Volejbal je kolektivní míčová hra, jejíž název je odvozen ze dvou anglických slov: volley (volej), neboli přímé odehrání míče, a ball (míč). Ve volejbale proti sobě bojují dvě družstva, která standardně tvoří šest hráčů. Hřiště má obdélníkový tvar a je rozděleno na dvě stejné poloviny sítí. Hráči se snaží dostat volejbalový míč přes tuto síť na soupeřovu polovinu, přičemž ten musí spadnout na zem, nebo musí dojít k jiné situaci považující se tak zvanou chybu, aby získali bod.
Co najdete v tomto článku:
Historie volejbalu
Dnes jsou známy dvě verze vzniku volejbalu. Obě verze shodně tvrdí, že volejbal pochází z USA. První verze je neoficiální a tvrdí, že volejbal vymysleli hasiči v Chicagu, kteří si tak krátili volné chvíle v době, kdy neměli výjezd. Oficiální verze mluví o tom, že volejbal byl vymyšlen v roce 1895 Williamem G. Morganem z YMCA ve státě Massachusetts. Tato verze je pravděpodobnější a sama americká literatura se přiklání k ní.
Morgan byl tehdejším učitelem tělesné výchovy v křesťanské organizaci YMCA (Young Men Christian Association). Morgan se snažil vytvořit bezkontaktní, jednoduchou a zábavnou hru s minimálním rizikem zranění, která by mohla být provozována v halách.
Košíková se mu jako rekreační sport zdála příliš fyzicky namáhavá. Morgan rozdělil tělocvičnu sítí, jejíž horní okraj umístil asi 180 centimetrů od země. Vytvořil dvě družstva a dal jim za úkol odbíjet míč na půli soupeře.
Nejprve zkoušel fotbalový a také basketbalový míč, se kterými se hrálo špatně, zejména basketbalový míč byl příliš těžký a způsoboval zranění prstů. Nakonec nechal speciálně vyrobit míč pro odbíjenou.
Hru původně z neznámých důvodů pojmenoval mintolette, podle způsobu odehrávání míče se jí však brzy začalo říkat volleyball. V roce 1896 vyšla oficiálně první sjednocená pravidla volejbalu, které uveřejnil J. J. Cameron.
V roce 1947 vzniká Mezinárodní volejbalová federace (FIVB). První mistrovství světa ve volejbale se pořádalo v roce 1949 v Praze.
Volejbal se stal také v roce 1964 součástí programu olympijských her, kdy byl přijat Mezinárodním olympijským výborem. Plážový volejbal jako nová varianta volejbalu byla oficiálně uznána FIVB v roce 1986.
Plážový volejbal se stal rovněž součástí olympijských her, a to o deset let později.
Pravidla volejbalu a další aspekty hry
Hřiště a hra
Volejbal se hraje na hřišti ve tvaru obdélníku o daných rozměrech 18 x 9 metrů. Hřiště je rozděleno na dvě poloviny sítí, která je napnutá tak, že její horní kraj je výšce 2,43 metrů u mužů a 2,24 metrů u žen. Hraje se se speciálním volejbalovým míčem. Na každé polovině hrací plochy je ve vzdálenosti 3 metrů od střední čáry rovnoběžně s ní vyznačena takzvaná útočná čára, která vymezuje na každé polovině takzvanou přední zónu. Nad postranními čárami jsou na síť svisle připevněny takzvané anténky, které vymezují povolený prostor přeletu sítě.
Na obou polovinách jsou rozmístěna šestičlenná družstva v rozestavení tři vepředu a tři vzadu. Každé mužstvo začíná podobně jako v tenise podáním neboli servisem. Podává hráč umístěný vzadu vpravo, pohybem celé paže a ruky odbíjí míč přes síť na soupeřovu polovinu hřiště.
Bránící mužstvo se snaží zabránit dotyku míče se zemí a odehrát jej zpět na soupeřovu polovinu hřiště. Hráč může míč pouze odbíjet, ne držet v rukou a chytat jej, přičemž se žádný hráč nesmí dotknout míče dvakrát po sobě, a zároveň jsou umožněny maximálně tři dotyky míče.
To pokračuje do doby, než míč některému z družstev spadne na zem na jejich polovině, nebo pokud některé mužstvo neučiní jinou takzvanou chybu.
Bod získává mužstvo, které bylo na podání, následně může v podávání pokračovat. Pokud uspěje mužstvo bránící, vymění se podávající tým, a toto družstvo tedy podává. Až pak může získat bod. Po každé změně podání se hráči na hřišti točí po směru hodinových ručiček.
Dosáhne-li družstvo 25 bodů a druhé družstvo má nejméně o dva body méně, vyhrává jeden set. Jinak se pokračuje, dokud nemá jedno mužstvo o dva body více než druhé. V dalším setu podává družstvo, které nepodávalo předtím. Volejbal se hraje na tři vítězné sety. Pokud je po čtvrtém setu nerozhodný stav, rozhoduje set pátý, který se hraje pouze do 15 bodů opět s minimálně dvoubodovým rozdílem.
Kromě případu, kdy se družstvu na jejich polovině dostane míč do kontaktu se zemí, existují další situace, pří kterých končí rozehra, a dané družstvo ztrácí míč nebo bod, říká se jim chyby.
Mezi chyby patří například situace, kdy míč podletí síť, nebo se dotkne nějakého předmětu mimo hřiště (také například vnější část sítě, antének, sloupků a provazu držícího síť), nebo míč přeletí síť mimo prostor vymezený na okrajích takzvanými anténkami, či pokud například hráč ovlivní hru tím, že se dotkne sítě (dotkne se horní pásky nebo síť stáhne, aby přeletěl míč a podobně).
Mezi chyby patří také smečování míče hráče zadní řady z přední zóny nebo pokus o blok hráčem zadní řady (hráč zadní řady může smečovat pouze zpoza útočné čáry a nesmí blokovat, to mají na starosti hráči v přední zóně).
Specializace hráčů
Nejčastěji se tým specializuje na jednoho nahrávače, jednoho diagonálního hráče (neboli univerzála), dva smečaře, dva blokaře a libero.
Libero je jako specializovaný hráč povolen pravidly, jedná se o hráče, který může v jakémkoliv přerušení hry vystřídat jakéhokoliv hráče zadní řady, aniž by se tato výměna počítala do limitu střídání.
Pravidla omezují činnost libera na čistě obrannou, to znamená, že libero nesmí smečovat na soupeřovu polovinu, to je považováno za chybu. Libero má barevně odlišený dres, hraje pouze v zadní řadě a nikdy nepodává.
Střídání hráčů
Hráči mohou být podle pravidel volejbalu střídáni během hry. V průběhu jednoho setu se může družstvo vystřídat maximálně šestkrát. Střídáním se však nesmí měnit pořadí na hřišti, čili ani pořadí hráče na podání. Hráč se smí do hry vrátit pouze střídáním hráče, který ho střídal původně.
Varianty volejbalu
Volejbal se postupem času vyvinul do různých obměněných podob. Mezi ně patří například volejbalový debl, který se hraje ve dvojicích, čili proti sobě stojí dva dvoučlenné týmy. Pravidla jsou v podstatě shodná s klasickým volejbalem.
Další variantou volejbalu je plážový volejbal, který se hraje na pískovém hřišti, a opět jej hrají dvojce stojící proti sobě. Jemný povrch tvořený pískem umožňuje provádět zákroky, které jsou nebezpečné na tvrdém povrchu, to zvyšuje atraktivitu hry. K atraktivitě přispívá také to, že se plážový volejbal hraje v plavkách.
Proč je volejbal tak oblíbený?
Volejbal má jednoduchá pravidla a každý se jej může velmi rychle naučit hrát. Obliba tohoto sportu tkví také v tom, že kromě toho, že je nenáročný na vybavení na volejbal, tedy že je to levný sport, je také velmi zábavný.
Jaké výhody vám přináší pravidelné hraní volejbalu?
Pravidelným hraním volejbalu zvyšujete svou kondici. Volejbal je aerobní aktivita. Pravidelné aerobní cvičení je jak známo velmi dobré pro naše zdraví, především srdce a cévní systém.
Pravidelný trénink slouží jako prevence vzniku vysokého tlaku, srdečního infarktu a dalších srdečních a cévních chorob.
Snižuje se klidový puls, což je velmi výhodné pro srdce, které tak může pracovat méně.
Pravidelné cvičení působí pozitivně kromě fyzického také na zdraví duševní, jelikož se při něm uvolňují endorfiny a další podobné takzvané hormony štěstí. Člověk tak bojuje proti nadměrné stresové zátěži, typické pro moderní dobu.
Volejbal je kolektivní hra. Hraní volejbalu se tak pozitivně projevuje rovněž v sociální oblasti, člověk tak uspokojuje biologickou potřebu sociálního naplnění. Setkává se s novými lidmi a starými přáteli.
Pokud chcete začít hrát volejbal, jaké vybavení k tomu budete potřebovat?
- Volejbalový míč
- Volejbalovou síť
- Volejbalové chrániče
- Volejbalové příslušenství
- Volejbalová obuv
Přečtěte si také:
Florbal, fotbal, baseball, basketbal a další míčové sporty
Jak vybrat volejbalový míč
Nebo přejděte rovnou do sekce volejbal na našem e-shopu
BCAA pod drobnohledem: Benefity, správné dávkování a vedlejší účinky
O BCAA jste už jistě někdy slyšeli. A aby taky ne, mezi sportovci jsou předmětem každodenních debat, stala se ústředním aktem mnohých vědeckých studií a jejich účinnost byla pokaždé potvrzena.
V prvním článku naší série “Suplementy pod drobnohledem” vám přinášíme větvené aminokyseliny a to nejdůležitější o nich – jejich dávkování, benefity i vedlejší účinky.
Co to jsou BCAA
Samotná zkratka BCAA v sobě skrývá anglický název „Branched Chains Amino Acids“ neboli aminokyseliny s rozvětveným řetězcem. Pod touto, ještě stále docela nicneříkající zkratkou, se skrývají tři nejdůležitější aminokyseliny – leucin, izoleucin a valin.
Pro naše tělo jsou esenciální, což znamená, že si je tělo nedokáže samo vyrobit. Jejich suplementace je tedy na místě.
Proč právě tyto tři aminokyseliny?
Jak se dozvíte v dalších částech článku, nejdůležitější aminokyselinou z BCAA je leucin. A možná vás napadá, co tam tedy dělají ty ostatní. V podstatě se dá říct, že fungují synergicky.
Pokud byste přijímali pouze leucin, paradoxně by docházelo ke snížení hodnot izoleucinu a valinu v krevní plazmě. A to je právě důvod, proč se v těchto suplementech objevují všechny tři aminokyseliny s rozvětveným řetězcem, ale v drtivé většině případů je nejvíce zastoupený leucin.
K čemu BCAA slouží
BCAA byla za dobu své existence podrobena mnoha vědeckým studiím, a proto je známo opravdu mnoho pozitivních účinků na nabírání svalové hmoty, pálení tuků i lepší regeneraci.
Větvené aminokyseliny tvoří spolu s ostatními esenciálními a neesenciálními aminokyselinami základní stavební jednotku bílkovin, které jsou, jak jistě víte, nezbytné při budování svalové hmoty.
Jaké mají účinky
Pojďme se podívat na pět nejdůležitějších benefitů:
- Zvyšují hladinu anabolických hormonů (především testosteronu a inzulínu)
- Snižuje hladinu katabolických hormonů (především kortisolu)
- Urychlují regeneraci a svalový růst
- Zachovává svalovou hmotu v období redukční diety
- Dokáží omezit svalovou bolest po náročných trénincích
Jaké mají složení
Jak jsme již v úvodu nakousli, pod pojmem BCAA se skrývají tři aminokyselin – leucin, izoleucin a valin. Pojďme si tedy trošku přiblížit jejich základní funkce v organismu:
- L-Leucin je velmi důležitá proteinogenní aminokyselina, která v těle plní řadu důležitých funkcí – zvyšuje výkonnost a podporuje regeneraci svalových vláken, zajišťuje syntézu bílkovin, zvyšuje produkci inzulínu beta-buňkami a v neposlední řadě se jedná o nejvíce anabolickou aminokyselinu ze všech. Určitě jste již slyšeli o schopnosti BCAA zabraňovat katabolismu svalů. To je právě díky účasti leucinu v alaninovém cyklu, který zajišťuje recyklaci glukózy ve svalech. A když svaly mají glukózu, mají energetický zdroj a nemusí katabolizovat, aby získaly energii.
- L-Isoleucin je aminokyselinou, která má taktéž velmi důležitý význam pro tělo. Velmi rychle se dokáže přeměnit na glukózu, čímž šetří zásoby svalového glykogenu a mimo to také podporuje tvorbu hemoglobinu.
- L-Valin patří mezi důležité komponenty elastických vláken v tkáních živočichů, ovlivňuje absorpci melaninu, tryptofanu a fenylalaninu a jiných nervových přenašečů.
Leucin je jednou z nejvýznamnějších aminokyselin vůbec, a proto nebude špatné na chvíli odbočit a věnovat se jenom jemu. Mnohé z nich dokonce tvrdí, že se jedná o nejvíce anabolickou aminokyselinu. Pozitivně působí na uvolňování inzulínu, což je zejména po tréninku velice potřebné. U silově trénujících sportovců byla při zvýšeném příjmu leucinu pozorována větší svalová vytrvalost a dokonce i rychlejší nárůst svalové hmoty.
Pokud byste se chtěli o leucinu dozvědět více, například jak funguje, k čemu slouží i jak probíhá jeho přesná syntéza v těle, rozhodně shlédněte následující video od Lee Labrada, významného zahraničního trenéra:
Jak pracují BCAA v organismu
To, co odlišuje větvené aminokyseliny od všech ostatních aminokyselin je právě způsob, jakým v organismu fungují.
Když přijmete potravu, bílkoviny se rozloží v žaludku a tenkém střevě, odtud putují přes střevní stěnu do jater, které jsou zodpovědné za udržení stále hladiny aminokyselin v krevní plazmě. Játra shromažďují glukoplastické aminokyseliny, syntetizují ty neesenciální a esenciální aminokyseliny katabolizují.
To ale neplatí o větvených aminokyselinách. Ty z krevního řečiště vůbec neputují do jater, ale jsou rovnou k dispozici pracujícím svalům, které je mohou využít jako okamžitý zdroj energie. Díky tomu si svaly ušetří svoji vlastní zásobu aminokyselin a svalového glykogenu.
NÁŠ TIP: Jak správně suplementovat před a po cvičení?
Pro koho jsou BCAA vhodná
Větvené aminokyseliny mají své využití napříč všemi sportovními odvětvími. Například v silových sportech oceníte především ochranu svalové hmoty při hubnutí, lepší hormonální odezvu i omezení svalové bolesti., pro běžce a cyklisty je zas velikou výhodou oddálení svalové únavy při dlouhotrvajících výkonech.
BCAA samozřejmě ocení sportovci při redukčních dietách. Mnoho vědeckých studií prokázalo, že lidé, kteří mají ve stravě více BCAA, nejsou tak náchylní k obezitě. Pomohou vám tak pálit tuky a zároveň zachovávat svalovou hmotu.
BCAA se hodí pro sportovce všeho druhu, v období redukční diety i v objemu. Z benefitů tohoto doplňku můžete těžit po celý rok a bezpochyby vám pomohou k lepším výsledkům. Důležité je dodat, že k maximálnímu efektu je nezbytné mít vyřešené veškeré základy, jako je kvalitní strava, správný trénink i příjem vitamínů či minerálů.
Zvolit poměr 4:1:1 nebo 2:1:1?
Jelikož BCAA jsou na trhu dostupná hned v několika různých poměrech, bylo by dobré si pro co největší komplexnost článku říct i to, jaký doporučujeme zvolit. Z mého pohledu je totiž jediný správný poměr 2:1:1.
Vysoký obsah leucinu v produktech 4:1:1 je totiž spíše na škodu, než že by pomohl regeneraci.
Respektive nadbytek leucinu může mít své opodstatnění například při užívání BCAA po tréninku, kdy právě tato aminokyselina zajišťuje správnou proteosyntézu a zamezení katabolickým procesům, ale z hlediska častějšího užívání si nemyslím, že je tento poměr lepší.
V celém tomto procesu hrají roli dva základní faktory:
- Rubnerův zákon limitní aminokyseliny, který říká, že využití aminokyselin z přijatých bílkovin závisí na obsahu nejméně zastoupené esenciální aminokyseliny. To znamená, že z aminokyselin se stane jen tolik proteinů, kolik odpovídá množství nejméně zastoupené aminokyseliny.
- Wolfův zákon nadbytku esenciálních aminokyselin zase říká, že příjem libovolné esenciální aminokyseliny ve velkém nadbytku narušuje metabolismus ostatních aminokyselin a zesiluje projevy limitní (tedy nedostatečně zastoupené) aminokyseliny. V praxi to tedy znamená, že nadbytek leucin je nejen zbytečný, ale dokonce může i škodit metabolismu ostatních aminokyselin.
Dávkování BCAA
Pokud se do problematiky větvených aminokyselin ponoříme hlouběji, zjistíme, že jejich dávkování není limitováno pouze před tréninkem či po tréninku, ale můžeme těžit spoustu benefitů i při užívání během dne.
Na lačno, před tréninkem nebo před spaním?
Proč užívat BCAA před tréninkem a po tréninku je myslím naprosto jasné z výše zmíněných informací. Před tréninkem zajistí ochranu svalové hmoty, poskytnou jí energii při tréninku a potlačí katabolické hormony. Dávka po tréninku podpoří regenerační procesy.
Ještě jsme se ale nezajímali o dávkování na lačno
Z vlastních zkušeností tuto dávku považuji za velmi důležitou a BCAA používám ráno spolu s glutaminem, o kterém si u nás na webu můžete také přečíst celý článek.
A proč? Především kvůli leucinu, který podle mnohých vědeckých studií dokáže stimulovat proteosyntézu, inhibovat katabolické hormony, regulovat inzulín a stabilizovat glukózu v krvi.
Když se spojí s glutaminem, který podporuje imunitní systém a zvyšuje hladinu růstového hormonu, vznikne ideální snídaňový koktejl.
Jak užívat BCAA v netréninkový den?
V netréninkový den je nejdůležitější správná strava a dostatek spánku, aby tělo mohlo regenerovat. BCAA v tomto případě nejsou nezbytností, ale pokud vám to finanční možnosti dovolí, určitě můžete zařadit ranní dávku, o které jsme se bavili výše.
Jak BCAA užívat
Užívání větvených aminokyselin jsme už nakousli dříve, ale teď se na ně podívejme ještě jednou a o něco důkladněji. Doporučení výrobců na obalech produktů se velmi často rozchází, ale na základě mnohých poznatků se jako nejlepší jednorázová dávka jeví 5-10g BCAA. První dávku je možné užívat ráno na lačno, další před tréninkem a poslední po něm.
- U instantních BCAA stačí pouzet prášek smíchat s vodou a následně vypít.
- U tabletových BCAA si nejdříve musíte zjistit, kolik kapslí užít. Následně je spolykáte.
- Tekuté BCAA rovnou ládujete do těla. Dnešní přípravky jsou i velmi dobré po chuťové stránce.
Liší se dávkování tablet a instantních BCAA?
Jestli jste o užívání BCAA přemýšleli, pak jste si určitě všimli, že existují 3 základní formy BCAA – kapslové, instantní a tekuté.
Důležité je si uvědomit, že instantní BCAA mají nejvyšší obsah aminokyselin ze všech, a proto jsou tou nejlepší volbou.
Pro srovnání využijme následujícího příkladu: Před silovým sportem se chystáte přijmout 5g BCAA a nevíte, jestli jsou lepší tablety nebo instantní BCAA.
- Pokud sáhnete po instantních BCAA (Například po NANO BCAA od CzechVirusu, které mimochodem získaly velmi dobré umístění v našem žebříčku nejlepších BCAA) požadovanou dávku BCAA přijmete v 6g suplementu.
- Jestli ale chcete stejnou dávku pokrýt z tablet, které obsahují 250mg BCAA v jedné tabletě, budete muset spolykat 20 tablet. Kromě toho, že je polykání tablet otrava, vám celé balení tablet vystačí jen na pár tréninků.
TIP: Jak často byste měli cvičit?
Dlouhodobé užívání BCAA
BCAA není na rozdíl od jiných suplementů potřeba vysazovat a je možné je užívat konstatně. Ani při dlouhodobém užívání nemají žádné vedlejší účinky. Pokud jsou vaše tréninky intenzivnější, nebo se právě nacházíte v období, kdy máte více těžkých tréninků, je možné příjem větvených aminokyselin zvýšit.
Hrozí předávkování?
U větvených aminokyselin rozhodně neplatí, že „Čím víc toho tam pošleš, tím víc to roste.“ Při užívání aminokyselin rozhodně dodržujte doporučené dávkování, které uvádí výrobce. Pokud jste zkušení, rozhodně si můžete upravit dávkování na svoji tělesnou hmotnost.
Škodlivost BCAA a jejich vedlejší účinky
Vzhledem k tomu, že všechny doplňky, které se na evropském trhu prodávají, musí projít velmi přísnými kritérii EU, je téměř nemožné, aby měli výrazné vedlejší účinky.
Samozřejmě ale existují výjimky, v tomto případě jsou nejčastěji pozorované alergické reakce či poruchy zažívání. Pokud se s těmito problémy setkáte i vy, doporučujeme nejprve upravit dávkování a v případě, že by problémy neustávaly, doplněk úplně vysadit.
Mohou BCAA poškozovat játra?
V mnoha internetových diskuzích bývá často předmětem debat, zda mohou větvené aminokyseliny poškodit játra. Pro správnou odpověď je důležité si uvědomit, jak BCAA vlastně fungují.
Zatímco většina ostatních aminokyselin se rozloží v žaludku a tenkém střevě, odkud přestoupí přes cévní stěnu do jater, BCAA se k játrům vůbec nedostávají.
Namísto toho jsou okamžitě k dispozici jako energie pro svaly.
Je tedy jasné, že BCAA játra poškozovat nemohou, neboť přes ně vůbec neprochází. Důležité je ale podotknout, že s jejich užíváním se to ani tak nesmí příliš přehánět.
Mohou BCAA způsobovat nevolnost?
Větvené aminokyseliny mohou způsobovat nevolnost především v případě, že jsou prošlé (a tím pádem zoxidované). Z tohoto důvodu je důležité před koupí vždy důkladně zkontrolovat datum spotřeby na výrobku.
Pokud ale aminokyseliny prošlé nejsou, a přesto vám způsobují nevolnost, ujistěte se, že jich nepřijímáte příliš mnoho. Nadměrný příjem by totiž mohl větší množství vody v zažívacím traktu, což by mohlo vést k zažívacím potížím.
ČTĚTE DÁL: 15 přírodních sladidel, které dokonale nahradí cukr!
Jaké BCAA bych si měl tedy vybrat?
Z vlastní zkušenosti můžu doporučit spíše instantní BCAA, než kterékoliv jiné. Kapslové i tekuté BCAA totiž mají velmi nízký obsah aminokyselin a často jsou plná aditiv a plnidel (protispékavých látek atp.). Pokud nevíte, jaká BCAA zvolit, abyste svým svalům dopřáli jen to nejlepší, navštivte náš žebříček nejlepších instantních BCAA na trhu.
Závěrem bychom rádi upozornili, že BCAA rozhodně nejsou tím nejdůležitějším suplementem. Přestože mají nesčetné množství pozitiv, rozhodně jsou důležitější kvalitní vitamíny, minerály a omega 3 kyseliny.
Doufáme, že vám náš dnešní článek pomohl, a pokud máte jakékoliv otázky, neváhejte se zeptat v komentářích.
Předchozích díly:
NÁŠ TIP: Je karnitin opravdu ten nejúčinnější spalovač tuků?
Vše, co potřebujete vědět o BCAA (video):
Proč nosit funkční termoprádlo? A jak ho vybrat?
Funkční prádlo, pro chladné období též označované jako termoprádlo, je nezbytnou součástí většiny sportovních aktivit. V našem článku se dozvíte, jak termoprádlo funguje a na co se zaměřit při jeho výběru.
Při všech sportovních aktivitách, i těch méně náročných, se lidské tělo potí. Jedná se o přirozenou funkci těla, která zabraňuje přehřátí organizmu. Vhodě zvolené funkční prádlo zajistí, aby se pot odvedl od těla co nejrychleji. Tělo tak díky němu zůstává v teple a suchu.
6 důvodů, proč nosit termoprádlo
- Snadno odvede pot z pokožky dále do vzduchu
- V létě zabraňuje přehřátí, v zimě zůstanete v teple
- Termoprádlo rychle schne
- Neomezuje vás v pohybu
- Namočením či zvlhnutím prádla nedochází k téměř žádnému navýšení jeho hmotnosti
- Termoprádlo na těle nestudí
Funkční vs. bavlněné oblečení
Zásadní funkcí termoprádla je jeho prodyšnost, tzv. “knotový efekt”. Funkční materiály zajistí, že se pot rozloží do větší plochy oblečení, čímž rychleji uschne. Materiál tak vlhkost nenasaje do sebe, ale nechá ji přecházet do dalších vrstev oblečení a následně do vzduchu.
Klasické bavlněné oblečení tuto funkci nemá. Vlhkost vsákne do sebe a trvá dlouhou dobu, než uschne. Pot z těla není odváděn správným způsobem, což může mít za následek nepříjemné zdravotní komplikace, pocit chladu i vyšší váhu oblečení.
Vrstvení funkčního oblečení
Pro zajištění správné funkce oblečení, je nutné dodržovat princip vrstvení. Funkční oblečení rozdělujeme do tří skupin (vrstev), z nichž každá má jiný účel a vlastnosti.
- základní (transportní) vrstva má za úkol odvádět vlhkost (pot) od těla. Jedná se o první vrstvu oblečení, která je v přímém kontaktu s kůží a musí ji těsně obepínat. Tuto vrstvu tvoří funkční trička, tílka, ponožky, podprsenky, spodky či legíny.
- prostřední (termoizolační) vrstva chrání tělo před vnějším chladem. Tato vrstva izoluje (nepouští ven) tělem vytvářené teplo a zároveň zabraňuje pronikání studeného vzduchu na tělo. Termoizloační vrstva též splňuje i knotový efekt, kdy odvádí vlhkost do dalších vrstev. Do prostřední vrstvy řadíme roláky, mikiny, tepláky atd.
- svrchní (ochranná) vrstva chrání tělo před nepřiznívými vlivy počasí. Tato vrstva by měla být nepromokavá a větruodolná. Důležitá však je prodyšnost této vrstvy, která zamezí hromadění vlhkosti zevnitř v izolačních vstvách. Tuto vrstvu tvoří bundy, svrchní kalhoty či vesty.
Aby byla zachována správná funkce všech vrstev oblečení, nesmí být žádná z vrstev narušena oblečením z nefunkčních materiálů. Pokud budeme mít první vrstvu funkční a vezmeme si na ní bavlněnou mikinu, bude narušena funkce materiálů neboť se veškerá vlhkost bude srážet právě v mikině.
Jak vybrat termoprádlo?
Níže vám poradíme, na co se zaměřit pří výběru termoprádla. Konkrétně se zaměříme na výběr první, spodní vrstvy oblečení.
Účel využití funkčního prádla
Když nakupujeme funkční prádlo, měli bychom zvážit, na jaké aktivity jej budeme využívat. Zde existuje několik druhů prádla speciálně upravených pro různé sporty. Například pro cyklistiku je vhodné lehké oblečení s rychlým odvodem vlhkosti. Pro sjezdové lyžování je naopak hlavním účelem udržet tělesné teplo.
Cílem je vždy dosáhnout kompromisu mezi rychlostí odvodu vlhkosti a udržením tepla. Většinu funkčního prádla je však možné použít na více aktivit.
Zaměřit bychom se měli i na to, v jakých klimatických podmínkách budeme prádlo používat i jak často a dlouho jej budeme nosit. Můžeme vybírat z lehkého letního prádla či naopak zimního termoprádla s vyšší hřejivostí.
Pokud prádlo budeme využívat celoročně, je možné zakoupit i univerzální oblečení.
Zároveň je například zbytečné příplácet si za speciální úpravu funkčního prádla proti zápachu, když jej budeme používat jen občas a na krátkou dobu.
Výběr velikosti termoprádla
Aby spodní termoprádlo správně odvádělo pot od těla, mělo by všude obepínat pokožku. Nesmí však obepínat tolik, aby vás škrtilo. Ideální tedy je si prádlo před nákupem vyzkoušet.
Materiál termoprádla
Podle použitého materiálu rozlišujeme termoprádlo syntetické nebo z přírodních materiálů.
Syntetické prádlo se nejčastěji vyrábí z polyesteru (PES) a polypropylenu (POP).
Polyester vydrží vyšší teploty, rychle schne a dobře odvádí teplo, takže je vhodný spíše do teplého počasí. Vlastností polyesteru je i jeho snadné povrchové barvení.
Polypropylen má lepší tepelněizolační vlastnosti, takže se hodí i do chladnějšího počasí. Má poměrně vysokou odolnost vláken proti plísním a bakteriím a oproti polyesteru se snadněji pere. Navíc jsou jednotlivá vlákna přibližně 2x lehčí než v případě polyestrových materiálů.
Z přírodních materiálů se nejčastěji využívá vlna či bambusové vlákno. Výhodou přírodních materiálů je jeho přirozená antibakteriálnost. Prádlo tedy nezapáchá i po několikadenním nošení. Nevýhodou však může být nižší odolnost (životnost) těchto materiálů oproti těm syntetickým.
Vlněné termporádlo se nejčastěji vyrábí z ovčí vlny merino. Ovčí vlna dokáže hřát, ikdyž je mokrá. Díky vysokým termoizolačním schopnostem je vhodná především do chladnějšího počasí.
Na trhu najdeme i prádlo, které je vyrobeno kombinací všech výše uvedených materiálů. Někteří výrobci přidávájí do funkčního oblečení další technologie jako jsou ionty stříbra, které mají protibakteriální účinek nebo speciální úpravu s chladivým efektem.
Provedení švů
Při výběru se zaměřte na švy na termoprádle. Švy by vás neměly nikde tlačit ani dřít. Kritická jsou především místa pod batohem. Ve většině případů už bývají švy ploché, takže na žádných místech netlačí a zajišťují dokonalou přilnavost. Někteří výrobci vyrábějí zcela bezešvé oblečení.
Hmotnost termoprádla
Pro některé aktivity, jako je horolezectví, treking, běh, cyklistika a další, je hmotnost prádla velice důležitá. Zaměřte se tedy i na ní.
Pokud chcete poradit s výběrem termoprádla, zastavte se u nás na prodejně nebo pište na e-mail [email protected].
Kvalitní termoprádlo můžete zakoupit i na našem e-shopu: termoprádlo
Primář Jiří Kozák: O bolesti si rozhodujeme sami
Bolest k životu patří, s tím se musíme smířit, říká primář Jiří Kozák.Foto: Nikola Ramešová
Každý máme trochu jiný práh bolesti. Kdo ho má vysoký, ten je vůči bolesti odolný. Jeho výšku je možné medicínsky změřit, například použitím tepelného čidla, které přiložíme k ruce a teplotu postupně zvyšujeme.
Pacient má u ruky tlačítko, a když už teplotu vnímá jako příliš vysokou, zmáčkne ho. Výsledný čas se zaznamená a zařadí do škály bolesti. K dispozici máme i sofistikovanější metody, ale tahle funguje celkem spolehlivě.
Rozdíly mezi tím, jak vnímají bolest jednotliví lidé, jsou poměrně velké. Roli hraje osobnost, genetika a v neposlední řadě pohlaví.
Říká se, že u žen je práh bolesti nižší, ale s dlouhodobou bolestí se vyrovnávají statečněji. Muži mají vyšší práh bolesti, dobře snášejí ovšem jen bolest akutní. Záleží také na situaci, v níž podnět přichází. Na tom, jak ji hodnotíme.
Naše vědomí ho může ovlivnit zásadně. Vybavuji si obrázek fakíra ležícího na hřebících, u nějž je nápis „mozek mi řekl, že mě to nebolí, tak mě to nebolí“. Jdete třeba k zubaři a už jste nastavená na to, že to bude bolet. Mozek vás připravuje na bolestivý výkon. Člověk pak reaguje bolestivě ještě předtím, než se ho zubař dotkne.
Akutní stres může práh bolesti paradoxně zvednout. Stane se, že po bouračce maminka ošetří své děti a pak teprve zjistí, že má sama zlomenou nohu. Podobný princip funguje ve válce a dalších extrémních situacích. Všechno je to v hlavě, jak se laicky říká.
Ano, tam ale funguje ještě jiný mechanismus. Ti lidé jdou velmi rychle. Kdyby se zastavili, měli by popálená chodidla.
Trochu ano. Vlákna bolesti stárnou, a tím pádem se stává, že senioři mají vyšší práh bolesti, lépe ji snášejí. Bohužel se na to někdy hřeší ať už v nemocnicích, nebo v domovech seniorů.
Staří lidé nechtějí obtěžovat, nebo už nedokážou vyjádřit, že je něco bolí, nesmíme proto jejich stav podceňovat.
Existuje akutní bolest, která je obrannou reakcí organismu na poškození – sáhnete na horkou plotýnku a cuknete. Bolestivý stav, který člověk pociťuje jako neznámý a nezvyklý nebo trvá déle než obvykle, by měl být konzultován s lékařem.
Naproti tomu chronická bolest trvající měsíce či roky varovným příznakem není a medicínský přístup k ní je jiný.
Známe ovšem i takzvanou účelovou bolest – člověk jejím prostřednictvím sleduje nějaký svůj prospěch.
I to je možné. Někomu z bolesti plyne třeba finanční výhoda, někomu sociální. Doma skuhrajícího muže manželka obskakuje, je opečovávaný, lehne si na gauč, protože ho bolí to jeho koleno, zatímco ona může vytírat, vařit a ještě mu dojít pro pivo.
Fakt ho bolí! A je to docela časté. Rozhodně tím nechci potíže pacientů s chronickou bolestí snižovat. Jejich život bývá těžký, mívají deprese, častěji se rozvádějí a přirozeně se potýkají i s problémy v zaměstnání.
Pacienty, kteří by byli špičkovými manažery a trpěli chronickou bolestí, nemíváme. Ti jsou hodně motivovaní k zachování svého statusu a své životní energie. Jsou do své práce a života ponoření tak, že se jejich mozek brání tomu, aby se stali pacienty s chronickou bolestí.
Klidně bych si nějaký vzal. Samozřejmě v případě, že jde o bolest běžnou, kterou znám. Dlouhodobě užívání analgetik není zdravé. Některá působí negativně nejen na žaludek, ale i na srdce. V extrémních případech mohou vysoké dávky způsobit dokonce úmrtí vykrvácením ze žaludku.
Když si vezmete dvakrát do týdne tabletku a předtím se najíte, nemáte se čeho bát. Jsou však lidé, kteří si jich vezmou deset a dělají to denně nebo obden. To jsou ti kandidáti na závažné problémy.
Častou příčinou bolestí hlavy je stres, pracovní přetažení a únava, případně hlava bolí od krční páteře. Z toho plyne i řešení: uberte pracovní nasazení, a pokud to jde, vyvarujte se stresu a hýbejte se na čerstvém vzduchu.
S krční páteří pomůže správná rehabilitace. Někdy je dobré poradit se i s psychologem, který zná relaxační techniky snižující napětí.
Akupunkturní body. Na bolest hlavy jehličky zabírají.
Foto: ČTK
Zrovna v případě bolestí hlavy akupunktura docela dobře zabírá. Spekuluje se ovšem, jestli za její účinností není spíš placebo efekt, ale nakonec proč ne, hlavně že to funguje. Jako doplňkovou léčbu ji lze použít, stejně tak akupresuru.
Své místo v léčbě mají i postupy, jako jsou meditace a dechová cvičení. Pacienti se díky nim naučí pracovat sami se sebou – se svým tělem a svou bolestí.
Konopí je povoleným lékem. Máme přesně stanovené diagnózy, na jejichž léčbu se používá. Vidíte, zrovna tady mám polykací kapsle s konopím, které pacient vrátil, nedělaly mu dobře, to se stává. Ne každý konopí dobře snáší, někomu může měnit vnímání. Potíž je také v tom, že není úplně snadné léčbu konopím správně nastavit.
Mnoha pacientům s chronickou bolestí pomáhá, vždy však musíme být opatrní, abychom ho nepředepsali někomu, kdo sleduje jiné cíle než čistě léčebné.
Přicházejí k nám třeba lidé, kteří řeknou, že už deset let kouří marihuanu a od nás chtějí, abychom jim to posvětili. Jsou vysmátí, zjevně už pod vlivem a k nám jdou jako do samoobsluhy s marihuanou. Tak to samozřejmě nepochodí.
Těžko říct. Hodně záleží na lokalizaci bolesti. Těžké bolesti jsou z poranění nervů. Takže třeba bolesti zubů, při nichž je přímo drážděný nerv, dokážou být velice kruté.
Otevřená zlomenina samozřejmě bolí v tu danou chvíli, ale pokud je rychle a správně ošetřena, bolest se potlačí. Porodní bolesti bývají zase rychle zapomenuty.
To je bohužel poměrně časté. V České republice je deset špičkových center léčby bolesti podobných tomu našemu, kromě toho existují desítky menších ambulancí.
Ve větších centrech je vedle specialistů na bolest k dispozici neurolog, rehabilitační pracovník, třeba i psycholog. Naši chroničtí pacienti mívají bolesti léta, většinou jejich trápení zmenšíme, ale zdaleka ne vždy zmizí úplně.
Úroveň i hustota sítě českých center pro léčbu bolesti i jednotlivých ambulancí odpovídá situaci ve vyspělých západních zemích. Přesto se účinná pomoc nedostane každému. Lidí s chronickou bolestí totiž neustále přibývá.
Dané je to civilizačně, žijeme v uspěchané době, jsme častěji ve stresu. Není divu, že se lidé potýkají s bolestmi psychosomatického původu.
To vám nepovím. Ale pozorujeme například epidemii bolestí zad. Ty jsou nejčastější diagnózou na pracovištích, jako je to naše. Je to civilizační choroba, nejvíc pracovních neschopností je právě kvůli zádům.
Mohou za to sedavá zaměstnání a masivní používání elektroniky. Všude slyšíte, jak je důležité sportovat, ale hodina sportu osm hodin u počítače nevyrovná.
Lékaři mluví o epidemii bolestí zad z nedostatku přirozeného pohybu.
Foto: Profimedia.cz
Nejlepší je nechat si poradit od specialisty, například fyzioterapeuta. Ten vám doporučí pohyb ideální pro vaše tělo. Pro každého se hodí trochu něco jiného.
Dnes je například populární jóga. Pokud máte ale hypermobilní klouby a v rámci jógy cvičíte extrémní pozice, při nichž vás sice všichni obdivují, ale klouby trpí, zaděláváte si na problémy. Posilovny jsou taky skvělé, jenže když jste typ člověka, který má spíše napjaté svaly a je v křeči, zhorší to váš stav.
Dobré jsou aerobní aktivity, jako je jízda na kole, rychlá chůze nebo plavání. Osobně mám rád kolečkové brusle, pokud na nich tedy člověk nepadá…
Běh už tak zdravý není, dopady zatěžují klouby. Podobné je to třeba s volejbalem – krásný sport, rád jsem ho hrával, ale doskoky při něm zrovna prospěšné nejsou.
Pomáháme spíš tam, kde běžná péče nestačí. Kdo trpí bolestmi zad po námaze ze zaměstnání nebo sportu, měl by jít za svým praktickým lékařem. My se zabýváme chronickými pacienty, mnozí z nich už mají za sebou nejrůznější vyšetření třeba na neurochirurgii nebo ortopedii, ale jejich potíže přetrvávají.
Velkou část našich pacientů tvoří lidé po operaci páteře. Tu chirurgové sice mohli provést technicky dobře, ale někteří lidé se hojí hůř, mají třeba tendence ke srůstům a z nich plynoucí bolesti.
Dostane se k nám menší procento onkologických pacientů, u nichž je léčba bolesti náročnější. Je tristní, když má pacient s rakovinou silné bolesti, u rozsáhlých nálezů je to složité, ale snažíme se pomoci co nejlépe.
Onkologičtí pacienti trpívají náhlými návaly bolesti způsobené prorůstáním tumoru. Dnes už máme naštěstí na tuto takzvanou průlomovou bolest účinné léky. Samostatnou kapitolou je pak indikace opioidů, což jsou nejsilnější analgetika.
V poslední době se strategie jejich doporučování mění. V USA se dokonce mluví o epidemii opioidů. Spojené státy měly příliš liberální praxi v jejich předepisování, docházelo tam proto k masivnímu nadužívání a bohužel i k úmrtím z předávkování.
U nás máme na tento typ léků speciální recept s modrým pruhem. Vydáváme je na hlídané recepty, které sledujeme. Když jsem kdysi jako lékař začínal, říkalo se, že která země předepisuje nejvíc opioidů, ta léčí bolest nejlépe. Dnes už se to bere spíš opačně.
Stále platí, že to jsou vynikající, silná analgetika, musí se s nimi ovšem zacházet za přesně dodržovaných pravidel.
Základem léčby je stále farmakoterapie, léky se ovšem zdokonalují a dnes už to není tak, že by v Česku nebyl dostupný nějaký kvalitní lék. Kromě toho jsou k dispozici invazivní metody, jako jsou obstřiky. Ty umíme aplikovat přesněji než dřív díky takzvaným navigačním metodám, které nám pomáhají dostat účinnou látku přesně na to správné místo.
Obstřiky se tak dělají pod kontrolou ultrazvuku, CT nebo rentgenu. Přijde třeba člověk, který má od páteře bolesti vystřelující až do nohy. Dokážeme přesně zasáhnout nervový kořen, ze kterého bolest vychází.
Špičkou posledních let je neurostimulace – pacient má na těle, nejčastěji v oblasti páteře, připevněné elektrody ovlivňující dráhy bolesti. Intenzitu elektrických impulzů sám určuje přes ovládací krabičku, čímž si ulevuje od bolesti.
Ano, ale v takových případech už nejde jen o léčbu bolesti jako takové, ale o celkové usnadnění závěrečné fáze života. Oblast paliativní medicíny jde v Česku rychle dopředu, pracují v ní vynikající odborníci. Vznikají mobilní hospice, díky nimž je možné strávit i poslední chvíle života doma, v kruhu rodiny.
Používání epidurální anestezie je dnes už běžná záležitost. Někdo upřednostňuje co nejpřirozenější porod, při němž se používá třeba infuzní analgezie, nebo ani ta ne, jiní propagují více invazivních anesteziologických metod v čele se zmíněným epidurálem.
Nemám na to vyhraněný názor. Jsem sice původním povoláním anesteziolog, ale nikoli porodník. Jistě hodně záleží na domluvě mezi lékaři a rodičkou. Vždy je dobré, když je pacient se svou léčbou v souladu, to platí nejen v porodnictví.
O tom nevím, ale bolestivé zážitky naše příští vnímání bolesti skutečně ovlivňují. Prokázané je, že v mozku existuje cosi jako paměť bolesti. Pokud se například u malých dětí provádějí bolestivé lékařské zákroky, mohou pak být v dospělosti na bolest citlivější. Mívají nižší práh bolesti a také jsou náchylnější ke vzniku chronické bolesti.
Od třetího trimestru má plod v těle matky rozvinuté vnímání bolesti, proto by se i s novorozenci těsně po porodu mělo zacházet co nejopatrněji.
Samozřejmě máme nové léky a jiné, velmi účinné možnosti tlumení bolesti. Zásadním pokrokem je také změna přístupu a pohledu na pacienta.
Nezaměřujeme se pouze na bolest a její odstranění, vnímáme ho komplexněji, snažíme se mu zlepšit kvalitu života. Spolupracujeme přitom s odborníky více oborů včetně psychologů.
Přesto jsou limity, které nedokážeme překročit. S určitými potížemi se člověk musí naučit žít. V případě chronické bolesti se stává, že už nejde víc ubrat. Je potřeba se s tím smířit. Bolest k životu zkrátka patří.
Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.
Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.