Přerušovaný půst volím namísto večeře vždy, když vnímám, že si mé tělo žádá pauzu a malý restart. Ať už ve chvílích akutní infekce, ve dnech nadměrného vyčerpání a únavy, či jen občas, kdy jednoduše nemám na jídlo chuť. Přerušovaný půst se stal mým životním průvodcem a pomocníkem. Stav lehkosti, kvalitního spánku a čerstvého probuzení, síly a zdraví na těle i mysli, který se po něm dostavuje, stojí za to.
Primární prevence zdraví je zodpovědností každého z nás. MUDr. Jan Vojáček zmiňuje v úvodu své nové knihy Umění být zdráv, že: „Umění být zdráv neleží vně nás, nýbrž v nás. Být zdráv ve 21. století znamená zvědomit si důležité aspekty našeho života.
“ Zodpovědnost za své zdraví nese každý z nás sám a záleží čistě na nás, jaké nástroje si zvolíme.
Pozitivní je, že tyto nástroje máme většinou všichni na dosah, jen se pro ně natáhnout… Občas to může znamenat vykročit mimo zaběhnutou rutinu a komfortní zónu, učinit krok do neznáma.
V rámci preventivní a laskavé péče o své tělo i ducha bychom si měli uvědomit následující oblasti a prvky svého života a případně je obnovit či osvěžit. Patří mezi ně zdravý pohyb respektující možnosti a případná omezení celého organizmu, zdravé návyky (např. kvalitní spánek, otužování, duševní hygiena a zdravé vztahy) a v neposlední řadě zdravá strava.
Co je zdravá strava? Počítá se nejen CO, ale také KDY.
V dnešní době máme na výběr mezi mnoha směry stravování: strava v bio kvalitě, vegetariánství, veganství, vitariánství, makrobiotika, paleo stravování… Nejdůležitější však je zaměřit se na vědomou volbu primárních kvalitních a výživných potravin s dostatečným obsahem mikro a makroživin.
Při výběru vhodného stravovacího režimu je třeba zvážit svůj zdravotní stav, charakter každodenních činností a celkový energetický výdej. Mnohé studie dokázaly, že zásadní roli v tom, jak se cítíme a jakou máme odolnost a funkční imunitu hraje vedle toho, CO JÍME, také ČAS, KDY JÍME.
V současné době se fenomén TRE (Time Restricted Eating – časově omezeného stravování) a tedy přerušovaného půstu šíří po celém světě a získává na stále větší popularitě. V odborných lékařských časopisech se objevují stále častěji zprávy, jež potvrzují, že občasné snížení příjmu anebo dokonce úplné vynechání pevné stravy může mít velmi pozitivní vliv na kvalitu a délku života.
Proč půst? V celé živé přírodě jde o hluboce zakořeněný jev.
Jako zažíváme pravidelné střídání aktivity a odpočinku, bdění a spánku, tak je našemu tělu i mysli vlastní a blahodárné respektovat čas jídla a čas půstu.
Během půstu tělo nepřijímá žádnou pevnou stravu, hojně ho však zásobujeme tekutinami (voda, bylinné čaje, minerální vody…). Půst může trvat od několika hodin, tehdy hovoříme o přerušovaném půstu, až po několik dní či týdnů.
Staré čínské přísloví praví: „Večeři dej svým nepřátelům.“
Co rozumíme pod pojmem přerušovaný půst? Přerušovaným půstem rozumíme stravovací vzorec, kdy se střídají fáze půstu a fáze jídla. Pravidla jsou: 16/8 (16 hodin půstu a osmihodinové okno pro jídlo), který Margit Slimáková doporučuje spíše pro muže a 14/10 (14 hodin půstu a desetihodinové okno pro jídlo), který doporučuje ženám.
Důležité je mít na zřeteli, že v okně pro jídlo konzumujeme dvě až tři jídla a dodržujeme mezi těmito jídly dostatečné pauzy, asi 4 až 5 hodin. Současně také objem pokrmů zůstává stejný, tedy se nezvyšuje jejich kalorická hodnota.
Jak prázdný žaludek uzdravuje?Celkově bychom mohli lékařsky ověřené přínosy přerušovaného půstu shrnout takto: – Přerušovaný půst v kombinaci s pravidelným pohybem přispívá k dosažení ideální váhy, tělesné síly a odolnosti, k mentální síle a duševní radosti. Dle Dr.
Karin Manteové z knihy Přerušovaný půst tělo může odbourávat tuky pouze v přestávce mezi jídly, protože při vylučování inzulínu tento proces nefunguje. Proto by se měly mezi jídly dodržovat alespoň čtyř až pěti hodinové přestávky. Pokud pauzu mezi jídly prodloužíme (až na 12 či 16h), tělo pokračuje ve spalování tuků dále.
Současně by měla být pravidelná i doba příjmu potravy. – Dodržování pauz mezi jídly chrání cévy před aterosklerózou, normalizuje krevní tlak a hladinu cholesterolu. – Podporuje metabolismus, játra, žlučník a ledviny pracují účinněji. Vylučovací a detoxikační funkce se zrychlují. – Normalizuje se hladina krevního cukru.
– Střevní sliznice má prostor pro regeneraci a střevo se coby centrální imunitní orgán opět ujímá své imunitní funkce.
– Vědecké studie dokonce potvrdily blahodárný účinek přerušovaného půstu v prevenci zdraví na buněčné úrovni. Podle autorů knihy Přerušovaný půst podporuje sekreci tzv. neurotrofních činitelů. Jsou to faktory, které zodpovídají za růst, diferenciaci a kondici nově vzniklých nervových buněk a současně chrání všechny buněčné membrány i DNA.
Dodržováním pauz mezi jídly zabraňujeme degeneraci a předčasnému stárnutí buněk celého organizmu. – Přerušovaný půst má velmi blahodárný vliv na produkci hormonů (ghrelin, serotonin, melatonin). Tím mimo jiné přispívá k prevenci deprese a udržuje dobrou náladu.
– Prázdný žaludek před spaním zlepšuje kvalitu spánku a prospívá mozku a nervům. U hormonu růstu a melatoninu bylo prokázáno, že přerušovaným půstem, zvláště, je-li zahájený večer, se oba hormony vylévají efektivněji a mohou lépe využít své omlazující působení.
– Celkově tělu pauzy mezi jídly odlehčují a organizmus se pak daleko lépe vyrovnává s občasnými nemocemi, stresem a dalšími zatěžujícími faktory.
S přerušovaným půstem máme lepší náladu, prožíváme více radosti a spokojenosti. Čím tomu tak je? Díky produkci hormonů dobré nálady – ghrelinu a serotoninu. Pojďme se na tyto i další hormony související s přerušovaným půstem podívat důkladněji.
Ghrelin – hormon hladu a štěstíKdyž nepřijímáme potravu, začne se vyplavovat řídící hormon ghrelin. V hypotalamu vyvolává zvýšené nutkání jíst a stimuluje sekreci žaludeční kyseliny, aby bylo tělo připravené na příjem potravy.
Krátce před konzumací jídla dosáhne hladina ghrelinu svého maxima. Sekrece ghrelinu podporuje mimo jiné uvolňování pocitu štěstí. Tento efekt označujeme jako antidepresivní nebo anxiolytický účinek. Jakmile se žaludek naplní, klesne hodnota ghrelinu na nejnižší bod.
V současné době bohužel přibývá lidí, kteří neustále jedí, mají tedy nízkou hladinu ghrelinu a jsou tedy i náchylnější ke strachu a depresím.
Tím, že budeme dodržovat delší pauzy mezi jídly a necháme žaludek skutečně plně dotrávit předchozí pokrm, aniž bychom ho zatěžovali další náloží živin, udržíme si pocit štěstí delší dobu.
Vedle řízení pocitu hladu má ghrelin ještě další velmi důležitou úlohu. Funguje jako přenašeč regulující růstový hormon v hypofýze. Podporuje tedy růst, ke kterému dochází především během spánku. Děti se zdravými spánkovými návyky využívají svůj růstový potenciál lépe než ty, které neřízeně jedí a nemají pravidelný režim bdění a spánku.
Leptin – hormon sytostiLeptin hraje důležitou úlohu při ukojení pocitu hladu a současně při metabolismu tuků. Jakmile se nasytíme dostatkem živin, dá tento hormon signál k pocitu sytosti a potlačuje chuť na další jídlo.
Stává se ovšem, že mozek na jeho signál nereaguje (často tím, že je ho v těle příliš), a dokonce se domnívá, že hladovíme. V tu chvíli hovoříme o leptinové rezistenci. Ta vede k přejídání a nadváze až obezitě. Mezi spouštěče leptinové rezistence patří jídlo bohaté na tuky a stres.
Zvýšená hladina leptinu také stimuluje aktivitu sympatického nervového systému, což často vede k vysokému krevnímu tlaku, bušení srdce a nespavosti. To se děje u lidí pod stále přítomným tlakem a stresem.
Hladinu leptinu v organizmu je třeba normalizovat správnou životosprávou a zdravým snižováním hmotnosti. Přerušovaný půst je jedním z účinných nástrojů.
Serotonin – hormon dobré náladySerotonin známe jako hormon štěstí a dobré nálady, plní však také důležitou úlohu neurotransmiteru střevního, nervového a oběhového systému. Po uvolnění do krevního řečiště se uchytí na některých orgánech a vyvolá tam následnou reakci.
U člověka je doposud známo 14 různých serotoninových receptorů. Například signalizuje embryu v těle matky bezpečí, jistotu a blízkost. Přítomnost prenatálních pocitů štěstí je klíčovým faktorem pro pozitivní přístup k životu v dospělosti.
Dostatek serotoninu nám pomáhá vyrovnat se se strachem a starosti lépe zvládnout, jeho nedostatek naopak vede k depresi. Serotonin také přijímá důležité funkce od vegetativního nervového systému a opětovně doplňuje potřebnou energii.
Coby součást melatoninu, který se z něj vytváří, pečuje o blahodárný, výživný a regenerující spánek. Trvalý stres, přetěžování organizmu a akutní i chronický zánět negativně ovlivňují tvorbu serotoninu. Nadměrný dlouhodobý výkon vede často k burn-out efektu, úplnému vyhoření.
Tehdy potřebuje organizmus jediné: klid a dostatek odpočinku pro obnovení tvorby serotoninu. V období infekce organizmus upřednostní tvorbu jiných přenašečů podporujících imunitní a ochranný systém a tvorba serotoninu je dočasně omezena.
Serotonin vzniká téměř výhradně ve střevě. Je tedy nasnadě domyslet si vztah mezi zdravou střevní mikroflórou, celkovou kondicí střeva, produkcí serotoninu a duševní pohodou.
Melatonin – Za zdravý spánek odpovídá hormon melatonin, který v noci produkuje epifýza (šišinka). Každou noc snižuje tělesnou teplotu a uvádí tělo do stavu podobného hibernaci.
Jeho působením je omezena sekrece pohlavních hormonů, kůra nadledvinek a pohlavní žlázy pracují pomaleji, krevní tlak klesá. Díky snížené teplotě miliony buněk našeho těla pracují pomaleji, a jsou tedy méně zatěžovány. Tělo získá dostatek času pro vnitřní opravy na úrovni buněk, tkání i orgánů.
Melatonin mimo jiné chrání mozek před škodlivými vlivy, např. účinky elektromagnetického záření.
Závěrem: Mezi nemoci, jimž se dá přerušovaným půstem předejít nebo jejich průběh alespoň zmírnit, patří: – Nadváha, vysoký krevní tlak, zvýšené hodnoty krevního tuku a močoviny- Nemoci kardiovaskulárního systému- Diabetes 2. typu- Revmatismus a artróza- Fibromyalgie- Chronické bolesti zad a hlavy, migrény- Nemoci žaludku a střev- Neurodermitida, ekzémy a zarudnutí pokožky, lupénka- Alergie- Potíže v přechodu – Zvýšená náchylnost k infekcím- Deprese a únava
– Za určitých okolností může přerušovaný půst zvýšit účinky chemoterapie. Zatímco zdravé buňky se při půstu dostanou do klidového stavu, rakovinné buňky se nedostatku živit nedokáží přizpůsobit. Nemohou dále růst a citlivěji reagují na buněčné jedy. Předpokladem je, aby konstituce pacienta přerušovaný půst dovolovala.
Vědomý přístup ke stravování a přerušovaný půst vytváří dokonalé epigenetické prostředí pro rozvíjení samoléčebných schopností těla.
Dodržovat dostatečné pauzy mezi jídly, nejíst více než tři jídla denně a dopřávat si pravidelně přerušovaný půst je minimum, co pro své zdraví v rámci celostního přístupu můžeme učinit.
Přeji vám pevné odhodlání a dostatek disciplíny pro vaše první krůčky směrem k přerušovanému půstu. Výsledky, které se dostaví, věřím, budou dostatečnou motivací k tomu, abyste na této cestě setrvali.
Autorka: Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková, instruktorka jógy a jógové terapie, spoluautorka uzdravujících meditací Light Soul Meditations, www.light-soul.eu
Příjem krmiva – jedna z nejkomplexněji regulovaných funkcí v organizmu
V. KOTRBÁČEK Ústav fyziologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinářství 2007;5736:38.
SOUHRN
Kotrbáček V. Příjem krmiva – jedna z nejkomplexněji regulovaných funkcí v organizmu. Nejvyšším regulátorem příjmu potravy je hypotalamus s ventromediálně uloženými jádry – centry sytosti a laterálně ležícím seskupením neuronů považovaným za centrum hladu.
Obě centra dostávají informace z periferie, zejména o náplni gastrointestinálního traktu (GIT), hladině metabolitů ve vnitřním prostředí, intenzitě trávicích procesů apod. Informace jsou zprostředkovány bloudivým nervem a četnými hormony.
Jedním z významných regulátorů je nedávno objevený peptid ghrelin, označovaný jako hormon hladu. Je produkovaný buňkami žaludku monogastrů a prostřednictvím neuropeptidu Y zvyšuje množství přijatého krmiva. Podílí se především na kontrole denního konzumu.
Hormon sytosti – leptin produkovaný adipocyty, kontroluje příjem krmiva dlouhodobě.
V závislosti na obsahu tukové tkáně v těle působí pokles konzumu. Náplň žaludku u monogastrů a předžaludku u přežvýkavců, rovněž ovlivňuje centrum sytosti.
Stimulace přichází z mechanoreceptorů uložených ve stěně GIT a také prostřednictvím hormonů GIT.
Významnou regulační roli hraje i koncentrace metabolitů v krvi především glukóza (u přežvýkavců těkavé mastné kyseliny), dále aminokyseliny a mastné kyseliny.
SUMMARY
Kotrbáček V. Food intake – one of the most completely regulated functions in an organism. The highest regulator of food intake is the hypothalamus with ventromedially placed nuclei – the centres of a satiety and laterally arranged neurones regarded as a hungry centre.
Both centres gain information from periphery, especially on gastrointestinal tract (GIT) fullness, metabolites level in the internal environment, intensity of digestive process etc. Information is transmitted by n. vagus and several hormones.
One of the important regulator peptide ghrelin, so called hungry hormone, has been discovered recently. This hormone is produced by the gastric cells of non-ruminant animals and through neuropeptide Y enhances amount of food intake.
Hormone of the satiety – leptin, produced by adipocytes, controls in the long term food intake.
Leptin decreases food intake in coincidence with fat tissue contents. Stomach contents in non-ruminant animals and fore-stomach in ruminants also influence the centre of satiety.
Stimulation comes from the mechanoreceptors placed in the gastrointestinal wall and also from GIT hormones.
Meaningful regulatory role also plays concentration of metabolites in blood, especially glucose (in ruminants volatile fatty acids), amino acids and fatty acids.
Centrální regulátor – hypotalamus
Příjem krmiva je komplexně řízený proces. Jeho centrum leží, obdobně jako v případě regulace tělesné teploty, v hypotalamu. Na rozdíl od tělesné teploty, kde je striktně dán tzv.
set point, neboli bod nastavení a příjem potravy podléhá značným krátkodobým výkyvům. Dlouhodobě je však celková energetická bilance a s ní i hmotnost dospělého a zdravého jedince udržována na překvapivě stabilní úrovni.
1
Schéma 1 uvádí vstupní informace, které centrální regulátor v jeho činnosti ovlivňují. Je třeba říci, že jde o starší koncept opírající se o existenci dvou seskupení neuronů v hypotalamu, ventromediálně uloženého centra sytosti a laterálně centra hladu. K těmto tzv.
jádrům se pak sbíhají informace o momentálním i dlouhodobém nutričním stavu organizmu, náplni trávicího traktu (GIT), procesu trávení, hladině metabolitů ve vnitřním prostředí apod. Poté co jsou vstupní informace složitě integrovány, dojde k aktivaci jednoho či druhého centra a jedinec má buď pocit hladu či sytosti.
O tom, že nejde jen o hypotézu svědčí skutečnost, že drážděním či lézemi jmenovaných jader lze navodit obdobné situace. Pokusní jedinci s rozrušeným centrem hladu potravu přestanou přijímat, zatímco jedinci s lézemi centra sytosti konzumují krmivo neustále.
I když je dnes známo, že kromě hypotalamu jsou do regulace příjmu krmiva zapojeny i další struktury CNS,2 hypotalamus je stále považován za ústřední regulátor této funkce.
Hormon hladu – ghrelin
Podle nových poznatků je pocit hladu spojený s aktivitou neuronů laterálního hypotalamu dáván do souvislosti s nedávno objeveným hormonem ghrelinem.3,4 Jde o peptid produkovaný hlavně buňkami fundální části žaludeční sliznice. Produkce ghrelinu se zvyšuje před příjmem potravy a prostřednictvím neuropeptidu Y, jako mediátoru, aktivuje tento hormon centrum hladu.5,6
Vzestup plazmatické hladiny ghrelinu vede nejen k zahájení konzumu potravy, ale určuje i její přijaté množství. Ghrelin injikovaný pokusným králíkům vedl k vzestupu konzumu krmiva s následným růstem tukové tkáně.
7 V posledních pěti letech se nahromadily další důkazy o tom, že ghrelin si svůj název hormon hladu opravdu zaslouží. Není bez zajímavosti, že pojmenování bylo odvozeno z anglického slova growth, tedy růst. Jedním z dalších jeho účinků je stimulace sekrece růstového hormonu.
Jestliže se sečtou účinky obou hormonů je zřejmé, že zejména pro mladý, rostoucí organizmus je výsledný anabolický efekt velmi žádoucí.
Náplň GIT i jeho hormony přispívají k pocitu sytosti
Ze schématu 1 vyplývá, že po příjmu krmiva jsou do regulace zapojovány gastrointestinální a metabolické mechanizmy. Roztažení stěn žaludku a jeho náplň je prvním významným stimulem eliminujícím tzv. hladové kontrakce.
Mechanoreceptory ve stěně žaludku tuto změnu registrují a prostřednictvím nervu vagu ji předávají jako významný signál do centra sytosti. Voluminózní krmivo nebo krmivo, které se trávicím traktem pasážuje pomaleji, má proto výraznější sytostní účinek.
Tento mechanismus se uplatňuje zejména u přežvýkavců (existence ghrelinu u nich nebyla dosud prokázána), a to aktivací mechanoreceptorů nacházejících se ve stěně čepce a bachoru.9 Po náplni žaludku dostává mediální hypotalamus další informace prostřednictvím řady gastrointestinálních hormonů.
V souvislosti s trávením přijaté potravy a její pasáží do střeva je vylučován cholecystokinin (CCK), někdy označovaný také jako hormon sytosti. I když se jeho hlavní role týká stimulace tvorby trávicích enzymů, aktivace centra sytosti byla u něho rovněž prokázána. Jeho sekrece je spouštěna při dosažení určité náplně žaludku.
Obdobný účinek je přisuzován řadě peptidů GIT a také pankreatickým hormonům – glukagonu, somatostatinu a inzulinu. Inzulin přitom může příjem krmiva nejen snižovat, ale i zvyšovat a to v případě, že vyvolá hypoglykémii. Mechanizmus účinku zmíněných hormonů zřejmě spočívá v ovlivňování hladiny glukózy v krvi. Uvažuje se také o stimulaci syntézy sytostních neuropeptidů v CNS.
Hlad jako důsledek nízké glykémie?
Hodně pozornosti bylo od 50. let minulého století věnováno vztahu mezi příjmem potravy a hladinou metabolitů v krvi. Zjistilo se, že zvířata přijímají potravu v úzké závislosti na hladině krevní glukózy. Tato tzv.
glukostatická teorie, vyšla z poznatků, že pokles glukózy v krvi, na který jsou buňky CNS zvlášť citlivé, příjem potravy stimuluje. Vysoká hladina plazmatické glukózy má naopak sytostní charakter. Tyto závislosti byly na mnoha druzích zvířat potvrzeny. Ústav fyziologie VFU v Brně k objasnění zmíněných vztahů rovněž přispěl.
Četné pokusy prokázaly, že například u selat není glukostatická regulace příjmu krmiva po narození rozvinuta. Selata v prvých dnech života regulují spíše objem přijímané diety a teprve později postupně zapojují jemnější regulační mechanizmy, jakým je i zmíněný glukostat.
3,4 Současně s důkazy o platnosti glukostatické teorie se ukázalo, že podobný vztah, i když ne tak výrazný, platí mezi příjmem potravy a hladinou aminokyselin ve vnitřním prostředí (aminostatické teorie) a také mastných kyselin (lipostatická teorie).
V tomto výčtu by neměla chybět ani teorie termostatická, zdůrazňující fakt, že každý příjem potravy je spojen s uvolněním části její energie ve formě tepla. Jde o tzv. specifický dynamický účinek potravy, který v určitých situacích může přispět ke zvyšování teploty těla. Tomu pak organismus předchází snižováním konzumu krmiva, např. během horkých letních dnů, v nevětraných objektech apod.
Těkavé mastné kyseliny místo glukózy
Jestliže u monogastrů byla závislost mezi hladinou glukózy v krvi a příjmem krmiva prokázána, u přežvýkavců tento vztah prokázán nebyl. Souvisí to s faktem, že u těchto zvířat je glukozémie trvale nízká. Glukóza jako regulátor se proto uplatnit nemůže. Její roli zastupují produkty bachorové fermentace – těkavé mastné kyseliny.
8 Nepřekvapuje proto, že jsou do regulace konzumu potravy zapojené. Například infuze kyseliny octové do bachoru vede k redukci příjmu krmiva.9 Nejde přitom o specifický vliv této kyseliny. Příčinou je vzestup osmolality bachorové tekutiny, což dokládá účast osmoreceptorů na této regulaci. Obdobnou roli mají receptory aktivované poklesem pH.
Bouřlivě probíhající fermentace vedoucí k poklesu pH a zejména produkce ketolátek vede k inhibici motoriky předžaludku, a následně i k poklesu příjmu krmiva. Z produktů fermentového trávení, které se dostávají do krve, má podstatnější vliv na příjem potravy pouze hladina kyseliny propionové. Je to v souladu s její glukoneogenetickou funkcí, tj. s přeměnou propionátu na glukózu.
Předpokládá se existence jaterních glukoreceptorů, které uvedené metabolické změny registrují a mohou příjem krmiva inhibovat.9 Lipostatická teorie příjmu krmiva u přežvýkavců, jak je popisována u monogastrů, nehraje významnější roli. K inhibici příjmu potravy může přesto vést zvýšená oxidace tukových rezerv u vysokoprodukčních dojnic v první třetině laktace.
Při současně zvýšené tvorbě apetit tlumících ketolátek konzum krmiva klesá. To přispívá k negativní energetické bilanci těchto jedinců.
Leptin – hormon sytosti
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že údaje které jsou přenášeny do CNS jsou velmi komplexní. Ty, které byly uvedeny se většinou týkají krátkodobé (denní) regulace příjmu potravy. Organismus má však i mechanismy dlouhodobé regulace, což dokazují výzkumy posledních deseti let.
K pochopení jejího principu přispěl v roce 1995 objev hormonu sytosti – leptinu, peptidu tvořeného tukovými buňkami. Čím více je tukové tkáně, tím je produkce tohoto hormonu vyšší a jeho účinkem pak dochází k potlačení apetitu.10,11 Jedná se vlastně o jakési dvojče ghrelinu.
Organizmus tímto mechanizmem kontroluje úroveň svých energetických zásob a tím i hmotnost. Záhy se však zjistilo, že i fyziologická produkce leptinu ještě nezaručuje jeho regulační roli. Příčinou bývá rezistence buněk k účinkům tohoto peptidu, respektive nedostatek leptinových receptorů na membránách cílových buněk.
Leptin, obdobně jako ghrelin, působí na centra sytosti prostřednictvím četných neurotransmiterů. Z nich mnohé jsou známé hypofyzární hormony nebo jejich prekurzory, jako proopiomelanokortin (POMC) a z něho se odvozující α – melanocyty stimulující hormon (α-MSH) a další.
Také zvýšená produkce hypotalamického kortikoliberinu (CRH) může příjem potravy utlumit. To vysvětluje pokles hmotnosti při dlouhodobě působícím stresu. Dobře známý je též pokles apetitu v nemoci.
Jde o součást obecné obrany organizmu na infekci, provázené vzestupem cytokinů, látek s mnoha účinky a produkovaných makrofágy, epitelovými a dalšími buňkami. Tyto produkty, např. interleukin 1 (IL 1) tumornekrotizující faktor (TNFγ) a interferon (Ifγ) působí anorekticky, tj. útlumově na centrum hladu.9 Mechanismus, jakým působí, jsou opět změny v produkci neuropeptidů a neurotransmiterů v hypotalamu.
Z uvedených údajů o regulaci příjmu potravy vyplývá, že přes četnost i různorodost vstupních informací je většina z nich v CNS převedena na tvorbu aktivačních či inhibičních neuropeptidů (neurotransmiterů).
To je také důvod, proč nelze cestou trávicího traktu tyto látky podávat, a systém jednoduše ovlivňovat.
Co však chovatel ovlivňovat může, je výběr takových jedinců, u kterých je konzum krmiva a následná konverze přijaté energie do produktů vysoká a geneticky fixovaná.
Literatura:
1. Ganong W. F. Review of Medical Physiology. 20th Ed., Lange Med. Books; New York, 2001:870.
2. Faulconbridge F., Cummings D. E., Kaplan J. M., Grill H. J. Hyperphagic effects of brainstem ghrelin administration. Diabetes 2003;52:2260-2265.
3. Kojima M., Hosoda H., Date Y., Nakazato M., Matsuo H.
, Kangawa K. Ghrelin is a GH – releasing acylated peptide from stomach. Nature1999;402:656-660.
4. Nakazato M., Murakami N., Date Y., Kojima M., Matsuo H., Kangawa K., Matsukuva . A role for ghrelin in the central regulation of feeding. Nature 2001;409:194-198.
5. Cummings D. E., Pernell J. Q., Frayo R. S., Smidova K.
A preprandial rise in plasma ghrelin levels suggest a role in meal initiation in humans. Diabetes 2001;50:1714-1719.
6. Williams D. L., Cummings D. E. Regulation of ghrelin in physiologic and pathophysiologic states. J Nutr 2005;135:1320-1325.
7. Tschop M., Smiley D. L., Heiman M. L.
Ghrelin induces adiposity in rodents. Nature 2000;407:908-913.
8. Ruckebusch Y. et al. Physiology of small and large animals. B. C. Decker, Philadelphia 1991:672.
9. Engelhardt W., Breves G. Physiology der Haustiere. Stuttgart; Enke Verlag, 2005:682.
10. Friedman J., Hallaas J.
Leptin and the regulation of body weight in mammals. Nature 1998;395:763-770.
11. Baldelli R., Dieguez C., Casanueva F. The role of leptin in reproduction: experimental and clinical aspects. Ann Med 2002;34:5-8.
Adresa autora:
Doc. Ing. Václav Kotrbáček, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Ústav fyziologie
Palackého 1 – 3 612 42 Brno
e-mail: [email protected]
Ketogenní dieta během spánku pomáhá hubnutí tuků. Tajemství hubnutí !
Spánek patří mezi základní fyziologickou potřebu a je třeba zdůraznit, že není pouhým plýtváním času. Proč se tedy někteří lidé právě o něj tolik okrádají? Spánek se naopak ve velké míře podílí na celkovém zdraví a kvalitě našeho života.
Avšak v posledních letech se v populaci délka spánku zkrátila, a právě neadekvátní délka a kvalita spánku představuje novodobý trend pro současnou moderní společnost žijící rychlým životním tempem.
Sami sobě si přiznejme, jestli délka našeho spánku dosahuje optimálních 8 hodin?
Epidemiologické studie poukazují na to, že nedostatečná doba spánku výrazně zvyšuje prevalenci obezity. Pro udržení a případnou redukci hmotnosti je důležitá jak změna stravovacích návyků, tak navýšení pohybové aktivity, ale také dopřání si dostatečně dlouhého a kvalitního spánku. Tedy, proč si nedopřát o pár hodin spánku navíc?
Důsledky spánkového deficitu
Nyní si vysvětlíme, jak spánkový deficit přispívá ke vzniku obezity. Za všechno můžou dva hormony, a to leptin a ghrelin. Ty v určité koncentraci pomáhají redukovat tukovou hmotu a jsou pro nás výhodné.
Naopak v určité koncentraci tukovou hmotu ukládají a stávají se pro nás nevýhodnými. To se právě děje v dlouhodobém stavu spánkového deficitu. Pořekadlo, které se v souvislosti se spánkem a obezitou nabízí ,,Kdo spí, ten jí.
“, mezi ně nepatří.
Leptin a ghrelin patří do skupiny adipokinů, které zasahují do regulace chuti a sytosti, glukózového a lipidového metabolismu, regulace krevního tlaku, imunitních a dalších funkcí. Leptin je vylučovaný tukovými buňkami a signalizuje stav nasycení.
Slouží tedy jako periferní signál, který předává informaci do mozku o stavu tukových energetických zásob v těle. Reguluje energetický metabolizmus, zvyšuje energetický výdej organismu a snižuje příjem potravy. Při jeho dostatku netrpíme pocitem hladu.
Avšak spánkový deficit je spojen s poklesem hladiny leptinu v organismu. Studie uvádí, že až o 16-18 %. Paradoxem je, že u obézních lidí bývá leptinu nadbytek, nikoli nedostatek. Tzv. hyperleptinémie při obezitě svědčí o snížené tkáňové senzitivitě na leptin – tzv.
leptinové rezistenci, kdy vázne přestup leptinu přes hematoencefalickou bariéru.
Ghrelin je secernován buňkami trávicího traktu a naopak povzbuzuje chuť k jídlua až tendenci k přejídání. Pro svou funkci – stimulaci chuti – je někdy nazýván také jako ,,hormon hladu“.
Další jeho úloha spočívá ve spolupodílení se udržitelnosti energetické rovnováhy. Spánkový deficit je právě spojen se zvýšenou tvorbou ghrelinu. Udává se, že až o 15-28 %.
Za normálních okolností je hladina leptinu a ghrelinu
v rovnováze. V dostatečném množství spánku nám tyto hormony pomáhají a snižují chuť na jídlo, v opačném případě se pro nás stávají velmi nevýhodnými.
Kvalitním spánkem k redukci hmotnosti.Kdo spí ten hubne?
Každý člověk má jiné potřeby spánku, avšak běžně se za ideální dobu spánku uvádí7-8 hodin. Přičemž pravidelný spánek méně než 6 hodin denně nebo více než 10 hodin denně už je považován za nezdravý. Jak již bylo výše napsáno, délka spánku sama o sobě nestačí, velmi důležitá je i jeho kvalita.
Doporučení pro zdravý spánek, tzv. 5P
1. PravidelnostAlespoň v pracovních dnech se snažte chodit spát i vstávat ve stejnou dobu.
2. ProstředíSpánku přizpůsobte i svou ložnici – tichá a zatemněná. Teplota na spaní
se doporučuje v rozmezí 18-20°C. Ideální je před spánkem vyvětrat.
3. PostelVhodné je snížit příjem skrytých tuků, které sice na první pohled nevidíme,
ale mohou tvořit podstatnou část denního příjmu energie. Dále jednoduchých sacharidů obsažených v tučných potravinách, sladkostech a sladkých nápojích.
4. Povzbuzující látkyVyvarujte se večernímu pití kávy, čaje, kolových či energetických nápojů.
Taktéž se ve svém jídelníčku vyvarujte těžkým jídlům k večeři.
5. PsychikaPřed spaním se snažte relaxovat příjemnou činností. Fyzická aktivita je vhodná
3 hodiny před spaním, později již ne.
5P může být návodem jak dosáhnout kvalitního a dostatečného spánku. A právě spánek může naše tělo nastartovat k redukci hmotnosti.
Spánkový deficit vede pouze k poklesu hladiny leptinu a zvýšené hladiny ghrelinu. Takto nastavená kombinace těchto důležitých hormonů je při redukci hmotnosti velmi nepříznivá.
Dodržujme správný spánkový režim a pomáhejme tak sami sobě. Tedy, proč nezačít právě dnes?
Říkáte si „nemám čas tolik spát“? Jděte spát dříve, nedívejte se na televizi, nebrouzdejte po internetu.
V současné době se ketogenní neboli proteinová dieta používá úspěšně v lékařství jak k léčbě závažných metabolických onemocnění, tak i k redukci hmotnosti.
Ketogenní dieta zaměřená na redukci hmotnosti je velmi účinná. Ketóza zaručuje přednostní spalování tukové hmoty. Díky vysokému příjmu bílkovin se svalová hmota neredukuje.
Spalování tukové hmoty může být během diety podporováno i pohybovou aktivitou.
VýhodyVelmi rychlé úbytky hmotnosti. Příjemné, pozvolné naběhnutí ketogenní diety, není šokové, nastupuje velmi zlehka a pomalu. Díky sytícímu efektu bílkovin je při dietě zmenšená chuť k jídlu. Proto nedochází k výraznému pocitu hladu.Minimální až nulový jo-jo efekt.
Ketogenní dieta se užívá ve formě koktejlů nebo speciálních potravin, které nahrazují bežné jídlo po dobu diety. Obrovskou výhodou je, že nemusíte počítat kalorie, tuky a cukry obsažené v běžném jídle.
NevýhodyTuto dietu by neměli podstupovat lidé s Diabetes 1. typu, Diabetes 2. typu, mající dnu nebo žlučové kameny, dále lidé s jakýmkoliv onemocněním jater, ledvin a srdce. Princip ketogenní diety
V racionální stravě přijímáme základní makroživiny, tedy sacharidy, tuky a bílkoviny v poměru: 50 – 55 % sacharidů, 25 – 30 % tuků a 10 – 15 % bílkovin. Základem ketogenní diety je omezený přísun sacharidů a zvýšený přísun tuků či bílkovin.
Poměr jednotlivých makroživin se liší podle toho, k čemu je dieta určena.
Dieta určena k léčebným účelům, jinak zvaná jako tuková dieta, má v příjmu převahu tuků nad bílkovinami a sacharidy, v poměru: 10 – 15 % sacharidů, 60 – 70 % tuků a 15 – 20 % bílkovin.
Naopak dieta určena k redukci hmotnosti, jinak zvaná jako proteinová dieta, má v příjmu převahu bílkovin nad tuky a sacharidy, v poměru: 15 – 20 % sacharidů, 15 – 20 % tuků a 60 – 70 % bílkovin. Jednotlivé trojpoměry se mohou lišit v rozmezí několika málo procent.
Při sníženém přísunu sacharidů a naopak zvýšeném přísunu tuků či bílkovin ve stravě dochází v těle k využívání tvorby energie z tuků. Buď se jedná o tuky pocházející z tukové tkáně, nebo tuky přijímané ve stravě. Tímto mechanismem dochází k rychlému vyčerpání glykogenových zásob a tuky se tak stávají nejsnáze dostupným zdrojem energie pro chod organismu – hubneme.
Když organismus začne využívat jako výhradní zdroj tuk, vznikají tzv. ketolátky. Ketolátky pak slouží jako důležitý zdroj energie pro periferní tkáně, hlavně ledviny, srdeční a kosterní sval. Stav, kdy v těle vznikají ketolátky, se nazývá ketóza.
Určená výhradně pro ženyKetogenní strava je poměrně náročná na přípravu, pokud by byla tvořena pouze běžnými potravinami. Proto existuje široká škála nutričně vyvážených produktů určených pro proteinovou dietu.
Na evropském trhu existuje ketogenní dieta určená výhradně pro ženy. Je vyvinuta přímo pro ženské tělo a jeho specifika, je čistě přírodní bez chemikálií. Jmenuje se KetoFit.
- KetoFit dieta je velice šetrná pro ženské zdraví a krásu – můžete ji držet, aniž by došlo k poškození zdraví, úbytku vlasů a zhoršení stavu nehtů nebo stavu zraku.
- Další odborné články:
- Jakou zvolit dietu
- Tajemství hubnutí ve spánku, role leptinu a ghrelinu, ketogenní dieta
- Glykemický index / vláknina, pomocník při hubnutí
- Alkohol – vetší nebezpečí než si myslíte!
- Obezita a nemoci, Kandióza
- Obezita a zdravotní rizika
- Fenomén přejídání – jak se ochránit
Lidské hormony: Nenahraditelní pomocníci a poslové v našem těle
TESTOSTERON: zodpovídá za typicky mužské znaky
Navzdory obecně rozšířenému mýtu se mužský pohlavní hormon testosteron nevyskytuje jen u mužů.
Najdeme jej i v těle žen, ale v mnohem nižších koncentracích než u dospělých zástupců silnějšího pohlaví.
U mužů jsou jeho hlavním zdrojem varlata, přičemž spolu s dalšími podobnými „mužskými“ hormony (například dihydrotestosteronem) zodpovídá testosteron třeba za růst vousů, tělesného ochlupení či svalů.
Varlata jej začínají vyrábět dlouho před narozením dítěte a pod jeho vlivem se pak formují typické mužské znaky patrné už u novorozených chlapců.
Testosteron a jemu blízké hormony zajistí například vývoj šourku a penisu.
Ve stáří jeho produkce ve varlatech klesá, což s sebou nese řadu neklamných průvodních znaků: například nižší sexuální výkonnost, úbytek svaloviny či sklon k nabírání tuku.
V současnosti na trhu existují nejrůznější přípravky ve formě náplastí nebo gelů, které umožňují koncentraci tohoto hormonu v těle zvýšit. V řadě případů však muži testosteron užívají už ve věku, kdy ještě k poklesu jeho hladin nedochází.
Mohou si tak vyhnat koncentraci hormonu vysoko nad obvyklé hodnoty, což sice podpoří libido či nárůst svalové hmoty, ale nemusí to zůstat bez následků.
K možným nežádoucím účinkům amatérsky provedené testosteronové kúry patří i zvýšená náchylnost k rakovině prostaty.
Lidé malí a velcí
SOMATOTROPIN: řídí tělesný růst
Hormon produkovaný malou žlázou zvanou podvěsek mozkový řídí úroveň metabolismu i tělesný růst. Pokud se ho v těle nachází nedostatek, dojde k růstové poruše a daný jedinec zůstane i v dospělosti malý.
Dnes je ovšem možné zmíněné onemocnění léčit injekcemi somatotropinu vyráběného uměle. Naopak, nadbytek tohoto hormonu v dospělosti vede k nadměrnému růstu některých částí těla, k tzv.
akromegalii.
Pozitivní účinky somatotropinu na celkový metabolismus a dostupnost látky na trhu vyústily v její zneužívání pro sportovní doping.
Na růstový hormon dlouho nebyly k dispozici spolehlivé antidopingové testy, tudíž figuroval v pozadí mnoha špičkových sportovních výkonů nedávné minulosti.
Například olympiádě konané v roce 2000 v Sydney se někdy přezdívá „hry růstového hormonu“: Žeň medailí padající na vrub dopingu somatotropinem tam byla nejvydatnější.
Tukový barometr
LEPTIN: reguluje tělesný tuk
Mezi tkáně, jež produkují vlastní hormony, patří poněkud překvapivě i tělesný tuk. Jedním z významných „sádlových“ hormonů je leptin. S tím, jak v těle přibývá tuku, stoupá i jeho produkce. Leptin působí coby regulátor, a jakmile jeho koncentrace překročí určitou mez, tělo se nadměrně obaluje tukem.
Zmíněný fakt vede k potlačení chuti k jídlu a k hubnutí. Pokud naopak organismus strádá, tuková tkáň mizí a leptinu ubývá. Nedostatek hormonu působí jako poplašný signál, jenž vyzývá k urychlenému doplnění energetických rezerv v organismu. Výsledkem bývá zvýšený příjem potravy s preferencí vysoce kalorických jídel.
Hladiny leptinu fungují jako ručička na ukazateli energetických rezerv, což je klíčové pro činnost řady dalších orgánů.
Například pro otěhotnění je důležité, aby měla nastávající matka v těle dostatečné zásoby energie.
Pokud je vyhublá třeba v důsledku extrémní námahy nebo hladovění při nejrůznějších dietách, zastaví se jí menstruační cyklus a počít nemůže. Pro zdárný vývoj embrya a plodu nemá její organismus dost sil.
K leptinu se upíraly naděje lékařů v boji s šířící se obezitou. Ukázalo se však, že obézní lidé mají tohoto hormonu jen zřídkakdy málo. Jejich tuková tkáň jej produkuje v obrovském množství, nicméně tělo volání po omezení příjmu potravy z různých důvodů ignoruje a nadále holduje přejídání a lenošení.
Ředitel cukrů
INZULIN: řídí metabolismus cukrů
Hormon vylučovaný poměrně malou populací buněk slinivky břišní hraje jednu z klíčových rolí při hospodaření organismu s energií. Řídí totiž metabolismus cukrů v těle. Pokud dojde k poruše jeho funkce, hrozí člověku cukrovka, jež se mimo jiné projevuje silně zvýšenými hladinami glukózy v krvi.
Zmíněné onemocnění však může mít víc příčin. Tzv. cukrovka prvního typu propuká u malých dětí, kterým jejich imunitní systém příslušné buňky ve slinivce nedopatřením zničil.
Tito pacienti se léčí injekcemi: Dřív se používal inzulin izolovaný ze slinivek porážených prasat a dobytka; dnes se inzulin vyrábí pomocí kvasinek, do jejichž dědičné informace vnesli vědci metodami genového inženýrství lidský gen pro zmíněný hormon.
Mimochodem, inzulin představuje vůbec první lék vyráběný metodami genového inženýrství. Jeho produkci se podařilo zvládnout už v roce 1978 a o čtyři roky později uvedla farmaceutická společnost Eli Lilly and Company lék na trh.
Mnohem častěji se ovšem vyskytuje cukrovka druhého typu, při které zůstává produkce inzulinu ve slinivce nenarušená, nicméně organismus na signály hormonu neodpovídá. Takové „ohluchnutí“ k inzulinu hrozí převážně jedincům se značnou nadváhou. Cukrovka druhého typu proto figuruje na předních pozicích seznamu tzv. civilizačních chorob.
Krev pod kontrolou
ERYTROPOETIN: řídí tvorbu červených krvinek
Hormon vylučovaný ledvinami řídí tvorbu červených krvinek. Při některých onemocněních ledvin se jeho produkce naruší a pacientovi hrozí nedostatek červených krvinek čili anémie. Zmíněný stav má pak za následek mimo jiné snížené zásobování organismu kyslíkem a pokles celkového tělesného výkonu.
Lidé s nedostatkem erytropoetinu se léčí injekcemi uměle vyráběného hormonu. Dřív se látka takřka masově zneužívala ve vytrvalostních sportech, protože způsobovala namnožení červených krvinek, a tudíž lepší fungování organismu při extrémní dlouhodobé zátěži. Erytropoetin se jako doping velmi rozšířil v profesionální cyklistice, ale i mezi atlety, plavci či běžci na lyžích.
Zavedení spolehlivých antidopingových testů sice zneužívání hormonu omezilo, zcela mu však zabránit nedokázalo. Někteří sportovci se uchýlili k tzv.
mikrodávkám: Jelikož se podle antidopingových pravidel nesměly kontroly provádět v noci, píchli si večer malé množství erytropoetinu s tím, že do rána hladina podaného hormonu klesne pod detekovatelné hodnoty.
V roce 2015 byly proto povoleny i noční dopingové kontroly.
Mezi dnem a nocí
MELATONIN: řídí biologické hodiny
Malá žláza v mozku, tzv. šišinka čili epifýza, se probouzí po setmění, aby vyráběla hormon melatonin. V noci nám proto kolují tělem vyšší koncentrace melatoninu než přes den.
Zmíněný hormon se podílí na chodu vnitřních biologických hodin a jejich průběžném „seřizování“ střídáním dne a noci.
Nelze opomenout, že jeho zapojení do popsaného procesu objevila česká vědkyně Helena Illnerová.
Melatonin se podílí i na vnitřním biologickém kalendáři. V našich zeměpisných šířkách jsou v zimě dny nejkratší a v létě nejdelší, proto máme v zimě melatoninu víc než v létě.
Některá zvířata využívají sezonních změn v jeho koncentracích k načasování životně důležitých aktivit: Například jelení říje nastupuje pod vlivem narůstajících koncentrací tohoto hormonu se zkracujícími se podzimními dny.
Naopak zvířata s jarními námluvami poznají „správný čas“ podle úbytku melatoninu s tím, jak se zjara dny prodlužují.
Lidé, kteří často cestují napříč časovými pásmy a mívají narušený denní režim, si někdy pomáhají užíváním tablet s melatoninem.
V poslední době se v lékařských časopisech objevila varování pro matky, jež se snaží podobnými tabletami „srovnat“ denní režim svým dětem, někdy dokonce i kojencům.
Dětský organismus je však vůči jakémukoliv zásahu do hormonálního systému velmi citlivý a následky neuváženého podávání hormonů nelze nikdy předem odhadnout.
Když kručí v břiše
GHRELIN OBESTATIN OREXIN: hormony hladu a sytosti
Jak se mozek dozví, že máme prázdný žaludek a že je načase shánět něco k snědku? Trávicí soustava signalizuje nedostatek práce s trávením tím, že produkuje hormon ghrelin. Látka se pak dostává do krevného oběhu a putuje až do mozku, kde probouzí k činnosti příslušná nervová centra. Výsledkem zmíněné akce je intenzivní pocit hladu.
Obdobně dává trávicí soustava na vědomí, že má dostatek jídla. V tom případě obdrží mozek zprávu v podobě dalších hormonů, k nimž patří obestatin nebo orexin.
V odezvě na jejich signál se následně dostaví pocit sytosti.
Lidé trpící poruchami příjmu potravy, například chorobným přejídáním nebo naopak nechutenstvím, se mohou potýkat s nerovnováhou hormonů regulujících chuť k jídlu.
Vetřelec z plastů
BISFENOL A: ovlivňuje hormony řídící rozmnožování
Do jemného přediva hormonů a jimi řízených procesů mohou jako horda nájezdníků vtrhnout látky, jež vyprodukoval člověk a které se jeho přičiněním dostaly do životního prostředí, například do vody či do potravin. Odborníci je souhrnně označují jako endokrinní disruptory.
Příkladem takového „bořiče hormonů“ je bisfenol A: Hojně se používal jako tvrdidlo do mnoha plastů, ale i pro zpevnění bankovkového papíru nebo papíru do tepelných tiskáren, jež slouží například pro tisk pokladních účtenek.
Bisfenol A se však z plastů v malém množství uvolňuje a v organismu mnoha živočichů včetně člověka nabourává funkci řady hormonů řídících rozmnožování.
Kupříkladu u žab může vyvolat změnu pohlaví: Samec vyrůstající v prostředí znečištěném bisfenolem A se nakonec vyvine v samici. Tyto „falešné samičky“ se pak mohou dokonce pářit se samci a plodit potomstvo.
U laboratorních myší vyvolává bisfenol A neplodnost, přičemž se zřejmě může podílet i na neplodnosti lidí. Zasahuje také do funkce hormonů řídících hospodaření s energií a přispívá ke vzniku obezity.
Odhaduje se, že účinky endokrinních disruptorů má asi tisícovka látek vyrobených člověkem. K jejich nejzákeřnějším vlastnostem přitom patří působení při velmi nízkých koncentracích. Proměnili jsme životní prostředí v koktejl endokrinních disruptorů. Účinky mnoha z nich se navíc navzájem posilují, a také proto vědci stále nevědí, co všechno mohou mít tyto látky na svědomí.
Pomocník z dusíku
OXID DUSNATÝ: roztahuje cévy, reguluje imunitu
Oxidy dusíku známe především ze zpráv o čistotě ovzduší. Jde o toxické látky, které se dostávají do zemské atmosféry ve zvýšeném množství ze zplodin spalovacích motorů.
Oxid dusnatý (NO) si však v malém množství vyrábí tělo člověka i dalších organismů jako signální molekulu: Tento maličký a čiperný posel snadno proniká do buněk, odvede tam svou práci a opět rychle zmizí. Jedná se o nejmenší známý hormon.
Oxid dusnatý řídí v našem těle například roztahování cév nutné pro zvýšený průtok krve. Lidé s nemocným srdcem někdy užívají léky odvozené od molekuly výbušniny nitroglycerinu právě proto, že se z nich uvolňuje oxid dusnatý.
Molekuly plynu napomáhají k rozšíření cév v srdečním svalu, k jeho lepšímu prokrvení a k úlevě od potíží vyvolaných nedostatečnou srdeční činností.
Oxid dusnatý se však podílí i na řízení aktivity neuronů, na činnosti buněk imunitního systému a na mnoha dalších životně důležitých procesech.
V poslední době se ukazuje, že roli signálních molekul mohou sehrávat i jiné toxické plyny, konkrétně oxid uhelnatý a sirovodík čili sulfan.
Jejich úlohu se ovšem zatím podařilo prozkoumat podstatně méně než u oxidu dusnatého: Oxid uhelnatý funguje jako vydatný pomocník oxidu dusnatého při regulaci průtoku krve; sulfan má zase pozoruhodnou vlastnost potlačit životní procesy a uvést organismus do stavu podobného hibernaci zimních spáčů. Zatím se však daří takto uspávat jen menší zvířata, například laboratorní myši a potkany.