Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat

Od začátku roku ochromuje svět koronavirová pandemie. Zcela stranou zájmu přitom tiká jiná časovaná bomba – doba, kdy přestanou účinkovat antibiotika. 

Stihneme tomu zabránit? Docent Jaroslav Hrabák, který se antibiotickou rezistencí zabývá, doufá, že ano. „Antibiotická rezistence stoupá, ale řada států a iniciativ na to reaguje, věřím, že včas.

“ Nastavují se nová pravidla spotřeby, vzniká řada mezinárodních programů zaměřených na vývoj nových antibiotik.

„Je to obrovská a velmi nejistá investice – vývoj nového antibiotika trvá i 12 let a stojí v průměru 1,8 miliard dolarů,“ vysvětluje, proč se do toho farmaceutickým firmám moc nechce a je důležitá podpora ze státních rozpočtů. 

Za zlatou éru antibiotik se považují 50. a 60. léta, kdy se jich na trh dostalo nejvíce. To už je opravdu dávno. Od té doby vzniká jen velmi málo nových a hlavně se zvyšuje rezistence ke stávajícím antibiotikům. Tak vzniká ona tikající bomba. Pokud ji urychleně nezneškodníme, můžeme se lehce dostat do doby před rokem 1928, kdy byl objeven penicilin.

Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat  

Nová antibiotika naštěstí nejsou jedinou strategií. „Můžeme upravit – vylepšit strukturu – již známých antibiotik,“ popisuje Hrabák levnější a rychlejší způsob. Začínají se používat nové přístupy, například nanočástice stříbra, které mají antimikrobiální účinky.

Testují se i přístupy oslabující virulenci bakterií nebo naopak na podporu imunitního systému, který by si s bakteriemi snáze poradil.

A v neposlední řadě rozvoj nových technologií otvírá zcela nové možnosti: „Pomocí metod genového inženýrství budeme moci zcela odstranit virulenci nebo bakterie selektivně zabíjet,“ vyjmenovává mikrobiolog. 

Jak vzniká rezistence?

„To je má oblíbená otázka při zkoušení mediků,“ směje se. „Z pohledu lékaře se jedná o infekci, kdy při léčbě antibiotiky dochází k selhání léčby a pacient se neuzdravuje,“ popisuje Hrabák. Z pohledu mikrobiologie existuje několik mechanismů vzniku rezistence.

Bakterie si sama může vytvořit odolnost – uzavřením buněčné stěny, aktivním vypuzováním antibiotika, tvorbou enzymů, které antibiotikum rozloží, nebo třeba mutací místa, kam se antibiotikum váže. Tak vznikají „geny rezistence“. Právě ty se vyměňují při tzv.

horizontálním přenosu genetické informace – nejčastěji konjugaci. „Dvě bakterie se potkají, fyzicky se spojí a vymění si geny rezistence,“ popisuje Hrabák nejčastější způsob vzniku rezistencí.

Třetí možností jsou bakteriofágy – viry bakterií, které mohou bakterii „nakazit“ i rezistencí k antibiotikům.

Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat  

Nejedná se ale o nic nového. „Vznik rezistence je přirozený mechanismus, který tu je od nepaměti.

Mnoho přírodních látek má antimikrobiální účinky a bakterie se tímto způsobem chrání,“ vysvětluje a dodává: „Bakterie mají vždy náskok, ty běžné se rozmnoží za 20 minut, člověk za více než 20 let.

“ Problémem jsou nemocnice, kde se potkává mnoho různých bakterií, hojně se používají antibiotika a jsou zde oslabení hostitelé – pacienti. Tam vzniká ideální prostředí pro vznik a šíření multirezistentních bakterií.

doc. Ing. Jaroslav Hrabák, Ph.D. (39)

Vedoucí Laboratoře antibiotické rezistence a aplikací hmotnostní spektrometrie v mikrobiologii v Biomedicínském centru Lékařské fakulty UK v Plzni, kde je od roku 2014 i manažerem. Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce za rok 2015 v kategorii medicína.

Jaroslav Hrabák se k mikrobiologii dostal díky včelaření. „Včelařím už od patnácti a kvůli bakterii Paenibacillus larvae, která způsobuje mor včelího plodu, jsem se dostal k mikrobiologii,“ popisuje netradiční začátek kariéry a dodává: „Včely mi zůstaly a navíc mám práci, která mi je i koníčkem.“ Zabývá se vznikem a šířením antibiotické rezistence.

„Pomocí metod celogenomového sekvenování jsme schopni zjistit, odkud rezistence přišla,“ popisuje.

V Česku infekcí způsobených multirezistentními bakteriemi, na které by nezabírala ani antibiotika poslední volby – karbapenemy –, naštěstí moc není: „Evidujeme kolem 20 případů ročně, většinou si je Češi přivezli jako ‚suvenýr‘ z dovolené, nejčastěji z Řecka a Itálie,“ říká Hrabák. 

V jeho laboratoři také vymysleli nový způsob, jak rychle určit rezistenci bakterií a podle toho zvolit vhodná antibiotika. „Za využití metody hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF známe výsledky do 24 hodin,“ shrnuje. Tím její úspěchy nekončí: „Patentovali jsme teď další výsledky související s genovou terapií, ale o tom zatím nemohu mluvit,“ tajuplně dodává.

Hledání nových antibiotik

Příroda je obrovský zdroj přírodních látek, které mají antimikrobiální účinky. Problém ale je, že se často nedají v dostatečném množství získat z přírody, proto se je chemici snaží připravit v laboratoři. A to není jen tak – jejich molekuly jsou složité a chemická syntéza v laboratoři zatím neznámá. „Totální syntéza je jako puzzle.

Struktura molekuly (náš obrázek) je složena z jednotlivých ‚kostiček‘‎, které musíme v laboratoři vyrobit a správně složit,“‎ popisuje  chemik Ondřej Kováč z Univerzity Palackého v Olomouci, jenž díky ročnímu stipendiu od Nadace Experientia v listopadu odjíždí na roční stáž na Innsbruck University, kde se bude věnovat totální syntéze nového antibiotika Kibdelomycinu. To má unikátní mechanismus účinku odlišný od dosud známých antibiotik a mohlo by být účinné i na rezistentní kmeny bakterií. Ondřej Kováč optimisticky doufá, že se mu do dvou let podaří molekulu připravit: „Pak budou následovat testy, optimalizace a zjednodušení syntézy pro komerční výrobu,“‎ popisuje dlouhou a nejistou cestu na pulty lékáren.

Autorka je spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat  

Antibiotika: za jak dlouho zaberou, antibiotická rezistence a k čemu jsou?

Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat

Antibiotika jsou léky užívané v léčbě bakteriálních infekcí. Proto se někdy označují jako antibakteriální léky. Fungují buď tak, že baktérie zabíjí (takzvaná baktericidní antibiotika) nebo zpomalují jejich růst (takzvaná bakteriostatická antibiotika). Začínají účinkovat ihned poté, co si je vezmete, ale to za jak dlouho skutečně zaberou a budete se cítit lépe závisí na řadě faktorů, včetně druhu infekce. Ve většině případů pocítíte nějaké zlepšení za 2 – 3 dny poté, co začnete antibiotika užívat.

  • V tomto článku se dozvíte co jsou antibiotika, jak fungují, za jak dlouho zaberou a také se podíváme na antibiotickou rezistenci.
  • Antibiotika jsou léky na léčbu bakteriálních infekcí.
  • První „moderní“ antibiotika lékaři použili v roce 1936.
  • Před objevem antibiotik bylo až 30% bakteriálních infekcí smrtelných (1).
  • Díky antibiotikům tak dokážeme vyléčit některé bakteriální infekce, které dříve pacienta spolehlivě zabily.
  • Navíc antibiotika pomáhají zabránit rozvoji infekcí do těžkých stavů či sepse, pokud se nasadí včas.

Existuje mnoho různých skupin antibiotik a citlivost jednotlivých druhů baktérií na různá antibiotika se podstatně liší. To znamená, že pokud chceme zlikvidovat nějakou bakteriální infekci, musíme v ideálním případě nejprve zjistit baktérii, která tuto infekci vyvolala, stanovit její citlivost na antibiotika a podle citlivosti pak vybrat vhodný lék.

Antibiotika lze užívat v různých formách, mimo jiné, jako:

  • tabletky
  • kapsle
  • roztoky k nitrožilnímu podání
  • masti
  • gely
  1. Většina antibiotik je na lékařský předpis, ale některé antibiotické krémy, masti či gely jsou volně prodejné.
  2. Podle způsobu účinku rozdělujeme antibiotika na bakteriocidní (zabíjí baktérie) a bakteriostatická (zpomalují růst a množení baktérií).
  3. Antibiotika působí následujícími mechanizmy:
  • blokují tvorbu buněčné stěny bakteriálních buněk
  • narušují rozmnožování baktérií
  • blokují tvorbu proteinů v bakteriálních buňkách

Antibiotika začínají účinkovat okamžitě poté, co je začnete užívat, v případě tabletek je to zhruba za 30 minut, v případě nitrožilního podání účinek nastupuje do 1 minuty.

Nicméně doba, kdy antibiotika skutečně zaberou a vy se začnete cítit lépe, je podstatně delší, obvykle dva až tři dny, někdy i podstatně déle, v závislosti na závažnosti onemocnění (například u angíny nebo infekce močových cest zaberou antibiotika dříve než u otravy krve, apod.).

Antibiotika se většinou užívají 7 až 14 dní, přičemž v některých případech je nutné je užívat ještě déle (například při podezření na lymskou boreliózu nebo při těžké sepsi) a někdy postačí i kratší doba užívání (například některá antibiotika se užívají jen 3 dny).

O délce užívání a druhu antibiotik rozhodne váš lékař.

I když antibiotika zaberou a po několika dnech se cítíte lépe, je vždy nutné dobrat celou předepsanou dávku antibiotik, aby se infekce spolehlivě odstranila.

Navíc dobrání antibiotik snižuje riziko rezistence, protože pokud antibiotika nezabijí všechny baktérie, které infekci způsobily a vy léčbu přerušíte poté, co se vám udělá lépe a nedoberete celou dávku, mohou se zbylé baktérie „naučit“ jak zablokovat fungování antibiotik astát se rezistentními.

Budete mít zájem:  K čemu jsou dobré pohádky

Proto byste nikdy neměli ukončit antibiotickou léčbu předčasně, bez předchozí konzultace se svým lékařem.

První betalaktamové antibiotikum, penicilin, bylo objeveno náhodně. Vyrostlo totiž na kousku plísně v Petriho misce v laboratoři profesora Fleminga v září 1928.

  • Vědci zjistili, že některé druhy plísní dokážou penicilin přirozeně vyrábět.
  • Penicilin se nakonec začal v laboratořích ve velkém množství vyrábět procesem fermentace (kvašení) s využitím plísní, které tuto látku přirozeně tvoří.
  • Jiná antibiotika byla v minulosti tvořena baktériemi, které žily v půdě.

V dnešní době se většina antibiotik vyrábí v laboratoři. Výroba některých antibiotik je poměrně jednoduchá, zatímco jiná antibiotika se vyrábí sérií složitých chemických reakcí.

Při výrobě některých antibiotik se částečně používají přírodní řízené procesy. To znamená, že antibiotika vyrobená přírodně některými plísněmi nebo baktériemi se chemickými reakcemi dále upravují, což pomáhá zvyšovat jejich účinnost a částečně i snižovat rezistenci na antibiotika.

Antibiotika jsou účinné a silné léky, které pomáhají v léčbě celé řady různých onemocnění. Nicméně některá antibiotika v dnešní době kvůli antibiotické rezistenci přestávají fungovat.

  1. Antibiotická rezistence vzniká v případě, když některé antibiotikum, které dříve spolehlivě zabilo nebo zpomalilo růst některých baktérií, již tyto baktérie nedokáže spolehlivě zlikvidovat.
  2. Antibiotická rezistence tak může vést k tomu, že na některá onemocnění nebudeme mít žádnou léčbu.
  3. Proto existují takzvaná záložní antibiotika, která se nasazují pouze v případě, že baktérii, která onemocnění vyvolala, není možné zlikvidovat běžně dostupnými antibiotiky.
  4. I tak je ale antibiotická rezistence velký problém, protože někdy nemusí fungovat ani záložní antibiotika.
  5. Odhaduje se, že každý rok nakazí rezistentní bakteriální kmeny více než 2 milióny lidí a nejméně 23 tisíc lidí na tyto infekce zemře.
  6. Citlivost bakterií na antibiotika se testuje v mikrobiologické laboratoři tak, aby lékař pacientovi předepsal taková antibiotika, která původce onemocnění spolehlivě zničí.
  7. Pokud léčba nesnese odkladu, nasazují se takzvaně empiricky širokospektrální antibiotika, která účinkují proti velkému množství různých baktérií a teprve po stanovení citlivosti bakteriálního původce onemocnění se léčba upraví a antibiotika případně změní.
  8. Rezistence na antibiotika vzniká různými mechanizmy, díky kterým se baktérie „naučí“ různými mechanizmy zablokovat účinek antibiotik.
  9. Mezi nejzávažnější případy antibiotické rezistence patří:

Clostridium difficile

Tato baktérie způsobuje infekční onemocnění tenkého i tlustého střeva.

K přemnožení klostridií dochází často u lidí, kteří byli předtím léčeni perorálně (ústy) užívanými antibiotiky kvůli jiné infekci (například pro bakteriální infekci dýchacích cest).

Baktérie clostridium difficile je přirozeně rezistentní vůči řadě různých antibiotik a klostridiové infekce patří mezi obávané komplikace zejména ve zdravotnických zařízeních (jedná se o takzvané nozokomiální nákazy).

Vankomycin rezistentní enterokoky (VRE)

Enterokoky jsou častými původci otravy krve a infekcí močových cest a mohou také infikovat operační rány po chirurgických výkonech. V léčbě závažných enterokokových infekcí se často používá silné antibiotikum zvané vankomycin.

S vankomycin rezistentními enterokoky se nejčastěji setkáváme v nemocničním prostředí a tato rezistence je závažným problémem, protože musíme často proti VRE nasazovat záložní antibiotika (například karbapenemy nebo colistin) a hrozí, že jednou nebudeme mít na tyto baktérie žádná účinná antibiotika.

MRSA

MRSA (Methicillin-resistant Staphylococcus aureus) je kmen zlatého stafylokoka, který je rezistentní proti methicillinu, což je antibiotikum ze skupiny takzvaných protistafylokokových penicilinů. V České republice se toto antibiotikum označuje jako oxacilin.

Kmeny MRSA napadají nejčastěji kůži a způsobují tak kožní infekce, včetně infekcí operačních ran, bércových vředů, apod., a to zejména u imunokompromitovaných osob (lidí se sníženou imunitou) v nemocnicích.

Karbapenem rezistentní enterobaktérie (CRE)

Tato skupina baktérií je rezistentní vůči mnoha různým antibiotikům. Karbapenem rezistentní enterobaktérie nejčastěji způsobují nozokomiální nákazy u osob, které jsou na umělé plicní ventilaci (mechanická dechová podpora) nebo mají zavedeny cévní či močové katetry.

  • Antibiotickou rezistenci způsobuje zejména nevhodné nebo nadměrné užívání antibiotik.
  • Studie naznačují, že až 30% antibiotik je předepsána zbytečně (například na virová nebo plísňová onemocnění, kde antibiotika neúčinkují) (2).
  • Je proto nutné přijmout různá opatření na zamezení zbytečného či nadměrného předepisování antibiotik.
  • Hlavní zásady, které bychom měli dodržovat, jsou:
  • Užívat antibiotika pouze na bakteriální infekce a neužívat je na léčbu virových onemocnění, jako jsou nachlazení, chřipka, kašel nebo bolest v krku způsobená virovými záněty hrtanu.
  • Užívat antibiotika v souladu s pokyny lékaře. Nedodržování předepsané léčby (například vysazení antibiotik před jejich dobráním, užívání většího nebo menšího množství, než jaké lékař doporučil nebo vynechání dávek antibiotik) přispívá k rozvoji antibiotické rezistence. I když máte tedy po několika dnech užívání antibiotik pocit, že léčba zabrala a cítíte se lépe, vždy předepsanou dávku doberte a před vysazením antibiotik se vždy poraďte se svým lékařem.
  • Užívat správná antibiotika. Pokud na bakteriální infekci nasadíme neúčinná antibiotika, může to vést k rezistenci a prodloužení léčby. Nikdy neužívejte antibiotika, která lékař předepsal jiné osobě a stejně tak není vhodné dobírat antibiotika, která vám „zbyla“ z předchozí léčby. Vždy dodržujte pokyny lékaře a užívejte jen předepsaná antibiotika a pokud nefungují, požádejte lékaře o jejich nahrazení jinými.
  1. Antibiotika se užívají k léčbě infekcí vyvolaných baktériemi.
  2. Někdy je velice obtížné zjistit, zda je konkrétní infekce způsobena baktériemi nebo viry, protože příznaky onemocnění jsou často velmi podobné.
  3. Je proto vždy nutné vyhledat lékaře, který provede potřebná vyšetření, včetně odběru krve a moči, aby zjistil původce onemocnění a rozhodl, zda je nutná antibiotická léčba či nikoli.
  4. Mezi časté bakteriální infekce, mimo jiné, patří:
  • infekce močových cest
  • záněty dutin a středouší
  • streptokoková angina

Antibiotika nefungují proti virovým onemocněním (chřipka, běžné nachlazení) ani chorobám vyvolaným plísněmi (kvasinkové infekce, mykózy nehtů, apod.).

V léčbě těchto infekcí se uplatňují jiné léky, jako jsou antivirotika (léky proti virovým infekcím) a antimykotika (léky proti chorobám vyvolaným plísněmi neboli houbami).

Nežádoucí účinky většiny antibiotik jsou dosti podobné. U perorálně (ústy) užívaných antibiotik patří mezi nejčastější nežádoucí účinky trávicí potíže, jako jsou například:

  • průjmy
  • nevolnost
  • zvracení
  • křeče v břiše

Někdy se podaří výše uvedené nežádoucí účinky zmírnit, pokud antibiotika užíváte spolu s jídlem. Nicméně některá antibiotika je nutné užívat nalačno.

  • Poraďte se se svým lékařem o nejlepším způsobu užívání antibiotik tak, aby vyvolávala co nejméně nežádoucích účinků.
  • Nežádoucí účinky antibiotik obvykle odezní po ukončení léčby.
  • Pokud se tak nestane nebo se při užívání antibiotik objeví následující nežádoucí účinky, měli byste okamžitě vyhledat lékařskou pomoc:
  • průjmy trvající déle než 3 dny
  • bolesti a křeče v břiše
  • krev ve stolici
  • horečka

Co si z článku odnést?

  1. Antibiotika účinkují nejlépe pokud jsou užívána správným způsobem.
  2. Vždy je proto nutné nejprve zjistit, zda opravdu antibiotika potřebujeme.
  3. Pokud vás trápí jakékoli onemocnění, vyhledejte lékaře, který vám poradí, provede nutná vyšetření a v případě potřeby vám antibiotika předepíše.

  4. Užívejte antibiotika přesně v souladu s pokyny lékaře a vždy doberte celou předepsanou dávku.

To za jak dlouho antibiotika zaberou závisí, mimo jiné, na závažnosti infekce a také na původci. Většinou trvá zhruba 2 – 3 dny, než se váš stav trochu zlepší a účinek antibiotik se projeví.

Někdy to ale může trvat i déle.

Mezi nežádoucí účinky antibiotik patří zejména trávicí potíže, jako jsou průjmy, nevolnost nebo zvracení.

Pokud se váš stav nelepší nebo nežádoucí účinky přetrvávají, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc.

Antibiotika už nezabírají. Čeští vědci teď ordinují stříbro a slaví úspěch | Zdraví

PRAHA Českým vědcům se daří: už druhý tým vymyslel způsob, jak bojovat s infekcemi i bez antibiotik. Léky totiž přestávají účinkovat. Spolehlivá náhrada za ně doposud nebyla.

Nejprve oznámili výzkumníci olomoucké Univerzity Palackého, že přidali k lékům sloučeniny stříbra. Výsledek byl překvapivý: nejenže upravené medikamenty nad bakteriemi zvítězily, účinné látky bylo dokonce potřeba mnohem méně. Později se přidali také vědci z Brna. Ti zase vyzkoušeli na bakterie selen.

„Podařilo se nám prokázat, že nanočástice stříbra posilují účinek antibiotik vůči bakteriím. To v praxi umožní používat menší dávky léků v kombinaci se stříbrem. Obnoven je také účinek antibiotik vůči rezistentním bakteriím,“ řekl děkan olomoucké lékařské fakulty a mikrobiolog Milan Kolář, který na výzkumu spolupracoval.

Selen nad stříbro

„Testy nám ukázaly, že tyto kovy ve formě nanočástic dokáží účinně bojovat i s tak extrémně odolným soupeřem, jako je zlatý stafylokok.

Budete mít zájem:  Hypokalémie – toto je 8 příznaků toho, že máte v těle málo draslíku

Selenové nanočástice předčily i ty stříbrné,“ konstatoval zase René Kizek, který vedl úspěšný tým z brněnského Ústavu chemie a biochemie Mendelovy univerzity a výzkumného centra CEITEC.

Vědci teď podle něj zkoušejí, jak nanočástice selenu uchytit na materiálech – třeba na obvazech či gelech.

Poté se pustí do klinického testování. Podle badatelů i lékařů jde o velký úspěch. Léky, které přemáhaly infekce, totiž přestávají účinkovat. „Rezistentní vůči antibiotikům je až čtvrtina kmenů Escherichia coli, a dokonce polovina kmenů Klebsiella pneumoniae,“ potvrzuje mikrobioložka Václava Adámková. Ještě nedávno si s nimi přitom antibiotika hravě poradila.

První jmenovaná bakterie napadá především močové cesty a způsobuje hnisání ran. Pokud se dostane do trávicího traktu člověka, vyvolává infekce a těžké průjmy. Druhá bakterie zase může za zápaly plic.

Důvod, proč léky nefungují, je podle odborníků jednoduchý: antibiotika se nadužívají. „Lékaři pořádně nevyšetří příčinu nemoci a místo antibiotik na lokální infekci předepíšou radši ta širokospektrá. Pro jistotu,“ vysvětluje Adámková.

Právě širokospektrá antibiotika přitom podle ní dávají bakteriím možnost, aby si postupně budovaly rezistenci.

Svůj díl viny mají ale také pacienti. Jakmile se jim uleví od největších těžkostí, pilulky okamžitě odloží. Každé balení antibiotik by se přitom mělo celé využít. Nedostatečná dávka bakterie pouze posiluje.

Sedmdesát tun pilulek ročně

„Stává se také to, že lékaři podlehnou tlaku a předepíšou antibiotika i na horečku, kterou nezpůsobily bakterie. Bývá to především u pediatrů. Do ordinace přiběhne maminka s dítětem, která se chce rychle vrátit do práce a v antibiotikách vidí spásu,“ popisuje dětská lékařka Patricie Kotalíková. Češi každoročně spolykají na sedmdesát tun těchto pilulek.

Podle šéfa Státního ústavu pro kontrolu léčiv Pavla Březovského už je tak deset z dvaceti antibiotik naprosto nefunkčních. Alternativy existují jen u velmi malého počtu nemocí – například s infekcí na diabetické noze si poradí larvy mouchy Lucilia sericata. Podobně je na tom celá Evropa – každoročně kvůli obyčejným infekcím, na které nezafungují antibiotika, zemře na 25 tisíc lidí.

S největšími problémy se potýkají země na jihu kontinentu – Itálie, Řecko nebo Kypr. Mají totiž přibližně třikrát vyšší spotřebu antibiotik na obyvatele a rok než ostatní.

Čeští vědci mají důkaz: antibiotika přestávají zabírat

Antibiotika mohou u batolat zvyšovat nebezpečí vzniku celé řady nemocí, naznačuje studie

Výzkumníci z americké Kliniky Mayo a Rutgersovy University měli k dispozici data celkem 14 572 dětí narozených mezi lety 2003 a 2011. Sedmdesát procent z nich během prvních dvou let svého života alespoň jednou užívalo antibiotika –⁠ nejčastěji na respirační nebo ušní infekce.

Následná zjištění vědců byla v souladu s hypotézou, podle níž hraje v raném dětství klíčovou roli při vývoji imunity či metabolismu složení mikrobiomu. A pro něj jsou antibiotika hrozbou.

„Rostoucí výskyt zdravotních potíží, které začínají v dětství, vyvolává obavy z nežádoucích účinků těchto léků na mikrobiom během klíčových vývojových období,“ uvedl podle serveru EurekAlert! spoluautor studie profesor Martin Blaser z Rutgers University. 

Fakta Mikrobiom

Mikrobiom

  • Mikrobiom byl dříve nazýván střevní mikroflórou. Jedná se o mikroorganismy, které žijí v trávicí soustavě živočichů včetně člověka. Mnohdy hostiteli prospívají, někdy však mohou i škodit.
  • Celkem ve střevě žije asi pět set druhů mikroorganismů. Dominantními v tlustém střevě jsou bakterie, ty ve výsledku tvoří 60 procent hmotnosti stolice. Devadesát devět procent těchto bakterií pochází z 30–40 nejběžnějších druhů. Mimo bakterie jsou častými mikroorganismy ve střevech i různé houby a prvoci, o nichž se však zatím ví jen málo. 
  • Mikrobiom souvisí se stravou i cvičením. Silný vliv na složení střevní mikroflóry mají léky, které lidé užívají, například se mění v reakci na imunoterapii nebo na chemoterapii.Zdroj: Wikipedie

Zatímco dřívější studie se soustředily na možnou spojitost užívání antibiotik s výskytem konkrétních nemocí, nyní se vědci podívali na tuto problematiku komplexněji.

Konkrétně zjistili, že užívání antibiotik je u kojenců i batolat spojené jak s rozvojem metabolických onemocnění (jako je obezita či nadváha), tak s větším nebezpečím vzniku astmatu, různých potravinových alergií, senné rýmy či poruch, jako je například ADHD či autismus.

Účinky nicméně byly u různých antibiotik odlišné. Mezi nejrizikovější podle studie patří zejména takzvané cefalosporiny, tedy antibiotika odvozená z plísně Cephalosporium, z níž byly tyto látky poprvé izolovány.

Fakta Cefalosporiny

Cefalosporiny

  • Cefalosporiny jsou beta-laktamová antibiotika, jejichž název je odvozen z plísně Cephalosporium, z níž byly tyto látky poprvé izolovány. Z chemického hlediska jsou to deriváty kyseliny 7-aminocefalosporanové a mohou být jak přírodní, tak i semisyntetická.Zdroj: Wikipedie

Dalším zjištěním bylo, že nebezpečí vzniku chorob bylo vyšší u těch batolat, která v raném věku užívala antibiotika opakovaně. Roli hrálo také to, v jakém věku léky dostala –⁠ čím dříve se tak stalo, tím byla daná rizika větší.

„Naše studie poskytuje důkazy o širokých a opožděných dopadech vystavení antibiotikům v raném dětství,“ podotkl Blaser. Lékaři by tak podle něj měli předepisování těchto léků vždy zvážit, a to především u mírnějších zdravotních obtíží.

Blaser také připomněl, že jedním z nezamýšlených následků nadužívání antibiotik je také vývoj bakterií, které jsou vůči nim odolné.

Na to, že při léčbě bakteriálních infekcí přestávají zabírat i velmi silná antibiotika, dlouhodobě upozorňuje i Světová zdravotnická organizace (WHO), která tento vývoj považuje za alarmující. Zvyšující se rezistence bakterií na dané léky by podle ní mohla vést k tomu, že některé nemoci se po desítkách let pro lidi zase stanou smrtelnými. 

Justačka bloguje

Prof.RNDr.Anna Strunecká, DrSc. – zdroj Vitalia.cz

Autorka známého bestselleru Doba jedová se v této knize zaměřuje především na samotnou otázku očkování. Zde je tedy pár poznámek z knihy, která má asi 300 stran. * většina rodičů se o přínosu očkování rozhoduje tehdy, pokud je placené
* testy očkovacích látek probíhají na zdravých dětech; v praxi je očkovaná celá populace

* Cochranova databáze – je databáze studií ke zdraví a léčebným postupům

* autorka zdůrazňuje, že ačkoliv po očkování daní jedinci nemoc nedostali, je potřeba zkoumat a sledovat význam těch očkovacích látek v těle, jejich reakce a průběh v čase

* přídatné látky ve vakcínách dle Vactruth.com: vakcíny mohou obsahovat zbytky hmyzích buněk, myších mozků, tkáně z prasat, morčat, králíků, psů… (nechci strašit, sami víte, že informace je potřeba ověřovat!)

* v USA je k dispozici seznam 77 chemických látek, které se přidávají do očkování a nemusí se testovat! – např. rtuť, thimerosal – dnes v hexavakcínách. (Thimerosal – dokázán toxický účinek na nerovou soustavu člověka)
* místo výroby vakcín se směřuje do Číny!
* hliník ve vakcínách – v těle vydrží 50 let, nemoci, které nadbytek hliníku může způsobovat: autismus, Alzherimerova nemoc
* kojenci i batolata v USA dostávají 20-50x více hliníku než povolují bezpečností limity

* Petráš: Průvodce očkováním – v této knize je ucelený přehled negativních účinků očkování podle příbalových letáků jednotlivých očkovacích látek podle očkovacího kalendáře

  • * normální reakce organismu po očkování: zarudnutí v místě vpichu o cca 3cm a mírně zvýšená teplota
  • * neobvyklá až vážná reakce organismu: velké zarudnutí, teplota nad 38°C, nespavost, křeče, neutišitelný pláč několik hodin, změna chování
  • * tyto reakce se sledují POUZE jeden týden po očkování (mělo by déle)
  • * v mateřském mléce jsou kmenové buňky a přírodní protilátky proti rotavirům – rada kojit min.6 měsíců
  • * Hexavakcína =Infarix hexa – záškrt, tetan, dávivý (černý) kašel, virová žloutenka typu B, obrna, HiB
  • – návrat černého kašle nasvědčuje tomu, že tato vakcína není moc účinná
  • – žloutenka typu B – vymizí po 5-10 letech od očkování – u kojence nemá význam očkovat
  • – HiB =zánět mozku; málo časté – po očkování je vyšší pravděpodobnost na onemocnění meningitidou (1.týden po očkování)

– pokud rodiče po očkování zjistí neobvyklé negativní účinky, je potřeba to hlásit přes lékaře až na SUKL

  1. -je povinná
  2. * nepovinné očkování – rotaviry, pneumokoci
  3. * Batolata – povinné očkování: MMR – spalničky, zarděnky, příušnice
  4. – vakcína má 95% účinnost na spalničky, u příušnic záleží na typu, je zde riziko vzniku aseptické meningitidy
  5. – V USA (pozn.tuším) výrobci očkovací látky v MMR zaplatili dohromady již asi 2 miliardy dolarů za soudně prokazatelné poškození v důsledku očkování vakcínou MMR
  6. – u nás žádné moc velké problémy s očkováním batolat nejsou – autorka to dává do souvislosti s fluoridací vody, která se u nás nedělá
  7. * Školáci – povinné očkování: v 10 letech GSK – tetanus, difterie, černý kašel, dětská obrna
  8. – velké množství hliníku
Budete mít zájem:  Jak se vypořádat s povodní - praktické informace

– v období černého kašle je důležité, aby dítě 1.týden po očkování mělo klidový režím!

  • * doporučené očkování – chřipka, HVP, klíšťová encefalitida
  • Praktické rady lékařů
  • – musíme si uvědomit, že není jistota, že by dítě nemoc nedostalo, ikdyž se naočkuje
  • – riziko očkování je u velkého počtu dětí větší než prodělání nemoci

– očkovací látky v těle vydrží max.15 let ( je tedy otázka, jak to, že se tyto nemoci nevyskytují i mezi dospěláky?!?)

– u každé rýže je naspáno, že obsahuje zbytky lepku…proč není u vakcín napsáno, co všechno obsahují za zbytkové části?

-u očkování by dítě mělo mít alespoň 5 kg

– u rizikových skupin dětí je potřeba neočkovat ty děti hned po narození – je zde možnost odložit 1.hexa do 1.roku dítěte ( pozn. – ve většině případů bude problém s ošetřujícím lékařem!)

  1. – prevence před očkováním – vitamín C, omega 3 mastné kyseliny, vitamín D3, Horčík
  2. – mezi očkováním by měl být min. 2 měsíce odstup
  3. – dávat max. 2 vakcíny naráz
  4. – sledovat a ihned hlásit jakékoliv změny

Ono je fakt důležité, aby rodiče ty informace hlásili, protože jinak se statistiky budou ještě více lišit. Ne že by si s tím výrobci neuměli poradit, přece jen je to obchod.

Všimli jste si v poslední době, jak konkrétně televize Nova vytahuje případy lidí s různými nemocemi, kdy vyděsí diváky tím, jak ze dne na den pacient málem umřel, protože chytil nějakou nemoc a kdyby se nechal před tím očkovat, tak by se mu to nestalo? Je nechutné, jak nevědomě do nás tlačí reklamu v přímém přenosu zpráv.

Snad tento článek přispěje k trochu větší informovanosti lidí, co do svých dětí necháváme očkovat.

Antibiotika | Sandoz Česká republika

Antibiotika jsou látky, které se používají při léčbě infekčních onemocnění způsobených mikroogranismy – nejčastěji bakteriemi a v menší míře také některými druhy hub a parazitů.

Antibiotika nejsou vůbec účinná při virových onemocněních, mezi které řadíme běžné a velmi časté záněty horních či dolních cest dýchacích, zánět nosohltanu, hrtanu, průdušek či průdušnice.Antibiotika byla původně získávána přímo z bakterií nebo hub, v současné době se nejčastěji vyrábí uměle (nebo částečně uměle).

Antibiotika účinkují tak, že tlumí růst a množení mikroorganismů (bakteriostatická antibiotika) nebo je přímo usmrcují (baktericidní antibiotika).Nejznámějším antibiotikem je penicilin, který v roce 1928 objevil Alexandr Fleming.

Při volbě antibiotika bere lékař v úvahu druh a závažnost infekce a citlivost bakterií v dané oblasti, dále způsob podání (k dispozici jsou tablety, sirupy, kapsle, injekce, krémy, čípky, oční kapky a další), možné nežádoucí účinky spojené s konkrétním lékem a riziko alergie u daného nemocného.

Antibiotika byla původně získávána přímo z bakterií nebo hub, v současné době se nejčastěji vyrábí uměle (nebo částečně uměle). Antibiotika účinkují tak, že tlumí růst a množení mikroorganismů (bakteriostatická antibiotika) nebo je přímo usmrcují (baktericidní antibiotika).Nejznámějším antibiotikem je penicilin, který v roce 1928 objevil Alexandr Fleming.

Při volbě antibiotika bere lékař v úvahu druh a závažnost infekce a citlivost bakterií v dané oblasti, dále způsob podání (k dispozici jsou tablety, sirupy, kapsle, injekce, krémy, čípky, oční kapky a další), možné nežádoucí účinky spojené s konkrétním lékem a riziko alergie u daného nemocného.

Postup léčby antibiotiky

Léčba antibiotiky by měla být zahájena až po zjištění původce infekce, která probíhá v mikrobiologické laboratoři zkoumáním vzorku krve, moči nebo tkáně odebrané nemocnému a po stanovení citlivosti na různá antibiotika.

Protože zjištění původce trvá několik hodin až dní, lékař většinou volí antibiotikum podle svých zkušeností a teprve po obdržení výsledků z laboratoře léčbu případně upraví.

Antibiotika je nutné užívat do doby, než se bakterie vyloučí z organismu, což bývá několik dní poté, kdy odezněly příznaky onemocnění (zcela výjimečně jsou antibiotika podávána méně než 5 dní).

Předčasné ukončení léčby může vést k opětovnému vzplanutí infekce nebo ke vzniku bakteriální rezistence (antibiotikum přestává na bakterie účinkovat).Správné užívání antibiotik brání rozvoji již zmíněné antibiotické rezistence a tím napomáhá k zachování jejich účinnosti.

Je třeba užívat antibiotika pouze v nezbytných případech (např. neužívat je na virová onemocnění) a zahájit léčbu neprodleně po jejich předepsání lékařem. Je také nutné dodržet délku užívání a dávkovací intervaly (doužívat léky).

Obvyklé nežádoucí účinky antibiotik vycházejí z poškození přirozeného výskytu bakterií ve střevech (průjem) nebo u žen v pochvě (kvasinkové infekce). Nežádoucí účinky mohou být někdy závažnější a mohou narušit funkci ledvin, jater, kostní dřeně nebo jiných orgánů. Antibiotika mohou způsobovat také alergické reakce (od nejlehčích forem jako jsou vyrážky nebo svědění, až po anafylaktický šok – závažnou a život ohrožující alergickou reakci, která se projevuje otokem hrdla, těžkou dušností, poklesem krevního tlaku a oběhovým selháním).

Antibiotika nepatří mezi volně prodejné léky a předepsat je může pouze lékař.

Ukázkový příklad evoluce i jedna z největších výzev moderní medicíny. Rezistence bakterií na antibiotika trápí vědce po celém světě

Nemocní je mnohdy vyžadují i na léčbu obyčejné rýmy, také to je důvod, proč antimikrobiální léky jako třeba antibiotika přestávají fungovat. Bakterie, viry a další mikroby jsou vůči nim čím dál odolnější. Lékaři stále častěji musí bojovat i s takzvanými pan-rezistentními bakteriemi, které nejde zničit žádným dosud známým antibiotikem.

Nemocnice v Mosulu, severní Irák. Ali je malý kluk, který na videu Lékařů bez hranic vysvětluje, že ho do nemocnice přivezli kvůli bakteriím, se kterými si antibiotika neumí poradit. Antibiotická rezistence je problém, který trápí lékaře po celém světě. Jedna z nejhorších situací je právě na Blízkém východě.

„Je to jedna z největších výzev, kterým momentálně čelíme,“ konstatuje Dušan Jasovský, farmaceut z Lékařů bez hranic.

„My jako společnost vytváříme takzvaný selektivní tlak – ať už nadužíváním antibiotik v medicíně, anebo nesprávným využíváním antibiotik ve veterinární péči či v živočišné výrobě. Ale i hazardováním s odpadovou vodou ve farmaceutickém průmyslu, která často obsahuje velké množství antibiotik,“ popisuje příčiny.

Lesk a bída evoluce

„To je teď možná největší problém infekční medicíny, který v 21. století budeme řešit,“ předpovídá Jan Konvalinka, biochemik Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, který pracuje také na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

„Bakterie mají mimořádně chytré, a někdy až zábavné způsoby, jak se s antibiotiky vypořádat. Jde o klasický darwinistický příběh selekce,“ popsal už dříve v rozhlasovém vysílání.

„Většina z bakterií pomře, ale ty, které přežijí, mezi sebou vyberou takové, které mají náhodně nějakou vlastnost, jež jim umožní přežít v přítomnosti antibiotika. Rozmnoží se a vytvoří nový kmen nebo novou varietu patogenů, které už nejsou vůči antibiotiku citlivé,“ popisuje, jak rezistence mikrobů na léky vzniká.

Zatím vytloukáme klín klínem

Lékaři bez hranic pracují po celém světě. Za jednu z nejrizikovějších oblastí co do odolnosti bakterií vůči lékům, považuje Dušan Jasovský jordánský Amán.

„Často k nám přicházejí pacienti s otevřenými ránami. Jsou to mnohdy pacienti, kteří už podstoupili tři čtyři procedury spojené s léčbou antibiotiky. Právě tak se vytváří multirezistentní bakteriální kmeny, které jsou pak u pacientů s komplikovanými, i otevřenými ranami těžko léčitelné.“

„Rezistence na antibiotika se musí nakonec vyřešit tak, že použijeme jiné antibiotikum,“ pokračuje biochemik Jan Konvalinka. „Teď se stále hledají nové a nové cíle zásahu, které budou bránit růstu bakterií, aniž by poškodily lidské buňky. Je to ale složité a velmi drahé.“

Nečekejme na zázrak

„Momentálně je v klinickém výzkumu 42 potenciálních molekul jako antibiotik,“ přibližuje Dušan Jasovský, podle kterého ale lidstvo nemůže očekávat, že objeví nějaký zázračný lék.

„Musíme vytvořit ekosystém udržitelného výzkumu a vývoje nových antibiotik, ale zároveň i systém v rámci veřejného zdravotnictví, jak antibiotika nenadužívat, aby neztratila okamžitě svou efektivitu při první možné příležitosti.“

Zranitelnost moderní civilizace vidí Dušan Jasovský ještě v jednom bodě. Zatímco stovky tisíc pacientů umírají každý rok na neúčinnost léků, až šest milionů lidí ročně zemře kvůli tomu, že se k nim žádná antibiotika vůbec nedostanou.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *