Vědci zkoumají využití lysohlávek při léčbě psychických nemocí

Vědci zkoumají využití lysohlávek při léčbě psychických nemocí

Jestli jste si mysleli, že psychohoubaření vzniklo v minulém století na Luční boudě v Krkonoších, zklameme vás. Houby lidé využívají k psychospirituálním i léčebným čelům už několik tisíciletí. Abychom byli konkrétní, tak v severní Africe najdete jeskynní malbu, zachycující šamanskou léčbu houbičkami, z období mezolitu. Psilocybinové houby používali i středoameričtí indiáni dávno před tím, než jejich zemi obsadil Kryštof Kolumbus.

Dědictví amatérského mykologa Evropa a lidé západního světa však byli v tomto směru hodně pozadu a s psychoaktivními houbami jsme se seznámili až v roce 1955. Tím, kdo je uvedl do společnosti, byl amatérský mykolog Robert Gordon Wasson. Svůj zážitek z účasti na houbičkové seanci se šamankou Marií Sabinou publikoval v časopise Life. Opomenout nemůžeme ani chemika Alberta Hofmanna, který se proslavil náhodnou syntézou kyseliny lysergové z hub, které zkoumal a v roce 1943 objevil LSD. Ani jeho houbičky nenechaly chladným a jako první izoloval psilocin a psilocybin, látky odpovědné za psychoaktivní účinek

Mohlo by vás také zajímat: Vaše mladší já na to šlo správně: studie dokazuje, že vybarvování zvyšuje psychickou pohodu

Na šikmou plochu s psychedeliky Kromě R. G. Wassona a Alberta Hofmanna se psychedeliky zabývali další dva slavní muži. Jeden z nich kvůli nim dokonce strávil pár let ve vězení. Je jím psycholog Timothy Leary, propagátor LSD a miláček všech hipíků.

Americký prezident Nixon ho označil za nejnebezpečnějšího muže v Americe. Hofmann i Wasson viděli v psychedelikách cestu pro rozvoj člověka i celé společnosti.

Na konferenci o škodlivosti či užitku psychedelik se Humphrey Osmond, pionýr výzkumu LSD, zeptal jednoho z jejich odpůrců: „Dovedete si představit stejnou diskusi o noži? Je nůž něco nesmírně nebezpečného, nebo užitečného? Přední chirurg by tvrdil, že se jedná o užitečný nástroj, pokud je člověk vyškolený. Šéf newyorské policie by přinesl statistiky lidí, kteří byli ubodáni.“ Vyplývá z toho jediné:

Nikoli látka sama, ale člověk je vinen jejím zacházením zlem, které umí způsobit.

Nejen houbičkami dobrá nálada je živa Zajímavé jsou také výsledky několika výzkumů zabývajících se využitím ketaminu při léčbě unipolární i bipolární deprese. Doktor Páleníček z Národního ústavu pro duševní zdraví v rozhovoru pro portál Psychologie.cz řekl, že ketamin funguje velice dobře i v případech, kde dosavadní léčba selhala. Depresi samozřejmě nelze léčit pouze ketaminem, nicméně by mohl být zajímavým doplňkem, zejména u pacientů v kritickém stavu se sebevražednými sklony. Běžná antidepresiva totiž začnou fungovat v řádu několika týdnů, a někdy tak může být pozdě.

Čechy rájem psychedelik? Ještě v 70. letech minulého století se v opavské GALENĚ, státním podniku, legálně vyrábělo LSD. Byli jsme jediná země na světě, kde to bylo možné. Za komunismu v Československu probíhal také obsáhlý výzkum ohledně využití lysohlávek v psychiatrii. Podílel se na něm také tehdejší primář psychiatrické léčebny v Sadské na Nymbursku Milan Hausner.

Státní bezpečnost však začala uvažovat o zneužití lysohlávek při výsleších, což doktor Hausner odmítl, a výzkum tak skončil. Pak nastalo dlouhé ticho po psychedelické pěšině.

V současné době ale bádání opět rozkvétá. Národní ústav duševního zdraví se totiž účastní nového výzkumu britského startupu Compass Pathways, který oprášil myšlenku využívání psychedelik, v tomto případě psilocybinu, v léčbě psychických onemocnění.

Testovat se bude v osmi evropských zemích na pečlivě vybraných dobrovolnících, kterých se přihlásil rekordní počet. Pokud by vám to snad bylo líto a chtěli byste se do světů barev a iluzí podívat na vlastní pěst, buďte víc než opatrní.

Pokud spucujete pytlík lysohlávek ve sklepě ve společnosti někoho, o kom si i za střízliva myslíte, že si po nocích představuje vaše tělo bez hlavy, moc si to neužijete. Raději počkejte, k čemu dojdou vědci.  

#Markéta Schinkmannová

Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…

Mohlo by vás také zajímat: Detox pro mysl: jak nadměrné pití ovlivňuje naši psychiku

Jak může jediný „trip“ změnit osobnost

Velká část společnosti vnímá psychedelika jako rovné jiným drogám a spojuje si je tedy s mnoha negativními charakteristikami. Jde o představu, kterou se vědci snaží v poslední době změnit; ukázat, že tyto látky mohou být prospěšné v mnoha oblastech psychiatrie.

Psychedelika mohou být pro psychiatrii tím, čím je mikroskop pro biologii či dalekohled pro astronomii. (prof. Stanislav Grof v roce 1975)

Více než 40 let po výroku prof. Grofa nové výzkumy naznačují, že látky, které byly po celou tu dobu zakazovány a tabuizovány, by mohly mít vliv na neuroplastické pochody v lidském mozku.

Drogy, jako pomoc nemocným

Dlouho se předpokládalo, že mozek se vyvíjí pouze v raném dětství. V současné době už ale víme, že bez plastických změn by mozek byl zcela nepružnou strukturou, nemohli bychom se nic naučit ani si nic zapamatovat.

Základní formování mozkové tkáně máme všichni dané geneticky, během života se ale mozek umí přizpůsobit vnějším i vnitřním vlivům a patřičně na ně reagovat právě reorganizací svých struktur. Mechanismem obnovování a rozvíjení mozku je neuroplasticita. Můžeme ji rozdělit na tvorbu nových neuronů (tzv.

neurogenezi) a na neuroplastické změny již existujících neuronů ‑ jako zesilování či zeslabování již fungujících synapsí a vytváření zcela nových spojení mezi neurony (tzv. synaptogeneze). Míra těchto dějů přitom není pevně dána a reaguje flexibilně na různé změny vnějšího prostředí.

Například u pacientů trpících depresí či schizofrenií a u lidí závislých na návykových látkách (opiáty, alkohol) či při chronickém stresu (vyšší hladiny kortikoidů) jsou tyto procesy významně narušeny. Neuroplasticky působí naopak stimulující prostředí, učení a pohybová aktivita.

Z klinického hlediska je podstatné, že míru těchto změn je možno ovlivnit i farmakologicky, neuroplasticitu zvyšují téměř všechna antidepresiva či lithium.

Dnešní experimentální psychiatři v psychedelických látkách opět spatřují prostředek, jak pomoci nemocným, a to zejména těm, kterým konvenční léčba pomoci nedokáže

Psychedelické látky, známé také jako halucinogeny, jsou chemicky různorodou skupinou látek, kterou spojuje charakter intoxikace – tzv. změněný stav vědomí (tzv. Altered State of Consciousness, ASC). Ten se kvalitou hodně odlišuje od běžného nastavení psychiky, nastávají při něm komplexní změny vnímání (halucinace, tzv.

synestesie – například slyšení barev – a eidetismus – velmi živé představy), poruchy myšlení (rozvolnění asociací, ztráta logiky) a značné zesílení emočního prožívání (jak pozitivních tak i negativních emocí).

Existuje velké množství psychedelických látek; mezi ty, u nichž věda v současnosti zkoumá terapeutické účinky, patří klasické halucinogeny, empatogeny, disociativní anestetika a některé další substance (viz rozbalovací box).

Psychedelika s terapeutickým potenciálem

Ketamin – disociativní anestetikum. V medicíně používaný přes 40 let. V současnosti užíván i v psychiatrii jako antidepresivum s krátkodobým silným účinkem.

Psilocybin – serotonergní halucinogen. Obsažený v několika druzích hub (například lysohlávka). Podle recentních výzkumů má velký potenciál v terapii některých neuropsychiatrických onemocnění.

LSD (diethylamid kyseliny lysergové) – serotonergní halucinogen. Připravuje se syntézou z ergotaminu, což je látka obsažená v námelu. Předpokládá se jeho potenciál v například v léčbě závislostí.

DMT (dimethyltryptamin) – serotonergní halucinogen, který se ve vyšších koncentracích vyskytuje v některých rostlinách například chrastice rákosovitá Phalaris arundinacea, která se vyskytuje běžně v ČR. Účinek DMT nastupuje velmi rychle, ale halucinace rychle odeznívají. Z důvodu krátkodobého účinku není v psychiatrické praxi využíván.

Mezkalin – serotonergní halucinogen, obsažený v několika druzích kaktusů například peyotl Lophophora williamsii či kaktus San Pedro Echinopsis pachanoi. Není využíván v klinické praxi.

MDMA (3,4-methylendioxy-N-methylamfetamin) – Derivát amfetaminu, slangově extáze. Řadí se mezi tzv. entaktogeny, tzn., vykazuje účinky podobné halucinogenům i simulantům, především zvyšuje silné emoční prožívání. Má velký potenciál v terapii posttraumatické stresové poruchy.

Ayahuasca – tradiční jihoamerický halucinogenní nápoj z liány Banisteropsis caapi a dalších rostlin. Obsahuje účinnou látku DMT a inhibitory enzymu monoaminoxidázy. Užívá se v terapii závislostí v komunitních centrech na pomezí tradiční a západní medicíny, například centrum Takiwasi v Peru.

Ibogain – serotonergní halucinogen izolovaný z mnoha rostlin především z keře Tabernanthe Iboga . Nyní používán k léčbě závislostí například na alkoholu, nikotinu, ale třeba i heroinu.

Salvinorin A – halucinogen účinný přes kappa-opiodní receceptory a dopaminergní systém. Je obsažený v šalvěji divotvorné (Salvia divinorum). Není využíván v psychiatrické praxi.

Vědci zkoumají využití lysohlávek při léčbě psychických nemocí

O terapeutickém využití psychedelik se uvažovalo již ve 40. letech 20. století po objevu psychedelických účinků LSD Albertem Hofmannem. V 50. a 60. letech je pak psychiatři rozsáhle zkoumali, přičemž jednou z hlavních bašt bylo bývalé Československo. LSD a další psychedelika se podávala mimo jiné jako podpůrný lék pro psychoterapii.

Po období zlaté éry psychedelického výzkumu nastal ale v 70. letech naprostý útlum, který způsobilo celosvětové omezení psychedelik, jehož opodstatnění bylo pouze politické, nikoliv vědecké.

Budete mít zájem:  U infarktu jde o každou minutu. My ale čekáme dvě hodiny

Dnešní experimentální psychiatři v psychedelických látkách opět spatřují prostředek, jak pomoci nemocným, a to zejména těm, kterým konvenční léčba pomoci nedokáže.

Potenciální využití se zdá být široké – od úzkostně-depresivních stavů spojených s nevyléčitelnými onemocněními, tedy v rámci tzv.

paliativní péče (zejména LSD, psilocybin), farmakorezistentních depresí (ketamin), obsedantně-kompulzivních poruch (psilocybin), přes post-traumatickou stresovou poruchu (MDMA) až po léčbu celého spektra závislostí na alkoholu, nikotinu či opiátech (psilocybin, LSD, ayahuasca, ibogain). Výsledky klinických studií vypadají velice nadějně; pacienti léčbu dobře tolerují a jejich stav se často rychle zlepšuje.

Rozplývání hranic ega je psychedelickými terapeuty často považováno za velmi žádoucí proces

Existují dva hlavní pohledy na účinnost psychedelických látek v terapii. Čistě z neurobiologického pohledu psychedelika vhodně ovlivňují vlastnosti receptorů zahrnutých do rozvoje některých neuropsychiatrických onemocnění.

U klasických halucinogenů jsou to zejména receptory pro neuropřenašeč serotonin (konkrétně všechna klasická psychedelika stimulují serotoninový receptor 2A, jehož změny jsou zahrnuty v patofyziologii depresivního onemocnění).

Řada prací, které se zabývají psychedeliky, ale považuje za nejzásadnější zlepšení psychické kvality života pacientů, kteří absolvovali psychedelický zážitek. Poprvé v historii tak například vědci popsali léky vyvolanou změnu ve struktuře osobnosti – lidé, kteří měli psychedelickou zkušenost s psilocybinem, byli otevřenější.

Pro důležitost takových faktorů svědčí i pozorování, že hloubka psychedelického zážitku je v přímé souvislosti s mírou léčivého účinku, který posléze přetrvává ještě dlouho po odeznění intoxikace. Můžeme říci, že při změněném stavu vědomí se v mozku odehrávají pochody, které nás mohou ovlivnit na dlouhou dobu (má tzv. transformativní potenciál).

Zážitek s psilocybinem označilo 70 procent intoxikovaných jako jeden z pěti nejdůležitějších momentů v jejich životě.

Jednou z hypotéz toho, co se na neuronální úrovni v takové chvíli děje, je právě stimulace neuroplastických pochodů, která zprostředkovává funkční přestavbu neuronálních sítí, a ty mohou vysvětlit pozitivní výsledky měřené psychologickými testy.

Psychedelika rozptylují ego

Robin Carhart‑Harris, výzkumník z anglické psychedelické laboratoře na Imperial College London, tvrdí, že psychedelický změněný stav vědomí léčí například deprese (a jiné nepružné stavy) právě díky zvýšení flexibility naší mysli. To, že odrazem této flexibility by mohla být neuroplasticita, naznačují i experimentální data.

Neuroplastické změny mohou být hodnoceny pomocí sledování změn exprese proteinů přímo souvisejících s neuroplasticitou, jako jsou neurotrophin-4 nebo BDNF (brain derived neurotrophic factor). Tyto markery neuroplasticity jsou nejčastěji hodnoceny pomocí imunodetekce (tj. reakcí značené protilátky s cílovým proteinem) metodami Western blot či Elisa.

Nejsilnější důkazy o neuroplasticitě psychedelických látek jsou v současnosti u ketaminu, který zvyšuje uvolňování neuroplastické molekuly BDNF.

Výhodou ketaminu je rychlost, se kterou umí tyto změny vyvolat – neuroplasticitu začíná ovlivňovat již za asi 40 minut po podání. Téměř stejně rychle je možné pozorovat antidepresivní odpověď u pacientů; nálada se jim zlepšuje také již v řádu desítek minut.

Pro srovnání na podobné změny, ač déle trvající, se u klasických antidepresiv musí čekat nejméně několik týdnů.

Studie s klasickými halucinogeny se však zřejmě i kvůli nelichotivé nálepce „drogy“ rozjíždějí daleko obtížněji; v literatuře lze o většině těchto substancí vyčíst jen kusé informace. Například po podání MDMA byl imunodetekcí prokázán nárůst neurotrophinu-4.

Výsledky studií účinků psychedelik na zvířata převážně ukazují vytváření nových spojů mezi neurony a neuroplaticity. Tyto výzkumy se zaměřují převážně na oblast hippokampu (centrum učení a paměti) a frontální kůry (centrum poznávacích funkcí a asociativního učení).

Prozatím se v hippokampu podařilo zaznamenat neuroplastické změny a nárůst počtu spojení mezi neurony po podání psilocybinu, ketaminu a MDMA. Studie zaměřené na čelní kůru také ukázaly změny neuroplasticity, jako je zvýšení exprese genů spojených se synaptickou plasticitou u LSD, ketaminu či ibogainu.

Zajímavé je, že tyto děje zřejmě zesilují spíše nízké dávky psychedelik; u vyšších dávek bylo u psilocybinu pomocí histologických metod naopak pozorováno snížení počtu nově vznikajících buněk.

Nedávná studie prokázala přímo strukturní změny mozku měřené magnetickou rezonancí u skupiny dobrovolníku z církve Santo Daimé, kteří rituálně užívají odvar z liány ayahuascy.

Bylo u nich pozorováno zesílení kůry v oblasti předního cingula, oblasti emočních a stresových odpovědí, a současně úbytek kůry v oblasti zadního cingula, které je považováno za neurobiologickou obdobu ega (ve smyslu prožitku jáství).

To je důležité zejména ve světle toho, že deaktivace oblasti zadního cingula je popisována v neurozobrazovacích studiích při akutní intoxikaci různými psychedeliky. Přitom právě rozplývání hranic ega je psychedelickými terapeuty často považováno za velmi žádoucí proces v rámci dosahování transformativní změny.

Cesta za amazonskými indiány

Celkově lze říci, že pilotní experimentální data nám dávají možnost uvažovat o neuroplasticitě jako o jednom z důležitých faktorů, které se uplatňují v mechanismu ovlivnění mozku psychedelickými látkami.

Ke klinickému využití jejich potenciálu bude ale nutné provést studie se zvířaty, které budou srovnávat „psychedelickou“ neuroplasticitu s neuroplastickými změnami vyvolanými běžně používanými antidepresivy.

Otázku, zda neuroplasticita dokáže vysvětlit, jak jedno jediné psychedelické sezení, jeden jediný „trip“, může změnit osobnost člověka a jeho přístup ke světu, nelze v tuto chvíli zodpovědět.

Jistě už ale víme, že „nastartování“ neuroplastických pochodů potřebujeme k léčbě řady psychických poruch. Pokud tedy další studie jednoznačně prokáží neuroplastický význam psychedelik, bude jejich další využití v moderní medicíně velice slibné.

Navážeme tak vlastně na tisíciletou tradici původních kmenů ukrytých hluboko uprostřed amazonských pralesů.

K dalšímu čtení

Classical hallucinogens as antidepressants ? A review of pharmacodynamics and putative clinical roles. Baumeister, D.; Barnes, G.; Giaroli, G.; Tracy, D.; Ther Adv Psychopharmacol; 2014; 4(4):156-159

The neurobiology of psychedelic drugs: implications for treatment of mood disorders; Vollenweider, F. X.; Kometer, M.; Nature Riviews; 2010; 11(9):642-651

NEUROBIOLOGIE PSILOCYBINU VE VZTAHU K JEHO POTENCIÁLNÍMU TERAPEUTICKÉMU VYUŽITÍ. Tylš, F.; Psychiatrie; 2015; 2:104-112

Effects of psilocybin on hippocampal neurogenesis and extinction of trace fear conditioning. Catlow, B. J.; Song, S.; Paredes, D. A. et al.; Exp Brain Res; 2013; 228:481-491

Chronic ecstasy use increases neurotrophin-4 gene expression and protein levels in the rat brain. Hatami, H.; Hossainpour-faizi, M. A.; Azarfarin, M.; et al; Pharmacological Reports; 2010; 62(6):998-1004

Archival Report Psilocybin-Induced Decrease in Amygdala Reactivity Correlates with Enhanced Positive Mood in Healthy Volunteers. Kraehenmann, R.; Preller, K. H.; Scheidegger, M.; et al.; Bilogical Psychiatry; 2015; 78(8):572-581

Acutely applied MDMA enhances long-term potentiation in rat hippocampus involving D1 / D5 and 5-HT2 receptors through a polysynaptic mechanism. Rozas, C.; Loyola, S.; Ugarte, G. et al; European Neuropsychopharmacology; 2012; 22:584-595

Repeated exposure to MDMA triggers long-term plasticity of noradrenergic and serotonergic neurons. Lanteri, C.; Doucet, E. L.; Herna, S. J. et al.; Molecular Psychiatry; 2014; 19:823-833

Dynamic changes in prefrontal cortex gene expression following lysergic acid diethylamide administration. Nichols, Ch. D.; Garcia, E. E.; Sanders-Bush, E.; Molecular Brain Research; 2003; 111:182-188

Ketamine-induced antidepressant effects are associated with AMPA receptors-mediated upregulation of mTOR and BDNF in rat hippocampus and prefrontal cortex. Zhou W.; Wang N.; Yang C.; European Psychiatry; 2014; 29:419-423

Long-term use of psychedelic drugs is associated with differences in brain structure and personality in humans. Carlos, J.; Palhano-Fontes, F.; Rodríguez-Fornells, A.; European Neuropsychopharmacology; 2015; 25:483-492

Acute ibogaine injection induces expression of the immediate early genes, erg-1 and c-fos, in mouse brain. Ali S. F.; Thiriet N.; Zwiller J.; Molecular Brain Research; 1999; 74:237-241

Psychedelika se mohou stát psychiatrickými antibiotiky. Jejich kriminalizace je hazardem

V poslední době se stále častěji ve veřejné debatě objevují informace o léčebném využití látek zvaných psychedelika. Tyto substance byly od sedmdesátých let tvrdě kriminalizovány z politických důvodů a jejich výzkum byl zakázán.

Renesance psychedelického výzkumu souvisí s tím, že současná konvenční léčba naráží na své limity. Počet lidí s psychickými problémy se totiž neustále zvyšuje.

V současnosti padají rigidní maloměšťácká tabu a možná se nacházíme na prahu psychiatrické revoluce.

Výsledky zatím stále ještě byrokraticky perzekvovaných klinických studií naznačují například nesmírný potenciál psilocybinu a ketaminu v léčbě depresí, úzkostí a dalších psychických problémů. Jednou z látek, jejíž léčebné účinky jsou nyní prozkoumávány intenzivně, je MDMA neboli 3,4-methylendioxymethylamfetamin, účinná látka drogy obvykle nazývané extáze.

Psychiatrická antibiotika?

Současný vědecký výzkum se zaměřuje na využití MDMA jako terapeutického katalyzátoru při léčbě nebezpečné postraumatické stresové poruchy, která se projevuje somatizovanými úzkostmi, nespavostí, nočními můrami a paměťovými flashbacky navracejícími nezpracovaný traumatický zážitek (typicky například znásilnění či válečné trauma).

Léčba posttraumatické stresové poruchy vykazuje takovou efektivitu, že už v roce 2017 byla MDMA americkou vládní agenturou zabývající se kontrolou léčiv udělen status „průlomové léčby“ a v lednu tohoto roku byly povoleny zkušební studie na více než deseti místech USA.

Budete mít zájem:  Oxid uhelnatý – proč se tohoto plynu z pohledu zdraví bát?

Vědci a lékaři, jako například psychiatr dlouhodobě se zabývající výzkumem těchto látek Ben Sessa, dokonce hovoří o některých psychedelicích jako o psychiatrických antibiotikách.

Bylo by samozřejmě nebezpečné považovat MDMA za látku, která pomůže při lecjaké diagnóze, například PTSD je však případem poruchy, při jejíž léčbě může podle výsledků studií pomáhat.

Čím dříve vystavíme rozsáhlou síť terapeutických center, kde budou moci lidé pod vedením specializovaných odborníků užívat v regulovaném režimu kvalitní psychedelika, tím méně bude trvale poškozených uživatelů, kteří v důsledku systémové šikany užijí tyto látky nesprávně.

Další studie proběhnou v Izraeli a v neposlední řadě také v České republice, kde průkopnickou roli hraje Národní ústav duševního zdraví, který nedávno získal na testování MDMA povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Zkoumání léčebného využití psychedelik není novou záležitostí, datuje se již do padesátých a šedesátých let 20.

 století, kdy byli právě čeští vědci důležitou součástí mezinárodního trendu, na který nyní jejich následovníci navazují.

Pointou nového využití psychedelik je kromě nových zobrazovacích metod při výzkumu také harmonické propojení farmak a psychoterapie: samotná látka není zázračnou pilulkou, ale spíše katalyzátorem potlačených emočních a duševních stavů, které pomáhají moderovat specializovaní terapeuti. Léčebný proces probíhá mnoho týdnů a samotná terapeutická aplikace MDMA je jen jednou ze součástí komplexního celku.

Odkázaný na černý trh

V současné době bohužel není možno terapii podstoupit legální cestou, protože MDMA je stále ještě kriminalizována. Jedním z lidí, kteří látku užili s terapeutickým záměrem, je třicátník Tomáš z Ostravska, který se rozhodl svou zkušenost pod slibem anonymity sdílet.

„Už delší dobu jsem vnímal, že něco ve mně není úplně v pořádku. Emoční zploštělost se dá připsat náročné práci a všeobecné vyprázdněnosti naší toxické společnosti, ale že bych měl situaci řešit, mně došlo v situaci, kdy mi manželka tvrdě ukázala, jak strašně chlastám.

Uvědomil jsem si, že těch dvanáct piv za víkend není v pořádku a někde bude zřejmě problém. Když jsem pití limitoval, neměl jsem abstinenční příznaky, ale objevil jsem v sobě jisté zvláštní puzení či bažení po vykročení ze střízlivé reality.

Ve stejné době jeden můj dobrý kamarád procházel těžkou atakou psychospirituální krize, a já se tak dostal ke knihám Stanislava Grofa, zakladatele transpersonální psychologie.

Grof líčí alkoholismus jako pulzující niternou touhu po spiritualitě, která vyplývá často z nezpracovaných úzkostí či traumat a zmiňuje, že pomocí LSD měli s léčením alkoholismu velkou úspěšnost.“

Tomáš, který se pohybuje v akademickém prostředí, si pomocí internetu obstaral informace o možnostech, potenciálu a nebezpečí psychedelických látek a nakonec se rozhodl právě pro MDMA.

„Nejprve jsem zkoušel kontaktovat terapeuty, kteří se psychedelickou zkušeností zabývají, ale všichni museli zdůraznit, že z právních důvodů takovou terapii nenabízejí. Na černém trhu jsem byl nakonec schopen koupit z psychedelik pouze extázi,“ krčí rameny Tomáš a zmiňuje, že si byl vědom rizika, protože na černém trhu nikdy nevíte, kolik účinné látky tableta obsahuje.

Hojně medializované případy úmrtí totiž často vycházejí z informace, že si dotyčný či dotyčná vzali extázi, avšak studie ukázaly, že na černém trhu se nacházejí často nebezpečné pilulky, které obsahují nebezpečné příměsi a s MDMA toho mají jenom málo společného. Podobně se na černém trhu vyskytují produkty, které naopak MDMA obsahují příliš. Obyčejný uživatel tak nemá možnost posoudit přiměřené dávkování a vystavuje se tak velkému riziku.

Jenom jsem hleděl do ohně

„Asi tři měsíce jsem četl na internetu všechno možné, ale pokud bych neuměl anglicky, asi bych byl hodně ztracený. Naplánoval jsem si vhodné prostředí, půjčil jsem si od známého klíče od chalupy v horách. Kolem byla příroda, les, hory. Vesnice, kdyby byl problém, byla nedaleko. Vzal jsem si týden dovolenou, ať můžu zážitek dobře zpracovat.

Informoval jsem kamarády, manželka za mnou měla přijet později,“ líčí Tomáš pečlivé přípravy, kdy se snažil přesně podle načtených doporučení ideálně zorganizovat tzv. set (stav psychiky), setting (prostředí užití látky) a záměr.

Podcenění těchto klíčových aspektů psychedelické zkušenosti může vést k „bad tripům“ či případně k rozvinutí některých psychických potíží, protože práce s nevědomými obsahy v nevhodném kontextu může být nebezpečná.

„Protože jsem nevěděl, kolik MDMA tableta obsahuje, začal jsem čtvrtinou a postupně přidával. MDMA začíná působit až po půl hodině až hodině, takže to zabralo skoro celé dopoledne, než jsem něco ucítil. Prostředí hrálo důležitou roli, koukal jsem do krbu, díval se na vločky za oknem a snažil se být co nejvíc otevřený.

Jako záměr jsem si hodil „otevřít se spirituální zkušenosti“, a tak mě nesmírně překvapilo, co se doopravdy začalo dít,“ popisuje Tomáš, jak látka začala působit jinak, než očekával. MDMA je totiž někdy zařazována mezi empatogeny a působí skrze stimulaci produkce serotoninu, noradrenalinu a dopaminu.

Původně vyvinutá jako terapeutický prostředek, otevřela zcela jinou dimenzi.

„Pocítil jsem stoupání energetického tepla ze zápěstí až do spánku a do temene hlavy. Jako by ze mě spadly se zachřestěním řetězy nevědomé úzkosti. Najednou jsem vnímal svoje staré stresované ego jako neexistující objekt nahlížení.

V záchvatu euforie a štěstí se mi vybavily noční můry, ve kterých ztrácím identitu a rozpouštím se a přešly v jisté zážitky dětství, které ve mně zřejmě způsobovaly sociální fobii či strach z lidí. Hleděl jsem do plamene a smál se tomu, jak ze mě odplouvaly nánosy bizarních úzkostí.

Nechápal jsem, jak jsem se mohl někdy bát či cítit stres. A ono to všechno jelo samo! Já jen hleděl na oheň.“

Vytáhnout špunt bolesti a traumat

Podle odborníků je pravděpodobný efekt MDMA v tom, že zablokuje úzkostnou produkci mozkové části jménem amygdala, která je spojená s pamětí a emocemi, přičemž zřejmě aktivizuje převážně pozitivní emoce.

Právě amygdala jako centrum emoční úzkosti způsobuje pravděpodobně to, že lidé nejsou schopni popsat své traumatické zážitky. Pod vlivem MDMA dokážou nahlédnout na svá traumata a následně o nich otevřeně mluvit.

Látka jako by vytáhne špunt bolestí a umožní potlačeným emocím léčebně proudit.

Tomáš zde nevědomky zkopíroval postup doporučené terapie, kdy je léčený nejprve ponechán sám sobě a svému niternému vnímání pocitů a důraz je kladen na schopnosti samoléčby.

Prvotní proces terapeut nenarušuje, nechává člověka hluboce prožívat vnitřní stavy a maximálně doporučuje nesnažit se proces cíleně řídit vůli, ale namísto toho uvolněně dýchat a nechat procesu volnost.

Následně za ním přijela jeho manželka a došlo k verbalizaci zkušenosti.

„Skoro okamžitě jako zázrakem zmizelo ono podvědomé bažení po opilosti. Dal jsem si třeba jedno pivo na chuť a další už jsem nepotřeboval. Skoro jsem se nepoznával.

Během dalších tří týdnů se mi vracely dávno ztracené emoce, měl jsem barevné a zvláštní sny a rozjely se zvláštní náhody, kterým Jung říká synchronicity, ale o těch tady mluvit nechci, ještě mě někdo bude mít za blázna,“ snaží se Tomáš zdůraznit, že si celou dobu vedl vědecký deník a observativně zaznamenával své stavy.

Zatímco Tomáš očekával spirituální probuzení, látka začala otevírat potlačené úzkosti a disociovanou sociální fobii skrze prožitek hluboké lásky k sobě samému. Během zážitku probíhá tzv. proteosyntéza – nově vybavená vzpomínka je znovu uložena, avšak tentokrát již bez bolesti či úzkosti.

Dokážu si představit, že to může dopadnout špatně

Zkušenost se rozhodl ještě jednou opakovat, tentokráte s tzv. sitterem, tedy střízlivým společníkem, který je v zážitku partnerem či opatrovníkem. Empatogenní charakter MDMA se zde projevil v plné síle.

„Jednalo se o toho kamaráda, který úspěšně prošel psychospirituální krizí. Vytvořili jsme skoro magické empatické propojení, přestože on pil maximálně nealkoholické pivo. Když jsme vyšli na vrchol jedné hory a společně spatřili slunce, poprvé jsem poznal mystický zážitek propojení s kosmickým bytím, ale to se nedá moc slovy popsat.“

Psychiatři testující psychedelika používají v této souvislosti termín „oceánská bezbřehost“. Jedná se o spirituální stav, kdy mizí pocit izolovanosti a člověk se cítí být neoddělitelnou součástí všehomíra. Právě překonání izolovanosti může stát za léčivými procesy při překonání posttraumatické stresové poruchy.

„Po nějaké době od zážitku se znormalizuji, ale cítím, že jsem nějak pozměněný. Už vůbec nemám puzení se opít. Jinak do sebe vpouštím emoce, přítomný okamžik cítím v pozornosti chrámu vědomí, neumím to jinak popsat. Všímám si víc i negativních emocí, nechávám je proplouvat, ony pak mizí. Jeden z největších zážitků v životě, to potvrzuji.

Rozhodně bych však něco takového nedoporučil každému. Já sám jsem si o tom načítal asi tři měsíce a snažil se minimalizovat všechna rizika.

Umím si představit, že pokud to někdo neinformovaný použije v nějakém stresovém stavu v kombinaci s dalšími drogami na technopárty, může to dopadnout hodně špatně,“ varuje nakonec Tomáš před lehkovážným zacházením s těmito látkami.

Budete mít zájem:  Smoothie není jen pití, je to životní styl

Legalizujme psychedelika, chraňme uživatele

Dokonce i Tomáš, načítající studie v angličtině, se totiž nedokázal při vší snaze vyhnout všem rizikům, vyplývajících z policejní restrikce. Poněkud riskantní bylo využití tablety z černého trhu.

I když správně zkoušel účinnost látky po čtvrtinách, stejně se nemohl vyhnout případným negativním účinkům, kdyby látka nebyla kvalitní. Nehledě na fakt, že postupné dobírání MDMA není doporučeným prostředkem, protože působnost se pak snižuje.

Stejně tak asi mohl zvolit někoho i na první sezení a podrobněji si projít manuál doporučené terapie.

Na Tomášově příkladě se ukazuje možné rozšíření potenciálu MDMA i na další psychické problémy, závislosti či osobní rozvoj, ale také absurdita současné kriminalizace látek s prokazatelně efektivními terapeutickými a léčivými účinky. Kombinace dostupnosti vědeckých informací a byrokratické zatvrzelosti perzekučního systému, který tyto látky kriminalizuje, vytváří nebezpečně výbušnou směs.

Lidé, kteří se k terapeutickým látkám chtějí dostat, jsou odkázáni na nevypočitatelný a nebezpečný černý trh a jsou nuceni si veškeré informace složitě obstarávat.

Nezvládnuté a amatérské užívaní psychedelik může vést k rozvoji určitých psychických krizí či potíží, což zase paradoxně dodává munici zastáncům tvrdé linie. Je to podobná situace, jako by někdo z „morálních důvodů“ zakázal antibiotika a lidé si je museli kupovat na černém trhu, aniž by znali dávkování.

Následně by si aplikovali špatná antibiotika na špatné nemoci ve špatných dávkách, což by přesvědčilo stát, že je nutné zesílit represi, protože antibiotika přece škodí.

S tímto souvisí možná i poněkud nepřesné užívání kategorie „drogy“ ve veřejném prostoru, evokující zotročující závislost, fyzickou devastaci a drastické obrazy zfetovaných trosek na ulici.

V realitě však závislost na klasických psychedelicích podle dostupných informací není z různých důvodů možná, stejně tak jejich toxický efekt na tělo je naprosto minimální (na rozdíl například od legálního alkoholu či tabáku).

Je absurdní se domnívat, že informace o mohutném terapeutickém účinku psychedelik lze v prostředí nárůstu psychických nemocí a globálního internetu regulovat.

Narůstající zájem o tyto látky, které se pomalu stávají mainstreamovým trendem, již nemůžeme zastavit.

Nyní je nutné vytvořit dostatečný politický tlak, aby se rychleji rozvolnila zkostnatělost institucí a rozboural moralizující škleb některých „bojovníků proti feťákům“.

Čím dříve vystavíme rozsáhlou síť terapeutických center, kde budou moci lidé pod vedením specializovaných odborníků užívat v regulovaném režimu kvalitní psychedelika, tím méně bude trvale poškozených uživatelů, kteří v důsledku systémové šikany užijí tyto látky nesprávně. A buďme netrpěliví. Takových lidí totiž přibývá každým dnem.

Autor se zajímá o výzkum psychedelik.

Čeští vědci chtějí léčit deprese psilocybinem, látkou obsaženou v lysohlávkách

Psilocybin je dle výzkumů i výsledků terapií bezpečnou látkou pro podání lidem. Odborníci předpokládají, že oproti ketaminu bude mít pravděpodobně delší antidepresivní účinek. „Ve druhé fázi klinického hodnocení budeme hodnotit účinnost a dobu trvání antidepresivního účinku psilocybinu v porovnání s ketaminem. Studie je dvojitě zaslepená, tedy ani pacient, ani zkoušející lékař neví, kdo jakou látku dostane,“ uvedl lékař Tomáš Páleníček z NUDZ.

Fakta Co je psilocybin

Co je psilocybin

  • Psilocybin je psychedelická látka ze skupiny tryptaminů, obsažená v různých druzích hub, například rodu Psilocybe (lysohlávka), Panaeolus (kropenatec), nebo Gymnopilus (šupinovka). Mnozí uživatelé těchto hub je považují za prostředek k získání náboženské či transcendentní zkušenosti nebo k meditaci.

Účinky psilocybinu mohou podle dosavadních výzkumů trvat několik měsíců, pacienty budou výzkumníci kontaktovat i po šesti a 12 měsících, aby účinky ověřili. Vědci chtějí také podrobněji prozkoumat samotný mechanismus účinku pomocí neurozobrazovacích metod EEG a funkční magnetické rezonance (fMRI).

Jak bude probíhat výzkum

Do studie bude zařazeno 60 dospělých hospitalizovaných pacientů se středně těžkou až těžkou depresí, která neodpovídá na běžnou léčbu. Pacienti budou muset splňovat řadu kritérií a dodat doporučení od ambulantního psychiatra. „Pokud půjde vše podle plánu, doufáme, že prvního pacienta budeme moci zařadit na podzim letošního roku,“ dodal Páleníček.

Podle Světové zdravotnické organizace trpí depresí více než 300 milionů lidí na celém světě a deprese je dle organizace čtvrtou hlavní příčinou zdravotních obtíží lidí po celém světě.

Odborníci uvádějí, že zhruba na 20 až 30 procent pacientů s depresí nezabírají nasazené léky ani psychoterapie. Vědci z NUDZ proto pracují na tom, aby bylo možno využít takzvanou psychedeliky asistovanou terapii v léčbě deprese.

Využívají se při ní látky, které vyvolávají dočasný stav změněného vnímání a prožívání. Po odeznění akutního stavu po kontrolovaném užití některých psychedelik následuje dle vědeckých poznatků téměř okamžité zlepšení nálady, které může být průlomem v léčbě dlouhodobě depresivních pacientů.

Čeští vědci zkoumají dopady psychedelik na člověka. Už za několik let by jimi terapeuti mohli léčit deprese

Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Životní styl a společnost / Zdraví | Související témata: Česko Národní ústav duševního zdraví výzkum halucinogeny

Lékaři totiž vědí, že některá rizika se s užíváním těchto látek pojí, ale v současnosti nemáme dostatek služeb v případě, že se u jejich uživatelů nějaké obtíže objeví.

Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.

Výzkum zjišťuje zkušenosti českých uživatelů psychedelik

Vědci zkoumají psychedelika v širším slova smyslu – nejde jim tedy jen o ta klasická psychedelika, jako je LSD, DMT nebo psilocybin, který je obsažený mimo jiné i ve známých lysohlávkách.

„Zahrnujeme vlastně všechny látky, které za některých okolností mohou psychické účinky vykazovat, proto i konopí s obsahem THC,“ vysvětluje Kočárová.

Součástí výzkumu dále jsou i méně obvyklá psychedelika, jako je šalvěj či ibogain.

Výzkum účinků psychedelik u nás probíhal i v 60. letech, téma shrnuje dokument České televize LSD Made in ČSSR.

Použití v medicínské praxi

Psychedelika obecně způsobují velmi intenzivní změny ve vědomí, a to na úrovni vnímání, chování, myšlení, ale i prožívání. Realita, kterou běžně vnímáme, se díky nim může zcela změnit.

„Při vyšších dávkách bývá popisován například zážitek jednoty se vším, což je také považováno za jeden z hlavních terapeutických faktorů psychedelik,“ říká psycholožka Rita Kočárová. Lidé se zkušeností s užitím některých psychedelik popisují, že to, co vnímali jako pojetí svého já, se rozplynulo a najednou byli napojeni na ostatní lidi, prostředí, celou planetu až celý vesmír.

V klinických studiích se v oblasti psychedelik zatím ověřuje jejich bezpečnost a účinky. Zkoumá se jejich dopad v souvislosti s léčbou závislostí nebo depresí a úzkostí. Například látka MDMA se zkoumá pro léčbu posttraumatické stresové poruchy a právě ta je ke klinické praxi nejblíže.

Už v roce 2021 by ve Spojených státech mělo být možné tuto látku podávat pacientům i mimo studie a v Evropě se to čeká v roce 2023. „Další na řadě by měl být Psilocybin na deprese a na depresivní onemocnění,“ upřesňuje Kočárová.

„Věřím, že do několika let už by první země mohly mít možnost nabídnout pacientům Psilocybin nebo psychedeliky asistované terapie.“

Rita Kočárová (psycholožka)

Pokud se psychedelika časem do léčebné praxe opravdu dostanou, měla by být vždy podávána klinickým terapeutem. Jako přínosné lidé někdy popisují i rekreační užití těchto látek. I to vědci chtějí v právě zahájené celonárodní studii sledovat. Výsledky psychedelického výzkumu by měly být k dispozici zhruba v polovině příštího roku.

Výzkum Národního výstavu duševního zdraví je anonymní a zúčastnit se ho je poměrně jednoduché – stačí vyplnit dotazník, který vám zabere asi 40 minut. Dotazníky je možné vyplňovat do konce ledna. Je určen všem lidem, kteří mají s psychedeliky nebo konopím minimálně jednu zkušenost a chtějí se s vědci o své zážitky a názory podělit.

Realita, kterou běžně vnímáme, se díky psychedelikům může zcela změnit | CC0 Public domain

Další články

Nejčtenější

Koronavirus, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová

Doporučujeme

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector