Ačkoli dopravní značky by měl teoreticky ovládat každý držitel řidičského průkazu, často se setkáváme s takovými, kteří význam dopravních značek nechápou, případně si jejich funkci vykládají špatně.
Jistě, mnoho řidičů dopravní značky prostě ignoruje (i třeba z toho důvodu, že dotyčný zákaz nebo omezení považují za zcela absurdní), případně je mohou přehlédnout.
A tomu se ani nedivíme v době, kdy jsou silnice poseté lesem dopravního značení, až se v tom jeden ztrácí.
V následujícím seznamu jsme se snažili vybrat důležité dopravní značky, jejichž význam si řada účastníků silničního provozu vykládá chybně. Věříme (a doufáme), že právě vy patříte k té informovanější části účastníků silničního provozu. Třeba ale znáte někoho, komu byste tento článek rádi ukázali.
1. Zákaz zastavení/stání
Jedna věc je, že řidič dopravní značku přehlédne, ale druhá je špatné vyložení si pojmu zákaz zastavení nebo stání.
Zákaz zastavení je poměrně jednoznačný, ale jak je to se zákazem stání – tedy co ještě není stání a co již stání je? Podle zákona zastavení znamená „uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu“. Pokud se tedy řidič vzdálí od vozidla a nedochází k samotnému vystupování či nastupování osob a manipulaci s nákladem, lze takové jednání již označit za stání.
Test dopravních značek
Zákon v tomto případě neupravuje dobu, do kdy se jedná o zastavení a od kdy je to už stání. Pokud vám tedy před dům přijedou stěhováci, kteří budou hodinu vynášet z auta gauč, skříně a další nábytek, vlastně se pořád jedná o zastavení.
Když ale vystoupíte z auta a odskočíte si třeba na pět minut na poštu, jedná se o stání. Trochu jinou situací je tzv. „zastavení vozidla“, kterým se rozumí zastavit nezávisle na vůli řidiče. Příklad? Posunujete se v koloně a jedete kolem značky zákaz zastavení.
Ačkoli je v tomto místě zakázáno zastavit a stát, nelze v takovém případě jednání posoudit jako přestupek, protože jste zastavili nezávisle na své vůli.
Stejné přirovnání by šlo využít například pro poruchu vozidla nebo zhoršení podmínek jízdy tak, že nebylo bezpečné dále pokračovat v jízdě (například povedeň, silný vítr, překážka na silnici a podobně). Porušení zákazu stání či zastavení lze odůvodnit i krajní nouzí, ale to už bude na obhajování ve správním řízení.
Čára zákazu stání
Zákaz zastavení
Se zastavením a stáním souvisí i vodorovné značky přerušovaná žlutá čára a žlutá čára. Nahrazují svislé dopravní značky a fungují úplně stejně. Na přerušované žluté čáře můžete zastavit, ale nesmíte na ní stát. Na nepřerušované žluté čáře nesmíte zastavit ani stát.
2. Klikatá čára žlutá/bílá
Žlutá klikatá čára
Bílá klikatá čára
Občas se na silnici vyskytují vodorovné klikaté bílé a žluté čáry.
Co znamenají? Bílá klikatá čára označuje očekávané nebezpečí na silnici a může být třeba před přejezdem, přechodem pro chodce, zúžením a podobně.
Nejedná se tedy o místo, které nesmí řidič přejíždět nebo o vyznačení zákazu zastavení či stání, i když logicky by se v takovém místě zastavit nemělo. Tam, kde se nesmí zastavit a stát, to vedle dopravních značek upravuje také zlváštní právní předpis.
Žlutá klikatá čára se nejčastěji vyskytuje s doprovodným nápisem ZAS (jako Zásobování), případně třeba BUS nebo TRAM. Jedná se o místo, kde je vyhrazené zastavení či stání pro specifickou skupinu vozidel. Podobné značky lze vidět třeba před vjezdem do některých areálů, případně u vrat nebo nakládacích ramp. Můžete je přejet, ale nesmíte na nich stát. Zastavit na žluté klikaté čáře můžete.
3. Vyhrazený jízdní pruh
Vyhrazený jízdní pruh
Konec vyhrazeného pruhu
S pochopením vyhrazeného jízdního pruhu většinou řidiči problém nemají. Větší problém bývá s tím, jak se ve vyhrazeném jízdním pruhu chovat, kdy ho lze použít a podobně. Řidiči často přehlížejí dodatkovou tabulku, která platnost vyhrazenéno pruhu upravuje. Někde je omezena jeho platnost v čase například od 6 do 10 hodin, mimo tuto dobu lze pruh zcela normálně použít a jiné omezení se na něj nevztahuje. Jinde je omezena platnost pruhu pro určitá vozidla.
Vyhrazený pruh můžete použít i pokud je to nutné pro odbočování nebo k objíždění překážky na silnici. Pro předjíždění ho ale použít nelze. Chování některých řidičů u vyhrazených pruhů je ale nepochopitelné.
Především je nutné přizpůsobit se aktuální situaci a pokud zrovna řidič neblokuje autobus nebo jiné vozidlo, které smí pruh použít, jistě je rozumné neomezovat jízdu křižovatkou a využít část tohoto pruhu k připojení do nevyhrazeného jízdního pruhu.
Že vás ostatní nechtějí pustit? O tom si napíšeme za chvíli.
4. Stůj, dej přednost v jízdě
Značka Stůj, dej přednost v jízdě je také snad každému jasná. To spíše dochází k jejímu přehlédnutí nebo úmyslnému ignorování. Nezpochybňujeme, že v některých místech jsou stopky naprosto zbytečně, až si jeden říká, jestli tam nejsou umístěné jen kvůli jednoduchému a pohodlnému výběru pokut místní policií. Ale to nyní nechme stranou.
Test zákazových dopravních značek
Jedním typickým nešvarem u stopky je to, že řidiči vlastně neví, jak se u ní chovat. A neví to mnohdy ani policie, která se snaží v podobných případech pokutovat řidiče za to, že nezastavil. Tady pomůže jedině důsledná obrana ve správním řízení. Zastavit na stopce musíte.
Ale co když jedete za jiným autem, které zastavilo (a vy za ním) a nyní se rozjíždí z křižovatky? Musíte znova zastavit? Záleží na tom, jestli vidíte.
Pokud máte i ze svého vozidla za tím prvním dostatečný rozhled do křižovatky a můžete ji bezpečně projet, již jste zastavením svou povinnost splnili a můžete rovnou jet. Není nutné znova „na hranici křižovatky“ zastavit. Ani v definici značky Stůj, dej přednost v jízdě se o hranici křižovatky nic nepíše.
Zákon definuje povinnosti řidiče u stopky takto: „Na příkaz dopravní značky “Stůj, dej přednost v jízdě!” musí řidič zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled.“
5. Střídavé řazení neboli zipování
Je zvláštní, že kvůli takové samozřejmosti, jako je seřazení vozidel z více jízdních pruhů do menšího počtu pruhů, je potřeba řidičům napovídat, jak se mají chovat. Kvůli tomu vznikla značka pro střídavé řazení do pruhů, kdy se mají zařazovat postupně vozidla z jednoho a následně z druhého pruhu. Řidiči se ale podle ní chovat moc neumějí.
Na jedné straně jsou ti, kteří se do průběžného pruhu snaží nacpat zbytečně brzy a blokují druhý pruh, čímž snižují kapacitu komunikace. Nejhorší je to například před zúžením za křižovatkou, kdy nedojedou až k samotnému místu zúžení, ale zastaví třeba sto metrů před ním a vnucují si přednost do druhého pruhu.
Tím se celá křižovatka ucpe, i když by vozidla mohla projet a seřadit se v pruhu za křižovatkou. Na druhé straně jsou pak řidiči v průběžném pruhu, kteří odmítají řidičům v druhém pruhu udělat místo, ačkoli jim dopravní značka takovou povinnost ukládá.
Ovšem vyjet z průběžného pruhu, předjet několik aut a snažit se zase nacpat zpět, to se již dá za bezohlednost označit.
6. Stezka pro cyklisty
Notoricky ignorovaná je značka informující o vyhrazené stezce pro cyklisty, někdy kombinovaná též se stezkou pro chodce. Podle zákona má cyklista povinnost takovou stezku použít, pokud vede podle silnice. Mnozí cyklisté se tím však neřídí a dál jedou po silnici, ideálně ve dvojici vedle sebe, čímž samozřejmě omezují řidiče motorových vozidel.
Argument cyklistů „Tam se nedá jezdit! Vždyť tam chodí chodci a omezují mě!“ má zhruba stejnou váhu, jako kdyby řidič rychlého auta řekl: „Po dálnici se nedá jezdit! Kamiony tam jezdí osmdesát a omezují mě.“ Pokud zkrátka vede podél silnice cyklostezka, máte jet po ní. Konec diskuze.
7. Konec nejvyšší dovolené rychlosti
S těmito značkami se nejčastěji setkáváme na koncích dopravních omezení třeba na dálnici. Většinou se jedná o dočasné omezení na 80 km/h, někde i na 60 km/h (nebo samozřejmě jiné).
Značka se často používá také na světelných tabulích s proměnným značením, případně se na konci omezení setkáme s jednou značkou bez údaje rychlosti, která znamená konec všech zákazů.
Ruší také rychlostní omezení a spolu s ním další zákazy, například zákaz předjíždění.
Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví
Všimli jste si, kolik lidí u takové značky zapomíná akcelerovat? Někteří řidiči dál pokračují necelou osmdesátkou, pěkně usazeni v levém pruhu.
Když už se někdo rozhodne, že nemá sílu jet na přehledné a sjízdné dálnici rychleji než osmdesát, měl by se aspoň laskavě odklidit do pravého pruhu a nepřekážet těm, kteří nemají problém se po dálnici pohybovat vyšší rychlostí, například povolenou stotřicítkou.
Napadají vás ještě nějaké dopravní značky, jejichž význam řidiči nechápou, respektive si ho vykládají špatně? Vaše tipy spolu s vysvětlením uvítáme v komentářích pod článkem.
Naposled aktualizováno 21. srpna 2020
Dalibor Žák. Titulní foto: Pixabay.com
11 tipů, jak začít cestovat bez cestovky a nebát se
Jeden z cílů tohoto webu je snaha vzbudit u Vás zájem o cestování bez cestovky, tzv. na vlastní pěst.
Bez cestovky jste páni svého času, svých plánů a máte možnost daleko lépe poznat cílovou destinaci a dovolenou si celkově mnohem více užít a za mnohem nižší náklady. Přitom cestování bez cestovky není až tak složité, jak se na první pohled zdá…
Nevěříte? Budeme Vás na tomto blogu přesvědčovat tak dlouho, až uvěříte:) Dnes pro Vás máme 11 tipů, jak začít cestovat bez cestovky a přitom se toho nebát.
1. Jak sehnat levné letenky?
Výběr akční letenky je občas první krok při plánování dovolené. Pokud cestujete s CK, tak je pro Vás asi tato informace zvláštní.
Ceny letenky ovšem hodně kolísají a pokud některá nízkonákladová letecká společnost má zrovna velkou akci, můžete se s cenou letenky dostat třeba na 1/10 „běžné“ ceny (běžné v uvozovkáhc, protože mluvíme o běžné ceny pro nízkonákladové společnosti, běžná cena pro klasické nízkonákladové společnosti je třeba i 20x vyšší).
Jako příklad uvedu, že jsme letěli ve dvou na trase Praha – Bordeaux za 250 Kč za zpáteční let na osobu. Aktuálně od nízkonákladových společností naleznete letenku kolem 3 000 Kč.
Nízkonákladové letecké společnosti
Už jsme to naťukli v minulém odstavci. Levné letenky velmi často seženete přes nízkonákladové letecké společnosti. Z České republiky a přilehlých letišť seženete levné letenky zejména od leteckých společností Wizzair.com, Ryanair.com a Easyjet.com, ale nízkonákladových společností je mnoho a nelze je tu všechny vyjmenovat, kompletní seznam naleznete zde.
Vyhledávače levných letenek i s upozorněním
Na internetu naleznete mnoho projektů, které se zabývají vyhledáváním levných letenek. Češi mohou být velmi hrdí na český startup Skypicker.com, který porovnává ceny letenek nizkonákladových společností a umožňuje nad nimi velmi efektivně vyhledávat.
Můžete si vybrat několik letišť odkud chcete letět, kam chcete letět, v jakém období cestu plánujete a také třeba jak dlouho minimálně chcete v destinaci zůstat.
Po nastavení všech filtrů v přehledu letenek máte navíc možnost si nastavit hlídátko, které Vám pošle email, pokud cena letenky klesne pod Vámi definovanou hodnotu. Pak už stačí jen čekat:)
Mezi další srovnávače cen letenek, které se vyplatí sledovat, patří Azair.cz a SkyScanner.cz.
Stránky zaměřené pouze na letenky
Levné letenky jsou žádané a vyhledávané, existují blogy, jejichž autoři se specializují pouze na hledání levných akčních letenek. V ČR patří mezi ty nejznámější CestujLevne.com, HonzovyLetenky.cz a AkčníLetenky.com a samozřejmě také můžete sledovat náš web nebo se přihlásit k odběru novinek, zašleme Vám cenovou pecku, jakmile se objeví.
Nemusíte jenom létat
i když jsme se s dopravou do cílové destinace zaměřili hlavně na leteckou dopravu, určitě je dobré umět hledat i cesty autobusem nebo vlakem.
Pravděpodobně znáte českého dopravce Student Agency, který Vás odveze většinou za méně než dva tisíce korun třeba do Paříže nebo do Londýna. Z ČR dále můžete využít také dopravce Eurolines, nově do ČR jezdí také Flixbus a polský dopravce PolskiBus.
com. TIto dopravci se hodí zejména pokud narazíte na velmi levné letenky z letiště u našich sousedů.
Nezatracujte cestovní kanceláře
Ač rádi cestujeme bez cestovky, nepatříme mezi cestovatele, kteří cestovní kanceláře zatracují, jejich jména nevyslovují a nepřibližují se k nim na méně než 10 km.
Cestovní kanceláře občas vychází levněji, než cesty bez cestovky. Typicky se jedná o destinace, kam jezdí hodně turistů a naopak tam není dobré veřejné spojení leteckou/vlakovou/autobusovou dopravou.
Za zmínku stojí zejména Kanárské ostrovy nebo Madeira, tyto dvě destinace jsou vyhledávané turisty (a zejména německými turisty) a jelikož se jedná o menší ostrovy, tak tam létá velmi málo klasických letů. Do těchto destinací je většinou nejlevnější varianta doprava na německé letiště a cesta s Německou CK.
Takto jsme absolvovali letošní dovolenou na Gran Canarii na 16 dní asi za 10 000 Kč včetně dopravy do Mnichova a ubytování v hotelu na 16 nocí, to vše s Německou CK.
Při plánování tedy doporučujeme zkontrolovat ceny u cestovních kanceláří a to českých i německých (cestování c Německou CK se nebudete bát, až si přečtete bod číslo 10). Využít můžete srovnávačů cen zájezdů Dovolena.cz a Invia.cz. Na obou naleznete nabídky českých i německých CK, doporučuji projít oba servery, protože jejich nabídky se mírně liší.
Dvakrát měřte, jednou řežte
Když objevíte levné akční letenky za zlomek ceny, dobře si vše promyslete, je sice pravděpodobné, že nízká cena nemusí vydržet ani desítky minut, ale takto koupené letenky většinou nejdou stornovat.
Berte v potaz, že cena dovolené se mimo letenky skládá i z transferu na hotel, ubytování, stravování, vstupy a další výdaje v destinaci. Levná letenka ještě neznamená, že seženete levné ubytování apod.
vyplatí se tedy v rychlosti před koupí zkontrolovat ceny hotelů, případně ceny za pronájem auta, pokud plánujete. Nebo alespoň mít dopředu představu o běžných cenách v destinaci.
2. Nebojte se nízkonákladových leteckých společností
Lidé zvyklí na cestování s cestovní kanceláří mají často milnou představu o tom, že nízkonákladové letecké společnosti jsou nebezpečnější, že létají staršími letadly apod. To sice může být pravda, ale také nemusí.
O průměrném stáří letadel letecké společnosti se můžete přesvědčit třeba na airfleets.net.
Ryanair a Wizzair patří k největším nízkonákladovým leteckým společnostem v Evropě a zde se můžete podívat na srovnání s ostatními známými leteckými společnostmi (data z airfleet.net):
- Wizzair (nízkonákladová) – 4,1 let
- Ryanair (nízkonákladová) – 6,8 let
- Air France – 11,8 let
- British Airways – 12,7 let
- ČSA – 9,3 let
- Norwegian (nízkonákladová) – 3,9 let
Jistě si asi říkáte, že někde ty peníze ušetřit musí, což je pravda. U nízkonákladových leteckých společností jsou často poměrně drahé doplňkové služby.
Většinou máte v ceně jen jedno příruční zavazadlo a za zavazadlo do zavazadlového prostoru platíte další peníze, což může být často více než cena letenky. Například pohodlnější místa na exitech bývají také zpoplatněna nebo jídlo během letu apod.
O tom všem jste před nákupem letenky dobře informováni, je tedy akorát potřeba s tím počítat, pokud některé nadstandardní služby chcete využít.
Nízkonákladové letecké společnosti používají cenu letenek k marketingovým účelům. Že se Vám podaří získat letenku třeba za polovinu ceny určitě neznamená, že celé letadlo letí za tuto částku, to se prakticky nikdy nestane.
Navíc se nízkonákladové letecké společnosti snaží létat s plnými letadly. Matematika je v tomto případě jednoduchá: Pokud vypravíte poloprázdné letadlo, potřebujete od každého cestujícího vybrat 2x tolik, přitom náklady na let jsou dost podobné.
3. Kam vlastně vyrazit?
Pokud s cestováním na vlastní pěst teprve začínáme, doporučujeme zvolit civilizovanější země, například země západní Evropy nebo naše blízké sousedy. Do sousedních zemí se můžete dopravit i vlastním autem a pro začátek se může jednat o dobrou variantu, jak se v cizině otrkat.
Pro začátečníky doporučuji třeba „eurovíkend“ v některém pěkném evropském hlavním městě. Město má na začátek několik výhod.Nepotřebujete auto, jste v civilizaci, všude při nejhorším dojdete pěšky a tím se minimalizuje riziko, že se dostanete bez cestovky do nějakých nesnází, pokud se neztratíte:) (na což máme bod 6)
Výběr dovolené je ale hlavně o Vás a Vašich snech. Můžete si zaletět do Říma, vyrazit na jih Anglie, na přechod hor nebo třeba na běžky do Finska. O některých našich cestách se dočtete postupně zde na blogu a třeba Vás inspirují. Nestyďte se nám napsat a pokusíme se Vám s výběrem a plánování dovolené pomoci.
Pomůžeme Vám s plánováním dovolené
4. Kde sehnat ubytování?
Podobně jako existují srovnávače cen letenek, existují i srovnávače cen ubytování. Mezi nejznámější zahraniční srovnávače patří Booking.com, Hotels.com, Otel.com na kterých seženete velmi pohodlně levný hotel.
Při výběru si zkontrolujte místo hotelu, levnější hotely jsou lákavější, ale často bývají dále od centra.
Také si prohlédněte možnost storna, často je storno zdarma, někdy naopak stornovat ubytování nelze vůbec, takové nabídky jsou samozřejmě levnější.
Pro ostřílenější cestovatele může být první varianta trochu nudná. Proto existuje projekt Airbnb.com na kterém můžete najít ubytování v soukromí u konkrétních lidí, kteří nabízí k pronájmu svůj dům, byt nebo třeba jen jeden pokoj.
Nejlevnější varianta je pouze soukromá postel nebo místnost v bytě, který obývá ještě někdo jiný, zpravidla majitel. V této nejlevnější variantě se dostane většinou o desítky procent níže, než jsou nejlevnější hotely na Booking.com. Podívejte se také na 10 zajímavých Airbnb ubytování, které Vám vyrazí dech.
Při ubytování přes Airbnb.com je dobré mít trochu větší základy úředního jazyka v dané zemi nebo alespoň angličtiny.
Asi nejpokročilejší variantou je ubytování přes Couchsurfing.com, které je zdarma, ale má to háček:) Couchsurfing je „sociální síť“, která spojuje cestovatele z celého světa za účelem sdílení bydlení. Na síti si tak najdete třeba partu studentů, která žije na kanárských ostrovech a mají v bytě volnou postel.
Domluvíte se s nimi a můžete u nich přespat – zdarma, ale samozřejmě je dobré se nějakým způsobem odvděčit, jako když přespáváte u kamaráda nebo příbuzného. Abyste takto mohli cestovat, měli byste také nabízet ubytování ostatním třeba u Vás doma, tím se docílí nějaké vyrovnanosti „my vám, vy nám“.
Asi je každému jasné, že tento způsob ubytování Vás přiblíží co nejvíce lokálním obyvatelům a dané kultuře, ale klade největší požadavky na znalost cizího jazyka.
5. Jak se dostanu přímo do hotelu?
Letiště jsou většinou na okrajích měst a zejména ve velkých městech bývá doprava z letiště často i poměrně nákladná. Tím více, pokud letíte s nízkonákladovou leteckou společností, které občas létají na ještě vzdálenější letiště. V první řadě si tedy dobře zkontrolujte na jaké letiště vlastně letíte
Polsko
Trasy na dovolenou
Nabídneme Vám 2 hlavní tahy k severnímu pobřeží Polska.
 |
 |
 |
-
První cesta vede přes Německo a její výhodou je, že celou dobu vede po dálnicích. Z Prahy je to do Štětína rovných 500 km a bez problémů se dají ujet za 5 hodin.
Pak už je jen na vás, zda se rozhodnete zamířit rovně na sever do Svinoustí, které leží u německých hranic (v Německu dálnice A11), nebo bude vašim cílem některé z přímořských městeček jako je Kamieň Pomorski, Kolobrzeg, Koszalin anebo Darlowo…..
Pokud objedete Štětín, tak po rychlostní komunikaci E65 dojedete k Baltskému moři. Tato cesta trvá okolo 6 hodin.
-
Druhá možnost trasy je po polských silnicích od českých hranic směrem na Boleslawiec, Zielona Góra, Gorzów Wielkopolski, odtud na město Štětín. Za městem Zielona Góra přichází dělení na město Poznaň, dále pak na Gdansk.
Tato trasa je časově náročnější – jedete po polských silnicích, ne dálnicích. Cesta z Prahy do Gdaňsku trvá asi 9 hodin. Záleží tedy, do které části Polska směřujete a na základě toho je třeba zvážit, kterou cestu zvolit.
VSTUP NA ÚZEMÍ POLSKA A TRANZIT:
V souvislosti s bojem proti šíření viru COVID19 byla vládou PL přijata následující opatření:
Polsko od neděle 17.5. otevřelo hranice všem svým pracovníkům dojíždějícím za prací do států EU a EHS, jakož i pracovníkům ze zemí EU a EHS vykonávajícím pracovní činnosti v Polsku. Polsko v případě všech těchto osob upouští od povinné 14-denní karantény. Karanténa tak již neplatí pro pracovníky ve zdravotnictví ani v sociálních službách.
Pozn: dle upřesnění z PL strany se jedná o o osoby, které vykonávají profesní, služební nebo výdělečné činností v Polské republice. Při překračování hranice mají povinnost příslušníkovi polské Pohraniční stráže výkon uvedených činností věrohodným způsobem doložit.
V této souvislosti upozorňujeme, že finální rozhodnutí je vždy v gesci příslušníka polské Pohraniční stráže provádějícího hraniční kontrolu, a to na základě faktického stavu věci, prohlášení cestujících, prezentovaných dokumentů a případně dodatečných prověřovacích činností.
Důkazní břemeno tudíž leží na cestovateli, který musí prokázat konkrétní podnikatelský účel pobytu – v praxi by se prý mělo jednat zejména o následující tři varianty:
- – cestující má pracovní smlouvu potvrzující výkon pracovní činnosti na území PL (kde, kdy, za kolik atd.)- cestující je zapsán v obchodním rejstříku PL a tento zápis prokáže souvisejícím výpisem
- – cestující doloží kontrakt/smlouvu konkrétního charakteru s uvedením, že ten konkrétní člověk jede v konkrétní den za obchodním účelem – podpisy obou stran (zda nutné ověření není PL strana schopna potvrdit).
Polsko s účinností od 16.5. umožňuje silniční tranzit soukromým vozem řidičům mezinárodní přepravy zboží přes své území, a to za účelem přemístění se do jiného státu (typicky vyzvednutí nákladu apod.). Tranzit musí proběhnout mezi 19.00 hod a 7.00 hod. V případě opožděného opuštění území hrozí tranzitujícím řidičům uvalení 14-denní karantény. Nejedná se tak o umožnění obecného tranzitu.
Do 12.6. budou uzavřeny pozemní hranice PL se všemi sousedními státy pro běžný provoz.
Stáže v zahraničí
Jak ses dostala právě k této stáži?
Tato myšlenka byla v mé hlavě již tři roky. V akademickém roce 2014/2015 jsem absolvovala můj první Erasmus ve Finsku ve Vierumäki, kde jedním z našich zahraničních lektorů byla Kati Karinharju z Finska. Kati vedla svou hodinu přes Skype až z daleké Austrálie.
Jak jsme se později dověděli, Kati pracovala v organizaci, která sídlila v Gold Coast, tedy ve východní Austrálii, na jednom z nejkrásnějších pobřeží celé Austrálie. Organizace se zaměřovala na lidi s postižením, převážně mentálním, a poskytovala jim různé druhy nejen sportovních, ale i uměleckých a kulturních aktivit.
Kati se zaměřovala na sportovní aktivity, převážně na surfing. Dosud si pamatuji mé ohromení z celé její hodiny. V tu chvíli mě napadla myšlenka, že by nebylo od věci si takovou práci vyzkoušet a ještě k tomu v Austrálii.
Tak jsem si okamžitě začala shánět informace, zda bych si mohla nějakým způsobem vyzkoušet tuto práci na pro nás nejvzdálenějším světadíle, Austrálii. No a za pár let přišla ta pravá chvíle a já jsem měla tu úžasnou možnost pracovat v Gold Coast Recreation and Sport Inc.
Co bylo nutné zařídit před odjezdem?
Jelikož jsem si tuto stáž našla sama a naše fakulta neměla s Austrálií žádnou zkušenost, bylo potřeba udělat hodně práce, než jsem vůbec mohla na stáž vyrazit. Nejprve jsem kontaktovala samotnou organizaci, zda bych vůbec mohla u nich pracovat.
Naštěstí mi odpověděli kladně a byli moc rádi, že jim pomůže člověk, který se přímo pohybuje v této oblasti. Poté byla řada na schválení této destinace a organizace pro moji stáž mou univerzitou.
Ze začátku to nevypadalo moc nadějně, ale společně s paní Hanelovou a docentem Kudláčkem jsme tuto myšlenku prosadili, a to hlavně z důvodu, že Austrálie není ještě na seznamu partnerů naší fakulty, ale mohla by se stát celkem atraktivní destinací pro další studenty.
Tak jsem se stala takovým pokusným králíkem, který jel tuto oblast prozkoumat jako první. Samozřejmě jsem vděčná naší univerzitě, protože bez ní by bylo těžké vycestovat, a to hlavně kvůli financím.
Po vyplnění dokumentů Letter of Admisson a Training Agreement od dané organizace a schválení ze strany Univerzity Palackého jsem si ještě musela zařídit víza do Austrálie. S tím jsem bohužel měla menší problémy, jelikož organizace Gold Coast Recreation and Sport Inc.
neměla skoro žádnou zkušenost s dobrovolníky mimo Austrálii a nedokázali mi poradit s typem víz, které si mám zařídit. Nakonec jsem si tedy zařídila jen turistická víza, která by ale správně dobrovolník v Austrálii mít neměl.
Vědomí, že nemám správné dokumenty, mě stálo tolik nervů, že bych tohle řešení nikomu rozhodně nedoporučovala.
Můžeš popsat svůj pracovní den?
Do práce jsem chodila od pondělí do pátku, od 9:00 do 14:30. Ráno jsem většinou chodívala o něco dříve, abych mohla pomoci s přípravou aktivit a měla také čas na přivítání kolegů a klientů. Pracovní den byl rozdělen do dvou částí – dopolední a odpolední program.
Díky kolegyni, která měla na starosti administrativu a rozvržení programu, jsem si vybrala aktivity, které jsem chtěla vést, popřípadě při nich asistovat. Každý den jsem měla jiné aktivity, které jsem si narámně užívala.
Vyzkoušela jsem si opravdu širokou škálu programů, jako například surfing, kayaking, plachtění, fitness, paddleboarding, golf, tenis, plavání, yoga, tanec, divadlo, MMA, čínské bojové umění, ale také vaření či hudební program.
Rána bývala velmi hektická. Pomáhalo se klientům posnídat a poté jsme se přesouvali na určitá místa, kde probíhaly dané aktivity. Aktivity trvaly hodinu a půl. V poledne jsme měli hodinovou pauzu na oběd a poté jsme se opět přesouvali na další stanoviště. Po odpoledním programu jsme většinu klientů sváželi zpátky do hlavní budovy organizace a poté si je rodiče již vyzvedli.
Kde jsi bydlela a jak ses stravovala?
Bydlela jsem v apartmá se třemi dalšími lidmi. Rozhodla jsem se hledat ubytování až na místě, jelikož jsem chtěla na prohlídku bytů osobně. Hledala jsem přes různé stránky na internetu, až jsem našla pár dobrých nabídek, jak po finanční stránce, tak i co se umístění týče.
Hodně jsem zvažovala, zda bydlet u pláže, nebo raději blízko práce, ale nakonec jsem si vyzkoušela obojí. Během mého pobytu v Gold Coast jsem vystřídala dva nádherné apartmány, jeden ve 34. patře a druhý ve 14. patře, oba s nádherným výhledem na celé město.
Stravování bylo také na mně, takže jsem si připravovala jídla sama, a to i do práce.
Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?
Jelikož jsem končila v práci mezi 14:30 a 15:00, měla jsem hodně volného času na poznávání města i okolí. Bydlela jsem blízko moře, tak jsem velice často chodívala aspoň na chvíli na pláž nebo jen tak na promenádu kolem pláže. V Gold Coast bylo pořád co dělat.
Velice často jsem si také vyrážela na projížďku na kole podél pobřeží, po parcích či jen tak po městě. Každý víkend jsem navštívila nějaký národní park, kterých bylo v mém okolí hned několik. Bohužel člověk potřebuje k jejich navštívení auto, ale já jsem měla štěstí na spolubydlící, kteří byli také aktivní a vůbec se nebránili nějakým výletům.
Anebo jsem si přes internet našla nějakou skupinku lidí, kteří každý víkend podnikali nějaké výlety do okolí.
Po skončení tříměsíční stáže jsem ještě navštívila Sydney, Perth a jihozápadní Austrálii. A jelikož jsem se nacházela na východním pobřeží, nemohla jsem si nechat ujít návštěvu Nového Zélandu, což bylo vždy mým snem.
Když si odmyslíš cestování, jak jsi vyšla se stipendiem?
Stipendium jsem dostala celkem vysoké, ale musela jsem zažádat ještě o více. Austrálie je hodně drahá země a ceny se tam pohybují opravdu někde jinde. Překvapily mě například nájmy. Neplatilo se měsíčně, ale týdně, a to částky, které my tady zaplatíme za měsíc. Dopravné bylo také velmi drahé.
Studenti sice měli někdy až 50% slevu, ale já jsem bohužel na takovou slevu nárok neměla. Cena potravin se hodně lišila. Jedla jsem hlavně zeleninu a ovoce, což mi nepřišlo až tak drahé – a hlavně bylo kvalitní a čerstvé. Samozřejmě záleželo, v jakém obchodním řetězci jsem nakupovala, ale převážně jsem byla vždy spokojená.
S financemi jsem nakonec vyšla, ale člověk musí vědět, jak šetřit a kde nakupovat.
Cítila ses v zemi bezpečně?
Před Austrálií jsem žila půl roku v Belgii, kde jsem studovala přes Erasmus, a po Austrálii jsem byla na měsíc v Indii. Pokud žijete někde déle než měsíc, chcete se cítit bezpečně a vědět, že vás nic neohrožuje. A tento pocit jsem za celý můj školní rok měla jen v Austrálii. A s jistotou musím konstatovat, že jsem se nikdy necítila více bezpečně jako právě v této zemi.
Na co by si studenti chystající se do Austrálie měli dát pozor?
Určitě si pořešit víza a zjistit si kolem nich všechny potřebné informace. Do Austrálie bez víz určitě nejezděte. Studenta nemine ani přísná kontrola na letišti – dovoz veškerých potravin a léků je striktně zakázán. V letadle před příletem dostanete dlouhý soupis potravin a věcí, které nemůžete do země dovážet a potvrzujete, že nic takového nevezete, jinak dostanete pokutu.
Dostala jsi se někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo zvyklostem?
S odlišnou kulturou jsem neměla problém, nastalo jen pár nedorozumění. Jak jsem se již zmínila o placení nájmu, tak ze začátku jsem chtěla platit měsíčně, přičemž nájemce byl velice zaskočen. Nepovažuji to za problém, ale spíš za komickou situaci, kdy mě nezbývalo než se tomu jen zasmát. Co mě také velice zaskočilo, byl australský přízvuk.
Nemůžu křivdit všem Australanům, ale spoustě z nich jsem ze začátku rozuměla jen každé třetí slovo. Mnohokrát se mě jen ptali, jak se mám, a já jim nebyla schopna odpovědět a ještě jsem se jich třikrát zeptala, co říkali, a nakonec jsem stejně nerozuměla, tak jsem odpověděla, že ano (smích).
Po měsíci jsem si naštěstí zvykla a začínala jsem rozumět.
Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?
Spousta lidí si myslí, že převážná část Austrálie je buš obydlená klokany a původními domorodci a vyspělá města, průmysl a kultura jsou jen na pobřeží. Jak jsem stačila tuto zemi poznat, je to z velké části pravda.
Avšak na východním pobřeží, kde jsem pobývala, leží spousta pěkných měst s kosmopolitní kulturou, na rozdíl od západní části Austrálie, kde osídlení není tak velké. Můžeme zde opravdu jet po dlouhých rovných silnicích buší, kde po stovce kilometrů nenarazíte na zatáčku a snad jedinou překážkou může být ten klokan.
Na to, že to byla původně britská trestanecká kolonie, je dnes Austrálie pěkná a vyspělá země.
Dalším mýtem je, že potkáte jedovatého hada nebo pavouka na každém kroku. Myslím si, že tato země není až tak nebezpečná, když člověk dodržuje nějaká pravidla.
Co považuješ za největší přínos svého pobytu v Austrálii?
Já považuji celý můj pobyt v Austrálii za velký přínos do života. Obrovskou zkušeností pro mě bylo žít pár měsíců na druhé straně zeměkoule, v odlišné kultuře a vyzkoušet si pracovní život v této zemi.
Australané se rozhodně nemají špatně, ale pro lidi z jiné země je velice těžké žít a plně pracovat v Austrálii, mnoho z nich má hlavně problém s vízy a pracovní nabídkou.
Dalším velkým přínosem, a to hlavně v mém oboru, bylo pozorovat, jak si organizace, kde jsem vykonávala stáž, vede a jakým stylem pracuje s lidmi s postižením. Byla jsem z jejich koncepce a filozofie hodně nadšená a pracovalo se mi nadmíru dobře.
Určitě dalším přínosem je mnohonásobné zlepšení mé angličtiny. Když někde žijete sami, izolovaně od Čechů, prostě si musíte všechno vyřizovat sami, a to v anglickém jazyce, jinak to nejde. A v neposlední řadě jsem také poznala další část světa a spoustu nových lidí.
Doporučila bys stáž v zahraničí i ostatním studentům a proč?
To rozhodně. Pokud máte dobrodružného a odvážného ducha, určitě jeďte. Je to zkušenost, na kterou budete vzpomínat celý život, tedy já budu rozhodně.
Jako každé zahraniční studium, stáž či jen cesta do jiné země vás to nějakým způsobem posune.
Vyzkoušíte si, jaké je žít v jiné zemi, v jiné kultuře… A co je hlavně super – zjistíte, že v Austrálii lidé opravdu žijí tzv. relaxed a nic neřeší.