- Restaurace
- Penzion
- Keramika
Domů / Řeknou-li se Hukvaldy, znamená to především zříceninu mohutného hradu. Hukvaldy jsou obec tohoto jména od poloviny roku 1982, kdy byla schválena změna názvu z dosavadního Sklenova. Hukvaldy jsou rodištěm světoznámého hudebního skladatele Leoše Janáčka. Hukvaldy jsou též rodištěm akademického malíře Jana Václava Sládka, jehož podstatná část tvorby je inspirována krásami Hukvald a dílem Leoše Janáčka. V místní části dolní Sklenov se narodil a nadále tam tvoří akademický malíř Antonín Kroča, který ve své tvorbě zůstal věrný rodné obci a jejímu okolí.
Hukvaldy představují čtyři místní části s bohatou historií, ale ať se to lokálním patriotům z Horního a Dolního Sklenova či Rychaltic líbí nebo ne, pro turisty je nejpřitažlivější právě místní část Hukvaldy.
Jedeme-li od Ostravy nebo od Frýdku-Místku či Příbora, projíždíme po okresní silnici a začínáme v místní částí Rychaltice. Ty byly do roku 1960 samostatné s vlastní historií. V té zcela nejdávnější byly součástí hukvaldského panství ve vlastnictví olomouckých biskupů, později arcibiskupů. Na hranici Rychaltic a Dolního Sklenova stojí vlevo na vršíčku kostel sv. Mikuláše – kulturní památka, vpravo kousek dál bývalá škola. Tam má ateliér i galerii akademický malíř Antonín Kroča, který patří rovněž k hukvaldským rodákům. Okresní silnice se dále vine Dolním Sklenovem. Kousek za mostem ve tvaru „s“ je hospoda U zastávky, kde se vaří hukvaldské kvasnicové pivo. Před několika lety tak byla obnovena tradice pivovarnictví na Hukvaldech. Na konci Dolního Sklenova stojí nová škola. Byla postavena v letech 1977 až 1980 a od roku 1988 nese jméno našeho slavného rodáka Leoše Janáčka. Její součástí je společenský sál vybudovaný v roce 2000, využívaný pro nejrůznější akce. V blízkosti školy byl panelový skelet zamýšlené mateřské školy přebudován na dům s pečovatelskou službou. Pod kopcem se na křižovatce dáme mírně vpravo (silnicí vlevo bychom dojeli do sousedních Kozlovic) a projíždíme takzvanou Mlýnskou stranou. Kousek za křižovatkou určitě nepřehlédneme dům s pamětní deskou věnovanou spolutvůrci prvního automobilu Preasident Leopoldu Svitákovi, který v něm prožil největší část svého života. Naproti, na druhé straně silnice, kousek dále v zahradě svítí růžovou omítkou nově opravená vila. Tu v roce 1885 postavil u starého domku ing. Václav Stieber, starosta Polské Ostravy a ředitel dolu Trojice. Po roce 1945 byla vila jako částečný konfiskát prodána, v 70. letech ji koupily Hutní montáže pro své zaškolovací středisko. Nyní je opět v soukromém vlastnictví a vrátila se jí i její architektonická krása. Kousek výš po levé straně silnice je domek s pamětní deskou, odhalenou v roce 1978 u příležitosti 50. výročí úmrtí Leoše Janáčka. Ta připomíná jeho pobyty u Sládečků.
Posuneme se ještě kousek a jsme v centru Hukvald. Zaparkujeme na hlídaném parkovišti pod bývalým panským dvorem a pak již procházíme místy, kde každý dům má svou zajímavou historii.
Když se vydáme od parkoviště nahoru směrem k oborní bráně, hned za parkovištěm, po pravé ruce máme budovy bývalého panského dvora. V pramenech se uvádí, že dvůr tam byl od nepaměti, původně s dřevěnými objekty. Ty byly v době výstavby domů na podzámčí nově vybudovány z „tvrdého“ materiálu. Stavby byly mnohokrát přebudovávány, a to podle potřeby a účelu, ke kterému měly sloužit. V roce 1854 objekty dvora postihl požár a při následné rekonstrukci byla původní krytina zaměněna břidlicí. V pravém křídle dvora, kde je dnes restaurant U námořníka a také prodejna Keramika Zdenica, byl původně byt šafáře, koncem 19. století bylo celé křídlo přeměněno na mlékárnu, kde se zpracovávalo mléko z hukvaldského i okolních dvorů. Vyrábělo se v ní máslo, tvaroh, sýr a smetana se prý vozila až do Vídně na císařský dvůr. Z doby před 50 lety tam někteří pamatují závodní jídelnu státního statku, prý tam výborně vařily Hukvalďanky. K tomuto křídlu přiléhal původní kravín, který byl v roce 1840 nahrazen novou budovou s krásnými klenbami a litinovými sloupy, postavenou namísto bývalé ovčárny naproti vjezdu, a místo kravína byly zřízeny stáje a chlévy pro chov prasat.Vlevo od vjezdu do dvora byly kůlny na nářadí. Později byly tyto prostory přebudovány na byty pro čeládku. V rohu tohoto traktu byla stodola, sýpka, sklepy. Ve dvoře byla kašna, z níž se brala voda pro potřeby dvora.Vlevo od silnice, kterou jsme se vydali nahoru směrem k oboře stojí na křižovatce stavba, která je rekonstruována a která byla kdysi hotelem vyhledávaným hukvaldskými návštěvníky. Nejdříve tam bylo postaveno malé stavení, v 50. letech 19. století tam byl otevřen obchod, později nálevna kořalky. Ta sice za nějaký rok zanikla, ale znovu byla obnovena a roku 1895 byla hostinská koncese rozšířena o podávání jídel, kávy a čaje. Přibyl také sál, kde se odbýval kulturní život Hukvalďanů, chodíval tam i Leoš Janáček. V roce 1927 začala jeho přestavba na hotel zvaný Mičaník (podle majitele), později Hukvaldy ve správě SD Jednota. Po roce 1989 byl v restituci vrácen, několikrát změnil majitele, v současnosti je opět provozován.Pokračujeme dále a všímáme si stále pravé strany. Projdeme kolem samoobsluhy – prodejny, která byla vystavěna koncem 60. let minulého století. Její vzhled je poplatný té době a zatím se ho nepodařilo změnit. Před prodejnou, jejíž část je využívána jako pekárna koláčů, jsou sochy z doby výstavby podzámčí – vpravo sv. Florián, vlevo sv. Jan Nepomucký. Koncem 90. let minulého století v sousedství prodejny přibyla budova nového poštovního úřadu, která vznikla na místě bývalých garáží. Ty vznikly z bývalé konírny, na kterou navazovaly byty pro zaměstnance dvora. Původně tam byla panská ovčárna. Jednopatrová budova bývalé fary byla postavena v době výstavby podzámčí ke kostelu sv. Maxmiliána. Kostelík je barokní, velmi pěkně zdobený. Z věže vyzvánějí od roku 1990 zvony, které Hukvaldům daroval akademický malíř Jan Václav Sládek spolu s manželkou Jarmilou. Od poloviny 50. let minulého století není fara obsazena knězem. V současné době má jen příležitostné využití. U kostela je kašna, pravděpodobně již z doby vzniku zástavby na podzámčí. Dnes má samozřejmě jinou podobu. Kolem kašny vede cesta do bývalého panského pivovaru. Dnes z něj už téměř nic nezbylo. Ještě počátkem 80. let 20. století, to už se tam víc než deset let pivo nevařilo, patřil ke koloritu Hukvald jeho komín. V panském pivovaru se pivo vařilo od roku 1567. Malý pivovárek s ruční a malou výrobou, který se během let musel vzpamatovávat mimo jiné z požárů, se postupně rozšířil a zmodernizoval. Výroba byla zastavena v roce 1970, kdy začal pivo vyrábět nošovický pivovar. To už některé pivovarské budovy podlehly zubu času, zbytek začaly využívat Moravské vinařské závody. V areálu přibyly tři kruhové zásobníky vína. Éra vinařství na Hukvaldech však již skončila.
Po levé straně silnice, za křižovatkou stojí na malém prostranství pomník obětem obou světových válek. Kdysi tam stávala jedna z budov úřadu panství. Jako poslední tam byla umístěna prodejna, a to až do otevření nové samoobsluhy.
Budova, v níž je dnes večerka, sloužila dlouho zčásti jako pošta, vedlejší dům byl dlouho sídlem lékařů, fotopozději jako prodejna a také cukrárna, která je tam dodnes. Budova nynějšího obecního úřadu je rovněž bývalý úřad.
Nad ní stojí bývalý zámek – nejdříve panský úřad, potom letní sídlo olomouckých arcibiskupů, pak základní škola. Nyní je budova opět v majetku církve, a to Ostravsko-opavského biskupství. Zatím čeká na vnitřní úpravy a využití. Poslední budovou je zámecká kuchyně. Ta byla přebudována z prastaré zájezdní hospody.
V době existence základní školy v zámku tam byla školní kuchyně a místnost pro školní dužinu. Zatím nemá využití. Za zámkem je rozlehlý park, tzv. zámecká zahrada, kde se dnes například konají svatby.
Cestu z parkoviště dojdeme po vystoupání kopečku k rodné škole Leoše Janáčka. I tato budova má svou historii. Kdysi to byla panská bednárna, která byla v roce 1816 přeměněna na školu. Do ní se v roce 1848 se svou rodinou nastěhoval učitel Jiří Janáček a v roce 1854 se tam narodil jeho syn Leoš. Jiří Janáček byl veřejně činný, byl spoluzakladatelem čtenářsko-pěveckého spolku, který na Hukvaldech šířil po dlouhá léta osvětu, a byl mimo jiné také členem obecního zastupitelstva.
Podmínky bydlení ve staré škole byly velmi špatné a nepomáhaly ani neustálé žádosti Jiřího Janáčka o jejich zlepšení. Až v letech 1877 – 1878, to už Jiří Janáček nežil, byla škola zbourána (některé prameny uvádějí, že vyhořela) a na jejím místě byla postavena škola nová.
Ta prošla v roce 1908 další přestavbou, to když bylo zapotřebí vybudovat další třídu pro rostoucí počet dětí. Vyřešilo se to nadstavbou patra nad bytem učitele. V takové vnější podobě zůstala budova dodnes. V roce 1926 na ní byla odhalena pamětní deska Leoši Janáčkovi.
V roce 2004 zde byla ve spolupráci s Janáčkovou nadací Brno zřízena pamětní síň Leoše Janáčka a funguje tady také Informační centrum obce.
Leoš Janáček koupil v roce 1921 od své švagrové Máši domek s číslem popisným 79. Upravil si ho a využíval ho jako letní byt. Dovolenou tam trávil i v srpnu roku 1928, kdy onemocněl a následně v ostravském Kleinově sanatoriu zemřel.
Vdova Zdeňka Janáčková v domku roku 1933 otevřela jeho památník. V roce 1948, v roce zahájení festivalu Janáčkovo hudební Lašsko, na něm byla odhalena pamětní deska.
V roce 2001 prošel památník důkladnou rekonstrukcí a pamětní deska byla umístěna před domkem v zahradě.
Stezky jsou tři a začínají na hukvaldském podzámčí, kde je na prvním panelu úvodní souhrnná informace: 
Naučná stezka Hradní vrch je okružní a vede po asfaltové cestě k hradu a lesním chodníčkem zpět. Vyznačena je červenou turistickou značkou. Na dvoukilometrovém okruhu je instalováno 6 tabulí. Nejprve se návštěvník u oborní brány dozví něco o významu jedné z nejstarších obor v našich zemích.
Před hradem Hukvaldy je na tabuli naučné stezky stručná historie a zajímavý pohled na hrad v době jeho největší slávy. Na lesním chodníčku, vedle kamenného památníku, je zastavení naučné stezky věnováno přírodní památce Hradní vrch Hukvaldy.
Oborou po žluté značce do Kozlovic vede Naučná stezka Janáčkův chodníček. Na jednotlivých informačních tabulích se návštěvník dozvídá mnoho zajímavého o rostlinách a živočiších. Po opuštění obory stezka pokračuje částí Kozlovic.
Po náročnějším stoupání stezky podél Bačova potoka si může návštěvník oddechnout u Myslíkovských Lurd. Umělá jeskyně se sochou Panny Marie byla v Mankově skále postavena nákladem myslíkovského občana Jana Bělunka v roce 1946, jako poděkování za přežití bombardování Ostravy při osvobozovacích bojích na konci 2.
světové války. Z myslíkovského Podvrší se otevírají nádherné výhledy na věnec beskydských hřebenů. Podle panoramatického znázornění na zastavení Naučné stezky č. 12 je můžete všechny identifikovat. Naučná stezka Janáčkův chodníček končí na Kubánkově, nejvyšší kótě Palkovických Hůrek.
Z hukvaldského náměstí je to 8,5 km, a tak si unavení návštěvníci mohou odpočinout na lavicích u dřevěného stolu.
Na Kubánkově má poutník dvě možnosti: Vrátit se po Naučné stezce Hůrky zpět na Hukvaldy, nebo po modré značce pokračovat do Místku k přehradě Olešná. Při zpáteční cestě se může pokochat krásným lesem v přírodní rezervaci Palkovické Hůrky. Při pokračování do Místku jej ještě čeká Kociánka s památným tisem, a z chlebovického podvrší se mu otevře pohled na Místek.
Došli jsme ke kamenné oborní bráně z 1. poloviny 18. století, kterou zdobí erb kardinála Schrattenbacha, za ní jsou schody a nad nimi socha Panny Marie.
Hukvaldská obora je na tomto místě kolem hradního kopce od roku 1730. Založena však byla již v roce 1567 za biskupa Viléma Prusinovského na fojtovském poli u silnice směrem na Hájov. K tomu se váže pověst, že fojt na honě postřelil panského sluhu a za trest musel věnovat panstvu svůj pozemek.
Velkého rozkvětu dosáhla obora za arcibiskupa Fürstenberka, který byl velkým milovníkem myslivosti a koní. V oboře nechal vybudovat hřebčinec, který se po jeho smrti již netěšil takovému zájmu jeho nástupců a po pozemkové reformě byl v roce 1924 zrušen. Objekty měly také nejrůznější využití.
Nyní slouží převážně pro bydlení.
Oborou se prochází na hrad. Cesta od kamenné brány vlevo je kratší a vede poměrně strmě. V zákrutu cesty stojí morový sloup, který nechal postavit faktor hukvaldských tkalců Míka.
Delší cesta na hrad vpravo od brány nás dovede na rozcestí k pomníčku Lišky Bystroušky, který lesníci a myslivci tehdejšího Ostravského kraje nechali vybudovat jako hold Leoši Janáčkovi u příležitosti prvního uvedení jeho opery Příhody Lišky Bystroušky v amfiteátru. Ten se nachází na louce naproti. Byl vybudován v polovině 50. let minulého století.
Stal se dějištěm festivalů, zprvu po více než čtyři desetiletí Janáčkova hudebního Lašska, od roku 1994 Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Půjdeme-li dále oborou, dojdeme k nově zrekonstruované myslivně a posléze na konec obory k bráně.
O historii hradu Hukvaldy bylo napsáno mnoho publikací. Další a další bádání přineslo neznámé skutečnosti o vzniku hradu a poopravilo některé nepřesné údaje. Málokterý hrad má svou nejstarší minulost tak zahalenu tajemstvím. Stručně lze říci, že hrad vznikl ve druhé polovině 13. století a jeho zakladateli jsou příslušníci rodu Huckesvagenů. Během staletí prošel mnoha stavebními úpravami – byl rozšiřován až do podoby jednoho z nejmohutnějších hradů. Mnohými válkami byl sice poškozen, ale nikdy ne dobyt. Jeho zkázu dovršil požár v roce 1762. Ruiny hradu byly opravovány, aby mohly sloužit návštěvám výletníků. V 60. letech minulého století pokračovaly práce na úpravách, byly však velmi pomalé. Tempo nabraly až po roce 1990. Během 3 let byly po vybudování kovových schodišť zpřístupněny dvě vyhlídky v bývalém hradním paláci a opravilo se zřícené zdivo u bývalých hradních bran tři, čtyři a pět. Opravy navíc pokračují i nadále.V roce 2000 využili hukvaldský hrad ruští filmaři pro natáčení sci-fi filmu s názvem Je těžké být Bohem režiséra Alexeje Germana podle románu bratří Strugackých Chrustaleve, auto!Hrad Hukvaldy provozuje Muzeum Beskyd p.o., které zajišťuje jeho provoz a stará se o pestrý program v průběhu celé sezóny. Každoroční Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka si pro velkou část programu vybírá právě prostory hradu – kapli či mottu. Nejvíce lidí hrad každoročně hostí o Ondřejské pouti kolem posledního listopadu, podle toho jak vyjde neděle. To se sejdou lidé ze širokého okolí, popijí vařonky – typického nápoje pro Ondřejskou pouť, pojedí párky s křenem a hořčicí,někdo si dá medovinu nebo svařené víno. Známí, kteří se třeba vidí pouze jednou za rok, tak mají příležitost potkat se, pohovořit a něco popít. V hradní kapli sv. Ondřeje se pravidelně koná mše svatá.
V posledních letech se hukvaldský hrad stal oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů. Snoubenci si mohou říct své ano v romantickém prostředí hradu, a to buď na jevišti v mottě nebo v hradní síni s kamennými zdmi, kde osvětlení zajišťují louče. V případě že chtějí sňatek církevní, mohou využít také hradní kapli.
Hukvaldy se rozkládají v údolí podél okresní cesty z Ostravy na Frenštát a dále do Beskyd, velkou částí protéká řeka Ondřejnice. Z jedné strany ji lemují Hůrky, z druhé Sklenovský vrch a Fojtovy vrchy. Cestou pod Hůrkami po tak zvané „příčnici“, která kdysi byla cestou na Místek, dojdete ke kříži z roku 1765 – nejstaršímu na území obce. Lze si tam odpočinout na lavičkách a využít krásné vyhlídky do širokého okolí. Na Babí hůře, poslední ze tří, se nachází Janáčkův les s lavičkou a pamětní deskou. Ta je připomínkou, že ten les kdysi patřil světoznámému hudebnímu skladateli Leoši Janáčkovi, který ho odkázal obci. Na vyhlídku chodíval při svých pobytech na Hukvaldech. Tenkrát to bylo místo s dalekým rozhledem, dnes je tam vzrostlý les. Místo v roce 140. výročí narození Leoše Janáčka obnovili, upravili a novou pamětní deskou opatřili členové místního Klubu českých turistů. Od lavičky lze sejít na „koupaliště“, které tam kdysi skutečně bylo. Vzniklo z popudu tehdejšího starosty jako řešení nezaměstnanosti a několik desítek let také svému účelu sloužilo. V dobách jeho největší slávy tam prý měli své soukromé kabiny významní Hukvalďané a chodili se tam koupat letní hosté, aby se později stalo místem, kde se scházeli chataři. Dnes už po malém bazénu není ani památka, zůstalo pouze posezení pod kaštany. Pod Fojtovými vrchy je bývalý větrný mlýn, který patřil sklenovským fojtům. Kdysi dřevěný, počátkem 19. století vyzděný jako mlýn holandského typu. Koncem století dosloužil, lopatky byly odstraněny a mlýnek byl přeměněn na bydlení. Nějakou dobu sloužil jako pastouška. V současné době je coby rekreační objekt. Autorem textu je Karla Klečková, kronikářka obce Hukvaldy
Autorem fotografií je Svatopluk Lév, hukvaldský fotograf
NAHORU
TISK
ZPĚT
Motto am Fluss
Jako elegantní rychlý člun kotví nová restaurace „Motto am Fluss“ na Dunajském kanálu přímo u náměstí Schwedenplatz. Vyhlášený restauratér Bernd Schlacher tu vybudoval gastronomickou oázu, která se rozprostírá na dvou podlažích.
Tento nové místo setkávání u Dunajského kanálu slouží zároveň jako kotviště katamaránů Twin City Liner a zajímavé je i po architektonické stránce. Na první pohled by si člověk mohl budovu klidně splést s lodí.
Srdcem objektu je restaurace v prvním podlaží, která svým zařízením připomíná benátský styl 50. let minulého století.
Lavice a stoly mají pro onu dobu typické úzké nohy postavené nakoso, podlahu tvoří černobílé dlaždice a všude je patrný důraz na detail jako lampy nebo skleničky. Na jídelním lístku jsou regionální speciality připravované z biopotravin.
V poledne nabízí restaurace denní nabídku, jídla si můžete vzít i s sebou. Na restauraci přímo navazuje bar.
Ve druhém podlaží se nachází kavárna Motto Café s velkou terasou – skvělé místo na snídani, s nabídkou moučníků z vlastní cukrárny, které určitě neodoláte, a malým jídelním lístkem pro případ, že vás během dne přepadne hlad.
© WienTourismus/Christian Stemper
© Christian Stemper
© Marianne Greber
© Motto am Fluss
© Marianne Greber
Restaurace zavřou v pátek. Vláda schválila nové kompenzace
Vláda rozhodla, že Česko od pátku přejde do čtvrtého stupně protiepidemickéhosystému PES. Opět tak dojde ke zpřísnění opatření. Restaurace znovu zavřou a budou moci fungovat jen na rozvoz a přes výdejová okénka. Zavřít musí od pátku i hotely s povolenými výjimkami.
Přechod do čtvrtého stupně systému PES s sebou nese i řadu dalších omezení. Opět například bude zakázáno noční vycházení v době mezi jedenáctou hodinou večerní a pátou hodinou ráno. Venku i vevnitř se bude moci shromažďovat nejvíce šest lidí, stejné omezení začne opět platit i pro venkovní sportování. Uvnitř mohou od pátku sportovat jen profesionálové.
Naopak se nic nemění pro maloobchod. Otevřeny zůstanou všechny obchody, avšak za dodržení přísných hygienických podmínek. Především jde o hlídání podmínky 15 metrů čtverečních plochy na jednoho zákazníka, jako tomu bylo už v minulých dnech. Obchody mohou dál mít otevřeno i v neděli.
Zavřít od pátku nemusí ani služby, tedy třeba kadeřnictví nebo masážní či kosmetické salony.
Vláda tak rozhodla i přesto, že PES ve čtvrtém stupni kadeřníkům či masérům služby dovoluje provozovat pouze individuálně za dodržení předepsaných hygienických opatření.
Podle ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO) se vláda tak rozhodla kromě jiného proto, že podnikatelé v těchto službách dodržují předepsaná hygienická opatření.
Naopak rozvolnění se od pátku 18. prosince dočkají provozovatelé lyžařských areálů. Mohou otevřít včetně lanovek. Hotely a restaurace v zimních střediscích však musí mít zavřeno – stejně jako kdekoli jinde.
Ministerstvo školství také ve shodě s vládou dnes rozhodlo o tom, že vánoční prázdniny začnou o dva dny dřív. Děti půjdou do školy naposledy teď v pátek. Netýká se to pouze mateřských a vysokých škol. Kdo s dětmi do 10 let zůstane doma, bude mít za příští pondělí a úterý nárok na ošetřovné.
Blatný i premiér Andrej Babiš (ANO) se při uvedení nových omezení omluvili podnikatelům za to, že po nedávném uvolnění přichází opět zpřísnění podmínek. Podle nich je to ale nutné, protože kdyby se „nešláplo na brzdu“, riskovali bychom opět výrazný nárůst nakažených a následně i počet hospitalizovaných. Zatím jsou nárůsty naštěstí mírné, nikoli skokové.
Skóre v systému PES se už více jak týden drží na úrovni, které odpovídá čtvrtému stupni. Kvůli tomu vláda už před týdnem rozhodla o omezení otevírací doby restaurací, které nyní mohou mít otevřeno do 20. hodiny. Aktuálně se skóre v systému PES blíží k nejhoršímu, pátému stupni.
Ztráty z opětovného uzavření provozoven bude stát kompenzovat. Vláda se dnes dohodla na pokračování programu Antivirus za současných podmínek, prodlužuje také program Covid nájemné. Podnikatelé, kteří budou muset od pátku zavřít, dostanou stoprocentní nájemné zatím maximálně na další měsíc a půl. Platí to ale třeba i pro kina, která musí mít dál zavřeno.
Vláda také schválila dotační program pro oblast ubytování. Jde o program, přes který mohli podnikatelé čerpat dotace už v létě za jarní omezení. Kompenzace se budou vyplácet za pokoj a „zavřený“ den.
Konkrétně jde o částky 100 až 330 korun za den.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček dal za příklad tříhvězdičkový hotel s 20 pokoji, který bude mít nárok na 300 korun na den za pokoj, tedy na celkových 6000 korun za den.
Ministerstvo průmyslu přichystá i dotaci pro gastronomické provozy. Podnikatelé budou moci žádat o dotaci ve výši 400 korun za den na jednoho zaměstnance nebo spolupracujícího živnostníka. Žádat o tyto nové dotace půjde až po konci nouzového stavu.
Někteří zástupci gastronomických zařízeních v posledních dnech pořádají protesty proti dalšímu omezování jejich podnikání, například nedodržují nařízenou zavírací dobu. Volají také po vyšších kompenzacích, než jaké stát dosud nabízí a stěžují si třeba i na to, že stát jim kompenzace vyplácí pozdě.
„Nezavřeme, dokud vláda neudělá ekonomický balíček po vzoru jiných zemí z Evropy, kde je kompenzace ve výši 80 procent z tržeb minulých období.
Přitom se zároveň nesmí zapomenout na ty, kteří své podniky otevřeli na jaře,“ cituje agentura ČTK například Jiřího Janečka, majitele pivovarské restaurace Malý Janek v Jincích.
Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy restauratérům nová dotace pokryje jen zhruba 30 až 40 procent obratu.
Všechny zmíněné programy půjde kombinovat a vláda počítá, že na ně vydá celkem 10 miliard korun. Kdy o ně budou podnikatelé moci žádat a za jakých konkrétních podmínek vláda zatím nezveřejnila.
Dál platí, že do konce nouzového stavu mohou OSVČ, kterým vláda nařídila uzavřít provozovny žádat o kompenzační bonus ve výši 500 korun na den. Například podle Hospodářské komory je to ale nedostatečné a bonus by se měl zvýšit na dvojnásobek.
Ministerstvo průmyslu také dnes oznámilo, že od listopadové splátky budou moci OSVČ žádat o kompenzační bonus a ošetřovné pro OSVČ (400 korun na den) zároveň. Vláda také chystá prodloužení programu Antivir, který je schválený jen do konce roku 2020 a po kterém zástupci podnikatelé dlouho volají. Jasno s Antivirem má být za týden.
Jiří Hovorka
O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům,… Další články autora.
Vyhlášená brněnská restaurace Koishi končí. ‚Současná situace je gastrogenocida,‘ tvrdí majitel
Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Životní styl a společnost / Vaření a jídlo | Související témata: restaurace Brno koronavirus v Česku Koishi česká ekonomika
„Používám pro tuhle situaci termín gastrogenocida.
Naše podnikání, to není jako jít na výlet, kdy je jedno, kdo kdy přijde. Pokud otevřeme, musíme mít plán alespoň na dva týdny. Nikdo netuší, že když máme 148 dodavatelů, tak při otevření musím minimálně polovinu obvolat. A až vše zařídím, po pár dnech zase musíme zavírat ve 20.
00,“ poznamenal Martinkovič v narážce na vládní opatření.
Restaurace nesměly pro veřejnost fungovat od 14. října do 2. prosince. Od 3. prosince mohly mít otevřeno do 22.00, 7. prosince ale vláda rozhodla, že od 9. prosince budou muset zavírat ve 20.00. Kapacitu mohou naplnit na 50 procent. Gastronomické odvětví podle výzkumné společnosti Nielsen každý den uzavření tratilo na tržbách 414 milionů korun.
Povinnost zavřít ve 20.00 je podle Martinkoviče likvidační, protože na večeři dřív lidé nepřijdou. „Je to vychytralost vlády, aby nemuseli říkat, že nás omezili. Musím platit odvody za 20 zaměstnanců, nájem, zálohy na energii. Není možné, aby někdo říkal: Jednou můžete otevřít, pak zase zavřít,“ poznamenal majitel.
„Už jarní zavření pro nás byl šok, ale přežili jsme, semkli jsme se. V momentě druhé vlny, když jsem viděl tu nekoncepčnost, a že se vláda vůbec nepřipravila… Poslední kapka byla, když se po týdnu otevření opět začalo omezovat.“
‚Životní projekt‘
Rozhodnutí restauraci zavřít bylo nejtěžší, jaké kdy učinil. „Byl to můj životní projekt, na který jsem se 19 let chystal a 12 let provozoval.
Jsem brněnský patriot a měl jsem radost, že i Brňané jsou na tenhle podnik pyšní. V gastropodniku budu podnikat v momentě, kdy tady bude normální a zdravý prostor. Do té doby je to sebevražda.
Teď se pořádně vyspím,“ odpověděl na otázku ohledně své budoucnosti.
Očekává ještě komplikace kvůli nezaplaceným odvodům. „V tomhle je to ta genocida. I když jsem měl zavřeno, chodily mi upomínky, co mám zaplatit, 12 let jsem vše poctivě platil a teď se budu soudit, že jsem nezaplatil nějaké faktury, i když jsem neměl z čeho, protože mě vláda zavřela,“ poznamenal Martinkovič.
Restaurace začaly v poslední době protestovat, některé nechávaly demonstrativně otevřeno i po 20.00. Provozovatelé žádají o kompenzaci z tržeb z minulých období. Varují, že jinak mnoho podnikatelů v gastronomii zavře natrvalo.
Další články
Nejčtenější
Koronavirus, Petr Kellner, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Olympijské hry 2020 Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová
Doporučujeme
Krachují přední restauratéři nebo oděvníci. O kruté realitě podnikatelů natáčeli Reportéři ČT
video
Reportéři ČT: Do dna
Jan Martinkovič si otevřel luxusní brněnskou restauraci Koishi zaměřenou na sushi v roce 2009. O čtyři roky později byl podnik vyhodnocen jako nejlepší tuzemská restaurace. Po dvanácti letech provozu ale musel lusknutím prstů zavřít. Podle ekonomky a rektorky Mendelovy univerzity Danuše Nerudové bude podobných krachů kvůli koronaviru přibývat.
Loni v dubnu bylo Česko pozitivním příkladem, jak zvládat epidemii a radilo světu. Na podzim se naopak s nejvyšší mírou nákazy a úmrtí stalo příkladem odstrašujícím.
Mezinárodní tisková agentura Bloomberg koncem roku hodnotila, jak jsou proti covidu odolné různé země. Sledovala, kolik mají nemocných, kolik zemřelých a kolik pozitivních mezi všemi testovanými a jak dostupná je v zemi vakcína.
Česko je skoro na konci žebříčku, dvaačtyřicáté z třiapadesáti hodnocených zemí.
„Když se podívám na vývoj pandemie v Německu a zejména jejich ekonomický vývoj, tak oni jedou na nějaký menší plyn celou dobu a ukazuje se, že to zřejmě bude mít nižší ekonomické následky než ty obrovské výkyvy, které máme my, že prostě chvíli jedeme na plný plyn a potom zase brzdíme,“ myslí si ekonomka Nerudová.
Krize zasáhla i Ladislava Blažka, jehož jméno nese jedna z velkých oděvních firem v Česku. „Posledních pět let se nám dařilo velmi dobře. Myslím, že jsme se opravdu stali lídrem pánské módy na českém trhu,“ říká o své společnosti podnikatel.
Podle děkana Fakulty Financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické Ladislava Mejzlíka společnost za minulé roky bohatla a rostly jí tržby. „Bohužel to zavření obchodů je určitě srazilo,“ komentuje Mejzlík.
„V loňském roce jsme přišli o tržby v hodnotě 250 milionů. Rezervy, které jsme měli, jsme vyčerpali na jaře a už nebylo kde brát.
Výše dluhů se pohybovala kolem 100 milionů a pád dolů je velmi bolestivý,“ popisuje Blažek. Firma vstoupila do insolvence. S věřiteli se dohodla, že jim do tří let zaplatí část dluhů, a to 24 milionů korun.
Souhlasil s tím i soud. Pokud se to Blažkovi podaří, firma se zmenší, ale nezanikne.
Pod tlakem je i další známý oděvní podnikatel Michal Mička se svými firmami Pietro Filipi a Kara Trutnov. „Dluhy v případě Pietro Filipi vůči pronajímatelům a dodavatelům jsou ve výši přibližně 100 milionů korun. V případě Kary je to 45 milionů korun. Pak máme ještě dluhy vůči bance, kde bych nerad uváděl přesné číslo,“ svěřuje se Mička.
Jeho firmy už propustily přes 150 lidí. „Zatím jsme insolvenční návrhy nepodávali. Je to jedna z možností,“ říká podnikatel. O záchraně svých firem jedná se dvěma investory a jasno má být do konce ledna. „Děláme všechno pro to, abychom české značky zachránili. Kara zde má tradici od roku 1948, Pietro Filipi od roku 1993,“ popisuje Mička.
Místo baru prodává koktejly v lahvi
Jan Vlachynský má v Brně pět barů a hotel a zaměstnává asi sto padesát lidí. Kvůli koronavirovým opatřením spustili internetový obchod a přes něj začali prodávat věci, které před krizí nedělali.
Třeba návody na výrobu koktejlů, mikiny nebo čepice. Po uzavření barů a restaurací začali také míchat koktejly. „Některé z těch koktejlů můžeme nalahvovat a vydrží neomezenou dobu.
Jsou to ty, které mají víc alkoholu,“ popisuje svoje současné podnikání Vlachynský.
„Na jaře jsme za březen, duben a květen každý měsíc ztráceli zhruba 2,5 milionu. Teď prostřednictvím rozvozů a výdejních okének v těch jednotlivých barech dokážeme udělat někde zhruba kolem patnácti procent standardních tržeb,“ popisuje podnikatel.
Třetího prosince vláda znovu povolila otevřít restaurace zavřené od konce října. Ján Martinkovič tehdy věřil, že ho to zachrání. „Příprava, nákupy, doplnění zboží, stáhnutí lidí z brigád v supermarketech. Takže děcka, jdeme zpátky,“ přibližuje svoje tehdejší uvažování.
Jenže šest dní poté, co se zaměstnanci vrátili a restaurace se znovu rozjela, přišlo opět omezení. Restaurace musely zavírat už v osm večer. „To je taková míra frustrace, že vy víte, že jste prohrál, že už to dál nejde, už nemáte jakékoliv prostředky k tomu, abyste jel dál. Nechce se vám prostě ani vstát z postele,“ popisuje svoje prožitky Martinkovič.
Musel tedy propustit dvacet lidí a restauraci zavřít. „Gastronomie obecně tratí na té současné uzávěře až tři miliardy týdně,“ říká ekonomický novinář David Klimeš. Vláda nabízí restauracím za půlku října, listopad a prosinec, kdy musely mít zavřeno, celkem 2,5 miliardy korun. Tedy méně, než o kolik jejich sektor přijde podle Klimeše za týden.
Kompenzace podnikatelům
Podle poradenské firmy Bisnode přerušilo loni v Česku podnikání bezmála sto tisíc živnostníků, což je skoro o polovinu víc než předloni. Švýcarská vláda poskytla například v přepočtu skoro bilion korun na půjčky se státní zárukou pro malé a střední firmy ve finančních potížích.
„Státy kolem nás jako Rakousko nebo Německo přistoupily k tomu, že kompenzují obrat,“ říká ekonomka Nerudová. Podnikatelé tam dostávají jako pomoc od státu pětasedmdesát nebo osmdesát procent peněz, které vydělávali loni. „Podnikatelé o tuto kompenzaci v zahraničí nemusí žádat, dostanou ji automaticky na účet,“ vysvětluje Nerudová.
V Česku pomohla vláda s příspěvkem Evropské unie podle svých údajů podnikatelům, živnostníkům a zaměstnancům zatím dvě stě osmdesáti třemi miliardami. Během tří let má teď z Bruselu získat na obnovu ekonomiky přes dvě stě miliard korun. Z dosavadní české státní pomoci vidí ekonomové jako nejlepší programy Antivirus, což jsou peníze na výplaty lidí, kteří v krizi nemůžou pracovat.
„Jedničku bych určitě dala za programy Antivirus, protože ty skutečně pomohly udržet, aby nám neexplodovala nezaměstnanost,“ hodnotí Nerudová. Ta se v Česku během celého krizového roku 2020 zvýšila jen o procentní bod.
Má ale i háček. „Jakmile stát začne vypínat státní pomoc v zaměstnanosti, tedy programy Antivirus, lze očekávat, že míra nezaměstnanosti poroste. Rok 2021 tedy bude klíčový, tam se ukáže, co se v ekonomice vlastně stalo, kolik lidí bude bez práce,“ vysvětluje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Cestovky v krizi
Propouštět už musela nejstarší tuzemská cestovní kancelář Čedok. Dotklo se to devadesáti lidí, což byla skoro polovina zaměstnanců.
„Autobusy nám stojí od poloviny března, museli jsme v podstatě propustit všechny řidiče, podpora je velmi malá.
Ztráty spojené s rušením zájezdů byly více než sto milionů korun, my jsme zatím dostali podporu ve výši přibližně deset milionů korun,“ popisuje zdrcující realitu ředitel Čedoku Stanislav Zeman.
Léto pomohlo cestovním kancelářím jen snížit jarní ztrátu. Čedok přišel za celý rok asi o osmdesát procent tržeb.
Majitel malé cestovky v Příbrami Jan Vondrášek dokonce o devadesát procent. V cestovním ruchu podniká už třicet let.
„Loni jsme plánovali, že pojedeme na Aljašku, kde jsme byli s úspěchem rok předtím a dopadlo to tak, že v červnu nám letecká společnost oznámila, že lety do Anchorage ruší, do dneška jsme pak nedostali zpět peníze,“ popisuje dopad koronakrize Vondrášek. Pomohl mu alespoň zmíněný program Antivirus. „Samozřejmě jsme museli sáhnout do svých rezerv, ale pomohl nám,“ svěřuje se.
Očkování jako spása
Do fastfoodu autem a s kartou. Koronavirus upravil návyky milovníků rychlých občerstvení
Zatímco malé restaurace kvůli pandemii bojují tento rok o svou existenci, provoz v restauracích KFC se v létě i díky zmíněným službám blížil normálním tržbám. V regionech se dokonce zisky vrátily na předkrizové hodnoty.
„Bojovali jsme. Kde to šlo, nechali jsme otevřené výdejní okénko a drive-thru, fungoval KFC Rozvoz. Naše pracovníky jsme jen přesouvali, nemuseli jsme je propouštět a naši dodavatelé, místní české firmy, nás nenechali na holičkách. Žádné výpadky jsme nezaznamenali,“ shrnuje prezident KFC pro Česko a Rakousko Libor Hubík.
Méně bankovek a útlumAsi největší rozmach zažívají restaurace s drive-thru. Během pandemie se o ně přirozeně zájem zvedl a nyní je jejich podíl na prodejích KFC stále o několik procentních bodů vyšší než před krizí. Úspěch má i služba KFC Rozvoz.
Během pandemie se počet objednávek zvýšil o polovinu, byly v průměru o deset procent vyšší. „Podle Ipsosu si třináct procent lidí během pandemie rozvoz vyzkoušelo a teď ho používá častěji. Nejpopulárnější je mezi zákazníky ve věku 25 až 34 let. Průzkum také potvrdil, že čtvrtina lidí podle průzkumu nyní víc platí kartou.
I v KFC teď používá hotovost v průměru o 7,5 procenta lidí méně než v zimě,“ dodává Hubík.
|
Útlum turistického ruchu je na tržbách stále výrazně znát pouze v restauracích v centrech oblíbených destinací.
Naopak provoz v restauracích v regionech se vrátil do normálu téměř hned po květnovém znovuotevření. „Budování nových restaurací i v menších městech byla správná volba.
Ještě letos proto plánujeme otevření tří dalších restaurací – ve Valašském Meziříčí, Karviné a Mladé Boleslavi,“ uvádí za KFC Libor Hubík.
Nový „Mekáč“Podobně sebevědomý postoj jako KFC zaujímá v těchto dnech také největší konkurent tohoto řetězce – McDonald’s.
Mekáč, jak se mu mezi Čechy přezdívá, se totiž před několika dny pochlubil novou pobočkou v Olomouci, do které v době finančních potíží konkurenčních podniků neváhal investovat nemalé peníze.
„V honosném secesním domě z roku 1913 jsme otevřeli na olomouckém náměstí Hrdinů v pořadí 103. restaurace McDonald’s,“ uvádějí zástupci řetězce. „Restaurace nabídne všechny výhody konceptu restaurace nové generace,“ dodávají.
V Olomouci jde o třetí restauraci pod zlatými obloučky. Tentokrát je to však unikátní prostor, který vyžadoval maximální citlivost během přestavby. Secesní dům dříve sloužil Olomoučanům jako biograf Edison, posléze zde bylo kino Mír. Nyní prostory vybízí k zahnání hladu.