Rychlé občerstvení má opravdu špatnou pověst. Víme, že je slané, tučné, smažené, prostě nezdravé. Jenže si nemůžeme pomoct. Proč nám fast food tak chutná?
Často zabrousíme k hamburgerům a hranolkům ne kvůli nezřízenému hladu, ale kvůli jejich lákavé chuti. Zatímco hlad se projevuje snížením hladiny krevního cukru, kručením v břiše a vysíláním hormonálních signálů, chuť je něco jiného. Reaguje totiž na dráždění: vůně křupavé klobásky nebo praskání horkých hranolek v nás vyvolá potřebu si je okamžitě dopřát.
Pračlověk v nás
Vlastně jsme pořád ještě pralidé, z hlediska vývoje člověka jsme od nich neudělali příliš mnoho kroků. Rozdíl je v tom, že my v civilizovaném světě hlady rozhodně netrpíme, zatímco pro pračlověka byl kousek tučného žvance životní nutností. Potřeboval je jíst, aby přežil.
Jenže tyhle pravěké instinkty nám dnes působí potíže – víme, že mastnou klobásku jíst nepotřebujeme, ale „mozková chuť“ z hloubi dějin velí, ať ji okamžitě spořádáme. Naše buňky si prostě pamatují, že bývaly zlé časy, a přikazují nám tvořit si pro jistotu tukové zásoby.
Víme, že klobásu nepotřebujeme. Přesto si ji ale dáme
zdroj: Isifa.com
Nebaví nás kousat
Výrobci fast foodových pokrmů to dobře vědí, a proto je jejich jídlo sestavené právě tak, aby tyto instinkty uspokojovalo. A navíc přidávají další neodolatelné lákadlo – látky, které v puse rozlijí dokonalý pocit blaha.
Dresinky jsou ještě krémovější, houstičky nadýchané, čokoláda ještě našlehanější… Sbíhají se vám při čtení těchto řádků sliny? A to jenom čtete, necítíte vůni ani jídlo nevidíte!
Mnoho studií totiž dokázalo, že zvláště při stresu nebo ve špatné náladě do sebe chceme dostat jídlo co nejrychleji, a to je právě důvod, proč je v co nejpěnovější konzistenci. Můžete ji totiž spolknout, aniž byste se zvlášť zdržovala kousáním. Navíc nám to podvědomě připomíná dětství, kdy jsme šťastně jedli kašovitou stravu.
Sytý žaludek hladovému mozku nevěří
Jak už název napovídá, fast food jíme většinou v rychlosti. Podle výzkumů se v restauraci s rychlým občerstvením člověk nají v průměru za čtyři minuty! Jenže mozek dostane signál o tom, že jsme sytí, až dvacet minut poté, co jídlo dorazilo do žaludku. Proto tělo nemá šanci vás při jídle včas zastavit.
Důvody, proč jíme tak rychle, jsou dva:
Především tohle jídlo je vytvořeno tak, aby se dalo jíst po malých kouscích, nejlépe rukama, tedy bez složitého krájení a porcování, které tolik zdržuje.
A zadruhé ho skoro nemusíte žvýkat, neobsahuje totiž téměř žádnou vlákninu. Přitom právě žvýkání jídla dává mozku také signál, že člověk jí, a proto přestane působit ten největší, vlčí hlad. Když si jenom ukousneme a v podstatě hned polykáme, tento záchranný efekt proti přejídání nefunguje.
Chceme jíst pořád to samé
Na celém světě vypadají hamburgery a hranolky a smažená kuřata stejně, ať už vsadíte na jakýkoli řetězec rychlého občerstvení. Proč se to zákazníkům neomrzí? Právě proto, že vědí, co očekávat. Podvědomě se totiž obáváme neznámého.
To, že jsme věděli, co jíme, nám kdysi zajišťovalo přežití. Nové jídlo přece mohlo být klidně jedovaté. Normované rychlé občerstvení dává v nejistém světě pocit jistoty.
Navíc čím častěji jsou naše smysly vystavovány dochucovadlům a posilovačům vůně, tím víc je příště vyžadují. Jedna americká studie například prokázala, že děti, které byly krmeny vanilkovým mlékem, dávaly i o mnoho let později přednost vanilkové příchuti.
Hamburger a hranolky vypadají všude na světě stejně
zdroj: Isifa.com
Proč z toho tloustneme?
Protože máme smysl pro spořivost. Když zjistíte, že obří porce se vyplatí, pravděpodobně si ji dáte, i když vůbec nemáte takový hlad. Prostě proto, že za velkou nedáte dvakrát tolik jako za dvě malé, ale třeba jen jedenapůlkrát.
A v tu chvíli zapomenete, že taková velká porce představuje nesmyslně třeba půlku doporučeného denního příjmu kalorií…
A může vzniknout na fast foodu závislost?
Mnozí vědci říkají, že ano, protože toto jídlo obsahuje směs složek, na které mozek může závislostí reagovat – od cukru přes tuk až po bílou mouku. Mozek totiž stále hledá, co by ho udělalo šťastným, a zatímco pro narkomana je to heroin, pro „normální“ lidi třeba tučná kobliha s nugátovou náplní. Posuďte sami podle sebe, nakolik dokážete takovému lákadlu odolat.
Rychlé občerstvení nám dodává rychlou energii také pomocí sacharidů, které působí skoro jako infuze – hbitě se dopraví do krve. Třeba když sníte na náročném výletu sušenku. Jenže ve městě nebo u televize tu sušenku nepotřebujete, tam energie tolik nevydáváte!
Přesto se vám představa rychlé „dávky“ neodolatelně líbí. Po konzumaci se cítíte sytě a šťastně. Jenže tenhle efekt vydrží jenom chvilku. Krevní cukr zase rychle spadne dolů, a aby se vrátil ten příjemný pocit, je třeba si dát zase něco takového.
To, že fast food je plný cukru, není žádná náhoda. S chutí na sladké jsme se už narodili, vždyť sladce chutná i mateřské mléko. Také umělá výživa je často doslazovaná. Proto se malé děti utvrzují v pocitu, že když jím sladké, jsem spokojený. Tento mechanismus pak funguje celý život.
Pro někoho může být kobliha jako droga
zdroj: Isifa.com 
Když jím sladké, jsem spokojená
zdroj: Isifa.com
Jsem tlustej jak prase, přiznal Ota. Kvůli Jágrovi shodil čtyřicet kilo
Nejoblíbenější sportovní disciplínou mladého muže s obrovskými tukovými zásobami byl až donedávna gaučink. Svoji lenost sváděl na únavu z práce a nechal si od své ženy Lucie servírovat svačinky a pivo přímo do polohy ležmo.
„Odmalička mám obrovskej apetit. Moje první slova byla hami a papu,“ vtipkoval Ota, který přiznával, že když se nacpe jídlem, cítí se spokojeně. „To mám v bříšku jak v pokojíčku.“
Jenže obezita není jen estetickým problémem, rozšafného řidiče omezovala nejen v partnerském životě a sexuální oblasti, ale také byla zásadním rizikem pro jeho zdraví a život. Problém nebylo jen množství spořádaného jídla, ale také skladba jídelníčku.
Ota si potrpěl na tučné a smažené jídlo, fast food a sycené sladké limonády, kterých za den vypil několik litrů. Jeho žena se mu sice občas snažila podsouvat zdravější varianty, pokaždé ji však odbyl, že není králík. „On nejí, aby žil, on žije, aby jedl,“ stěžovala si Lucie.
Nezřízeného jedlíka Otu si vzali do parády odborníci z pořadu Tlouštíci.
Jako první si s ním nad laboratorními výsledky promluvil internista Vladimír Teplan, který upozornil zejména na vyšší hladinou cukru a tuku, tedy signály závažné metabolické poruchy.
„Nebudu zakrývat, že ač mladého věku, tak jste velmi rizikový. Ohrožuje vás jak infarkt, tak mozková mrtvice,“ oznámil překvapenému mladému muži.
Na sezení s koučkou Jankou Chudlíkovou vysvětloval, že jídlem zajídá stres. Dozvěděl se, že bude muset definitivně změnit své návyky. „S Otou bude velká práce,“ uvedla Chudlíková s tím, že jídlo je pro mladého muže droga. Ten však tvrdil, že je ochoten podstoupit cokoli. „Bojím se smrti, chci tady být co nejdýl. S manželkou, s dětma. Žiju jen pro ně.“
Ani specialista na výživu a pohyb Lukáš Roubík Otu nepotěšil. Prozradil mu, že z jeho celkové hmotnosti 178,8 kg tvoří 44 procent tuk a že toho zdaleka nejnebezpečnějšího viscerálního tuku má skoro čtyřikrát více oproti normě.
Týdenní záznam jídelníčku, který Ota pro Lukáše sepsal, výživáře šokoval. „Všechno je špatně: spousta smaženého, sladkého, slaného. Ohromná přemíra konzumace průmyslově zpracovaných potravin, fast foodu, navíc ohromné porce,“ vyjmenovával Lukáš. Jen sladkých limonád si obézní řidič dopřával přes 40 litrů týdně.
Otův největší problém byla láska k jídlu.
Než mu vypracuje jídelníček, doporučil Lukáš Otovi, aby nepil žádné sladké nápoje, a pokud ho přepadne chuť na sladké, může si dopřát půl litru light varianty za den. Ke každému jídlu si měl dát 100 g zeleniny, konzumovat stravu bohatou na kvalitní bílkoviny, vlákninu, minerály, vitaminy a stopové prvky.
„Jsem přesvědčenej o tom, že to zvládnu. Změna začíná dnes,“ hrdě hlásil Ota.
1. měsíc
Pro velkého jedlíka byl nový životní styl očistcem.
Místo hemenexu z pěti vajec, 20 dkg salámu a 3 rohlíků mu například manželka Lucie připravila smoothie z melounu, banánu a jablka, pár krajíčků semínkového chleba s tvarohem a zeleninu. Ota se na snídani šklebil.
„Tohle jako lidi snídaj, jo?“ ptal se. „Upřímně se mi snídaně nelíbila, nejsem na takový věci zvyklej,“ stěžoval si. „Oto, asi si na ně budeš muset zvyknout,“ usadila ho žena. „Zvykli si jiní, zvykneš si taky.“
Dostal také za úkol nejméně obden chodit na půlhodinovou procházku. I to byla pro muže, jenž byl zvyklý dojít pár kroků od auta k domu a od gauče k lednici, velká změna.
Po prvních 14 dnech nového režimu sice shodil 5 kg, ale přiznal, že na začátku prožíval krize. „Napřed jsem byl strašně unavenej, dokázal jsem spát 11 až 12 hodin, pak jsem se budil, lil ze mě pot,“ popisoval.
Výživový plán na míru mu uložil: jíst pravidelně 6x denně, nehladovět a nevynechávat jídla, snídat nejpozději hodinu po probuzení, zvýšit konzumaci zeleniny, celozrnného pečiva, zakysaných mléčných výrobků a ryb.
„Úprava jídelníčku je to nejdůležitější,“ kladl mu na srdce Lukáš. Jenže právě dodržování jídelníčku se ukázalo jako nepřekonatelný problém.
Jak ukázaly záběry domácí kamery v rukou Lucie, popíjel vesele sladké limonády, ujídal uzeniny a podobně.
2. měsíc
Měření ukázalo, že po prvním měsíci žádná velká sláva: 174,8 kg zklamalo Otu i Lukáše. Bylo jasné, že je potřeba, aby si hříšník sedl s koučkou Jankou a probrali spolu jeho pocity. „Co jsem vstoupil do projektu, tak to nebylo jednoduchý, měl jsem různý psychický stavy,“ stěžoval si.
„On potřebuje změnit ne stravu, on potřebuje změnit přístup k sobě a k životu,“ usoudila Janka. „Víš, jak poznáš člověka se zdravým sebevědomím? Není závislý ve vztazích. Přece nemůžeš být závislý na Lucce tak, že ona se o tebe nemůže opřít,“ oznámila Otovi, kterého to sebralo. „Chceš to změnit? Máknem na tom spolu?“ hecovala ho. A on přikyvoval s tím, že to chce udělat pro Lucku.
Na konci druhého měsíc Otova snažení i podvádění dorazil na kontrolu Lukáš s nutriční terapeutkou Sandrou. Hmotnost 168,8 kg sice vypadala na první pohled dobře, ale výživář se nedal.
„Jsem rád, že to má pozitivní vývoj, na druhou stranu za ten časový úsek se dalo udělat daleko víc práce,“ oznámil Otovi. „Kdybych to projektoval dál, tak bys do konce pořadu shodil dalších 15 kg.
S tím bys byl spokojený?“ „Nebyl,“ zaraženě odpověděl Ota a znovu začal slibovat, že se bude snažit.
Přitom nedodržoval jídelníček, ani nechodil cvičit, ve fitku u svého trenéra Kurta se neukázal skoro čtyři týdny.
3. měsíc
Od dalšího pohybu Otu navíc zdržela nemoc, zůstal doma v posteli a od lékaře dostal antibiotika. Když se vrátil do posilovny, hned si vysloužil od trenéra výtku. „To si děláš pr..l!“ sjel ho Kurt. „Před tréninkem cigáro?“ A hned mu napařil pár cviků navíc.
„Moc nechodí, vždycky si najde důvod proč nejít,“ stěžoval si na neposlušného klienta. „V poslední době se to trošičku zlepšilo. Když mu to ta hlava povolí, tak je vidět, že sportoval, Není úplně začátečník, i silově to zvládá, je to na něm,“ krčil rameny.
Další přepadovka Lukáše a Sandry zjistila, že Otovi se zatím podařilo shodit 17,8 kg, ovšem ztrácí se nejen tuk, ale i svalová hmota. „Přál bych si, aby ses naučil nové návyky: v pohybu, v jídelníčku, aby když kamery zhasnou a my odjedeme, to pokračovalo dál a hlavně ty výsledky jsi si udržel,“ vysvětloval mu Lukáš.
Aby muže, který to skoro vzdával, podpořil, pozval Lukáš na trénink Ivu Kubelkovou, se kterou si Ota mohl zacvičit. Na jeho naléhání, aby mu sehnala podpis Jaromíra Jágra, to slíbila. S podmínkou, že Ota do konce natáčení shodí aspoň 40 kg.
Setkání s Ivou Kubelkovou v tělocvičně ho nakoplo.
5. měsíc
Ukázalo se, že jestli Ota opravdu chce podpis svého oblíbence, bude muset začít makat a přestat lhát. Lukáš ho přistihl, že záznamy jídelníčku, který mu řidič autobusu posílá, jsou značně neúplné. Mimo záznam si totiž dával pizzu, těstoviny, hot dog, klobásy, řízek a hranolky….
„Okolí je proti mně,“ stěžoval si Ota. „Venku, všude na ulici, všude to je a je to dostupný!“ Na otázku, kolik týdnů se dosud striktně držel jídelníčku, přiznal: „Takovejch moc nebylo. Ale teď ukážu svoji sílu a odvahu. Teď je to na mně,“ sliboval. „Ale to už jsi mi tu říkal mnohokrát,“ krčil rameny Lukáš.
Aby svého svěřence dostal z krize, vyrazil s ním na nedaleký kopec Lovoš a na záda mu dal 25 kg, tedy hmotnost, kterou ještě nedávno Ota nosil všude s sebou. Ale i tady se Ota projevil ve svém stylu „ode zdi ke zdi“, když se v kopci pokoušel závodit, ač se necítil zrovna dobře.
6. měsíc
Aby se Otovi lépe dodržoval výživový plán, dostal sáčky s nutričním programem, které mu umožní lépe se stravovat i na cestách. Ukázalo se také, že řidič autobusu se ve své kázni výrazně zlepšil. Podle své ženy už vzal nový jídelníček i pohyb za svůj a dělal všechno zcela automaticky.
7. měsíc
Podruhé vyrazil Ota na Lovoš právě s Lucií. „Manželka je pro mě hlavní článek v mém životě,“ přiznal. „Já jsem hrozně šťastná, že mám Otu. Je to člověk, který mi v životě strašně moc pomohl a já při něm budu stát za každejch okolností.“
8. měsíc
Také laboratorní výsledky prokázaly, že se Ota konečně začal snažit. „Hladina cukru klesla a je v normě, jaterní testy jsou také normální,“ chválil muže doktor Teplan. „Je to výzva, abyste pokračoval.“
Také váha ukázala číslo, ve které Ota tajně doufal. Dosáhl totiž hmotnosti 136,8 kg, takže se mu podařilo shodit celých 43 kg, z toho 30,9 kg tuku.
„Poprvé v životě jsem na sebe pyšnej,“ přiznal štíhlejší Ota s dojetím, poté co si vysloužil odměnu: nejen podpis Jaromíra Jágra, ale i dres s věnováním. „Já si ho nechám doma zarámovat,“ usmíval se.
Ota před a po
Pyšná byla na Otu také štěstím zářící manželka Lucie. „Zachránili jste mi život, budu na vás vzpomínat,“ děkoval řidič autobusu týmu, který mu pomáhal změnit životní styl. „Ty sis ho zachránil sám, jen jsi potřeboval trošku nasměrovat,“ odpověděl Lukáš.
„Tam k tomu, jak to bylo, se už nebudu vracet,“ sliboval Ota. „Mám skvělou manželku, miluju nade všechno její děti, mám teď skvělej život, kterej si chci naplno užívat.“
10 důvodů, proč byste si už nikdy neměli dát "rychlé jídlo". Patalie.cz
Pod pojmem fast food si většina lidí představí nějakou mastnou nebo pikantní dobrotu, kterou člověku podají z okýnka nebo přes pult tam, kudy denně chodí z práce nebo ze školy a honí ho mlsná. Jenže mezi „rychlá jídla“ patří taky třeba průmyslově vyráběná pizza, hranolky, kuřecí nugetky a další dobrůtky, které vždycky poslušně čekají v mrazáku, až přijde jejich chvíle. A ta přijde brzy. Lidské tělo si na ně totiž hrozně rádo zvyká a pak po nich prahne tak moc, že si ani nevšimnete, že vás nohy zase nesou k vašemu oblíbenému občerstvení nebo k ledničce.
Průmyslově vyráběná, tučná i sladká jídla jsou přitom podle odborníků na výživu něčím, bez čeho se naše tělo nejen moc dobře obejde, ale dokonce mu to vůbec nebude chybět. Tyto „dobroty“ totiž kromě toho, že potěší chuťové pohárky, taky dovedou nadělat pořádnou paseku v organismu a při nezřízené konzumaci vážně poškodit zdraví, nebo dokonce zabít.
Přečtěte si také: Ve fast foodech jsou problematické i saláty, říká odbornice. Dá se najíst zdravě a rychle?
1. Únava Jedním z průvodních znaků toho, že se stravujete špatně, je pocit vyčerpání, slabosti a únavy. Ačkoliv máte dojem, že jste se důkladně najedli, a cítíte se plní, vaše tělo po takové hostině strádá. Dostalo totiž především dávku prázdných kalorií, nikoli nutričně vyváženou porci bohatou na kvalitní bílkoviny. Většinou chybí také důležité vitaminy a minerální látky. Pokud se tedy nezdravě stravujete každý den, můžete trpět chronickým pocitem únavy a pravděpodobně vám nezbývají síly ani na vykonávání běžných pracovních povinností, natož na rodinu či společenský život
2. Obezita a riziko infarktu Když se pravidelně ládujete jídlem typu fast food, s největší pravděpodobností hodně přiberete. Potvrzuje to i patnáct let probíhající studie, které se zúčastnilo více než 3000 dobrovolníků. Vyplývá z ní nejen to, že tento styl stravování vede k nadváze až obezitě, ale také může způsobit rozvoj cukrovky druhého typu.
Kromě toho ale výživově chudé jídlo s vysokým obsahem nezdravých tuků a sacharidů výrazně zvyšuje riziko srdečních onemocnění.
V podstatě se dá zjednodušeně říci, že čím vyšší bude vaše váha, tím větší je riziko, že vás potká infarkt. Rizikem přitom není jen „rychlé jídlo“, ale také sladké sycené nápoje, které se k němu nejčastěji podávají.
Podle Americké asociace srdce by měla být denní maximální dávka přidaného cukru 50 gramů. A když vezmete v potaz, že dvoudecková sklenice coly nebo džusu obsahuje šest až sedm kostek cukru (tj.
cca 20 g), je vám jasné, že jen v nápojích je snadné tento limit překročit už během oběda.
3. Cukrovka Jak už bylo řečeno výše, diabetes 2. typu kráčí s obezitou ruku v ruce. Ačkoliv zde hraje určitou roli i genetická dispozice, obézní lidé čelí oproti těm štíhlým více než sedmkrát vyššímu riziku, že se u nich rozvine inzulinová rezistence, která vede ke vzniku cukrovky 2. typu
4. Dýchání Obezita je rizikovým faktorem také pro vaše plíce. Jak tělo nabírá kilogramy, zvyšuje se i riziko dýchacích potíží od dušnosti až po astma.
Nadbytečná hmotnost vašeho těla totiž neúměrně zatěžuje srdce a plíce, takže se může stát, že se pořádně zadýcháte, už když jdete rychlým krokem, natož pokud stoupáte do schodů nebo sportujete.
A to se týká nejen dospělých, ale také dětí.
Jedna studie dokonce prokázala, že když si dopřávají nejméně třikrát za týden jídlo typu fast food, zvyšuje se pravděpodobnost, že se u nich rozvine astma.
5. Zažívání Přehnané porce nezdravého jídla smaženého v přepáleném oleji nedělají dobře ani vašemu žaludku. Tuk (ale také alkohol, káva, pálivá jídla, stres aj.
) způsobuje překyselení žaludku, které může vyústit až v nepříjemnou refluxní chorobu jícnu, lidově řečeno pálení žáhy. Obézní lidé mají navíc tu smůlu, že se u nich tento problém klidně projeví i v případě, že se nezdravé stravě a stresu snaží vyhýbat.
Na vině je totiž tuk v břišní dutině, který tlačí na žaludek a vyvolává nepříjemnou reakci.
6. Neplodnost Kromě nezdravých tuků, sacharidů a chuťových zvýrazňovačů obsahují bohužel jídla typu fast food také chemické látky, které mohou mít negativní vliv na reprodukční funkce. Pokud tedy plánujete rodinu, měli byste zpozornět. Například podle studie provedené na washingtonské univerzitě bylo prokázáno, že průmyslově zpracované potraviny obsahují ftaláty, které mohou působit na hormonální funkce lidského těla, a tak ovlivnit plodnost nebo vážně ohrozit už probíhající těhotenství.
7. Deprese „Rychlé jídlo“ může nejen negativně ovlivnit váš fyzický zdravotní stav, ale také dovede nadělat zbytečnou paseku i ve vaší duši.
Bylo prokázáno, že lidé, kteří jedí pravidelně fast food a průmyslově upravené potraviny, mají o 51 procent vyšší pravděpodobnost, že se u nich rozvinou psychické problémy nebo dokonce deprese, než ti, kteří tato jídla nejedí nebo si je dopřávají jen občas.
Týká se to přitom ve velké míře i teenagerů, kteří jsou často na hranolkách, „hambáčích“ a dalších nezdravých jídlech doslova závislí.
8. Mozkové funkce Nezdravé jídlo má překvapivě (nebo nepřekvapivě?) špatný vliv i na funkci mozku.
Kupříkladu výsledky studie publikované ve vědeckém magazínu Brain, Behavior and Immunity prozradily vliv fastfoodového jídla na mozkové funkce laboratorních myší.
Už po týdnu téhle speciální diety vykazovala zvířata nápadné zhoršení paměti. Jiné výzkumy zase potvrdily souvislost mezi tzv. špatnými tuky v tomto typu pokrmů a snížením schopnosti učit se novým věcem.
Takže pokud školáci nebo studenti nosí domů špatné známky, je na čase se jich zeptat, co měli včera a předevčírem k obědu.
9. Rakovina Nadužívání fast food jídel je tak typickou ukázkou nezdravého životního stylu, že je nutné si uvědomit ještě jedno závažné riziko, které s sebou nese. Studie publikovaná v European Journal of Cancer prokázala mimo jiné, že konzumace příliš velkého množství jídel bohatých na sacharidy a tuky zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva. A aby toho nebylo málo, další studie z centra pro výzkum rakoviny v Seattlu zjistila, že dát si více než dvakrát za měsíc něco smaženého může mít pro muže vážné následky. Zvyšuje se tak totiž riziko onemocnění rakovinou prostaty. 10. ZávislostVšimli jste si toho, že čím víc smažených dobrot si dáváte, tím větší na ně máte chuť? Je to tím, že tučná a sladká jídla vyplavují do vašeho krevního oběhu dopamin, který navozuje pocit štěstí a spokojenosti podobně jako některé drogy. Proto se může stát, že se mnozí z těch, kteří taková jídla konzumují častěji než jednou týdně, stanou na tučné a sladké stravě závislými. Jenže jako každá závislost je i tahle pomalou nebo rychlejší cestou když ne do pekla, tak aspoň do nemocnice…
Slovo na závěr Takže to bychom měli. Víme, že nám naše oblíbené dobrůtky škodí, teď už jen udělat něco pro to, abychom se bez nich dokázali obejít. Tady pomůže jedině pomalá, ale trvalá změna životního stylu.
Stačí jen naslouchat odborníkům, kteří radí, abychom namísto „dobrot“ plných sacharidů, soli, tuků a éček raději konzumovali domácí jídla připravená z čerstvých ingrediencí, bohatá na vlákninu, zdravé tuky a vitaminy.
Nebude to snadné, ale dokážeme to, co říkáte?
#Johana Křížková
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví.
Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Přečtěte si také: Hlavní hrozbou pro naše zdraví jsou nemoci z blahobytu
Stravování v restauraci je stejně pochybné jako ve fast foodu, míní výživová poradkyně | Zdraví
Fast foody čili jídelny rychlého občerstvení, kde se jídlo rychle připravuje, rychle prodává a obvykle také rychle jí. Jsou tak skrznaskrz špatné, jak se říká, nebo v nich přece jen trochu zdravé stravy najdeme? A jsou obyčejné hospody lepší?
V řetězcích rychlého občerstvení se pokrmy připravují rychle. A k tomu patří smažení, fritování, opékání nebo rozpékání. A aby to ještě víc svištělo, využívá se zde spousta polotovarů, které se snadno připravují a nevyžadují složitou manipulaci ani konečnou úpravu. Vybalíte, vložíte do trouby, grilu nebo do fritézy a za pár minut máte hotovo.
„Smažená jídla, kterými fast foody lákají své zákazníky, jsou u nás velmi oblíbená, protože jsou chutná, šťavnatá, na povrchu křupavá.
Ale mají i stinné stránky,“ říká vedoucí Oddělené léčebné výživy Fakultní nemocnice Olomouc Marie Kohutová. Pokrmy se totiž připravují nejčastěji na tuku, typické je fritování.
Mohou proto obsahovat kancerogenní látky a kvůli vysokému obsahu tuku jsou hůře stravitelné.
Řada polotovarů obsahuje vysoký obsah soli a přídatných látek – aditiv, která zaručí například hezký vzhled, trvanlivost, chuť nebo vůni pokrmu. Přidané cukry a aditiva jsou také v nápojích a dezertech.
„Na cestách, při nákupním městském shonu nebo mezi obchodními schůzkami může příležitostná návštěva fast foodu uspokojit naše hladové žaludky.
Jídlo z fastfoodů by však v žádném případě nemělo tvořit základ každodenního stravování,“ varuje Marie Kohutová.
Nevyvážená nabídka
Pokud by si Marie Kohutová měla ve fast foodu něco vybrat, pak by po srovnání nutričních hodnot zvolila zeleninový salát s grilovaným kuřecím masem bez krutonů a bez dresinku. Nebo klasický hamburger. Smířila by se s běžným bílým pečivem a raději by nezkoumala složení mletého masa.
„Jestliže bych sáhla i po lákavých křupavých hranolkách, pak bych se musela vyrovnat s tím, že konzumací střední porce tělu věnuju 17 gramů tuků. Většinou však hranolky vylepšujeme tatarskou omáčkou, což je dalších 12 gramů tuků v jedné porci.
To už máme 29 gramů tuku a jsme stále jen u přílohy. Když si spočítám, že denní průměrná dávka tuku u jedince bez nadváhy je 70 gramů, vejdu se tam. Ale co další denní jídla, co snídaně, svačina a večeře? Na ty si pak musím dávat o to větší pozor.
A to nemluvím o tom, že ony tuky nejsou zrovna vhodné,“ říká Marie Kohutová.
Nabídka fastfoodů podle ní neumožňuje dodržet základní požadavky na stravování. Vyvážená strava by měla obsahovat přiměřené množství energie a současně optimální poměr živin.
Vlákniny bychom měli denně sníst 30 gramů. Jejími hlavními zdroji jsou otruby, ovesné vločky, celozrnné obiloviny a výrobky z nich, čerstvá zelenina a ovoce, luštěniny, ořechy, semena.
Ty v nabídce žádného běžného fast foodu nenajdete.
„Při stravování ve fast foodech by převažovaly sacharidy s obsahem zejména jednoduchých cukrů a především nevhodné tuky. A vejít se do vhodné energetické dávky na den by byl s největší pravděpodobností opravdu velký oříšek,“ doplňuje Marie Kohutová.
Pod pokličku nevidíte
Zanadávat si na fast food je vcelku moderní, ale pokud chodíme v poledne na menu do restaurací, ve většině případů asi na vyloženě zdraví prospěšné stravování nenarazíme. „V restauračním stravování neovlivníme složení vstupních surovin. Přinesou vám talíř a vlastně nevíte, kolik soli, tuku, přídatných látek a dochucovadel je v jídle použito.
Nevíte, z jak čerstvých surovin se vařilo, nakolik kvalitní maso nakupují. Zejména hotová mletá masa nemusí být vždy plně pouze masem, často převládá tuk, kůže, sádlo. Každá receptura lze upravit či nastavit. Nebo se dá použít zmiňovaných polotovarů,“ připomíná Marie Kohutová.
Pod pokličku, do skladu a do kuchyně zkrátka nevidíme, musíme hospodskému důvěřovat.
Restaurační strava však podle ní nemusí být vždy špatná. Jsou restaurace velmi kvalitní, kde si dávají záležet na tom, z jakých surovin pokrmy připravují a dbají také na vysokou úroveň gastronomie.
Pokud tedy máte svou ověřenou hospůdku, kde vám chutná a umíte si z jídelního lístku současně vybrat to zdravější, nemusíte na hospodskou stravu zcela zanevřít.
„Když si však na druhé straně i v těch nejdražších restauracích vyberu pokaždé něco tučného, smaženého, zahuštěného moukou, s šesti knedlíky, nebudu jíst dostatek zeleniny, ovoce a nevykompenzuji to pohybem, pak se dříve nebo později tento styl stravování odrazí nejen na mé postavě, ale zejména na zdraví,“ upozorňuje olomoucká nutriční terapeutka.
Jak vybírat v restauraci
Nepůjdeme do fast foodu, navštívíme restauraci. Co si zde vybrat? „Třeba plátek masa nebo rybu, do kterých už nelze přidat další suroviny. Například klasický steak. U něj víte, že se jedná skutečně o maso,“ hodnotí Marie Kohutová.
Ale karbanátek obsahuje mletou směs z masa, odřezků, kůží, sádla, dále se tam přidává mouka, strouhanka, vejce nebo náhražka vajec, cibule, česnek nebo jejich sušené formy, koření a dochucovadla.
Poměr všech surovin si každý výrobce nebo kuchař může upravit podle svých potřeb.
„U steaku kuchař ovlivní maximálně kvalitu masa a koření, které na něj použije. Obejděte se bez klasických omáček, které jsou pro českou kuchyni typické. Místo hranolek a knedlíků si řekněte o brambory, rýži či těstoviny,“ radí odbornice.
Určitě na jídelníčku nebudou všechna jídla smažená a přílohu vám dnes téměř všude také rádi vymění za vámi požadovanou. Polévku můžete vynechat, obzvláště, pokud je zahuštěná.
„Místo ní si objednejte zeleninový salát nebo navíc přílohovou či dušenou zeleninu. Vyhněte se sladkým a smaženým pokrmům, které jsou příliš kalorické a zdraví moc nepřispívají.
Když vám menu nevyhovuje, zkuste se podívat do restaurace o kousek dál,“ doporučuje Marie Kohutová.
Svým pacientům, kteří musí ze zdravotních důvodů upravit stravu, radí, aby si jídlo pečlivě plánovali. I za tu cenu, že si budou doma připravovat stravu do krabiček, ať už do práce, nebo na služební cestu.
Tak přestanou být závislí na fast foodech a restaurační stravě, která jejich potřebám neodpovídá. A tohle lidé nemusí dělat jen v době nemoci. Vyžaduje to však vlastní motivaci, vůli, čas na přípravu jídla a neustálé plánování, což ne každý zvládá.
Ale pokud si na to zvykne, výsledný efekt na sebe nenechá dlouho čekat. Bude se cítit lépe.
„Fast food nenavštěvuji a ani bych to nedoporučila, pokud tam někdo nechodí na salát nebo pít čaj či kávu. U příležitostné návštěvy bych přivřela oko, ale jen pod podmínkou, že si pak dáte mísu čerstvé zeleniny a půjdete si zaběhat nebo zacvičit,“ uzavírá s mírnou nadsázkou Marie Kohutová.
Máma 6 dětí nemůže kvůli nemoci cvičit, přesto zhubla přes 60 kilo! Jak to dokázala?
Devětatřicetiletá Britka Lisanne Dale, maminka šesti dětí, zhubla bez cvičení neuvěřitelných třiašedesát kilogramů, a to za pouhých osm měsíců! Žena s onemocněním zvaným lumbální stenóza nemohla cvičit. Naštěstí ale stačilo nezdravé sušenky vyměnit za domácí stravu a kila šla rázem dolů!
Váha Lisanne se vyšplhala až ke sto třiatřiceti kilogramům. Za poslední roky totiž strávila péčí o děti spoustu času doma a sušenky byly její spolehlivou denní dávkou energie a radosti. Zlozvyk ale časem přerostl v závislost na cukru a Lisanne se potýkala i s bulimickou poruchou příjmu potravy.
V roce 2011 jí diagnostikovali lumbální stenózu, při které dochází k postižení nervových vláken vlivem zúžení páteřního kanálu v bederním úseku. S tímto onemocněním mohla devětatřicetiletá máma na cvičení zapomenout. Velké pohybové omezení a bolesti ji po psychické stránce hluboce poznamenaly.
Jste obézní? Hrozí vám víc než deset druhů rakoviny a další rizika!
Její sebeúcta v té době klesla na minimum. Nenáviděla svůj odraz v zrcadle, který reflektoval obézní ženu s nadměrnou konfekční velikostí.
„Vždy jsem byla velká, protože jsem milovala jídlo a nikdy nebyla schopná říct čokoládě a sušenkám ne,“ vzpomíná Lisanne.
„Nemohla jsem ani dokončit domácí práce bez toho, aniž bych u toho nespořádala balení Oreo sušenek nebo čokoládovou tyčinku rodinné velikosti,“ dodává.
Lumbální stenóza Lisanne na jednu dobu téměř paralyzovala. Musela nosit bederní ortézu a byla odkázána převážně na lůžko.
Spojení téměř žádného pohybu a přejídání vedlo k ještě rychlejšímu přibývání na váze. „Vždycky jsem měla špatný vztah k jídlu.
I když umím dobře vařit, vybírala jsem si převážně jídlo z dovozu nebo jsem se zmohla jen na přípravu těstovin s velkým množstvím tučného sýru,“ tvrdí Lis.
6 důvodů, proč vás trápí chutě na sladké. Jak to zastavit?
„Dlouhé roky mě ovládalo jídlo. Teď už ale umím dělat zdravá rozhodnutí a mám své stravování pod kontrolou,“ říká Lisanne, která začala vařit doma a naučila se zdravě připravovat i její oblíbená jídla z fast foodu. Při vzpomínce, že byla schopna sníst najednou pizzu, kebab i velké hranolky, se jí dnes dělá špatně.
„Dnes už je pro mě i těžké uvěřit, že jsem dokonce nemohla přežít den bez jednoho či dvou balení sušenek. Nevzpomínám si, kdy jsem je měla naposledy,“ říká Lisanne.
Zhubnutí třiašedesáti kilo jí usnadnilo i péči o děti, které jsou na ni za tak velký úspěch velice pyšné.
Teď už jen zbývá, aby se Lis podrobila plastické operaci s cílem odstranit přebytečnou kůži, která jí po tak velké redukci tuku zbyla.
5 potravin a jídelníček, díky kterému zhubnete a zároveň posílíte imunitu!
Aktuální hit v hubnutí? Žádná dieta! Stačí změnit tyto drobnosti
Tak tohle je jednoduché – kdo si při jídle povídá, méně toho sní. I na to jsou studie, například ta z časopisu Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism: Skupinka lidí jedla zmrzlinu a měla na to 5 nebo 30 minut.
Ti, kteří jedli pomaleji a přitom si povídali, hlásili mnohem dříve, že jsou plní. Protože mozku to nějakou dobu trvá, než si pocit sytosti uvědomí a zavelí tělu stop. Takže si dopřejte dobré jídlo, ale hlavně v dobré společnosti.
A pokud vás zajímá, jak vypadá takový zdravý jídelníček, se kterým můžete shodit i 5 kilo za dva měsíce, podívejte se sem.
Podívejte se, jaké frčely diety (a jaké už jsou také dávno passé).
1829 GRAHAMOVA DIETA Reverend Sylvester Graham vynalezl grahamové krekry a propagoval dietu založenou na vysokém příjmu vlákniny, omezení mléčných výrobků a nulové konzumaci masových produktů. Cílem diety bylo mimo jiné zbavit se „hříšných myšlenek“.
1920 GRAPEFRUITOVÁ DIETA Stravovací režim známý také jako hollywoodská dieta byl založený na půlce grapefruitu ke každému jídlu, což mělo nastartovat spalování. V 70. letech minulého století dieta zažila svůj comeback.
1950 TUKOŽROUTSKÁ DIETA Tato dieta byla založená na sedmidenním jídelníčku obsahujícím velké množství polévky z hlávkového zelí. I ona se několikrát vrátila zpátky do módy a slibovala úbytek až pěti kilogramů.
1970 SCARSDALSKÁ DIETA Za své jméno vděčí městu Scarsdale, v němž působil její duchovní otec, lékař Herman Tarnower. Spočívala zejména ve svačinkách na bázi kořenové zeleniny a popíjení nápojů s obsahem kofeinu.
- 1977 DIETA SLIM FAST Heslem „tekuté diety“, která měla rychlé výsledky, bylo dát si šejk ke snídani i k obědu a svůj jídelníček korunovat střídmou večeří.
- 1981 DIETA Z BEVERLY HILLS Šestitýdenní kontroverzní plán začínal desetidenním jídelníčkem založeným jen na ovocné stravě a měl obrovský úspěch mezi hollywoodskými celebritami.
- 1990 NÍZKOTUČNÉ DIETY Dietní bible této doby hlásaly omezení nasycených tuků ve prospěch nízkotučných výrobků, které byly ale mnohdy nabité cukrem a v konečném efektu ještě posílily vlnu obezity.
1992 ATKINSONOVA DIETA Proslavila ji vydatná snídaně na bázi vajíček se slaninou. Tato nízkosacharidová dieta povolovala i velmi tučné uzeniny a sýry, které jsou v jiných dietních režimech tabu.
1995 ZÓNOVÁ DIETA Biochemik Barry Sears zavedl poměr sacharidů, bílkovin a tuků s poměrem 40-30-30, což stabilizovalo hladinu krevního cukru. Ne každého dietáře však bavilo propočítávat procenta.
2000 OČISTNÁ KÚRA MASTER CLEANSE Nápoj z vody, citronu, javorového sirupu a kajenského pepře vznikl už v roce 1940. Do módy se ale vrátil hlavně na začátku milénia, kdy ho proslavila zpěvačka Beyoncé.
2010 PALEO DIETA Podle příznivců této diety jde spíše o životní styl, který nás vrací ke kořenům a ke zvykům našich prapředků. V praxi to znamená spoustu ořechů, masa a žádné pečivo či průmyslově zpracované potraviny.
2013 DIETA 5:2 Princip diety, mezi jejíž fanoušky patřila i modelka Heidi Klum, je jednoduchý – pět dní jíte, na co máte chuť, a dva dny počítáte kalorie. Pro „hladové“ dny je stanoven počet kalorií: 500 pro ženy a 600 pro muže.
Fast foody se v Česku zabydlely. Chodí do nich každý čtvrtý, vadí jim však plasty
Jen 13 procent Čechů nikdy nechodí do restaurací a bister s rychlým občerstvením, vyplývá z čerstvého průzkumu od Nielsen Admosphere. Čtvrtina lidí se tam naopak stravuje několikrát měsíčně.
Nejčastěji se lidé rozhodují pro jídlo ve fast foodu spontánně, tedy když jdou zrovna okolo a mají hlad nebo na něco chuť.
Jako největší minusy těchto zařízení Češi vnímají nezdravé jídlo či plastové odpady.
Agentura Nielsen Admosphere, která se ve svém průzkumu ptala přes 500 Čechů, upozornila na to, že fast foody mají v tuzemsku poměrně silnou pozici: v dnešní době se v nich stravuje 26 procent lidí vícekrát za měsíc (10 procent jednou týdně a častěji, 16 procent několikrát za měsíc).
O něco více než pětina respondentů pak chodí do zařízení s rychlým občerstvením jednou za měsíc a skoro dvě pětiny méně často. Častěji do fast foodů zavítají mladší lidé ve věkové kategorii 15-34 let a také obyvatelé větších měst.
Dotazovaní v průzkumu nejčastěji uvedli, že jde o spontánní zastavení, tedy že jdou zrovna okolo a mají hlad nebo chuť na jídlo (46 procent). „Srovnatelné procento (45 procent) tam chodí kvůli rychlému servisu.
Obě tyto tendence jsou o něco patrnější u žen než u mužů.
Pro více než čtvrtinu (27 procent) fast food představuje záruku známého jídla (například během cestování), což je zase silnější důvod spíše u mužů,“ uvádí dále zpráva.
Jako hlavní negativum těchto zařízení vnímají jejich zákazníci nezdravé jídlo (55 procent). Dále jim vadí vysoká produkce plastových odpadů (37 procent) a velké množství lidí (35 procent). Nezanedbatelným minusem je také kultura stravování, která mimo jiné vybízí ke konzumaci ve spěchu (25 procent), nebo nekvalitní jídlo, respektive jeho nižší výživová hodnota (23 procent).
Více než polovina lidí ve fast foodech obědvá, na snídani tam chodí pouze sedm procent dotázaných.
Na špičce nejoblíbenějších fast foodů v Česku jsou podle výsledků průzkumu Nielsen Admosphere řetězce KFC (zmínilo ho 55 procent dotázaných) a McDonald’s (50 procent). Na třetí pozici je s výrazným odstupem Döner Kebab (23 procent).
Youtuber „Jdeme Žrát“: Fastfood je u nás cool, sním i osm kebabů. Kvůli Youtube jsem dal výpověď
21:15
Fastfoody jsou cool téma a v Česku jsou populární. Posedlý jídlem nejsem, ale osm kebabů kvůli recenzi dám. Na začátku nebyl žádný plán, jen koníček | Video: Martin Veselovský