Halal porážka u nás není zakázaná

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

všem co tu nadávají bych doporučil nejdřív si zjistil jak taková porážka probíhá a jak při ní vlastně zvíře trpí či netrpí… existuje na to několik vědeckých studií a pokaždé prokázali to samé – při správném provedení dojde k tak rychlé ztrátě krve že se zvíře prakticky okamžitě dostává do šoku a umírá. jaký je rozdíl mezi tímto a ránou mezi oči nebo jinou podobnou českou metodou??? žádný… nejvíc tu křičí lidé co v životě neviděli ani českou zabijačku a vše ví protože jedna paní povídala…

Týrání by vám šlo, vy halali-fanatici!

V tomto případě není rozdíl mezi mohamedánem a židem.

Nevím, proč musíme trpět v naší zemi kdejaký barbarský zvyk. My svoje zvyky také nevyvážíme do světa. Ale třeba by se Vánoce na blízkém východě staly hitem…:-)

Teď jsem se podívala na seznam dotyčných jatek, na který tu byl někdy včera odkaz (http://www.ivcrn.cz/aktualni-seznam-jatek-v-cr-ktera-provadi-halal-porazky/)…Je sice loňský, ale zaujalo mě, že u všech uvedených je doba platnosti povolení omezená od února až března 2015 do prosince 2015, ale hlavně že u všech sedmi provozů se jako osoby odborně způsobilé k porážce střídají jen tři jména – někde jeden, někde dva z nich a jinde všichni tři…

No on to totiž musí být vyškolený rabín, takže porážet jezdí on, zbytek práce probíhá normálně.

To jsem netušila, že muslimové mají rabíny…? 🙂

Kdo pozná rozdíl mezi halal a „ne halal“. Akorát zvíře a sadista s nožem, který se rád vyžívá v týrání!

Kdyby s tím přišel kdokoliv jiný, tak ho už jen za samotnou myšlenku stáhnou z kůže. Ale jlikož s tím přišel islám, je to opět v pořádku. Je přece naší povinností být tolerantní vůči netolerantnímu náboženství, aby měl tento středověký mor co nejlepší podmínky se dále rozrůstat!!

V článku je zmíněno i halal máslo? Jak se takové máslo dělá?

Asi se na výrobu másla nejdříve uřízne dojnici plné vemeno.

Tak tohle je ten uplne posledni problem islámu. A jak jinak se dodnes na vesnici zabíjí třeba drůbež?

Košer porážky nikomu nevadí ale z porážek pro halal se můžou lidi zbláznit

Aha, a podřezávání zvířat našim ochráncům zvířat nevadí….Třeba v Americe to není možné, protože jde o trápení zvířat, takové maso se tam může jen dovážet. Ale tady v Evropě je to v pohodě. Když je možné podřezávat lidi, proč ne zvířata, ne? Ochrana menšin. Zelení a další srabi se soustředí se jen na snadnou kořist

�� v USA je halal porážka zakázána, ale maso dováží, to je dobrý pokrytectvi

A co halal porážka prasat?

Nezabíjím, i kapra kupujeme naporcovaného, ale při prázdninových návštěvách příbuzných na vesnici jsem nikdy neviděl omračovat hydinu. Jenom podříznout a nechat ztéct krev do talíře. Nebo rovnou useknout hlavu, co mi jako dítěti přišlo krutější. Dělá to ještě dnes nějaký chovatel jinak, že to tady tak pohoršuje?

Třeba ovci? To asi ne, co?

Ne, tu prastite po hlavě palici. Sám jsem to nedělal, ale byl jsem u toho. A řeknu vám, že je hrozný jenom to slyšet, meči jako by někdo mučil dítě. Nicméně 99 % halal porážek se týká drubeze

Co vám připadá tak legrační?

že se 99% týká drůbeže, sněte dál…

Dobre, tak 98% až 99%. Jestli neverite, tak si to spočítejte, než že sebe uděláte úplnou blbku. Máte to hned v úvodu článku 😉

Dělá se to pořád, jinak to v drobnochovu realně nejde. Hlavní problém pro spoustu lidí je to, že halal dělají muslimové. Dokud u nás dělali košer porážky (což je fakticky totéž) židé nijak moc se to neřešilo.

Ne, dneska musíte zavolat anesteziologa, dát zvířeti vybrat z tříchodového menu, pak mu pustit ukolébavku, nechat ho naposledy vrznout,… no je to záhul. Dokonce se tím zabývají různé firmy. Třeba Sluníčková smrt, s. r. o.

„Osm rituálních jatekV Česku je osm jatek, …“Jatka jsou podst. jméno pomnožné a jako taková mohou být počítána pouze a jedině pomocí číslovek druhových – tedy „je osmero jatek“, drahá redakce (převzetí z ČTK vás nijak neomlouvá)…

No a mešity v každé vesnici a městě začneme stavit kdy ? !

Co na to ochránci zvířat? Mlčí!

musí mlčet, nemají čas, ted vítají.

Já bych jim dal halal, že by maso do smrti neviděli!!!!

Už ten PROPAGANDISTICKÝ nadpis je vizitka, jak se v iDnes redaktoři bojí….

„Ačkoli je v České republice uzákoněno, že zvířata smějí být zabíjena pouze po předchozím omráčení, byla muslimům a židům z náboženských důvodů udělena výjimka z tohoto zákona (zákon č. 246/1992 Sb.)“Děkujeme Jurečka…. s tím se nechlubíš tak jako se svou trapnou antikuřáckou kampaní….

No ono se o pár let dříve usmrcovalo bez omráčení běžně.Se zákonem z roku 1992 fakt jurečka nemá nic společného.Mimochodem jak dlouho vám ten zákon vvadí-tip bych tak poslední rok-rok půl co začli být tématem uprchlíci. Více než 20 let předtím to nikdo moc neřešil.

Jurečka schválil výjimku ze zákona vloni

Zákon je Bible. A tam se to píše jasně.

Neví někdo, kde se dá koupit Korán? Pro jistotu bych do toho raději nakoukl… jednou se to bude hodit, až do nákupáku přijdou kluci s dotazníky (AK47).

Paranoia je prevít a ve spojení s hloupostí doslova tragedie. Ale naštěstí jen pro postiženého.

jste nepochopil vtip?

vtip musí být vtipný, jinak vtipem není.

No že to říkáte zrovna vy.

Musíte si s nimi promluvit jako rovný s rovnými.Když oni AK47, tak vy Uzi nebo Škorpion.

Koupit asi nic moc. Ale na internetu se to běžně válí. Nechce se mně to hledat.

Proboha – používejme zdravého rozumu, vyrostli jsme v civilizaci, která tyto pomatenosti měla dávno zpracované, vyrostli jsme v křesťanské Evropě, proč nyní trápit umírající zvířata, proč sem šířit ideologii, která je v podstatě proti životu. Islám nepatří nejen do Evropy, islám nepatří nikam. Ale naši zemi, Evropu – bychom měli bránit před islámem, před islamisty.

Jste mimo téma. Halal je jen arabské označení naprosto běžné porážky zvířete používané v celém světě. nepovedená rána do hlavy je horší

jasnačka…něco si o tom nastudujte …rituální porážka, v islámu nazývaná dhabíha (ذبيحة). Zvíře by při ní mělo být položeno na zem směrem ke Kábě a zabito podříznutím hrdla, a to jedním tahem nože, při kterém dojde k přetnutí tepny, jež zásobuje mozek krví. Po podříznutí pak zvíře v některých případech může být pověšeno za zadní nohy kvůli důslednému vykrvácen

A schválně jak vnímá zvíře bolest, nebo cokoli jiného když nemá mozek zásobovány krvi?

doporučuji vám shlédnout video, jak se kráva v podstatě utopí ve vlastní krvi, je to ohavné – jste úplně mimo…

Čemu nerozumíte? Krev nejde do mozku, protože teče ven. Mozek bez krve nefunguje. Bolest, ani strach bez mozku necitite. To že nesnesete ten pohled, je váš problém. Řekl bych že zvířata na jatkách se nemají o moc líp. Ještě dotaz…jíte maso?

jasně, kráva řve jak šílená, protože nic necítí… já jsem porážku halal několikrát viděla v Anglii, ač naše jatka nejsou taky žádná hitparáda, tak tohle je fakt masakr… je to opravdu odporné, a vemeno vedle toho mlátí hlavou o zem – přesně hodno lidí žijících ve středověku

Státy EU smí nařídit omráčení zvířat před rituální porážkou, rozhodl soud

Podle rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie není tedy příslušné nařízení vydané před třemi lety v Belgii v rozporu s náboženskou svobodou. Umrtvení zvířete před porážkou podle něj naopak vychází vstříc cílům EU v oblasti kvality života hospodářských zvířat.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Laurent Verdier / Pixabay Členské státy Evropské unie mohou nařídit, že zvířata musí být před rituální porážkou omráčena. Rozhodl o tom Soudní dvůr Evropské unie, podle kterého není příslušné nařízení vydané před třemi lety v Belgii v rozporu s náboženskou svobodou. Umrtvení zvířete před porážkou podle něj naopak vychází vstříc cílům EU v oblasti kvality života hospodářských zvířat.

Rituální porážky praktikují přes odpor ochránců zvířat židé a muslimové. Jejich belgické organizace se obrátily na soud poté, co vlámská regionální vláda přijala v roce 2017 zákon na ochranu zvířat. Ten nařizuje omráčení zvířete před rituální porážkou, má to bránit jeho zbytečnému utrpení. Pravidla výroby košer, popřípadě halal masa ale omámení zvířete neumožňují.

Unijní právo podle soudního dvora sice ve výjimečných případech a ve smyslu náboženské svobody rituální porážky bez předchozího omráčení zvířete umožňuje, jednotlivé členské země ale mají přesto právo přijmout vlastní pravidla.

Vlámský zákon podle soudu respektuje náboženskou svobodu, neboť nezakazuje rituální porážku jako takovou, ani prodej masa, které z ní pochází.

Pokud židé a muslimové nechtějí za daných podmínek maso produkovat, mohou jej podle soudu na belgický trh stále dodávat jiné členské země EU i země mimo ni.

Soudci se v tomto případě neztotožnili s názorem advokáta Soudního dvora, který v zářijovém posudku uvedl, že je belgický předpis v rozporu s Listinou základních práv EU.

Konstatoval tehdy, že listina zajišťuje svobodu vyznání a „právo projevovat náboženské vyznání nebo přesvědčení bohoslužbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů“ a to „navzdory zbytečnému utrpení, které je způsobováno zvířatům v rámci rituální porážky bez předchozího omráčení“.

Židovské a muslimské rituály zahrnují usmrcování zvířat ostrým nožem, když jsou při vědomí. Zatímco stoupenci této tradice tvrdí, že jsou zvířata takřka okamžitě mrtvá a netrpí, ochránci zvířat mají většinou opačný názor.

„Evropa již nechrání náboženské menšiny,“ reagoval dnes na rozhodnutí soudu Koordinační výbor židovských organizací v Belgii (CCOJB). Podle jeho předsedy Yohana Benizriho je verdikt „popřením demokracie“. Rozhodnutí naopak přivítala řada organizací bojujících za práva zvířat, například Nadace Brigitte Bardotové.

reklama

BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

A fakt si někdo myslí, že to bude určitá skpina obyvatel respektovat? Svatby nezletilců jsou taky zakázány a v Německu nebo Francii jsou oddávány klidně i desetileté nevěsty.

Odpovědět

Je to zásadní krok k tomu, aby začaly jednotlivé státy tohle vynucovat, a ti tvorové, co to provozují, se nemohli schovávat za „lidská práva“.

Odpovědět

Jak chcete vynucovat zákony v no-go zónách, kam si netroufne ami policie a platí tam buď právo šáría nebo právo rychlejší střelby?

Odpovědět

Macron už alespoň žvaní o „převzetí kontroly“ nad těmito zónami. V reálu to ovšem budou boje na způsob dobývání Stalingradu nebo Berlína.

Odpovědět

Za chvilku to tam bude vypadat jako v Sýrii. A Mikronovy kecy na tom nic nezmění.

Odpovědět

Konečně přiznal to, co už léta tvrdí Le Penová. Snad jí to pomůže k volebnímu vítězství. Pak by se s těmi zónami asi opravdu začalo něco dělat.

Odpovědět Je to správný krok a měl být učiněn už dávno.

Od začátku příchodu migrantů a přistěhovalců do EU se mělo důsledně dbát na dodržování evropských hodnot a zákonů.

Odpovědět

Kam ta civilizace spěje, když se evropský soud zabývá takovými bláboly. Podle nich už si doma nebudu moc zabít ani slepici . Jedině kdybych ji ukecal do bezvědomí. A co lov zvěře tam se také bude vyžadovat nejdříve omráčení.

Odpovědět Evropský soudní dvůr se zachoval zbabělec jako vystrašenec a konečné rozhodnutí nechal na jednotlivých státech. Tam to dopadne podle dosavadní praxe. Země s početnými jmenovanými komunitami rituální porážky povolí a budou zvířata porážet i pro ty země, které to nedovolí. V některých kauzách jsou nekompromisní i za cenu poškození práv občanů EU a zde se zachoval jako Chytrá Horákyně. Já nic, ať si to řeší státy po svém. Celé EU je spolek slabochů se kterými mávají lobbisté a jiné velmoci. Když někdo pískne, tak splní i sankce, které je připraví o trhy a nebo je připraví o lepší a levnější technologie z ideologických důvodů. U nás taky podobní Hujeři předem vyřadí z ideologických důvodů firmy bez posouzení kvalitativních a finančních parametrů. Po revoluci jsem čekal politiku nestrannosti, vzájemné výhodnosti a otevřenosti. Dočkal jsem se jednostranné politiky, zpolitizovaným obchodům a tajení neověřitelných informací o agentech a jiných pochybných věcech. Opět tak přišla doba jediné pravdy, o nepříteli i v obchodě a o pohádkách o říši dobra a říši zla. Pokud si to lidé nechají líbit, tak se časem EU dostane do izolace nového velkého trhu bez podobných předsudků fungujícího na zásadách vzájemné tolerance a vzájemné výhodnosti. Ti půjdou vpřed a my se dostaneme do útlumu, který setsakra někomu

vyhovuje a chce nás do něho dotlačit jakýmkoliv způsobem.

Odpovědět Vůbec nevím co jste tím chtěl říci. Pro mě je důležité, že nějaký evropský soud se zabývá tím jak můžu doma zabít slepici potažmo ovci. A to se mi rozhodně nelíbí. Tady už se vůbec nejedná o nějaké migranty, tady se jedná o nějaké jednoduché právo jednat sám za sebe bez právního předpisu.

Vždyť takové utahování práva dožene jednoho dne každého z nás. Za chvilku si bez právního předpisu nedojdete ani na záchod.

Odpovědět Tohle utahování práva není dílem Evropského soudního dvora. Tohle prosadili (v řadě případů naprosto nesmyslně) ochránci zvířat, patřící z části do příbuzenstva ekologů, zčásti s nimi totožní. Faktem také je, že příslušné zákazy z uvedeného zákona plynoucí, prakticky zlikvidovaly nezávislý akademický výzkum na zvířatech a výzkum malých a středních firem (ty velké svůj výzkum outsourcovaly do zemí, kde podobné zákony buď nemají, nebo nejsou dodržovány, a aktivisté, „osvobozující“ laboratorní či kožešinová zvířata, jsou nemilosrdně po vstupu na soukromý pozemek zajišťováni, případně stříleni). Likvidace akademického výzkumu a výzkumu malých a středních firem znamenala oligopolizaci vývoje nových léků (mj.), což jednak drasticky zvýšilo jejich cenu, jednak prodloužilo cyklus střídání jejich generací. V dřívějších dobách visel nad velkými firmami Damoklův meč toho, že další generace léku XY (účinnější a s méně negativními vedlejšími účinky), kterou už mají vyvinutou a strčenou do trezoru, bude vyvinuta menší firmou, nebo bude dokonce publikována z akademického výzkumu (což by znemožnilo její patentování). Dnes se toho nemusejí bát a drží nové generace léků „u ledu“, dokud mohou ekonomicky vytěžovat ty předchozí, byť méně kvalitní a méně účinné. Tohle, pochopitelně, vede k tomu, že se řada chorob léčí méně účinnými léky, případně, že zdravotní pojišťovny řady zemí na některé existující léky prostě nemají, protože jsou příliš drahé. Obojí vede ke zbytečným úmrtím pacientů, jejichž počty, jednak kumulativně, jednak progresívně, narůstají od doby, kdy byl příslušný zákon přijat. V dnešní době se dá pro ČR odhadnout, že počet takových zbytečných úmrtí dosahuje kolem tisícovky (plus mínus pár stovek) pacientů ročně.

Výjimka z tohoto zákona (a jeho zahraničních obdob), zaplaceného reálně množstvím lidských životů, pro provozovatele nějakých bezcenných pověr, se mi vždy zdála silně nemravnou. Právě proto, že tyto bezcenné pověry povyšuje nad lidské životy.

Odpovědět Chtěl jsem tu říci to, že je mi lautr putna způsob zabití zvířete, pokud to nebude evidentně zbytečné prodlužování utrpení před samotnou smrtí. Mi vadí pouze to, že soud umí někdy bez diskusí zaujmout jednotné rozhodnutí platné pro všechny země a jindy se zbaběle schová za rozhodnutí v jednotlivých zemích. Utrpení zvířat narůstá o tu přepravu do zemí, které rituální porážky povolí a zpět se budou dovážet polotovary pod značkou košér či halal. Pamatuji na přepravu ovcí z Polska v létě bez vody na dva či tři patra v kamiónech na porážku do Turecka a koní do Itálie mnohdy poraněnými při nakládkách neurvalci do kamiónů a přepravovaných ve stresu i dva dny bez napojení. Vše pouze proto, že bylo požadováno živé zvíře pro zabití po jejich způsobu a nebo pouze z hlediska ekonomiky. Mne vždy předkové učili, že se mám i k hospodářskému zvířeti chovat slušně a to i když přijde jeho chvíle. Ta má být co nejkratší a co nejméně stresující. Sám jsem zabil nespočet zvířat k jídlu, ale nikdy jen tak bez důvodu a nebo natahoval jejich smrt. Smrt je součást života, ale nemusí to být týrání, pokud je možné to zvíře třeba omráčit. Ovce jsme stříleli jako vepře jateční pistolí a drůbeži jsem utínal hlavy sekerou. Vše se dělo rychle a v rámci možného. Takže mi jde pouze o to, že to jejich rozhodnutí je takové nerozhodnutí. Byl bych pro, aby řekli, že takové porážky buď zakáží všude a nebo to nedovolí zakazovat v některých pseudohumanitních zemích, které tu porážku přesunou pouze za hranice i s týráním při dopravě zvířat za porážkou stovky kilometrů. Je to stejné jako s chovy kožešinových zvířat či nosnic v klecových chovech. Buď všichni a nebo nedovolit omezit pouze někoho, když si tu hrajeme na jednotný trh. Jeden je Hujer a je papežštější než papež a druhý se směje jeho hlouposti se kterou vyklidil trh. Od toho tu má být ten soud, aby nastavil všem stejné podmínky a hájil občany i před jejich parlamenty v hujerských rozhodnutích. To je to, co soudu vytýkám a považuji ho za naprosto zbytečný, když nerozhodl pro jednotnost. Odpovědět

POTRAVINY: Halal, nebo nehalal?

Jedním ze slov, které mi v souvislosti s islámem rezonuje v hlavě, je slovo halal.

Halal (znamená „povolený, přípustný“) je dle Wikipedie termín označující veškeré předměty a činnosti každodenního života, jež jsou podle islámské tradice povoleny. Nejčastěji se tento pojem používá ve spojitosti s potravinami, které je muslimům povoleno konzumovat, vztahuje se však také na léčiva či kosmetiku.

Muslimové nesmějí konzumovat některé zakázané potraviny a nápoje. Jedná se například o vepřové, krev a alkohol. Tyto zakázané potraviny jsou označovány jako harám, škodlivé.

Islám kromě pravidel, co smí muslim konzumovat, také určuje, jakým způsobem má být jídlo připraveno. S tím je spojena rituální porážka, v islámu nazývaná dhabíha. (1)

Proč o tom vlastně píšu? Vždyť halal se nás vůbec netýká. Nebo snad ano?

Muslimská komunita je u nás, i přes svůj rychlý růst, stále relativně malá, uvádí se něco přes 20 000 muslimů. S požadavky na to, aby bylo jídlo halal, jsem se u nás zatím nesetkal. Setkal jsem se pouze s požadavkem muslimského otce, aby jeho dítě nejedlo v mateřské školce vepřové maso.

Takový požadavek se dá pochopit a nic proti němu nemám. Na příkladu západní Evropy je však zřejmé, že je to vše pouze začátek. Jsme tam, kde byla západní Evropa před padesáti lety.

Domnívám se, že pokud se nezmění pravidla a zákony, tak vývoj v naší zemi bude mnohem rychlejší, tolik času, jako měla západní Evropa, podle mě nedostaneme.

S rostoucím počtem muslimů v naší společnosti se budou nároky muslimů zvyšovat i u nás. Bylo a je tomu tak všude ve světě, nevidím tedy žádný důvod, proč by tomu právě u nás mělo být jinak. Je jen na nás a na politicích, které si zvolíme, jestli postupně se stupňujícím požadavkům části muslimů budeme ustupovat a necháme to dojít také do stavu, jaký je v západní Evropě.

Oni si Angličané, Francouzi, Švédové a Němci jistě také nepředstavovali, že se jejich země tak rychle změní.

Máme jednu velkou výhodu. Víme, jak tam proces islamizace společnosti probíhal a probíhá. Dokážeme se z toho poučit?

Téma halal popsal skvěle ve svém článku „Halal bolí“ Vladislav Rogozov, český lékař žijící v Sheffieldu v Anglii. (2) Nechme jej promluvit.

„Velká Británie se mění. Mění se její společnost i vizuální podoba. Mešity, zahalené ženy a bradatí mužové bez úsměvu jsou již neoddělitelnou součástí moderní Británie.

Jedním z muslimských příspěvků zdejší multikulturní společnosti je i všudypřítomný halal. Nikdo z Angličanů, které znám, si islamizaci nepřál. Nedělali nic – a stalo se to.

Pokud chcete, aby byla podobně obohacena i Česká republika, také nemusíte dělat vůbec nic. Obohacení přijde samo. Už je na cestě.“

„Civilizovaná společnost utrpení zvířat netoleruje a jejich mučení je zakázáno zákonem. Proto jsou jateční zvířata před vlastním zabitím omráčena. Pravá halal porážka (tj. v souladu s islámem) se však provádí při plném vědomí zvířete – proříznutím velkých cév krku a průdušnice. Pokud muslimové tvrdí, že halal porážka nebolí a že dojde okamžitě ke ztrátě vědomí, tak lžou.“ (3)

„Zatímco o košer jsem zde za celých deset let nezavadil, halal je dnes už úplně všude. Thirsk (4) totiž není jediné místo, kde muslimští řezníci podřezávají. Podřezávají v celé zemi a halal postupně ovládl zdejší trh. Británie je halal. Zcela opomíjím muslimské restaurace a halal obchody, jsou zkrátka všude.

Hrdě hlásají, co prodávají, takže zákazník aspoň ví, co kupuje nebo co naopak koupit nechce. Halal však servírují i ostatní restaurace. A prodávají ho i všechny supermarkety (Marks and Spencer, Tesco, Morrisons, Sainsbury’s, Co-op, Waitrose). Tentokrát již bez označení, obchody své zákazníky o daném faktu prostě neinformují.

Nakupují maso od muslimských řezníků, protože je levnější. Levnější jsou prý i provozní náklady, když se zboží nemusí rozlišovat na halal a nehalal. Muslimský zákazník tak může nakupovat bez obav a nemuslimskému je to prý jedno. To samé se týká i škol a nemocnic. Desítky miliónů Britů tak denně konzumují halal.

Muslimové vědomě, ostatní nevědomky.“

„Nedávno jsme šli s anglickými kolegy na večeři do centra Sheffieldu. Najít restauraci, kde by neservírovali halal maso, se nám nepodařilo.

U třetího pokusu se ostatní už vzbouřili s tím, že dál nejdou, že mají hlad a že jim halal už tolik nevadí.

Později se k nám přidali i naši muslimští kolegové a já byl Angličany slušně požádán, abych už otázku kolem halal nerozmazával. Prý by to mohlo být pro přítomné muslimy u stolu nepohodlné. Hmmm…“

„Britská veřejnost i odborné společnosti opakovaně psaly žádosti a doporučení, pořádaly petice, aby bylo kruté rituální podřezávání zvířat zakázáno a aby se v restauracích, obchodech, školách i nemocnicích zavedla povinnost halal maso označovat. Těmto požadavkům nebylo nikdy vyhověno.Halal se tak stal jedním z efektivních nástrojů islamizace Británie, či jejího kulturního obohacování, chcete-li.“(2)

Benjamin Kuras (5) ve své knize „Jak zabít civilizaci“ zmiňuje: „Podávání halal potravy v jídelnách škol a veřejných institucí včetně parlamentu, bez vědomí nemuslimských zaměstnanců a žáků a bez nabídky jiné alternativy. Z halal potravin se přitom platí daň na islámské projekty, takže na ně přispívá každý, kdo halal potraviny kupuje, vědomě i nevědomě.“

Co je košer (kosher)?

Slovem košer (כשר, kašer), anglickou transkripcí též kosher, se v gastronomii označují potraviny a nápoje, splňující soubor židovských předpisů a stravovacích návyků, známý jako kašrut (כשרות).

V širším smyslu se jako košer v judaismu označuje cokoli, co je rituálně způsobilé, v souladu s předpisy a co je správné, řádné či akceptovatelné a podobný význam má toto slovo v přeneseném významu i v řadě národních jazyků, včetně češtiny a angličtiny.

V češtině také existuje zastaralé slovo košer, které je pojmenováním pro židovského řezníka, který je běžně označován jako šochet. Je třeba mít na paměti, že jídla židovské kuchyně nejsou košer, pokud nejsou připravena v souladu s kašrutem.

Co je a není košer stanovuje Tóra, a to v části Va-Jikra (Leviticus) a Devarim (Deuteronomium). Kašrut nemá žádné zdůvodnění a spadá do skupiny označované jako chukim, tj. pravidel, jejichž důvodem je nutnost „poslouchat B*ha a napodobovat Jeho svatost“.

V souvislosti s kašrutem jsou často zmiňovány dva podpůrné argumenty, které však nejsou důvodem jeho existence. Patří mezi ně hygienické/dietní důvody a výchovné důvody.

Zatímco první zmiňuje jako důvod nutnost vyvarování se snadno se kazících potravin, druhý zmíněný slouží jako neustálá připomínka židovství a židovské výchov dětí.

Tóra vyjmenovává povolená a zakázaná zvířata (u některých skupin pouze zakázaná). Ze savců je možné jíst zvířata, která jsou sudokopytníky (mají zcela rozpolcená kopyta) a přežvýkavci. Do této skupiny spadá hovězí dobytek, ovce, kozy, vysoká zvěř (např. jelenovití, zubři). Mezi zakázané a nečisté savce patří například vepři, králíci, zajíci, koně apod.

V případě ptáků Tóra explicitně vyjmenovává zakázané druhy, které spadají především do skupiny dravců a mrchožroutů. Mezi povolené druhy se řadí domácí drůbež (slepice, kachny, husy, krůty, křepelky, holubi či bažanti) a v minulosti se jako košer jedl i páv. Mléko a vejce lze konzumovat pouze od zvířat, která jsou sama košer.

Je možné jíst veškeré ryby, které mají ploutve a jsou šupinaté, přičemž šupiny musí být ktenoidní nebo cykloidní. Zakázány jsou dravé ryby, úhoři, žraloci, rejnoci, jeseteři (včetně kaviáru) a mořské plody. Z ostatních zvířat je zakázáno jíst plazy a obojživelníky a až na vybraný počet kobylek i hmyz (kobylky jsou specialitou zejména jemenských Židů).

Vysloveně zakázaná pak jsou uhynulá zvířata a zdechliny (nevela) a nemocná a rozsápaná zvířata (trefa).

Jednou ze zásad kašrutu je přísný zákaz míšení masitých (basar) a mléčných (chalav) potravin, který je založen na verši „nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky“. To znamená, že je zakázáno jak takovéto potraviny společně vařit, tak konzumovat. V židovských domácnostech dodržující kašrut existuje oddělené nádobí a kuchyňské náčiní pro masité a mléčné potraviny.

Zakázáno též je mít prospěch z prodeje takovýchto míšených potravin. V případě oddělené konzumace mléčného a následně masitého pokrmu či naopak, existuje lhůta, která musí mezi jednotlivými chody uplynout. Tyto lhůty se v rámci jednotlivých židovských komunit liší. Kratší je tato doba v případě, když jíte nejprve mléčný pokrm a následně masitý (neplatí u tvrdých sýrů).

Jde zpravidla o půlhodinu, případně můžete pojíst trochu parve (Parve je pokrm, který není ani masitý, ani mléčný. Jedná se například o ovoce, zeleninu, zrniny, vejce, ryby, těstoviny apod.) a vypláchnout si ústa. V opačném pořadí, tj.

nejdřív masitý pokrm a následně mléčný, je doba mnohem delší a v závislosti na jednotlivých komunitách se pohybuje od jedné do šesti hodin.

Přísně je zakázána konzumace krve. Tento zákaz je založen na verši z Tóry „kdokoli by jedl jakoukoli krev, bude vyobcován ze svého lidu.“ Tóra uvádí i zdůvodnění, a totiž, že „v krvi je život těla.“ Krev je z těla zvířete odvedena předepsanou speciální porážkou (šchita) a následně její zbytky odstraněny technikou známou jako melicha. Tento zákaz se nevztahuje na ryby.

Rabinát Židovské obce v Praze každoročně zveřejňuje průvodce košer potravinami, v němž vyjmenovává seznam vhodných obchodů, výrobků, potravin, nápojů, ale i zakázaných nekošer aditiv.

Maso košer zvířete se nestává košer automaticky. Musí podstoupit zvláštní druh porážky (šchita), který provádí speciálně školený židovský řezník (šochet). Podstatou šchity je, aby zvíře při porážce netrpělo, a aby byla z těla odvedena veškerá krev, jejíž konzumace je přísně zakázaná.

Šochet při porážce zvířeti prořízne hrdlo speciálním ostrým nožem (chalaf), který nesmí obsahovat žádnou nerovnost či zub. Tímto řezem naráz přetne krční žíly, tepny, hrtan a jícen, v důsledku čehož dojde k prudkém poklesu krevního tlaku v mozku a okamžité ztrátě vědomí. Zvíře tak díky této porážce necítí žádnou bolest.

Existuje pět halachických nařízení stanovených v Šulchan Aruchu (Jore De'a 23), které musí šochet dodržet.

Zbytková krev se z masa odstraňuje speciálním souborem postupů (melicha). Maso je nejprve na zhruba půl hodiny ponořeno do studené vody, což má za následek otevření pórů. Následně je položeno na šikmou desku a posypáno hrubou solí, která díky principu osmózy z masa krev odstraní. Po dokončení melichy je třeba maso omýt. Tato technika však nelze použít u všech druhů masa.

Jde především orgány, jako jsou játra, srdce či plíce. Játra je možné připravit posolením a opečením nad ohněm (kašerování), což je i alternativní způsob pro přípravu ostatních mas. Z masa je též nutno odstranit šlachy a žilní systém. Po porážce je zvíře důkladně kontrolováno a v případě, že by byla nalezena sebemenší vada, zjištěna nemoc apod.

, zvíře automaticky přestává být košer.

Aby byla restaurace (ale i domácí kuchyně) košer, musí mít oddělené nádobí a kuchyňské náčiní pro masité a mléčné výrobky. Taktéž není možné tento dvojí druh nádobí umývat společně (např. v myčce nebo dřezu).

Není však zakázáno mít v jedné lednici uloženy oba druhy potravin za předpokladu, že mají své stálé místo. Zvláštním postupem při znečištění nádobí nekošer potravinou, chamecem či kontaktem masitého a mléčného výrobku je kašerování.

To se provádí buď vyvařením nebo opálením nad plamenem (libun).

Košer produkty mají na svém obalu uvedenou košer certifikaci. Jde o zvláštní symbol, známý jako hechšer (הכשר‎), který spotřebitele informuje o tom, že produkt byl vyroben a zpracován pod rabínským dohledem, a že tedy splňuje požadavky kašrutu.

V České republice je jediným oprávněným vydavatelem hechšeru rabinát Židovské obce v Praze. Ve Spojených státech patří mezi největší autority vydávající hechšery Orthodox Union, OK Kosher Certification a Kof-K.

Hechšer může být případně doplněn o písmeno indikující povahu výrobku (D pro mléčné výrobky, M pro masitá, P pro Pesach a Pareve pro parve výrobky).

Samotná certifikace probíhá tak, že společnost usilující o získání certifikace navštíví mašgiach (משגיח‎‎), který zkontroluje proces a postupy výroby, samotné zařízení, receptury a vhodná a nevhodná aditiva. Následně rozhodne o udělení košer certifikace.

• KOSHER FOOD – KOŠER POTRAVINY NA JEWISH E-SHOP
• KOSHER WINE – KOŠER VÍNO NA JEWISH E-SHOP
• POŽEHNÁNÍ COHENA DLE POTŘEB – KOSHER POUZE na 57 %

Rituální porážky halal

20. únor 2015 četba na 10 minut

V Evropě včetně České republiky se objevují snahy omezit rituální porážky prováděné v souladu s tím, co předepisuje islám.

Přitom je ale prokázáno, že při správně provedené rituální porážce zvíře zvýšenou mírou netrpí. Náš odpor k porážkám podle muslimských norem má navíc nepříjemnou historickou paralelu.

Fašistické Německo přijalo před druhou světovou válkou jedny z nejpřísnějších zákonů na ochranu zvířat.

Je časné ráno a ze hřbetů prasat stoupá pára. Muži v řeznických kazajkách vybavení „elektrickými biči“ nahánějí kvičící zvířata k porážce. Na své poslední cestě sjedou prasata v kleci do podzemní komory, která se naplní oxidem uhličitým.

Když výtah vyveze zvířata opět nahoru, jsou už v hlubokém bezvědomí. Zavěšena za zadní nohy se na dopravníku pomalu vezou k muži svírajícímu v ruce ostrý nůž. Stačí jeden rutinní pohyb a z rány na krku se vyvalí temně rudý proud krve. V té chvíli je zvíře mrtvé a jeho tělo může být dále zpracováno na jateční lince. Tak vypadá začátek cesty vepřového řízku na náš nedělní stůl.

Porážka poplatná zásadám islámu se liší od výjevů běžných na našich jatkách hned v několika ohledech. Muslimové nejedí vepřové.

Jejich náboženství jim povoluje konzumovat maso zvířat, která přežvykují a mají „rozdělené kopyto“, tedy maso přežvýkavých sudokopytníků. Muslimové smějí jíst hovězí, skopové, ale i maso buvolů či velbloudů.

Z ptactva mohou konzumovat ty opeřence, kteří nechytají potravu do drápů.

Této definici vyhovuje např. kur domácí, krocan, křepelka, holub, hrdlička, pštros a i zpěvné ptactvo. Všichni tito živočichové musí být poraženi přesně definovaným způsobem.

Býk, který má být poražen v souladu s muslimskou tradicí, přichází úzkou uličkou. Když dojde na její konec, zasune obsluha zábrany tak, aby zvířeti nedovolily prchnout. Býk je klidný.

Zvědavě očichává konstrukci potřísněnou krví a zkouší temné skvrny olíznout. Nemá na to ale čas. Přistupuje k němu řezník a přikládá mu ke krku ostrý nůž. Býk uhýbá do strany, ale na rychlý řez už nereaguje.

Z přetnutých krčních tepen a žil se vyhrne krev. Zvíře kolabuje a hroutí se na zem.

Potkani pod gilotinou

Pohled na omráčené zvíře, kterému se z hrdla proudem řine krev, není příjemný. K podřezávání zvířat při plném vědomí cítíme odpor o to silnější. Intenzita našich emocí však není pro utrpení zvířete spolehlivým metrem. Transplantace srdce také nenabízí pohled vhodný pro slabší nátury a pacient na operačním stole při ní ani v nejmenším netrpí. 

Je ošidné spoléhat i na to, co jsme zvyklí označovat za „zdravý selský rozum“. Nizozemští biologové zkoumali, co prožívá potkan při usmrcení způsobem, který v mnoha ohledech připomíná popravu gilotinou. Vědci sahají k tomuto způsobu zabíjení, tzv. dekapitaci, například při některých neurologických studiích, kdy potřebují zkoumat mozek zvířete nijak neovlivněný účinky cizorodých látek.

Tým vedený Clementinou van Rijnovou z univerzity v Nijmegenu měřil aktivitu mozku „popravených“ potkanů a zjistil, že činnost mozku vyhasíná už za několik sekund po oddělení hlavy od trupu. Zvíře si svou smrt prakticky nestačí uvědomit. Ve snaze ještě více snížit utrpení zvířat vědci nejprve potkany uspali, a teprve pak jim „setnuli“ hlavy.  

Při rituální porážce neomráčeného zvíře klesá po přetnutí tepen prudce tlak krve v mozku. Smrt přichází rychle a bez bolesti. Klíčovým momentem je rychlý, rozhodně vedený řez dokonale nabroušeným nožem s dostatečně dlouhou čepelí. Pokud je porážka provedena tak, jak to vyžadují zásady islámu, je stres zvířat při usmrcení slabý.

Stíny modernizace jatek

Na rozdíl od židů nebo muslimů nemá křesťanská civilizace striktně závazná nábožensky motivovaná pravidla pro získávání a přípravu jídla. Tím se otevírá prostor k tomu, abychom jatky a porážky zvířat modernizovali podobně, jako inovujeme jiné oblasti života. 

Bývaly doby, kdy řezníci omračovali zvířata silným úderem do hlavy. Dnes nahradilo silné paže svírající palici moderní zařízení, které se označuje jako „přístroj s upoutaným projektilem“. Přikládá se k hlavě zvířete a s pomocí stlačeného vzduchu nebo odpálením prachové nálože je v něm uveden do pohybu úderník.

Ten – podobně jako úder palice – nárazem na lebku poškodí životně důležitá centra mozku a zvíře zbaví vědomí. Snaha omezit utrpení zabíjených zvířat na minimum vedla k hledání dalších, ještě humánnějších metod.

K omráčení zvířete lze použít elektrický proud, který prochází mozkem a rovněž ochromuje jeho centra. Jedna z posledních inovací se inspirovala postupem, který se začal používat při zabíjení laboratorních myší a potkanů ve vědeckých laboratořích. V uzavřeném prostoru je vzduch nahrazen nedýchatelným oxidem uhličitým a zvířata v něm ztratí vědomí.

Plyn se nesmí napouštět příliš rychle, protože pak se rozpouští v sekretu sliznic a mění se na kyselinu uhličitou. Ta zvířeti za citelného pálení leptá sliznice. Ani pomalé napouštění oxidu uhličitého není bez problémů. Pokud zvířatům nic nebrání v pohybu, pak z míst, kde oxidu uhličitého přibývá, prchají. To jasně dokazuje, že jim tahle omračovací procedura není příjemná. 

Některá výzkumná pracoviště už od omračování zvířat oxidem uhličitým upustila. Na jatkách se ale tato metoda používá dál. Dostáváme se tak do paradoxní situace. Ve snaze zmírnit utrpení zvířat jsme zašli už tak daleko, že zdokonalené omračování přestává být humánní.

Co je halal a co harám? 

Muslimové dělí potravu na halal čili povolenou a na harám čili zakázanou. Pravověrný muslim má povoleno jíst prakticky vše, co stvořil bůh, s několika výjimkami. Korán netrvá na vyloučení zapovězených potravin za každou cenu. Když hrozí muslimovi smrt hladem, smí se najíst třeba i vepřového. Ale jen tolik, aby odvrátil smrtelnou hrozbu. 

Zvířata, jejichž maso je povoleno jíst, musí být poražena předepsaným způsobem.Porážku provádí jen dospělý, duševně zdravý muslim. Ten musí při porážce oslovit Alláha. Tento bod je mezi muslimskými teology předmětem diskuse. Jedna súra z koránu totiž říká: „Potrava těch, kdo dostali Knihu, je pro vás povolena.“

To znamená, že halal je i maso z porážky provedené někým z „lidu Knihy“, jak muslimové označují křesťany a židy. Taková porážka ale musí splňovat požadavky kladené na porážku podle muslimských pravidel. Těm je většinou učiněno zadost při tradičních židovských porážkách podle zásad košer. Kromě jiného i proto, že při těchto porážkách židé neoslovují boha.

Muslimové mají totiž zakázáno jíst maso zvířat, jež byla obětována jinému bohu než Alláhovi. Jeho konzumace by byla považována za porušení jedné ze základních zásad islámu, která hlásá: „Není boha kromě Alláha.“

Běžné porážky praktikované v západním světě muslimským pravidlům odporují například tím, že k vykrvení zvířete dochází až po jeho omráčení. Muslimové požadují, aby zvířeti bylo podříznuto hrdlo při plném vědomí a to řezem, který způsobí co nejrychlejší smrt. Řez musí přerušit nejméně tři ze čtyř „cest“ – tedy krční tepny, krční žíly, průdušnici a jícen. 

Některé potraviny jsou považovány za pochybné čili makrúh a pravověrný muslim se jim raději vyhýbá. Do této kategorie někdy muslimové řadí raky, kraby, humry nebo mořské škeble. Někteří muslimové si jako „makrúh“ oškliví třeba i včelí vosk nebo mateří kašičku.

Nepříjemná historická paralela

Islám klade velký důraz na to, aby lidé nenechávali zvířata trpět. Zvláště úzkostlivě je tento příkaz dodržován před porážkou a během porážky. Muslimské předpisy například zakazují brousit nůž přímo před zvířetem. Část Evropy porážky prováděné v souladu s pravidly stanovenými islámem zakázala. Například ve Švédsku k tomu přistoupili už počátkem 90. let minulého století.

Hlavním motivem však nebyla obava z utrpení zvířat podříznutých bez omráčení. Před zákazem se tu pro omezení pohybu neomráčeného zvířete a zvýšení bezpečnosti personálu jatek začaly používat zábrany, které porážené zvíře prakticky znehybnily. Někdy bylo zvíře v takové zábraně dokonce obráceno vzhůru nohama.

Přitom bylo vystaveno obrovské stresové zátěži. Švédové tento problém neřešili zákazem nevhodných zábran, ale zákazem porážek neomráčených zvířat.

 Dnes zaznívají hlasy volající po postavení rituálních porážek mimo zákon v dalších zemích včetně České republiky. Není k tomu ale racionální důvod.

Při správně provedené rituální porážce neomráčené zvíře netrpí více než při porážce, před níž je omráčeno. Naopak, někdy vyvolávají u zvířat stres právě nevhodné metody omráčení.

Pokud nám skutečně leží na srdci blaho zvířat, měli bychom se přednostně soustředit na chov hospodářských zvířat. Tam se nabízí bezpočet příležitostí, jak kvalitu života zvířat zlepšit.

Mělo by nás například zajímat, jak se žije zvířeti s cizopasníky ve střevech nebo s těžkou plicní infekcí. Tyhle problémy sužují zvíře dlouhé týdny a měsíce.

Porážka představuje poslední krátkou epizodu v životě hospodářského zvířete a je často záležitostí několika málo sekund.

Náš odpor k porážkám podle muslimských norem má nepříjemnou historickou paralelu. Fašistické Německo přijalo před druhou světovou válkou jedny z nejpřísnějších zákonů na ochranu zvířat.

Hlavním motivem bylo postavit mimo zákon rituální židovské porážky, které rovněž vyžadují, aby bylo zvíře podříznuto bez předchozího omráčení. Německý právní řád se sice oháněl ochranou zvířat, ale jeho cílem byla likvidace lidí, které prohlásil za nepřátele nacistického režimu. Bylo by neodpustitelné, kdybychom se z této dějinné lekce nepoučili.