V České republice se o bio zajímají hlavně mladí lidé.
Světový trh hlásí dobré časy pro bio sektor. Obrat v globálním měřítku v roce 2015 podle předběžné zprávy výrazně překročil 80 mld. eur. Česká republika má co dohánět.
O tom, že světový vzestup zájmu o biopotraviny a zdravou výživu trvá, svědčí i letošní mezinárodní veletrh BioFach, na který do Norimberku ve dnech 15.-18. února, spolu s veletrhem Vivaness, přijelo rekordních 51 453 odborných návštěvníků. Celý článek
Většina reklamních stojanů patří svou kreativitou k výrazným podporám značky.
Obecně patří POS (Point od Sales) a POP (Point of Purpose) do souboru reklamních materiálů sloužící v místě prodeje pro propagaci určitého výrobku nebo výrobkového sortimentu, ev. jsou součástí celkové komunikace směrem k zákazníkovi.
Pokud se týká vizuální komunikace, mají leccos společného s působením samotných obalů, což je logické, prezentovaný obal i displej musí být designově sjednocen. Celý článek
Vedou diskonty, ale přibývá jich pomalejším tempem.
Maloobchod s rychloobrátkovým zbožím v Polsku loni zažil obtížný rok. Konkurence na trhu dále zhoustla, přibylo různých promočních a slevových akcí. Celkové tržby v daném segmentu meziročně reálně stouply o 4,3 % na zhruba 255 mld. zlotých, což v přepočtu podle aktuálního kurzu odpovídá více než 1,6 bilionu korun.
Maloobchodní prodejní síť tvoří přibližně 361 tisíc obchodů, z toho 115 tis. Celý článek
Míra koncentrace ve je velmi vysoká a dále poroste.
Řetězec zahrnující obdělávání zemědělské půdy, pěstování plodin, chov hospodářských zvířat, potravinářský průmysl a maloobchod s potravinami a dalším zbožím v současné době kontroluje omezený počet nadnárodních koncernů. Studie „Koncernový atlas 2017“ zveřejněná v Německu považuje vysokou koncentraci tohoto byznysu za závažný problém.
Podle studie „Koncernový atlas 2017“ je ohroženo konkurenční prostředí skýtající firemním odběratelům i běžným spotřebitelům možnost širší volby. Celý článek
„Pokud lidi přimějete, aby si začali představovat, jak váš produkt používají, zvýší se šance, že si ho také koupí.“ (Retail Trend Predictions, 2015)
Možná to sami znáte. Do obchodu přicházíte pro rohlíky a kávu. Odcházíte s rohlíky, šamponem, masem, oříšky a alobalem na grilování, s balením pracího prášku, lahví vína – a bez kávy. Děje se to běžně.
V 87,5 % se o nákupu konkrétních věcí rozhodujeme až v obchodě – to bylo prokázáno asociací POPAI CE a agenturou Ipsos při výzkumu nakupování v České republice Shopper Engagement Study, který proběhl v roce 2015. Celý článek
E4. ONE Commerce: Kámen & Internet
Po přečtení titulku si asi většina čtenářů řekne, že není od sebe nic vzdálenějšího. Internet je spojen s představou volnosti a virtuálního světa, zatímco čerpací stanice je případem velmi reálného místa, kde platíme za konkrétní produkt a o virtualitě tu nemůže být řeč. Na příkladech trendů i konkrétních projektů se vás budeme snažit přesvědčit o oprávněnosti našeho tvrzení.
Úvodem se pokusíme oblast čerpacích stanic přiblížit těm, kteří se pohybují mimo tuto obchodní sféru, a to z pohledu profitability čerpací stanice a obsluhy zákazníka. Celý článek
B. Jeden trh a jeden svět: Společenský kontext obchodování
Mnohé menší podniky a jejich manažeři mají ke globálnímu trhu jaksi ambivalentní, sladkokyselý vztah: nesmírně je lákají možnosti, které by tento trh pro jejich byznys mohl představovat, a zároveň je nesmírně děsí rizika vyplývající z jeho odlišnosti od známého trhu domácího. Obezřetnost je zde jistě na místě, ale strach nikoli.
Ač se to může zdát poměrně troufalé, domnívám se na základě svých vlastních zkušeností, že i menší podnik může na globálním trhu uspět, bude-li řídit své podnikání na něm podle několika málo prověřených principů. Celý článek
Nadnárodní řetězce přispěly k další konsolidaci trhu.
Vývoj potravinářského maloobchodu ve východní Evropě v roce 2016 byl charakterizován inovacemi prodejen a snahami o regulaci maloobchodu. Podívejme se detailněji na směry, kterými se maloobchod v loňském roce vyvíjel.
Konsolidace maloobchodního trhu pokračovala i v loňském roce a byly to hlavně nadnárodní řetězce jako Rewe Group a finské Kesko, které přehodnotily své tržní pozice ve východní Evropě. Celý článek
Ruský maloobchod reálně klesá.
Zhruba dvaapůl roku platí ruský zákaz dovozu četných potravin a surovin pro jejich výrobu z EU, USA, Kanady, Japonska Austrálie, Norska a několika dalších zemí.
Rozsáhlým embargem postihujícím dovoz za více než 9 mld. USD Moskva odpověděla na hospodářské sankce, které Západ na jaře roku 2014 uvalil na Rusko za jeho anexi Krymského poloostrova a podněcování ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny. Celý článek
Podle studie společnosti CBRE, světového lídra v oblasti komerčních realitních služeb, je pražská high street nejatraktivnější ve střední a východní Evropě. Díky nedostatku retailových prostor, se rozšiřuje pražská high street do přilehlých ulic Pařížské, Na Příkopě a dalších.
Tomáš Beránek, Head of High Street Retail and Tenant Representation společnosti CBRE, doplňuje: „V současnosti je nejdražší ulicí Pařížská s prime rent 220 EUR/m2/měsíc, kterou následuje ulice Na Příkopě s prime rent 215 EUR/m2/měsíc. Celý článek
2. fáze zavedení EET dopadne na 250 000 podnikatelských subjektů.
Druhá vlna elektronické evidence tržeb startuje 1. března 2017. Dotkne se odhadem 250 tisíc podnikatelských subjektů z maloobchodu a velkoobchodu.
Povinnost evidovat tržby vznikne 1. března odhadem pro 250 000 podnikatelských subjektů. Evidenci budou podléhat tržby z maloobchodu a velkoobchodu, tržby z prodeje zboží (nákup a prodej zboží bez dalšího zpracování), operace obvykle spojené s prodejem (např. sestavení zboží, míchání, plnění do obalů, štítkování…). Celý článek
Výsledky soutěže Mastercard Obchodník roku 2016
Absolutním vítězem a držitelem titulu Mastercard Obchodník roku 2016 se počtvrté v řadě stala IKEA Česká republika. Ta byla zároveň oceněna v rámci oborových kategorií jako Mastercard Obchodník s nábytkem a bytovými doplňky 2016 a získala také titul Moneta Money Bank Obchodník nejvíce doporučovaný zákazníky.
Dalšími vítězi oborových kategorií jsou Kaufland, Teta drogerie, Deichmann-Obuv, Sportisimo, Alza.cz, OBI, Lidl a Tank ONO. Celý článek
Rok 2017 bude v českém retailu ve znamení EET, růstu internetového prodeje, vylepšování kamenných obchodů a jejich vzájemné synergii v podobě multichannel prodeje.
Z pohledu investic je v České republice rok 2017 označován jako rok retailu. „Momentálně je rozpracovaných přibližně 10 transakcí. Z toho pět největších reprezentuje dohromady zhruba miliardu euro. Z pohledu segmentu, do kterého investice směřují, lze rok 2016 označit za kancelářský a rok 2017 se rýsuje jako retailový rok,“ Celý článek
Důraz na digitální transformaci obchodu
Maloobchodní trh prochází další revoluční změnou – digitální transformace definitivně instalovala na královský trůn zákazníka. A ten se chová pro řadu obchodníků i výrobců nečekaně…
Zákazník odmítá respektovat hranice, které mu byly doposud vnucovány, ať ze strany firem či politiků. Chce komunikovat a nakupovat s využitím všech možností, které mu nabízí dnešní digitální doba. Přitom však není připraven zahodit to dobré, tradiční. Celý článek
Zdravé potraviny jsou sezónní potraviny
24.2.2020
Chtěli byste jíst zdravé a kvalitní potraviny? Zkuste se zaměřit na sezónní ovoce a zeleninu.
Sezónní stravování je pro naše tělo přirozené a zajistí mu dostatek živin, které v daném období potřebuje. Máme pro vás několik důvodů, proč se toto stravování vyplatí.
Proč se vytrácí sezónní stravování?
Kdysi bylo sezónní stravování naprosto přirozené. Neexistovaly totiž účinné prostředky ke konzervaci a skladování po dobu několika měsíců bylo u mnoha potravin nemožné. Lidé konzumovali převážně to, co právě rostlo na poli, na zahradě či v lese.
Dnes si díky možnostem distribuce potravin po celém světě můžeme dopřát třeba švestky v zimě, jahody na podzim nebo různé exotické plodiny, které bychom v našich zeměpisných šířkách nedokázali vypěstovat. A právě proto, že máme možnost koupit si potraviny i v době, v níž přirozeně nerostou, se vytrácí potřeba sezónního stravování.
Proč bychom měli jíst sezónní potraviny?
Sezónní potraviny bychom měli jíst především proto, že je to přirozené pro náš organismus, který je zvyklý na život a podmínky v našem klimatickém pásu. Sezónním stravováním navíc podporujeme domácí zemědělství, farmáře, místní pěstitele a také chovatele. A jaké jsou další výhody tohoto stravování?
Výhodnější cena
Jestliže kupujeme ovoce a zeleninu v době, kdy přirozeně roste a je jí všude dostatek, bude cena mnohem výhodnější. Snadno tak můžeme ušetřit a ještě uděláme něco pro své zdraví.
Lepší chuť
Sezónní potraviny, které dozrály na slunci, jsou šťavnaté, svěží, voňavé a mají výraznější chuť. Lokální zemědělci totiž nabízí jen to, co jim právě dozrálo na polích. Oproti tomu ovoce a zelenina ze zahraničí se sklízí nezralá. Dozrává až pomocí chemikálií v kamionech nebo v tzv. dozrávárnách. To má pak velký vliv na chuť i obsah živin.
Obsah živin
Sezónní ovoce a zelenina obsahuje množství důležitých živin, vitamínů, minerálů a antioxidantů, které v daných měsících naše tělo potřebuje. Dovážené potraviny velkou část těchto živin ztrácí kvůli umělému dozrávání a dlouhému skladování.
Podpora našeho zdraví
V každém ročním období má naše tělo jiné požadavky na stravu. Na jaře bychom měli jídelníček odlehčit a detoxikovat organismus, v létě potřebujeme osvěžit, na podzim musíme vyrovnat přechod z horkého léta do chladu a v zimě potřebujeme spoustu vitamínů.
Díky sezónní zelenině a ovoci můžeme tohle vše našemu tělu dopřát. V různých obdobích jsou také aktivní jiné orgány, o které bychom měli více pečovat.
Na jaře jsou aktivnější játra, v létě srdce a tenké střevo, na podzim plíce a tlusté střevo a v zimě pak ledviny či močový měchýř.
Uchování živin v potravinách pomocí sušení
Abyste v zimě tělu dopřáli dostatek živin a vitamínů, můžete si ovoce a zeleninu také usušit. Kromě vitamínů obsahují sušené potraviny i další prospěšné látky.
Houby a ovoce obsahují množství vlákniny, která pomáhá udržovat zdravý trávicí systém. Sušené ovoce je navíc dobrým zdrojem antioxidantů.
Ty nám mohou pomoci v boji proti rakovině, srdečním onemocněním i cukrovce.
Sušené potraviny od J.K. FOOD
V nabídce J.K.FOOD najdete množství sušené zeleniny, jako sušený česnek, cibuli, pažitku a mnoho dalších. Nechybí u nás ani sušené houby. Vyzkoušet můžete třeba lišky, lesní směs nebo Jidášovo ucho a nezapomněli jsme ani na sušené ovoce.
Vyhrát válku motykou: zahrádkářská kampaň dala Británii jídlo i morálku
Ve třicátých letech minulého století pocházelo až 75 procent v Británii spotřebovaných potravin z dovozu, jejich import tvořil okolo 55 milionů tun ročně.
Polovina masa, dvě třetiny všech obilnin, 80 procent ovoce a 90 procent másla muselo na anglický trh připlout na palubách obchodních lodí.
Zdaleka ne všechno toto zboží přitom pocházelo z relativně blízké kontinentální Evropy – šestina masa a polovina sýrů byla do Británie dovážena až z Nového Zélandu.
S tím, jak se citelně komplikovala politická situace v předválečné Evropě, začínalo být nejen ve Westminsterském paláci na zasedáních parlamentu jasné, že pokud ostrovy zamíří do izolace, ocitnou se obyvatelé nejspíš na pokraji hladu a podvýživy.
Příděly řeší jen část problému
Jisté omezené řešení, jak možný neradostný stav alespoň částečně kontrolovat a směrovat, nabízelo vytvoření přídělového systému potravin.
Britská vláda minimálně v tomto aspektu překvapila svou předvídavostí, schéma přídělů rozpracovala už v roce 1936.
Výživové plány vytvořené ministerstvy výživy, zemědělství a obrany spolu s obchodní radou počítaly s registrací obyvatelstva u místně příslušných prodavačů, průběžnou evidencí spotřeby a s vydáváním potravin na základě konkrétní poptávky.
Organizace přinesla nesporný výsledek. Když k 3. září roku 1939 vstupuje Velká Británie po boku Francie do války, jsou první brožurky s přídělovými lístky už více než rok nachystané a jejich celonárodní distribuce zabere jen pět dní.
 Veterináři měli kvůli druhé světové válce ve Velké Británii plné ruce práce. A byla to chmurná práce. Utráceli domácí mazlíčky svých klientů, psy, kočky, králíčky. Jejich majitelé se je v panice rozhodli nechat vybít, aby za válečné nouze nestrádali. Oněch zvířecích obětí války a bezradnosti bylo nejméně milion a půl. |
Definitivní uvedení přídělového systému do chodu si vyžádalo ještě další čtyři měsíce, ale podchycení situace na trhu s potravinami bylo téměř dokonalé. V tisku jste se mohli dočíst, že s přídělovými lístky hospodaří i královská rodina.
Pro maso si chodila k Hall & Sons, vejce, cukr a šunku brala v krámku U Bratří Warrenů na Buckingham Palace Road. A když o pár měsíců později zavítá do Británie jako vzácná návštěva Eleanor Rooseveltová, dostane vlastní set lístků i ona.
Systém, který nepřipouštěl výjimky, se navenek jevil spravedlivý a pozitivně motivoval morálku obyvatel. Díky němu se také ceny potravin, tedy alespoň těch, které byly momentálně dostupné, nezvýšily více než o 20 procent. Ani dobře fungující systém přídělů však nedokázal zastřít podstatný fakt. Země, závislá na dovozu potravin, nemohla izolaci dlouhodobě ustát.
Nečekejme na pomoc, pěstujme si sami!
Příliš důvodů k optimismu však nedával ani vývoj situace na válečných frontách, od evakuace armádních sborů z Dunkerku šla britská vojska od porážky k porážce. V lednu 1941 poklesl dovoz potravin ze zámoří na 14,65 milionu tun a reálně hrozilo, že morálka dosud víceméně nezlomených Britů podlehne vyhladovění. Jak zařídit, aby se nezačalo prohrávat i v zázemí?
Odpovědí se stala rozsáhlá agro-kampaň, která byla rovněž připravovaná už léta dopředu. Jejím architektem byl John Raeburn, profesor zemědělské ekonomie z Oxfordu.
Raeburn, původním zaměřením statistik, měl pro tento náročný úkol víc než dobrou praxi, léta před válkou totiž zpracovával plány národní výživy pro „nenakrmitelnou“ Čínu.
A během své stáže v Nankingu pochopil, že dalekosáhlé distribuční sítě potravin budou vždy náchylné k výpadkům. A to i v míru, natož pak za války.
Jídlo proto musí vznikat ideálně v místě spotřeby, soudil. Raeburnův první a zásadní přínos spočíval v tom, že o této tezi dokázal přesvědčit Fredericka Marquiese, hraběte z Wooltonu, který tou dobou spravoval ministerstvo výživy.
Může se to zdát jako maličkost, ale rozhodnutí „pěstovat si maximum potravin sami“ bylo pro britské válečné úsilí zásadní.
A cesta k němu nebyla přímá, zástupci opoziční myšlenky, že se Británie dokáže udržet díky zásobování ze Spojených států nebo Kanady, byli totiž poměrně silní.
Raeburnovu úsudku dala nakonec za pravdu německá ponorková blokáda ostrovů a bombardovací blitz. Jeho kampaň nazvaná Dig for Victory, tedy Okopávej pro vítězství, Britům válku nevyhrála, ale rozhodně jim umožnila ji neprohrát.
Boj se vede všude, v kuchyni i na zahradě
Pravda, hned podtitul celonárodní zahradnické kampaně se dostával do konfliktu s ministerstvem obrany, protože hlásal „Nepotřebujeme lodě, potřebujeme rýče!“ Raeburnovi šlo nicméně o to, že než čekat, až jednou prorazí blokádu konvoj se zásobami, bude účelnější pěstovat si jídlo pro obživu sami.
Zahradničení také dávalo úplně jiný smysl životům civilistů. Nemuseli své volno trávit jen posloucháním ne zrovna radostných zpráv z rádia, strachovat se celé dny o holý život, bát se invaze.
Mohli se sami aktivně zapojit, přispět svým dílem. Ne každý může být vojákem, letcem nebo námořníkem, ale k boji s nepřítelem mohou přispět jinak.
Tím, že do ruky vezmou motyku a hrábě a na vítězství své země začnou pracovat i oni.
Obdělávatelných ploch bylo na ostrovech víc než dost. Vzhledem k tomu, že 15 procent z 50 milionů obyvatelstva sloužilo v různých sekcích obrany země, byla nouze o pracovní síly.
Zahradnická kampaň se i proto rozhodně neomezovala jen na venkov.
Ministerstvo pro zemědělství distribuovalo přes deset milionů letáků, které vysvětlovaly, jak změnit v políčka produkující zeleninu například květinové předzahrádky ve městech.
„Na parádu teď není čas. Místo růží mrkev, místo chryzantém cibule! Hlad? Kdepak, vlastní vypěstovanou úrodou můžete kompenzovat výpadky přídělového systému.
Na to, co si sami vypěstujete, přídělové lístky nepotřebujete. Škoda každého květináče, ve kterém neroste salát nebo pažitka,“ přesvědčovala propaganda. A lidé ve městech, zkroušení válkou, na to slyšeli.
Aby ne, když „na jednom akru dokážete vypěstovat zeleninu za 80 liber“.
Jen v Londýně vzniklo 1,4 milionu soukromých zahrádek u domů, řada dalších, komunitních vyrostla pod korunami stromů v městských parcích, na školních hřištích, dokonce i na golfových trávnících. Co na tom, že golfový green tu rostl staletí? Nyní šlo Británii o všechno.
Osazení zeleninou se dočkaly i hradní příkopy londýnského Toweru, Buckinghamského paláce nebo hradu ve Windsoru. „Vedeme tu opravdovou bitvu o jídlo,“ chválil ony aktivity Lord Woolton. „Každý řádek, každý záhonek šetří místo v podpalubí konvojů se zásobami. Válku v kuchyni nemůžeme vyhrát bez bitev na našich zahradách. Zvítězíme!“
Kampaň cílila na nejmladší. Ze stránek novin i propagačních letáků vyskakovaly komiksové postavičky Kapitána Mrkve a jeho kamaráda Petra Brambory, které ukazovaly, že i malá zahrada znamená velkou změnu: „Jsi moc malý na to, abys unesl motyku? Sbírej po ulicích koňský hnůj!“
Národ neporažených zahradníků
Žádné místo nebylo příliš malé na to, aby nemohlo pomoci. Pokud na něm nemohla růst kukuřice, tuřín nebo tykve, vždy se tam mohlo dařit bylinkám. A i ty, jak propagovaly krajské bylinkářské výbory, něco znamenaly. Nahrazují a doplňují nedostatková léčiva, která prioritně směřovala do polních nemocnic. Blín, náprstníky nebo divizny tak začaly nahrazovat sezónní tulipány a vřesovce.
A když německá bomba zasáhla Hyde Square a vytvořila tam obrovský kráter? „Nacisté chtěli zasít smrt, ale my do kráteru vsadíme zahradu a život!“ zněla zemědělská odpověď. Zahradničení se stalo plnokrevným nástrojem boje. A nebylo příliš neobvyklé vidět krále Jiřího VI., jak s rýčem zúrodňuje květinový záhonek u Albertova památníku v Kensingtonských zahradách.
Každou neděli si 3,5 milionu posluchačů mohlo naladit vysílání první zahradnické celebrity Cecila Henry Middletona, který předával pěstitelské zkušenosti. Nabádal také k občanským brigádám, které měly zúrodnit každou dosud nevyužívanou píď země.
Znovu také vznikla iniciativa Women Land Army, dobrovolné sbory žen, které se chtěly zapojit do práce na velkých polích.
Nechyběly písničky, básničky, úderné slogany jako například „Dig! Dig! Dig! And your muscles will grow big“ (Kopej, kopej, kopej a narostou ti svaly!).
O tom, co se dalo ze zelí, mrkve, cibule nebo dýní připravit, obšírně referovaly recepty a doporučení. Kutilských a kulinářských tipů, například jak dlouho udržet zeleninu čerstvou nebo jak se zbavit škůdců, byly plné všechny noviny.
A reportáže o úspěšných zahradnících plnily filmové žurnály. Kamery nechyběly například v Tottenhamu, kde obyvatelé vytvořili 150 akrů zahrad a zahrádek. „Německé ponorky můžeme porazit každou stopou čtvereční naší půdy,“ tvrdili tamní hrdí pěstitelé.
Zahrady vznikaly i v Benthal Green, na vybombardovaném East Endu. Byl na ně mnohem lepší pohled než na rozvrácené ruiny. Linie záhonků se vinuly i podél silnic, třeba v Manchesteru.
Nebyla to nejúrodnější políčka, veřejně však demonstrovala odhodlání bojovat.
Slepice do každé rodiny
Všeobecný nedostatek potravin se pochopitelně nedal kompenzovat jen zeleninou. Po zahájení námořní blokády musela být vybita většina chovů drůbeže, protože pro ně nebyl dostatek krmiva. Přídělový systém vám tak umožnil dobrat se jednoho vajíčka týdně, těhotné ženy nebo vegetariáni měli nárok na dvě.
Lidé proto doma začínali rovněž chovat slepice. Ani londýnský Hotel Savoy nestál stranou, jeho šéfmanažer Hugh Wontner nechal na chov slepic přebudovat část parkoviště, kde se pak pořádaly debaty domácích chovatelů. S králíky to bylo podobné, navíc u nich panoval odbyt po kůžích, které vykupovala armáda.
Na předměstích vznikaly Prasečí kluby, komunitně spravované chovy vepřů. Přinášením odpadu z vlastní kuchyně jste si na nich vydělali na přídělový lístek na maso. V Londýně tak vyrostlo ročně kolem šesti tisíc čuníků.
Prase nebo krávu jste mohl samozřejmě držet i doma, ale musely být registrované.
Na polovinu masa z porážky pak měla nárok vláda, která svůj díl dál distribuovala do armády, do veřejných vývařoven v rozbombardovaných čtvrtích nebo do nemocnic.
Recept na vítězství
V roce 1943 mělo dvě zahrádky už 55 procent všech britských domácností a závislost na dovozu potravin se snížila o polovinu. Na konci války si Britové byli schopni vyrobit 75 procent spotřebovávané potravy.
Samozřejmě, do válkou značně zjednodušené gastronomie pronikla řada doplňků a náhražek, například margaríny místo tuků, uzeniny s desetiprocentním podílem masa nebo univerzální chleby, bohaté na vitaminy a vlákninu, ale nikoliv už na mouku.
Dnes už polozapomenutá kampaň Dig for Victory přesto zůstala jedním z největších strategických úspěchů Velké Británie. Vítězstvím, které jim pomohlo vyhrát válku o zásobování, stejně jako o morálku civilního obyvatelstva.
Britští zemědělci vozí letadly pracovníky z východní Evropy
Ilustrační foto
•
ZDROJ: shutterstock.com
Úrodu ovoce a zeleniny ve Velké Británii v minulosti tradičně zachraňovali pracovníci z východní Evropy. Obvyklý scénář narušila pandemie koronaviru, která přerušila pravidelnou mezinárodní dopravu. Britským farmářům budou v sezoně chybět desítky tisíc pracovníků a sehnat je na domácím trhu se jim nedaří – a tak organizují charterové lety z Rumunska a z dalších zemí.
První let se 150 pracovníky z Rumunska se uskutečnil ve čtvrtek, uvedla pro BBC letecká společnost Air Charter Service, která jej zajišťovala. V plánu je dalších až pět zpátečních letů na období od dubna do června. Objednatele letů společnost neuvedla.
„Za naše služby částečně platí farmáři a částečně personální agentury. Očekáváme, že se takových letů uskuteční mnohem více,“ řekl magazínu Farmers Weekly ředitel pro komerční dopravu Air Charter Service Matthew Purton. „Pokud se nestane něco zásadního, měli bychom na britské farmy dopravit kolem 3000 lidí,“ dodal.
K objednání dvou z těchto letů se přihlásil jeden z největších britských producentů čerstvých potravin, společnost G’s Fresh. Manažer firmy Derek Wilkinson pro BBC uvedl, že pracovníci z prvního letu budou zaměstnáni na farmě na východě Anglie, kde budou sklízet salát.
- Po příletu do Británie projdou všichni pracovníci zdravotní prohlídkou, přičemž každému, komu bude naměřena teplota, úřady nařídí karanténu.
Podle Wilkinsona jeho farmy potřebují 3000 sezonních pracovníků. Nedostatek lidí hrozí především během květnové sklizně jarní cibule a poté v červnu, kdy se sklízí hrách a fazole. G’s Fresh se snaží hledat zaměstnance i mezi Brity, zatím se jí přihlásilo domácích 500 uchazečů.
Náborové kampaně zaměřené na domácí pracovníky spustili i další britští pěstitelé. Britský Národní svaz farmářů odhadl, že během sklizně zeleniny a ovoce bude zemědělcům chybět až 70 tisíc pracovníků. Kampaň se snaží nalákat na pole a do sadů studenty a pracovníky, kteří přišli o zaměstnání v restauracích, kavárnách či v obchodech.
Data pracovních portálů ukazují, že kampaň cíl neminula. Server Totaljobs uvedl, že za jeden týden se počet vyhledání pojmu „česač ovoce“ zvedl o 338 procent, „pracovník na farmě“ zaznamenal růst o 107 procent.
Konkurenční portál Indeed.co.uk zaznamenal od 18. března do 1. dubna růst vyhledávání prací v zemědělství o 6000 procent. Podle serveru Monster se počet podobných vyhledávání téměř ztrojnásobil.
Zkušenosti charitativní organizace Concordia ale naznačují, že tato čísla ještě nemusejí pro farmáře nic znamenat.
Organizace, která obvykle hledá mladým lidem pracovní zkušenosti a dobrovolnictví v zahraničí, začala zájemcům nabízet práci v britském zemědělství.
Během uplynulých deseti dnů tak její jednotliví klienti dostali 900 konkrétních nabídek na zaměstnání, možnost využilo ale jen 112 z nich.
Air Charter Service nelétá se sezonními pracovníky jen do Británie. Aerolinky v uplynulých týdnech přepravily více než tisícovku lidí z Rumunska a z Bulharska za prací do Německa.
Autor: bru
Zahrádkařením k vítězství: Britská válečná kampaň Dig for Victory
Velká Británie Více informací
Na konci 30. let minulého století se do Británie dováželo 70 % potravin (asi 20 milionů tun ročně). Po vypuknutí války ohrožovaly německé ponorky zásobování tak vážným způsobem, že hrozilo hladovění obyvatelstva. Podle evidence válečného kabinetu se roční dovoz potravin snížil do roku 1941 na 14,65 milionu tun.
Králíci, kuřata, kozy
Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Královskou zahradnickou společností proto zahájilo v říjnu 1939 kampaň apelující na občany, aby podle svých možností přispěli k domácí produkci. Slogan „Rýče, ne lodě“ povzbuzoval obyvatele k zakládání zahrádek na všech dostupných pozemcích.
Do poštovních schránek roznesli doručovatelé 10 milionů letáků s pokyny, jak pěstovat zeleninu a ovoce. K obohacení jídelníčku, který omezoval striktní přídělový systém, bylo možné chovat králíky, kuřata či kozy. Nejedna městská rodina postavila na dvorku chlívek pro vepře, kterého vykrmovala zbytky z kuchyně.
Zelenina z vodního příkopu
Do roku 1942 se polovina občanů zapojila do národní „zahradní fronty“ a bylo obděláváno 26 000 čtverečních kilometrů. Školní hřiště, veřejné zahrady nebo nádvoří továren se proměnily v zahrádky.
Ve vodním příkopu kolem Toweru rostla zelenina, a dokonce i královská rodina obětovala své růžové záhony pro pěstování cibule.
Kreslené postavičky „Doktor mrkev“ a „Péťa brambora“ přispěly do kampaně svými písněmi a knihami receptů.
Každou neděli si miliony lidí poslechly v rozhlase rady první zahrádkářské celebrity Cecila Henryho Middletona, který svůj pořad In Your Garden prokládal typickým britským humorem, když například radil použít omítku opadanou z domů po bombardování k vápnění půdy. Podle Královské zahradnické společnosti se počet zahrádek v Británii zvýšil během války ze 700 000 na dvojnásobek a podařilo se na nich vyprodukovat 1,3 milionu tun zemědělských plodin.
TIP: Bitva o hrad Itter: Pozoruhodné spojenectví Spojenců a Wehrmachtu
Spolu se státními investicemi, které pomohly klasickým farmářům, vedla kampaň k tomu, že Spojené království dokázalo snížit svou závislost na dovozu potravin o polovinu. Masivní vládní kampaně se objevily také v jiných válčících zemích, například v Austrálii, Kanadě či USA, ale největší intenzity a úspěchů dosáhli v oblasti samozásobení pravděpodobně Britové.
Britským farmám chybí pracovníci z Evropy. Přiložte sami ruku k dílu, vyzval Brity princ Charles
Řecko se možná pro zahraniční turisty otevře dříve než prvního července, který ještě minulý týden vláda uváděla jako možný termín. Podle úterní zprávy deníku Kathimerini úřady uvažují o tom, že náštěvníci z Evropské unie a Izraele budou moci přijet za rekreací už v půlce června. Oficiálně by měl termín pro otevření hranic tento týden oznámit řecký premiér Kyriakos Mitsotakis.
Atény začaly s rozvolňování karanténních opatření tento měsíc.
V neděli se poprvé opět mohli věřící účastnit bohoslužeb, v pondělí se otevřely archeologické památky a příští týden začnou fungovat restaurace, kavárny a bary. Na 15.
června vláda naplánovala otevření muzeí a ve stejném termínu se můžou otevřít i sezonní ubytovací zařízení. Celoročně provozované penziony a hotely ubytují první zákazníky už 1. června.
Belgičtí zdravotníci chystají kvůli výroku ministryně stávku
Část belgických zdravotníků pohrozila stávkou kvůli vyostřujícím se sporům s vládou. Dlouhodobě napjatou situaci zhoršila víkendová návštěva premiérky Sophie Wilmésové v jedné z nemocnic, kde se k ní shromážděný personál demonstrativně otočil zády, neboť podle zdravotníků neřeší akutní nedostatek sil a peněz v oboru.
Poté, co jedna z ministryň řekla, že se zdravotníci chovají „jako děti, které nedostaly, co chtějí“, začaly odbory chystat časově neomezený protest.
Sama premiérka, jejíž počínání během krize většina Belgičanů schvaluje, reagovala smířlivěji.
Podotkla sice, že zdravotníci již před vypuknutím pandemie věděli, že si volí náročné povolání, avšak připustila, že význam zdravotnických profesí je třeba posílit.
Belgie patří k zemím výrazně zasaženým šířením nemoci covid-19, kvůli níž byly zdejší nemocnice v minulých týdnech pod velkým tlakem. V některých zdravotnických zařízeních se naplnila kapacita lůžek a personál byl přetížen dlouhými službami kvůli nedostatku náhradníků.
Belgičané práci lékařů a zdravotníků již od března oceňují každovečerním potleskem, avšak řada profesionálů z nemocnic dává najevo, že by jim byla milejší reforma zdravotní péče, která by do systému přidala lidi i peníze.
Světová banka již poskytla koronavirovou pomoc ve sto zemích
Světová banka již spustila své nouzové programy koronavirové pomoci ve sto rozvojových zemích a zavázala se poskytnout zvýhodněné půjčky a garance za zhruba 5,5 miliardy amerických dolarů (138,3 miliardy korun).
Uvedl to prezident organizace David Malpass, který varoval, že globální pandemie a s ní související omezení ekonomické aktivity může stáhnout až 60 milionů lidí do extrémní chudoby. Budou tak vymazány snahy o snížení chudoby z posledních tří let. Globální ekonomika by pak mohla letos klesnout o pět procent.
Malpass rovněž prohlásil, že je znechucený neochotou soukromých věřitelů účastnit se programu odpuštění dluhů pro nejchudší země světa. Někteří komerční věřitelé stále a ve velkém přijímají platby dokonce i od nejchudších zemí.
Prodej aut v EU klesl o tři čtvrtiny
Podle Evropského sdružení výrobců aut klesl prodej nových osobních vozů v Evropské unii v dubnu meziročně o rekordních 76,3 procenta. Většina prodejen aut v EU byla podle sdružení v důsledku opatření proti šíření koronaviru po celý duben uzavřena.
„První celý měsíc s restrikcemi souvisejícími s nemocí covid-19 vedl k nejvýraznějšímu měsíčnímu propadu poptávky od začátku záznamů,“ uvedlo sdružení s tím, že se během dubna prodalo 270 682 vozů. V období od ledna do dubna prodej aut v EU meziročně klesl o 38,5 procenta na 2,75 milionu vozů.
Státy EU chtějí podpořit koronavirem zasaženou kulturu
Evropská unie se chystá podpořit kulturu a kreativní obory, které přišly či přijdou o velkou část příjmů kvůli šířící se nákaze koronavirem. Kromě pomoci, kterou poskytují kulturním institucím jednotlivé státy, se chystá v rámci několika výzev přispět desítkami milionů eur také Evropská komise.
Po úterní videokonferenci ministrů kultury to řekla eurokomisařka Mariya Gabrielová. Ministři chtějí, aby pomoc evropské kultuře byla součástí chystaného fondu na podporu oživení ekonomik.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že „zhruba týden a půl“ každý den bere antimalarikum hydroxychlorochin a zinkový doplněk stravy ve snaze zmírnit zdravotní potíže, pokud by se nakazil koronavirem. Účinnost přípravku k léčbě covidu-19 se přitom dosud neprokázala, jak připomněla agentura AP.
Prezident dodal, že lékař Bílého domu mu užívání antimalarika nepředepsal, přípravek si prý Trump sám vyžádal. „Začal jsem to brát, protože si myslím, že je to dobré,“ řekl Trump. „Slyšel jsem mnoho dobrých příběhů,“ doplnil.
Americký prezident v minulosti opakovaně hovořil o hydroxychlorochinu jako o potenciálním léku proti covidu-19, navzdory varováním lékařů a úřadů. Přípravek může u některých pacientů vyvolat vážné vedlejší účinky a jeho účinnost proti koronaviru se dosud neprokázala.
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v dubnu před užíváním hydroxychlorochinu u pacientů s covidem-19 mimo nemocnice a klinické testy varoval s tím, že může způsobit vážné poruchy srdečního rytmu.
Jídlo z blízka. Situace ve Velké Británii
Jídlo z blízka neboli lokální či místní jídlo lze definovat jako jídlo získané výrobou či zpracováním (nejlépe v rámci udržitelného či ekologického hospodaření) v místě jeho vzniku, kde také slouží ke spotřebě či distribuci místním obyvatelům. K distribuci by mělo docházet především prostřednictvím přímého prodeje nebo malých zásobovacích řetězců.
Dva příklady jídla z blízka
Pro přiblížení praxe jsem si vybrala Velkou Británii a Českou republiku, dva naprosto odlišné systémy místních potravin. Velká Británie je typickým příkladem země, která skončila ve spárech super- a hypermarketů, kde potraviny nakupuje až 80 % Britů.
Díky geografickým dispozicím není ani zdaleka soběstačná, a proto musí velkou část potravin importovat. Potýká se s následky intenzivního hospodaření. Vzpomeňme na výskyt BSE či slintavky a kulhavky. A s konzumním způsobem života souvisí i stravování.
Současní Britové mají jedny z nejhorších stravovacích návyků v Evropě, s velmi nízkou spotřebou zeleniny. Tyto aspekty zásadně ovlivnily proměnu chování a orientace britských producentů a spotřebitelů, a tak se propagace místních potravin stává častým námětem kampaní aktivistických hnutí.
Systému místních potravin se věnují i média, spotřebitelé jsou si tak problému distribuce a produkce potravin dobře vědomi. V posledních letech se v této souvislosti hovoří o tzv. hnutí za jídlo z blízka a místní potraviny jsou ve stále větší oblibě.
Místní trhy
Místní trhy jsou trhy, na kterých sami farmáři, pěstitelé a výrobci z dané lokality prodávají svou produkci přímo výrobcům. U nás jsou trhy a tržnice něčím, co bylo tradicí po staletí, ale z Británie v posledních desetiletích mizely a nyní prožívají svou renesanci.
Ten, kdo se chce se svou produkcí zapojit, musí projít kontrolami Asociace národních prodejců a trhů (FARMA), zda splňuje všechna kritéria. FARMA uděluje certifikát i farmářským trhům a spotřebitel má tak zaručeno, že trh, který jej získá, nabízí zaručeně místní, etické, čerstvé a pro životní prostředí udržitelné produkty. První farmářské trhy začaly vznikat v 2. pol. 90.
let a v současnosti je v Británii provozováno přes 500 farmářských trhů, z nichž polovina drží FARMA certifikát.
Prodej ze dvora
Stále větší oblibě se těší obchody na farmě a ze dvora, které jsou často spojeny i s jinou aktivitou, jako je prohlídka farmy, konání oslav při sklizni či vítání jara. U řady farem funguje i kavárna či restaurace, kde vaří z místních surovin, a je populární destinací rodin s dětmi. Zvláštností jsou městské farmy. Např.
v jihozápadoanglickém městě Bristol, které je o něco větší než Brno, lze napočítat několik farem, které sídlí nedaleko centra.
Městské farmy využívají ke svému chodu značné podpory z řad dobrovolníků, kteří se starají o zvířata, prodávají ve stánku na farmářských trzích a jiných společenských událostech či obsluhují v kavárně či obchůdku.
Zemědělství vzájemné podpory
Spotřebitel se může zapojit i díky komunitou podporovanému zemědělství (KPZ), což je vztah vzájemné podpory mezi farmářem a spotřebitelem, kdy jsou sdíleny povinnosti a odměny zemědělského hospodaření.
Farmář dostane zaplaceno více za svou úrodu a spotřebitel má zaručenou kvalitu potravin. Důraz je kladen na rozvoj komunity, budují se vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy komunity a farmou zároveň. Tato forma hospodaření vznikla v 70.
letech v Německu a Švýcarsku, později se stala velmi oblíbenou v USA, až se začátkem 90. let dostala do Británie. Modelů KPZ je celá řada. Nejčastěji je založeno na členském příspěvku či na zakoupení akcií. Ale setkáme se např.
i s principem družstev, kdy se dvě či více farem spojí a spolupracují na pokrytí požadavků zákazníka. Nebo jde o spojení farmářů a spotřebitelů, kde spotřebitelé mají větší podíl na KPZ.
Krabicové systémy
Velmi populární jsou též krabicové systémy, kdy zákazník každý týden obdrží krabici čerstvého, většinou místního, sezonního zboží. Platba probíhá buď předem a zákazník dostává každý týden své předplacené jídlo a předem neví, co bude obsahem dodávky, anebo zákazníci platí až při dodání a již vědí, co součástí dodávky je.
Při distribuci krabic se velmi dobře uplatňuje internet.
Většina farem, které krabicový systém nabízejí, vede svou webovou stránku nebo ještě častěji je součástí internetové databáze, kde stačí zadat poštovní směrovací číslo bydliště zákazníka, jemuž se objeví informace o všech poskytovatelích krabicového systému, jejich nabídce, vyzvednutí zásilky atd.
Kdo je na tom líp?
V České republice je situace poněkud odlišná. Aktivní propagace jídla z blízka postupuje jen velmi pomalu a je činností několika málo skupin. Zmiňme např.
aktivity občanského sdružení Horní mlýn (Křtiny u Brna) a nevládních organizací Rosa (České Budějovice), Veronica (Brno a Hostětín) či Hnutí Duha (Brno). Nicméně i u nás téměř všechny zmíněné aktivity hnutí za jídlo z blízka najdeme.
Samozásobitelství je v českých poměrech i přes narůstající oblibu nákupu levných potravin v supermarketu stále poměrně běžnou cestou, jak se místní potraviny dostanou na náš talíř.
Nelze jednoznačně tvrdit, která země má větší předpoklady k uplatnění lokalizačních principů potravinového průmyslu v praxi. Britské i české hospodaření mohou z minulosti čerpat principy, jak na jídlo z blízka.
Británie systémem státní podpory provázaným s neziskovou a občanskou sférou, Česká republika má výhodu ve venkově, kde přežily hodnoty jako solidarita, vzájemná pomoc či sepětí s přírodou.
Hodnoty, které jsou důležité pro zapojení do místních aktivit za jídlo z blízka.
Mgr. Eva Vávrů téma zpracovala v diplomové práci, kterou na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity absolvovala obor humanitní environmentalistika. V současnosti sbírá zkušenosti jako dobrovolník v projektu Eat Somerset v městečku Bath nedaleko Bristolu v Jihozápadní Anglii, pěstuje kombuchu a hraje na saxofon.