen se dozvědělo drsný rozsudek smrti právě v okamžiku, kdy měly být nejšťastnější. A pozor: nejsou to žádné prostitutky, ale normální ženy.
Řadu z nich například nakazil manžel. Za celých dlouhých sedmadvacet let, co se v Česku statistiky nakažených, nemocných a zemřelých na AIDS sledují, je mezi téměř dvou tisíci nakaženými u nás pouze 19 prostitutek a 73 narkomanů.
Také David Jilich z infekčního oddělení Nemocnice Na Bulovce souhlasí, že jde o nemoc lidí nikoliv na okraji společnosti, ale těch spořádaných, žijících obyčejný život.
Šéf polície Kovařík: Rozohnať protest nie je také jednoduché, ako sa zdá 1 V nemocniciach pribudlo skoro sto pacientov s covidom.
Jsme promiskuitní národ, ochranu nechceme a na pohlavní choroby kašleme
Český národ se obecně řadí mezi ty, které nejčastěji střídají sexuální partnery, čili jsme ve škatulce „promiskuitní“. Kontinuální výzkum sexuálního chování české populace realizovaný v letech 1993, 1998, 2003 a 2008 ukázal mimo jiné na to, kdo vítězí s počtem partnerů, ale také jaká rizika to přináší.
Kolik stihneme za život vystřídat partnerů?
- ženy – pět a více sexuálních partnerů za život
- muži – deset a více sexuálních partnerek za život
Jen necelá polovina mužů pak udává méně než pět sexuálních partnerek. Naopak deset a více partnerů přiznává více než 20 % mužů a jen 14 % žen.
- sex s náhodnými partnery uvádí 66 % mužů
- sex s neznámým mužem přiznává téměř 40 % žen
Prezervativ už nefrčí
Lidé se domnívají, že pokud zůstanou ve vztahu věrni, jsou tak chráněni před možným onemocněním. To však předpokládá také partnerovu věrnost a dokonce znalost celé jeho sexuální historie. Ne vždy se po nákaze musí projevit příznaky, které iniciují návštěvu lékaře. Takový člověk se může stát přenašečem nemoci a nevědomky ji dále šířit.
Před některými pohlavními chorobami neposkytuje 100% ochranu ani kondom. Například viry HPV, které mohou způsobit rakovinu děložního čípku, se přenášejí i při nekoitálních praktikách. Navíc, kondomy se v dnešní době už nepoužívají tak jako kdysi. Na vině bude jak vysoká cena za tři latexové návleky, tak i snížený prožitek ze samotného aktu.
Dále čtěte: Do Česka míří nová pohlavní choroba
Za posledních dvacet let se výrazně snížil počet párů, které při sexu používají prezervativ. Ženy si chtějí raději užít styk bez něj, což jim z hlediska ochrany před otěhotněním umožňuje i hormonální antikoncepce.
Používání kondomu tak v České republice můžeme považovat za nedostatečné. Podle údajů z roku 2008 po kondomu sáhlo jen 14 % žen. Klesl také význam nitroděložního tělíska. Už jen 2 % párů dnes spoléhají na princip plodných a neplodných dnů.
Přerušovaná soulož je také na ústupu.
Jsme promiskuitní národ, ochranu používat nechceme, kupředu levá, jsme na dobré cestě k získání pohlavní choroby. Mezi obávané smrtelné pohlavní choroby se řadí AIDS – nemoc způsobená virem HIV, a syfilis. K neméně závažným nemocem patří kapavka a chlamydie. Pojďme si zrekapitulovat zrádnost těchto onemocnění.
Přečtěte si také: Nemoc z líbání aneb choroby puberťáků
AIDS
Nemoc oslabuje přirozenou obranyschopnost lidského těla a organismus je pak náchylný k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. Onemocnění způsobuje vir HIV, který napadá bílé krvinky důležité pro lidskou imunitu.
Nakažený vůbec nemusí vědět, že je nakažen, neb nemusí trpět žádnými zdravotními komplikacemi a nezřídkakdy tak bezděčně nakazí další sexuální partnery. U většiny nakažených osob dojde k rozvoji příznaků HIV/AIDS do 10 – 15 let po kontaktu s virem.
I přes pokroky v léčbě je nemoc stále nevyléčitelná a smrtelná.
Syfilis
Jedna z nejnebezpečnějších pohlavních chorob. Kvůli promiskuitnímu chování mladých lidí výskyt tohoto onemocnění v Česku v posledních letech neustále stoupá. Nemoc se přenáší pohlavním stykem, z matky na plod i orálním stykem.
Čtěte také: V pornofilmech by se měly začít používat kondomy
U neléčeného pacienta má nemoc tři fáze:
- 1. fáze – drobné nebolestivé vředy v oblasti pohlavních orgánů, tyto příznaky jsou špatně rozpoznatelné a lehce zaměnitelné s jinými chorobami. Nakažený pacient proto v první fázi o nemoci nemusí vědět.
- 2. fáze – infekce se šíří organismem, často se projevuje vyrážkou či zvětšenými uzlinami.
- 3. fáze – tehdy virus napadá i další orgány, dochází k postižení mozku a srdce, které může skončit smrtí.
Kapavka a chlamydie
Tyto choroby nejsou na rozdíl od AIDS nebo syfilis smrtelné, a proto lidé jejich prevenci často podceňují. Výskyt kapavky a chlamydií však právě kvůli nedostatečné prevenci a lehkovážnému navazování sexuálních vztahů v České republice v posledních letech stoupá. Chlamydiemi trpí téměř 15 % sexuálně aktivních žen.
Podobně jako u AIDS nemusí mít nemoc v počátečním stádiu zjevné příznaky. Často se objeví až pozdní komplikace ve formě srůstů a neprůchodnosti vejcovodů, které vyvolávají chronickou pánevní bolest, neplodnost a zvýšené riziko mimoděložního těhotenství. Kapavka může vést k potratu, mimoděložnímu těhotenství a neplodnosti u žen i mužů.
Přenáší se téměř výhradně pohlavním stykem a projevuje se hnisavými záněty pohlavních orgánů nebo očních spojivek.
Human Papillomavirus HPV
S HPV neboli lidským papilomavirem se za svůj život setká zhruba 80 % žen. U většiny z nich však do dvou let dochází k spontánnímu vyčištění infekce. U žen, u nichž k vyčištění nedojde, přetrvává riziko, že se infekce rozvine až v rakovinu děložního čípku.
Nejčastěji se dívky a ženy nakazí mezi 15 a 25 lety. Přednádorové stavy se u nich diagnostikují zhruba o deset let později. Ženy se závažnějšími změnami na děložním čípku a přednádorovými stavy si nechávají chirurgicky odstranit postiženou část děložního čípku.
Tyto zákroky mohou mít vliv na budoucí těhotenství nebo mohou zvyšovat riziko předčasného porodu.
U žen nad 30 let se pak lékaři setkávají s rakovinou děložního čípku. V České republice žije s touto diagnózou v současné době více než 16 tisíc žen, 400 z nich na tuto nemoc ročně umírá.
Čtěte k tématu: HPV souvisí se sexem, týká se proto muší u žen
Co zvyšuje riziko infekce? HPV viry způsobující rakovinu děložního čípku se přenášejí sexuálním stykem, ale také nekoitálními praktikami. K přenosu HPV viru může dojít pouhým třením nebo kontaktem kůže na kůži v oblasti genitálií.
- Na rozvoj rakoviny děložního čípku může mít vliv změna sexuálního partnera, především pokud se jedná o partnera, který měl v minulosti sexuální vztah.
- Několikanásobně zvyšuje riziko také předešlá zkušenost s jinými pohlavními chorobami (chlamydie, HIV, …).
- Mezi rizikové faktory patří kouření. Udává se, že u žen kuřaček dojde k rozvoji rakoviny děložního čípku až dvakrát častěji než u nekuřaček.
- Svou roli hraje také časné zahájení pohlavního života, před 15. rokem věku.
- Až čtyřnásobně může zvýšit pravděpodobnost rozvoje rakoviny děložního čípku vyšší četnost těhotenství. Vyšší četností se myslí tři a více těhotenství.
MEDICAL TRIBUNE CZ > Rizikové chování přináší nové choroby
Na tomto oddělení je poskytována léčebně preventivní péče v celém spektru kožních a pohlavních nemocí pacientům spádové oblasti a které je superkonziliárním pracovištěm pro pacienty z celé ČR.
- Jak vypadá současná situace ve výskytu sexuálně přenosných chorob v České republice?
Výskyt těchto onemocnění, bavíme‑li se o těch nejzávažnějších a nejvíce hlášených, jimiž jsou syfilis, kapavka a nově se vyskytující chlamydiová infekce s názvem lymphogranuloma venereum, v posledních letech mírně narůstá. Není to ale trend u celé populace, jde zejména o zřetelný nárůst u mužů majících sex s muži na úkor heterosexuálů, kde je výskyt dlouhodobě zhruba stejný. Tento trend vidíme nejen v Česku, ale i v Evropě a celosvětově.
- Příčinou je tedy rizikové chování?
Ano. A ovlivněno je i tím, že v současné době je zejména u mužů majících sex s muži velmi oblíbená sexuální turistika, kde jsou města na tzv. středoevropské ose Amsterdam – Berlín – Praha populárními destinacemi pro turistiku tohoto typu.
Šíření onemocnění právě po této ose můžeme vidět na příkladu choroby venerického lymfogranulomu, která je nová a zkoumá se.
Dnes již pomocí molekulárněgenetických vyšetření dokážeme sestavit mapy, jaký typ nemoci se přenesl z které země kam, a můžeme vidět celou řadu nových subtypů způsobujících tuto chorobu.
- Můžete tuto novou chorobu přiblížit?
Jde o chlamydiovou invazivní infekci, která se dosud v Evropě vyskytovala jen velmi vzácně. Je to onemocnění typické pro tropy a subtropy.
Po roce 2000 začala přicházet první hlášení ze západní Evropy, hlavně z Nizozemska a Španělska, o jejím náhlém narůstajícím výskytu v nejrizikovější populaci, tedy u HIV pozitivních mužů majících sex s muži.
Příznaky infekce lymphogranuloma venereum, která je přenosná sexuálním (převážně análním) stykem, mohou mimikovat ulcerózní kolitidu nebo Crohnovu chorobu. Od roku 2003 je např. v Nizozemsku toto onemocnění epidemiologicky sledováno, protože počet pacientů výrazně narůstá a nejde již pouze o importy.
Choroba se následně začala šířit i do západní Evropy, zejména Velké Británie, Německa a první případ pro celou střední a východní Evropu byl zaznamenán právě u nás na klinice paní doktorkou Vaňousovou v roce 2010. Následující rok jsme měli již tři další pacienty a od té doby jejich počet roste jak v České republice, tak v celé východní Evropě.
- Do té doby se u nás tato nemoc tedy vůbec nevyskytovala?
Možná, že se zde ojediněle vyskytovala i dříve, ale unikala diagnostice, která je v tomto případě složitější. Nestačí jen test na chlamydii, ale je třeba další speciální test na konkrétní typ chlamydie, který dříve nebyl k dispozici. V letech 2015–2016 jsme v ČR zaznamenali již kolem 50 případů ročně, nyní je číslo opět o něco nižší, odhaduji roční nárůst kolem 20–30 nových nemocných.
- Co je podle vás příčinou tohoto poklesu?
Řekl bych, že jsou dva důvody. Jednak se nemoc před lety začala více vyšetřovat, věnovala se jí větší pozornost a pacienti, kteří ji roznášeli, se „odchytali“. Za druhé se trochu zlepšila informovanost mezi rizikovou skupinou.
Problém je zde stále s tím, že při podezření na tuto chorobu dostanete pozitivní test na chlamydie, ale ten je nutné dál dourčit právě druhým testem, což ale mnoho laboratoří nedělá, protože je to nákladné.
Dlouhodobě jsme byli jedním z mála pracovišť, která tuto diagnostiku u rizikových pacientů prováděla, situace se však v posledních letech zlepšuje a toto speciální dotestování provádí stále více dermatovenerologických klinik či pracovišť a samozřejmě Národní referenční laboratoř pro chlamydie.
Víme tedy, že reálných pacientů je určitě víc, ale nepřijde se na ně. Mezi heterosexuály tato choroba příliš rozšířená není, první případ pro střední a východní Evropu byl u nás zaznamenán v roce 2017, šlo o ženu, která se nakazila od bisexuálního partnera.
- Ještě před několika lety se mělo za to, že výskyt některých pohlavně přenosných chorob klesá. Evidentně tomu tak není, např. v USA se dnes mluví o výrazném nárůstu syfilidy. Co je příčinou?
Nejde jen o USA, nárůst syfilidy zaznamenáváme i v Evropě. Na vině jsou tři faktory. Tím prvním je velmi promiskuitní komunita, kdy velká část této komunity, tedy muži mající sex s muži, jsou navíc HIV pozitivní.
Tito pacienti mají dnes díky pokroku v léčbě výrazně vyšší kvalitu života – dostává se jim velmi účinné antiretrovirové léčby a daří se jim dobře. Potom jsou samozřejmě i víc sexuálně aktivní a část z nich, protože již „nemají co horšího chytit“, se nechrání.
Právě v této komunitě se syfilis šíří nejvíce. Druhým důvodem je již zmíněná sexuální turistika, která je v Evropě velmi rozšířená. Třetí příčinou, která sice není v ČR tak častá jako v západních zemích nebo v USA, je používání syntetických drog ke zvýšení sexuální rozkoše.
Tito lidé pak samozřejmě na nejrůznějších party nemají tendenci užívat ochranu.
- Jak je to s vývojem nových léků v tomto odvětví medicíny?
V této oblasti je to podobné jako např. u angíny nebo hepatitidy. Léčbu máme, bakterie známe, nemoc dokážeme vyléčit, takže z tohoto pohledu není moc kam se posouvat, vše je otázkou chování a prevence. Jde spíše o výzkum nových léčebných režimů.
Víme, že pro pacienta se syfilidou máme různá antibiotika, která dokáží nemoc bezpečně vyléčit. Problém je, že když se pacient znovu nakazí, musíme léčbu opakovat. Máme rekordmany, kteří si do svých 35 let dokázali třeba osmkrát uhnat syfilis.
Abychom nákaze předešli, museli bychom takovýmto rizikovým pacientům antibiotika dávat kontinuálně, což by samozřejmě mělo četné nežádoucí účinky na úrovni jedince a případně i populační antibiotické rezistence.
Existují menší studie, kde se zkoušelo těmto pacientům podávat intervalově antibiotika, ale zjistilo se, že měli sice méně infekcí, ale jejich chování to nezměnilo a začaly se častěji objevovat rezistentní infekce.
- Do jaké míry je právě rezistence zde problém?
Je to specifické chorobu od choroby. Co se týče syfilis, obrovská výhoda je v to, že tato bakterie si nedokáže vytvořit rezistenci na penicilin, což je hlavní antibiotikum, kterým se celosvětově léčí.
Nikdy nebyl zaznamenán problém s rezistencí syfilidy na penicilin, což je skvělé.
Třeba na novější antibiotikum azitromycin, který se podával v letech 2005–2010 a byl oblíbený, protože jej stačilo podávat kratší dobu, si syfilida vytvořila rezistenci velmi rychle, a dnes se tedy nedoporučuje.
Opačný problém je ale u kapavky, kde máme celosvětově s rezistencí problém. Od roku 1940, kdy se penicilin objevil a zjistilo se, že funguje i na kapavku, např. v USA převládalo přesvědčení, že nemoc bude brzy zcela vymýcena.
Místo toho ale patří právě kapavka mezi superbakterie, které si postupně dokázaly vytvořit rezistenci na každý terapeutický režim. V posledních deseti letech dospěla léčba do stadia, kdy se dává dvojkombinace antibiotik azitromycin/ceftriaxon, jejíž výhodou je, že jde o jednorázový režim, který nemoc vyléčí.
Ale začínají se objevovat rezistence i na tuto antibiotickou dvojkombinaci, což už je problém.
- Jaká je situace s rezistencí v ČR? I kapavky zde přibývá…
Epidemiologická situace stran rezistence kapavky se liší regionálně. Existuje evropský program, který sbírá z většiny evropských zemí kmeny a porovnává, na co je v té které zemi větší rezistence.
U nás jsme na tom celkem dobře, na většinu běžně používaných antibiotik je rezistence do 50 procent a naštěstí si v ČR nejsem vědom případu, že by se objevila kapavka rezistentní na ceftriaxon.
S penicilinem je to 50 na 50, zda bude na kapavku fungovat, nebo bude rezistentní. U většiny ostatních antibiotik jsme na tom trochu lépe.
- Existuje tedy vůbec u sexuálně přenosných chorob nějaká, kde je zřejmý pokles a mohlo by se hovořit o jejím možném vymýcení?
Asi ne a myslím si, že pohlavní choroby se nám úplně vymýtit nepodaří nikdy. I když jejich výskyt je hodně specifický v různých zemích, a to i podle režimů přístupu k léčbě. V ČR je režim hodně represivní, což znamená, že tyto choroby jsou povinně centrálně hlášeny.
Je zde i povinná léčba, což s sebou nese, že pacienti jsou povinně dispenzarizováni. Tento přístup je dost finančně i časově náročný, proto ve většině západních států od dlouhodobého sledování upustili. Pacientům dají antibiotika a dál to neřeší. Náš restriktivní režim má výhody např.
ve srovnání s Německem v tom, že u nás nárůst těchto chorob nebývá tak nekontrolovatelný. Represivní systém jej dovede udržet v nějakých rozumných mantinelech. A máme i přehled např. o menších epidemiích atd.
Na druhou stranu ale pacienti, protože vědí, co všechno je s léčbou spojeno, mají tendenci se pokoušet o samoléčbu a návštěvě lékaře se raději vyhýbat.
Ano, často, když vědí, jakou nemoc asi mají, raději dojedou za hranice do Německa, nechají se otestovat a píchnout injekci a nic dál neřeší. Kdežto tady mají kontroly a další vyšetření, což někteří nechtějí podstupovat. Je samozřejmě otázkou, co je z hlediska systému výhodnější, vše má svá pro a proti.
- Řekl byste, že dochází v poslední době k nějaké změně v chování pacientů?
To je těžko říci. Chování heterosexuální populace, bych řekl, je celkem stejné. Tito pacienti mají z těchto chorob největší pravděpodobnost nakazit se kapavkou, o níž má dnes převážná část populace povědomí a ví, že jim nic tak hrozného nehrozí.
Možná víc oproti minulosti dnes lidé řeší prevenci. Dříve se nestávalo často, aby někdo přišel sám s žádostí o vyšetření na pohlavní choroby. Osvěta je tedy lepší.
Na druhou stranu, když jsme si u našich pacientů dělali malý průzkum, v němž jsme u pacientek, které chodí na vyšetřování znamének, zjišťovali, kolik jich používá při pohlavním styku kondom, překvapilo nás, že při prvním pohlavním styku s novým partnerem použije kondom jen méně než třetina žen. A to určitě není mnoho. Je to dáno i rozšířením antikoncepce, kdy jsou ženy chráněny proti otěhotnění pilulkou, ale na další rizika nechráněného styku již nemyslí.
Naštěstí v ČR máme hodně specifickou situaci v oblasti HIV infekce, kdy přes 80 procent případů tvoří muži mající sex s muži a u heterosexuálů případů závratně nepřibývá. Není žádným tajemstvím, že abyste dostali u nás HIV jako heterosexuál, musíte být velký smolař, a i proto ženy nemají tendenci se tolik chránit.
U HIV pozitivních mužů majících sex s muži je situace zásadně jiná, snažíme se na ně působit, v rámci pravidelných testů a monitoringu je zde např. pravidelný screening na syfilis. Už se objevují pacienti, kteří když vědí, že měli rizikový styk, dojdou se sami nechat otestovat. Je to ale hodně o budování důvěry a o spolupráci.
Pacienti musejí vědět, že se na vás mohou obrátit, požádat o testy a že jim vyjdete vstříc bez zbytečného moralizování či kárání.
- Máte zde nějaké pacienty, kteří docházejí pravidelně?
Určitě máme „recidivisty“, kteří akvírují, a máme i pacienty, kteří docházejí pravidelně každý rok na preventivní testy, které jim rádi uděláme. Záleží samozřejmě i na jejich sexuálním chování. Jsou tací, kteří mají dlouhodobě jednoho partnera nebo partnerku, a pak samozřejmě není dlouhodobě důvod testy dělat, ale pokud člověk partnery střídá, je testování na pohlavní choroby vhodné.
- Myslíte, že jsme příliš promiskuitní národ?
Být promiskuitní ještě neznamená chovat se sexuálně rizikově. Člověk může střídat partnery, ale pokud používá bariérovou ochranu, tedy kondom, chová se stále sexuálně zodpovědně.
Kdežto člověk, který sice má dva partnery za rok, ale jsou neznámí, a nepoužije žádnou ochranu, sice promiskuitní není, ale chová se mnohem rizikověji.
Není tedy dobré zaměňovat promiskuitu a rizikové chování, protože to není totéž.
- Vaše pracoviště patří k jedněm z největších právě v oblasti sexuálně přenosných chorob…
Přijímáme nejen pacienty z okolí, tedy Prahy 8 a 9. Co se týče jejich dlouhodobého sledování, mají‑li např. kapavku nebo syfilis, zůstávají místní pacienti samozřejmě u nás. Je‑li pacient z jiné oblasti, vyšetříme ho, ale pro dlouhodobější sledování jej posíláme zpět na jeho „spádové“ pracoviště.
Ne že bychom pacienty nechtěli, ale nemáme kapacitu. Jsme u nás asi „největší“ pracoviště i díky tomu, že je zde klinika pro HIV pacienty, kde je ke dnešku léčeno kolem 2 000 pacientů, což jsou zhruba dvě třetiny HIV pozitivních pacientů v celé ČR. To je pro nás opravdu velká zásobárna případů.
- Probíhá tady nějaká užší spolupráce?
Ano, již minimálně pět let probíhá mezi námi a infekční klinikou úzká spolupráce, kdy dvakrát týdně s kolegyní trávíme dopoledne přímo v HIV centru, kde jsme k dispozici. Výhodné je to ze dvou důvodů.
Jednak tam máme k dispozici přímo lékaře, kteří se o pacienty starají, což usnadňuje komunikaci, jednak můžeme pacienty přímo odchytit.
Ti si samozřejmě do centra přijdou pro nové léky, které potřebují, ale občas se stává, že k nám do vedlejší budovy již nedorazí…
- Je takových pracovišť, jako je vaše, v ČR dostatek?
V ČR fungují větší venerologická pracoviště většinou při univerzitních a fakultních klinikách, přičemž každé pracoviště se věnuje v různé míře různé problematice. Navíc v Praze fungují i menší ambulance věnující se kvalitně problematice pohlavně přenosných chorob.
V Česku na tom s venerologickou péčí nejsme nijak špatné, zvlášť porovnáme‑li počet lékařů na pacienta se Západem. Problém je spíše v regionální nerovnosti. Např. v severních Čechách a jiných okrajovějších částech republiky je pracovišť i lékařů velmi málo, takže pacienti často přijíždějí k nám.
Výhodou ale je, že Praha i Brno jsou v centru regionů, dostupnost je tedy dobrá.
- Jaký je zájem ze strany lékařů o tento obor?
Problém je v tom, že ne všichni dermatologové se chtějí věnovat i té druhé části oboru, venerologii.
V ČR by podle čísel mělo být okolo 900 dermatologů, ale venerologii aktivně praktikuje odhaduji výrazně méně než čtvrtina z nich.
Je pravda, že pacientů, kteří tuto péči potřebují, není až tolik, ale pokud by se venerologii věnovalo více našich kolegů, ulevilo by se přetíženým fakultním pracovištím.
- Kdybyste mohl mít pro váš obor jedno přání, co by to bylo?
Mým přáním by samozřejmě bylo, aby pacienti neměli pohlavní choroby.
Ačkoli ty běžné, jako kapavka či chlamydie, pokud se léčí včas, nemají nijaké vážnější komplikace, ale problém bývá syfilis, pokud dojde do pozdějšího stadia, kde může dojít k trvalému poškození orgánů, včetně centrálního nervového systému. Reálně ale vím, že toto přání se mi nesplní.
Byla hezká myšlenka, že s rozvojem informačních technologií a internetu se zvýší povědomí o chorobách, lidé se začnou víc chránit a chorob ubude. To ale v realitě nefunguje.
Ačkoliv je základ celé této problematiky o edukaci a prevenci, nikde na světě se nepodařilo různými programy dosáhnout výrazně sníženého výskytu pohlavně přenosných chorob v populaci. Dnes se proto snažíme zaměřit co nejvíce hlavně na ty nejvíce rizikové populace a mít je více pod kontrolou, to se týká hlavně HIV pozitivních pacientů a osob pracující v sexuálním průmyslu.
A měl bych ještě jedno specifické přání, které souvisí s novou chorobou lymphogranuloma venereum. Od doby, kdy se u nás vyskytuje, se snažíme o osvětu nejen mezi dermatovenerology, ale i mezi proktology a gastroenterology.
V našem souboru máme okolo 180 pacientů, v nichž máme 14 případů mladých mužů, kteří byli iniciálně chybně léčeni na Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu. Symptomy jsou podobné, typický začátek mezi 20. a 30. rokem, projevuje se bolestmi břicha, průjmy, úbytkem na váze, krví ve stolici, klinický i histologický nález je hodně podobný.
Při náhlém nástupu těchto obtíží by se ale proto měl gastroenterolog nebo proktolog pacienta zeptat, jakou má sexuální orientaci a zda nemá anální styky. Jediná takováto otázka stačí k následnému odeslání na venerologii, kde se provede potřebný test. Výsledky jsou za pár dnů a po potvrzení diagnózy do 14 dnů pacienta vyléčíme.
Máme případy HIV pozitivních pacientů, u kterých se myslelo, že mají Crohnovu chorobu, a byli dlouhodobě léčeni imunosupresivní terapií, což vedlo k výraznému zhoršení jejich stavu, který skončil hospitalizací, správná diagnóza byla stanovena těsně před resekcí střeva. Přitom diagnózu lze snadno stanovit a nemoc jednoduše a rychle vyléčit.
Myslím, že pro nás, pro lékaře, kteří se ptáme na spoustu jiných intimních věcí, by nemělo být těžké položit právě tuto otázku.
Čtěte také:
Nemocnice budou mít v roce 2020 na 3% růst platů
Beze změny metody screeningu se mortalita nesníží
V péči o nemocné se srdečním selháním nám chybí mezistupeň
K hodnocení kvality by měly přispět resortní referenční statistiky
12. 12. 2014 Na pohlavní nemoci Češi kašlou. Průzkum dopadl děsivě
Praha – Pohlavně přenosnou chorobou onemocnělo již 400 tisíc obyvatel ČR, přesto prezervativ jako ochranu při náhodném pohlavním styku pravidelně používá pouhých 15 % lidí a zhruba každý šestý ve věku do 26 let si myslí, že je HIV infekce plně léčitelná.
AIDS již zdaleka není v očích Čechů takovou hrozbou, jakou byl v devadesátých letech, kdy kampaně varující před chorobou dosáhly svého vrcholu. Ukázal to nejnovější průzkum agentury Ipsos, který postoje obyvatel České republiky k HIV a pohlavním chorobám zkoumal na reprezentativním vzorku populace, jednom z největších za poslední roky.
Bojí se Češi AIDS? Chrání se při náhodném sexuálním styku? Kolik jich mělo pohlavně přenosnou chorobu? Na tyto a další otázky na téma HIV a postojů k pohlavním chorobám odpovídali Češi v minulých týdnech v rámci dotazníkového šetření realizovaného výzkumnou agenturou na popud farmaceutické společnosti GSK – jednoho z lídrů na poli výzkumu a vývoje nových léčiv na HIV.Nainternetový dotazník odpovědělo celkem 1 050 respondentů ve věku nad 18 let ze všech krajů ČR.
I když podle odborníků Česká republika patří ve světě i v Evropě kzemím s nízkým výskytem infekce HIV, počty nemocných rok od roku stoupají. Momentálně tak v Čechách žijí necelé tři tisíce osob s diagnostikovanou HIV infekcí.
Sexuální chování se za poslední desetiletí uvolnilo, obava z rizika přenosu pohlavně přenosné choroby poklesla. Proto příliš nepřekvapí, že každý pátý respondent měl za svůj život více než 10 sexuálních partnerů, nejvíce v Praze, kde toto číslo uvedlo až 30 % dotázaných.
Alarmující je i skutečnost, že k náhodnému nechráněnému sexu se přiznala polovina účastníků průzkumu. Kondom pravidelně používá pouhých 15 % lidí.
Češi se nijak zvlášť nezajímají ani o zdravotní stav svého nového partnera. Zda nový člověk v jejich životě (i v posteli) netrpí nějakou sexuální chorobou, nepovažuje za zásadní přes 60 % Čechů.
Zda je partner přímo HIV pozitivní, na to se odváží zeptat třetina Čechů. Většina ovšem zdravotní stav partnera pouze odhaduje, zejména dle zodpovědného chování.
Vyžádat test na pohlavní choroby si troufne pouhé 1 % lidí.
„Dá se říci, že na dnešní situaci platí rčení: »sejde z očí, sejde z mysli«. S tím, jak se v médiích snížila intenzita osvěty v oblasti pohlavních chorob, která ještě v devadesátých letech minulého století byla na poměrně dobré úrovni, poklesla i opatrnost lidí.
Ano, máme účinné léky, které mohou pomoci významným způsobem prodloužit život infikovaných osob, ale můžeme pomoci jen těm, kteří se svěří do péče odborníků. V největším riziku zdravotních komplikací jsou dosud neodhalené osoby a osoby, které dlouhodobě odmítají užívat doporučenou léčbu,“ říká MUDr.
David Jilich z HIV centra Nemocnice Na Bulovce.
Jeho slova potvrzuje i PharmDr. Monika Horníková, generální ředitelka společnosti GSK: „Průzkum ukázal, že HIV infekce se obává pouze polovina lidí.
Zdá se, že AIDS přestává být strašákem i díky šetrnější moderní léčbě, která dokáže život nemocného nejen prodloužit, ale i výrazně zvýšit kvalitu jeho života. Je nutné si uvědomit, že zcela uzdravit jej stále nedokáže.
“ O to překvapivější je zjištění, že každý šestý respondent do 26 let považuje AIDS za léčitelnou chorobu.
HIV napadá v těle bílé krvinky, které jsou nezbytné pro imunitu. Jejich množství po nakažení do zhruba šesti týdnů prudce klesne. Pak se situace zlepší ale jen krátce. Poté obvykle nemoc AIDS propuká. Bez adekvátní léčby je HIV infekce i v dnešní době smrtelné onemocnění.
Hlavní zjištění průzkumu
• 40 % dotázaných mělo v životě více než 6 partnerů
Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/108048-na-pohlav…