Atletika, gymnastika, plavání, hry – to všechno jako volnočasová náplň dítěte? „Základem je co nejširší pohybové spektrum, všeobecná příprava. Teprve na ni by se postupně měla nabalovat určitá specializace,“ říká Tomáš Perič, odborník na sportovní přípravu dětí.
Kdo je Tomáš Perič? Doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D. je jednou z největších českých kapacit na sportovní přípravu dětí a mládeže. Vystudoval FTVS Univerzity Karlovy, kde také v současné době působí v řadě akademických funkcí.
Při své mimofakultní činnosti pracuje jako trenér mládeže v ledním hokeji a také jako konzultant pro trénink v různých sportovních odvětvích.
Společně se SportAnalytik se podílel na metodice pro vyhodnocování výsledků Sazka Olympijského víceboje.
Jak jsou na tom české děti, co se pohybu týče?
Záleží na tom, co považujeme za standard. Pokud budeme současnost srovnávat se situací z poloviny devatenáctého století, jsou na tom české děti rozhodně podstatně hůř než tehdy, kdy byla branná povinnost a fyzická práce sloužila k obživě. Děti na tom jsou tak, jak odpovídá době, a jak to odpovídá jejich naturelu.
Najdeme v tom nějakou obecně platnou pravdu?
Obecně lze říci, že se fyzická zdatnost snižuje. Vychází to například z naprosté změny struktury životního stylu, která se za posledních padesát let odehrála poměrně dramaticky.
Nebo z výrazné změny sociálního statutu, který se za posledních padesát let v českých zemích také výrazně změnil. To jsou všechno věci, které to výrazně ovlivňují.
Pokud bychom porovnávali české děti se zahraničními, například s dětmi z některých afrických států, jsou na tom české děti významně hůř. Pokud bychom je srovnávali s jinými státy, mohou na tom být lépe.
Dejme tomu, že jsou rodiče, kteří chtějí ze svého dítěte vychovat sportovce vrcholové úrovně. Jak by v takovém případě měli postupovat?
Moc nevěřím tomu, že si nějaký rodič, až na zcela malé výjimky, řekne: Chci ze svého dítěte vychovat vrcholového sportovce.
Je to spíš tak, že rodiče dají děti do sportu, těm začne sport jít, děti jsou v něm úspěšné a rodiče zjišťují, že by dítě v daném sportu mohlo dosahovat vrcholové výkonnosti.
Druhá věc je, že sportem se až na individuální výjimky uživíte jen v několika málo sportovních odvětvích, jakými jsou hokej, tenis a fotbal.
A co třeba basketbalisté a florbalisté? Uživí se tím, co dělají?
Myslím si, že i v takovýchto relativně velkých sportech, jakými florbal či basketbal jsou, se na vrcholové úrovni v České republice téměř uživit nedá. Pokud ano, jedná se pouze o pár jedinců.
Mimo hokej, tenis a fotbal se zkrátka jedná o jednotlivce, kteří jsou schopni se sportem, kterému se věnují, uživit. Jde například o Martinu Sáblíkovou nebo Šárku Strachovou. Jinými slovy, představa, že dám dítě do gymnastiky s tím, že z něj vyroste profesionální sportovec, je naivní.
Relativně vysoká pravděpodobnost, že se prosadíte, je v porovnání s jinými sporty třeba v hokeji. I tam to ale vypadá tak, že jestliže v České republice hraje hokej přibližně 1000 dětí v ročníku, tak z jednoho kraje se v daném ročníku prosadí dva, možná tři.
Na úroveň celé republiky se jich pak prosadí dvacet. To je číselně vyjádřeno pravděpodobností 20:1000. A to se jedná o sport, ve kterém je pravděpodobnost, že se prosadíte, relativně vysoká.
Například v Praze je nějakých pět hokejových týmů a když budu brát Prahu jako příklad kraje, tak z Prahy se tedy prosadí tři děti z daného ročníku. Jinými slovy představa, že dám dítě v pěti letech na hokej a ono bude jedno ze tří, kteří se prosadí, není příliš reálná.
Ne každý rodič si ale může dovolit, aby jeho dítě hrálo právě hokej nebo tenis. Který sport byste doporučil rodinám s omezenými finančními prostředky?
Sporty potřebují dvě věci: vybavení a prostředí. Pokud jsou obě možnosti levné, pak jde o levný sport. Například prostředí pro atleta je stadion, který není až tak drahý, nota bene spousta činností se nemusí dělat přímo tam. Vybavení také není drahé, pokud nebudu počítat absolutní světovou špičku.
Takové sporty se dají dělat, nechci říci úplně na koleni, ale jsou rozhodně finančně dostupnější. Jedná se o sporty, které lze dělat v běžném prostředí, jakým je školní hřiště, školní tělocvična, a které nepotřebují speciální drahé vybavení. Například cyklistiku lze z hlediska prostředí dělat kdekoliv.
Stačí vám vyjet před dům, ale potom tam jsou poměrně velké náklady na kolo. Naopak florbal můžete dělat v jakékoliv tělocvičně a potřebujete jednu florbalovou hokejku a nějaké další vybavení, které řádově stojí několik set korun.
Můžete také dělat autocross, kdy prostředí není až tak dramaticky drahé, ale potřebujete k tomu autocrossové auto, které řádově stojí přinejmenším mnoho set tisíc korun.
Zmiňujete různá odvětví. Jak vůbec rodič pozná, na který druh sportu má jeho dítě vlohy?
Existují dvě nebo tři možnosti. Nejdůležitější ze všeho je, aby daný sport děti bavil. Například i kdybych měl špičkové předpoklady ke skoku na lyžích, ale bojím se výšek, je bez šance, abych to dělal. Existují určité relativně jednoduché postupy.
Například pokud je dítě velké, má lepší předpoklady pro basketbal než pro gymnastiku. Pokud se dítě má určitým způsobem orientovat, je docela dobré navštívit akce, jakou je třeba Sporťáček, kde si dítě může vyzkoušet různé druhy sportů.
Druhou podobnou akcí je právě Sazka Olympijský víceboj, kde děti, které projdou testováním, dostanou sportovní vysvědčení, které jim může naznačit, jak se ve sportu orientovat – jestli je spíše rychlostní, vytrvalostní či silový typ.
Další variantou je komerční vyšetření, typická je firma SportAnalytik, která udělá hodnocení a nabídne dítěti typy sportů. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se všechny děti nějakým způsobem otestovaly a na základě individuálních sportovních profilů se jim nabídly určité typy sportů.
To se chystá na Slovensku, kde mají zákon o sportu, který byl nedávno schválen. Tam budou testovat všechny děti v první třídě a budou provádět určitá orientační hodnocení, pro jaké sporty dítě má větší či menší předpoklady.
U nás se nic podobného nechystá?
Nechystá. Nebo o tom nevím.
Kdy by děti měly s pohybovými aktivitami začínat?
Co nejdříve. V tom nejrannějším věku se vývoj dítěte posuzuje podle pohybových změn. Pozorujeme malé děti, kdy zvedají hlavu, kdy se přetáčejí, kdy si začínají sedat.
Už v tomto období je dobré začít děti jednoduchým způsobem stimulovat. Je vhodné začít s něčím, co bychom nazvali všesportovní příprava, kdy se učí děti skákat, běhat, házet atd.
Někdy kolem šestého roku je vhodné začít se sportovními kroužky, aby se děti obecným způsobem začaly na sport orientovat.
Můžeme už mluvit o standardním trénování?
Nikoliv. Taková orientace na sport ještě neznamená, že děti mají „dramaticky“ trénovat. Jsou to spíš sportovní kroužky, kde se začíná s nějakými jednoduchými sporty.
Důležité je, aby děti měly všestranný pohybový rozvoj, aby nechodily jen na plavání, kde osm hodin plavou od hrany bazénu k hraně bazénu, ale aby provozovaly všechny možné pohybové aktivity: hry, atletiku, gymnastiku, plavání. Základem je co nejširší pohybové spektrum, všeobecná příprava. Teprve na ni by se postupně měla nabalovat určitá specializace.
Na druhou stranu to ještě neznamená, že děti, které chtějí hrát fotbal, nesmějí hrát fotbal. Optimální je, pokud dítě dvakrát týdně chodí na fotbal a k tomu se ještě věnuje dalším sportovním aktivitám.
Dalším neduhem, kromě jednostrannosti, může být i brzká doba, kdy se dítě začíná specializovat na určitý druh sportu. Například Lucie Šafářová začínala s tenisem už ve třech letech…
Toto nelze jednoduše hodnotit. Zaprvé nevím, jak její trénink ve třech letech vypadal, respektive jak vypadal její široký pohybový základ.
Pokud si chodila dvakrát týdně zahrát tenis, kromě toho chodila na atletiku, plavání či basketbal, tak to asi není nic proti ničemu.
Dnes již ale máme dlouhodobou zkušenost, že raná specializace sice v některých případech může vést k dosažení vrcholu, ale v daleko větší míře případů vede k tomu, že člověk je v patnácti šestnácti letech daným sportem přesycen a končí.
Už jste to nakousl. Které další negativní dopady kromě vyhoření může mít příliš brzká specializace?
Negativních oblastí máme celou řadu. V oblasti psychiky je jedním z nich již zmiňovaný syndrom vyhoření, další velkou oblastí mohou být zdravotní problémy. Ať chceme, nebo ne, každý sport je jednostranný. Nějakou oblast těla zatěžuje více, nějakou méně.
V případě, že dlouho trvá jednostranná zátěž organismu, může to vést k větším či menším změnám na stavbě těla, což se postupně může obracet v poměrně složité zdravotní problémy. Předčasně zahájený specializovaný trénink také může vést k něčemu, co nazýváme vyčerpání adaptační kapacity.
To znamená, že dítě se v patnácti šestnácti letech, kdy by se teprve mělo začít rozvíjet, nezlepšuje, a dochází k výkonnostní stagnaci. To může mít množství následků v psychické oblasti – například již zmiňovaný nedostatek motivace apod.
Jsou děti, které už od relativně brzkého věku trénují i desítky hodin týdně. Kde je ta optimální hodnota, kolik hodin týdně by dítě mělo sportovnímu tréninku věnovat?
Musíme to vidět z jiné strany. Ani tak nezáleží na tom, kolik děti trénují, ale jakým způsobem. Běžné je, že dítě přijde ze školy, napíše si úkoly, hodí tašku do rohu, jde ven a třeba pět hodin si se svými kamarády hraje na hřišti fotbal, leze po stromech, hraje na schovávanou, na babu.
V tomto případě, kdy je fyzická aktivita emocionálně přizpůsobená dětem, není problém, aby se děti pět až sedm hodin denně věnovaly pohybovým aktivitám.
Pokud to ale bude drilový trénink „vojenského ražení“, kdy se píská na píšťalku, je velký tlak na přesnost, na dodržování pokynů, na výkon, tak si myslím, že jsou dvě hodiny týdně dost.
Jsou také děti, které se sportu začínají intenzivně věnovat až na druhém stupni základní školy. Má takové dítě vůbec šanci pomýšlet na kariéru vrcholového sportovce?
Záleží na typu sportu. Pokud začnete v deseti letech hrát tenis, je relativně menší pravděpodobnost, že se dostanete na vrchol. Pokud v deseti letech začnete dělat vzpírání, je to ještě o pět let dříve, než se běžně začíná.
Obecně můžeme říci, že sporty s vysokou mírou technických předpokladů a požadavků typu gymnastika, moderní gymnastika, plavání, hry, se začínají o něco dříve. Se sporty, které jsou charakteristické spíše nároky na rozvoj rychlosti, síly, vytrvalosti, se začíná později.
Pokud s atletikou začnete v patnácti letech, s nějakou třeba silovou disciplínou, není to nic proti ničemu. V patnácti letech ale nezačnete s plaváním nebo s hokejem, to nejde.
Jak naučit děti rychle plavat? Na rukávky zapomeňte
Budete letos v létě učit děti plavat? Pak na to jděte správně a s pomůckami, které malého plavce neohrozí, ale budou mu skutečnou oporou.
Tolik využívané plavecké rukávky nejen, že vaše dítě nenaučí plavat a osvojí si kvůli nim špatné pohyby rukou, ale dokonce ho mohou utopit. Jsou totiž široké a nedovolují zcela připažit ruce.
Plavání s nimi je také obtížné, protože brzdí přirozené proudění vody kolem těla. Navíc během plavání může nastat situace, kdy se dítko lekne a zpanikaří. V ten okamžik přestane správně dýchat a půjde ke dnu. Jenže rukávky drží nad hladinou pouze ruce. V této nepřirozené poloze, kdy je hlava pod vodou a ruce nad vodou, snadno dochází k tonutí.
Ideální pomůckou, která vám může dobře posloužit, jenapříklad klasický nafukovací kruh. Nabízí nejen odpočinek na hladině šplouchajících vlnek, ale i skvělou oporu během prvních pokusů o plavání. Je nepravděpodobné, že by dítko skrze něj propadlo, protože se zasekne o paže. Znavený plavec si opře hlavu o okraj kruhu a nemá možnost dostat se pod hladinu.
Kupte se slevou Nafukovací kruh dětský Playtive Junior.
Porovnat slevy
Jakmile se dítko s vodou trochu seznámí a pochopí základní pohyby a dýchání, můžete se pustit do akce. Během přestávek si vezměte kruh do své péče a trochu ho upusťte. S měkčím kruhem musí dítě vynaložit stále více vlastního úsilí pro potřebný výkon. Uvidíte, že po pár upuštěních vzduchu už to půjde samo!
Canva
Předpokladem pro úspěšný start výuky plavání je dovednost zvaná floating.Plavec leží na vodní hladině buď na břiše, nebo na zádech. Je důležité, aby tuto dovednost mělo dítě osvojenou ještě před samotným zahájením učení.
Splývání je zároveň záchranná poloha jak pro vás, tak pro tonoucího. Plavci pomáhá si odpočinout, relaxovat, v klidu vydechnout.
Naopak pokud byste někdy někoho zachraňovali, bude potřeba, abyste uměli nést nejen váhu svou, ale i cizí.
Žádné pomůcky!
U nácviku této dovednosti se vyvarujte použití jakýchkoli nadnášecích pomůcek, které by byly pomocnou berličkou. Dítě tento prvek musí zvládnout zcela samo. Dejte tomu čas a „netlačte na pilu“.
Důležitá je důvěra dítěte v bezpečí vodní plochy. Pokud se dítko zdráhá do vody vůbec vkročit, rozhodně ho nenuťte ani nepoužívejte psychický nátlak. Naopak použijte jemné přesvědčovací metody.
- Lehce dítko postříkejte vodou.
- Omyjte si vzájemně obličej.
- Brouzdejte se mělčinou.
- Využijte hraček a zařiďte zábavu.
Tip:Pro rozptýlení ratolesti ve vodě sáhněte po vodních hračkách, jako jsou míčky či vodní pistole. Některé se dokonce vyrábějí ve tvaru zvířátek. Nebo svezte dítě jako na loďce – určitě se mu bude líbit jemné houpání vlnek. A třeba nakonec smočí nožky, nebo do vody dokonce rovnou hupne.
Existuje pár věcí, které byste během učení dětí dělat rozhodně neměli.
- Přebytečné chválení vede k přílišnému sebevědomí a následné neschopnosti naučit se plavat pořádně.
- Psychický nátlak ze strany dospělých může vyvolat absolutní nechuť k vodním hrátkám či plavání obecně.
- Respektujte přání dítěte.Pokud už plavat nechce, nenuťte ho.
Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz
Motivace dětí ke sportu je někdy tvrdým oříškem
Motivace vlastním příkladem je ta nejpřirozenější věc na světě. Děti mají tendenci napodobovat své rodiče. Pokud vidí maminku běhat a cvičit s radostí, rychle se k ní přidají. Pokud chodí sledovat tatínkovy fotbalové nebo floorbalové zápasy, vidí, že pohyb je běžnou součástí života.
Rodiče nejedné sportovní hvězdy jsou buď trenéry nebo aktivními sportovci. Děti pohybující se ve sportovním prostředí snadno pochopí, že život a sport je nejen o radosti z vítězství, ale přináší také dřinu a porážky.
Přečíst článek ›
Jakmile se naskytne vhodná příležitost, je dobré zapojit děti do pohybových aktivit celé rodiny. Hravou formou se tak naučí běhat, skákat, házet míč nebo do něj kopat. Na řadě jsou tzv rodinné sporty, které všichni spolu provozují ve volném čase a o prázdninách. Jedná se hlavně o jízdu na kole, plavání, lyžování nebo bruslení.
Není však výjimkou, že se sportovně aktivní rodiče rozhodnou svěřit své potomky do rukou profesionálů. Ne každý má pedagogické vlohy a trpělivost učit děti první záběry ve vodě nebo je postavit na lyže. Je časté, že po základním výcviku se chlapeček nebo holčička připojí k tátovi a mámě a sjíždí pak svahy společně.
Žádné kecy, začni hned
A pak je tu skupina rodičů, kteří se sami z různých důvodů sportům nevěnují, ale děti o ně ošidit nechtějí. Kurzy plavání, lyžování nebo snowboardingu jsou velmi populární a často naplněné do posledního místa.
Přečíst článek ›
Dítka jsou v rukou profesionálních instruktorů a trenérů, kteří je musí nejen umět naučit základy daného sportu, ale hlavně správně motivovat. To někdy není snadné, jak potvrzuje instruktorka plavání Hana Horáková, zakladatelka hejbnikostrou.cz.
„Děti především předškolního věku jsou často hodně bojácné a mají od rodičů spoustu ,úlev‘ – například ,Maminka mi říkala, že nemusím potápět hlavu a skákat do vody‘. Snažím se dětem vysvětlit, že na tom není nic špatného, naopak jsou to důležité prvky při plavání – potopit hlavu a nebát se skočit do vody.
Když překonají svůj vnitřní strach a skočí do bazénu, kde na ně čekám s otevřenou náručí, nebo potopí hlavu, aby viděly, jak na ně ze dna bazénu mávám, jsou to pro mě malí velcí hrdinové. Jsem na ně pyšná, že překonaly samy sebe a posunuly se kupředu,“ říká.
Jejím mottem je ,žádné kecy, začni hned‘ a jak sama říká, to je to, co se často líbí nesportujícím rodičům. Nejpočetnější skupinou na bazénu, které se věnuje, jsou školáci. Ty musí podpořit a motivovat jinak než širokým úsměvem a otevřenou náručí.
Přečíst článek ›
„Děti školního věku se chtějí naučit plavat. Když jim něco nejde, jsou z toho smutné, bojí se cvičení zaplavat, mají obavy, že to nezvládnou. V tomto případě jdu s nimi do vody, cvičení jim názorně předvedu a dopomůžu každému, kdo má problém. Po chvilce už to zvládají všechny děti krásně samy. Radost na jejich tváři, že to dokázaly, je k nezaplacení.“
Ne každé dítě má talent a vlohy stát se sportovcem. Přesto je nutné pohyb zařadit do života a podporovat veškeré sportovní aktivity. Každé dítě má v sobě zakořeněnou chuť poznávat a objevovat.
Někdy stačí opravdu málo. Vezměte dítě na procházku nebo výlet na kole nebo koloběžce do neznámého prostředí. Důležité je, aby bylo dítě motivované prozkoumáváním něčeho nového a sport ho bavil. Vyzkoušejte, co ho bude bavit a podporujte ho, namísto toho, abyste se mu snažili vnutit něco, co samo nechce.
Září patří dětem Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.
Autor: (pp)
Pohybové aktivity pro děti. Jaký sport je nejvhodnější a na co si dát pozor?
Každý rodič jistě ví, že sport je pro děti velice důležitý, a to v jakémkoli věku. Občas ale rodiče tápou, na který sport své dítě dát. Jaké sporty a pohybové aktivity pro děti jsou nejvhodnější? V jakém věku se kterým konkrétním sportem začít? A na co si dát při výběru sportu pozor?
Děti a sport
Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Většina dětí má radost z pohybu sama o sobě. Některé děti by ale byly nejraději zalezlé doma a stavěly si lego nebo si hrály v pokoji. Ať už je vztah vašich dětí ke sportu jakýkoliv, je naprosto nezbytné alespoň několikrát týdně dítě přimět k intenzivnímu pohybu.
Samozřejmě, že procházka nebo projížďka na odrážedle je fajn, ale čím je dítě starší, tím více potřebuje podnětné prostředí svých vrstevníků, aby ho to bavilo. Ideální je vybrat nějaký pohybový kroužek ve vašem okolí, který je určený pro konkrétní věkovou kategorii.
Navíc, zkušený rodič ví, že dítě, které má dostatek pohybu, doma méně zlobí.
Pozitivní vzory v okolí
Ideální je, když má dítě ve svém okolí nějaké následováníhodné vzory. Pokud starší brácha nebo ségra jezdí na kole nebo na koloběžce, mladší sourozenec určitě bude chtít hned všechno dělat také.
To samé platí s lyžemi, s fotbalem, s tancováním, prostě s čímkoli. Takže u mladších dětí nebývá s pohybem takový problém. Ale pokud dítě takový vzor nemá, je potřeba je motivovat jinak.
Určitě je vhodné, aby vidělo při sportu tatínka nebo maminku. Vše mu pak bude připadat přirozenější.
Věkový vývoj u dětí
Pohybový vývoj každého dítěte jde svým vlastním tempem a měli bychom přihlédnout na jeho vyspělost a úroveň pohybových dovedností.
Jak poznat talentované děti? Poznejte nadání včas a začněte ho rozvíjet!
Od kolika let vést děti ke sportu?
Čím dříve, tím lépe. Zkuste ve svém okolí najít pohybový kroužek již pro děti od 1 roku. Tyto kroužky jsou většinou spojeny s nejrůznějšími písničkami, tancováním, zpíváním, opičími dráhami apod. Děti to naprosto zbožňují. Pravděpodobně si na takovém kroužku najdete i hodně kamarádek.
Maminky jsou po roce doma s miminkem „nevypovídané“ a celkově bývá atmosféra na takovýchto kurzech pro batolata velice veselá. Uvidíte, že se budete vy i vaše děťátko na kurz těšit. Navíc si dítě zdokonalí motoriku a celkové pohybové dovednosti. Skvělé jsou také kurzy plavání pro miminka.
Plavání má celkově blahodárný vliv na fyzický vývoj dítěte.
Pohybové aktivity pro děti od 2 let
Pro dvouleté děti platí to samé jako pro batolata. Důležité je, aby se rozvíjely všestranné fyzické dovednosti. Vyberte pohybově pestrý kroužek nejrůznějších sportovních přípravek.
Ideální je, aby kroužek navštěvovaly přibližně stejně staré děti, aby byly jejich dovednosti podobné. Ve třech letech už můžete zapisovat děti také např. na gymnastiku, která představuje vynikající odrazový můstek pro všechny další sporty do budoucna.
Holčičky zbožňují různé tanečky a balety, které je naučí správnému držení těla a koordinaci pohybů.
Pohybové aktivity pro děti od 3 let
Ve věku 3 let začínají děti zvládat mnoho základních pohybů – běhání, chytání a házení, skákání, ale jsou ještě příliš malé na nějaké organizované týmové sportování.
V tomto věku je vhodné podporovat jakékoliv sportovní aktivity, při kterých si zaběhají, zaplavou ve vodě (s křidélky nebo kruhem), zaskáčou na trampolíně, projedou se na odrážedle, zkouší si hrát s míčem a vyzkoušejí si lyžování.
Perfektní jsou alespoň jednou týdně nějaké odborně vedené cvičení pro děti tohoto věku.
Můžou za to geny nebo výchova? Co má větší vliv na osobnost dítěte?
Lyžování
V zimě děti seznamujeme veselou formou s lyžičkami. Rozhodně ale dítě k lyžování nenuťte násilnou formou. Každé dítě vyžaduje jiný přístup a hlavně svůj čas.
To, že stejně starý bratranec už sjede červenou sjezdovku v žádném případě neznamená, že je váš syn zaostalý a že byste na něj měli vyvíjet nepřiměřený tlak. S největší pravděpodobností v dítěti jen vyvoláte ke sportu nechuť. Většina dětí se lyžovat naučí okolo 5 let.
Pokud doma nechcete mít další Ester Ledeckou, není třeba to “lámat přes koleno”. Někdy je dobré zkusit instruktora nebo lyžařskou školičku. Dítě mnohdy lépe přijímá instrukce od cizí osoby než od vás.
Pohybové aktivity pro děti od 4 do 6 let
Pro předškoláky najdeme již v nabídce mnoho různých, čím dál tím více zaměřených sportů. Přesto tím nejlepším, co můžeme pro dítě udělat, je opět zaměřit se na sportovní všestrannost. Vhodná je atletika, gymnastická přípravka, běhání pro děti v lese, plavání atd.
Můžeme vyzkoušet také různé míčové hry jako fotbal, floorball, základy volejbalu, basketbalu nebo rugby. To vše se většinou hraje s lehčími a menšími míči a tréninky se zaměřují na rozvoj celkových fyzických dovedností. V 5 letech se začíná také s bruslením či hokejem.
Dítě už může zkoušet skákání přes švihadlo, mělo by zvládnout házení a chytání míče, trefování terčů, jízdu na tříkolce, na kole atd.
Ve věku okolo 6 let se všechny pohybové schopnosti dětí zdokonalují natolik, že jsou schopny zahájit přípravu u některých sportů kolektivních i individuálních.
Na co si dát pozor?
Do 8 let není vhodné dávat děti na žádný sport, který je jednostranně zaměřený. To znamená, že se pohyb zaměřuje převážně na zdokonalování pohybu na jednu stranu. K takovým sportům patří golf, tenis, baseball, softball, snowboarding, skateboarding atd.
U všech takových sportů dochází nevyhnutelně k jednostranné zátěži těla a zad, což není pro vývoj dětského organismu vhodné. Z tohoto pohledu není žádoucí např. ani hra na některé hudební nástroje (kytara, housle).
Pokud se pro takový sport přesto rozhodnete, měli byste věnovat zvýšenou pozornost kompenzačním cvičením a pokud možno přimět dítě co nejvíce trénovat i na opačnou stranu.
Jak naučit dítě jezdit na kole a kdy začít
Pohybové aktivity pro děti od 7 do 10 let
Perfektní je gymnastika, plavání, krasobruslení, veslování, lyžování a nejrůznější týmové hry jako fotbal, lední hokej, rugby, volejbal atd. Týmové hry kromě sportovního vyžití učí děti spolupráci s ostatními, což jim dává skvělé předpoklady do budoucího života (např.
pro práci v pracovním týmu). Dívky v tomto věku zbožňují jízdu na koni. Oblíbené jsou také taneční pohybové aktivity pro holky i pro kluky (break-dance, streetdance atd.) nebo např. parkour. Vaše děti bude bavit také karate, wu-shu, taekwondo aj.
Pozor na posilování a fitness, které je vhodné až pro děti až po 12. roku.
Sporty a povahové rysy
Dítě většinou již velmi brzy projevuje určité tendence v chování, které by do budoucna mohly hrát roli při výběru vhodného sportu. Některé děti milují vodu, jiné mají z vody strach.
Pozorujete-li děti při hře v rámci kolektivu, některé z nich preferují hry kontaktní, kdy do sebe různě narážejí, bojují o nějaký předmět, zatímco jiné se tomu vyhýbají. Tyto tendence je dobré vypozorovat, jelikož mohou být vodítkem k výběru aktivity.
Na první pohled není zrovna moudré, zapsat své dítě například na hokej nebo na rugby, pokud se v dětských hrách projevuje zakřiknutě a bázlivě. Na druhou stranu mu právě takovéto kontaktní sporty mohou pomoci „se otrkat“. Což by se mu mohlo hodit i v životě.
Jako rodič jistě dobře víte, zda se vaše dítě hodí spíše na individuální sport nebo by byl skvělým týmovým hráčem. Opět zde platí, že některým přílišným individualistům týmovým sport do života přinese zase něco jiného a určitým způsobem ho obohatí.
Kolik kroužků je tak akorát? Poznáte, když je dítě přetížené?
O co hlavně jde?
Během sportu, zejména to platí pro kontaktní hry, získá dítě sebevědomí, které bude mít přesah do běžného života. Dítě se bude umět díky sportu lépe prosadit i ve třídě. Jen tak si na něj někdo nedovolí a pokud už ano, bude se o sebe umět postarat. Samozřejmě ale nečekejte, že vám ze syna vyroste nový Jágr, pokud je vysloveně zakřiknutý, neprůbojný typ.
Ale o to přeci nejde! Děti nedáváme na sporty proto, abychom si jejich prostřednictvím zvyšovali sebevědomí, ale proto, aby děti získaly fyzické a psychické dovednosti, které se jim budou v životě hodit. Daleko důležitější, než aby dítě v nějakém sportu excelovalo je, aby se pravidelně zabývalo nějakou pohybovou aktivitou, nejlépe společně s vámi nebo kamarády.
A aby z toho měly radost!
Jak naučit děti plavat? 8 rad, s kterými to půjde snadněji!
Příliš ambiciózní rodiče
Někteří rodiče, zejména pokud vidí, že se dítěti ve sportu daří, začnou vyžadovat čím dál tím větší zátěž, aby „to k něčemu bylo“. Děti od druhé třídy např.
chodí na dvoufázový trénink v plavání, musejí ráno vstávat v pět hodin, aby ještě před školou stihly trénink v bazénu. A po škole znovu. Ano, vrcholový sport vyžaduje oběti. Ale má takové dítě ze sportu radost? Na to si musí každý rodič odpovědět sám.
Není pak výjimkou, že se sejdou po mnoha letech např. bývalí závodní plavci a zjistí, že ani jeden z nich od střední školy nenavštívil bazén, jak se jim plavání za ta léta znechutilo. Uvědomili si, že to vlastně dělali jen kvůli rodičům.
Na druhou stranu konkrétně plavání je tak všestranný sport, že těmto bývalým plavcům většinou jde téměř cokoli jiného, čemu se začnou později věnovat.
Jak by měl k dítěti přistupovat rodič?
I když to není vždy snadné, rodiče by se měli snažit být pozitivní a děti povzbuzovat. Snažte se více oceňovat snahu a úsilí zlepšovat se, před výsledky. Vyhrávat mohou jen někteří, radost z pohybu, snahu a bojovnost mohou mít všichni.
U sportu většinou vydrží děti rodičů, kteří se zajímají o to, jak jejich potomek trénuje. Pokud vám to čas dovolí, zúčastňujte se zápasů či závodů. Dítě to velice ocení a celkově to prospěje vašemu vztahu.
Snad jsme vám alespoň trochu pomohli v tom se rozhodnout, jaké pohybové aktivity pro děti jsou pro vás nejvhodnější.
Chůze, plavání, nebo zumba? Jaké sporty jsou nejlepší na hubnutí?
Při výběru správného pohybu je nejdůležitější to, aby to člověka bavilo. Nemá smysl dělat něco, do čeho se musíme nutit, a ve výsledku z toho nemáme ani trochu radosti. Na druhou stranu, některé sporty nás mohou třeba skutečně bavit, ale co se týče hubnutí, jsou naprosto k ničemu. Víte, které to jsou a na které se musíte naopak zaměřit, když hledáte způsob, jak letos konečně zhubnout?
Běh
I při sportu můžete být super trendy!
Ať už se o běhu povídá cokoliv, pokud děláte vše správně a neškodí příliš vašemu zdraví, pak je skvělým sportem na hubnutí. Během něj, když dodržujete tepovou frekvenci, spalujete tuky jedna radost. Dříve než s chutí vyběhnete do ulic, pořiďte si pořádnou výbavu.
Hlavně boty, které jsou alfou i omegou tohoto sportu. Při špatné volbě vám to pocit z běhání akorát znepříjemní. Boty by měly být zhruba o půl čísla větší, než je vaše normální velikost. V šířce by vás neměly tlačit ani být volné.
Při zkoušení se v nich na chvíli proběhněte, ať víte, co vás čeká.
Chůze
Chůze je skvělá nejen pro zdraví, ale lze jí i hubnout.
Možná ještě lepší než běhání je chůze. Je totiž vhodná pro kohokoliv, dělat ji můžete kdekoliv a v podstatě kdykoliv. Oproti běhání mnohem méně zatěžujete celý organismus, což může být výhoda pro lidi s vysokým tlakem nebo srdečním onemocněním, kteří se snaží vylepšit si svou postavu.
Naopak působí ještě preventivně proti osteoporóze a srdečním onemocněním. Pokud zvolíte rychlejší tempo a budete chodit pravidelně, kila půjdou dolů rychle. Svižným krokem byste měli vyrazit na procházku alespoň třikrát týdně. Co se týče délky, ideální je mezi pěti až deseti kilometry.
Zumba
Nemusí to být konkrétně zumba, můžete si klidně zvolit jiný druh tance, ale v každém případě i tento druh pohybu patří mezi ty top, při kterých se hubne jedna radost! Stačí si najít sportovní centrum, kde tyto lekce provozují, a pak už jen přijít na hodinu. Dejte si pozor na volbu správného lektora.
Při každém cvičení byste se měli nejprve pořádně protáhnout, zahřát a pak teprve začít s tancem. Potom by mělo přijít opět nějaké cvičení na vydýchání. Tanec je skvělý v tom, že díky němu nejen spalujete tuky, ale také posilujete svaly.
Skvělé! Jen pozor na tepovou frekvenci, některé tance mohou být skutečně rychlé a divoké.
Kruhový trénink
Chcete zhubnout snadno a rychle? Zkuste těchto pár jednoduchých triků!
Ženám, které přiberou nějaké to kilo, se většinou nechce chodit do posiloven, kde funí svalnatí frajeři. Mají pocit, že se na ně každý dívá, a cítí se tam nepatřičně. Navíc posilovny plné železných strojů nejsou pro ženy ani příliš efektivní. Dámy by měly pracovat hlavně se svou vlastní váhou, a posilovat tedy tímto způsobem.
Na to jsou skvělé kruhové tréninky. „V pomyslném kruhu jsou umístěna stanoviště, v nichž jsou posilovací stroje a zároveň místa pro aerobní cvičení. Ta pomáhají udržovat správnou tepovou frekvenci.
Jeden okruh zvládnete za pouhou půlhodinku, čímž dosáhnete maximálního efektu za velmi solidní čas,“ vysvětluje smysl Markéta Brožová z Contours – fitness pro ženy.
Na co se moc nespoléhat
Projet se pod velikány rakouských Alp? Dovolená, na kterou se nezapomíná!
Tedy takto – na žádný sport bychom neměli zapomínat, každý je skvělý, o to více, pokud nás skutečně baví. Jenže ne po všech se hubne tak efektivně, jak bychom si přáli. Nelze na ně spoléhat. Tím je, bohužel, třeba plavání.
Ačkoliv je úžasné na protažení celého těla, lékaři by ho občas měli předepisovat jako nejlepší lék na záda, tak co se týče spalování tuků, moc výhodné není. Aby se pro vás stalo kardio cvičením, museli byste plavat skutečně rychle. Za hodinu zhruba 40 až 60 bazénů.
A ruku na srdce – dáte to? Jestli ano, tak s chutí do vody!
Podobně jsou na tom i sporty na kolečkách – tedy cyklistika a in-line bruslení. Na kole je totiž poměrně těžké udržet dlouhodobě takovou rychlost, aby odpovídala ideální tepové frekvenci, při které spalujeme tuky.
Pokud jste „kochač“ a na kole si užíváte krajiny, pohody, tak toho moc nespálíte.
Ale nic to nemění na tom, že i tento pohyb je zdravý a vítaný! Navíc právě třeba cyklistika či plavání jsou vhodné sporty pro lidi s nadváhou, nezatěžují totiž do takové míry klouby a kosti.
Malí sportovci: Které sporty jsou pro děti nejzdravější?
Chcete, aby vaše dítě dobře prospívalo a neválelo se u televize? Nebo se jenom pořádně vyřádilo? Dejte ho na sport. Ideálně do sedmého roku věku. Ale pozor. Ne každá aktivita je vhodná pro každý věk a každé dítě. Prozradíme vám pro a proti jednotlivých sportů u dětí.
Jako rodiče byste měli jít pro dítě příkladem. Pokud máte ke sportu
sami dobrý vztah, přirozeně se to na dítě přenese. Dítě se naučí
obratnosti, disciplíně a nebude mít problémy s obezitou. Kolektivní sporty
prospějí sociálním schopnostem, i když je potřeba sem tam počítat
s nějakým úrazem. Když nebudete tlačit na pilu a dítě do sportu nutit,
vyplatí se vám to.
Začněte co nejdřív
S plaváním a cvičením můžete začít už od půl roku věku. Voda
zlepší psychomotorický vývoj dítěte a jeho pohybovou koordinaci.
Nevýhodou je, pokud trpí na alergie nebo ekzémy. Určitě ale společná
aktivita upevní citovou vazbu mezi vámi a dítětem.
Ve svém okolí jistě najdete aquacentra a rodinná centra. V tomto věku
stačí s dítětem cvičit jednou týdně. Nic nepřehánějte, jak ostatně
říká i uživatelka Zenyatta v diskuzi Od kdy sport
pro děti?:
Jinak myslím, že tak do těch tří let je cvičení a plavání
dostačující. Ono některý sporty zatěžují a namáhají konkrétní
části těla, takže bych to nehrotila zbytečně brzy, možná by to mohlo
dítku spíš ublížit než prospět.
Také je otázkou, jestli chcete dát dítě na vrcholový, nebo rekreační
sport. Časem se ukáže, jaký má vaše ratolest talent. Celkově ale dbejte,
aby se dítě z pohybu radovalo. Uživatelka Evka73 v diskuzi
Sport
pro kluky – jen kroužek píše:
„Záleží na tom, jak moc plánujete aby se tomu klučina
věnoval. A také na tom, co bude vyžadovat trenér. Syn hrál florbal pod
školou formou kroužku, spíš šlo o to, aby se někde hýbal, byl
s kamarády, naučil se pravidla.“
Chodit, běhat, lyžovat
Se zimními sporty začněte, když dítě už samostatně chodí a běhá.
Lyžarské kurzy trvají přibližně dvě hodiny každý den.
Uživatelka Reinka v diskuzi Od kdy sport
pro děti? říká:
Já se chystám syna postavit na lyže za rok, to bude mít přes
2,5 roku. Snowboard asi až později. Chystám se mu lyže koupit teď po zimě
od nějaký maminky, pak je zase pošleme dál nebo necháme pro mladšího. Na
brusle (zimní) ho chci postavit za dva roky, to bude mít ke
4. roku.
Nechte dítě vyřádit i se naučit bránit
Od tří let už se dítě také potřebuje tzv. vyblbnout. Sokol (už od
2 let), skaut, tanečky, mažoretky, bruslení ho jistě budou bavit.
Minimálně na dva dny v týdnu máte vystaráno. A co cvičení rodičů
s dětmi? Vaše ratolest se vyřádí s vrstevníky a vy se také krásně
protáhnete.
Bojíte se o své dítě? Chcete, aby se umělo bránit? Ač se to nezdá,
s předškolními dětmi se dají dělat i bojové sporty, třeba karate nebo
judo. Jde o bezkontaktní nacvičování správných pohybů.
Lesina si v diskuzi Předškoláci
a bojové sporty pochvaluje karate:
Vím, že jsme se tomu všichni divili, ale právě karate
nezvyšuje agresi, spíš pomáhá s motorikou, držením těla a celkovým
zpevněním těla.“
Běhání hrou
Na jaře a v létě můžete s dětmi běhat. V jakém věku začít? Hned,
jak se to naučí. Ale místo systematického tréninku použijte hru.
Například „Aztécký náčelník“. O co jde? Skupina o třech hráčích
představuje španělské dobyvatele, kteří honí aztéckého náčelníka.
Náčelník má dva obránce a mírný náskok; dobyvatelé vítězí, když
náčelníka povalí na záda.
Nejmenší děti ocení fantazii – slalomy mezi stromy nebo různé úkoly
(například si určete stanoviště, kdy budete vyprávět vtip). Také
kontrolujte rychlost dítěte – protože dítě zná jen dvě rychlosti:
běžet na plný plyn, nebo stát.
Dítě se může hýbat, i když není zrovna sportovně nadané. Dbejte na
to, aby pohyb pro něj byla hra a zbytečně ho nepřetěžujte. Vaše ratolest
se naučí disciplíně i komunikaci. Ideální je začít do sedmého roku
věku, pak už si pohybové návyky hůře osvojí.
Co dělají za sport vaše děti? Napište nám do
komentářů.