Kromě již dříve nabízených, dělohu šetřících postupů, jako je laparoskopická myomektomie (LM), laparoskopické přerušení děložních tepen (LUAO) a embolizace děložních tepen (UAE).
Nejčastějším nádorovým onemocněním u žen v reprodukčním věku jsou děložní myomy. Podle různých autorů je lze diagnostikovat u 20-40% žen, přičemž četnost jejich výskytu stoupá s věkem.
Normální nález na vnitřním pohlavním ústrojí
Protože se však věková hranice žen, které ještě plánují graviditu posouvá až do 5. decenia, setkáváme se stále častěji s požadavkem konzervativních přístupů při léčbě tohoto onemocnění. Konzervativní přístup navíc, kromě zachování reprodukčních schopností, nevyřadí ženu dlouhodobě z jejích zaběhnutých socioekonomických stereotypů.
Příčina vzniku myomů dosud není úplně známá, i když v poslední době byla učiněna poznání, že na vzniku myomů se podílí faktory genetické, hormonální a také faktory růstové.
Jednu z rozhodujících rolí zde hraje věk – nejčastěji jsou myomy diagnostikovány kolem 40 let.
Větší riziko tohoto onemocnění se vyskytuje i u žen, které začaly menstruovat před 10 rokem věku, což ukazuje na významnou roli pohlavních hormonů.
Častěji se také vyskytne toto onemocnění tam, kde v rodině již několik příbuzných myomy mělo. Roli zde hraje zřejmě i etnický původ, výskyt myomů je častější u afroameričanek. Také obezita je rizikovým faktorem.
Naproti tomu kouření má zřejmě protektivní účinek, stejně jako počet porozených dětí. Čím více porodů, tím menší pravděpodobnost vzniku myomů.
Různé typy děložních myomů
Příznaky děložní myomatózy
- silná a prodloužená menstruace
- nepravidelné děložní krvácení
- bolesti a pocit plnosti v podbřišku
- bolesti při styku
- časté nucení na močení
- nemožnost otěhotnět či donosit
- ženy, které nemají žádný z příznaků a jejich myom < 4 cm je možné jen sledovat
Cíl konzervativní léčby
Zachovat dělohu, zvláště tehdy, nemá- li žena splněny své reprodukční plány. V případě žen v období klimakteria či menopauzy je pacientce navržena hysterektomie (odstranění dělohy), čímž je problém vyřešen definitivně.
Děložní fibroidy – jejich příznaky, příčiny a léčba
Fibroidy jsou abnormální výrůstky, které se vyvíjejí v nebo na ženské děloze. Někdy se tyto nádory stanou poměrně velké a způsobují těžkou bolest břicha a těžké průběhy menstruace. V některých případech tyto fibroidy nevyvolávají vůbec žádné známky ani symptomy. Růst je typicky benigní nebo nekarcinogenní. Příčina fibroidů není úplně známa.
Fibroidy jsou také známé následujícími názvy:
- leiomyomy – to jsou primárně benigní nádory vycházející z buněk hladké svaloviny.
- myomy
- děložní myomy
- fibromy
Podle odhadů je má asi 80 procent žen ve věku 50 let. Většina žen však nemá žádné příznaky a ani neví, že mají fibromy.
Jaké jsou typy fibroidů?
Typ fibridu, který se u žen vyvíjí závisí na jeho umístění – zda je v nebo na děloze.
Intramurální fibroidy
Intramurální fibroidy jsou nejčastějším typem fibroidu. Tyto typy se objevují uvnitř svalové stěny dělohy. Prostupují celou šíří stěny děložní.
Subserózní fibroidy
Subserózní fibroidy se tvoří na vnější straně dělohy, což se nazývá serosa. Mohou růst natolik, aby vaše děloha vypadá větší na jedné straně. Jsou jakoby klenoucí se pod zevní povrch dělohy, směrem do dutiny břišní
Stopkaté neboli pendulující fibroidy
Tyto myomy mohou být uloženy buď v dutině děložní nebo navenek dělohy.
Submukózní fibroidy
Tyto typy nádorů se vyvinou ve střední vrstvě svalů nebo v myometriu v děloze (uložené těsně pod povrchem sliznice a vyklenující se do dutiny děložní). Submukózní fibroidy nejsou tak běžné jako jiné typy.
Druhy děložních fibroidů na obrázku
Co způsobuje fibroidy?
Není úplně jasné, proč se fibroidy vyvíjejí, ale jejich tvorbu může ovlivnit hned několik faktorů. Pojďme se na ně podívat:
Hormony
Estrogen a progesteron jsou hormony produkované vaječníky. Způsobují, že děložní výstelka se regeneruje během každého menstruačního cyklu a mohou také stimulovat růst fibroidů.
Rodinná historie
Fibroidy se mohou objevovat v rodinách. Pokud má vaše matka, sestra nebo babička historii tohoto stavu, mohou se fibroidy objevit i u vás.
Těhotenství
Těhotenství zvyšuje produkci estrogenu a progesteronu ve vašem těle. Fibroidy se tak mohou více rozvíjet a růst rychleji, když jste těhotná.
Kdo je nejvíce ohrožen fibroidy?
Ženy jsou vystaveny většímu riziku vzniku fibroidů, pokud mají jeden nebo více z následujících rizikových faktorů:
- těhotenství
- rodinná anamnéza fibroidů
- jsou ve věku 30 let nebo starší
- vysokou tělesnou hmotnost
Jaké jsou příznaky fibroidů?
Vaše symptomy se budou odvíjet počtu nádorů, které máte, stejně jako na jejich umístění a velikosti. Například submukózní fibroidy mohou způsobit těžké menstruační krvácení a potíže při otěhotnění.
Pokud je váš nádor velmi malý nebo máte menopauzu, nemusíte mít žádné zřetelné příznaky. Fibroidy se mohou během a po menopauze zmenšit. Je to proto, že ženy podstupující menopauzu zaznamenávají pokles hladiny estrogenu a progesteronu, hormonů, které stimulují růst fibroidů.
Nejčastější příznaky fibroidů jsou:
- těžké krvácení během menstruace (může zahrnovat i krevní sraženiny)
- bolest v pánvi nebo dolní části zad
- zvýšené menstruační křeče
- zvýšené močení
- bolesti při pohlavním styku
- menstruace, která trvá déle než obvykle
- tlak nebo pocit plnosti v dolní části břicha
- otok nebo zvětšení břicha
Jak jsou diagnostikovány fibroidy?
Pro správnou diagnózu budete potřebovat návštívit gynekologa, abyste vám udělal potřebné vyšetření. Můžete také potřebovat další testy, kterými mohou být tyto:
Ultrazvuk
Ultrazvuk využívá vysokofrekvenční zvukové vlny pro vytváření obrazů vaší dělohy na obrazovce. To umožní lékaři vidět její vnitřní struktury a přítomné fibroidy. Transvaginální ultrazvuk, ve kterém je speciální ultrazvuková hůlka vložena do vaginy, může poskytnout jasnější obrazy, protože se nachází blíže k děloze během tohoto postupu.
MRI
Magnetická rezonance – tento hloubkový zobrazovací test vytváří obrazy vaší dělohy, vaječníků a dalších orgánů v pánvi. Také se dá použít pro diagnostiku fibroidů.
Jak se léčí fibroidy?
Váš lékař vypracuje plán léčby založený na vašem věku, velikosti vašich fibroidů a celkovém zdravotním stavu. Můžete mít předepsánu různou kombinaci léčebných metod.
Domácí prostředky a přírodní léčba fibroidů
Některé domácí léky a přírodní léčba mohou mít pozitivní vliv na fibroidy, včetně těchto metod:
- akupunktura
- jóga
- masáž
- Gui Zhi Fu Ling Tang, obecně tradiční čínská medicína
- použití tepla (tepelných zábalů) na křeče (ale vyhněte se teplu, pokud se u vás vyskytne silné krvácení)
Změny ve vašem jídelníčku také mohou pomoci. Vyhněte se masům a vysokokalorickým potravinám. Místo toho si vybírejte potraviny s vysokým obsahem flavonoidů, zelené druhy zeleniny, zelený čaj a kvalitní ryby, jako je tuňák nebo losos.
Dále pak kontrola hladin stresu a ztráta hmotnosti, pokud máte nadváhu – to jsou také fajn věci pro ženy s fibroidy.
Léky
Pro zmenšení fibroidů mohou být předepsány léky k regulaci hladin hormonů. Léky gonadotropin uvolňující hormon (GnRH), jako je Leuprorelin, působí pokles hladiny estrogenu a progesteronu. To nakonec může zastavit menstruaci a zmenší fibromy.
Další možnosti, které pomáhají kontrolovat krvácení a bolest, ale nezmenšují ani neodstraní fibroidy, jsou:
- nitroděložní tělísko, které uvolňuje hormonový progestin
- protizánětlivé léky proti bolesti, jako je ibuprofen
- antikoncepční pilulky
Chirurgická operace
Dále také může být provedena chirurgická operace k odstranění velmi velkého nebo vícečetného růstu fibromů. Toto je známé jako myomektomie.
Břišní myomektomie probíhá vytvořením většího řezu do břicha pro přístup k děloze a odstranění fibroidů.
Operaci lze také provést laparoskopicky s použitím několika malých řezů, do kterých jsou vloženy chirurgické nástroje a kamera. Fibroidy mohou po operaci opětovně růst.
Pokud se váš stav zhorší, nebo pokud nepomáhá žádná jiná léčba, lékař může provést hysterektomii (odstranění dělohy). To však znamená, že v budoucnu nebudete moci mít děti.
Další možné postupy pro léčbufibroidů
Novějším a zcela neinvazivním chirurgickým zákrokem je magnetická rezonance a fokusovaný ultrazvuk (FUS). Ležíte uvnitř speciálního přístroje MRI, který umožňuje lékařům vizualizovat vnitřní stranu dělohy. Vysoceenergetické, vysokofrekvenční zvukové vlny směřují k fibromům, aby je odstranily nebo zničily.
Podobně pak myolýza. Jedná se o další z metod, které mají za cíl myom destruovat či devitalizovat a tím dosáhnout jeho postupného zmenšení.
Odstraňuje (zmenšuje) fibroidy pomocí elektrického proudu nebo laseru, zatímco kryomyolýza zmrazuje fibroidy.
Ablace endometria – odstranění sliznice – jedná se o vložení speciálního nástroje do dělohy k zničení děložní sliznice pomocí tepla, elektrického proudu.
Dalším chirurgickým řešením je embolizace děložní tepny. Při tomto postupu se do dělohy vstříknou malé částice, aby se přerušil přívod krve do fibroidů.
Co lze očekávat v dlouhodobém horizontu?
Vaše prognóza bude záviset na velikosti a umístění vašich fibroidů. Fibroidy nemusí vyžadovat léčbu, pokud jsou malé nebo nevyvolávají příznaky.
Pokud jste těhotná a máte fibromy nebo otěhotníte a máte fibroidy, lékař bude pečlivě sledovat váš stav. Ve většině případů fibroidy nezpůsobují problémy během těhotenství.
Máte s fibroidy nějaké zkušenosti? Budeme rádi za komentáře.
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Myomy: Jaké mají příznaky a jak se léčí?
Způsobů, jak se zbavit myomů, je mnoho • Autor: iStock.com
Způsob léčby je samozřejmě vždy závislý na typu vašeho onemocnění. Příznaky děložní fibrózy se obvykle projevují těžkým krvácením, bolestí zad, zácpou či průjmem.
Pro následnou léčbu je také důležité, jak velké myomy jsou, kolik jich je a kde se nacházejí. Podle odborníků je ale výhodou, že nežádoucím důsledkem léčby už dnes v žádném případě nemusí být neplodnost.
I po léčbě děložních fibroidů už dnes ženy běžně rodí zdravé děti.
Fibroidy neboli myomy jsou děložní nádorky, které nemají základ ve vazivu, nýbrž ve vrstvě svalové tkáně, kterou nazýváme myometrium. Myomy tak mohou vzniknout uvnitř stěny či na vnitřní nebo vnější straně dělohy. Nejvíce potíží napáchají právě uvnitř děložní stěny. Myom přitom může být velký jako hrášek, ale dorůst může i do velikosti pomeranče.
Fibroidy bez komplikací
Pokud ve vaší děloze byla zjištěna přítomnost myomů, ale necítíte žádné negativní příznaky, nemusí lékař nutně zasahovat. Pravidelně chodíte na vyšetření, a váš stav je tak pod neustálou kontrolou odborníka. K výrazným změnám pak obvykle dochází před či po menopauze.
Myomy a cysty: Jak rychle rostou a proč vadí
Existuje prevence myomů?
V důsledku toho, že vlastně nevíme, co tvorbu myomů způsobuje, je těžké říct, co bychom měli udělat, aby se nám v těle žádný myom neobjevil.
Víme samozřejmě, že fibroidy jsou citlivé na hormony (zejména na již zmiňovaný estrogen) a že k léčbě i ke zmírnění některých příznaků výrazně přispívá pozitivní změna životního stylu. Jednoduše řečeno je tak pro léčbu myomů přínosná vhodná dieta a také pravidelné cvičení.
Zatím sice nemáme žádné rozsáhlé studie o stravě či potravinách, které by mohly fibroidy zmenšit. Obecně lze ale říci, že se vyplatí jíst spíše stravu založenou na ovoci a zelenině.
Hormonální léčba myomů
K léčbě fibroidů se používají i některé hormonální léky. Jedná se například o leuprolid (Lupron), který zabraňuje vzniku příznaků fibroidů, jako jsou krvácení či bolest pánve.
Tyto léky jsou obvykle dostupné ve formě pilulek či nosního spreje. Do těla vám mohou být dodány ale i injekční formou. Tyto léky se ale používají jen po krátkou dobu.
Kromě medikamentů se dají myomy zmenšit i chirurgickým zákrokem.
Hormonální antikoncepce
Další možností léčby symptomů fibrózy dělohy je hormonální antikoncepce. Tyto léky sice myomy nezmenší, ale můžete se díky nim zbavit těžkého krvácení. Někdy se přistoupí i k příjmu mužských hormonů. Například danazol dokáže velmi účinně napodobit mužský testosteron a pomáhá myomy zmenšit. Tato forma léčby může ale u ženy způsobit nadváhu i hrubší hlas.
Nehormonální léky
Užívají se ale i nehormonální léky s obsahem kyseliny tranexamové. Ta může zeslabit krvácení. Bolest a tlak v pánvi mohou snížit analgetika (léky proti bolesti).
Zničení myomů ultrazvukem
Lékaři mohou přistoupit i k chirurgickému zákroku s použitím magnetické rezonance. Odborník myomy vyhledá a následně je „ničí“ vysokofrekvenčním ultrazvukem. Postup je navíc zcela bezbolestný a pacientky se ještě v den zákroku obvykle vrací domů.
Embolizace děložních fibroidů
Mezi další postupy patří i blokování přívodu krve k fibroidům. Ty se díky tomu „smršťují“ a následně umírají. A jak tato léčba probíhá? Jednoduše, lékař vám dá injekci do tepen, které dodávají do fibroidů krev.
Endometriální ablace
Jedná se o malý chirurgický zákrok, který zničí nejen myom, ale zabrání i těžkému krvácení. Provede se při něm destrukce děložní sliznice. Jedná se ale o metodu, která není vhodná pro ženy, které ještě chtějí v budoucnu otěhotnět.
Myomektomie
Mezi další chirurgickou metodu odstranění fibroidů patří i mymektomenie – odstranění myomů ze sliznice. Lékaři se nejprve pokusí provést ji laparoskopicky, když je nález nevhodný, tak klasickou operační cestou. Její výhodou je, že je i po provedení daného zákroku mohou ženy znovu otěhotnět.
Hysterektomie
Tato metoda byla dlouhá léta jediným způsobem, jak se děložních myomů zbavit. Obvykle se k ní přistupuje u žen s velmi velkými děložními fibroidy, u kterých dochází ke značnému krvácení. Lékaři k této metodě přistupují i v případech, kdy je u pacientky možný například výskyt rakoviny vaječníků. Při vlastním zákroku pak může dojít i k odstranění celé dělohy.
Autor: Daniel Mareš
Myoma uteri
Myomy (leiomyom, angl. fibroid) jsou benigní, monoklonální nádory z hladkých svalových buněk, které vyrůstají ze stěny svaloviny nitrobřišních orgánů. V gynekologii hovoříme o děložním myomu (útvar vyrůstá z myometria), v zažívacím traktu se jedná o myom z hladké svaloviny stěny GIT.
Nejčastěji se s myomem setkáváme v gynekologii – děložní myom. Myomy jsou nejčastějším nezhoubným útvarem ženského genitálního traktu. Prevalence děložních myomů je u žen do 30 let 20–30 % u žen nad 30 let 50 %.
Děložní myomy dosahují velikosti 1 cm až (výjimečně) několika decimetrů. Můžou se vyskytovat solitárně, někdy bývají vícečetné – pak hovoříme o myomatóze.
Myomy jsou zpravidla benigní povahy. Maligní zvrat děložního myomu je ojedinělý.
Myom je hormonálně závislý nádor – obsahuje hormonální receptory – po menopauze nebo po léčbě GnRH analogy myomy regredují.
Rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]
Mezi rizikové faktory výskytu děložních myomů patří genetická predispozice, hormonální vlivy a vlivy okolí.
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
Klasifikace děložních myomů je dána jejich lokalizací (myomy submukózní, intramurální, subserózní) a na lokalizaci zpravidla závisí i jejich manifestace.
Uterus myomatosus – uložení 1) subserózní, intraligamentární; 2) intramurální; 3) submukózní; 4) subserózní pendulující; 5) submukózní pendulující intrakavitální; 6) cervikální intramurální; 7) cervikální stopkatý − myoma nascens
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- Je dán velikostí, lokalizací a počtem myomů;
- nejčastější příznaky – nepravidelné děložní krvácení, bolesti a tlak v podbřišku;
- vyklenující se myom komprimuje endometrium – tím je porušena vaskularizace a stěna se neodlučuje;
- velké subserózní mohou být asymptomatické a obtěžovat až tlakem nebo bolestí z nekrotických změn uvnitř myomu;
- ve fertilním věku může být myom příčinou infertility nebo sterility;
- v těhotenství obvykle myomy rostou rychleji.
Klinický obraz může být zcela asymptomatický (asi 1/3 žen), nebo se projevuje typickými příznaky, jako jsou poruchy menstruačního cyklu: hypermenorhea – nadměrné menstruační krvácení, menorrhagie – prodloužené menstruační krvácení, dysmenorhea – bolestivé menstruační krvácení. U fertilních žen se můžeme setkat s infertilitou – neplodností.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika je nejčastěji provedena pomoci gynekologického vyšetření, ultrasonografie, hysteroskopie nebo jako operační nález.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Terapie děložních myomů je odvislá od symptomatiky. Konzervativní řešení volíme u asyptomatických myomů (u 1/3 žen stačí pouze sledování) a u žen ve fertilním věku.
Při výskytu symptomů je nutné chirurgické odstranění myomu (hysteroskopická myomektomie, laparoskopická myomektomie, laparotomická myomektomie, laparoskopická okluze děložních tepen, embolizace myomů) nebo hysterektomie.
V určitých případech může být indikována medikamentózní léčba.
- U mladých žen plánujících těhotenství:
- konzervativně – tj. odstranit myom a nechat dělohu;
- laparoskopická či hysteroskopická enukleace;
- předoperačně lze velké myomy zmenšit agonisty GnRH (léčba 3–5 měsíců).
- Nejčastěji se ale objevují u žen, které již rodičovství neplánují:
- při velkém krvácení, při bolestech, při rychlém růstu – hysterektomie.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Leiomyoma uteri (preparát)
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Děložní myomy (Gynekologická endoskopie, MUDr. Michal Mára)
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MÁRA, Michal a Zdeněk HOLUB, et al. Děložní myomy : Moderní diagnostika a léčba. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1854-5.
- VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 9. vydání. Praha : Maxdorf, 2009. 1159 s. ISBN 978-80-7345-202-5.
- HOLUB, Zdeněk a David KUŽEL, et al. Minimálně invazivní operace v gynekologii. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 80-247-0834-5.
MEDICAL TRIBUNE CZ > Moderní léčba děložních myomů: co zjistila studie PEARL III?
Koncem března se za přispění společnosti Gedeon Richter uskutečnila webcastová debata na téma „Děložní myomy: jeden z nejvážnějších ženských zdravotních problémů“. Prof.
Philippe Bouchard, přední odborník v endokrinologii, porodnictví a gynekologii z pařížské nemocnice Saint Antoin, a prof.
Jacques Donnez, vedoucí lékař gynekologického oddělení při Katolické univerzitě v belgické Lovani, hovořili o diagnostice děložních myomů, nových přístupech k jejich léčbě a „čerstvých“ výsledcích studie PEARL III.
Přestože se u některých žen příznaky děložních myomů nevyskytují, pro většinu pacientek jsou projevy onemocnění stresující, způsobují celou řadu problémů a velmi negativně ovlivňují kvalitu života.
Platí to zejména v případech, kdy jsou myomy lokalizovány na vnitřní stěně dělohy. Při menstruaci mohou myomy opakovaně způsobovat natolik silné bolesti, že se takto nemocné ženy musejí vzdát svého zaměstnání, leckdy i nemohou otěhotnět.
Většina současných možností léčby však nutí nemocné k zásadním rozhodnutím: smířit se s onemocněním a jeho projevy, nebo podstoupit léčbu, které obětují svou sexualitu, ženskost, sebevědomí a zejména fertilitu, a to buď dočasně, nebo i trvale.
Webcastová debata se proto zaměřila na otázky tohoto zdravotního dilematu, které jen v Evropě řeší téměř 40 % žen s jedním nebo více myomy.
Multifaktoriální onemocnění se širokým spektrem příznaků
Dr. Bouchard shrnul základní fakta o myomech a jejich výskytu. Jedná se nejčastější formu benigních tumorů, často nazývaných leiomyomy nebo fibroidy. Podle své lokalizace se dělí na subserózní, intramurální a submukózní. Subserózní myomy vznikají na vnější stěně dělohy.
Rostou zevně a nemusejí tedy ovlivňovat menstruační krvácení, ale mohou způsobovat bolesti tím, že tlačí na okolní orgány. Intramurální myomy rostou na vnitřní stěně dělohy, kterou rozšiřují – tento symptom může být zaměněn s nárůstem hmotnosti či graviditou.
Tento druh myomů je nejrozšířenější a způsobuje silné menstruační krvácení, pocity tlaku v pánvi, bolesti zad a podbřišku, časté močení a pocit tlaku v pánvi. Posledním typem jsou submukózní myomy.
Jedná se o nejméně častou formu fibroidů, které vrůstají do děložní dutiny, mohou způsobovat silné krvácení v době menstruace a prodlužovat její trvání. „Pokud jakýkoliv symptom přetrvává několik měsíců nebo let, má toto onemocnění obrovský vliv na osobní i pracovní život nemocných.
V důsledku těchto problémů dochází také k významné ztrátě červených krvinek, úbytku hemoglobinu, následné anémii a tedy nadměrné únavě. Kvalita života těchto žen je nízká, obzvláště v případech silného krvácení nebo u myomů větších rozměrů,“ konstatuje P.Bouchard.
Zvláště silné menstruační krvácení bývá spojeno s řadou fyzických, sociálních i finančních dopadů, zejména díky častější absenci v zaměstnání a ztrátě výdělku.
Příčina vzniku myomů není přesně známa, nicméně existují rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost jejich výskytu, a to rodinná anamnéza a obezita. Vyšší incidence děložních myomů je u černošských žen.
Jako obecná prevence a snížení rizika vzniku myomů může působit těhotenství a porod.
Diagnostické a terapeutické dilema
Přestože jsou projevy onemocnění pro ženy stigmatizující a snižují kvalitu jejich životů, ať už se jedná o již zmíněnou ženskost či pohlavní život, pracovní výkonnost, rodinu a vztahy, často bojují s nemocí samy až pět let, než se rozhodnou navštívit lékaře. Samotná diagnóza je snadná.
Klíčovým nástrojem je v současné době zcela běžně využívané transvaginální ultrazvukové vyšetření, které umožňuje myom přesně lokalizovat a změřit. Tato zobrazovací metoda není finančně náročná a poskytuje dostatečně kvalitní výstupy.
„Zlatým standardem“ zůstává zobrazení pomocí magnetické rezonance (MRI). Je poněkud nákladnější, ale umožňuje dokonalé zobrazení nádoru a jeho vlivu na okolní orgány.
Další diagnostické metody, například hysteroskopie nebo sonohysterografie, pomáhají nahlédnout přímo do děložní dutiny a zobrazit a popsat intraděložní (submukózní) fibroidy a jimi způsobené léze.
Chirurgická léčba myomů je účinná, ale může vést k neplodnosti, která je pro ženu synonymem ztráty ženskosti; farmakoterapie se zase často zaměřuje jen na jediný příznak a může bránit početí. Způsob léčby děložních myomů je tedy pro ženy skutečné dilema.
„Cílem léčby děložních myomů a cílem lékařů je zredukovat symptomy, mezi kterými dominuje excesivní krvácení. Hlavním úkolem je takové krvácení omezit, dále zmenšit velikost myomu a snížit tak případný tlak na okolní orgány, v neposlední řadě ale také zachovat a zlepšit fertilitu,“ vysvětluje P.
Bouchard s tím, že celosvětově nejrozšířenější terapií je hysterektomie. Odstranění dělohy je přitom zásadním zásahem do života žen a současně velkou finanční zátěží pro zdravotní systém: „V USA se ročně provádí přibližně 300 tisíc hysterektomií, ve Velké Británii a Francii je to více než 50 tisíc zákroků za rok.
Je to velmi drastická metoda, která je nepřijatelná pro mladé ženy, které chtějí mít děti, a musí být proto prováděna pouze v případech, kde ostatní metody selhaly.“
K děloze šetrným zákrokem je myomektomie, při které je odstraněn pouze myom. Tato metoda ale není využitelná ve všech případech, zvláště při vícečetném výskytu fibroidů. I tak se ale jedná pouze o lokální chirurgický zákrok, který i s rizikem pozdější recidivy pomáhá zachovat ženám plodnost.
Nejnovějším terapeutickým postupem je embolizace děložních tepen. Tato metoda spočívá v zavedení mikročástic do arterií, které myom zásobují krví. Mikročástice zamezí přísunu krve a dochází ke zmenšení dělohy a zmenšení objemu myomu. Tato technika ulevuje od symptomů, zachovává fertilitu, ale nevylučuje recidivu.
Za pomoci magnetické rezonance je možno použít i tzv. fokusovaný ultrazvuk (MRgFUS), kdy cílený ultrazvukový paprsek myom zahřeje na 60–80 °C a rozpustí.
Současné farmakoterapeutické možnosti jsou založeny na třech přístupech. První z nich je podávání steroidů – perorální hormonální antikoncepce (progestiny) s velmi nízkým obsahem estrogenu. Tato léčba však pomáhá řešit pouze silné krvácení a menstruační bolesti, nemá vliv na zmenšení myomu ani na další symptomy onemocnění a k léčbě myomů není primárně určená.
Druhou možností jsou agonisté gonadotropin uvolňujícího hormonu (GnRHa). Ti potlačují činnost vaječníků a snižují hladiny estrogenu a progesteronu. Tato hormonální léčba účinně zmenšuje velikost myomů, ale pro její vedlejší účinky (navození pseudomenopauzálního stavu, návaly horka, snížení kostní denzity) je její podávání omezeno na šest měsíců.
Použití syntetických selektivních modulátorůprogesteronových receptorů (SPRM) je třetí a zároveň nejnovější terapií pro užívání per os. Tato nová léková třída působí prostřednictvím reverzibilní blokády děložních progesteronových receptorů.
Dochází tak k inhibici růstu myomů, jejich následnému zmenšení a současně i ke zmírnění symptomů. Tato terapie má také velmi dobrý bezpečnostní profil.
Účinnou látkou je zde ulipristal acetát, který zastavuje děložní krvácení, upravuje anémii a zmenšuje objem myomů v rámci předoperační přípravy.
Studie PEARL III
Uripristal acetát (UPA; Esmya) a nové výsledky zkoumání jeho účinnosti a bezpečnosti v terapii děložních myomů v rámci studie PEARL III představil J. Donnez: „V nedávné minulosti jsme uskutečnili srovnání účinku UPA a placeba ve studii PEARL I. Ve studii PEARL II jsme porovnávali efektivitu UPA v denních p.o. dávkách 5/10 mg a GnRHa (leuprolid acetát 3,75 mg i.m.
jednou za 4 týdny) jako tehdejšího standardu léčby myomů. Výsledky těchto studií byly zveřejněny v roce 2012 v New England Journal of Medicine.
Jejich závěry nám ukázaly, že UPA v dávkách 5 a 10 mg velmi účinně a rychle zastavuje excesivní děložní krvácení u téměř 90 % žen, zásadně redukuje velikost myomu u valné většiny pacientek a jeho účinek přetrvává až po dobu šesti měsíců.“
Podle výsledků studií fáze III PEARL I a PEARL II dochází po podání UPA k zástavě nadměrného krvácení do jednoho týdne po zahájení léčby, léčba normalizuje menstruační krvácení u 90–98 % pacientek a v 75 % případů vyvolá amenoreu.
UPA rovněž významně zmenšil objemy vždy tří největších sledovaných myomů, a to o 46 %, resp. 62 % při dávce UPA 5 mg, resp. 10 mg. Ve srovnání s GnRHa vykazoval UPA jen minimum nežádoucích účinků a výrazně lepší bezpečnostní profil, a to díky zachování normální koncentrace estradiolu.
Při jeho užívání tedy nedochází k navozování menopauzálního stavu jako v případě použití GnRHa.
Studie PEARL III je nejnovější otevřená intermitentní studie, která sleduje účinek otevřené léčby UPA v dávce 10 mg ve čtyřech opakovaných přerušovaných cyklech. Každý z cyklů trval tři měsíce a byl přerušen vždy na dobu dvou menstruací. Celková doba trvání léčby tedy byla 18 měsíců.
Po každém cyklu následovala 10denní dvojitě zaslepená léčba norethisteron acetátem (NETA) a placebem. Po prvním cyklu nastala amenorea u téměř 80 % žen v průběhu 9,4 dne. Důležitá je i skutečnost, že v dalších cyklech se tato doba zkracovala až na průměrných 4,2 dne ve čtvrtém cyklu.
Procento žen, u kterých ustalo krvácení, bylo následující: v prvním UPA cyklu 79 %, ve druhém 89 %, ve třetím 88 % a ve čtvrtém bylo krvácení pod kontrolou dokonce u 90 % žen. Podle J.
Donneze tyto výsledky jasně demonstrují, že opakováním léčebných cyklů dochází k maximalizaci účinku terapie z hlediska krvácení.
Další analýza závěrů studie PEARL III zaměřená na redukci objemu tří největších sledovaných myomů ukazuje, že po prvním cyklu UPA v dávce 10 mg denně p.o. byl medián dosažené redukce 45,1 %, což je výsledek podobný závěrům studií PEARL I a II.
Opakováním cyklů UPA docházelo k dalšímu zmenšování myomů: ve druhém cyklu o medián 63,2 %, ve třetím o 67 % a ve čtvrtém o 72,1 %. Důležitou informací je opět trvání účinku léčby.
Po třech měsících od ukončení čtvrtého cyklu byla provedena kontrola velikosti myomů a zjištěný medián redukce objemu činil 58,8 procenta.
Důležitým sledovaným hlediskem je také kvalita života a symptomy, které výskyt myomů provázejí. Jedním z nejdůležitějších je bolest, která při podání UPA rychle ustupuje, a to i u žen trpících velmi silnými bolestmi.
Průměrná výchozí hodnota bolesti zaznamenaná na vizuální analogové stupnici (VAS) od 0 do 80 byla u všech pacientek 40, u nemocných s velmi silnými bolestmi 67.
V pátém týdnu prvního cyklu UPA byla bolest udávaná na škále VAS v obou skupinách pod hodnotou 20.
Z hlediska již zmiňované kvality života, kde bylo posuzováno šest aspektů (běžné činnosti, obavy, energie a nálada, ovládání, sebedůvěra, sexuální funkce), bylo dosaženo pozitivních výsledků rovněž již v prvním UPA cyklu. Pro posouzení kvality života byla použita referenční hodnota pro zdravé ženy 86,4 (Spies JB.
Obstet Gynecol. 2002;99:290–300) a jako baseline na škále HRQoL (Health Related Quality of Life) byla použita průměrná hodnota 57,1. Po prvním cyklu UPA, resp. po druhém, třetím a čtvrtém, byla průměrná hodnota kvality života 87,8/85,2/85,2/87,5, což jsou hodnoty odpovídající normální kvalitě života zdravých žen.
„Na základě výsledků studie PEARL III můžeme směle prohlásit, že léčba ulipristal acetátem je velmi účinná a dobře tolerovaná, vyniká rychlou kontrolou nad krvácením u naprosté většiny pacientek a zajišťuje trvalé zmenšení myomů až o 72 %,“ shrnuje vlastnosti nového přípravku J.
Donnez a dodává, že jeho dalším pozitivem je schopnost navrátit normální kvalitu života až na úroveň běžné populace, zmírnění bolestí a především zachování plodnosti: „Věřím, že jsme dokázali, že opakovaná intermitentní léčba přínos UPA maximalizuje.
Závěry studie PEARL III musejí být ještě potvrzeny dalšími klinickými informacemi a (již probíhajícími) opakovanými cykly léčby. V současné době je už v EU schválena předoperační léčba v délce dvou (tříměsíčních) cyklů UPA oddělených pauzou.
Díky studii PEARL III a UPA máme nyní poprvé k dispozici dlouhodobou intermitentní léčebnou strategii, díky které jsme schopni děložní myomy řízeně léčit, a je vysoce pravděpodobné, že algoritmus jejich terapie dozná v blízké budoucnosti zásadních změn.“